10 C 78/2025 - 83

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o nahrazení projevu vůle - povinnosti uzavřít smlouvu o zřízení zástavního práva k pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] takto:

Výrok

I. Žaloba na nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k zajištění budoucí peněžité pohledávky žalobce ve výši 12 500 000 Kč vůči společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], k pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa], ve znění uvedeném v bodě VII. žaloby ze dne 17. 3. 2025, která je nedílnou součástí tohoto rozsudku, se z a m í t á.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení 21 329,35 Kč k rukám právní zástupkyně žalované, [Jméno advokátky], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 3. 2025 domáhal nahrazení projevu vůle žalované, aby s ním uzavřela smlouvu o zřízení zástavního práva k pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], a to k zajištění jeho budoucí peněžité pohledávky ve výši 12 500 000 Kč, kterou má mít vůči společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „[právnická osoba].“). Žalobce uvedl, že dne 23. 8. 2012 uzavřel se společností [právnická osoba]. písemnou dohodu, v níž se smluvní strany dohodly, že k zajištění jeho budoucí minimální odměny do výše 12 500 000 Kč bude zřízeno zástavní právo mimo jiné k předmětnému pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Toto zástavní právo bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 24. 9. 2012, a bylo vymazáno z katastru nemovitostí na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, č.j. 21 Co 3/2019-483, vydaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 4 C 90/2016. Krajský soud v Praze v dané věci dospěl k závěru, že [právnická osoba]. platně odstoupila od dohody z 23. 8. 2012, neboť žalobce nesplnil povinnosti podle výzev uvedené společnosti z 22. 5. 2015 a 19. 6. 2015. Žalobce však měl za to, že daná dohoda je platná, protože v jiné věci dospěl Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 1. 2021, č.j. 21 Co 233/2020, k závěru, že uvedené výzvy byly účelové, a proto odstoupení není platné. Žalobce dále uvedl, že společnost [právnická osoba]. převedla vlastnické právo k pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] na společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], s právními účinky ke dni 15. 10. 2019, nicméně v dané době byl pozemek zatížen zástavním právem. Přestože byla v katastru nemovitostí zapsána k předmětnému pozemku poznámka o dovolání podaném žalobcem proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze, a následně také upozornění na žalobcem podanou žalobu na obnovu řízení proti tomuto rozsudku, společnost [právnická osoba]. převedla předmětný pozemek do vlastnictví žalované kupní smlouvou s právními účinky zápisu k 4. 12. 2024. Žalobce měl za to, že dohoda z 23. 8. 2012 je nadále platná, a proto žalovaná nabyla ve smyslu ustanovení § 1107 odst. 1 občanského zákoníku povinnost podle ní znovu zřídit k pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] zástavní právo. Z tohoto důvodu žalobce vyzval žalovanou výzvou ze dne 28. 2. 2025 k uzavření zástavní smlouvy a k podání návrhu na zahájení vkladového řízení o zápis zástavního práva do katastru nemovitostí. Žalovaná však výzvu odmítla jako neoprávněnou. Žalobce měl za to, že převod pozemku na společnost [právnická osoba]. a následně na žalovanou byl účelový, protože všechny zmiňované společnosti jsou provázány osobou jejich skutečné majitelky.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná považovala nárok žalobce za nezákonný a vznesla námitku nedostatku své pasivní legitimace. Dále namítala, že nebyla účastníkem Dohody ze dne 23. 8. 2012 s tím, že jí o jejím obsahu není nic známo. Protože žalovaná nabyla pozemek od společnosti [právnická osoba]., nemohly na ni přejít povinnosti společnosti [právnická osoba]. vůči žalobci, a žalobce má vymáhat tvrzené povinnosti vůči této společnosti. Podle žalované přechází s věcí pouze závady na ní lpící; osobní závazky zcizitele mají odlišnou povahu, a na nabyvatele nepřecházejí. Nad to společnost [právnická osoba]. zřídila ve prospěch žalobce zástavní právo k pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], a to zástavní smlouvou ze dne 24. 9. 2012, čímž svoji povinnost z dohody splnila. Tím tento závazek zanikl, a proto nemohl přejít na právního předchůdce žalované, ani na žalovanou. Žalovaná uvedla, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, na základě kterého došlo k výmazu předmětného zástavního práva k pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa], bylo již o předmětném zástavním právu pravomocně rozhodnuto, a byla pravomocně určena neexistence zástavního práva ještě před tím, než pozemek žalovaná nabyla. V době převodu pozemku nevyplývalo z veřejného seznamu žádné omezení vlastnického práva k němu. Žalovaná měla za to, že se žalobce snaží obcházet citové rozhodnutí Krajského soudu v Praze novou žalobou. Podle žalované není odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021 v jiné věci závazné a neovlivňuje pravomocné rozhodnutí soudu ve věci určení neexistence zástavního práva. Žalobce nebyl úspěšný se žalobou na obnovu, stejně jako s podaným dovoláním a poznámky spornosti byly v plném rozsahu vymazány. Žalovaná rovněž namítala, že již uplynuly lhůty, které by se vázaly k povinnosti uzavřít zástavní smlouvu, neboť závazek vyplýval ze smlouvy o smlouvě budoucí a dospěl do jednoho roku od uplynutí lhůty sjednané v Dohodě.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že společnost [právnická osoba]. uzavřela se žalobcem dohodu ze dne 23. 8. 2012. V souvislosti s touto dohodou byla mezi společností [právnická osoba]. a žalobcem uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 24. 9. 2012, na základě které bylo zřízeno zástavní právo k předmětnému pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 24. 9. 2012. Toto zástavní právo bylo vymazáno z katastru nemovitostí na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, č.j. 21 Co 3/2019-483. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že dovolání žalobce ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 90/2016 bylo odmítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 9. 2020, č.j. 21 Cdo 205/2020-564. Následně bylo ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 90/2016 vedeno řízení o obnově, nicméně Okresní soud v Berouně žalobu na obnovu řízení zamítl usnesením ze dne 21. 6. 2024, č.j. 4 C 90/2016-811. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, č.j. 21 Co 307/2024-844, 21 Co 308/2024-844, které nabylo právní moci dne 28. 2. 2025. Soud vzal tato shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Z Dohody ze dne 23. 8. 2012 (dále jen „Dohoda“) soud zjistil, že se na základě ní měla společnost [právnická osoba]. stát vlastníkem pozemků uvedených v čl. 1 odst. 1 dané Dohody v k.ú. [adresa], mimo jiné i předmětného pozemku. S ohledem na dosavadní spolupráci stran Dohody se pak uvedená společnost zavázala vyplatit žalobci odměnu uvedenou v čl. 3 odst. 1 písm. a) Dohody. Pro případ, že by nebyly splněny podmínky pro výplatu odměny žalobci podle tohoto článku, byla mezi smluvními stranami sjednána podle čl. 4 odst. 2 Dohody minimální odměna žalobce ve výši 12 500 000 Kč, která byla splatná nejpozději do 15 let ode dne nabytí účinnosti Dohody. Smluvní strany se také dohodly, že za účelem zajištění uhrazení odměny žalobce dle článku 3 odst. 1 Dohody, případně dle článku 4 odst. 2 Dohody zřídí společnost [právnická osoba]. podle článku 4 odst. 3 Dohody zástavní právo mimo jiné k předmětnému pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] ve prospěch žalobce, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti. Tato zástavní smlouva měla být podepsána nejpozději do 30 dnů kalendářních dní ode dne, kdy předmětná Dohoda měla nabýt účinnosti. Strany smlouvy si dále sjednaly, že Dohoda nabývá platnosti jejich podpisem a stává se účinnou okamžikem, kdy [právnická osoba]. bude na příslušném listu vlastnictví zapsána jako výlučný vlastník pozemků specifikovaných v článku 7 Dohody v k. ú. [adresa].

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že nedošlo k uzavření žádné smlouvy nebo doplňku, která by měnila obsah uvedené Dohody ze dne 23. 8. 2012 či okruh účastníků smlouvy, a která by se týkala předmětného pozemku. Soud proto vzal i tato shodná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. [hodnota], k.ú. [adresa], k datu 15. 10. 2019 a k datu 16. 10. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. nabyla předmětný pozemek parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] s právními účinky vkladu ke dni 23. 8. 2012. Do katastru nemovitostí bylo zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch žalobce na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 24. 9. 2012, a to k zajištění úhrady jeho budoucí peněžité pohledávky ve výši 12 500 000 Kč s právními účinky vkladu k témuž dni. Z výpisu dále vyplývá, že v něm byla zapsána poznámka spornosti o podané žalobě na určení neexistence zástavního práva, která byla podána společností [právnická osoba].

7. Podle výpisu z katastru nemovitostí pro totožné LV ke dni 13. 10. 2024 byla jako vlastník předmětného pozemku zapsána společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], která nabyla své vlastnické právo na základě kupní smlouvy ze dne 15. 10. 2019 s právními účinky k témuž dni. V tomto výpisu není zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch žalobce k předmětnému pozemku, a jsou zde naopak zapsány dvě poznámky spornosti, a to ze dne 30. 1. 2020 o podaném dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 3/2019-483, kterým byla určena neexistence zástavního práva, a dále ze dne 26. 4. 2021 o podané žalobě na obnovu řízení proti témuž rozsudku Krajského soudu v Praze-.

8. Výzvou ze dne 22. 10. 2024 spolu s plnou mocí a přílohou (návrhem Smlouvy o zřízení zástavního práva) vyzval žalobce společnost [právnická osoba]. jako vlastníka předmětného pozemku k uzavření zástavní smlouvy s odkazem na závazek společnosti [právnická osoba]. obsažený v Dohodě ze dne 23. 8. 2012 zřídit smluvní zástavní právo k předmětnému pozemku s tím, že toto zástavní právo zřízeno není. Žalobce současně zaslal uvedené společnosti návrh zástavní smlouvy. Dopis byl uvedené společnosti odeslán 23. 10. 2024 (viz podací lístek) a doručen 24. 10. 2024 (viz detail zprávy a doručenka datové zprávy).

9. Z výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. [hodnota], k.ú. [adresa], k datu 17. 3. 2025 pak vyplývá, že vlastníkem předmětného pozemku se stala žalovaná na základě smlouvy kupní ze dne 3. 12. 2024 s právními účinky zápisu ke dni 4. 12. 2024. V katastru nemovitostí byly dosud zapsány obě výše uvedené poznámky spornosti, a to o podaném dovolání, i o podané žalobě na obnovu řízení.

10. Výzvou ze dne 28. 2. 2025 spolu s plnou mocí a návrhem Smlouvy o zřízení zástavního práva pak žalobce vyzval žalovanou k uzavření zástavní smlouvy v souvislosti s jeho pohledávkou vůči společnosti [právnická osoba]. s odůvodněním, že k pozemku není podle Dohody z 23. 8. 2012 zřízeno předmětné zástavní právo, a že žalovaná nabyla pozemek se všemi právy a povinnostmi s nimi spojenými, jakož i se závadami, které mohla a měla z okolností zjistit. Výzva byla žalované odeslána téhož dne (viz podací lístek).

11. Žalovaná dopisem ze dne 11. 3. 2025 návrh žalobce odmítla a uvedla, že jí není nic známo o dohodě žalobce se společností [právnická osoba]. Dále uvedla, že pozemek nabyla nezatížený od jiného vlastníka, a to bez omezení vlastnického práva. Dopis byl žalobci doručen 12. 3. 2025 (viz detail přijaté zprávy).

12. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, č.j. 21 Co 3/2019-483, soud zjistil, že se společnost [právnická osoba]. jako žalobkyně domáhala vůči žalobci (v daném řízení jako žalovaném) v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 4 C 90/2016 mimo jiné určení neexistence zástavního práva, a to mimo jiné k předmětnému pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Uvedená společnost žalobu odůvodnila tím, že se žalobcem uzavřela Dohodu o spolupráci dne 23. 8. 2012, na základě které pro ni měl žalobce zajišťovat sjednané činnosti. Žalobci pak měl v budoucnu vzniknout nárok na odměnu uvedenou v čl. 3 odst. 1 písm. a) Dohody, eventuálně na zaplacení minimální odměny podle čl. 4 odst. 2 Dohody ve výši 12 500 000 Kč. K zajištění této pohledávky byla mezi smluvními stranami uzavřena na základě dané dohody dne 24. 9. 2012 smlouva o zřízení zástavního práva a bylo zřízeno zástavní právo k předmětnému pozemku ve prospěch žalobce. Soud dospěl k závěru, že Dohoda byla uzavřena mezi stranami smlouvy jako podnikateli, a nabyla účinnosti ke dni 23. 8. 2012. Společnost [právnická osoba]. následně vyzvala žalobce k plnění povinností z Dohody dopisy ze dne 22.5. 2015 a 19. 6. 2015, a poté od Dohody odstoupila dopisem z 16. 9. 2016. Soud I. stupně (Okresní soud v Berouně) svým rozsudkem ze dne 30. 7. 2018, č.j. 4 C 90/2016 – 369, žalobu na určení, že neexistuje zástavní právo k pozemku p.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] ve výroku I. daného rozsudku zamítl. Krajský soud v Praze pak citovaným rozsudkem č.j. 21 Co 3/2019- 483, toto rozhodnutí změnil a ve výroku I. tohoto rozsudku určil, že předmětné zástavní právo k pozemku p.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] neexistuje, neboť Dohoda ze dne 23. 8. 2012 zanikla odstoupením společnosti [právnická osoba]., a proto ani neexistuje zástavní právo k předmětnému pozemku. Rozsudek Krajského soudu v Praze nabyl právní moci dne 6. 9. 2019 (viz úřední záznam z 28. 5. 2025).

13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2020, č.j. 21 Cdo 205/2020-564, má soud za prokázané, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 4 C 90/2016 podal žalobce (v daném řízení žalovaný) dovolání proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, č.j. 21 Co 3/2019-483, které však Nejvyšší soud citovaným rozsudkem odmítl. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 26. 10. 2020 (viz úřední záznam z 28. 5. 2025).

14. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] se společnost [právnická osoba]. jako žalobkyně domáhala vůči žalobci (v daném řízení jako žalovaném) zaplacení částky ve výši 1 400 000 Kč s příslušenstvím jako nezaplacené smluvní pokuty z titulu porušení povinností podle Dohody ze dne 23. 8. 2012. Z obsahu rozhodnutí vyplývá, že i tento soud posoudil Dohodu jako smlouvu uzavřenou mezi podnikateli. Společnost [právnická osoba]. vyzvala žalobce výzvami z 18. 3. 2015, 20. 5. 2015 a 19. 6. 2015 ke splnění jeho závazků z Dohody, což žalovaný neučinil. Městský soud v Praze dané výzvy posoudil jako účelové, a proto dospěl k závěru, že žalobci nevznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba]. smluvní pokutu. Městský soud v Praze se v dané věci nezabýval otázku platnosti odstoupení od Dohody, ani otázkou (ne)existence zástavního práva k předmětnému pozemku.

15. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, č.j. 21 Co 307/2024-844, 21 Co 308/2024-844, je zřejmé, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 4 C 90/2016, podal žalobce žalobu na obnovu řízení, která byla zamítnuta usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 6. 2024, č.j. 4 C 90/2016-811. Krajský soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil. Obě rozhodnutí nabyla právní moci dne 25. 2. 2025(viz úřední záznam z 28. 5. 2025).

16. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná je vlastníkem pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa], k němuž bylo v minulosti ke dni 24. 9. 2012 zřízeno zástavní právo ve prospěch žalobce na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 24. 9. 2012 uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a žalobcem. Toto zástavní právo bylo zřízeno k zajištění nároku žalobce vůči uvedené společnosti na zaplacení minimální odměny ve výši 12 500 000 Kč splatné nejpozději do 15 let ode dne nabytí účinnosti Dohody ze dne 23. 8. 2012. Společnost [právnická osoba]. poté převedla své vlastnické právo na společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], kupní smlouvou ze dne 15. 10. 2019 s právními účinky vkladu k témuž dni. V té době bylo v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch žalobce na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 24. 9. 2012, spolu s poznámkou spornosti o žalobě podané společností [právnická osoba]. na určení neexistence zástavního práva, a to přesto, že Krajský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 12. 6. 2019, č.j. 21 Co 3/2019-483, určil, že předmětné zástavní právo neexistuje. Následně nicméně došlo k výmazu tohoto zástavního práva a mezi účastníky bylo nesporné, že se tak stalo právě na základě rozsudku Krajského soudu v Praze. Žalobce poté podal proti tomuto rozhodnutí dovolání, a současně byla o této skutečnosti zapsána ze dne 30. 1. 2020 poznámka spornosti do katastru nemovitostí. Toto dovolání však bylo Nejvyšším soudem odmítnuto rozhodnutím ze dne 8. 9. 2020, které nabylo právní moci dne 26. 10. 2020. Následně byla do katastru nemovitostí zapsána poznámka spornosti ze dne 26. 4. 2021 o žalobě podané na obnovu řízení proti témuž rozsudku Krajského soudu v Praze, nicméně Okresní soud v Berouně tuto obnovu zamítl usnesením ze dne 21. 6. 2024. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, přičemž obě rozhodnutí nabyla právní moci dne 25. 2. 2025. V mezidobí nabyla předmětný pozemek žalovaná na základě smlouvy kupní ze dne 3. 12. 2024 s právními účinky zápisu ke dni 4. 12. 2024. Žalobce vyzval dopisem ze dne 22. 10. 2024 společnost [právnická osoba]., jako tehdejšího vlastníka předmětného pozemku, k uzavření zástavní smlouvy s odkazem na závazek společnosti [právnická osoba]. vyplatit mu minimální odměnu ve výši 12 500 000 Kč z Dohody ze dne 23. 8. 2012. Žalobce pak vyzval žalovanou dopisem ze dne 28. 2. 2025 k uzavření zástavní smlouvy, rovněž s odkazem na jeho pohledávkou vůči společnosti [právnická osoba]. a Dohodu z 23. 8. 2012. Žalovaná tento návrh žalobce dopisem ze dne 11. 3. 2025 odmítla.

18. Při právním posouzení soud vycházel s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) z ust. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dle jen „obč.zák.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch.z.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť Dohoda i Smlouva byly uzavřeny v roce 2012. Pokud jde o uzavření nové zástavní smlouvy, soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

19. Podle § 50a odst. 1 obč.zák. se účastníci mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Právo na náhradu škody tím není dotčeno.

20. Podle ustanovení § 156 odst. 1 obč. zák. zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze zákona. Podle odstavce 2 téhož ustanovení zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje.

21. Podle § 157 odst. 1 obč. zák. zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 170 odst. 1, písm. a) obč. zák. zástavní právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky. Podle § 171 odst. 1 obč..zák. zanikne-li zástavní právo k nemovitým věcem, k nimž vzniklo vkladem do katastru nemovitostí, provede se k témuž dni jeho výmaz.

22. Podle § 559 odst. 1 obč..zák. splněním dluh zanikne.

23. Podle § 269 odst. 2 obch.zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

24. Podle § 1309 odst. 1 o.z. pak platí, že při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Podle § 1311 odst. 1 o.z. lze zástavním právem zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení lze zástavním právem zajistit i dluhy určitého druhu vznikající dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v určité době nebo i různé dluhy vznikající vůči zástavnímu věřiteli z téhož právního důvodu. Podle § 1343 odst. 1 o.z. zástavce může dát jako zástavu cizí věc jen se souhlasem vlastníka.

25. Žalobce se svojí žalobou domáhal, aby soud nahradil projev vůle žalované k uzavření nové zástavní smlouvy, tedy zástavní smlouvy podle ust. § 1309 a násl. o.z., jejímž předmětem má být pozemek ve vlastnictví žalované. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi ním a třetí osobou, tedy společností [právnická osoba]., byla v minulosti uzavřena Dohoda ze dne 23. 8. 2012, na základě níž se tyto osoby dohodly, že zřídí zástavní právo ve prospěch žalobce k uvedenému pozemku. Předmětná Dohoda byla uzavřena jako nepojmenovaná smlouva dle § 269 odst. 2 obch. zák., neboť žalobce a společnost [právnická osoba]. vystupovali v daném vztahu jako podnikatelé, (jak vyplývá z obsahu rozhodnutí Krajského soudu v Praze i Městského soudu v Praze) a dostatečně určili předmětem svých závazků. Na základě této Dohody vznikla žalobci pohledávka vůči společnosti [právnická osoba]. v minimální výši 12 500 000 Kč, jejíž splatnost měla nastat do 15 let ode dne nabytí účinnosti Dohody. Dohoda nabyla účinnosti dnem 23. 8. 2012, neboť k tomuto datu se společnost [právnická osoba]. stala vlastníkem předmětného pozemku, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí.

26. Společnost [právnická osoba]. a žalobce pak na základě Dohody uzavřely zástavní smlouvu ze dne 24. 9. 2012, a na jejím základě došlo k zápisu zástavního práva ve prospěch žalobce do katastru nemovitostí. Tím došlo ke vniku zástavního práva podle § 157 odst. 1 obč. zák. Následně byl mezi těmito osobami veden spor o existenci tohoto zástavního práva v souvislosti s odstoupením uvedené společnosti od Dohody, a v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 4 C 90/2016 bylo pak odvolacím soudem rozhodnuto, že zástavní právo neexistuje s odůvodněním, že společnost [právnická osoba]. platně odstoupila od Dohody ze dne 23. 8. 2012. Tím došlo k zániku pohledávky žalobce, a zástavní právo bylo na základě citovaného rozhodnutí vymazáno z katastru nemovitostí.

27. Žalobce se nicméně domníval, že má právo opětovně požadovat uzavření nové zástavní smlouvy po žalované. Jak však vyplývá z obsahu Dohody ze dne 23. 8. 2012, byl v ní obsažen závazek společnosti [právnická osoba]. uzavřít v budoucnu zástavní smlouvu k předmětnému pozemku, k čemuž došlo právě 24. 9. 2012, což bylo ostatně mezi účastníky nesporné. Tím byla smluvní povinnost ze smlouvy o smlouvě budoucí splněna ve smyslu § 559 obč. zák., a tento závazek z Dohody (uzavřít zástavní smlouvu) zanikl. Pokud pak Krajský soud v Praze pravomocně určil, že toto zástavní právo neexistuje, protože společnost [právnická osoba]. platně odstoupila od předmětné Dohody, nelze jej již znovu na základě uvedené Dohody znovu zřídit.

28. Skutečnost, že v době, kdy nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku společnost [právnická osoba]., bylo v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo podle smlouvy ze dne 24. 9. 2012 ve prospěch žalobce, nemá po posuzovanou věc vliv, protože toto právo zaniklo výše uvedeným konstitutivním rozhodnutím Krajského soudu v Praze, a byl proveden výmaz tohoto zástavního práva z katastru nemovitostí podle § 171 odst. 1 obč. zák. Stejně tak nemá na posuzovaný případ vliv poznámka o podaném dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze zapsaná v katastru nemovitostí ke dni nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku nejprve společností [právnická osoba]., a poté žalovanou, neboť toto dovolání bylo pravomocně odmítnuto Nejvyšším soudem. Obdobně tak nemá na věc vliv poznámka spornosti o podané žalobě na obnovu řízení zapsaná v katastru nemovitostí v době nabytí vlastnického práva žalovanou, protože tato žaloba byla pravomocně zamítnuta.

29. Mezi stranami pak bylo nesporné, že nedošlo k uzavření žádné smlouvy nebo dodatku, která/ý by měnil/a obsah uvedené Dohody ze dne 23. 8. 2012 či okruh účastníků smlouvy, a která by se týkala předmětného pozemku. V řízení však bylo prokázáno, že Dohodu ze dne 23. 8. 2012 uzavřela se žalobcem společnost [právnická osoba]. a nikoliv žalovaná, a této společnosti vznikla povinnost uzavřít se žalobcem zástavní smlouvu, což i učinila, a tím došlo ke splnění závazku ze smlouvy. Je rovněž zřejmé, že společnost [právnická osoba]. jako původní zástavní dlužník nepřevedla na žalovanou svůj závazek vyplývající z Dohody ze dne 23. 8. 2012, ať uzavřít se žalobcem zástavní smlouvu v jeho prospěch či mu vyplatit sjednanou minimální odměnu. Stejně tak žalované nemohl vzniknout platný závazek uzavřít novou zástavní smlouvu se žalobcem, protože v řízení nebylo ani tvrzeno, že by takovýto nový závazek existoval. Jak vyplývá z ust. § 1309 odst. 1 o.z. vzniká věřiteli oprávnění, aby se v případě, že jeho dlužník nesplní svůj dluh řádně a včas, uspokojit z výtěžku zpeněžení zástavy. Cizí věc může být zástavou pouze v případě, že by s tím souhlasil její vlastník podle § 1343 odst. 1 o.z., což se nestalo. Nad to se žalovaná jako nový vlastník předmětného pozemku nemůže dostat do horšího postavení, než v jakém by byla společnost [právnická osoba]., pokud by se vůči ní žalobce domáhal určení existence zástavního práva, resp. nahrazení projevu vůle uzavřít s ním zástavní smlouvu, a to pro překážku věci rozhodnuté. Na tuto skutečnost nemá vliv ani rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, č.j. [spisová značka], který byl vydán mezi žalobcem a společností [právnická osoba]., neboť se v něm soud meritorně nezabýval otázku platnosti odstoupení uvedené společnosti od Dohody, ani otázkou (ne)existence zástavního práva k předmětnému pozemku.

30. Nad to doba, kdy měla být zástavní smlouva uzavřena, již uplynula, protože v Dohodě ze dne 23. 8. 2012 bylo mezi společností [právnická osoba]. a žalobcem dohodnuto, že zástavní smlouva bude podepsána nejpozději do 30 dnů kalendářních dní ode dne, kdy Dohoda nabude účinnosti. Dohoda nabyla účinnosti 23. 8. 2012, a proto v případě, že by zástavní smlouva nebyla uzavřena, bylo možné se do jednoho roku, tj. do 23. 8. 2013 domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím.

31. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl v celém rozsahu (výrok I. rozsudku).

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaná byla v řízení plně úspěšná má tedy právo na plnou náhradu jejích nákladů. Žalované vznikly náklady jejího právního zastoupení, jež představují mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby po 3 700 Kč (dle ust. § 7 bod 4 ve spojení s § 9 odst. 3, písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 450 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.; (převzetí a příprava žaloby, sepis vyjádření a účast na jednání), a dále představují náhradu cestovních výdajů za cestu advokátky osobním automobilem k jednání soudu dne 28. 5. 2025 z [adresa] a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši celkem 3 677,56 Kč (osobní automobil Škoda, spotřeba dle TP: 5,2 l/100 km, palivo benzin automobilový 95 oktanů, cena 35,80 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 5,80 Kč/1 km podle vyhlášky 475/2024 Sb., počet km 480), a to včetně náhrady za ztrátu času advokáta (cesta k jednání soudu a zpět) za 10 půlhodin po 150- Kč dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 3 701,80 Kč. Celkem tedy soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 21 329,35 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve sporu zastoupena advokátkou, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo této advokátce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení