10 C 75/2008-339

Rubrum

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr Přemyslem Klasem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu škody takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 57.750 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech tří stupňů částku 78.909 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně [titul]. [příjmení] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 4. 2008, která byla u soudu podána dne [datum], domáhala vydání rozsudku, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 57 750 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že se jedná o požadavek na náhradu škody způsobené při výkonu státní moci nesprávným úředním postupem soudního exekutora Exekutorského úřadu v [obec] [titul]. [jméno] [příjmení]. Ten v rámci provádění soudem nařízené exekuce proti povinnému [jméno] [příjmení] v místě výkonu jeho zaměstnání, tj. v provozovně žalobkyně, sepsal do soupisu movitých věcí povinného osobní automobil tovární značky Volkswagen Passat [registrační značka], ačkoliv nebyl ve vlastnictví povinného. Ve skutečnosti jej na základě uzavřené leasingové smlouvy užívala žalobkyně, která tak byla v období od 15. 9. 2005 do 28. 2. 2006 vyloučena z užívání tohoto automobilu, neboť byl soudním exekutorem dne 15. 9. 2005 odvezen a vrácen byl až dne 28. 2. 2006. Žalobkyně však pro výkon své podnikatelské činnosti osobní automobil nezbytně potřebovala, a proto si v období od 17. 9. 2005 do 28. 2. 2006 pronajala jiné vozidlo, za což zaplatila celkem částku 57 750 Kč. Tato částka představuje škodu, kterou požaduje po žalované uhradit. Žalovaná však škodu dobrovolně nezaplatila, ačkoliv k tomu byla vyzvána výzvou ze dne 18. 9. 2007.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Namítala, že dotyčný soudní exekutor nepochybil, pokud do soupisu movitých věcí povinného pojal i předmětný osobní automobil, jelikož postupoval v souladu s ust. § 51 jednacího řádu pro okresní a krajské soudy a s ust. § 267 občanského soudního řádu, když je povinen věci sepsat i v případě pravděpodobnosti jejich vlastnictví. Soudní exekutor se nedopustil nesprávného úředního postupu, tudíž nemohla ani vzniknout škoda způsobená při výkonu veřejné moci tímto soudním exekutorem, za kterou by žalovaná odpovídala.

3. Žalovaná navrhla, aby v soudním sporu vystupoval jako vedlejší účastník na její straně jmenovaný soudní exekutor [titul]. [jméno] [příjmení], který však na výzvu soudu nedal souhlas, aby ve sporu vystupoval jako vedlejší účastník, a proto s ním ani soud nemohl jednat coby s vedlejším účastníkem.

4. O žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 3. 2012, č. j. 10 C 75/2008-134, tak, že jí bylo zcela vyhověno. Toto rozhodnutí bylo v rámci odvolacího řízení rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2013, č. j. 17 Co 487/2012-169, potvrzeno.

5. Oba uvedené rozsudky ovšem byly v důsledku dovolání žalované zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2016, č. j. 30 Cdo 1126/2014-209, a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky vyslovil závazný právní názor, že v případě, kdy soudní exekutor sepíše automobil navzdory tvrzení ze strany povinného nebo žalobkyně, že tento automobil není ve vlastnictví povinného, nedopouští se nesprávného úředního postupu, a odpovědnost státu za vzniklou škodu tak nemůže být dána. Rovněž uvedl, že technický průkaz, ačkoliv je veřejnou listinou, nelze považovat za listinu prokazující vlastnictví k věci.

6. S ohledem na shora popsaný právní názor dovolacího soudu, který je pro soud prvního stupně závazný dle ust. § 243g odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), Okresní soud v Břeclavi vydal dne 11. 4. 2017 rozsudek, č. j. 10 C 75/2008-253, kterým žalobu zamítl. Tento rozsudek byl následně v rámci odvolacího řízení potvrzen i rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2017, č. j. 17 Co 167/2017-279.

7. Proti posledně uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud České republiky ve velkém senátu občanskoprávního a obchodního kolegia rozsudkem ze dne 9. 9. 2020, č. j. 31 Cdo 1330/2020-299, tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2017, č. j. 17 Co 167/2017-279, i rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 4. 2017, č. j. 10 C 75/2008-253, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Velký senát Nejvyššího soudu České republiky dospěl k právnímu závěru, že senát dovolacího soudu při svém předchozím zrušujícím rozhodnutí ze dne 27. 4. 2016, č. j. 30 Cdo 1126/2014-209, nerespektoval závaznou nálezovou judikaturu Ústavního soudu, když dospěl k právnímu závěru, že soudního exekutor se nedopustil zahrnutím předmětného vozidla do soupisu movitých věcí nesprávného úředního postupu (viz odstavec č. 28 odůvodnění jeho rozsudku).

9. Velký senát dovolacího soudu vycházeje ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů dospěl v souladu s judikaturou Ústavního soudu k závaznému právnímu názoru, že soudní exekutor může sepsat silniční motorové vozidlo do soupisu movitých věcí, ačkoliv je mu při soupisu předložen technický průkaz osvědčující vlastnictví třetí osoby, pouze tehdy, má-li důvodné pochybnosti o pravdivosti údaje v technickém průkazu (viz odstavec č. 33 odůvodnění jeho rozsudku). V tomto konkrétním případě však důvodné pochybnosti soudní exekutor nemohl mít, když soupis majetku povinného probíhal v místě výkonu jeho zaměstnání (v provozovně žalobkyně). Soudní exekutor tak mohl důvodně předpokládat, že se na tomto místě bude nacházet rovněž majetek žalobkyně nebo majetek, který má žalobkyně v užívání. Pokud žalobkyně i povinný shodně tvrdili, že předmětné vozidlo není ve vlastnictví povinného, ale ve vlastnictví leasingové společnosti (přičemž žalobkyně předmětné vozidlo užívá jako leasingový nájemce), a své tvrzení na místě doložili malým technickým průkazem, dokladem o pojištění vozidla a také leasingovou smlouvou, měl soudní exekutor tyto skutečnosti vzít v úvahu. Jestliže předmětné vozidlo přesto pojal do soupisu movitých věcí a zajistil jej (čímž žalobkyni znemožnil jeho další užívání), dopustil se nesprávného úředního postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též jen„ zákon o OdpŠk“.

10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

11. Žádostí o náhradu škody ze dne 18. 9. 2007 a stanoviskem k žádosti o náhradu škody ze dne 12. 9. 2008 bylo prokázáno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k náhradě předmětné škody ve výši 57 750 Kč. Tato výzva byla žalované doručena dne 20. 9. 2007, přičemž žalovaná vůči žalobkyni písemně odmítla požadavek na náhradu škody s odůvodněním, že v činnosti daného soudního exekutora neshledala nesprávný úřední postup.

12. Usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 20. 5. 2005, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 1. 10. 2005, a exekučním příkazem soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 11. 7. 2005, č. j. [číslo jednací], bylo prokázáno, že soud pravomocně nařídil exekuci ve prospěch oprávněného [jméno] [příjmení] proti povinnému [jméno] [příjmení] pro vymožení částky 110 000 Kč s příslušenstvím a jejím provedením pověřil soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení], který následně nařídil provedení exekuce prodejem všech podle zákona postižitelných movitých a nemovitých věcí povinného [jméno] [příjmení].

13. Protokolem o soupisu movitých věcí povinného ze dne 15. 9. 2005 a poučením osoby dotčené prováděním exekuce z téhož dne bylo prokázáno, že v rámci předmětné exekuce se tohoto dne dostavil do provozovny žalobkyně na adrese: [adresa], pověřený zaměstnanec dotyčného soudního exekutora [jméno] [příjmení], který provedl soupis movitých věcí povinného a mimo jiné do něj pojal i osobní automobil tovární značky Volkswagen Passat [registrační značka]. Soupisu byli přítomni povinný [jméno] [příjmení] i jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení], kteří do protokolu shodně uvedli, že tento osobní automobil patří žalobkyni. Zaměstnanec soudního exekutora poté poučil jednatel žalobkyně o vylučovací žalobě, čemuž odpovídá i písemné poučení osoby dotčené prováděním exekuce z téhož dne. V protokole je rovněž zachycen údaj o tom, že zaměstnanci soudního exekutora byl předán tzv. malý technický průkaz a doklad o pojištění. V protokole však není uvedeno, že by mu byla předána leasingová smlouva ohledně vozidla.

14. Z předmětného spisu soudního exekutora sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že je v něm na č. l. 35 založen přípis soudního exekutora adresovaný Okresnímu soudu ve [obec] ze dne 5. 10. 2005, ze kterého vyplývá, že soudní exekutor již tehdy věděl o existenci leasingové smlouvy k vozidlu, a v přípisu dokonce uvádí, že vstupuje v jednání s leasingovou společnosti ohledně ověření platnosti či neplatnosti této leasingové smlouvy a dalších skutečností. Okolnost, že pověřenému zaměstnanci soudního exekutora byly při soupisu movitých věcí povinného dne 15. 9. 2005 v provozovně žalobkyně předloženy tzv. malý technický průkaz, doklad o pojištění a leasingová smlouva byly prokázány i výslechy jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení], kteří podle obsahu protokolu byli tehdy soupisu přítomni a kteří tuto skutečnost před soudem shodně vypověděli.

15. Z obsahu shora uvedeného spisu soudního exekutora bylo dále zjištěno, že soudní exekutor po 5. 10. 2005 žádným způsobem nekontaktoval leasingovou společnost, která vlastnila předmětné osobní vozidlo, ani neučinil žádné jiné úkony směřující k ověření otázky vlastnictví předmětného vozidla, když spis v tomto směru nic takového neobsahuje. Ze spisu dále vyplývá, že soudnímu exekutorovi byla dne 8. 2. 2006 doručena žaloba [právnická osoba] vedená u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. 10C 126/2005, kterou se domáhala vyloučení předmětného osobního automobilu z dané exekuce, a mj. také kopie kupní smlouvy, smlouvy o finančním leasingu ze dne 2. 9. 2004 Soudní exekutor následně dne 10. 2. 2006 sám vyloučil předmětný osobní automobil z exekuce, což písemně sdělil žalobkyni, právnímu zástupci oprávněného [jméno] [příjmení] i Okresnímu soudu ve [obec] k jeho sp. zn. [spisová značka].

16. Kupní smlouvou o finančním leasingu ze dne 2. 9. 2004, přejímacím protokolem ze dne 3. 9. 2004 a fakturou ze dne 3. 9. 2004 bylo prokázáno, že ve smlouvě je coby vlastník předmětného vozidla uvedena [právnická osoba], s čímž korespondují i další dvě listiny, ze kterých vyplývá, že nabyla vlastnictví tohoto vozidla, přičemž jako nájemce vozidla je ve smlouvě uvedena žalobkyně.

17. Dokladem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ze dne 12. 9. 2005 bylo prokázáno, že je v něm jako vlastník předmětného vozidla uvedena [právnická osoba] a jako držitel vozidla žalobkyně.

18. Sdělením Ministerstva dopravy České republiky ze dne 4. 11. 2011 bylo prokázáno, že v centrální evidenci vozidel byla ohledně předmětného vozidla v rozhodném období (k datu soupisu movitých věcí povinného dne 15. 9. 2005) uvedena jako jeho vlastník shora uvedená leasingová společnost a jako jeho provozovatel na základě leasingové smlouvy žalobkyně.

19. Úplným výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně ze dne 17. 10. 2011 a výpisem ze živnostenského rejstříku ohledně žalobkyně z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vznikla dne [datum] a k rozhodnému datu 15. 9. 2005 (soupis movitých věcí povinného) byla její jedinou jednatel [jméno] [příjmení]. Předmětem podnikání bylo zprostředkování obchodu, pekařství a cukrářství.

20. Smlouvou o nájmu dopravního prostředku ze dne 18. 9. 2005, dohodou o předání dopravního prostředku a ukončení nájmu ze dne 28. 2. 2006 a výdajovým pokladním dokladem ze dne 28. 2. 2006 bylo prokázáno, že žalobkyně dne 18. 9. 2005 uzavřela coby nájemce s [jméno] [příjmení] jako vlastníkem smlouvu o nájmu osobního automobilu tovární značky Toyota Yaris [registrační značka], na základě níž byla oprávněna tento automobil užívat ke svým účelům za dohodnuté nájemné 350 Kč den. Téhož dne došlo k předání automobilu. Smlouva byla písemně ukončena dne 28. 2. 2006, kdy došlo k vrácení automobilu, přičemž žalobkyně zaplatila pronajímateli dne 28. 2. 2006 v hotovosti nájemné za užívání automobilu v celkové výši 57 750 Kč Tyto skutečnosti potvrdila i jednatel žalobkyně a svědek [jméno] [příjmení] ve svých výpovědích před soudem.

21. Z ostatních soudem provedených důkazů již nevyplynulo nic významné pro posouzení a rozhodnutí tohoto sporu. Další navržené důkazy pak soud nepřipustil pro jejich zjevnou nadbytečnost, když všechny pro posouzení věci podstatné skutečnosti byly zjištěny z již provedeného dokazování.

22. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

23. Podle ust. § 3 písm. b) téhož zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobili právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena (dále jen úřední osoby).

24. Podle ust. § 4 odst. 1, 2 téhož zákona za výkon státní správy podle § 3 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech a úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Činnost notáře a soudního exekutora podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

25. Podle ust. § 5 písm. b) téhož zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

26. Podle ust. § 13 odst. 1, odst. 2 téhož zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

27. Podle ust. § 15 odst. 2 téhož zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

28. Podle ust. § 46 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „e. ř.“), pověřený exekutor postupuje při provádění exekuce rychle a účelně, přitom dbá ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho postupem.

29. Podle ust. § 52 odst. 1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřené ustanovení občanského soudního řádu.

30. Podle ust. § 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. s. ř.“), v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob, a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.

31. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům.

32. Nejprve je třeba konstatovat, že žaloba je přípustná v souladu s ust. § 15 odst. 2 zákona o OdpŠk, neboť žalobkyně uplatnila u příslušného ústředního správního úřadu (Ministerstva spravedlnosti ČR) nárok na náhradu škody žádostí ze dne 18. 9. 2007, která byla žalované doručena dne [datum]. Nárok nebyl v zákonné lhůtě šesti měsíců ode dne jeho uplatnění uspokojen a žalobkyně pak u soudu podala žalobu dne [datum]. Je nepochybné, že žalobkyně se domáhala náhrady škody z důvodu nesprávného úředního postupu soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, což je dle ust. § 4 odst. 2 zákona o OdpŠk považováno za úřední postup a za výkon státní správy ve smyslu ust. § 3 písm. b) zákona o OdpŠk, a tudíž žalovaný stát odpovídá za případnou škodu způsobenou dotyčným soudním exekutorem.

33. V rámci dokazování bylo prokázáno, že soudní exekutor [titul]. [jméno] [příjmení] byl pravomocným rozhodnutím soudu pověřen k provedení exekuce vůči povinnému [jméno] [příjmení]. Při provádění exekuce soudní exekutor postihl osobní automobil ve vlastnictví shora uvedené leasingové společnosti, jehož nájemcem a uživatelem byla tehdy žalobkyně, tím způsobem, že pověřený zaměstnanec soudního exekutora dne 15. 9. 2005 pojal automobil do soupisu movitých věcí povinného a odvezl jej. Žalobkyně byla v důsledku popsaného jednání vyloučena z užívání předmětného osobního automobilu v období od 15. 9. 2005 do 28. 2. 2006, kdy byl automobil teprve žalobkyni soudním exekutorem vrácen.

34. Soudní exekutor při provádění předmětné exekuce nepostupoval v souladu s ust. § 46 odst. 1 e. ř. a § 2 o. s. ř., když nedbal ochrany práva žalobkyně užívat předmětný osobní automobil coby třetí osoby dotčené jeho postupem a v důsledku toho došlo k porušení práva žalobkyně užívat předmětný osobní automobil. Při soupisu movitých věcí povinného v provozovně žalobkyně dne 15. 9. 2005 byla pověřenému zaměstnanci soudního exekutora předložena leasingová smlouva, doklad o pojištění a tzv. malý technický průkaz. Z žádné z těchto listin nevyplývalo, že by povinný [jméno] [příjmení] byl vlastníkem či uživatelem předmětného osobního automobilu, ba naopak listiny prokazovaly vlastnické a uživatelské právo někoho jiného, tj. leasingové společnosti a žalobkyně, přičemž údaje ve všech třech listinách byly stejné a shodovaly se i s tím, co při sepisování protokolu o soupisu movitých věcí povinného uvedla jednatel žalobkyně a povinný [jméno] [příjmení]. Doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla byl vystaven pouhé tři dny před tím, tj. dne 12. 9. 2005, jednalo se tedy o zcela aktuální informaci o tom, že vlastníkem předmětného vozidla je leasingová společnost uvedená v dokladu a že držitelem vozidla je žalobkyně. Rovněž údaje obsažené v tzv. malém technickém průkazu, což je veřejnoprávní listina, vylučovaly, že by vlastníkem či uživatelem mohl být povinný. I přes všechny tyto skutečnosti pověřený zaměstnanec soudního exekutora dne 15. 9. 2005 nedbal ochrany prokázaného uživatelského práva žalobkyně coby třetí osoby dotčené postupem soudního exekutora, pojal předmětný automobil do soupisu movitých věcí povinného a zajistil jej, čímž z jeho užívání vyloučil žalobkyni coby oprávněného uživatele. Soud má za to, že v okamžiku soupisu dne 15. 9. 2005 bylo na místě samém třemi různými listinami nepochybně prokázáno, že předmětný osobní automobil nepatří povinnému, a tudíž pověřený zaměstnanec soudního exekutora neměl zahrnout tento osobní automobil do protokolu o soupisu movitých věcí povinného, a to s poukazem na ust. § 51 odst. 1, věta poslední vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Pokud tak přesto učinil, jedná se o nesprávný úřední postup. Ten navíc soud spatřuje i v následné nečinnosti soudního exekutora. I kdyby totiž soudní exekutor měl pochybnosti o tom, zda předmětný osobní automobil patří či nepatří povinnému, tak byl povinen i po provedení soupisu dbát ochrany uplatňovaného práva třetí osoby dotčené jeho postupem, tj. žalobkyně, ve smyslu ust. § 46 odst. 1 e. ř. a také v souladu s ust. § 2 o. s. ř. dbát toho, aby nedošlo k porušení práva žalobkyně užívat předmětný automobil. Soudní exekutor si mohl a měl vyžádat údaje z centrální evidence vozidel vedené Ministerstvem dopravy České republiky, neboť měl ze zákona na tyto informace nárok. Na základě takto zjištěných údajů by pak byla na jisto postavena otázka vlastnického práva a uživatelského práva k předmětnému osobnímu vozidlu a soudní exekutor by tak mohl dostát svým zákonným povinnostem vyplývajícím z ust. § 46 odst. 1 e. ř. a § 2 o. s. ř. Soudní exekutor však byl v tomto směru v období od září 2005 až do února 2006 zcela nečinný, což vyplývá z obsahu jeho spisu sp. zn. [spisová značka] Soudní exekutor ve svém přípisu ze dne 5. 10. 2005, který je založen ve shora uvedeném soudním spise, adresovaném Okresnímu soudu ve [obec] navíc sám uvedl, že vstoupí v jednání s leasingovou společností, aby si ověřil platnost či neplatnost leasingové smlouvy. I v tomto směru však byl soudní exekutor zcela nečinný, když v jeho spise nejsou založeny žádné listiny, ze kterých by vyplývalo, že by skutečně onu leasingovou společnost kontaktoval. I tuto jeho nečinnost je třeba považovat za nesprávný úřední postup, neboť touto nečinností nedostál svým zákonným povinnostem stanoveným mu v ust. § 46 odst. 1 e. ř. a § 2 o. s. ř. Poté, co byla soudnímu exekutorovi dne 8. 2. 2006 doručena leasingová smlouva ze dne 2. 9. 2004, přejímací protokol ze dne 3. 9. 2004 a faktura ze dne 3. 9. 2004 (prokazující vlastnické právo leasingové společnosti k předmětnému osobnímu automobilu), tak dne 10. 2. 2006 sám předmětný osobní automobil z exekuce vyloučil. Ze shora uvedeného je tedy zcela zřejmé, že kdyby soudní exekutor nebyl nečinný a tyto doklady si sám od leasingové společnosti vyžádal, což sám zamýšlel učinit, jak vyplývá z jeho přípisu ze dne 5. 10. 2005 adresovanému Okresnímu soudu ve [obec], mohlo na základě stejných dokladů dojít k vyloučení předmětného osobního automobilu z exekuce již mnohem dříve a žalobkyně nemusela být po tak dlouhou dobu vyloučena z oprávněného užívání automobilu.

35. Soudní exekutor se v rámci provádění předmětné exekuce dopustil nesprávného úředního postupu, když v rozporu s ust. § 51 odst. 1 jednacího řádu pro okresní a krajské soudy pojal předmětný osobní automobil do soupisu movitých věcí povinného, ačkoliv na místě samém bylo nepochybně prokázáno, že tato věc nepatří povinnému. I kdyby tomu tak nebylo, tak se soudní exekutor následně dopustil nesprávného úředního postupu spočívající v jeho nečinnosti, když si neověřil ani v centrální evidenci vozidel, ani u vlastníka předmětného vozidla, kdo je jeho skutečným vlastníkem a uživatelem, čímž nedostál svým zákonným povinnostem stanoveným mu v ust. § 46 odst. 1 e. ř. a § 2 o. s. ř., tj. dbát ochrany práv třetích osob dotčených postupem soudního exekutora. Jelikož soudní exekutor současně dne 15. 9. 2005 předmětný osobní automobil zajistil a žalobkyni ho vrátil teprve dne 28. 2. 2006, vznikla žalobkyni v příčinné souvislosti s jeho nesprávným úředním postupem škoda spočívající v tom, že nemohla užívat předmětný osobní automobil ke svým podnikatelským účelům, ačkoliv byla oprávněna jej užívat na základě leasingové smlouvy dne 2. 9. 2004. S přihlédnutím k předmětům podnikání žalobkyně zapsaným v obchodním rejstříku a v živnostenském rejstříku je zcela zřejmé, že podnikatelskou činnost společnosti s ručením omezeným, kterou žalobkyně je, nebylo možné provozovat bez používání automobilu. Žalobkyně proto byla nucena si v rozhodném období, tj. od 18. 9. 2005 do 28. 2. 2006, kdy byla v důsledku nesprávného úředního postupu exekutora vyloučena z užívání automobilu, k němuž měla uživatelské právo na základě smlouvy, pronajmout náhradní automobil tovární značky Toyota Yaris, přičemž na nájemné při sjednané sazbě 350 Kč / 1 den musela vynaložit celkem částku 57 750 Kč. Tento výdaj žalobkyně na náhradní vozidlo, bez kterého by nemohla pokračovat ve své podnikatelské činnosti, představuje majetkovou újmu žalobkyně, kterou je třeba nahradit ve smyslu ust. § 13 zákona o OdpŠk. Za tuto škodu odpovídá stát v souladu s ust. § 1 odst. 1 a ust. § 3 písm. b) v návaznosti na ust. § 4 odst. 1, 2 zákona o OdpŠk.

36. Dovolací soud, jak je již shora uvedeno, dospěl ve svém rozhodnutí ze dne 9. 9. 2020, č. j. 31 Cdo 1330/2020-299, k právnímu závěru, kterým je soud prvního stupně vázán, že soudní exekutor může sepsat silniční motorové vozidlo do soupisu movitých věcí, ačkoliv je mu při soupisu předložen technický průkaz osvědčující vlastnictví třetí osoby, pouze tehdy, má-li důvodné pochybnosti o pravdivosti údajů v technickém průkazu. V tomto případě však z provedeného dokazování i ze všech shora popsaných skutkových zjištění vyplývá, že takovéto pochybnosti u soudního exekutora nebyly na místě a nejsou ani žádným způsobem vyjádřeny, zachyceny, zaznamenány či uvedeny v protokole o soupisu movitých věcí ani v příslušném exekučním spise. Případným pochybnostem soudního exekutora nenasvědčuje ani ta skutečnost, že nečekal na výsledek řízení o vylučovací žalobě vedené u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], nýbrž ihned poté, co se dozvěděl o jejím podání, předmětný osobní automobil vyškrtnul ze soupisu movitých věcí povinného a vrátil jej žalobkyni. Ani žalovaná netvrdila a neprokazovala, že by soudní exekutor při soupisu movitých věcí povinného měl nějaké pochybnosti o pravdivosti údajů zapsaných v technickém průkazu daného vozidla, podle něhož povinný nebyl vlastníkem tohoto vozidla. Soudní exekutor se tedy dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta první zákona o OdpŠk (viz odst. 32 a 33 rozsudku Nejvyššího soudu ČR).

37. Soud vázán tímto právním názorem dovolacího soudu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí ve výroku I. vyhověl (ust. § 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s ust. § 226 o. s. ř.).

38. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243g odst. 1 o. s. ř. (ohledně nákladů odvolacího a dovolacího řízení), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná a má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči zcela neúspěšné žalované. Žalobkyni byla na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím a dovolacím přiznána částka 78 909 Kč. Tato částka se sestává z odměny advokáta žalobkyně, která byla vypočtena z tarifní hodnoty 57 750 Kč a činí 3 420 Kč na jeden úkon právní služby (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu účinného ke dni provedení jednotlivých úkonů právní služby, dále jen„ a.t.“). Jednotliví právní zástupci žalobkyně učinili v řízení celkem 17 úkonů právní služby, a to převzetí zastoupení původním právním zástupcem žalobkyně dne 3. 4. 2008, podání žaloby dne 11. 4. 2008, vyjádření ve věci ze dne 16. 7. 2008 a ze dne 21. 5. 2009, studium spisu dne 13. 10. 2011, účast u jednání Okresního soudu v Břeclavi dne 18. 10. 2011, které přesáhlo 2 hodiny, účast u jednání Okresního soudu v Břeclavi dne 15. 12. 2011 a dne 1. 3. 2012, vyjádření k odvolání ze dne 18. 9. 2013, účast u jednání odvolacího soudu dne 24.9.2013, vyjádření k dovolání ze dne 7. 4. 2014, vyjádření ze dne 23. 11. 2016, účast u jednání Okresního soudu v Břeclavi dne 11. 4. 2017, sepis odvolání ze dne 28. 4. 2017, účast u jednání odvolacího soudu dne 21. 11. 201 a sepis dovolání ze dne 27. 2. 2018 (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) a. t.). Odměna tedy činí částku 58 140 Kč. K této částce bylo třeba připočítat 17 x 300 Kč jako režijní náhradu hotových výdajů k 17 úkonům právní služby (§ 13 odst. 4 a. t.), celkem 5 100 Kč Náklady řízení jsou dále tvořeny cestovným advokáta žalobkyně z jeho sídla k Okresnímu soudu v Břeclavi k jednáním a nahlížení do spisu dne 13. 10. 2011, 18. 10. 2011, 15. 12. 2011 a 1. 3. 2012, tj. čtyřmi cestami ze sídla [titul]. [jméno] [příjmení] (původního právního zástupce) ve [obec] k soudu do [obec] a zpět, kdy v roce 2011 činila náhrada za každou cestu dle vyhlášky č. 377/2010 Sb. částku 1 013 Kč (při ujetí celkem 190 km, průměrné spotřebě motorového vozidla Hyundai ix 35 [registrační značka] ve výši 5,3 litru [číslo] km, při vyhláškové ceně nafty 30,80 Kč litr a při paušální sazbě náhrady 3,70 Kč km) a v roce 2012 činí náhrada dle vyhlášky č. 429/2011 Sb. částku 1 052 Kč (při stejné průměrné spotřebě téhož vozidla, při vyhláškové ceně nafty 34,70 Kč litr a při paušální sazbě náhrady 3,70 Kč km), tj. celkem 4 091 Kč (3 x 1 013 Kč + 1 x 1 052 Kč). Náklady řízení dále představují cestovné advokáta žalobce k jednání odvolacího soudu dne 24. 9. 2013 z [obec] do [obec] a zpět, při ujetí celkem 70 km týmž osobním automobilem, při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 3,60 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 472/2012 Sb.) a průměrné ceně 1 l motorové nafty 36,50 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky [číslo] 2012 Sb) ve výši 392 Kč. Další cestovné je tvořeno cestou advokáta k jednání u Okresního soudu v Břeclavi dne 11. 4. 2017 z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem tovární značky Hyundai Tucson, [registrační značka] při ujetí celkem 190 km, při průměrné spotřebě 5 litru [číslo] km, při sazbě náhrady za používání silničních motorových vozidel 3,90 Kč a průměrné ceně 1 l motorové nafty 28,60 Kč dle vyhl. č. 440/2016 Sb. v celkové výši 1 013 Kč. Dále za cestu k jednání u Krajského soudu v [obec] dne 21. 11. 2017 z [obec] do [obec] a zpět stejným vozidlem při ujetí celkem 70 km ve výši 373 Kč. Součástí nákladů řízení je i náhradu advokáta za ztrátu času stráveného na cestě k jednotlivým jednáním jak k soudu prvostupňovému, tak k soudu odvolacímu ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu (dle § 14 odst. 3 a. t.). Advokátovi náleží náhrada za celkem 28 půlhodin v celkové výši 2 800 Kč (28 x 100 Kč). K těmto všem shora uvedeným částkám je třeba připočítat i žalobkyní zaplacený soudní poplatek za dovolací řízení ve výši 7 000 Kč.

Poučení