21 Co 246/2025 - 121

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o nahrazení projevu vůle - povinnosti uzavřít smlouvu o zřízení zástavního práva k pozemku parc. č. 558/3 v k.ú. [Anonymizováno] o odvolání žalobce proti rozsudku [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 15 389 Kč, a to k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v [Anonymizováno] (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) výrokem I. svého rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k zajištění budoucí peněžité pohledávky žalobce ve výši 12 500 000 Kč vůči společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], k pozemkům parc. č. 558/3 v k.ú. [adresa], ve znění uvedeném v bodě VII. žaloby ze dne [datum], která je nedílnou součástí tohoto rozsudku. Výrokem II. uznal žalobce povinným zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení 21 329,35 Kč k rukám právní zástupkyně žalované.

2. Žalobce se domáhal požadovaného určení s tím, že dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] písemnou dohodu, v níž se smluvní strany dohodly, že k zajištění jeho budoucí minimální odměny do výše 12 500 000 Kč bude zřízeno zástavní právo mimo jiné k předmětnému pozemku parc. č. 558/3 v k.ú. [adresa]. Tvrdil, že toto zástavní právo bylo zřízeno smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne [datum], a bylo vymazáno z katastru nemovitostí na základě rozsudku [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum]. Uvedl, že [Anonymizováno] dospěl k závěru, že [právnická osoba] platně odstoupila od dohody ze dne [datum], neboť žalobce nesplnil povinnosti podle výzev uvedené společnosti ze dne [datum] a [datum]. Žalobce však měl za to, že daná dohoda je platná, protože v jiné věci dospěl [Anonymizováno] v rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] k závěru, že uvedené výzvy byly účelové, a proto odstoupení není platné. Žalobce dále tvrdil, že společnost [právnická osoba], převedla vlastnické právo k pozemku parc. č. 558/3 v k.ú. [adresa] na společnost [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], s právními účinky ke dni [datum], nicméně v té době byl pozemek zatížen zástavním právem. Přestože byla v katastru nemovitostí zapsána k předmětnému pozemku poznámka o dovolání, podaném žalobcem proti citovanému rozsudku [Anonymizováno], a následně také upozornění na žalobcem podanou žalobu na obnovu řízení proti tomuto rozsudku, společnost [Anonymizováno], převedla předmětný pozemek do vlastnictví žalované kupní smlouvou s právními účinky zápisu ke dni [datum]. Žalobce měl za to, že dohoda ze dne [datum] je nadále platná, a proto žalovaná nabyla povinnost podle ní znovu zřídit k pozemku parc. č. 558/3 v k.ú. [adresa] zástavní právo. Výzvou ze dne [datum] vyzval žalovanou k uzavření zástavní smlouvy a k podání návrhu na zahájení vkladového řízení o zápis zástavního práva do katastru nemovitostí, ale žalovaná výzvu odmítla jako neoprávněnou. Žalobce měl za to, že převod pozemku na společnost [právnická osoba] a následně na žalovanou byl účelový, protože všechny zmiňované společnosti jsou provázány osobou jejich skutečné majitelky. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobce označila za nezákonný a vznesla námitku nedostatku své pasivní legitimace. Namítala, že nebyla účastníkem dohody ze dne [datum] a že jí o jejím obsahu není nic známo. Dovozovala, že na ni nemohly přejít povinnosti společnosti [právnická osoba] vůči žalobci, a žalobce má vymáhat tvrzené povinnosti vůči této společnosti, neboť žalovaná pozemek nabyla od společnosti [právnická osoba] Připomínala, že na ni přechází s věcí pouze závady na ní lpící, ale osobní závazky zcizitele mají odlišnou povahu, a na nabyvatele nepřecházejí. Připomínala, že společnost [právnická osoba] zřídila ve prospěch žalobce zástavní právo k pozemku parc. č. 558/3 v k.ú. [adresa], a to zástavní smlouvou ze dne [datum], čímž svoji povinnost z dohody splnila a protože tím tento závazek zanikl, nemohl přejít na právního předchůdce žalované, ani na žalovanou. Žalovaná uvedla, že rozsudkem, na základě kterého došlo k výmazu předmětného zástavního práva k pozemku parc. č. 558/3 v k.ú. [adresa], bylo již o předmětném zástavním právu pravomocně rozhodnuto, a byla pravomocně určena jeho neexistence ještě před tím, než pozemek žalovaná nabyla, když v době převodu pozemku nevyplývalo z veřejného seznamu žádné omezení vlastnického práva k němu. Žalovaná vyslovila domněnku, že se žalobce snaží obcházet citované rozhodnutí [Anonymizováno] novou žalobou. Poukazovala na to, že odůvodnění žalobcem zmiňovaného rozsudku [Anonymizováno] v jiné věci není závazné a neovlivňuje pravomocné rozhodnutí soudu ve věci určení neexistence zástavního práva. Připomínala, že žalobce nebyl úspěšný se žalobou na obnovu, stejně jako s podaným dovoláním a poznámky spornosti byly v plném rozsahu vymazány. Namítala, že již uplynuly lhůty, které by se vázaly k povinnosti uzavřít zástavní smlouvu, neboť závazek vyplýval ze smlouvy o smlouvě budoucí a dospěl do jednoho roku od uplynutí lhůty sjednané v dohodě.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy vyšel z nesporných tvrzení účastníků a provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 5 až 15 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž v odst. 17.

4. Prvostupňový soud uvedl, že s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od [datum] (dále jen „o.z.“), vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen ,,obč. zák.“) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do [datum], (dále jen „obch. zák.“) neboť dohoda i smlouva byly uzavřeny v roce 2012. Pokud jde o uzavření nové zástavní smlouvy, posuzoval věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Odkázal proto na ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno] ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno], ust. [Anonymizováno] a ust. [Anonymizováno] O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když jejich výši určil podle ust. § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 9 odst. 3 písm. b) AT, ust. § 13 odst. 4 AT, ust. § 14 AT, ust. [Anonymizováno] zákona č. 262/2006 Sb., vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve spojení s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

5. Konstatoval, že na základě dohody ze dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba] a žalobcem uzavřena dne [datum] zástavní smlouva, na jejímž základě došlo k zápisu zástavního práva ve prospěch žalobce do katastru nemovitostí a tím i ke vniku zástavního práva podle ust. [Anonymizováno]. Následně byl mezi těmito subjekty veden spor o existenci tohoto zástavního práva v souvislosti s odstoupením uvedené společnosti od dohody a bylo pravomocně rozhodnuto, že zástavní právo neexistuje, neboť společnost [právnická osoba] od dohody ze dne [datum] platně odstoupila. Prvostupňový soud uvedl, že tím došlo k zániku pohledávky žalobce, a zástavní právo bylo na základě soudního rozhodnutí vymazáno z katastru nemovitostí. Poukázal na to, že v dohodě ze dne [datum] byl obsažen závazek společnosti [právnická osoba] uzavřít v budoucnu zástavní smlouvu k předmětnému pozemku, k čemuž došlo dne [datum]. Uzavřel, že tím byla smluvní povinnost ze smlouvy o smlouvě budoucí splněna ve smyslu ust. [Anonymizováno], a tento závazek, tj. uzavřít zástavní smlouvu, zanikl. Zdůraznil, že poté, co Krajský soud v [Anonymizováno] pravomocně určil, že toto zástavní právo neexistuje, protože společnost [právnická osoba] platně odstoupila od předmětné dohody, nelze jej již znovu na základě uvedené dohody znovu zřídit. Připomněl, že skutečnost, že v době, kdy nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku společnost [právnická osoba], bylo v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo podle smlouvy ze dne [datum] ve prospěch žalobce, nemá pro posuzovanou věc vliv, protože toto právo zaniklo uvedeným rozsudkem [Anonymizováno], a poté byl proveden výmaz tohoto zástavního práva z katastru nemovitostí podle ust. [Anonymizováno]. Uvedl, že na posuzovaný případ nemá vliv ani poznámka o podaném dovolání proti rozhodnutí [Anonymizováno], zapsaná v katastru nemovitostí ke dni nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku nejprve společností [právnická osoba], a poté žalovanou, neboť toto dovolání bylo pravomocně odmítnuto Nejvyšším soudem ČR. Konstatoval, že vliv na věc nemá ani poznámka spornosti o podané žalobě na obnovu řízení zapsaná v katastru nemovitostí v době nabytí vlastnického práva žalovanou, protože tato žaloba byla pravomocně zamítnuta.

6. Prvostupňový soud dále uvedl, že mezi stranami bylo nesporné, že nedošlo k uzavření žádné smlouvy nebo dodatku, které by měnily obsah uvedené dohody ze dne [datum] či okruh účastníků smlouvy, a které by se týkaly předmětného pozemku. Protože tuto dohodu uzavřela se žalobcem společnost [právnická osoba] a nikoliv žalovaná, vznikla této společnosti povinnost uzavřít se žalobcem zástavní smlouvu, což učinila, čímž došlo ke splnění závazku ze smlouvy. Uvedl, že je rovněž zřejmé, že tato společnost, jako původní zástavní dlužník, nepřevedla na žalovanou svůj závazek, vyplývající z dohody ze dne [datum], ať uzavřít se žalobcem zástavní smlouvu v jeho prospěch či mu vyplatit sjednanou minimální odměnu. Konstatoval, že žalované nemohl vzniknout platný závazek uzavřít novou zástavní smlouvu se žalobcem, protože v řízení nebylo ani tvrzeno, že by takovýto nový závazek existoval a odkázal na ust. [Anonymizováno] a ust. [Anonymizováno]. Zdůraznil, že se žalovaná jako nový vlastník předmětného pozemku nemůže dostat do horšího postavení, než v jakém by byla společnost [právnická osoba], pokud by se vůči ní žalobce domáhal určení existence zástavního práva, resp. nahrazení projevu vůle uzavřít s ním zástavní smlouvu, a to pro překážku věci rozhodnuté. Připomněl, že na tuto skutečnost nemá vliv ani rozsudek [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], vydaný mezi žalobcem a společností [právnická osoba], neboť se v něm soud meritorně nezabýval otázku platnosti odstoupení uvedené společnosti od dohody, ani otázkou (ne)existence zástavního práva k předmětnému pozemku. Poukázal rovněž na to, že doba, kdy měla být zástavní smlouva uzavřena, již uplynula, protože v dohodě ze dne [datum] bylo dohodnuto, že zástavní smlouva bude podepsána nejpozději do třiceti dnů kalendářních dní ode dne, kdy dohoda nabude účinnosti. Pokud by tedy zástavní smlouva nebyla uzavřena, bylo by možné se do jednoho roku, tj. do [datum], domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání a soudu prvního stupně vytýkal, že neprovedl jím navržený důkaz výslechem svědkyně [jméno FO], a to k prokázání personální propojenosti a jednání ve shodě společností [právnická osoba], [právnická osoba] a žalované, jimiž je dána celá účelovost převodů pozemku p.č. 558/3 v k.ú. [adresa]. Konstatoval, že je zřejmé, navzdory jakémukoli stavu zápisů v katastru nemovitostí, pokud se jedná o zatížení pozemku p.č. 558/3 v katastrálním území [adresa] zástavním právem smluvně zřízeným v návaznosti na dohodu ze dne [datum], že žalovaná měla a mohla z okolností zjistit trvání povinnosti vlastníka pozemku opětovně tento pozemek zatížit zástavním právem podle uvedené dohody. Dovozoval, že jí mělo a mohlo být zřejmé, že s nabytím vlastnictví k uvedenému pozemku přejímá rovněž závadu, spočívající v povinnosti svědčící původně společnosti [právnická osoba] tento pozemek zatížit zástavním právem. Vyslovil rovněž nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně ohledně uplynutí doby, kdy měla být zástavní smlouva uzavřena. Uvedl, že jím specifikovaná doba uplynout nemohla, protože zástavní právo společnost [právnická osoba] původně k pozemku zřídila a posléze svým jednáním dosáhla jeho výmazu na základě rozsudku [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum]. Navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno.

8. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Odvolání označila za nedůvodné s tím, že důkaz, navrhovaný žalobcem, je pro posouzení věci zcela nerozhodný, když neexistuje žádná závada, spočívající v povinnosti zatížit předmětný pozemek zástavním právem. Odkazovala na skutkové závěry prvostupňového soudu, které označila za správné, a to se zdůrazněním, že povinnost uzavřít zástavní smlouvu vznikla společnosti [právnická osoba], nikoli jí, přičemž uvedená společnost svou povinnost splnila, čímž došlo ke splnění závazku, a tedy i k jeho zániku. Konstatovala, že již uplynula doba, kdy by bylo možné se domáhat u soudu nahrazení projevu vůle, pokud by zástavní smlouva nebyla uzavřena. Dovozovala, že se žalobce snaží touto žalobou nepřípustně obejít účinky pravomocného a tudíž závazného soudního rozhodnutí, tj. rozsudku [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum]. Zdůrazňovala, že za situace, kdy bylo pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že předmětné zástavní právo neexistuje, nelze jej na základě téže dohody znovu zřídit. Akcentovala, že je zřejmé, že žádná závada na věci, která by spočívala v povinnosti zatížit pozemek zástavním právem, neexistuje.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalobcem uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. d) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., tj. v celém rozsahu, tedy přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. [Anonymizováno] nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

11. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:

12. V první řadě je třeba uvést, že soud prvního stupně není povinen provést všechny navržené důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), ale jestliže některé z nich neprovede, měl by v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl (ust. [Anonymizováno]). Zde zbývá dodat, že neučinil-li tak, může odvolací soud z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a které již zároveň nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

13. V posuzovaném případě soud prvního stupně neprovedl důkaz (ust. § 120 odst. 1 věta druhá o.s.ř.) navrženým výslechem svědkyně [jméno FO] a v odst. 16 odůvodnění svého rozhodnutí dostatečným způsobem (a v souladu s ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.) vysvětlil, proč tak postupoval. V této souvislosti uvedl (ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.), že další důkazy považoval za nadbytečné, a to s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů.

14. Namítá-li tedy odvolatel neprovedení navrhovaných důkazů, patří se uvést, že jedním z aspektů práva na spravedlivý proces je, že v soudním řízení je nutno umožnit účastníku řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a k jejich prokázání navrhnout provedení relevantních důkazů. Tomuto právu účastníka řízení pak odpovídá povinnost obecného soudu o návrhu rozhodnout a v případě jeho zamítnutí poté v rozhodnutí ve věci samé odůvodnit, proč soud k provedení navržených důkazů nepřistoupil; okrajovou a obecnou zmínku v odůvodnění rozhodnutí neodpovídající závažnosti věci nelze považovat za řádné odůvodnění v intencích zásady spravedlivého procesu [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] ([Anonymizováno])]. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno]).

15. Žádného z výše uvedených pochybení se soud prvního stupně v této věci nedopustil, naopak se jeho věcí řádně zabýval a náležitě odůvodnil, na základě jakých důkazů a úvah dospěl ke skutkovým zjištěním, které odvolatel v odvolání podrobuje kritice. Odůvodnění napadeného rozsudku má racionální základnu a je hájitelné. Hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně nevykazuje znaky libovůle, má vnitřní logiku, vychází ze vzájemných souvislostí a je založeno na rozumných úvahách s vysokou mírou přesvědčivosti. Prvostupňový soud taktéž dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů neprovedl odvolatelem navržené důkazy, přičemž uváděný důvod, jmenovitě nadbytečnost, je, jak z výše vyloženého vyplývá, ústavně aprobovaným důvodem dovolujícími soudu neprovést navržený důkaz.

16. Odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. d) o.s.ř., tedy není dán.

17. Pokud jde o další odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tak odvolací soud konstatuje, že ani ten není dán.

18. Jak již bylo shora uvedeno, jsou právní závěry soudu prvního stupně správné a odvolací soud se s nimi zcela ztotožňuje. Přisvědčuje tedy správnosti všem jeho závěrům, uvedených v odst. 25 až 30 odůvodnění napadeného rozsudku.

19. Soud prvního stupně v první řadě správně konstatoval, že dohodu ze dne [datum] se žalobcem uzavřela společnost [právnická osoba], nikoliv žalovaná, a že pouze této společnosti vznikla povinnost uzavřít se žalobcem zástavní smlouvu, což i učinila, čímž došlo ke splnění závazku ze smlouvy. Nelze rovněž přehlédnout, že společnost [právnická osoba], jako původní zástavní dlužník, nepřevedla na žalovanou svůj závazek, vyplývající z této dohody, tj. uzavřít se žalobcem zástavní smlouvu v jeho prospěch nebo mu vyplatit sjednanou minimální odměnu. Žalované navíc nemohl vzniknout platný závazek uzavřít se žalobcem novou zástavní smlouvu, protože v řízení nebylo ani tvrzeno, že by takovýto nový závazek existoval 20. Odvolací soud dále připomíná, že jeho rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] bylo mj. pravomocně určeno, že neexistuje zástavní právo, zřízené ve prospěch žalobce k pozemku parc. č. 558/3 v k.ú. [adresa], vyplývající z dohody ze dne [datum] a zajišťující tutéž povinnost. Protože na základě uvedeného rozsudku došlo následně k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, není možno je znovu zřídit na základě této dohody. Prvostupňový soud rovněž správně uzavřel, že nedošlo ani k uzavření smlouvy nebo dodatku, měnící obsah uvedené dohody či okruh účastníků smlouvy, a týkající se předmětného pozemku.

21. Usnesením č.j. [spisová značka], [spisová značka] ze dne [datum] pak odvolací soud potvrdil usnesení prvostupňového soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum], kterým tento zamítl žalobu na obnovu řízení, vedeného u něj pod sp. zn. [spisová značka], v rozsahu napadeného výroku I. rozsudku [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum]. Potvrzeno jím bylo i další usnesení prvostupňového soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum], kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení, vedeného u něj pod sp. zn. [spisová značka], v rozsahu napadeného výroku I. rozsudku [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum]. Odvolací soud svým usnesením potvrdil správné závěry soudu prvního stupně v obou napadených usneseních, že existence usnesení [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] a č.j. [spisová značka] ze dne [datum] a rozsudku [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] nejsou rozhodnutími, zakládajícími důvod pro povolení obnovy řízení ve smyslu ust. § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani v jedné žalobě na obnovu řízení.

22. Pokud jde o rozsudek [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], vydaný v řízení, vedeném mezi žalobcem a společností [právnická osoba], na který odkazoval žalobce, je třeba uvést, že uvedený soud rozhodl především s ohledem na vyhodnocení jedinečných okolností případu a není možné proto jeho závěr zobecňovat a považovat za východisko pro posuzování této věci. Odvolací soud zde musí uvést, že tímto rozsudkem nejsou jiné soudy nijak vázány, neboť v českém právu neexistuje tzv. precedens, jak je tomu v právu anglosaském. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud znovu konstatuje, že uvedený rozsudek nemá vliv na projednávanou věc.

23. Pokud žalobce vyslovil nesouhlas se závěry prvostupňového soudu ohledně uplynutí doby, kdy měla být zástavní smlouva uzavřena, odkazuje odvolací soud zcela na odst. 30 odůvodnění napadeného rozsudku, se kterým se rovněž ztotožňuje, jak již bylo ostatně shora uvedeno.

24. Ve světle výkladu podaného soudem prvního stupně proto odvolací námitky žalobce nemohly nikterak obstát.

25. Prvostupňový soud tedy nikterak nepochybil, když žalobu zamítl a odvolací soud proto jeho rozsudek jako věcně správný (včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Konstatuje, že v této věci nenastaly mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle ust. § 150 o.s.ř. a že tedy o náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud správně podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

26. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela procesně úspěšné žalované vznikly ve stádiu odvolacího řízení náklady spojené s právním zastoupením advokátkou podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Ty jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po 3 700 Kč [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. k) - písemné podání odvolání, k) - vypracování vyjádření k odvolání, a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne [datum], když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT, ve spojení s ust. § 9 odst. 3 písm. b) AT] a dvěma náhradami hotových výdajů po 450 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Žalované dále náleží náhrada za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za osm načatých půlhodin po 150 Kč. Další náklady tvoří cestovné ve výši 3 217,87 Kč (srov. ust. § 13 odst. 5 AT ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) za cestu [adresa] a zpět (420 km), konanou dne [datum] automobilem [jméno FO] [jméno FO] RZ [SPZ] při ceně benzínu 35,80 Kč za litr [podle ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 475/2024 Sb.], při průměrné spotřebě pohonných hmot použitého vozidla zjištěné z technického průkazu 5,2 litrů/100 km a základní náhradě 5,80 Kč [podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb.]. Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] z výše uvedených položek ve výši 2 670,75 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalované tedy činí za tuto část řízení (po zaokrouhlení) 15 389 Kč a jejich náhrada jí byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení