10 C 74/2022-81

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Novákové a soudců JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D., a Mgr. Gabriely Vršanské ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti plné moci a neplatnosti dohody dědiců o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. 12. 2022, č. j. 10 C 74/2022-46, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Na náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit žalované 51 025,29 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 14. 12. 2022, č. j. 10 C 74/2022-46 okresní soud zamítl návrh na určení, že právní jednání učiněné paní [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ], zesnulé [datum], spočívající v udělení plné moci dne [datum] žalované pro účely zastupování v pozůstalostním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod spisovou značkou [spisová značka] je neplatné (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že dohoda dědiců o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů schválené Obvodním soudem pro Prahu 3 usnesením ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací] je neplatná (výrok II.) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení částku 15 411 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok III.).

2. Okresní soud uzavřel, že na předmětném určení není ve smyslu § 80 o. s. ř. dán naléhavý právní zájem, když výsledkem předmětného řízení může být toliko rozhodnutí, z něhož nevyplývá žádný nárok na plnění, rozhodnutí nesplní svou preventivní funkci ani nepovede k vyřešení právní situace účastníků, ale bude toliko podkladem pro další soudní řízení. Právní poměry účastníků již byly pravomocně vyřešeny usnesením o schválení dohody dědiců v pozůstalostním řízení, a opačné rozhodnutí by, dle názoru okresního soudu, toliko obnovilo spory účastníků, a proto není dán naléhavý právní zájem na určení. Okresní soud neshledal žalobcem tvrzený dopad požadovaného určení ani do jeho majetkové sféry, když v případě určení neplatnosti plné moci, resp. dohody dědiců by v pozůstalostním řízení nebylo rozhodnuto jinak, když uzavřená dohoda respektovala zákonnou dědickou posloupnost podle § 1633 a případné nové rozhodnutí by bylo identické. Okresní soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 551/2011, dle kterého naléhavý právní zájem je dán zejména tehdy, bylo-li by bez požadovaného určení ohroženo právo žalobce nebo kdyby se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým, s tím, že to, že oba účastníci dohody s touto souhlasili, když byli aktivními účastníky pozůstalostního řízení. Okresní soud připomněl, že Nejvyšší soud již dříve zdůraznil, že pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení a tím méně pak pro řízení již proběhlé. Určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (rozsudek NS ČR ze dne 15. 12. 2005 sp. zn. 33 Odo 546/2005, rovněž rozsudek sp. zn. 21 Cdo 267/2000 ze dne 10. 10. 2000). Tyto závěry okresní soud vztáhl i k otázce platnosti plné moci, na jejímž základě zastupoval účastník v dědickém řízení jiného účastníka a zdůraznil, že žalobce byl účastníkem pozůstalostního řízení, proti zmocnění, které jeho matka udělila jeho sestře ničeho nenamítal, naopak za užití této plné moci uzavřel se zbylými účastníky řízení dohodu. Okresní soud uvedl s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu, že nelze připustit samostatný zvláštní přezkum každé z dílčích právních úvah činěných soudem v rámci vedení řízení, když toto by vedlo ke zbytečnému narůstání počtu soudních sporů a právní nejistoty účastníků. Okresní soud dovodil, že ani pochybení soudu (soudního komisař) nelze sanovat mimo řízení o řádných či mimořádných opravných prostředcích. Prostředkem nápravy nemůže být určovací žaloba, jejímž účelem je především odvrácení dalších sporů účastníků, a nikoliv jejich nárůst (též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 128/2008 atd.). Okresní soud odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 305/2008, v němž dovolací soud uzavřel, že se nelze úspěšně domáhat určení neplatnosti dohody dědiců o vypořádání dědictví pravomocně schválené usnesením soudu vydaným v řízení o dědictví, neboť ani rozhodnutí soudu o neplatnosti dohody o vypořádání dědictví, by nemělo vliv na závaznost rozhodnutí vydaného soudem v řízení o dědictví. Námitku promlčení vznesenou žalovanou okresní soud neshledal důvodnou, když neplatnost jednání učiněného osobou, ke kterému není způsobilá, popřípadě jednání osob jednajících v duševní poruše, která je činí neschopnou právně jednat, je neplatností absolutní, proto se nepromlčuje. Náhradu nákladů řízení okresní soud s odkazem na § 142 o. s. ř. přiznal ve věci úspěšné žalované, a to ve výši 15 411 Kč Náklady žalované sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 12 500 Kč dle § 7 bodu 5 počítané z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 500 Kč za každý z 5 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava, vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k námitce věcné nepříslušnosti soudu z [datum], porada s klientem ze dne [datum] přesahující jednu hodinu a účast u jednání [datum]), náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč k celkem 5 úkonům právní služby po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (strávený cestou ze sídla právního zástupce žalované k jednání soudu na trase [obec] - [obec] a zpět) za 4 půlhodiny á 100 Kč a cestovného 350,50 Kč a 1 011 Kč za cestu právního zástupce žalobce motorovým vozidlem s průměrnou spotřebou 6.6 l nafty na 100 km, ceně pohonných hmot 44,1 Kč (vyhláška číslo 116/2022 Sb.), sazbě základní náhrady 4,7 Kč při ujetých 132,8 km.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., neboť okresní soud nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zopakoval tvrzení o naléhavém právním zájmu na určení neplatnosti předmětné plné moci a dohody dědiců, s tím, že žalobní tvrzení týkající se naléhavého právního zájmu byla dostatečná a žalobce k těmto označil i potřebné důkazy. Namítal vadu řízení spočívající v nepředvídatelnosti postupu okresního soudu, který jej při jednání dne [datum] poučil podle § 118a o. s. ř. a vyzval k bezodkladnému doplnění tvrzení ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu na určení neplatnosti napadených právních jednání a označení důkazů, ale neposkytl mu ke splnění výzvy dodatečnou lhůtu, resp. usnesením návrh na prodloužení lhůty k doplnění zamítl. V této souvislosti žalobce odkázal na § 6 o. s. ř. a komentářovou literaturu. Rovněž namítal, že při jednání soudu dne [datum] žalovaná odkázala na své vyjádření k žalobě ze dne [datum], které žalobci nebylo okresním soudem před jednáním doručeno. Vyjádření bylo soudkyní při jednání přečteno a žalobce s ohledem na rozsah vyjádření a obsah tvrzení žalované, nebyl schopen na všechna tvrzení okamžitě reagovat, avšak okresní soud ani v tomto případě nevyhověl jeho žádosti o poskytnutí dodatečné lhůty k vyjádření, resp. návrh žalobce na poskytnutí lhůty k vyjádření zamítl. Namítal, že oproti znění odstavce 3. odůvodnění rozsudku, při jednání dne [datum] na poučení podle § 118a o. s. ř. reagoval odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013, z něhož vyplývá závěr, že určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. má místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a tam, kde účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Okresní soud závěry žalobcem odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu v odůvodnění rozsudku nevypořádal, a proto je jeho rozhodnutí zmatečné a vychází z nesprávného právního posouzení věci, když okresní soud uzavřel, že preventivní rozhodnutí (kterým je rozhodnutí v určovacím řízení) ztrácí smysl, došlo-li již k porušení práva, neboť jejím prostřednictvím již v zásadě nelze spory, které by o ně mohly v budoucnu vzniknout, odvrátit, a že v předmětné věci by požadované určení naopak spory mezi účastníky vyvolalo. Žalobce vytýkal okresnímu soudu, že neprovedl ani nerozhodl o neprovedení jím označených důkazů k žalobním tvrzením o tom, že paní [jméno] [příjmení] nebyla pro duševní poruchu schopna právně jednat, neboť již tři týdny před tvrzeným podpisem plné moci její stav vylučoval schopnost posoudit a rozpoznat následky svého jednání. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a určil, že právní jednání spočívající v udělení plné moci a uzavření dohody dědiců jsou neplatná a přizná žalobci náhradu nákladů řízení, případně aby v celém jeho rozsahu (ve výrocích I. až IIII.) rozsudek zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaná navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Nesouhlasila s žalobcem uplatněnými odvolacími důvody a poukázala na nedůvodnost tvrzení žalobce, že neměl možnost seznámit se s jejím vyjádřením k žalobě, když mu bylo při jednání přečteno a obecně byl seznámen s argumentací žalované, s níž vedl více sporů a v tomto řízení žalovaná neargumentovala odlišně ani neoznačovala nové důkazy. Rovněž poukázala na to, že žalobce nepožádal o přerušení jednání, aby se mohl s vyjádřením žalované podrobněji seznámit. Poskytnutí dodatečné lhůty žalobci k replice k jejímu vyjádření žalovaná považovala za neúčelné, zbytečně protahující řízení. Žalovaná zopakovala námitku promlčení, kterou uplatnila již ve vyjádření k žalobě. Uvedla, že žalobci nic nebránilo namítat neplatnost právních jednání po vydání rozhodnutí v řízení o dědictví a odkázala na § 609 o. z. s tím, že žalobce netvrdí žádné nové skutečnosti a neoznačuje žádné nové důkazy, které by nebyly známy v době vydání rozhodnutí v pozůstalostním řízení. Zrekapitulovala, že žalobce uzavřením dohody dědiců projevil jednoznačně svou vůli na rozdělení dědictví, která odpovídala i dědické zákonné posloupnosti. Namítala, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti plné moci a poukázala na jeho neúspěch s žalobou na obnovu řízení o pozůstalosti. Žalovaná tvrdila, že přes svůj zhoršený zdravotní stav matka účastníků [jméno] [příjmení] netrpěla žádnou duševní poruchou, normálně komunikovala, byla orientována v místě i v čase, poznávala své blízké a byla informována o průběhu dědického řízení i obsahu plné moci, s níž souhlasila, což stvrdila svým podpisem v přítomnosti žalované. S tím, že dědictví bude rozděleno mezi žalobce a žalovanou (děti zůstavitele a [jméno] [příjmení]) byl předem seznámen i žalobce, který s tímto souhlasil. Podpis [jméno] [příjmení] na plné moci nebyl ověřen, když toto pověřený soudní komisař pro účely prokázání oprávnění zástupkyně jednat v dědickém řízení za [jméno] [příjmení] nevyžadoval. Poukázala na to, že v době projednání pozůstalosti uběhlo od smrti zůstavitele (zemřel ve věku 84 let) 5 měsíců, žalobce byl jednání u soudního komisaře vždy osobně přítomen, zjevně vnímal a chápal obsah řízení i dohody účastníků, s níž souhlasil. Tvrdila, že účastníci uzavřeli toliko jedinou dohodu o vypořádání majetku, která pak byla schválena v řízení o pozůstalosti. Zdůraznila, že ani v případě prohlášení plné moci neplatnou, resp. zrušení rozhodnutí v dědickém řízení, by nedošlo ke změně majetkového uspořádání mezi účastníky. Žalovaná rovněž uvedla, že ani za života rodičů od těchto neobdržela majetek, který by měl být započten na její dědický podíl, ani žalobci neslíbila žádný jiný majetkový prospěch, který by nebyl sjednán v dohodě dědiců, neboť k tomu neexistoval žádný důvod. Rovněž poukázala na jednání syna žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce], který se ještě za jejich života dohodl s rodiči účastníků na zástavě jejich bytu na [část obce], který je aktuálně zatížen již druhým zástavním právem, což znemožňuje žalované, resp. jejím dcerám prodej spoluvlastnického podílu za adekvátní cenu. Přes snahu o vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo k dohodě, neboť žalobce, ač má zájem na vlastnictví celého bytu, nesouhlasí se zaplacením obvyklé ceny (stanovené znaleckým posudkem) podílu žalované, resp. jejím dcerám, ani s prodejem celého bytu třetí osobě. Žalovaná poukázala na návrh žalobce na smírné řešení věci, který dle jejího názoru sleduje pouze dosažení nedůvodného majetkové prospěchu, když kromě bytu po rodičích účastníků požaduje rovněž bezúplatný převod podílu na nemovitostech v k. ú. [anonymizováno], které účastníci zdědili, a to výměnou za zpětvzetí žalob. Žalobcem podávané žaloby označila žalovaná za formu nátlaku na její osobu a zneužití práva motivované chtivostí žalobce, resp. jeho syna. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal označený rozsudek, spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212, § 212a o. s. ř. a shledal odvolání žalobce nedůvodným.

6. Odvolací soud v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel z toho, že důvodem pro zamítnutí žaloby byl závěr okresního soudu o absenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení neplatnosti právního jednání učiněného [jméno] [příjmení] [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ], zesnulou dne [datum], spočívajícího v udělení plné moci dne [datum] žalované pro účely zastupování v pozůstalostním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. [spisová značka] a určení neplatnosti dohody dědiců o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů schválené Obvodním soudem pro Prahu 3 usnesením ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne 18. 10. 2018, č.j. [číslo jednací], když požadované určení nepovede k vyřešení právní situace účastníků, ale bude toliko podkladem pro další soudní řízení. Požadované určení nebude mít ani zprostředkovaně dopad do majetkové sféry účastníků, když v případě určení neplatnosti plné moci, resp. dohody dědiců by v pozůstalostním řízení nebylo rozhodnuto jinak, když uzavřená dohoda respektovala zákonnou dědickou posloupnost podle § 1633 o. z. a případné nové rozhodnutí by bylo identické.

7. Pro účely tohoto závěru okresní soud učinil na základě provedeného dokazování správná skutková zjištění o tom, že Obvodní soud pro Prahu 3 pověřeným soudním komisařem JUDr. [jméno] [příjmení], notářem, usnesením ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele [celé jméno žalobce], narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum] a jeho manželky [jméno] [příjmení], narozené dne [datum] částkou 7 879 056,92 Kč. Rozhodnutí vycházelo z toho (viz protokol ze dne 30. 8. 2018, č. j. [číslo jednací] a protokol ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], kterými odvolací soud provedl důkaz při jednání dne [datum]), že rozsah společného jmění manželů a jeho obvyklá cena byly zjištěny podle shodného prohlášení účastníků (žalobce a žalované). Za pozůstalou manželku jednala v řízení o pozůstalosti dne [datum] pozůstalá dcera [celé jméno žalované] na základě plné moci ze dne [datum], při dalším jednání dne [datum] uskutečněném k projednání opravy usnesení ze dne [datum] v označení bytové jednotky a podílu na pozemku, jednali za zemřelou matku – [jméno] [příjmení] společně žalobce a žalovaná. Každého jednání před soudním komisařem (tj. dne [datum] i následně dne [datum]) byl žalobce osobně přítomen, proti vyjádření žalované ničeho nenamítal, jiné skutečnosti, než žalovaná neuváděl. Po soupisu společného jmění manželů bylo žalobcem i žalovanou prohlášeno, že zjištění jsou z hlediska rozsahu, obsahu i ocenění nesporná a úplná a byla účastníky ohledně vypořádání společného majetku do protokolu uzavřena a podepsána dohoda podle ustanovení § 162 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.). Dle dohody manželce pozůstalého ze společného jmění připadl sporožirový účet popsaný ve výroku usnesení vedený na její jméno se zůstatkem 74 389,92 Kč, do pozůstalosti připadly ve výroku usnesení popsané nemovitosti. Z vyjádření přítomných účastníků nic nenasvědčovalo tomu, že s uzavíranou dohodou nesouhlasí, resp. že by jim byly známy skutečnosti svědčící o tom, že dohoda byla uzavřena neplatně. Poté byl proveden soupis aktiv a pasiv pozůstalosti, tato byla oceněna a byla stanovena čistá hodnota pozůstalosti. Dědici následně uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti tak, že pozůstalá dcera [celé jméno žalované] a pozůstalý syn [jméno] [příjmení] (dědici ze zákona, povolaní k dědění podílem 1/3, kteří neuplatnili výhradu soupisu) rovným dílem zdědili nemovitosti v rozhodnutí popsané. Pozůstalý syn [jméno] [příjmení] nabyl podle dohody osobní automobil Škoda Favorit 135L, [registrační značka], pozůstalá dcera [celé jméno žalované] (vypravitelka pohřbu) nabyla účty vedené u České spořitelny na jméno zůstavitele, a to sporožirový účet č. [bankovní účet] se zůstatkem 1 667 Kč a spořící účet č. [bankovní účet] se zůstatkem 0 Kč. Pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] nenabyla podle dohody dědiců žádné dědictví. Jak vyplývá z protokolu ze dne [datum] přítomní [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení] se poté, co jim bylo krátkou cestou doručeno usnesení o projednání pozůstalosti č.j. [číslo jednací] vzdali práva odvolání do všech jeho výroků.

8. Dne [datum] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zemřela, řízení o pozůstalosti je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Jak odvolací soud zjistil z protokolu o předběžném šetření ze dne [datum], kterým provedl důkaz při jednání dne [datum], jmenovaná zemřela ve Zdravotnickém zařízení [obec] – [část obce], [ulice] ulice [číslo], neučinila pořízení pro případ smrti a podle § 1635 o. z. jsou dědici ze zákona [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení], kteří osobně přítomni jednání před soudním komisařem dědictví neodmítli. Usnesením č. j. ze dne 28. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] (odvolací soud tímto provedl důkaz při jednání dne [datum]) byla schválena dohoda dědiců o rozdělení majetku zůstavitele, který se objevil po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, kdy bylo pozůstalému synovi [celé jméno žalobce] potvrzeno nabytí dědictví tak, že tento dle dohody nabyl členský podíl v [anonymizováno] bytovém družstvu [obec a číslo], ve výši vypořádacího podílu 100 Kč. Pozůstalá dcera [celé jméno žalované] a pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] nenabyly dle dohody dědiců žádné dědictví.

9. Podáním ze dne [datum] se [jméno] [příjmení] u Obvodního soudu pro Prahu 3 domáhal povolení obnovy řízení skončeného usnesením ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací] s odůvodněním, že mu bylo [celé jméno žalované] předem přislíbeno převést po vypořádání dědictví takový podíl na nemovitostech – bytové jednotce č. [rok] (byt, [část obce]) a podíl na společných částek domu a pozemku ve výši [číslo] tak, aby vlastnil nejméně 70% podíl na nemovitostech. Tvrdil, že žalován následně odmítla příslib splnit a svůj podíl na nemovitostech převedla na své dvě dcery. Usnesením ze dne 20. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], Obvodní soud pro Prahu 3 žalobu žalobce [celé jméno žalobce] na obnovu pozůstalostního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn. [spisová značka] zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.), neboť argument žalobce, že žalovaná nedodržela privátní mimosoudní dohodu (nebyla předmětem dědického řízení), neshledal důvodem pro obnovu řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Rovněž nebyl shledán důvod povolení obnovy řízení podle § 228 odst. 2 o. s. ř., když dědická dohoda není soudním smírem ani jiným rozhodnutím, kogentně vyjmenovaným v citovaném ustanovení. Dne [datum] podal žalobce u okresního soudu žalobu, kterou se domáhal určení neplatnosti plné moci udělené dne [datum] žalované pro účely zastupování [jméno] [příjmení] v pozůstalostním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod spisovou značkou [spisová značka] a neplatnosti dohody dědiců o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů schválené Obvodním soudem pro Prahu 3 usnesením ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], kterou odůvodnil tím, že právní jednání spočívající v udělení plné moci žalované matkou účastníků [jméno] [příjmení] je neplatné, když již měsíc před svou smrtí (asi 3 týdny před datem vystavení plné moci) si při jeho návštěvě žalobce zaměňoval s jinými osobami, neotevírala oči, nekomunikovala, nepoznávala lidi kolem sebe, tj. nacházela se ve stavu, kdy nemohla být schopna posoudit a rozpoznat následky svého chování. Rozpoznávací a ovládací schopnosti [jméno] [příjmení] mohly být ovlivněny i léky jí podávanými na zmírnění bolesti. Žalovaná (zdravotní sestra) využila zdravotního stavu matky účastníků a následně postupovala v pozůstalostním řízení tak, že došlo k odklonu od původní dohody dědiců v daném řízení (žalobce, žalované a [jméno] [příjmení]) o rozdělení pozůstalosti. Žalobce tvrdil, že se nacházel ve složité životní situaci, kdy mu zemřel nejen otec, ale následně i matka a nechal se přesvědčit o tom, že žalovaná následně dostojí svému slibu a majetek z pozůstalostního řízení bude rozdělen dle původní dohody dědiců a přání jejich zemřelého otce.

10. Okresní soud správně posuzoval žalobu podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), z něhož vyplývá, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Vedle naléhavého právního zájmu musí být žalobce rovněž věcně legitimován k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Judikatura dovodila, že„ věcnou legitimaci“ k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 294/2003, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009). Jde tedy o výsledek poskytnutí soudní ochrany spočívající v přímém zlepšení (utvrzení) postavení žalobce, nebo ve vytvoření možnosti žalobce domáhat se (na základě výsledku určení) dalšími právními postupy své ochrany či zlepšení svého postavení.

12. Závěr, že je dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., je závěrem právním, k němuž lze dospět jen na základě konkrétních tvrzení, z nichž lze tento závěr odvodit. Žalobce proto musí tvrdit, jak konkrétně se změní v pozitivním smyslu jeho právní postavení, resp. jaké konkrétní možnosti k ochraně jeho postavení či jeho zlepšení budou založeny požadovaným určením.

13. Podle ustálené judikatury naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srovnej rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/1972, a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5054/2008, a ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3089/2010). Určovací žaloba má preventivní povahu a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (tj. zbytečného rozmnožování sporů). Nelze-li očekávat, že určovací žaloba bude tyto funkce plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21). Pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu vytvoří jen taková žaloba, jež se bude domáhat určení existence či neexistence právě toho právního vztahu, od něhož (jako od pevného právního základu) lze další vztahy účastníků sporu odvozovat. Zda tomu tak v konkrétním případě je, je závislé především na posouzení, jaké další právní vztahy mají být od onoho pevného právního základu odvíjeny. Naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve smyslu § 80 o. s. ř., zkoumá soud podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.).

14. Žalobce svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodnil tím, že se neplatnosti předmětných právních jednání nemůže dovolat jinak, že rozhodnutí bude představovat finální vyřešení sporu, neboť jím bude určeno, že pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] nebyla v pozůstalostním řízení řádně zastoupena a pozůstalostní řízení nebylo řádně skončeno. Rovněž tvrdil, že pochybnosti o řádném skončení pozůstalostního řízení mají zásadní dopad do jeho majetkové sféry. K výzvě odvolacího soudu k doplnění rozhodných skutkových tvrzení o tom, jak konkrétně se změní v pozitivním smyslu jeho právní postavení, resp. jaké konkrétní možnosti k ochraně jeho postavení či jeho zlepšení budou založeny požadovaným určením, zástupce žalobce při jednání odvolacího soudu dne 29. 3. 2023 uvedl, že v takovém případě bude v pozůstalostním řízení po zemřelém [celé jméno žalobce] znovu vypořádáno společné jmění zůstavitele a jeho manželky a bude znovu rozhodnuto o rozdělení pozůstalosti. V rámci řízení o pozůstalosti bude moci žalobce uplatnit argumentaci týkající se existence dohody žalobce, žalované a [jméno] [příjmení] uzavřené před projednáním dědictví, kterou se žalovaná zavázala, že po skončení dědického řízení (po vypořádání dědictví) převede část jí dědictvím získaného podílu na nemovitostech na žalobce tak, aby tento ve výsledku vlastnil podíl ve výši 70 % na všech zděděných nemovitostech. Žalobcem definovaným cílem nového projednání dědictví je, aby žalovaná splnila svůj dříve převzatý závazek převést na žalobce část jí dědictvím nabytého podílu na nemovitostech tak, aby výsledný podíl žalobce činil 70 % na každé z nemovitostí. Žalobce, ač v odvolání namítal, že mu nebyla okresním soudem poskytnuta lhůta k podání repliky k vyjádření žalované k žalobě, ani lhůta k doplnění žalobních tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu a označení důkazů k jejich prokázání, v odvolání, ani při jednání odvolacího soudu nová tvrzení, ani jako reakci na vyjádření k žalované k žalobě, neuplatnil, nové důkazy neoznačil.

15. Ve vztahu k navrhovanému určení neplatnosti plné moci ze dne 24. 8. 2018 k jednání žalované za pozůstalou [jméno] [příjmení] v pozůstalostním řízení odvolací soud konstatuje, že k jednání za zastupovaného je zmocněnec zásadně oprávněn na základě dohody o zastupování, která se navenek vůči třetím osobám projevuje formou průkazu plné moci. V případě právního jednání [jméno] [příjmení] spočívajícího v udělení plné moci není dán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení již proto, že závazkový vztah mezi matkou účastníků a žalovanou nebyl založen plnou mocí, nýbrž jimi uzavřenou dohodou o plné moci, kterou se zmocněnkyně zavázala zastupovat zmocnitelku v dohodnutém rozsahu. Určení neplatnosti plné moci by tak nemělo vliv na právní vztah mezi žalobcem a žalovanou (ani mezi žalovanou a matkou účastníků). Na požadovaném určení neplatnosti právního jednání – zmocnění není dán naléhavý právní zájem, neboť již došlo k jednání žalované ve vztahu k třetím osobám na základě této plné moci a otázka platnosti plné moci tak představuje otázku předběžnou ve vztahu k platnosti dohody o vypořádání společného jmění zůstavitele a jeho manželky uzavřené v řízení o pozůstalosti. Z tohoto důvodu je správný závěr okresního soudu, že určení neplatnosti dohody o zastupování (právního jednání spočívajícího v udělení plné moci žalované dne 24. 8. 2018) není způsobilé nastolit jistotu v právním postavení žalobce a odvrátit možné budoucí spory.

16. Podle ustanovení § 162 z. ř. s. zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí, soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela ke dni smrti zůstavitele a schválí dohodu pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, není-li v rozporu s pokyny, které zůstavitel ještě za svého života udělil ohledně svého majetku pro případ smrti, popřípadě se zákonem (odst. 1). Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, soud usnesením podle zásad uvedených v občanském zákoníku, určí, jaký majetek ze společného jmění patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří pozůstalému manželovi, popřípadě též stanoví pohledávku, potřebnou k vypořádání majetku ze společného jmění. Neshodnou-li se dědici s pozůstalým manželem na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného jmění manželů, ke spornému majetku se nepřihlíží (odst. 2). Ukáže-li se dříve, než je řízení o pozůstalosti pravomocně skončeno, že zůstavitel měl s pozůstalým manželem ve společném jmění ještě další majetek, vypořádá se dodatečně podle odstavce 1 nebo 2; soud přitom vychází z původního usnesení (odst. 3).

17. Podle ustanovení § 10 odst. 1 z. ř. s. pokud je mezi účastníky uzavřena dohoda o předmětu řízení, sepíše soud o takovém úkonu protokol. Dokud není protokol podepsán všemi účastníky, soud k dohodě nepřihlíží.

18. Okresní soud v projednávané věci vyšel ze správných skutkových závěrů o tom, že žalobce i žalovaná (žalovaná jako zástupce pozůstalé manželky (matky účastníků) [jméno] [příjmení] na základě plné moci do dne 2. 9. 2018), byli opakovaně osobně přítomni jednání před soudním komisařem dne 30. 8. 2018 a dne 18. 10. 2018, oba shodně tvrdili skutečnosti týkající se aktiv a pasiv společného jmění manželů, a že do protokolu uzavřeli a podepsali dohodu o vypořádání společného jmění zůstavitele a jeho manželky, přičemž v rámci řízení o pozůstalosti až do právní moci rozhodnutí mohli měnit skutková tvrzení, resp. mohli uvádět okolnosti významné pro schválení dohody soudem, resp. pro posouzení platnosti dohody z hlediska případného rozporu se zákonem, či rozporu s pokyny zůstavitele. Žalobce, ač tvrdil, že zdravotní stav [jméno] [příjmení], který dle jejího názoru vylučoval její způsobilost zmocnit žalovanou k jednání v pozůstalostním řízení, mu byl znám nejméně 3 týdny před podpisem plné moci, ani při jednání u soudního komisaře dne 18. 10. 2018 (tj. po smrti [jméno] [příjmení]) v souvislosti s uzavřenou dohodou ničeho nenamítal.

19. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

20. Podle § 159a odst. 3 o. s. ř. v rozsahu v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.

21. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnutu, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

22. Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

23. Podle § 25 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“), soud rozhoduje ve věci samé usnesením, nestanoví-li zákon jinak.

24. Podle § 162 odst. 1 z. ř. s. zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí, soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela ke dni smrti zůstavitele a schválí dohodu pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, není-li v rozporu s pokyny, které zůstavitel ještě za svého života udělil ohledně svého majetku pro případ smrti, popřípadě se zákonem (odst. 1). Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, soud usnesením podle zásad uvedených v občanském zákoníku, určí, jaký majetek ze společného jmění patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří pozůstalému manželovi, popřípadě též stanoví pohledávku, potřebnou k vypořádání majetku ze společného jmění. Neshodnou-li se dědici s pozůstalým manželem na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného jmění manželů, ke spornému majetku se nepřihlíží (odst. 2). Ukáže-li se dříve, než je řízení o pozůstalosti pravomocně skončeno, že zůstavitel měl s pozůstalým manželem ve společném jmění ještě další majetek, vypořádá se dodatečně podle odstavce 1 nebo 2; soud přitom vychází z původního usnesení (odst. 3).

25. Z uvedeného pro posuzovanou věc vyplývá, že usnesení, jímž soud (soudního komisaře), kterým schválil dohodu o vypořádání společného jmění manželky zůstavitele a dědiců uzavřenou v rámci řízení o pozůstalosti, představuje zvláštní zákonem stanovenou formu rozhodnutí o vypořádání společného jmění zůstavitele a jeho manžela zaniklého smrtí jednoho z manželů. Pravomocné usnesení soudního komisaře je závazné stejně jako pravomocný rozsudek (či usnesení podle § 162 odst. 2 z. ř. s.) soudu o vypořádání společného jmění, pro všechny účastníky dohody (tj. i pro žalobce) a soudy. Z toho vyplývá, že otázku platnosti dohody inkorporované do pravomocného usnesení poté, co nabylo právní moci, kterým byla dohoda schválena, nemůže soud řešit v jiném řízení (nejde-li o řízení o mimořádném opravném prostředku), a to ani jako otázku předběžnou.

26. Z uvedeného vyplývá, že dohoda o vypořádání majetku ve společném jmění zůstavitele [celé jméno žalobce] a pozůstalé manželky [jméno] [příjmení] schválená pravomocným usnesením soudu, nemůže být soudem v následném sporném řízení zrušena ani určena neplatnou, když výroky usnesení soudu vydaného v dědickém řízení (vyjma výroků, které se týkají dědického práva, tj. které určují, kdo je zůstavitelovým dědicem, které jsou závazné pro každého) jsou závazné pro účastníky dědického řízení (jejich právní nástupce) a v tomto rozsahu také (§ 159a odst. 4 o. s. ř.) pro všechny soudy, správní úřady a jiné státní orgány (§ 159a odst. 3 o. s. ř.).

27. Z uvedeného je zřejmé, že není dán naléhavý právní zájem na požadované určení, pakliže toto nemůže ničeho změnit na právním vztahu účastníků založeném pravomocným, tj. pro ně závazným usnesením o vypořádání společného jmění zůstavitele a jeho pozůstalé manželky a pravomocným usnesením o schválení dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti. V této souvislosti okresní soud správně poukázal na usnesení ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 305/2008, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že žaloba na určení neplatnosti dohody dědiců o vypořádání dědictví pravomocně schválené usnesením soudu vydaným v řízení o dědictví musí být soudem zamítnuta, když je vyloučena možnost opětného posouzení dohody dědiců o vypořádání dědictví, pravomocně schválené usnesením soudu vydaným v řízení o dědictví, ve sporném soudním řízení. Rovněž správným je závěr okresního soudu, že nelze dovodit naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, když i v případě rozhodnutí o neplatnosti předmětné dohody o vypořádání majetku patřícího do společného jmění zůstavitele [celé jméno žalobce] a jeho manželky, která následně zemřela, by v konečném důsledku nevedlo k jinému uspořádání vzájemných vztahů účastníků, pakliže v důsledku smrti [jméno] [příjmení] by za tuto jednali v pozůstalostním řízení žalobce a žalovaná, kteří jsou jejími právními nástupci (dědici ze zákona povolaní k dědění podílem jednou polovinou). I při vypořádání společného jmění zůstavitele a jeho manželky usnesením soudního komisaře podle zásad uvedených v občanském zákoníku, by majetek, který by [jméno] [příjmení] nabyla v rámci vypořádání společného jmění, stejně jako majetek nabytý dědictvím, dědili žalobce a žalovaná, každý v rozsahu jedné poloviny, nelze-li s ohledem na její vyjádření očekávat, že by žalovaná uzavřela s žalobcem dohodu o vypořádání pozůstalosti, jíž by se žalobci dostalo podílu vyššího.

28. V této souvislosti odvolací soud, na základě tvrzení žalobce, že účastníci dříve než [datum] uzavřeli jinou dohodu o vypořádání dědictví, doplňuje, že dohodu dědiců podle § 1694 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je možné uzavřít jen před soudním komisařem nebo před soudem a tato může být změněna, jen se souhlasem všech dědiců, kteří ji uzavřeli, toliko po dobu řízení (tj. do právní moci usnesení, kterým je schválena), stejně může být odvolána nebo nahrazena novou dohodou (i během odvolacího řízení, dokud odvolací soud ve věci nerozhodl). Dokud není dohoda, k níž došlo do protokolu u soudu nebo soudního komisaře, podepsána jejími účastníky, nelze k ní přihlédnout (§ 10 odst. 1 z. ř. s.).

29. Jde-li o žalobcem tvrzený střet zájmů žalované a matky účastníků, podle ustálené judikatury je v řízení o dědictví zásadně možné, aby jeden z účastníků řízení (dědic) zastupoval jiného účastníka tohoto řízení (jiného dědice), za předpokladu, že se zřetelem na povahu zájmů mezi nimi nelze v konkrétní věci pochybovat o souhlasu zastoupeného s úkonem jeho zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4542/2010). Žalobce přitom netvrdil žádné konkrétní skutečnosti o tom, z nichž by s ohledem na okolnosti předmětné věci bylo možno shledat pochybnosti o souhlasu matky účastníků s úkony ji zastupující dcery. Bez významu přitom není okolnost, že matka účastníků, jejíž potřeby byly s ohledem na její věk, zdravotní stav a jeho předpokládaný vývoj, plně saturovány péčí zdravotnického zařízení, nabyla ze společného jmění manželů práva vztahující ke sporožirovému účtu, resp. pohledávku vůči peněžnímu ústavu a další majetek (zejména nemovitosti) byl učiněn předmětem pozůstalosti. Je zřejmé, že matka účastníků nebyla fakticky schopna užívat nemovitý a movitý majetek (vyjma peněžních prostředků) a zjevně nebylo důvodné očekávat, že se její zdravotní stav v budoucnu zlepší a bude moci fakticky realizovat vlastnické právo k nemovitostem. Je přitom v obdobných případech zcela obvyklé, že rodiče, s ohledem na věk a zdravotní stav, zejména nemovitý majetek přenechají dětem, není-li v jejich možnostech tento dále užívat, ani spravovat a je-li zřejmé, že opačný postup by vyvolal toliko potřebu dalšího řízení, navíc ještě spojeného s dalšími náklady. V této souvislosti odvolací soud rovněž nemohl odhlédnout od toho, že žalobce netvrdil, že na soudním komisařem schváleném způsobu vypořádání nebyl s žalovanou a jejich matkou předem dohodnut, když naopak z jeho tvrzení, že bylo dohodnuto, že po skončení dědického řízení mu žalovaná bezúplatně převede část svého (zděděného) podílu na nemovitostech tak, aby celkem vlastnil podíl ve výši 70 % na každé z dotčených nemovitostí. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v daném případě nebyly důvody pro pochybnosti o tom, že povaha zájmů žalované vylučovala souhlas [jméno] [příjmení] s úkony, které za ni v pozůstalostním řízení činila.

30. Ve vztahu k žalobcem namítaným vadám postupu okresního soud, který žalobci neposkytl dodatečnou lhůtu k doplnění žalobních tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a k označení důkazů odvolací soud odkazuje na to, že okresní soud splnil svou poučovací povinnost při jednání dne [datum], když vyzval žalobce k doplnění žalobních tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu a žalobce v reakci na to zopakoval svou argumentaci, že rozhodnutí bude mít vliv zejména na jeho majetkovou sféru, že v případě zamítnutí žaloby hrozí další spory mezi účastníky a tyto argumenty podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013 a z něho vyplývající závěr, že naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení neplatnosti smlouvy je dán, nemá-li k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohl účinněji hájit svá (uzavřenou smlouvou dotčená) práva.

31. K tomu odvolací soud uvádí, že uvedený závěr Nejvyšší soud přijal v podmínkách, kdy se žalobce – účastník obchodní veřejné soutěže s tvrzením, že v soutěži předložil nejvýhodnější nabídku, domáhal určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi vyhlašovatelem a jiným účastníkem obchodní veřejné soutěže. Nejvyšší soudu přitom již v rozsudku ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1308/2010 uzavřel, že v případě smluv uzavíraných na základě některé z forem veřejného výběrového řízení, je dán nárok na transparentnost projednání nabídek a určení neplatnosti je podkladem k tomu, aby se neúspěšný zájemce mohl znovu domáhat práv, jež mu porušením pravidel výběrového řízení byla upřena. Z uvedeného vyplývá, že shora citovaný závěr Nejvyšší soud učinil za zcela skutkově odlišné situaci účastníka veřejné soutěže, jehož situace není srovnatelná se situací žalobce, jehož právní postavení bylo upraveno pravomocným rozhodnutím soudu v řízení o dědictví a současně nelze uzavřít, že žalobci byla v dědickém řízení upřena jeho práva, když z jeho podání vyplývá, že výsledek řízení o pozůstalosti (na jehož dosažení se žalobce aktivně podílel) odpovídal ujednání účastníků a určením neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění zůstavitele a jeho manželky nebudou dotčeny účinky pravomocného rozhodnutí o vypořádání pozůstalosti, tj. ani jeho závaznost pro účastníky tohoto řízení a v tomto rozsahu pro orgány státu.

32. Pakliže žalobce namítal, že mu okresní soud neposkytl přiměřenou lhůtu k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů k prokázání naléhavého právního zájmu je třeba zdůraznit, že žalobce v podaném odvolání ani při jednání odvolacího soudu, žádná nová tvrzení ohledně skutečností zakládajících závěr o naléhavém právním zájmu na požadovaném určení neuvedl, ani žádné nové důkazy neoznačil. Okresní soud ani odvolací soud nezaložily své rozhodnutí na závěru o neunesení břemene tvrzení, nebo důkazního, proto postup soudu při jednání dne 14. 12. 2022 spočívající v neposkytnutí lhůty k vyjádření žalované, resp. k doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů nepředstavuje vadu řízení ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když tento postup neměl vliv na rozhodnutí ve věci samé.

33. Naproti tomu je třeba přisvědčit žalobci, že okresní soud při jednání neprovedl důkazy jím označené, ani o těchto nerozhodl. Jednalo se o výslech žalobce, zdravotnickou dokumentaci [ulice] vojenské nemocnice [obec], záznam Ošetřovatelského domova o návštěvách za období od [datum] do [datum], výslech manželky žalobce [jméno] [příjmení], narozené [datum], lékařskou a zdravotnickou dokumentaci vedenou Ošetřovatelským domovem od [datum] do [datum], lékařskou zprávu o úmrtí [jméno] [příjmení] a výslech osob pečujících o [jméno] [příjmení] v Ošetřovatelském domově. V tomto směru tak okresní soud pochybil, neboť ačkoliv rozsah prováděného dokazování zásadně určuje soud a účastníci nemají„ právní nárok“ na provedení jimi navržených důkazů, má soud povinnost o důkazních návrzích účastníků rozhodnout a v odůvodnění rozsudku náležitě vyložit důvody, z nichž nebylo přistoupeno k dokazování navrženému účastníkem. Odvolací soud shora uvedené pochybení okresního soudu napravil v odvolacím řízení, když při jednání dne [datum] rozhodl o neprovedení shora popsaných důkazů pro jejich nadbytečnost (týkaly se tvrzení o nezpůsobilosti [jméno] [příjmení] učinit právní předmětná jednání) s ohledem na absenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení.

34. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

35. Ve vztahu k rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.), odvolací soud, stejně jako okresní soud, dospěl k závěru, že žalobce byl v řízení zcela neúspěšný a je povinen podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit žalobkyni náklady potřebné k účelnému bránění práva. Nesprávným však shledal odvolací soud závěr okresního soudu o výši náhrady účelně vynaložených nákladů žalobkyně. Okresní soud zejména přehlédl, že žalobce vůči žalované uplatnil nikoliv jeden nárok, nýbrž dva samostatné nároky na určení neplatnosti právního jednání spočívajícího ve zmocnění žalované k zastupování [jméno] [příjmení] v pozůstalostním řízení a neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky, tj. tarifní hodnota měla být určena podle § 12 odst. 3 a. t. Při spojení dvou věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, měl okresní soud vycházet ze součtu tarifních hodnot spojených věcí. Okresní soud rovněž pochybil, když při stanovení tarifní hodnoty sporu o určení neplatnosti dohody dědiců a pozůstalé manželky o vypořádání společného jmění vycházel z § 9 odst. 3 písm. a) a. t., ačkoliv v daném případě bylo předmětem úkonu plnění penězi ocenitelné (srov. závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 598/2000). Dle odvolacího soudu tak náhrada nákladů zastoupení – odměna advokáta měla být stanovena za každý z úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. ve výši 24 220 Kč dle § 7 bod 6 (počítáno z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 6 ve spojení s § 9 odst. 1 písm. a) a § 12 odst. 3 a. t., jako součet tarifních hodnot spojených věcích, jejichž spojení nevyplývá ze zákona, a to částky 3 939 528,46 Kč (určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění, kdy se jedná o penězi ocenitelné plnění ve výši hodnoty soudním komisařem zjištěné hodnoty společného jmění) + 35 000 Kč (určení neplatnosti plné moci k zastupování, kdy jde o určení neplatnosti právního úkonu, jehož předmětem není penězi ocenitelné plnění)).

36. S ohledem na to, že odvolání proti rozsudku podal toliko žalobce, vycházeje z právního názoru vyplývajícího z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, č. j. 22 Cdo 2258/2021-460, dle kterého v civilním řízení sporném ovládaném dispoziční zásadou platí, že odvolací soud nesmí napadený rozsudek změnit v neprospěch odvolatele (nebylo-li podáno odvolání i druhou stranou), a to i v řízeních, kde z právního předpisu vyplývá způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, odvolací soud nepřistoupil ke změně nákladového výroku III. a rozsudek okresního soud v tomto výroku potvrdil, neboť uvedený závěr je třeba vztáhnout i na rozsah přezkumu výroku o nákladech řízení, neboť i ten musí být zaměřen na posouzení důvodnosti odvolání z hlediska toho, kdo odvolání podal, když slovy Nejvyššího soudu nelze vnucovat ještě lepší výsledek řízení účastníkovi, který odvolání nepodal, tudíž je s výsledkem řízení spokojen.

37. V odvolacím řízení byla žalovaná zcela úspěšná, a proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalobci. Žalovanou účelně vynaložené náklady v odvolacím řízení představují náklady právního zastoupení, sestávající z odměny advokáta ve výši 48 440 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen„ a. t.”) za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. – písemné vyjádření k odvolání žalované, účast na jednání odvolacího soudu dne 29. 3. 2023 (2x 24 220 Kč) (počítáno z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 6 ve spojení s § 9 odst. 1 písm. a) a § 12 odst. 3 a. t., jako součet tarifních hodnot spojených věcích, jejichž spojení nevyplývá ze zákona, a to částky 3 939 528,46 Kč (určení neplatnosti dohody o vypořádání společného jmění, kdy se jedná o penězi ocenitelné plnění ve výši hodnoty soudním komisařem zjištěné hodnoty společného jmění) + 35 000 Kč (určení neplatnosti plné moci k zastupování, kdy jde o určení neplatnosti právního úkonu, jehož předmětem není penězi ocenitelné plnění)), náhrady hotových výdajů ke třem úkonům ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) dle § 13 odst. 3 a. t.; náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč za cestu ze sídla advokátní kanceláře zástupce žalované ([obec]) k jednání odvolacího soudu ([obec]) a zpět (tj. 6 půlhodin po 100 Kč, zdroj: www.mapy.cz) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.; cestovních výdajů ve výši 1 385,29 Kč dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb. za cestu [obec] – [obec] a zpět, celkem 170,8 km (zdroj: www.mapy.cz) za použití osobního automobilu Škoda Kodiak při kombinované spotřebě dle TP 6,6 NM/100 km. Celkem tak odvolací soud žalované přiznal na náhradu nákladů odvolacího řízení 51 025,29 Kč. Žalovanou požadovanou náhradu za úkon právní služby – další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], odvolací soud žalované nepřiznal, když tento neshledal s odhledem účelně vynaloženým nákladem (z obsahu spisu nevyplývá, že porada s klientem uskutečnila, její potřeba z obsahu spisu nevyplývá, když advokát žalovanou zastupoval po celou dobu řízení a byl s věcí podrobně seznámen a byl oprávněn ve věci postupovat samostatně).

38. O platební povinnosti bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř.