10 C 75/2024 - 645

Rubrum

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků takto:

Výrok

I. Soud nahrazuje projev vůle žalovaného uzavřít se žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků: [Jméno žalovaného] IČO [IČO žalovaného] se sídlem [adresa], PSČ [adresa] (dále jen „převodce“) a [Jméno žalobce A] r.č. [RČ] bytem [Adresa žalobce A] a [Jméno žalobce B] r.č. [RČ] bytem [Adresa žalobce B] a [Jméno žalobce C] r.č. [RČ] bytem [Adresa žalobce C] (dále společně jen „nabyvatelé“) uzavírají podle ust. §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen „zákon o půdě“), tuto: Smlouvu o převodu pozemků: I. [Jméno žalovaného] jako převodce spravuje mimo jiné nemovitosti (dále jen „pozemky“): - parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] zapsané na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], v k.ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] zapsané na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem [adresa] Katastrální pracoviště [adresa], v k.ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] zapsané na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], v k.ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] zapsané na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], v k.ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota] zapsaný na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], v k.ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] zapsané na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], v k.ú. [adresa], obec [adresa]; - parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] zapsané na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], v k.ú. [adresa], obec [adresa].

II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě. Nárok nabyvatelů podle § 11a zákona o půdě vznikl z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Hradec Králové č.j. [číslo jednací] ze dne 18.12.2007 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Hradec Králové č.j. [číslo jednací] ze dne 30.6.2003 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4.12.2019, č.j. 16 C 103/2003-870 a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.1.2021, č.j. 30 Co 1/2020-1054.

III. Na uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatelé jej přijímají do svého spoluvlastnictví, a to v podílu id. 1/3 pro [Jméno žalobce A], id. 1/3 pro [Jméno žalobce B] a id. 1/3 pro [Jméno žalobce C] k celku pozemků. Převodce: Nabyvatelé: ______________ ______________ _______________ _______________ [Jméno žalovaného] – [Jméno žalobce A] [Jméno žalobce B] [Jméno žalobce C] [Jméno žalovaného]

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 354 952 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobců.

III. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou částku 8 887,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou částku 825,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou uplatněnou u soudu dne 19. 3. 2024 domáhali vydání rozhodnutí, jímž by byl nahrazen projev vůle žalovaného uzavřít se žalobci smlouvu o převodu v žalobě určených pozemků. Tvrdili, že jsou osobami oprávněnými ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, (dále jen zákon o půdě) a jako takoví stále mají nevypořádané restituční nároky. Upřesnili, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Hradec Králové č. j. [číslo jednací] ze dne 18. 12. 2007 s právní mocí dne 7. 1. 2008 bylo rozhodnuto, že jejich otec, [tituly před jménem] [jméno FO], jakožto jejich právní předchůdce, není vlastníkem nemovitostí v k. ú. [adresa]. Dále rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Hradec Králové č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 6. 2003 ve spojení se soudními rozhodnutími Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2019, č. j. 16C 103/2003-870 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2021, č. j. 30 Co 1/2020-1054, s právní mocí dne 26. 2. 2021 bylo rozhodnuto, že žalobci, jakožto právní nástupci původní oprávněné osoby, [tituly před jménem] [jméno FO], nejsou vlastníky nemovitostí v k. ú. [adresa]. Za nevydané pozemky přitom přísluší náhrada, přičemž žalovaný pozemky nevydané prvně uvedeným rozhodnutím ocenil částkou 145 371,15 Kč, pozemky nevydané dle druhého rozhodnutí pak ocenil částkou 1 251 526,32 Kč. Každému z žalobců přitom vždy přísluší 1/3. Žalobci však s postupem žalovaného nesouhlasili. Namítali, že žalovaný některé nevydané pozemky nesprávně ocenil, neboť jejich ocenění učinil dle hodnot BPEJ, čistě jako zemědělskou půdu. Avšak pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební, neboť již v době přechodu na stát, ke kterému došlo na základě rozhodnutí soudu dne 11. 7. 1950, byly tyto pozemky určeny k zastavění jako pozemky pro rozšíření letiště, a proto by měly být oceněny jako pozemky stavební. Následně byly tyto pozemky skutečně částečně zastavěny či byly zahrnuty do areálu letiště. Proto se žalobci obrátili na žalovaného a žádali přecenění pozemků, to však žalovaný odmítl. Žalobci v postupu žalovaného spatřovali svévoli a liknavý přístup, neboť žalovaný, ač je pro to náležitě vybaven, sám se nijak aktivně nesnažil o správné ocenění pozemků. Navrhovali proto, aby byla nahrazena vůle žalovaného uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétně vymezených pozemků, čímž by byl jejich restituční nárok alespoň částečně uspokojen. V průběhu řízení opakovaně brali svou žalobu zpět, co do některých pozemků, což odůvodňovali procesní ekonomií, neboť až v řízení vyšlo najevo, že tyto pozemky nejsou k převodu vhodné, či je jejich převoditelnost sporná. Současně také žalobu rozšířili o další náhradní pozemky.

2. Žalovaný s nárokem žalobců nesouhlasil. Namítal, že nevydané pozemky byly oceněny správně. Tvrdil, že žalobci se mohli domoci náhrady standardní cestou, oni se však aktivně neúčastnili veřejných nabídek, ač jim v tom nic nebránilo. Jeho postup vůči nim tak rozhodně nebyl svévolný či liknavý, podmínky pro podání žaloby v této věci tak nebyly vůbec dány. Také sporoval rozsah nevydaných pozemků, zejména v k. ú. [adresa], jakož i způsob jejich ocenění znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž namítal nejen věcnou nesprávnost jeho ocenění z důvodu nepřezkoumatelného postupu při vypracování posudku a použití nesprávných podkladů, ale i upozornil na podjatost tohoto znalce pro předchozí spory se žalovaným. V neposlední řadě také žalovaný namítal nepřevoditelnost některých v žalobě specifikovaných náhradních pozemků.

3. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě, jakožto právní nástupci [tituly před jménem] [jméno FO]. Toto také shodně vyplynulo z přílohového spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 16 C 103/2003.

4. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Hradec Králové PÚHK-1479/20/593R/03-Bu(Kr) ze dne 30. 6. 2003 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. [spisová značka] ze dne 4. 12. 2019 a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [spisová značka] ze dne 27. 1. 2021 vyplynulo, že právnímu předchůdci žalobců, případně žalobcům nebyly vydány pozemky v katastrálním území [adresa]: p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], v katastrálním území [adresa]: p. č. [hodnota] oddělené z p č. [hodnota], p. č. [hodnota] oddělené z p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] oddělené z p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] oddělené z p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] oddělené z p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], St. p. č. [hodnota], St. p. č. [hodnota], v katastrálním území [adresa]: p. č. [hodnota] oddělené z p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] oddělené z p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] oddělné z p. č. [hodnota], St. p. č. [hodnota], St. p. č. [hodnota], St. p. č. [hodnota], St. p. č. [hodnota].

5. Z výpočtu ceny nevydaných pozemků ze dne 6. 1. 2023, vytvořeného žalovaným, vyplývá, že každému ze žalobců přísluší dle žalovaného náhrada za nevydané pozemky v celkové výši 417 175,44 Kč.

6. Z přehledů nároků oprávněné osoby ze dne 11. 1. 2023 dále plyne, že [Jméno žalobce A], [Jméno žalobce B], [Jméno žalobce C] mají každý přímý nárok z rozhodnutí [číslo jednací] a z rozsudku 16C 103/2003-870, celkem každý v hodnotě 465 632,49 Kč. Mezi stranami přitom bylo nesporné, že z rozhodnutí [číslo jednací]) činí restituční nárok pro každého ze žalobců 48 457,05 Kč.

7. Z korespondence žalobců a žalovaného plyne, že dne 22. 12. 2022 žalobci požádali žalovaného o ocenění nevydaných pozemků, žalovaný dne 9. 1. 2023 sdělil žalobcům, že nevypořádaný restituční nárok každého z nich ocenil ve výši 465 632,49 Kč, žalobci požádali dne 19. 6. 2023 o přecenění svých nároků za nevydané pozemky dle rozhodnutí ze dne 30. 6. 2003 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 16 C 103/2003-870, a to s ohledem na charakter, který tyto pozemky měly ke dni přechodu na stát. Žalobci měli za to, že všechny tyto pozemky byly určeny k zastavení v rámci letištního areálu v [adresa]. Žalovaný přípisy ze dnů 4. 7. 2023 a 28. 8. 2023 žalobcům sdělil, že žádosti o přecenění nelze vyhovět bez odůvodnění tohoto stanoviska.

8. Z žádosti o převod zemědělského pozemku [Jméno žalobce A] ze dne 4. 10. 2023 a ze sdělení žalovaného k veřejné nabídce plyne, že žalobce a) podal žádost o účast ve veřejné nabídce, tato žádost byla žalovaným označena jako neplatná, neboť evidovaný restituční nárok jmenovaného je nižší než cena žádaného pozemku.

9. Z přehledu veřejné nabídky pozemků (č. l. 414-416 a 417-421) a vyjádření na č. l. 422 plyne jaká byla veřejná nabídka pozemků na území Prahy a kolik převodů bylo realizováno, to vše v období od 2006 až 2015.

10. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] [hodnota] ze dne 24. 1. 2004 (na první straně posudku nesprávně uveden letopočet 2023 – pozn. soudu) soud zjistil, že znalec určil cenu nevydaných pozemků částkou 54 910 828,84 Kčs. Jednalo se o cenu pozemků nevydaných dle rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu ze dne 30. 6. 2003. Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové nebyl do posudku promítnut, neboť ke dni vyhotovení posudku nedošlo k zapsání vydaných pozemků do katastru nemovitostí a z rozsudku nelze odvodit výměry a umístění některých pozemků. Oceňované pozemky byly v posudku označeny dle původních PK parcel.

11. S námitkou podjatosti znalce se soud vypořádal v usnesení 10C 75/2024 – 545 ze dne 11. 11. 2024, kterým rozhodl, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučen ze zpracování posudku v této věci. Ohledně postupu zpracování posudku, použitých podkladů a zvolených metod práce znalce při zpracování posudku byl znalec v řízení vyslechnut, kdy podrobně a názorně vysvětlil metody svých prací, kterými postupoval v situaci, kdy měl k dispozici označení pozemků pouze v PK parcelách, nikoliv v parcelách KN (současné značení). Překresloval proto PK parcely dle styčných bodů do KN mapy a do regulačního plánu prof. Bodyho. Doplnil, že sice nebylo jisté, o kterou část původních parcel se nyní jedná, ovšem to na ocenění nemělo vliv, neboť parcely měly shodný charakter, o kterou jejich konkrétní část se jednalo, nemohlo mít na ocenění vliv. Vyjádřil se i k uplatnění či neuplatnění srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. a k určení BPEJ.

12. Účastníci posléze učinili nespornou výměru odňatých a nevydaných pozemků, přičemž žalobci přistoupili na žalovaným tvrzenou výměru pozemků v k. ú. [adresa], a to ve výši 100 794 m2.

13. Z objednávky ze dne 7. 2. 2025 plyne, že žalovaný objednal u společnosti [právnická osoba] revizi znaleckého posudku č. [hodnota] zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO].

14. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2623/2023 ze dne 18. 10. 2023 plyne, že v tomto řízení, kde vystupoval shodný žalovaný, soud řešil rovněž pozemky (jiné než v řízení v této věci) v areálu letiště v [adresa], kdy jako relevantní podklad byl v řízení uznán Regulační plán Hradce Králové profesora Bodyho z roku 1942, přičemž byl potvrzen stavební charakter daných pozemků z hlediska oceňování. Dále v tomto řízení byla řešena aplikace či neaplikace srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. na nevydané pozemky z areálu letiště, přičemž byl kladen důraz na znalecké závěry ohledně tohoto.

15. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota] ze dne 14. 12. 2024 plyne, že tato znalkyně oceňovala pro jiného zadavatele (dle tvrzení žalobců šlo o věc jejich příbuzných vycházejících ze shodných historických okolností – pozn. soudu) mimo jiné některého nevydané pozemky dle shodného rozhodnutí č. j. [číslo jednací]) ze dne 30. 6. 2003 přičemž dospěla u shodných pozemků ke shodnému závěru jako znalec [tituly před jménem] [jméno FO] o nutnosti ocenění daných pozemků jako stavebních, v podkladech rovněž uváděla Regulační plán profesora Bodyho z roku 1942.

16. Z přílohového spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 16 C 103/2003 vyplynulo, že se právní předchůdce žalobců a posléze sami žalobci domáhali v tomto řízení revize rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Hradec Králové [číslo jednací]) ze dne 30. 6. 2003 s tím, že měli za to, že by se jim měli zde původně uvedené nevydané pozemky vydat. Řízení bylo zahájeno 8. 9. 2003, pravomocně skončilo 26. 2. 2021, avšak ještě následně ještě probíhalo řízení před Nejvyšším soudem, který ve věci rozhodl dne 25. 1. 2022, účastníkům bylo rozhodnutí doručeno v únoru 2022. Již v tomto řízení se řešil charakter pozemků, zda byly či nebyly součástí areálů letiště či s ním funkčně spojeny, a v této souvislosti, zda je lze vydat či nikoliv, vše ovšem ke dni vydání těchto pozemků.

17. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové ze dne 4. 5. 2021 č. j. [číslo jednací] plyne, že pro žalobce byl povolen vklad změny vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu ve výši vzhledem k celku pozemkové parcely č. [hodnota] v rozsahu geometrického plánu č. [hodnota] katastrální území [adresa], k celku pozemkových parcel č. [hodnota] a [hodnota] a k celku stavebních parcel č. [hodnota]. [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] a k celku stavebních parcel č. [hodnota] a [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Zamítnut vklad změny vlastnického práva ve prospěch žalobců k celku pozemkových parcel č. [hodnota] a [hodnota] oddělených z pozemkové parcely č. [hodnota] dle geometrického plánu č. [hodnota] katastrálním území [adresa] a k celku pozemkové parcely č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. K zamítnutí došlo proto, že uvedené pozemkové parcely byly ve vlastnictví vedlejšího účastníka, nikoliv žalovaného v rozhodnutí 16C 103/2023-870 ze dne 4. 12. 2019.

18. Ohledně základu nároku soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě jakožto právní nástupci [tituly před jménem] [jméno FO]. Od rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu o nevydání původně odňatých pozemků se nejprve sám [tituly před jménem] [jméno FO] a posléze jeho právní nástupci, žalobci, kontinuálně domáhali revize tohoto rozhodnutí, a tedy vydání původně odňatých pozemků. Následně, po konečném rozhodnutí ve věci, uplatnili svůj nárok na náhradu za odňaté, ale nevydané pozemky u žalovaného. Žalovaný ocenil nevydané pozemky jako zemědělské, a to celkovou částkou 465 632,49 Kč pro každého ze žalobců. Žalobci se domáhali přecenění nevydaných pozemků. Tomu však žalovaný nevyhověl, aniž by svůj postup jakkoliv odůvodnil. Rovněž v celém tomto soudním řízení žalovaný setrval na svých závěrech o ocenění pozemků. Žalobce a) učinil pokus o uplatnění svého nároku ve veřejných nabídkách, avšak jeho žádost byla zamítnuta s ohledem na vyšší cenu žádaného pozemku oproti nároku, který mu náleží. Nevydané pozemky byly oceněny znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], a to na částku 54 910 828,84 Kčs. V tomto posudku nebyly zohledněny pozemky dle rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2019, č. j. 16C 103/2003-870 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2021, č. j. 30 Co 1/2020-1054, s právní mocí dne 26. 2. 2021. Žalobci přepočetli svůj nárok dle výměry skutečně nevydaných pozemků, přičemž tato výměra byla nakonec mezi účastníky nesporná, uplatňovali tak nárok na pozemky v hodnotě přes 32 000 000 Kč. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v řízení podrobně vysvětlil metody své znalecké práce, v posudku uvedl i podklady, ze kterých vycházel. Mezi podklady byl i plán profesora Bodyho z roku 1942. K obdobným závěrům ohledně stavebního charakteru nevydaných pozemků v areálu letiště v [adresa] došla i znalkyně [tituly před jménem] [adresa], která zpracovávala znalecký posudek ve věci jiných oprávněných, příbuzných žalobců. Přezkoumání relevantnosti použití plánu profesora Bodyho a na tomto základě určování stavebního charakteru pozemků z hlediska oceňování vyplývá již z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2623/2023 ze dne 18. 10. 2023, který musel být žalovanému znám, neboť žalovaný byl účastníkem i v tomto řízení.

19. Podle § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění, dále jen zákon o půdě, oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

20. Podle § 28 a zákona o půdě, pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

21. Dle ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

22. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný při určování cen odňatých ale nevydaných pozemků musel mít důvodné pochybnosti o jejich zemědělském charakteru, neboť již z celého řízení ve věci vedené u Okresního soud v Hradci Králové sp. zn. 16C 103/2003 bylo zřejmé, že jde o pozemky, které v současnosti nelze vydat, jsou zastavěny či jinak slouží v areálu letiště (srov. rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2019, č.j. 16 C 103/2003-870, bod 63 a násl. specifikující zastavění jako např. 12 úkrytů letadel, podzemní úkryt vojska, 6 odstavných ploch 6 podzemních úkrytů, zděná administrativní budova, ubytovací zařízení, skladovací objekt). Šlo tedy o pozemky, které byly jako areál letiště skutečně využity. Přitom žalovanému musel být poměrně záhy po jeho zamítavém rozhodnutí o přecenění znám rovněž rozsudek Nejvyššího soudu č.j. 28 Cdo 2623/2023-354 ze dne 18. 10. 2023, kde soud uzavřel, že obdobné pozemky (určeny pro letiště) je třeba ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1998 Sb a lze vycházet z plánu prof. Bodyho. Účel výstavby je přitom zachován i tehdy, byl-li pozemek vyvlastněný pro rozšíření letiště využit jinak než ke stavbě budov (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1500/2008, ústavní stížnost vůči němu směřující byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2952/08). Ani to však nevedlo žalovaného k aktivnímu přístupu a snaze o přecenění pozemků. Naopak žalovaný v celém soudním řízení zastával shodný názor ohledně správnosti svého postupu u ocenění pozemků, aniž by se řádně vypořádal s námitkami žalobců. V řízení také zpochybňoval znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], a to i přesto, že ke shodnému závěru (ohledně nutnosti ocenění pozemků v areálu letiště v [adresa] jako stavebních) v jiné věci došla i další znalkyně. Sám teprve zadal zpracování revizního posudku až po více než 2 letech od uplatnění nároku žalobců a více než roce trvání soudního sporu, v době rozhodnutí posudek nebyl ještě vyhotoven. Je přitom povinností státu, aby prostřednictvím svých orgánů uspokojoval restituční nároky, stát je také povinen před jejich uspokojením zjistit jejich správnou výši (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1748/2022, či 28 Cdo 2413/2022). Jinak řečeno, bylo na žalovaném, aby přezkoumal, kdy k zastavění pozemků došlo a zda tento záměr byl zřejmý již v době zabavení pozemků. Obdobně se vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 22. 1. 2025 č.j. 28 Cdo 2719/2024-485.

23. Současně má soud za prokázané, že žalobci byli v uspokojování svých nároků dostatečně aktivní. Již od samého počátku se nepřetržitě domáhali nejprve vydání původně odňatých pozemků (jak plyne z řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 16C 103/2003), posléze se rovněž aktivně domáhali správného ocenění nevydaných pozemků (jako plyne z přípisů žalovanému, tak ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]). Pokus účasti ve veřejných nabídkách žalovaného a) soud hodnotí jako ryze demonstrativní. Avšak za dané situace nebylo možné po žalobcích požadovat, aby se opakovaně účastnili veřejných nabídek (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo ze dne 3.8.2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015). Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné a nemůže těmito těžkostmi, ať už jsou jakéhokoliv charakteru, odůvodňovat nedostatky ve svém postupu. Nezdůvodněné ocenění restitučního nároku zásadním způsobem ztížilo uspokojení nároku zákonem zásadně předpokládaným postupem, tedy prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (k důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku viz shora odkazovanou judikaturu, zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.11.2020, č.j. 28 Cdo 3209/2020-219), přičemž oprávněné osoby se aktivně svého restitučního nároku, resp. jeho přecenění domáhaly.

24. Vzhledem ke všemu výše uvedenému soud hodnotí postup žalovaného jako svévolný a liknavý, kdy neodůvodněně trval na svém ocenění nevydaných pozemků, byť zde byly důvodné pochybnosti o správnosti tohoto ocenění, a rovněž zadal svůj revizní posudek nikoliv bez zbytečného odkladů poté, co se seznámil s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 2623/2023 ze dne 18. 10. 2023, s posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], potažmo [tituly před jménem] [jméno FO] (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4078/2015). Naopak postup žalobců soud hodnotí jako dostatečně aktivní, kdy si v době přiměřené hlídali svá práva. Proto má soud za to, že jsou splněny podmínky pro to, aby se žalobci domáhali uspokojení svých nároků mimo zákonný postup, tedy žalobou v soudním řízení na vydání vhodných náhradních pozemků, aniž by bylo nutno trvat na mnohačetné účasti žalobců ve veřejných nabídkách (k tomu srovnej přiměřeně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1191/2020, a ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1666/2020, či usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3138/2020, a ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 28 Cdo 693/2022).

25. Soud pro úplnost dodává, že nepovažoval za procesně efektivní vyčkávání na zpracování revizního posudku objednaného žalovaným, neboť měl za to, že žalovaný měl dostatek času podpořit svá tvrzení relevantními důkazy, avšak přes své proklamace tak v přiměřené lhůtě neučinil. Současně, jak bude uvedeno dále, soud nepovažoval v řízení za nutné prokázat přesnou výši restitučního nároku žalobců. Jako další soud zdůrazňuje, že liknavost žalovaného byla posouzena po zvážení všech konkrétně zjištěných skutečností v této věci, tedy závěr soudu o liknavosti žalovaného nebyl učiněn na základě toho, že soudy v minulosti shledaly přístup žalovaného (či jeho právního předchůdce) liknavým a svévolným, a to např. na základě nedostatečných nabídek.

26. Účastníci dále učinili nespornou cenu požadovaných náhradních pozemků, a to v celkové výši 682 944,20 Kč. Taktéž nesporná výše jejich dosud nevyčerpaného restitučního nároku (bez požadovaného přecenění) činí 1 396 897,47 Kč.

27. Soud měl proto za to, že pro rozhodnutí v této věci, kdy jde o první řízení, resp. rozhodnutí o restitučním nároku žalobců, není nezbytné se zabývat přesným vyčíslením restitučního nároku žalobců, když i nesporná výše jejich nároků pokrývá celkovou výši ceny požadovaných náhradních pozemků.

28. Dále proto soud posuzoval převoditelnost v žalobě specifikovaných náhradních pozemků. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).

29. Konkrétně při posuzování převoditelnosti pozemků v k. ú. [adresa], obec [adresa], soud vyšel u pozemku p. č. [adresa] ze znaleckého posudku [jméno FO], z výpisu z katastru nemovitostí, územního plánu obce a ortofotomapy (č. l. 216 p. v., 217, 220 p.v., 268) a dospěl k závěru, že pozemek je převoditelný, žalovaným namítaná funkční souvislost jako zahrada k vedlejší stavbě se z uvedených důkazů zjevně nepotvrdila. U pozemku p. č. [hodnota] soud vyšel opět ze znaleckého posudku [jméno FO] a jeho příloh, z ortofotomapy (č. l. 218), přičemž uzavřel, že namítané zařazení pozemku dle územního plánu do plochy veřejné zeleně není překážkou převodu pozemku, neboť se nejedná o žádnou z výše uvedených výluk § 11 zákona o půdě či dalších judikaturou konstruovaných omezení převoditelnosti pozemků.

30. Při posuzování převoditelnosti pozemků v k. ú. [adresa], obec [adresa] soud vyšel ze zjištění, že převoditelnost pozemků p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] byla mezi účastníky nesporná. U pozemku p. č. [hodnota] soud vyšel z posudku [jméno FO] a jeho příloh, z ortofotomapy, fotografie pozemku, územního plánu obce (č. l. 212, 212 p.v., 214 p.v.) a dospěl k závěru o zjištěné převoditelnosti tohoto pozemku, když namítané zařazení pozemku částečně do plochy veřejné zeleně není překážkou převodu pozemku, jak již bylo uvedeno výše.

31. Při posuzování převoditelnosti pozemků v k. ú. [adresa], obec [adresa], soud vyšel ze zjištění, že pozemky p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] byly účastníky shodně označeny jako převoditelné, tudíž jejich převoditelnost byla v řízení nesporná. U pozemku p. č. [hodnota] soud vyšel z posudku [jméno FO] a jeho příloh, zejména z ortofotomapy a fotografie pozemku (č. l. 185 a 185 p.v.) a z další ortofotomapy (č. l. 271), u pozemku p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] opět z posudku [jméno FO] a z ortofotomapy (č. l. 186) a fotografií pozemků (č. l. 186 p.v., 187), jakož i z ortofotomapy (č. l. 273) a dospěl shodně k závěru, že pozemky jsou převoditelné. U všech namítaná funkční souvislost s vedlejší stavbou nebyla v žádném z případů z provedených důkazů prokázána, neboť funkční souvislost s vedlejší stavbou nelze vykládat extenzivně, ve smyslu, že je s vedlejší stavbou „jen“ pozemek užíván či je vhodné jej užívat. Funkční souvislost tedy neznamená tzv. volné spojení, ale naopak to, že pozemek je nezbytný k užívání vedlejší stavby z důvodu skutečné provázanosti (k podrobnostem viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 1566/2023 ze dne 6. 6. 2023 či rozhodnutí ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. 28 Cdo 2687/2018). V případě uvedených pozemků však bylo prokázáno pouze toto volné spojení. Pro uvedený závěr považoval soud provedené důkazy za dostatečné, proto návrh žalovaného na místní šetření pro nadbytečnost zamítl.

32. Při posuzování převoditelnosti u pozemků v k. ú. [adresa], obec [adresa], soud vyšel ze zjištění, že účastníci učinily převoditelnost pozemků p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] za nespornou.

33. Při posuzování převoditelnosti u pozemků v k. ú. [adresa], obec [adresa], soud ze znaleckého posudku [jméno FO] a jeho příloh, zejména z výpisu z katastru nemovitostí, ortofotomapy (č. l. 175, 176), dalšího výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 206 a 265), informací o ukončení pozemkových úprav (č. l. 266), identifikace biokoridoru (č. l. 480) a ortofotomapy (č. l. 481) zjistil, že přes pozemek vede lokální biokoridor. To však s ohledem na zjištěný zemědělský charakter pozemku nepovažoval za překážku převoditelnosti (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 2517/2024).

34. Při posuzování převoditelnosti u pozemků v k. ú. [adresa], obec [adresa], soud vyšel ze zjištění, že převoditelnost pozemků p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] nebyla mezi účastníky sporná. U pozemku p. č. [hodnota] soud vyšel z ortofotomapy (č. l. 229 p.v. a 275), z nichž má za zjevné, že zde není dána funkční souvislost s vedlejší nemovitostí. U pozemku p. č. [hodnota] soud vyšel z územního plánu obce (č. l. 227), ortofotomapy (č. l. 224 p.v.), fotografie pozemku (č. l. 226 p.v.) a má za to, že pozemek není součástí chatové osady, jak tvrdí žalovaný. Pozemek se nachází na okraji, na hranici této osady, maximálně těsně pod plotem, což nelze s ohledem na odchylku přesně určit, nicméně ani případné nevhodně umístěné oplocení mezi nezastavěnou oblastí chatové oblasti a daným pozemkem (viz foto) nemůže v tomto konkrétním případě vést k závěru o nepřevoditelnosti jinak zjevně zemědělsky využitelného pozemku. Chatová osada jako taková se pozemku zjevně nedotýká, překážka dle § 11 odst. 1 písm. d) zde naplněna není.

35. Při posuzování převoditelnosti u pozemků v k. ú. [adresa], obci [adresa], soud vyšel ze zjištění, že převoditelnost pozemku p. č. [hodnota] nebyla mezi účastníky sporná. U pozemku p. č. [hodnota] soud vyšel z žádosti manželů [Anonymizováno] (č. l. 119), pachtovní smlouvy (č. l. 121 p.v. – 124), ortofotomapy (č. l. 168 a č. l. 274), výpisu z katastru nemovitostí (č.l. 614-615) a z provedených důkazů má soud za to, že dotčený pozemek nebyl k žádosti převeden na jiného vlastníka, je se sousedním pozemkem spojen pouze volně, využíván je zemědělsky, žádná stavba se na něm nenachází a že pozemek je zemědělsky využitelný do budoucna i pro žalobce po případném řádném vypovězení pachtu. U pozemku p. č. [hodnota] soud vyšel z ortofotomapy (č. l. 171), fotografie pozemku (č. l. 171 p.v.) a územního plánu (č. l. 172) a dospěl k závěru, že je převoditelný, neboť ani namítané zařazení do plochy veřejné zeleně není překážkou převoditelnosti, jak již bylo několikrát uvedeno výše.

36. S ohledem na vše výše uvedené soud výrokem I žalobě ve znění částečných zpětvzetí a rozšíření žaloby vyhověl.

37. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval procesní úspěch a neúspěch obou stran, a to s ohledem na opakovaná částečná zpětvzetí žaloby učiněná žalobci v průběhu řízení. V této souvislosti se soud zabýval procesním zaviněním na zastavení řízení v těchto částech, a to v souladu s judikaturou Ústavního soudu IV. ÚS 3063/21 či IV. ÚS 3048/24. Původně se žalobci žalobou domáhali vydání 46 pozemků. V průběhu řízení vzali svou žalobu zpět ohledně 22 pozemků, o dva pozemky pak žalobu rozšířili. Soud vzal v úvahu i hodnotu pozemků, ohledně kterých bylo řízení zastaveno, a hodnotu pozemků, ohledně kterých bylo žalobě vyhověno. Celkem se žalobci domáhali pozemků v hodnotě 856 595,40 Kč, řízení bylo zastaveno ohledně pozemků v celkové hodnotě 173 651,20 Kč, avšak pouze u zastavení ohledně pozemků v hodnotě 72 995,30 Kč soud shledal na straně žalobců jejich procesní zavinění. Jedná se jednak o pozemky, které byly obsahem 3. zpětvzetí učiněného žalobci, tedy pozemků parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], kde nebylo v řízení postaveno najisto, zda tyto pozemky jsou pro funkční souvislost s vedlejší stavbou převoditelné či nikoliv a bylo navrženo místní šetření, což žalobci považovali mimo jiné za nehospodárné z hlediska nákladů řízení i zbytečně časově náročné, a proto vzali ohledně nich žalobu zpět, byť dle jejich vyjádření byly primárním důvodem zpětvzetí námitky žalovaného ohledně nepřevoditelnosti. Bez uvedeného důkazu však tyto námitky nebyly prokázané. Dále soud shledal procesní zavinění žalobců na zastavení řízení i u pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], kde byla situace obdobná jako výše, sice zde byly námitky nepřevoditelnosti ze strany žalovaného, avšak dosud nebyly v řízení prokázány, a dále také u pozemků parc. č. [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota] v k. ú. [adresa], neboť v řízení bylo zjištěno, že dříve zahájené řízení ohledně vydání těchto pozemků jako náhradních vedené jinou oprávněnou osobou u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 6C 104/2022 bylo co do části ohledně těchto pozemků zastaveno pro částečné zpětvzetí. Vydání těchto pozemků této jiné oprávněné osobě s tzv. lepším právem tedy již nemohlo být považováno za překážku vydání v tomto řízení, což muselo být žalobcům známo již před dotčeným částečným zpětvzetím. Ohledně zpětvzetí týkající se ostatních pozemků soud uzavřel, že žalobci nemohli před podáním žaloby ohledně těchto pozemků zjistit, že jde o pozemky nepřevoditelné, resp. o pozemky, k nimž již dříve uplatnili svá práva jiné oprávněné osoby, které by s ohledem na stav řízení, výši nároků a další okolnosti mohly mít k pozemkům tzv. lepší právo, neboť to bylo zjištěno až v průběhu tohoto řízení, žalobcům tak nelze ve vztahu k těmto pozemkům vytýkat jejich procesní neopatrnost. Proto soud uzavřel, že žalobci byli v řízení úspěšní z 91,5 % a neúspěšní z 8,5 %, a proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobcům jejich náklady řízení z 83 %.

38. Při určování celkové výše nákladů řízení žalobců soud vyšel z § 8 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), přičemž jako tarifní hodnotu vzal částku ve výši 682 944,20 Kč (nespornou hodnotu vydaných náhradních pozemků dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6064/2017 či usnesení ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 719/2022), kdy s přihlédnutím ke spoluvlastnickým podílům žalobců (ve výši id. 1/3) činí sazba za 1 úkon právní služby částku ve výši 9 220 Kč. S ohledem na ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu (a jeho novelu od 1. 1. 2025) jde v tomto případě o společné úkony při zastupování dvou nebo více osob, proto náleží advokátovi za každou takto zastupovanou osobu shora uvedená mimosmluvní odměna snížená o 20 %, resp. za úkony realizované od 1. 1. 2025 se mimosmluvní odměna snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %. Proto činí sazba za 1 úkon právní služby u žalobce a) 7 367 Kč v období do 31. 12. 2024, v období od 1. 1. 2025 pak 9 220 Kč, u žalobkyně b) částku 7 367 Kč v období do 31. 12. 2024, v období od 1. 1. 2025 pak 7 376 Kč, u žalobkyně c) částku 7 367 Kč v období do 31. 12. 2024, v období od 1. 1. 2025 pak 5 532 Kč. Právní zástupce žalobců učinil v řízení celkem 15 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, což soud ověřil ze soudního spisu, konkrétně šlo o převzetí a přípravu zastoupení, žádost o přecenění restitučního nároku 19. 6. 2023, žalobu 14. 3. 2024, písemné podání ze dne 11. 7. 2024, účast na jednání soudu dne 29. 7. 2024, účast na jednání soudu dne 30. 9. 2024 přesahující 2 hodiny, písemné podání ze dne 4. 11. 2024, účast na jednání soudu dne 11. 11. 2024 přesahující 2 hodiny, písemné podání ze dne 2. 1. 2025, účast na jednání soudu dne 29. 1. 2025 přesahující 2 hodiny, písemné podání soudu ze dne 20. 3. 2025, účast na jednání soudu dne 26. 3. 2025.

39. U žalobce a) proto činí odměna za 10 úkonů právní služby po 7 376 Kč, tj. 73 760 Kč, a 5 úkonů učiněných po 1. 1. 2025 po 9 220 Kč, tj. 46 100 Kč, celkem 119 860 Kč.

40. U žalobkyně b) proto činí odměna za 10 úkonů právní služby po 7 376 Kč, tj. 73 760 Kč, a 5 úkonů po 1. 1. 2025 po 7 376 Kč, tj. 36 880 Kč, celkem 110 640 Kč.

41. U žalobkyně c) proto činí odměna za 10 úkonů právní služby po 7 376 Kč, tj. 73 760 Kč, a 5 úkonů právní služby po 1. 1. 2025 po 5 532 Kč, tj. 27 660 Kč, celkem 101 420 Kč.

42. Dále do celkových nákladů řízení náleží společně účtovaný režijní paušál k provedeným úkonům právní služby ve výši 10 x 300 Kč za úkony realizované do 31. 12. 2024 a 5 x 450 Kč za úkony realizované po 1. 1. 2025, tj. celkem částka 5 250 Kč. Také cestovné za celkem 5 cest k soudním jednáním a zpět, při délce jedné cesty (tam) 160 km a průměrné spotřebě vozidla 4l/nafty na 100 km doložené technickým průkazem vozidla a vyhláškové ceně za opotřebení vozidla a vyhláškové ceně paliva. Cestovné za 1 cestu (tam a zpět) tak činí do 31. 12. 2024 za použití vyhlášky č. 398/2023 Sb. 2 287,36 Kč, při třech soudních jednáních tak cestovné činí 6 862,08 Kč. Cestovné za 1 cestu (tam a zpět) po 1. 1. 2025 činí 2 300,16 Kč, při dvou soudních jednání tak cestovné činí 4 600,32 Kč. Celkem cestovné činí 11 462,40 Kč. Náhrada za ztrátu času na cestě při ztrátě 4 půlhodin za jednu cestu (tam) činí dle § 14 advokátního tarifu platného do 31. 12. 2024 částku 24 x 100 Kč, tj. 2 400 Kč, a dle § 14 advokátního tarifu platného od 1. 1. 2025 16 x 150 Kč částku 2 400 Kč, celkem tedy 4 800 Kč. Ze součtu uvedených částek (odměny, paušální náhrady hotových výdajů, cestovného, náhrady za ztrátu času) dále byla požadována 21 % DPH, když právní zástupce žalobců doložil, že je plátcem DPH, a to celkem ve výši 74 220,80 Kč.

43. Celkem tak náklady řízení žalobců činily 427 653,20 Kč, z čehož 83 % představuje částka 354 952 Kč. Proto soud uložil žalovanému povinnost právě tuto částku žalobcům na náhradě nákladů řízení zaplatit, a to k rukám jejich společného právního zástupce.

44. Dále v řízení vznikly náklady státu za znalečné vyplacené v řízení vyslechnutému znalci [tituly před jménem] [jméno FO]. Česká republika za tento důkaz hradila částku 9 713 Kč. Stát dle § 148 odst. 1 o.s.ř. má vůči účastníkům právo na náhradu této částky podle výsledku řízení. S ohledem na výše uvedené posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků, zejména s ohledem na částečná zpětvzetí žaloby, uložil soud účastníkům povinnost uhradit tyto náklady státu v poměru 91,5 % u žalovaného a 8,5 % u žalobců. Konkrétně tak žalovanému uložil povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou částku 8 887,40 Kč a žalobcům pak uložil povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou společně a nerozdílně částku 825,60 Kč.

Poučení