10 C 81/2023-116

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o žalobě na určení takto:

Výrok

I. Určuje se, že vlastníkem zemědělské stavby stojící na pozemku parc.č. st. [číslo], stavby občanské vybavenosti stojící na pozemku parc.č. st. [číslo], zemědělské stavby stojící na pozemku parc.č. st. [číslo] a zemědělské stavby stojící na pozemku parc.č. st. [číslo], to vše v k.ú. [obec], je žalobce.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 7. 3. 2023 domáhal určení, že je vlastníkem staveb uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, které vybudovali jeho právní předchůdci. Žalobce uvedl, že v roce 1984 byla pro provedena rekonstrukce objektu zemědělské stavby výkrmny býků v areálu Zemědělského družstva [příjmení] [jméno] v [obec]. Rekonstrukce byla provedena na základě povolení rekonstrukce objektu odborem výstavby ONV [obec] z 1. 7. 1984 a následně bylo dne 7. 12. 1984 vydáno povolení k užívání stavby. Stavby jsou postaveny na pozemcích současného vlastníka pozemku parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo], tedy žalovaného. Žalobce dále uvedl, že v roce 1985 byla provedena rekonstrukce objektu zemědělské stavby druhé výkrmny býků v areálu Zemědělského družstva [příjmení] [jméno] v [obec]. Tato rekonstrukce byla provedena na základě povolení rekonstrukce objektu odborem výstavby ONV [obec] ze dne 30. 5. 1985. Povolení k užívání stavby bylo vydáno 7. 10. 1985, a i tato stavba je postavena na pozemku žalovaného, a to parc.č. st. [číslo]. V roce 1975 byla provedena stavba dvou pohotovostních skladů v areálu Zemědělského družstva [příjmení] [jméno] v [obec]. Stavba byla provedena na základě rozhodnutí o přípustnosti stavby komisí MNV ze dne 24. 9. 1974 a povolení k užívání stavby bylo vydáno 19. 5. 1975. Tato stavba je také postavena na pozemku žalovaného, a to parc. č. st. [číslo]. Uvedená družstva jsou právními předchůdci žalobce, neboť JZD [příjmení] [jméno] zaniklo a majetek přešel do JZD [příjmení] [jméno]. Následně došlo ke změně názvu na JZD [název] [obec], a poté na [název žalobkyně], tedy žalobce. Podle tehdejších právních předpisů přešly do vlastnictví žalobce i předmětné stavby. Žalobce předmětné budovy užíval a dosud je užívá. Žalobce vyzval žalovaného k uznání jeho vlastnického práva ke stavbám formou souhlasného prohlášení o vzniku práva k nemovitostem, žalovaný na to nereagoval.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Žalovaný namítl, že žalobce měl využít postup podle § 64 a § 65 katastrálního zákona a nikoliv se ihned obracet na soud. Žalobce se o nic takového nepokusil a ihned podal předmětnou žalobu. Žalovaný uvedl, že s věcí nemá nic společného. Jiná situace by byla, pokud by byl zapsán jako vlastník sporných nemovitostí v katastru nemovitostí, tedy pokud by zde byl spor o právo, k jehož projednání je příslušný soud. Žalovaný vznesl námitku nedostatku své pasivní legitimace. Podle žalovaného jsou předmětné stavby opuštěné, a nikdo na nich po desetiletí nehospodaří. Jedná se o problém žalobce vůči katastru a státu, a proto by si měl vše vyřešit sám žalobce, pokud se domnívá, že vlastníkem.

3. Soud z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že předmětem podnikání žalobce je mimo jiné zemědělská výroba.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 6. 10. 2021, č.j. 13 C 69/2020-160, má soud za prokázané, že žalobce podal žalobu proti třetí osobě na určení vlastnictví žalobce ke stavbě bez č.p. a č.ev. na pozemu parc.č. st. [číslo] v k. ú. [obec]. Soud má z tohoto rozsudku za prokázané,„ Jednotné zemědělské družstvo v [obec] vzniklo 2. 1. 1953 … současný žalobce je právním nástupcem Jednotného zemědělského družstva v [obec], které ke dni 20. 8. 1975 změnilo název na Jednotné zemědělské družstvo [název] [obec], ke dni 27. 4. 1977 pak změnilo název na Jednotné zemědělské družstvo [příjmení] [jméno] a teprve ke dni 22. 9. 1994 změnilo název na [název žalobkyně], tedy na současný název žalobce. Z výpisu z obchodního rejstříku je rovněž patrné, že Jednotné zemědělské družstvo [příjmení] v [obec] se s Jednotným zemědělským družstvem [název] [obec] sloučilo ke dni 1. 1. 1977. Stejná skutečnost pak vyplývá i ze zápisu ze společné schůze členů JZD [název] [obec] a JZD [příjmení] [jméno] ze dne 26. 11. 1976 … na přelomu let 1976 a 1977 (došlo) ke sloučení JZD [příjmení] [jméno] s bývalým JZD [název] [obec] … (viz rovněž dopis ONV v [obec] ze dne 14. 5. 1976, ze dne 24. 2. 1977 a zápis ze společné schůze členů JZD [název] [obec] se sídlem v [obec] a JZD [příjmení] [jméno] z 22. 12. 1976) … (a tedy) současný žalobce je právním nástupcem těchto subjektů, neboť v případě JZD [název] [obec], které se sloučilo s JZD [příjmení] [jméno], došlo již jen ke dni 27. 4. 1977 ke změně názvu na JZD [příjmení] [jméno] a následně ke dni 22. 9. 1994 ke změně názvu na [název žalobkyně]. Zároveň je ze zmíněného zápisu ze společné schůze členů JZD patrné, že do JZD [název] [obec] byl včleněn veškerý majetek JZD [příjmení] [jméno].“ (viz citovaný zápis, dále usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. [spisová značka], dopis Okresní zemědělské správy v [obec] ze dne 12. 4. 1977 a potvrzení o výmazu družstva ze dne 27. 4. 1977).

5. Z rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne 24. 9. 1974 vyplývá, že stavební komise Městského národního výboru NV v [obec] (dále jen„ MNV v [obec]“) projednala žádost stavebníka JZD [příjmení] [jméno] a povolila stavbu dvou pohotovostních skladů na pozemku v [obec]. Povolením k užívání stavby povolila komise pro výstavbu MNV v [obec] ze dne 19.5.1975 užívání těchto staveb. V rozhodnutí ani povolení nejsou uvedena čísla pozemků.

6. Ze stavebního povolení ze dne 3.7.1984 soud zjistil, že odbor výstavby a vodního hospodářství Okresního národního výboru v [obec] (dále také„ OVVH ONV [obec]“) vydal toto stavební povolení na žádost stavebníka - JZD [příjmení] [jméno] ze dne 24. 5. 1984 na rekonstrukci výkrmy býků, označené jako objekt č.

3. Stavba měla být umístěna na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [obec] a postavena podle projektové dokumentace. OVVH ONV [obec] udělil žadateli, tedy JZD [příjmení] [jméno], povolení k užívání výše uvedené stavby umístěné na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], tedy původního kravína na výkrmnu býků (viz kolaudační rozhodnutí o povolení užívání stavby ze dne 7. 12. 1984).

7. Ze stavebního povolení ze dne 30. 5. 1985 vyplývá, že OVVH ONV [obec] vydal toto stavební povolení na žádost stavebníka, JZD [příjmení] [jméno], ze dne 29. 4. 1985 na rekonstrukci stavby výkrmny býků s doplňujícími stavbami. Tato výkrmna měla být postavena podle projektové dokumentace na pozemcích parc. č. st. [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec]. Podle kolaudačního rozhodnutí OVVH ONV [obec] ze dne 7. 10. 1985 bylo JZD [příjmení] [jméno] povoleno užívání výše uvedené stavby umístěné na uvedených pozemcích.

8. Ohledně originálu výkresu označeného jako„ akce STŘEDISKO CHOVU DOJNIC [obec]“ z července 1990 bylo mezi účastníky nesporné, že oranžově zakreslené stavby stojící na pozemcích parc. č. st. [číslo], [číslo] a části pozemku parc.č. st. [číslo], odpovídají současné situaci a fotografii na č.l. 71 tvořící původní areál zemědělského družstva (viz bod 12. odůvodnění tohoto rozsudku), a jedná se o předmětné stavby. Soud proto vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. Na výkresu jsou zachyceny i další budovy, které nemají oranžovou barvu, a to mimo jiné stavba na pozemku parc.č. st. [číslo], postavená mezi budovami na pozemcích parc.č. st. [číslo], [číslo] a [číslo]. Investorem oranžově označených budov je JZD [obec].

9. Soud z podstatného obsahu spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 C 69/2020 zjistil, že na situaci na č.l. 138 – náčrtu z roku 1966 a v mapě evidence nemovitostí na č.l. 143 je zachycen areál zemědělského družstva. V areálu se nachází stavba kravína, postavená na pozemku parc.č. st. [číslo], stavba mléčnice, postavená na pozemku parc.č. st. [číslo], stavba dalšího kravína, postaveného na pozemku parc.č. st. [číslo] a stavba stodoly, postavené na pozemku parc.č. st. [číslo]. Umístění a tvar těchto budov se shoduje se stavbami umístěnými v témže areálu na fotografii na č.l. 71 spisu zdejšího soudu zn. 10 C 81/2023. Na situaci z prosince 1970 na č.l. 56 je zachycena tatáž situace v areálu zemědělského družstva. Jako investor staveb je uvedeno JZD [příjmení] [jméno] Polní náčrt z června 1977 zachycuje tytéž stavby stojící na uvedených pozemcích, s tím, že spolu s dalšími stavbami tvoří areál označený jako„ areál JZD [obec]“. Na situaci na č.l. 57 z února 1987 je zachycen stejný areál s tím, že jako investor je uveden JZD [příjmení] [jméno]. Kopie katastrální mapy zachycuje současný stav, z něhož je zřejmé, že stavby, které jsou v mapě zakresleny, jsou zcela totožným způsobem zakresleny i ve výše uvedených situacích z roku 1966 a z roku 1970, polním náčrtu z roku 1977 a na situaci z roku 1987. Z kopie katastrální mapy je zřejmé, že došlo k přečíslování pozemků, na nichž jsou postaveny jednotlivé stavby, protože stavba umístěná na pozemku původně označeném parc.č. st. [číslo] stojí na pozemku nově označeném parc.č. st. [číslo] a [číslo], stavba umístěná původně na pozemku označeném parc.č. st. [číslo] se nově nachází na pozemku označením parc.č. st. [číslo], stavba postavená na pozemku označeném původně parc.č. st. [číslo] je umístěna na pozemcích nově označených jako parc.č.st. [číslo], [číslo] a [číslo] a stavba na pozemku původně označeném parc.č. st. [číslo] je umístěna na pozemku nově označeném jako parc.č. st. [číslo] a [číslo]. Z Polního náčrtu na č.l. 142 z 31. 8. 2021 – mapy jednotné evidence půdy pro [katastrální uzemí] soud zjistil, že pozemky označené oranžovou barvou parc.č. st. [číslo] a [číslo] byly utvořeny z původního pozemku PK [číslo] a PK [číslo] (modře označené pozemky), pozemek označený oranžovou barvou parc.č. st. [číslo] byl utvořen z původního pozemku PK [číslo] (modře označený pozemek), a oranžovou barvou označený pozemek parc. [číslo] byl utvořen z původních pozemků PK [číslo], PK [číslo] a PK [číslo] (modře označené pozemky). Podle polního náčrtu se pozemky označené modrou barvou PK [číslo] a PK [číslo] nacházely mimo areál zemědělského družstva a pozemek PK [číslo] a PK [číslo] na tomto náčrtu vůbec není uveden. Ze seznamu budov bez č.p./č.e. na č.l. 149 vyplývá, že na pozemku parc. [číslo] je umístěna stavba – objekt občanské vybavenosti a na pozemku parc.č. st. [číslo] je umístěna zemědělská stavba.

10. Podle jednotlivých srovnávacích sestavení parcel vnikly pozemky parc.č. st. [číslo], parc.č. st. [číslo] a [číslo], to vše v k.ú. [obec] z původního pozemku PK [číslo]. Pozemek parc.č. st. [číslo] vznikl z původního pozemku PK [číslo] v k.ú [obec]. Podle srovnávacího sestavení parcel ke dni 17. 7. 2023 se původní pozemek PK [číslo] stal pozemkem parc. [číslo] je zahradou, původní pozemek PK [číslo] se rozdělil na pozemky par. [číslo] s tím, že všechny pozemky jsou ornou půdou s výjimkou pozemku parc. [číslo] který je ostatní plochou. Původní pozemek PK [číslo] je nynějším pozemkem parc. [číslo] původní pozemek PK [číslo] je nynějším pozemkem parc. [číslo] s tím, že oba jsou ornou půdou.

11. Ze sdělení – ověření existence stavby ze dne 7. 10. 2020 má soud za prokázané, že stavební úřad [stát. instituce] konstatoval na základě místního ohledání, že v bývalém areálu zemědělského družstva v [obec] (dále také„ areál zemědělského družstva“) se nachází zemědělská stavba na pozemku parc.č. st. [číslo] (jakož i na pozemku parc.č st. [číslo]), stavba skladu na pozemku parc.č. st. [číslo], zemědělská stavba na pozemku parc.č. st. [číslo], (jakož i na pozemcích parc. č. st. [číslo] a [číslo]) a zemědělská stavba na pozemku parc.č. st. [číslo] (jakož i na pozemcích parc.č. st. [číslo] a [číslo]), to vše v k.ú. [obec].

12. Ohledně fotografií na č.l. 71 – 82 bylo mezi účastníky nesporné, že na nich jsou zachyceny předmětné stavby, včetně parcelních čísel stavebních předmětných pozemků v k.ú. [obec]. Soud proto vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. Soud z těchto fotografií zjistil, že na pozemcích parc.č. st. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], to vše v k.ú. [obec], jsou umístěny stavby. Stavby tvoří areál, a vede k nim příjezdová cesta. V areálu parkují vozidla u stavby na pozemku parc.č. st. [číslo], kolem stavby postavené na pozemku parc.č.st. [číslo] i parc.č. st. [číslo], a u rohu budovy postavené na pozemku parc.č. st. [číslo]. Na střeše stavby stojící na pozemku parc.č. st. [číslo] roste několik náletových stromů. Na střeše stavby postavené na pozemku parc.č. st. [číslo] a střeše stavby umístěné na pozemku parc.č.st. [číslo] je náletových stromů více a omítky obou budov jsou oprýskané. Střecha budovy umístěné na pozemku parc.č. st. [číslo] má vlnitou střechu a je bez náletových dřevin. Stavby jsou z části betonové a z části z cihel.

13. Smlouvou o nájmu ze dne 1. 8. 2009 žalobce jako vlastník pronajal [jméno] [jméno], [IČO], stavby budovy skladu a sociálního zařízení mezi budovami dvou kravínů (označených HU3 a HU4) v areálu žalobce na pozemku parc.č. st. [číslo] v k.ú. [obec] za měsíční nájemné 5 000 Kč na dobu neurčitou.

14. Ze smlouvy o nájmu ze dne 1. 5. 2010 vyplývá, že byla uzavřena tohoto dne na dobu neurčitou mezi žalobcem a [příjmení] [anonymizováno]. [příjmení], [ulice] a stavební sdružení, [IČO]. Žalobce ve smlouvě prohlásil, že má ve vlastnictví stavbu budovy bývalého skladu v areálu družstva v [obec], která je součástí budovy kravína HU4 a nachází se na pozemku parc. č. st. [číslo], v k.ú. [obec]. Žalobce touto smlouvou pronajal uvedenému sdružení jako nájemci předmětný sklad za nájemné ve výši 40 000 Kč ročně.

15. Z informací o pozemcích pro [list vlastnictví], k.ú. [obec] soud zjistil, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc.č. st. [číslo] v k.ú. [obec] s tím, že na tomto pozemku se nachází část stavby bez. č.p. a č.ev. Její zbývající část se nachází na sousedním pozemku parc.č. st. [číslo]. Žalovaný je dále zapsán jako vlastník pozemku parc.č. st. [číslo] v k.ú. [obec], na němž se nachází stavba bez. č.p. a č.ev. – objekt občanské vybavenosti. V katastru nemovitostí je dále evidováno vlastnické právo žalovaného k pozemku parc.č. st. [číslo] v k.ú. [obec] o výměře 5 m2, na kterém se nachází část zemědělské stavby bez č.p. č.ev. Zbývající část této stavby se nachází na pozemcích parc.č. st. [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec]. Žalovaný je dále evidován jako vlastník pozemku parc.č. st. [číslo] v k.ú. [obec], na němž se nachází část zemědělské stavby bez č.p. č.ev. Zbývající část této stavby se nachází na pozemku parc.č. st. [číslo] v k.ú. [obec].

16. Dopisem ze dne 11. 3. 2020 se žalobce obrátil na žalovaného a informoval jej, že žalobce, resp. jeho právní předchůdci, vybudovali v rámci výstavby zemědělského areálu v [obec] stavby, které se nacházejí na pozemcích žalovaného. Z tohoto důvodu požádal žalovaného o vyhotovení souhlasného prohlášení ohledně vlastnictví žalobce k předmětným stavbám. Pro případ, že by žalovaný souhlasné prohlášení nepodepsal, sdělil mu žalobce, že se obrátí na soud.

17. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné. Důkazy ortomapou pozemkového katastru spolu s ortofotomapou a snímkem pozemkové mapy spolu se zákresem pozemkového katastru z 26. 10. 1992 soud zamítl, neboť byly předloženy po koncentraci řízení.

18. Protože předmětem žaloby bylo posouzení existence vlastnického práva žalobce k předmětným stavbám, zabýval se soud dle § 80 o.s.ř. nejprve otázkou, zda má žalobce na tomto určení naléhavý právní zájem. Podle ustálené soudní praxe, je naléhavý právní zájem dán zejména tam, kde by bylo bez tohoto určení právo žalobce ohroženo nebo kde by bez tohoto určení bylo jeho právní postavení nejistým. Tato žaloba má povahu preventivní, jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Není namístě tam, kde již k porušení došlo a kde je již je k dispozici žaloba na splnění povinnosti podle § 80 o.s.ř. Podle současné právní úpravy (§ 506 odst. 1 o.z.) je součástí pozemku stavba zřízená na tomto pozemku. V posuzovaném případě je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku žalovaný. Na pozemcích jsou umístěny stavby bez č.p. a č.ev., přičemž žalobce tvrdil, že je jejich vlastníkem. Žalovaný vlastnické právo žalobce popíral, a tvrdil, že stavby byly opuštěny. Na dopis žalobce, aby účastníci souhlasným prohlášením prohlásili, že žalobce je vlastníkem staveb, žalovaný nereagoval. Pokud je žalobce vlastníkem předmětných staveb, jehož vlastnické právo není v katastru nemovitostí zapsáno, a vlastníkem pozemků, na nichž stavby stojí, je žalovaný, jehož vlastnické právo je v katastru nemovitostí evidováno, nemůže žalobce s ohledem na postoj žalovaného dosáhnout změny zápisu jiným způsobem, než podanou žalobou. Žalobce nemůže využít ani postup dle § 64 a § 65 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), jak namítal žalovaný, protože tato právní úprava platí jen pro případy, kdy již nedostatečně určitě označená osoba v katastru nemovitostí zapsána je, což není posuzovaný případ. Soud proto dospěl soud k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Ze stejného důvodu pak soud dospěl k závěru, že námitka žalovaného, že není ve věci pasivně legitimován, není důvodná.

19. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Podle § 506 odst. 1 o.z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen„ stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. Podle § 3055 odst. 1 o.z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku. Podle § 3074 odst. 1, 1. věta o.z. se nájem řídí tímto zákonem (tj. o.z.) ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 1050 odst. 1 o.z. platí, že nevykonává-li vlastník vlastnické právo k movité věci po dobu tří let, má se za to, že ji opustil. Byla-li movitá věc, která pro vlastníka měla zřejmě jen nepatrnou hodnotu, zanechána na místě přístupném veřejnosti, považuje se za opuštěnou bez dalšího. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil. Podle § 1051, 1. věta se má za to, že si každý chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná.

20. Vzhledem k tomu, že jednotlivé stavby byly postaveny v 70. a 80. letech 20. století, soud vycházel s ohledem na ust. § 3028 o.z. z právní úpravy tehdy účinné, a to zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). Podle § 123 obč. zák. je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Podle § 132 odst. 1 občanského zákoníku lze vlastnictví věci nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Podle § 135 odst. 1 obč. zák. kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce. Podle odstavce 4 téhož ustanovení odstavců 1 (až 3) platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné. Podle § 663 obč. zák. platilo, že nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. Podle § 853 obč. zák. občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.

21. V posuzovaném případě vzal soud za prokázané, že žalovaný je vlastníkem pozemků parc.č. st. [číslo], parc.č. st. [číslo], parc.č. st. [číslo] a parc.č. st. [číslo], to vše v k.ú. [obec].

22. V řízení bylo dále prokázáno, že JZD [příjmení] [jméno] vybudovalo na pozemku v k.ú. [obec] stavbu skladu, jak vyplývá z rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne 24.9.1974, a tato stavba byla povolena k užívání povolením k užívání stavby vydaným komisí pro výstavbu MNV v [obec] dne 19.5.1975. Skutečnost, že v rozhodnutí ani povolení není uvedeno konkrétní číslo pozemku, na němž měla být stavba vybudována, nebrání s ohledem na další důkazy závěru, že se tyto dokumenty týkají stavby skladu postavené na pozemku v současné době označeném jako parc.č. st. [číslo], jehož vlastníkem je žalovaný. Citované rozhodnutí hovoří o stavbě skladu, a existence této stavby na pozemku parc.č. st. [číslo] byla ověřena i stavebním úřadem [stát. instituce] ze dne 7. 10. 2020. Již v náčrtu z roku 1966 zachycena stavba na tehdy označeném pozemku parc.č. st. [číslo], nicméně tehdy se jednalo o mléčnici. Stejnou situaci zachycuje i situace z prosince 1970 a předmětná stavba tvoří spolu s ostatními stavbami areál zemědělského družstva. Investorem zde postavených staveb je podle citované situace JZD [příjmení] [jméno]. Polní náčrt z června 1977 pak svědčí tomu, že mléčnice byla přestavěna na sklad, a je součástí areálu označeného jako„ areál JZD [obec]“. Jiná stavba skladu se v areálu družstva nenachází. Protože se pak JZD [příjmení] [jméno], které sklad vybudovalo, sloučilo ke dni 1. 1. 1977 s Jednotným zemědělským družstvem [název] [obec], tj. žalobcem, které ke dni 27. 4. 1977 změnilo název na Jednotné zemědělské družstvo [příjmení] [jméno], a ke dni 22. 9. 1994 na název [název žalobkyně], tedy již nynější označení žalobce (viz bod 4. odůvodnění tohoto rozsudku), je žalobce vlastníkem této stavby. Uvedená stavba je samostatnou věcí v právním smyslu, protože je spojena se zemí pevným základem, je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešními konstrukcemi, jak potvrzují fotografie na č.l. 71 – 82 (viz bod 12. odůvodnění tohoto rozsudku)., a není proto součástí pozemku parc.č. st. [číslo] v k.ú. [obec]. Kopie katastrální mapy pak prokazuje, že stavba skladu umístěná na pozemku původně označeném parc.č. st. [číslo] se nyní nachází na pozemku označeném parc.č. st. [číslo] v k.ú. [obec], tedy na předmětném pozemku, jak je zřejmé i z fotografie na č.l. 71 spisu. Protože v průběhu času nedošlo k žádným změnám týkajícím se předmětné stavby, jak potvrzují jednotlivé situace, polní náčrt a kopie katastrální mapy, jedná se o totožnou stavbu. Žalobce pak tento sklad pronajal jako jeho vlastník Smlouvou o nájmu ze dne 1. 8. 2009 třetí osobě. Soud proto dospěl k závěru, že v této části je žaloba důvodná.

23. Pokud jde o zemědělskou stavbu umístěnou na pozemku parc.č. st. [číslo] a zemědělskou stavbu stojící na pozemku parc.č. st. [číslo], to vše v k.ú. [obec], pak i v tomto případě má soud za to, že jejich vlastníkem je žalobce. V situaci - náčrtu z roku 1966 a v mapě evidence nemovitostí na č.l. 143 je zachycen areál zemědělského družstva, v němž se již v té době nacházela stavba kravína, stojící na pozemku tehdy označeném parc.č. st. [číslo] a stavba stodoly, postavená na pozemku [parc. číslo] Tyto stavby se zde nacházely i v prosinci 1970, jak je zřejmé ze situace na č.l. 56 ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 13 C 69/2020. Jako tehdejší investor a tedy vlastník staveb je zde opět uvedeno JZD [příjmení] [jméno], které se následně ke dni 1. 1. 1977 sloučilo se žalobcem, jak výše uvedeno (viz bod 4. odůvodnění rozsudku). Žalobce pod tehdejším označením JZD [příjmení] [jméno] pak v roce 1984 požádal o možnost rekonstrukce těchto budov na výkrmnu býků, a tato rekonstrukce byla povolena stavebním povolením ze dne 3. 7. 1984. Družstvu JZD [příjmení] [jméno] pak bylo povoleno užívání staveb, jak je zřejmé z kolaudačního rozhodnutí o povolení užívání stavby ze dne 7. 12. 1984. Přestože je v dokumentech uvedeno, že výkrmna býků má být postavena na pozemcích označených čísly [číslo], [číslo], resp. [číslo] a [číslo] v k.ú. [obec], má soud za to, že se jedná o předmětné stavby. Jak vyplývá z polního náčrtu z 31. 8. 2021 – mapy jednotné evidence půdy pro [katastrální uzemí] původní pozemky PK [číslo] a PK [číslo] se nacházely zcela mimo areál zemědělského družstva, a podle srovnávacího sestavení parcel ze 17. 7. 2023 se pozemek PK [číslo] rozdělil na šest pozemků, z nichž pět je ornou půdou a šestý je ostatní plochou a pozemek PK [číslo], resp. nyní pozemek parc. [číslo] je zahradou. Ani původní pozemek PK [číslo] se nenachází v areálu zemědělského družstva, jak je zřejmé z citovaného polního náčrtu, přičemž podle srovnávacího sestavení parcel ze 17. 7. 2023 původní pozemky PK [číslo] a PK [číslo], o nichž by s ohledem na jejich číselné označení bylo možné uvažovat jako o částech původního pozemku PK [číslo], jsou rovněž ornou půdou. Na těchto pozemcích se nenacházely a dosud nenachází žádné stavby. Soud má proto za to, že ve stavebním povolení ze dne 3.7.1984 a kolaudačním rozhodnutí o povolení užívání stavby ze dne 7. 12. 1984 došlo k písařským chybám, když předmětné stavby byly zcela zjevně postaveny na pozemcích původně označených PK [číslo] a PK [číslo] v k.ú. [obec], z nichž byly nynější pozemky žalovaného parc.č. st. [číslo] a parc.č. st. [číslo] utvořeny (viz bod 9. odůvodnění rozsudku). [ulice] náčrt z června 1977 pak zachycuje uvedené (původní) stavby kravína na pozemcích parc.č. st. [číslo] a [číslo], a tyto stavby jsou součástí areálu JZD [obec]. Situace z února 1987 pak zachycuje totožné stavby a potvrzuje, že jejich investorem, tedy vlastníkem, je JZD [příjmení] [jméno], tj. nynější žalobce. Kopie katastrální mapy pak prokazuje, že stavba postavená na pozemku označeném původně parc.č. st. [číslo] je umístěna na pozemcích nyní označených jako parc.č.st. [číslo], [číslo] a [číslo] a stavba na pozemku původně označeném parc.č. st. [číslo] je umístěna na pozemku nyní označeném jako parc.č. st. [číslo] a [číslo]. Protože ani v tomto případě nedošlo k žádným změnám týkajícím se předmětných staveb, neboť jejich stav na fotografii na č.l. 71 spisu odpovídá situaci na originálu výkresu označeném jako„ akce STŘEDISKO CHOVU DOJNIC [obec]“ z července 1990, což bylo mezi účastníky nesporné, a investorem těchto staveb bylo JZD [obec], tedy žalobce, jak je zřejmé z tohoto výkresu, dospěl soud k závěru, že i v této části je žaloba důvodná.

24. Ohledně stavby umístěné na pozemku parc.č. st. [číslo] v k.ú. [obec], z provedených důkazů vyplývá, že ji vybudovalo JZD [příjmení] [jméno] v roce 1985, jak je zřejmé ze stavebního povolení ze dne 30. 5. 1985. Podle něj byla stávající stavba, která zde byla již dříve (viz výše uvedené situace zemědělského areálu) přebudována na výkrmnu býků. Tato stavba byla povolena OVVH ONV [obec] k užívání, jak vyplývá z kolaudačního rozhodnutí OVVH ONV [obec] ze dne 7.10.1985 JZD [příjmení] [jméno] pak pouze ke dni 22. 9. 1994 změnilo svůj název na [název žalobkyně], jak je zřejmé bodu 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že vlastníkem i této zemědělské stavby je žalobce.

25. Protože je žalobce vlastníkem předmětných staveb, nestaly se ani po 1. 1. 2014 součástí výše uvedených pozemků ve smyslu § 3055 odst. 1, resp. § 3058 odst. 2 o.z. a jsou nadále samostatnými věcmi v právním smyslu. Žalovaný se tak nestal jejich vlastníkem ve smyslu § 506 o.z.

26. Pokud jde o námitku žalovaného, že předmětné stavby jsou opuštěné a tedy žalobce není jejich vlastníkem, pak Nejvyšší soud konstatoval v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2257/2018,„ že opuštění (věci) je jednostranné, neadresné právní jednání, jímž vlastník věci jednoznačně, bez jakýchkoliv pochybností, dává (navenek) najevo, že věc opouští a že ji nadále nehodlá vlastnit, a to také fyzicky učiní. Může tak učinit jakoukoliv srozumitelnou a určitou formou, včetně konkludentního jednání. Ustanovení § 560 o. z. se pro případ derelikce nemovité věci neuplatní, neboť nejde o právní jednání, jímž se převádí věcné právo k nemovité věci, ani se takové právo nemění ani neruší. Přechod vlastnického práva na stát je totiž zákonným důsledkem derelikce a vlastník tak své právo na stát nepřevádí a samozřejmě toto právo ani nezaniká. Právní účinky derelikce nastávají v okamžiku, kdy vlastník takto platně projeví svoji vůli, tedy věc opustí, bez ohledu na to, zda stát s tímto souhlasí či nikoliv.“ Nejvyšší soud dále uzavřel v rozsudku sp.zn. 24 Cdo 3337/2018, že„ Nový občanský zákoník připustil možnost existence věci„ bez pána“ (res nulius) jako následek jejího opuštění pouze v případě věcí movitých (či zvířat), nikoli však v případě věcí nemovitých, kde byla přijata dosavadní koncepce dle zákona č. 40/1964 Sb. (srov. ustanovení § 135 obč. zák.), je přitom i nadále použitelná veškerá dosavadní judikatura, vztahující se k této problematice.“ Z uvedeného tak vyplývá, že pokud by žalobce chtěl opustit předmětné stavby, musel by v tomto směru projevit svoji vůli. Protože však tato skutečnost nebyla v řízení prokázána a naopak žalobce brání své vlastnické právo podáním předmětné žaloby, má soud za to že žalobce stavby neopustil a jeho vlastnické právo trvá. Žalobce pak dvě z těchto staveb pronajal na dobu neurčitou, a to jednak stavbu skladu postavenou na pozemku parc.č. st. [číslo] v k.ú. [obec], tj. nyní na pozemku označeném parc.č. st. [číslo], a dále stavbu na pozemku parc.č. st. [číslo] v k.ú. [obec], tj. nyní na pozemku označeném parc.č. st. [číslo], to vše v k.ú. [obec] (viz body 13. a 14. odůvodnění tohoto rozsudku). Z těchto důvodů pak ani skutečnost, že na stavbách postavených na pozemcích parc.č st. [číslo], [číslo] a [číslo] rostou náletové dřeviny, neprokazuje, že žalobce stavby opustil. Nad to stavba umístěná na pozemku parc.č. st. [číslo] má na střeše rovněž náletové dřeviny a žalobce ji přesto pronajal jako její vlastník smlouvou o nájmu ze dne 1. 5. 2010 na dobu neurčitou.

27. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud rozhodl, jak ve výroku I, tohoto rozsudku uvedeno.

28. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a měl by proto nárok na náhradu nákladů řízení. Protože se však tohoto nároku výslovně vzdal, rozhodl soud, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.