10 C 90/2021-83

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za níž jedná [anonymizováno 8 slov] [adresa] o zaplacení 487 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 151 587 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 6. 5. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 335 913 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 5. 2021 do zaplacení. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 5. 2021 domáhá po žalované úhrady částky v celkové výši 487 500 Kč s přísl. jakožto finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce namítá, že byl celkem 6x obžaloby zproštěn, vždy však došlo ke zrušení tohoto rozhodnutí a nakonec bylo jeho trestní stíhání zastaveno pro promlčení. Trestní stíhání bylo zahájeno 4. 3. 2011 a zastaveno pro promlčení bylo pravomocně ke dni 30. 12. 2020; žalobce přitom promlčení namítal již 9. 11. 2015. Řízení mělo pro žalobce zásadní význam, dotklo se jeho pracovní a rodinné sféry, žalobce byl v psychické nepohodě a byl dehonestován, neboť [anonymizována čtyři slova].

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 19. 7. 2021. V tomto uvedla, že neměla možnost prošetřit naříkané řízení a že obecně sporuje naplnění všech předpokladů pro vznik odpovědnosti na straně státu, zejm. namítá absenci odpovědnostního titulu, a to pro skutkovou složitost a počet soudních instancí, které se na rozhodování podílely. I v případě existence odpovědnostního titulu má žalovaná za to, že odpovídajícím zadostiučiněním je konstatování porušení práva, neboť žalobci se dostalo odškodnění již tím, že řízení bylo zastaveno pro promlčení, tedy délku řízení.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 5. 11. 2020.

4. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že do jeho osobnostní sféry zasáhla délka řízení zejména tím způsobem, že trestní řízení bylo zahájeno v době, kdy mu bylo [anonymizováno] let, a ukončeno bylo až v době, kdy mu bylo [anonymizováno] let. Žalobce přitom vykonával práci v [anonymizováno], kdy i jen vedení trestního stíhání bylo překážkou pro výkon činnosti [anonymizováno] a od roku 2016 byl dokonce postaven s [anonymizováno 6 slov]. Toto mělo rovněž ekonomické dopady do sféry žalobce, kdy délka řízení prodlužovala období, kdy žalobce pobíral pouze základní plat ve výši [částka] namísto výrazně vyššího platu [anonymizováno]. Soud má rovněž za zjištěné, že v roce 2015 až 2016 mohl žalobce vykonávat funkci [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno], nicméně pro pokračující trestní řízení tato funkce žalobcem obsazena nebyla. Soud má rovněž za zjištěné, že žalobce, pokud jde o délku řízení, negativně vnímal opakované rušení rozsudků soudu prvé instance, tedy to, že bylo zřejmým, že řízení nebude v krátké době ukončeno. Soud rovněž uvěřil žalobci, že obecně trestní stíhání jako takové vyvolalo zásahy v osobnostní sféře žalobce, které byly umocňovány právě délkou řízení. Z účastnického výslechu žalobce pak tedy soud, pokud jde o zásahy vyvolané délkou řízení, zjistil, že žalobce byl v době, kdy měla kulminovat jeho [anonymizováno] kariéra naopak vystaven trestnímu stíhání a pro toto nemohl od roku 2011, od svých [anonymizováno] let, až do roku 2021, tj. do svých [anonymizováno] let, vykonávat činnost [anonymizováno], pro kterou se vzdělával, což mělo dopad i do jeho ekonomické sféry, neboť délka řízení tak ovlivnila negativně dobu, kdy pobíral výrazně nižší příjem cca [částka] namísto [anonymizována dvě slova]. Rovněž délka řízení pak zasáhla možnost dalšího uplatnění žalobce, kdy kariérní postup žalobce je ukončen v 70 letech věku. Délka řízení pak obecně prohlubovala zásahy vyvolané samotným trestním stíháním v osobnostní sféře žalobce.

5. Z [anonymizována dvě slova], založených žalobcem, z [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [webová adresa], [anonymizováno] a [obec] [webová adresa] soud zjistil, že v roce 2011 bylo trestní stíhání [anonymizováno], nicméně nikoliv ve vztahu k osobě žalobce; pouze v [anonymizováno] z roku 2012 na [anonymizováno] [obec] [webová adresa] je zmíněn jménem i přímo žalobce. Z těchto důkazů však nebylo možno učinit relevantní závěry o tom, jak délka řízení negativně ovlivnila žalobce a újmu jemu způsobenou délkou řízení, neboť v té době bylo trestní řízení teprve v začáteční fázi soudního vedení řízení.

6. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] [název soudu] soud zjistil následující. Policie vydala dne 4. 3. 2011 usnesení dle § 160 odst. 1 tr. řádu, kterým zahájila trestní stíhání mimo jiné proti [anonymizováno] [celé jméno žalobce] pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 b), 2 a) a f) trestního zákona. Toto mu bylo doručeno dne 16. 3. 2011. Dále jsou stíháni [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení]. Žalobce podává stížnost proti tomuto usnesení, stejně tak zbývající 2 obvinění. Následuje výslech všech tří obviněných. Policie České republiky poté žádá o poskytnutí dalších informací a písemných materiálů generální inspekci [stát. instituce] a získává stanovisko jednotlivých odborů. Opatřením podle § 28 odst. 1 tr. řádu je přibrán tlumočník a následuje překlad dokumentů, které jsou mu předloženy. Policie poté žádá podle § 18 zákona o policii inspekci Ministerstva zahraničních věcí o poskytnutí podkladů, které se týkají prošetřované kauzy. Ve spise je poté založeno cca 100 listin, které jsou předány z [stát. instituce]. Policie poté žádá doplnění těchto podkladů po generální inspekci [stát. instituce], jsou předloženy zejména smlouvy o realizaci předmětného projektu a dokumenty týkající se využití finančních prostředků a evidování [anonymizováno 10 slov] [země]. Policie poté žádá po inspekci ministerstva další doklady, konkrétně účetní doklady. Jedná se mimo jiné o doklady pracovněprávního charakteru a dále doklady týkající se činnosti jednotlivých společností, těchto je zhruba 300 listů a jsou založeny na číslo listu [číslo] až [číslo]. Policie dále žádá další listinné podklady od [stát. instituce] týkající se pracovní náplně jednotlivých pracovníků, tyto jsou založeny poté na čísle listu [číslo], včetně směrnic o vnitřním hospodaření. Opakovaně poté policie žádá generální inspekci [stát. instituce] o doklady týkající se výkonu konkrétní činnosti, zejména pana [příjmení], tyto jsou předloženy, včetně směrnic a jsou založeny na čísle listu [číslo]. Policie poté žádá předložení listinných podkladů od bankovních institucí, tyto jsou založeny na čísle listu 1950 - 2100 a dále až na čísle listu 2367. Dále tyto odpovědi od jednotlivých bankovních institucí následují až do čísla listu [číslo]. Ve věci jsou poté slyšeni svědci: [obec], [příjmení] a je zhruba 10 osob vyzváno k podání vysvětlení. O tomto jsou ve spise založeny úřední záznamy, soud žádá zprávy z místa bydliště ohledně podezřelých osob a v závěru přípravného řízení jsou pak účastníci upozorněni na možnost prostudování spisu, toto se děje a policie poté podává návrh na podání obžaloby. Návrh na podání obžaloby je datován 7. 10. 2011, obžaloba podána poté k [název soudu] 21.12.2011 15. 12. 2012 žádá soud o prodloužení lhůty podle § 181 odst. 3 tr. řádu do 20. 2. 2012. Důvodem je rozsah spisu přesahující [číslo] stran. Hlavní líčení je nařízeno na 5. 4. 2012. Soud v mezidobí kontaktuje [stát. instituce] ohledně dalších podkladů. Hlavní líčení z 5. 4. 2012 je odvoláno, a to k žádosti obhájce [anonymizováno] [příjmení]. Hlavní líčení je nařízeno na 14. 6. 2012, toto hlavní líčení se koná. Jsou slyšeni obžalovaní [příjmení] [příjmení], Ing. [celé jméno žalobce], protokol čítá 69 stran, do spisu jsou pak založeny listiny žalobcem, na [číslo] následujících a rovněž dalšími obžalovanými. Soud poté nařizuje hlavní líčení na 28. 8. 2012, na toto volá 5 svědků. Hlavní líčení se koná tohoto dne, vyjadřuje se obžalovaný [příjmení] i zbývající obžalovaní, respektive část z nich si bere právo vyjádřit se později. Jsou slyšeni předvolaní svědci. Hlavní líčení je odročeno na [číslo] a 11. 12. 2012. Hlavní líčení se koná 1.11.2012, jsou hodnoceny dosavadní výsledky dokazování. Strany se vyjadřují k provedenému dokazování, protokol čítá 66 stran a hlavní líčení je odročeno za účelem výslechu dalšího svědka na 11. 12. 2012. Ve spise jsou pak založeny listiny založené žalobcem u hlavního líčení, jakož i ostatními obžalovanými. Soud poté volá svědky na hlavní líčení na 11.12.2012, toto hlavní líčení se koná. Jsou slyšeni volaní svědci a za účelem dalšího dokazování je líčení odročeno na 20. 12. 2012 a dále na den 2. 6. 2013, ve spise jsou dále založeny další listiny obžalovanými, které tyto založili na hlavním líčení. Hlavní líčení se koná 20. 12. 2012, jsou slyšeni volaní svědci, toto je pak odročeno na 26. 2. 2013 za účelem dalšího dokazování. Soud volá svědky na toto hlavní líčení, ve spise je pak založena řada listinných důkazů týkající se zjišťování skutkového stavu a osob svědků. Soud řeší zajištění účasti svědků, kteří se většinou nacházejí v souvislosti s výkonem pracovní činnosti v zahraničí, jelikož toto se nedaří, pak odročuje hlavní líčení právě pro omluvy svědků, kteří byli voláni. Hlavní líčení je pak nařízeno na 9. 5. 2013 s tím, že jsou voláni opětovně svědci. Hlavní líčení se koná 9. 5. 2013, jsou slyšeni svědci a líčení je odročeno na 7. 6. 2013 a 22. 8. 2013 s tím, že účastníci dodají další návrhy na doplňování dokazování. Hlavní líčení se koná 7. 6. 2013, soud zjišťuje, že se nedostavili 2 předvolaní svědci a líčení je odročeno na 22. 8. 2013. Hlavní líčení se koná 22. 8. 2014, jsou slyšeni volaní svědci. Hlavní líčení je odročeno na 24. 9. 2013. Do spisu je poté založena opět řada listinných důkazů týkající se zejména komunikace. Hlavní líčení nařízené na 24. 9. 2013 je odročeno z důvodu nemoci přísedící, a to na neurčito. Hlavní líčení je pak nařízeno na 13. 11. 2013, hlavní líčení se koná 13. 11. 2013. Soud provádí zejména listinné důkazy. Strany se k tomuto vyjadřují. Jsou předneseny závěrečné návrhy a soud vyhlašuje rozsudek. Soud žádá o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku vzhledem k rozsáhlosti a složitosti věci. Písemné vyhotovení rozsudku ze dne 13. 11. 2013 je na čísle listu 37 82, a to čítá 35 stran, rozsudkem byli obžalovaní, tedy včetně žalobce zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu. Státní zastupitelství podává odvolání, toto odůvodňuje 20. 1. 2014. Usnesením z 29. 1. 2014 je pak opraven výrok rozsudku, pokud jde o spisovou značku. Strany se vyjadřují 3. 2. 2014 k odvolání státního zástupce a dále 21. 2. 2014. Věc je předložena Městskému soudu v Praze 13. 3. 2014, neveřejné zasedání se koná 19. 6. 2014 a na tomto je vydáno usnesení, kterým se napadený rozsudek zrušuje v celém rozsahu a věc se vrací soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Písemné vyhotovení tohoto usnesení je na čísle [číslo]. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že soud prvé instance odůvodnil napadený rozsudek nedostatečně, povrchně, nezabýval se všemi provedenými důkazy tak, aby tyto hodnotil jednotlivě a v souvislostech a zabýval se pouze úmyslným jednáním obžalovaných, nikoliv již nedbalostní formou předmětného trestného činu. Strany poté činí návrhy na doplnění dokazováním. Hlavní líčení před soudem prvé instance se koná 23. 10. 2014, návrhy na doplnění dokazování jsou zamítnuty, strany se vyjadřují. Přednášejí závěrečné návrhy a soud vyhlašuje rozsudek. Poté soud žádá o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení, písemné vyhotovení rozsudku ze dne 23. 10. 2014 je založeno na čísle listu [číslo] a tímto rozsudkem jsou obžalovaní zproštěni obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu, státní zastupitelství podává odvolání 17. 12. 2014. Toto následně odůvodňuje a věc je předložena 3. 2. 2015 Městskému soudu v Praze. Strany se vyjadřují k podanému odvolání. Jednání odvolacího soudu je nařízeno na 23. 4. 2015, toto je odvoláno, neboť bude projednána v neveřejném zasedání, a to dříve 1.4.2015, strany se ve věci vyjadřují. Veřejné zasedání je pak znovu nařízeno na 15. 4. 2015 a toto je odvoláno, neboť věc bude projednána ve veřejném zasedání. O věci pak rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání 15. 4. 2015. Usnesením z 15. 4. 2015 pod číslem l. 3988 je zrušen rozsudek soudu prvé instance a věc je tomuto soudu vrácena. Odvolací soud konstatuje, že soud prvé instance se nedokázal s výtkami, které byly soudu prvé instance sděleny, vypořádat ani v tomto druhém rozsudku, a že nesprávně vyhodnotil rozdíl mezi zproštěním dle písmene a) a písm. c) § 226 tr. řádu Odvolací soud pak uvádí konkrétní výtky proti hodnocení důkazů a ukládá, jak soud prvé instance má dále ve věci postupovat, hlavní líčení je nařízeno na 26. 8. 2015. Strany se k věci opakovaně vyjadřují. Hlavní líčení se koná 26. 8. 2015. Jsou slyšeni volaní svědci. A po přednesu závěrečných návrhů je vyhlášen rozsudek, písemné vyhotovení rozsudku z 26. 8. 2015 je založeno pod číslem listu [číslo], tímto jsou všichni obžalovaní zproštěni obžaloby ve smyslu § 226 písm. b) tr. řádu. Obvodní státní zastupitelství se odvolává a toto odůvodňuje 26. 10. 2015. Věc je předložena Městskému soudu v Praze 5. 11. 2015. Strany se vyjadřují k podanému odvolání. Právní zástupce žalobce se vyjadřuje mimo jiné podáním z 9. 11. 2015 na č. l. 4129, vytýkán soudu nesprávný postup ve věci. Rovněž vznáší námitky proti postupu státního zástupce, na straně 2 pak právní zástupce žalobce namítá, že by trestní stíhání v případě nedbalostního posouzení tohoto jednání mělo být zastaveno pro promlčení. Odvolací soud rozhoduje v neveřejném zasedání 7. 1. 2016, a to sice tak, že rozsudek soudu prvé instance zrušuje, vrací věc soudu prvého stupně a nařizuje, aby věc byla projednána v jiném složení senátu. Odvolací soud v odůvodnění uvádí, že soud prvé instance se opětovně nevyrovnal s úlohu obžalovaného [příjmení], obžalované [příjmení], neanalyzoval předložené listinné důkazy, nevyslechl řádně svědky, a že tak nezbývá než rozsudek zrušit a věc výjimečně přikázat k rozhodnutí jinému senátu. Strany se opět vyjadřují k věci, věc je přidělena 2. 3. 2016 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tato nařizuje hlavní líčení na 9. 5. 2016 a volá svědky. Hlavní líčení se koná 9. 5. 2016. Jsou slyšeni svědci a soud na jednání vyhlašuje rozsudek. Je žádáno o prodloužení lhůty k písemnému vyhotovení rozsudku, toto písemné vyhotovení rozsudku z 9. 5. 2016 je na čísle listu [číslo], čítá 34 stran, obžalovaní jsou zproštěni obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu. Státní zastupitelství se odvolává, toto odůvodňuje, věc je předložena odvolacímu soudu 12. 7. 2016, strany se vyjadřují k odvolání. Městský soud v Praze rozhoduje o neveřejném zasedání 27. 7. 2016, a to usnesením pod číslem l. [číslo], tímto usnesením odvolací soud napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a vrátil věc soudu prvého stupně k novému rozhodnutí, uvádí, že v řízení před soudem prvé instance nebyly shledány zásadní podstatné procesní vady, nicméně rozsudek stále nemá zcela náležitosti § 125 tr. řádu, a to i přes svou rozsáhlost, není zejména jednotlivě hodnoceno, co bylo z konkrétních důkazů zjištěno. Je poukazováno na konkrétní nedostatky ohledně jednotlivých důkazů a roli jednotlivých obžalovaných v celém skutkovém ději, žalobce poté podává ústavní stížnost 26. 2. 2016, kterou Ústavní soud odmítá [datum], touto ústavní stížností se žalobce domáhal toho, aby soudu bylo zakázáno pokračovat v průtahu. Hlavní líčení je nařízeno na 7. 11. 2016, strany se ve věci vyjadřují, dokládají listinné důkazy. Hlavní líčení se koná 7. 11. 2016. Jsou slyšeni svědci a ve věci je soudem poté vyhlášen rozsudek, písemné vyhotovení rozsudku je na čísle listu [číslo], tímto jsou všichni obžalovaní zproštěni obžaloby dle § 226 písm. a) tr. řádu. Státní zástupce odvolává, toto odůvodňuje 8.2.2017. Strany se vyjadřují k podanému odvolání. Věc je předložena odvolacímu soudu 14. 3. 2017, tento rozhoduje v neveřejném zasedání 8. 6. 2017. Usnesení Městského soudu v Praze je založeno pod číslem listu [číslo], napadený rozsudek je zrušen, věc je vracena soudu první instance k novému rozhodnutí. Odvolací soud soudu prvé instance opětovně vytýká nedostatečná skutková zjištění z jednotlivých provedených důkazů. Ve vztahu k žalobci namítá, že nebyla dostatečně objasněna jeho role při podpisu předmětných smluv je namítáno, že soud nemůže jednotlivé důkazy opomíjet, vykládat je rozporuplně, či osamoceně a tyto nutno hodnotit ve vzájemné souvislosti a logicky, jelikož toto se nestalo, je rozsudek soudu prvé instance rušen. Strany se opět k věci vyjadřují. Žalobce podává námitku podjatosti členů odvolacího senátu 26. 9. 2017, o této je rozhodnuto 4. 10. 2017 tak, že podjatost dána není. Žalobce podává stížnost proti vyřízení jeho námitky podjatosti, věc je předložena vrchnímu soudu 26. 10. 2017, vrchní soud rozhoduje v neveřejném zasedání 22. 11. 2017 s tím, že stížnost obžalovaného je jakožto nedůvodná zamítnuta. Žalobce poté podává ústavní stížnost, soud zasílá spis Ústavnímu soudu 1.12.2017, usnesením Ústavního soudu z [datum] je ústavní stížnost žalobce odmítnuta. Žalobce se domáhal ústavní stížností zrušení usnesení Městského soudu v Praze z 8. 6. 2017 pro porušení práva na spravedlivý proces. Strany se k věci opět vyjadřují. Hlavní líčení je nařízeno na 21.3.2018 z důvodu zdravotních: zlomená ruka soudkyně, musí být toto odročeno, žalobce podává poté stížnost pro porušení zákona, ministerstvo mu sděluje, že tento podnět byl odložen, a to 18. 4. 2018. Ve spise je poté záznam, že 11. 5. 2018 převzala věc nová soudkyně [anonymizováno] [příjmení], neboť soudkyně [anonymizováno] [příjmení] rezignovala, soud žádá proto vyjádření stran k postupu dle § 219 odst. 3 tr. řádu, žalobce netrvá na tom, aby bylo znovu provedeno hlavní líčení, pouze žádá znovu výslech svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení] Hlavní líčení je pak nařízeno dne 12. 10. 2018, jsou voláni svědci. Usnesením z 3. 10. 2018 soud zamítá návrh na opravu o doplnění protokolu hlavního líčení z 28. 8. 2012, hlavní líčení se koná 12. 10. 2018, soud rekapituluje s ohledem na změnu obsazení senátu dotaz dle § 219 odst. 3 a odpovědi stran na tuto výzvu, hlavní líčení je pak přerušeno do 19. 10. 2018. Tohoto dne je pokračováno v hlavním líčení. Jsou čteny protokoly z dosavadních hlavní líčení, a toto je přerušeno na 26. 10. 2018, tohoto dne je pokračováno v hlavním líčení, soud pokračuje v čtení podstatného obsahu dosavadních protokolů o hlavních líčení a líčení je přerušeno do 2. 11. 2018. Tímto pokračuje hlavní líčení, soud pokračuje v čtení podstatného obsahu protokolu o předchozích hlavních líčeních, strany se vyjadřují a hlavní líčení je pak odročeno na 7. 12. a 14. 12. 2018 Hlavní líčení se koná 7. 12. 2018. Soud opět pokračuje ve čtení podstatných obsahů protokolu o předchozích hlavních líčeních, hlavní líčení je odročeno na 14. 12. 2018, strany se poté vyjadřují. Hlavní líčení se koná 14. 12. 2018, soud čte listinné důkazy. Strany navrhují další dokazování a soud usnesením tyto návrhy jako zjevně nadbytečné zamítá. Je dán prostor k závěrečným řečem a soud poté vyhlašuje rozsudek. Soudkyně žádá o prodloužení lhůty k vyhotovení tohoto rozsudku, vzhledem k obsáhlosti materiálu, písemné vyhotovení rozsudku ze 14. 12. 2018 je pak založeno pod číslem listu [číslo], rozsudek čítá cca 30 stran, všichni obžalovaní jsou zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu. Rozsudek je vypraven 16. 8. 2019. Státní zastupitelství se odvolává 23. 8. 2019, poté odvolání doplňuje, věc je předložena Městskému soudu v Praze 3. 10. 2019, strany se vyjadřují k podanému odvolání, odvolací soud rozhoduje v neveřejném zasedání 16. 10. 2019. A usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019 je rozsudek soudu první instance zrušen a věc je vrácena soudu prvé instance. Soudu prvé instance jsou zejména vytýkány opět nedostatky ve skutkových zjištěních, zejména nedostatečné prokázání toho, že předmětné akce byly skutečně realizovány, jak obžalovaná [příjmení] měla zneužít svého postavení. Dále vyhodnocení její finanční situace, které neodpovídá jejímu postavení, ve vztahu k žalobci pak odvolací soud namítá, že se nezabýval soud prvé instance tím, jaké byly okolnosti, za kterých žalobce podepsal předmětné smlouvy, jakož i proplacení předmětných faktur, které byly předloženy obžalovanou [příjmení] v souvislosti s pokynem předmětné nepodepisovat od nadřízeného [příjmení]. Strany se poté vyjadřují k tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, v senátu poté dochází 8. 11. 2019 ke změně v obsazení, kdy věc je přikázána soudci [anonymizováno] [příjmení] z důvodu odchodu vyřizující soudkyně na mateřskou dovolenou. Soud tedy vyzývá strany ke stanovisku ohledně postupu podle § 219 odst. 3 tr. řádu, strany se k tomuto vyjadřují s tím, že navrhují, na opakování jakých důkazů trvají, ve spisu je pak založena řada listinných důkazů, hlavní líčení je nařízeno na 10. 3. 2020. Soud uvádí, že je nutno postupovat dle § 219 odst. 3 tr. řádu, strany se vyjadřují k doposud provedeným důkazům a k věci samé. Jsou slyšeni svědci. Soud poté přerušuje hlavní líčení do 11. 3. 2020, kdy je v hlavním líčení pokračováno, je slyšena svědkyně [příjmení] a [příjmení], jsou čteny listinné důkazy, strany se vyjadřují, hlavní líčení je pak přerušeno do 12. 3. 2020, kdy je pokračováno zejména ve čtení listinných důkazů a sdělením podstatného obsahu protokolu dosavadní hlavních líčení, soud poté zamítá další důkazní návrhy a odročuje hlavní líčení na 25. 3. 2020. Ve spise jsou pak založeny listiny k realizaci samotného projektu. Hlavní líčení se koná 25. 5. 2020, na kterýžto termín bylo toto odročeno s ohledem na vyhlášený nouzový stav v souvislosti s koronavirem. Na tomto jednání jsou slyšení svědci, strany se vyjadřují, přednášejí závěrečné návrhy. Soud vyhlašuje rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku ze dne 25. 5. 2020 je založeno na čísle listu [číslo], tímto byla obžalovaná [příjmení] [příjmení] uznána vinnou z trestného činu podvodu a na hlavním líčení konaném dne 25. 5. 2020 pak bylo ve vztahu k žalobci zastaveno trestní stíhání podle § 223 odst. 1 tr. řádu a § 1 odst. 1 písm. b) tr. řádu, tedy z důvodu promlčení, stejně tak bylo zastaveno trestní stíhání proti [anonymizováno] [příjmení]. Usnesení vydané ve vztahu k [anonymizováno] [příjmení] a žalobci, kterým se zastavuje trestní stíhání pro promlčení s odkazem na § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu, je založeno pod číslem listu [číslo], na tomto je vyznačena doložka právní moci 17. 9. 2020. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí soudu prvé instance se podává ve stavu k žalobci, že tento dal pokyn k proplacení předmětných faktur, v čemž se spatřuje jednání porušení předpisů, které způsobilé vyvolat trestněprávní následky, neboť v rámci celé činnosti řádně nezkontroloval tyto faktury. Zejména v tom směru to bylo účtované plnění skutečně uskutečněno. [příjmení] dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že tak nečinil pan [celé jméno žalobce] formou úmyslného zavinění, ale pouze z nedbalosti, kdy věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takovéto porušení nezpůsobí, když předpokládal, že podklady budou odpovídat realitě, neboť to jiné osoby řádně prověřily. Obžalovaný [celé jméno žalobce] se tak dopustil dle soudu trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku, neboť z hrubé nedbalosti porušil zákonem uloženou důležitou povinnost při správě cizího majetku a tím jinému způsobil značnou škodu. Za tento nedbalostní trestný čin však již trestnost zanikla uplynutím promlčení doby a další stíhání je tak nepřípustné právě s odkazem na § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Státní zástupce podal odvolání proti usnesení o zastavení trestního stíhání žalobce a 27. 5. 2020 toto následně odůvodňuje. Obžalovaná [příjmení] podává odvolání proti rozsudku, je vyzývána k odstranění jeho vad. Obžalovaná [příjmení] dále navrhuje vyloučit předsedu senátu z výkonu úkonu trestního řízení. Soud prvé instanci rozhoduje v neveřejném zasedání 30. 6. 2020, takže předseda senátu není vyloučen z projednávání trestní věci, žalobce se vyjadřuje k stížnosti proti zastavení trestního stíhání 24. 6. 2000. Obžalovaná [příjmení] podává stížnost proti rozhodnutí ve věci podjatosti. Strany se vyjadřují k podaným odvoláním, věc je předložena odvolacímu soudu 28. 7. 2020 Městský soud v Praze usnesením 20. 8. 2020 zamítá stížnost [anonymizováno] [příjmení] ve věci podjatosti. Městský soud poté koná neveřejné zasedání 17. 9. 2020, kterým zamítá stížnost státního zástupce proti zastavení trestního stíhání pro promlčení, jak ve vztahu k žalobci tak k [anonymizováno] [příjmení]. Toto usnesení odvolacího soudu je doručeno [anonymizováno] [příjmení] [jméno] 31. 12. 2020 a [anonymizováno] [celé jméno žalobce] byla písemnost uložena k vyzvednutí 6. 1. 2021 obálkou typu II. a panu [příjmení] bylo doručena písemnost 14. 1. 2021. Městský soud poté koná veřejné zasedání 8. 10. 2020 ohledně odvolání [anonymizováno] [příjmení], toto je odročeno na 20. 10. 2020. Veřejné zasedání se koná 19. 11. 2020 v nepřítomnosti [anonymizováno] [příjmení] a [název soudu] poté usnesením ze dne 19. 11. 2020 zamítá odvolání [anonymizováno] [příjmení]. Poté se koná neveřejné zasedání u odvolacího soudu 14. 1. 2021. Na tomto je vyhlášeno usnesení, že se podle § 11 odst. 4 ve věci trestního řízení [anonymizováno] [příjmení] pokračuje v trestním stíhání a rovněž tak ke vztahu k žalobci se podle § 11 odst. 4 tr. řádu pokračuje v trestním stíhání. Písemné vyhotovení tohoto usnesení ze dne 14. 1. 2021 je založeno na čísle listu [číslo], hlavní líčení je pak nařízené na 16. 2. 2021. [anonymizováno] [celé jméno žalobce] poté sděluje soudu přípisem z 28. 1. 2021 doručením 1.2.2021, že bere zpět své prohlášení o požadavku projednání věci, kdy na dalším projednání netrvá. Soud prvé instance poté usnesením z 5. 2. 2021 bere na vědomí zpětvzetí prohlášení obžalovaného [příjmení] [celé jméno žalobce] s tím, že netrvá na dalším projednání své věci. Na tomto rozhodnutí je vyznačena doložka právní moci k 5. 2. 2021, tím je trestní řízení s právní mocí k 5. 2. 2021 ve vztahu k žalobci ukončeno.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení a zásazích vyvolaných ve sféře žalobce délkou vedení řízení, korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud ve věci nezamítal žádný z důkazních návrhů. Soud nehodnotil duplicitně listiny, které dokládají předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované, když toto strany tvrdily shodně.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Žalobce se podanou žalobou domáhal zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení ve výši 487 500 Kč. Žalovaná tento nárok žalobce neodškodnila, a to ani nefinančně.

12. Soud se tak nejprve zabýval otázkou, zda orgány činné v trestním řízení vydaly rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

14. Předmětné trestní řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 16. 3. 2011, kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze 4. 3. 2011, do dne 5. 2. 2021, kdy nabylo právní moci usnesení [název soudu], č.j. [číslo jednací], kterým bylo vzato na vědomí zpětvzetí prohlášení žalobce, kterým původně trval na projednání věci podle § 11 odst. 4 t.ř., čímž bylo trestní řízení vůči žalobci v plném rozsahu ukončeno. Tedy celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 9 let 11 (započatých) měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále rozvedené okolnosti nepřiměřená. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

15. K uvedenému závěru vede soud vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, konkrétně zejména písmene d) - postupu soudu během řízení. Ze zjištěného průběhu naříkaného řízení soud zjistil, že rozhodnutí soudu prvé instance ze dne 13. 11. 2013, 23. 10. 2014, 26. 8. 2015, 9. 5. 2016, 7. 11. 2016 a 14. 12. 2018, kterými byli vždy všichni 3 obžalovaní obžaloby v plném rozsahu zproštěni, byla vždy zrušena odvolacím soudem a věc byla vrácena soudu prvé instance k dalšímu řízení. Z odůvodnění všech zrušujících rozhodnutí odvolacího soudu, zejména pokud jde o zrušení prvních tří rozhodnutí soudu prvé instance, se podává, že rozhodnutí soudu prvé instance trpí vážnými vadami, a to pokud jde o zjištění skutkového stavu, neboť nelze zjistit, co přesně soud po skutkové stránce zjistil, jak hodnotil jednotlivé důkazy, co zjistil konkrétně z toho kterého důkazu, a jak hodnotil důkazy ve vzájemné souvislosti. Soud prvé instance se přitom opakovaně neřídil pokyny soudu odvolacího, což mělo za následek opakované rušení rozsudků soudu prvé instance. Jakkoliv nelze přesně vyčíslit, o kolik se délka řízení protáhla tím, že bylo zrušeno 6 x rozhodnutí soudu prvé instance, pak je nepochybným, že do konce roku 2013 byla velká většina důkazů již provedena. Následně bylo řízení vedeno zejm. v intencích pokynů soudu odvolacího, často bylo rozhodnuto znovu vždy již po jediném hlavním líčení, a to po novém zdůvodnění zjištěného skutkového stavu a na něj navazujícím právním odůvodnění rozsudku soudu prvé instance. Tato situace pak vedla v posledku k tomu, že se celková délka řízení protáhla. Na délku řízení pak mělo negativní vliv i to, že z objektivních důvodů došlo celkem 3 x ke změně v obsazení senátu a tedy nutnosti postupovat ve smyslu § 219 odst. 3 tr. řádu, což délku řízení rovněž protáhlo. Samotnou změnu v obsazení senátu nelze přičítat k tíži státu, nicméně nebýt vad prvých rozsudků, které byly zrušeny, lze předpokládat, že řízení by trvalo dobu kratší a délka řízení pak nebyla zatížena i tím, že věc museli studovat tři noví předsedové senátu, a to časově náročně a procesně korektně dle tr. řádu. Zejména pro skutečnost, že 6 zprošťujících rozsudků soudu prvé instance bylo pro vady ve skutkových zjištěních či jejich nepřezkoumatelnost zrušeno soudem odvolacím, pak soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr pak nepřeváží ani vyhodnocení kritérií ostatních. O stejném závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení totiž hovoří i kritérium významu předmětu řízení, kdy se jednalo o řízení trestní, u něhož je naopak třeba klást důraz na jeho co možná nejrychlejší ukončení, stejně tak v jednání účastníka nelze shledat důvody, pro které by bylo možno shledat celkovou délku řízení ještě přiměřenou, když to byl naopak žalobce, kdo již v roce 2015 upozorňoval na to, že nedbalostní trestný čin, který je žalobci dle možné právní kvalifikace kladen za vinu, je již od 21.11.2014 promlčen. Zbývajícím kritériím je pak kritérium složitosti řízení, přičemž soud níže rozvádí, že má za to, že řízení bylo, jak po skutkové, tak po právní stránce zvýšeně složité, nicméně sama tato skutečnost ještě celkovou délku řízení neospravedlňuje a nepřeváží kritéria zbývající. Soud tak dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

16. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma - presumovaný vznik újmy žalovaná tvrzeními nevyvracela. Žalovaná brojila nikoli proti vzniku újmy, ale proti finanční formě jejího odškodnění.

17. Jak uvedeno výše, trestní stíhání žalobce bylo zastaveno usnesením [název soudu] ze dne 25.5.2020, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a to pro promlčení dle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř.

18. Pokud jde o formu odškodnění, soud vyšel v tomto směru z judikatury dovolacího soudu, zejm. rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 843/2014. Z této se podává, že jiná forma náhrady nemajetkové újmy ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk může být poskytnuta v trestním řízení v podobě zmírnění ukládaného trestu, je-li navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011). Tyto závěry se pak plně uplatní i v případě, že je trestní stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení dokonce zastaveno (srov. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3300/2013, NS sp. zn. 30 Cdo 791/2014, usnesením ÚS sp. zn. III. ÚS 1608/14). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se tedy ustálila v názoru, podle kterého je zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky způsobilým, účinným a rovněž zásadně dostatečným kompenzačním prostředkem odškodnění nemajetkové újmy vzniklé obviněnému (obžalovanému) nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Uvedené platí tím spíše, je-li kompenzačním prostředkem nápravy zmírnění trestu, tj.„ pouze“ zmírnění trestu, oproti„ úplnému“ zastavení trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1273/2014). V trestním stíhání, které bylo zastaveno mimo jiné z důvodu promlčení trestního stíhání, se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. Smyslem ustanovení § 11 odst. 3 (nyní § 11 odst. 4) trestního řádu je dát možnost obviněnému, jehož trestní stíhání bylo z uvedeného důvodu zastaveno, aby mohl pokračovat v trestním řízení a docílit popř. zprošťujícího rozsudku a tím své plné rehabilitace (Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, komentář k § 11 odst. 3). I v případě zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení nastává, stejně jako tomu bylo v případech zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky či z důvodu amnestie ze dne 1. 1. 2013, pro obviněného (z pohledu zákona č. 82/1998 Sb. poškozeného) ten příznivý následek, že již mu nemůže být uložen trest, a to dokonce ani v případě, že by trval na projednání věci a byl shledán vinným (§ 227 trestního řádu), na čemž navíc žalobce v nyní projednávané věci nakonec netrval, když tento požadavek vzal zpět.

19. Závěry judikatury dovolacího soudu týkající se zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky či z důvodu amnestie z 1. 1. 2013 se mohou uplatnit i v případě zastavení trestního stíhání z důvodu jeho promlčení, které nastalo v průběhu samotného trestního stíhání. Byť důvodem promlčení trestní odpovědnosti a následného zastavení trestního stíhání primárně není poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou obviněnému nepřiměřenou délkou jeho trestního stíhání, neznamená to, že právě s ohledem na důsledky takového rozhodnutí, tj. nemožnost uložit trest, nemůže rozhodnutí o zastavení trestního stíhání formu zadostiučinění představovat (NS sp. zn. [spisová značka]), a to zejména ve spojení s konstatováním porušení práva, které je základní a plnohodnotnou formou zadostiučinění.

20. Konstatování porušení práva ve spojení se zastavením trestního stíhání z důvodu jeho promlčení tak zásadně představuje pro poškozeného způsobilé, účinné a dostatečné zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou délkou trestního stíhání a ještě jinou formu zadostiučinění lze vedle toho poškozenému přiznat, pokud se odškodnění, kterého se mu takto dostalo, s ohledem na konkrétní okolnosti případu nejeví jako dostačující.

21. Soud proto na jednání konaném dne 1. 3. 2022 žalobce poučil ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o nutnosti tvrdit skutkové okolnosti, které odůvodňují v jeho případě přiznání finanční formy zadostiučinění. Žalobce na tomto jednání tyto skutkové okolnosti dotvrdil a prokázal svým účastnickým výslechem, přičemž soud ve stručnosti shrnuje, že má za prokázané, že čistě délkou řízení bylo do osobnostní sféry žalobce zasaženo tím, že žalobce vykonával významnou pracovní pozici [anonymizováno], nicméně v roce [rok], ve svých [anonymizováno] letech, tuto činnost dále nemohl zastávat, právě proto, že proti němu bylo vedeno trestní řízení. Samotná délka trestního řízení se pak do osobnostní sféry žalobce negativně promítla právě tím, že v důsledku vedení trestního řízení nemohl po dobu jeho trvání (délka řízení) [anonymizováno] činnost vykonávat, respektive od konce roku [rok] do roku [rok] byl dokonce [anonymizována tři slova]. Délkou řízení tak byl zasažen tedy zejména v tom směru, že v době, kdy měla kulminovat jeho [anonymizována dvě slova], byl od svých [anonymizováno] let do [anonymizováno] let postaven do situace, kdy nemohl [anonymizováno] činnost pro stále trvající trestní řízení vykonávat, přičemž možnost výkonu [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. To samo pak odůvodňuje i přístup žalobce, který na dalším pokračování trestního řízení netrval, neboť by stále byl v situaci, kdy je proti němu trestní řízení vedeno, a [anonymizováno] zbývající roky profesní činnosti, [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], by tak byly zčásti (ne-li zcela) vyčerpány právě dalším vedením trestního řízení, čemuž se žalobce chtěl odůvodněně vyhnout. Další vedení trestního řízení, tedy jeho délka se projevila ve sféře žalobce i ekonomickými dopady, kdy nemohl pobírat lukrativní příjem z [anonymizována dvě slova], ale naopak pobíral příjem [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. Soud rovněž zjistil, že žalobce pro pokračující trestní řízení nemohl v roce 2015, resp. 2016 nastoupit k výkonu pozice [anonymizována tři slova] [anonymizováno], neboť v té době byl podruhé rušen zprošťující rozsudek soudu prvé instance.

22. Všechny tyto okolnosti pak má soud za prokázané a tyto odůvodňují v konkrétní pozici žalobce závěr o tom, že i přesto, že došlo k zastavení trestního stíhání pro jeho promlčení, je třeba žalobci poskytnout zadostiučinění finanční, nikoliv pouze konstatování porušení práva. K tomu pak přistupuje zásadní skutečnost, že z odůvodnění rozhodnutí soudu se podává, že nedbalostní trestný čin byl ve vztahu k žalobci promlčen již 21.12.2014, tedy trestní řízení bylo vedeno v době, kdy bylo trestní stíhání promlčeno, ještě více než 6 let po jeho promlčení. Za této situace jen tak nutno uzavřít, že žalobci náleží zadostiučinění finanční, a pokud je jeho trestní stíhání 25. 5. 2020 zastaveno pro promlčení s odůvodněním, že již 21.12.2014 bylo trestní stíhání promlčeno, pak i s ohledem na shledané zásahy dané délkou naříkaného řízení ve sféře žalobce, nezbývá než uzavřít, že konstatování by nebylo spravedlivým zadostiučiněním. Soud proto uzavírá, že žalobci přiznal nárok na finanční zadostiučinění za újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr potvrzuje i žalobcem tvrzená frustrace z toho, že 6 zprošťujících rozsudků bylo vždy pro jejich vady postupně rušeno, tedy že i tímto žalobce délkou řízení trpěl.

23. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

24. Za posuzované řízení v délce trvání 9 let a 11 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku odškodnění ve výši 151 587 Kč, když vycházel z částky 17 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 17 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 417 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla přiměřená a dosáhla skoro 10 let. Vyšší než základní částku ročního odškodnění pak soud zvolil jednak s ohledem na skutečnost, že celkem 6 x bylo zprošťující rozhodnutí soudu prvé instance rušeno pro pochybení v odůvodnění těchto rozhodnutí, a jednak pro povahu naříkaného řízení, kterým bylo řízení trestní. Zbývající kritéria § 31a odst. 3 odškodňovací zákona pak soud nevyhodnotil za natolik zásadní (viz. níže), aby pro ně základní částku ročního odškodnění dále navyšoval.

25. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) - Řízení bylo nadstandardně skutkově složitým a pro skutkovou složitost soud základní částku odškodnění ponižuje o 20 %. Na délce řízení se projevila skutková složitost řízení tím, že ve věci bylo nutno vyslechnout několik desítek svědků a k důkazu provést stovky listin. Sama skutková složitost věci se pak projevila i v obtížnosti vyhodnocení jednotlivých důkazů a v posledku toto mělo projev i v tom, že rozsudky soudů prvé instance byly rušeny právě pro nedostatečná či nesrozumitelná skutková zjištění. Zejména rozsah provedeného dokazování pak vede soud k závěru o odůvodněnosti této modifikace pro skutkovou složitost posuzované věci. Soud dále nemodifikoval základní částku odškodnění pro právní složitost věci, neboť jak uvedeno primární byla v naříkaném řízení složitost skutková a soud v naříkaném řízení neshledal, že by pro odlišné nebo komplikované právní hodnocení věci docházelo k prodlužování naříkaného řízení. Soud rovněž základní částku odškodnění nemodifikoval pro procesní složitost věci, a to i přesto, že ve věci došlo 3 x ke změně v obsazení senátu. Jedná se o skutečnost, která bezpochyby vliv na délku řízení měla, nicméně jde o organizační věc soudnictví a nelze tak klást k tíži žalobce, že ve věci nakonec rozhodovali 4 předsedové senátu, tedy nelze pro toto kritérium základní částku odškodnění v neprospěch žalobce modifikovat. Soud rovněž dále nemodifikoval základní částku odškodnění pro počet soudních instancí, neboť ve věci sice rozhodoval celkem 7 x soud prvé instance a 7 x soud odvolací, nicméně rovněž toto nelze klást k tíži žalobce, neboť četnost tohoto rozhodování soudů byla dána tím, že byly opakovaně rušeny zprošťující rozsudky soudů prvé instance pro jejich vady, a to celkem 6 x. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) - Soud navýšil základní částku odškodnění pro kritérium jednání poškozeného, neboť žalobce skutečně již v roce 2015 soud upozorňoval na možnost promlčení skutku pro který je žalobce stíhán, přičemž v posledku bylo skutečně trestní stíhání žalobce zastaveno, právě pro promlčení, k němuž došlo již 21.12.2014, avšak k tomuto zastavení dochází až usnesením z 25. 5. 2020. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce se snažil o urychlení řízení, a pokud by soud tuto námitku zavčasu vyhodnotil, pak by došlo k výraznému zkrácení celkové doby řízení. Soud tak pro jednání poškozeného základní částku odškodnění modifikuje zvýšením o 10 %. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – Soud dále nemodifikoval základní částku odškodnění pro postup soudu v naříkaném řízení. Je tomu tak z důvodu, že soud zejména pro postup soudu v naříkaném řízení dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu v naříkaném řízení, a dále z důvodu, že toto kritérium soud zohlednil tím, že pro něj vyšel z vyšší než základní částky ročního odškodnění, konkrétně částky 17 000 Kč, když základní odškodnění je dáno částkou 15 000 Kč ročně. Toto kritérium postupu orgánů v průběhu naříkaného řízení, konkrétně soudu, tedy konkrétně to, že bylo zprošťující rozhodnutí soudu prvé instance 6 x zrušeno, tak má soud tímto za vyčerpané, a dále pro něj základní částku nemodifikuje. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Pro typový význam řízení tak soud základní část odškodnění zvýšil o 10%, což je ve spojení s tím, že pro typovou povahu řízení soud zvolil vyšší než základní odškodnění modifikace dostačující. V rámci kritéria významu řízení pak je třeba zohlednit i subjektivní význam řízení pro žalobce. Soud v tomto ohledu odkazuje na výše uvedené ohledně satisfakce, které se žalobci dostalo již tím, že v předmětné trestní stíhání bylo zastaveno pro promlčení, a jak uvedeno i výše, judikatura dovolacího soudu dospěla k závěru, že za takovéto situace je zásadně dostačujícím zadostiučiněním konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce však v tomto řízení prokázal svá tvrzení, že toto konstatování by pro něj dostačujícím nebylo, a to zejména s ohledem na to, že bylo délkou řízení zasaženo do možnosti vykonávat [anonymizována čtyři slova] let, kdy měla kulminovat jeho pracovní kariéra, a pro délku řízení, se tak se fakticky žalobce může [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], neboť v době skončení naříkaného řízení mu bylo [anonymizováno] let. Rovněž soud zohlednil ekonomické dopady, které toto na žalobce mělo, a to, že žalobce byl frustrován prodlužujícím se řízením v důsledku toho, že jsou rozhodnutí soudu prvé instance opakovaně rušena. V rámci kritéria subjektivního významu tak je tedy třeba proti sobě postavit na jedné straně skutečnost, že žalobci se skutečně dostalo zadostiučinění tím, že pro délku řízení bylo toto řízení zastaveno z důvodu jeho promlčení. Na druhé straně však to, že skutečně žalobce prokázal, že takovéto zadostiučinění ve formě nefinanční by v jeho případě nebylo dostatečným. Takto prokázané subjektivní zásahy vyvolané délkou řízení na straně žalobce jsou tedy v tomto směru kompenzovány tím, že na druhou stranu se žalobci dostalo již jistého zadostiučinění zastavením řízení pro jeho délku v důsledku promlčení a soud tedy uzavírá, že pro subjektivní význam řízení jsou tyto obě skutečnosti v součtu neutrálními a soud dále pro subjektivní význam řízení základní částku odškodnění nemodifikuje.

26. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponechat nemodifikované. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci neposkytla žádné finanční zadostiučinění, pak soud na tento nárok přiznal žalobci na odškodnění částku 151 587 Kč a co do zbytku tohoto nároku (ve výši 335 913 Kč) soud žalobu zamítl.

27. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými.

28. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

30. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

31. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; účast na soudním jednání; soud nepřiznal odměnu za vyjádření žalobce ze dne 31.7.2021 a 19.8.2021, soud tyto nežádal, resp. žádal pouze sdělení, zda žalobce souhlasí s rozhodnutím bez jednání), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) 3x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH a 1.089 Kč s DPH;

Poučení