10 C 95/2024 - 113

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 531 081 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 709,76 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části žalobního požadavku na úhradu částky 530 371,24 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalované náhrady újmy a škody v celkové výši 542 931 Kč vzniklé v souvislosti s trestním stíháním, které bylo proti žalobkyni vedeno Okresním soudem ve [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno]. Žalobu odůvodnila tím, že trestní stíhání bylo proti žalobkyni vedeno na základě usnesení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně, a to pro podezření ze spáchání přečinu křivého obvinění podle ustanovení § 345 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Tato věc byla po podání obžaloby vedena u Okresního soudu ve [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno]. Usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno nové trestní stíhání žalobkyně, a to pro podezření ze spáchání zločinu pohlavního zneužití podle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Tato věc byla po podání obžaloby vedena u Okresního soudu ve [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno]. Okresní soud ve [anonymizováno] následně v neveřejném zasedání rozhodl usnesením ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-145, o tom, že obě shora uvedená trestní řízení budou spojena ke společnému projednání a rozhodnutí a dále vedena pod sp. zn. [anonymizováno]. Věc byla pravomocně skončena rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-625 tak, že žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákoníku a ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-525, který ohledně těchto zůstal usnesením Nejvyššího soudu nedotčen. Žalobkyni byl uložen trest odnětí svobody na 2 roky, přičemž tento byl podmíněně odložen na dobu ve výměře 3 roky a 6 měsíců. Skutek původně stíhaný jako zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, byl krajským soudem postoupen [právnická osoba] [anonymizováno] ke konání přestupkového řízení. Žalobkyně z titulu nezákonného rozhodnutí uplatnila náhradu škody v podobě nákladů na obhajobu, a to v celkové výši 42 931 Kč, kdy náklady na obhajobu specifikovala na čl. 2-3 žaloby, vedle toho se domáhala nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, a to ve výši 500 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že největší újmu utrpěla jako matka když v důsledku nezákonně vedeného trestního řízení zcela zásadně utrpěl její vztah s nezletilou dcerou, kterou v důsledku trestního řízení nemohla vídat v rozsahu, který by dokázal adekvátním a plnohodnotným způsobem naplnit její citovou vazbu, kterou k dceři, jakožto každá matka, chová. Odloučení mezi žalobkyní a její nezletilou dcerou, které zažívala v důsledku vedeného trestního stíhání a mj. i ve spojení s vydaným předběžným opatřením, které bylo jedním z jeho důsledků, zcela zásadním způsobem oslabilo vztah mezi matkou a nezletilou dcerou a je patrné, že obnovení vazby a vztahu mezi žalobkyní a její nezletilou dcerou bude velice časově a emočně náročné, a to za předpokladu, zda to bude v plném rozsahu vůbec možné. Před začátkem nezákonně vedeného trestního řízení se žalobkyně s nezletilou dcerou vídala pravidelně, a to na základě soudem schválené dohody o úpravě poměrů k nezletilé dceři, kterou mezi sebou uzavřeli žalobkyně a otec nezletilé, kdy byla svěřena do jejich střídavé péče. Nezákonně vedené trestní řízení vedlo k tomu, že [právnická osoba] [adresa], sociální odbor – OSPOD podal dne [datum] k Okresnímu soudu ve [anonymizováno] návrh na předběžné opatření týkající se nezletilé dcery žalobkyně, ve kterém bylo navrhováno, aby Okresní soud ve [anonymizováno] rozhodl o tom, že se nezletilá dcera žalobkyně svěřuje do péče otce. Tomuto návrhu bylo usnesením Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-411 vyhověno, kdy bylo rozhodnuto o předběžném opatření, v němž byla dcera žalobkyně svěřena do péče otce. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno zejména s odkazem na probíhající trestní řízení. Žalobkyně proti tomuto usnesení brojila odvoláním, ale nebylo jí vyhověno. Za těchto okolností byla žalobkyně nucena přistoupit na to, aby byla soudně schválena dohoda, na základě které byla její nezletilé dcera svěřena výlučně do péče otce. Styk žalobkyně a dcery probíhal v řádech jednotek hodin týdně, a to jako styk asistovaný, přičemž ke styku v tomto režimu dochází dodnes. Dále uvedla, že si lze těžko představit horší obvinění, kterému musí matka čelit, než že se měla dopustit pohlavního zneužití vlastní dcery, a to s ohledem na společenské vnímání takového činu, tak s ohledem na skutečnost, že si byla po celou dobu trestního řízení vědoma, že se pohlavního zneužití nedopustila a nikdy by se ničeho podobného ani nedopustila. Všechny tyto aspekty neoprávněně vedeného trestního řízení byly zdrojem útrap, příkoří a stresu, kdy se rovněž obávala možného trestu odnětí svobody, kdy se musela rovněž vypořádat s negativním přijetím ze strany svého okolí, jak rodinného, sousedského tak i pracovního.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobkyně u ní svůj nárok uplatnila dne [datum]. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání žalobkyni nepřiznala žádné finanční odškodnění a navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. K nároku na náklady na obhajobu uvedla, že nemá za prokázané, že [Jméno advokáta], advokát, náklady právního zastoupení žalobkyni vyfakturoval, pročež nemohla na daný nárok žalobkyni ničeho přiznal. Co se týče nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že žalobkyně byla obviněnou v trestním řízení, kdy všechny trestné činy (a případný přestupek) byly spáchány v souvislosti s její dcerou, nezletilou [jméno FO], kdy cílem jejího jednání bylo vyřadit otce [jméno FO] a jeho blízké z vlivu na nezletilou, kdy soud výslovně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se jedná o chování, které je k dítěti velice nešetrné a může vážně ohrozit jeho citový a mravní vývoj. Žalovaná s ohledem na výše uvedené neshledala důvod k poskytnutí zadostiučinění v penězích, když poskytnuté morální zadostiučinění (konstatování vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání a poskytnutí omluvy) považuje za přiměřenou formu odškodnění, protože jednání žalobkyně považuje za jednání nesouladné s dobrými mravy. Dále uvedla, že z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také vyplývá, že skutek, který byl žalobkyni kladen za vinu se stal, avšak nenaplnil znaky trestného činu. Z uvedených důvodů proto žalovaná považuje nárok žalobkyně na odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč za nedůvodný. Při jednání konaném dne [datum] žalovaná dále uvedla, že dne [datum] vydala doplňující stanovisko, kde částečně plnila na náklady vynaložené na obhajobu.

3. Účastníci řízení při jednání konaném dne [datum] učinili nesporným průběh trestního řízení, konkrétně že trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie [Anonymizováno] kraje ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a to pro zločin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Žalobkyně byla v té době již stíhána pro podezření ze spáchání přečinu křivého obvinění podle ustanovení § 345 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, přičemž toto trestní stíhání bylo zahájeno na základě usnesení ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno], kdy pro dané skutky byla podána obžaloba a řízení bylo vedeno u Okresního soudu ve [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno]. Pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku byla posléze též podána obžaloba a řízení bylo u Okresního soudu ve [anonymizováno] vedeno pod sp. zn. [anonymizováno]. Obě uvedená trestní řízení byla následně spojena ke společnému projednání a rozhodnutí, a to na základě usnesení Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum], přičemž společné řízení bylo dále vedeno pod sp. zn. [anonymizováno]. Rozsudkem Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-467, byla žalobkyně uznána vinou z přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a z přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku a zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Žalobkyně podala ve věci odvolání dne [datum]. Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-525, rozhodl tak, že napadený rozsudek soudu prvého stupně v celém rozsahu zrušil a znovu rozhodl tak, že žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a dále ze spáchaní přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku a ze spáchaní zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 a odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, za což jí uložil úhrnný trest odnětí svobody na 3 roky s podmíněným odložením na zkušební dobu v trvání 5 let. Žalobkyně proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v [adresa] podala dne [datum] dovolání k Nejvyššímu soudu. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-607, došlo ke zrušení rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno], a to ve výroku o vině pod písm. A. v bodě III a ve výroku o trestu ohledně žalobkyně a přikázání tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud následně ve veřejném zasedání konaném dne [datum] v návaznosti na shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu rozhodl rozsudkem č. j. [anonymizováno]-625 tak, že žalobkyně za přečiny křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku a ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-525, uložil trest odnětí svobody na 2 roky s podmíněným odložením na zkušební dobu ve výměře 3 let a 6 měsíců. Věc žalobkyně pro skutek, v němž byl původně spatřován zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, byla Krajským soudem v [adresa] postoupena dle § 257 odst. 1 písm. b) [právnická osoba] [anonymizováno] ke konání přestupkového řízení.

4. Právní zástupce žalobkyně pak při jednání konaném dne [datum] uvedl, že přestupková komise o přestupku doposud nerozhodla. Žalovaná tuto skutečnost nijak nesporovala.

5. Účastníci řízení rovněž učinili nesporným, že označené úkony právní služby v žalobě byly ze strany obhájce žalobkyně provedeny. Dále účastníci učinili nesporným samotnou délku hlavních líčení dne [datum] a [datum], včetně pauzy při jednání dne [datum], jak k němu dospěla žalovaná ve svém doplňujícím stanovisku. Mezi účastníky řízení však zůstala sporná jejich účelnost. Dále účastníci učinili nesporným, že žalovaná vyplatila žalobkyni částku 20 650 Kč na náklady na obhajobu dle doplňujícího stanoviska, kdy tato částka byla žalobkyni vyplacena v [Anonymizováno] či [Anonymizováno] [Anonymizováno]. K tomu následně žalovaná doplnila, že tuto částku byla připravena plnit již v 6měsíční lhůtě od uplatnění nároku žalované u žalobkyně, nicméně žalobkyně neposkytla dostatečnou součinnost, když žalované neposkytla podklady k tomu, že jí byly vyúčtovány náklady na obhajobu.

6. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalované na náklady na obhajobu neposkytla ničeho, když nebylo prokázáno, že [Jméno advokáta], advokát, náklady právního zastoupení žalobkyni vyfakturoval a tedy, že žalobkyni vznikl minimálně dluh. Ohledně nároku na nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání žalovaná konstatoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu ve [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství [Anonymizováno] kraje ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], současně se za vydání nezákonného rozhodnutí žalobkyni omluvila.

7. Z doplňujícího stanoviska ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná přiznala žalobkyni na náhradu nákladů na obhajobu částku 20 650 Kč. K samotným úkonům uvedla následující: - podání vysvětlení ze dne [datum] – tento úkon se uskutečnil před samotným zahájením trestního stíhání žadatelky a nemůže být tedy přiznán, neboť se nejedná o náklady vynaložené za účelem zrušení/změny nezákonného rozhodnutí; - účast na hlavním líčení dne [datum] – hlavní líčení trvalo v časovém období od 8:00 do 8:57 hodin a od 9:30 do 10:13 hodin (celkem tedy [hodnota]:40 hodin), za což lze přiznat odměnu za 1 úkon právní služby; za přestávku v čase od 8:57 do 9:30 hodin by s poukazem na ustanovení § 14 odst. 1 písm. b), odst. 4 advokátního tarifu náležela náhrada promeškaného času za 1 započatou půlhodinu, tedy ve výši 100 Kč; - dovolání ze dne [datum] – není přiznáno jako úkon ve zvýšené sazbě dle § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náhrada nákladů obhajoby byla přiznána v souvislosti s následujícími úkony právní služby takto: - převzetí zastoupení právního zastoupení – 1 úkon á 2 300 Kč + režijní paušál - stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání – úkon á 1 150 Kč + režijní paušál - účast na výslechu obviněné dne [datum] (od 9:06 do 9:57 hodin) – 1 úkon á 2 300 Kč + režijní paušál - prostudování spisu při skončení vyšetřování – 1 úkon á 2 300 Kč + režijní paušál - návrh na zastavení trestního stíhání ze dne [datum] – 1 úkon á 2 300 Kč + režijní paušál Po spojení věcí do společného řízení: - hlavní líčení konané dne [datum] (od 8:00 do 10:47 hodin) – 2 úkony á 1 200 Kč - hlavní líčení konané dne [datum] (od 8:00 do 8:57 hodin, od 9:30 do 10:13 hodin) – 1 úkon á 1.200 Kč (náhrada za promeškaný čas přerušením úkonu hrazena nebude, neboť tu by musela žadatelka platit i v případě, že by dané hlavní líčení proběhlo jen v souvislosti s trestným činem, pro který byla odsouzena; tj. chybí příčinná souvislost mezi vznikem této škody a nezákonným rozhodnutím, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]); - odvolání ze dne [datum] – 1 úkon á 1 200 Kč - veřejné zasedání ze dne [datum] – 1 úkon á 1 200 Kč - dovolání – 1 úkon á 1 200 Kč - veřejné zasedání ze dne [datum] – 1 úkon á 1 200 Kč Dále bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila podklady nutné pro ověření cestovného a jeho výpočtu (tj. nepředložila kopii velkého technického průkazu vozidla užitého k jízdě), nelze tyto náklady přiznat ani v tomto doplňujícím stanovisku. Dále žalovaná uvedla, že přiznala náhradu promeškaného času souvisejícího s cestami vykonanými za účelem účasti při úkonu trestního řízení konaného výlučně v souvislosti s trestním stíháním pro skutek, ohledně nichž byla věc v konečné fázi postoupena k projednání do přestupkového řízení. Takové cesty se uskutečnily dvě – ve dnech [datum] a [datum]. Žalovanou bylo zjištěno, že cesta z [Anonymizováno] (kde je sídlo advokáta) do [anonymizováno] trvá dle serveru www.mapy.cz cca 24 minut, za cestu tam a zpět tedy náleží náhrada promeškaného času 200 Kč. Na náhradě promeškaného času cestou tak lze přiznat celkem částku 400 Kč. Dále uvedla, že nepřiznala náhradu promeškaného času v souvislosti s úkonem ze dne [datum] (podání vysvětlení), neboť tento se uskutečnil před samotným zahájením trestního stíhání žadatelky, a proto se nejedná o náklad právního zastoupení vynaložený za účelem zrušení či změny nezákonného rozhodnutí (které v té době nebylo ještě vydáno). Dále nepřiznala ani náhradu promeškaného času souvisejícího s úkony uskutečněnými ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], neboť tyto úkony byly provedeny v době, kdy bylo řízení spojeno ke společnému projednávání, souvisejí tedy i s trestním stíháním pro skutky, pro které byla žalobkyně pravomocně odsouzena a tyto náklady by tedy vznikly bez ohledu na vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum].

8. Z faktury č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že obhájce [Jméno advokáta] vystavil žalobkyni fakturu na poskytnuté právní služby v trestním řízení, kdy celkem měla na danou fakturu uhradit částku 23 000 Kč.

9. Z faktury č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že obhájce [Jméno advokáta] vystavil žalobkyni fakturu na poskytnuté právní služby v trestním řízení, kdy celkem měla na danou fakturu uhradit částku 35 236 Kč.

10. Z osvědčení o registraci vozidla obhájce bylo zjištěno, že vozidlo jezdí na motorovou naftu s průměrnou spotřebou 6,6 l/100 km.

11. Z návrhu na vydání předběžného opatření ze dne [datum] bylo zjištěno, že navrhovatel [právnická osoba] [adresa] – OSPOD se domáhal, aby nezletilá dcera žalobkyně ([jméno FO], narozená [datum]) byla předběžným opatřením svěřena do péče otce [jméno FO]. Návrh byl odůvodněn tím, že nezletilá byla rozsudkem Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-75, svěřena do střídavé péče rodičů. Rozsudkem téhož soudu ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-106, byl nad výchovou nezletilé stanoven dohled. Dále bylo uvedeno, že současné vztahy rodičů jsou vyhrocené, matka s mateřskou babičkou čelí obvinění z křivého nařčení otce a jeho rodiny. Trestní řízení bylo odročeno ze [Anonymizováno] [Anonymizováno] na [Anonymizováno]. Od [datum] vyšetřuje Policie ČR možné pohlavní zneužití nezletilé ze strany její matky. Dne [datum] po předání [jméno FO] do péče otce si povšiml, že nezletilá má na spodních kalhotkách krvavé skvrny. Proto vyhledal lékařské ošetření, po vyšetření lékařka nemohla vyloučit cizí zavinění a ani to, že si poranění nemohla nezletilá způsobit sama. Po následném výslechu nezletilé na policii, byl zadán ve věci znalecký posudek. Samotné vyšetření u klinické psycholožky proběhlo dne [datum]. Sama psycholožka ve zprávě doporučila vydání předběžného opatření, když při rozhovoru s nezletilou tato měla uvést, že jí poranění udělala její matka. Psycholožka ve zprávě uvedla, že nezletilá je ve věku, kdy vnímá, co se kolem ní děje, situaci mezi rodiči vnímá značně úkorně. Je pak zde důvodné podezření, že její matka již dříve ve věku 5 let nezletilou [jméno FO] zneužila k tomu, aby nepravdivě obvinila otce z týrání své osoby. Nyní došlo k situaci, že nezletilá se od matky vrátila se zkrvavenými kalhotkami. Psycholožka konstatovala, že vztahy mezi rodiči a jejich blízkými jsou krajně napjaté a nezletilé by se ulevilo, kdyby nebyla této atmosféře vystavena. Nezletilá pak psycholožce přesvědčivě sdělila, že si přeje být v rodině otce. V neposlední řadě OSPOD uvedl, že otec podal dne [datum] prostřednictvím OSPOD návrh na výkon rozhodnutí, kdy matka dne [datum] nepředala dceru dle pravomocného rozsudku do péče otce. Následně matka nevydala dceru ani [datum], kdy mělo dojít k dalšímu předání do péče otce. Tento řešil situaci tak, že si dceru vyzvedl dne [datum] přímo ve škole po vyučování.

12. Z usnesení Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-411, bylo zjištěno, že soud nařídil předběžné opatření, kterým byla nezletilá [jméno FO] svěřena do péče otce, a to na základě návrhu [právnická osoba] [adresa] – OSPOD. Usnesení bylo odůvodněno zejména tím, že soud má za osvědčené, že k závadovému chování v domácnosti matky došlo, kdy nezletilá [jméno FO] toto jednání popsala 3krát zcela shodně (poprvé při vyšetření lékařem, podruhé na Policii ČR a potřetí před klinickou psycholožkou). Soud konstatoval, že právo dítěte na bezpečí, zdraví a tělesnou integritu převažuje nad právem rodiče na výchovu dítěte a styk s ním. Krátkodobé odloučení rodiče od dítěte nemůže způsobit dítěti větší újmu, než kterou mu rodiče dlouhodobými vzájemnými konflikty způsobili. Péče otce je tak prozatímně jediným možným východiskem nastalé mimořádně vážné situace, když tak bude zajištěn pokojný stav a prostor pro vyšetřování stran orgánů činných v trestním řízení, neboť je zde důvodné podezření, které se musí neprodleně prošetřit (potvrdit či vyvrátit).

13. Z protokolu o jednání před Okresním soudem ve [anonymizováno] ze dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. [anonymizováno] bylo soudem zjištěno, že při jednání se rodiče prozatímně dohodli s ohledem na nouzový stav, kdy není možné, aby asistovaný styk probíhal v některém ze zařízení, že styk proběhne v domácnosti matky a následně v domácnosti otce, kdy styku budou přítomni pouze tito jmenovaní. [právnická osoba] bude probíhat styk matky s nezletilou prostřednictvím telefonických hovorů. Jednání pak bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku.

14. Z protokolu o jednání před Okresním soudem ve [anonymizováno] ze dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. [anonymizováno] bylo soudem zjištěno, že rodiče se shodli na tom, že nezletilá [jméno FO] bude svěřena do výlučné péče otce s tím, že matka bude s dcerou v širším kontaktu, než doposud probíhal, a to bez ohledu na probíhající trestní řízení, kdy bude probíhat asistovaný styk v dětském centru, který bude probíhat 1krát týdně na 2 hodiny v horizontu 3-4 měsíců. Následně pokud bude kladná zpráva od dětského centra, bude zjevné zlepšení vztahů mezi rodiči a bude rovněž zřejmé, že vztah mezi matkou a dcerou je velice dobrý je zde prostor pro zrušení asistované styku. Matka byla rovněž poučena o tom, aby změnila svůj postoj k výchově nezletilé a začala s otcem více spolupracovat a být schopna této spolupráce. Na daném jednání pak byla rovněž schválena dohoda rodičů, na základě které byla nezletilá svěřena do péče otce a matce bylo stanoveno výživné, čímž byl změněn předchozí rozsudek ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-360. Současně bylo řízení o návrhu na zákaz styku nezletilé [jméno FO] s mateřskou babičkou zastaveno.

15. Z rozsudku Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-588, bylo zjištěno, že soudem byla schválena dohoda rodičů, na základě které byla nezletilá svěřena do péče otce, matce bylo stanoveno výživné, čímž byl změněn předchozí rozsudek ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-360. Současně bylo rozhodnuto, že řízení o návrhu na zákaz styku nezletilé [jméno FO] s mateřskou babičkou zastaveno. Rozsudek byl odůvodněn tím, že soud se pokusil o smírné vyřešení věci, kdy rodiče následně při jednání uzavřeli dohodu o svěření nezletilé [jméno FO] do péče otce s tím, že matka bude přispívat na výživu nezletilé. Zároveň byl v rámci jednání soudu rámcově dohodnut rozsah styku matky s nezletilou s tím, že jeho realizace bude probíhat v Dětském centru ve [anonymizováno]. Do budoucna bude ve spolupráci s orgánem péče o dítě rodiči domluven i přechod realizace styku do domácnosti matky. Ve věci byl i vypracován znalecký posudek z oboru psychologie, kdy soud vyšel z toho, že oba rodiče mají svou dceru rádi, matčiny výchovní předpoklady jsou však aktuálně méně uspokojivé a jsou jednoznačně ovlivňovány mateřskou babičkou. Rodiče v současnosti nejsou schopni vzájemné komunikace a spolupodílení se na výchově své dcery, když důvodem je dlouhodobě vyhrocená situace, vzájemné napadání, urážky či trestní oznámení. Tato situace zatěžuje nezletilou, vyhrocené vztahy mezi rodiči a popouzení mateřskou babičkou působí na dítě negativně. Nezletilá [jméno FO] preferuje primární rodinu otce, k matce se aktuálně vrátit nechce, mateřskou babičku odmítá.

16. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně jako obviněné, a to pro podezření ze spáchání zločinu pohlavního zneužití podle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku.

17. Z rozsudku Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-467, bylo zjištěno, že žalobkyně byla uznána vinnou z přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku a zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, její matka pak byla uznána vinnou z přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. A obě byly odsouzeny s tím, že žalobkyni byl uložen úhrnný trest odnětí svobody na 3 roky a současně byl trest podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Současně oběma obžalovaným bylo uloženo uhradit otci nezletilé nemajetkovou újmu a náhradu škody a dále žalobkyně byla povinna uhradit nezletilé nemajetkovou újmu.

18. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-525, bylo zjištěno, že rozsudek Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-467 byl v celém rozsahu zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně a její matka byly uznány vinnými, že: 1. nejméně od měsíce [Anonymizováno] do sdělení obvinění, tj. do [datum], společně podávali na Policii ČR ve [anonymizováno] a v [anonymizováno] na otce nezletilé dcery [jméno FO], buď trestní oznámení, nebo při šetření těchto trestních oznámení podávají informace či vysvětlení, a to vše v úmyslu tohoto poškozeného lživě obvinit a následně tak přivodit jeho trestní stíhání, aby poté byla nezletilá [jméno FO] svěřena pouze do péče její matky, přičemž oběma obžalovanými byl poškozený nepravdivě obviňován z týrání či zneužívání této nezletilé dcery, žalobkyně byla dále uznána vinnou: 2. že nejméně od měsíce dubna do sdělení obvinění, tj. do [datum], v místě svého tehdejšího trvalého bydliště naváděla svoji nezletilou dceru [jméno FO] k tomu, aby ta o svém otci tvrdila, že v době, kdy je nezletilá [jméno FO] u něho, tak na ni čůrá a že čůrá i na svého nezletilého syna [Anonymizováno], tedy tvrzení, které se nezakládá na pravdě, když tímto jednáním chtěla dosáhnout toho, aby nezletilá [jméno FO] byla svěřena do její výlučné péče, přičemž ze znaleckého posudku vypracovaného pod č. j. [Anonymizováno] soudní znalkyní z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie se specializací dětské klinické psychologie [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že nezletilá [jméno FO] byla ke svým vyjádřením o závadném chování otce naváděna matkou a mateřskou babičkou a dále je ve znaleckém posudku konstatováno, že se jedná o chování, které je k dítěti velice nešetrné a může vážně ohrozit jeho citový a rozumový vývoj, tímto svým jednáním závažným způsobem porušila svou povinnost pečovat o nezletilou, vyplývající z její rodičovské zodpovědnosti, 3. že v ranní době dne [datum] na přesně nezjištěném místě, nezjištěným způsobem manipulovala s přirozením své spící dcery [jméno FO], kdy tato se v důsledku tohoto matčina počínání probudila, a protože jí její konání vadilo, utekla z domu na hřiště, přičemž takto nezletilé způsobila poranění spočívající v cca 1 cm velkém ložisku mírně odřené sliznice pod močovou trubicí a zároveň tak závažným způsobem porušila svou povinnost pečovat o svou nezletilou dceru. Daným jednáním žalobkyně a její matka pod bodem 1. se dopustili přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, žalobkyně se pak dále pod bodem 2. přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku a pod bodem 3. zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Žalobkyně byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 roky a současně byl trest podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let, její matka byla odsouzena k trestu odnětí svobody na 1 rok a současně byl trest podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Současně oběma obžalovaným bylo uloženo uhradit otci nezletilé nemajetkovou újmu a náhradu škody a dále žalobkyně byla povinna uhradit nezletilé nemajetkovou újmu.

19. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-607, bylo zjištěno, že z podnětu dovolání žalobkyně byl částečně zrušen rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno], a to ve výroku o vině pod bodem 3. a ve výroku o trestu ohledně obviněné žalobkyně a současně další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k niž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo Krajskému soudu v [adresa] přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání matky žalobkyně bylo odmítnuto. Částečně zrušující rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že v celém spisovém materiálu chybí jakýkoli poznatek svědčící o tom, že by obviněná žalobkyně manipulovala s přirozením své nezletilé dcery za účelem sexuálního vzrušení či dokonce proto, aby vyvolala a dosáhla pohlavního uspokojení. Nejvyšší soud rozhodně nezpochybňuje, že v inkriminovanou dobu v důsledku počínání obviněné žalobkyně bylo na těle poškozené dcery způsobeno poranění, a to pod močovou trubicí cca 1 cm velké ložisko mírně odřené sliznice (srov. lékařská zpráva na čl. 78 trestního spisu). Sama poškozená nezletilá pak vypovídala zcela jednoznačně, že původcem tohoto jejího zranění je její matka, která poškozenou dcerou bolestivým zákrokem na jejím těle probudila (srov. přepis protokolu o výslechu svědka osoby mladší 18 let na čl. 46 až 50 trestního spisu). Z provedeného dokazování skutečně vyplývá, že obviněná žalobkyně své dceři ve spánku způsobila drobné poranění zásahem do oblasti jejího přirození, avšak právní posouzení takového jednání obviněné žalobkyně před dovolacím soudem obstát nemohlo, a to právě pro nedostatek již zmíněné motivace či záměru obviněné žalobkyně vyvolat sexuální vzrušení, resp. ukojit vlastní pohlavní pud. Z tohoto důvodu je vyvození trestní odpovědnosti obviněné žalobkyně za spáchání trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku za daných skutkových okolností vyloučeno. V posuzované trestní věci je z výsledků dokazování zjevné, že skutek, jak je popsán pod bodem 3. má vzájemnou souvislost s ostatními skutkovými zjištěními soudů, resp. vůbec s předmětem posuzované trestní věci, v níž jsou obě obviněné stíhány. [adresa] skutkům náleží společný jmenovatel, jímž je snaha, aby obviněná žalobkyně získala do své výlučné péče svou nezletilou dceru, jejímž otcem je poškozený. Tohoto cíle se obě obviněné snažily dosáhnout stručně shrnuto dehonestací osoby poškozeného nepravdivým tvrzením o závadném a nevhodném chování k nezletilé dceři, opakovaně usilovaly o jeho trestní stíhání a odsouzení pro fyzické i psychické ubližování nezletilé. Naopak to ale měla být právě obviněná žalobkyně, kdo nabádal nezletilou k výpovědím, které by podporovaly pravdivost trestním oznámení na poškozeného. Uvedenou motivaci obou obviněných hodnotil na podkladě podrobné geneze rodinných vztahů i postojů k poškozenému a jeho snaze vykonávat rodičovská práva vůči nezletilé zejména odvolací soud ve svém odůvodnění rozsudku. Před ním v zásadě shodně učinil i soud I. stupně a Nejvyšší soud se v tomto ohledu plně ztotožňuje s logickými úvahami soudu obou stupňů o pohnutce obou obviněných, neboť poměrně zřetelně vyplývají z provedeného dokazování i celkového postoje obviněných k otci nezletilé, jemuž chtěly zabránit stýkat se s nezletilou. Neštítily se přitom zneužít k naplnění svého záměru také nezletilou dceru obviněné, resp. vnučku obviněné, a to nejen v tom smyslu, že ve vlastních nepravdivých výpovědích odkazovaly na její údajná sdělení o tom, jak se k ní otec chová, ale také nezletilou naváděly k tomu, aby sama přednesla obdobná obvinění proti němu. Obviněná žalobkyně vedena shodným záměrem dosáhnout sledovaného cíle poranila nezletilou na intimním místě, neboť k události popsané pod bodem 3. došlo právě v den realizace styku nezletilé s jejím otcem. Obviněná žalobkyně jako matka tedy neváhala i fyzickým ublížením své dceři vyvolat další situaci, z níž by vyplývala důvodnost podezření o nevhodném, resp. dokonce protiprávním chování poškozeného vůči nezletilé Obviněná žalobkyně v podstatě chtěla tímto zavrženíhodným způsobem podpořit jí zamýšlenou opodstatněnost trestního stíhání poškozeného a současně tím zvýšit pravděpodobnost naplnění představy obou obviněných o tom, že nezletilá má být svěřena do péče matky. Soudy sice správně uvažovaly o motivaci a záměrech obviněných, avšak nijak je nepromítly do právního posouzení této části skutkových zjištění. Pokud jde o trestný čin ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku pod bodem 3., tak Nejvyšší soud uvedl, že předpokládá-li skutková podstata daného trestného činu jistý stupeň duševního vývoje dítěte, tím spíše presumuje vnímání pachatelova jednání ze strany poškozeného dítěte. O tom však nelze v posuzované věci vůbec uvažovat vzhledem ke zjištění, že nezletilá během závadového jednání žalobkyně spala. Poté, co se nezletilá poškozená probudila, obviněná žalobkyně již v jednání nepokračovala, nepůsobila na ni jakýmkoli způsobem, který by nezletilá mohla negativně vnímat a mohl být tak ohrožen její rozumový citový nebo mravní vývoj.

20. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-625, bylo zjištěno, že v návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-607 bylo znovu rozhodnuto tak, že žalobkyně se za přečiny křivého obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákoníku a ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-525, který ohledně nich zůstal usnesením dovolacího soudu nedotčen odsuzuje k trestu odnětí svobody na 2 roky a současně se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu ve výměře 3 roky a 6 měsíců. Podle § 257 odst. 1 písm. b) trestního řádku se věc žalobkyně pro skutek spočívající v tom, že v ranní době dne [datum] na přesně nezjištěném místě se záměrem dosáhnout svěření nezletilé dcery [jméno FO] do výlučné péče, v den realizace styku nezletilé s jejím otcem nezjištěným způsobem manipulovala s dceřiným přirozením, kdy tato se v důsledku jejího počínání probudila, a protože jí matčino konání vadilo, utekla z domu na hřiště, přičemž takto nezletilé způsobila poranění spočívající v cca 1 cm velkém ložisku mírně odřené sliznice pod močovou trubicí, postupuje [právnická osoba] [anonymizováno] ke konání přestupkového řízení. Rozhodnutí o postoupení k přestupkové komisi bylo odůvodněno tím, že soudem nebylo doplněno dokazování, žádnou ze stran nebylo po zrušení věci Nejvyšším soudem doplnění dokazování navrženo, odvolací soud sám ani nezjistil žádných nových důkazů. Při respektování právního názoru Nejvyššího soudu tak bylo rozhodnuto, jak je uvedeno shora. Skutková věta objasněného jednání byla oproti obžalobě formulována tak, aby její znění odpovídalo obsahu ve věci provedených důkazů. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

21. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že pro ni bylo psychické náročné, že nemohla být s dcerou, zejména kdy měla 3 týdny zákaz styku se vídat s dcerou. Následně se začala vídat s dcerou 1krát týdně na 1 hodinu. Vídala se s ní na hřišti a vždy u toho byl někdo z otcovské rodiny, většinou to byla otcovská babička, která jí urážela nadávkami, pokřikovala na ni, že je slepice a že už ji nechce vidět. Rovněž se hádala i s otcem nezletilé (bývalým partnerem). Zhoršili se i její vztahy se svými rodiči, když se občas i pohádali. V práci se jí posmívali kvůli tomu, že za ní chodí do práce policie, pročež se pohádala i s kolegyní. V práci i věděli, proč je stíhaná, když jim sama řekla, že na ni svedli, že ubližovala své dceři. Konkrétní trestné činy, pro které je trestně stíhaná spolupracovníkům nesdělovala. V důsledku toho všeho i následně opustila danou práci, když sama dala výpověď. Následně si našla práci novou. Vždy se jednalo o pozici prodavačky. Ani v sousedství nepanovala dobrá atmosféra, když sousedé nechápali, proč není se svojí dcerou. Se sousedy, se kterými se dříve bavila, se již nebaví, neboť ji přestali zdravit a zcela ji ignorují. V sousedství měla i kamarády, ti ji rovněž ignorují. V současné době je na rodičovské dovolené, kdy se i po trestním stíhání přestěhovala, má dvouleté dítě a snaží se na vše zapomenout. S dcerou [jméno FO] se vídá cca 1krát za měsíc.

22. Soud k důkazu zamítl provést zprávu o inflaci [právnická osoba], neboť je schopen si danou skutečnost posoudit sám, aniž by k tomu musel provádět dokazování.

23. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

24. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobkyně, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

25. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

26. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ustanovení § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle ustanovení§ 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle ustanovení § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“). Podle ustanovení § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

28. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

29. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byla žalobkyně obžaloby zproštěna ve vztahu k usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a to pro podezření ze spáchání zločinu pohlavního zneužití podle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, čímž je dána odpovědnost žalované za újmu vzniklou žalobkyni z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. Nezákonným rozhodnutím tak je shora uvedené usnesení. Soud dále uvádí, že žalobkyně byla v té době již stíhána pro podezření ze spáchání přečinu křivého obvinění podle ustanovení § 345 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, přičemž toto trestní stíhání bylo zahájeno na základě usnesení ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno], kdy pro dané skutky byla podána obžaloba a řízení bylo vedeno u Okresního soudu ve [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno]. Pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku byla posléze též podána obžaloba a řízení bylo u Okresního soudu ve [anonymizováno] vedeno pod sp. zn. [anonymizováno]. Obě uvedená trestní řízení byla následně spojena ke společnému projednání a rozhodnutí, a to na základě usnesení Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum], přičemž společné řízení bylo dále vedeno pod sp. zn. [anonymizováno]. Rozsudkem Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-467, byla žalobkyně uznána vinou z přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a z přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku a zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Žalobkyně podala ve věci odvolání dne [datum]. Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-525, rozhodl tak, že napadený rozsudek soudu prvého stupně v celém rozsahu zrušil a znovu rozhodl tak, že žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a dále ze spáchaní přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku a ze spáchaní zvlášť závažného zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 a odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, za což jí uložil úhrnný trest odnětí svobody na 3 roky s podmíněným odložením na zkušební dobu v trvání 5 let. Žalobkyně proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v [adresa] podala dne [datum] dovolání k Nejvyššímu soudu. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-607, došlo ke zrušení rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno], a to ve výroku o vině pod písm. A. v bodě III a ve výroku o trestu ohledně žalobkyně a přikázání tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud následně ve veřejném zasedání konaném dne [datum] v návaznosti na shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu rozhodl rozsudkem č. j. [anonymizováno]-625 tak, že žalobkyně za přečiny křivého obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákoníku a ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-525, uložil trest odnětí svobody na 2 roky s podmíněným odložením na zkušební dobu ve výměře 3 let a 6 měsíců. Věc žalobkyně pro skutek, v němž byl původně spatřován zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, byla Krajským soudem v [adresa] postoupena dle § 257 odst. 1 písm. b) [právnická osoba] [anonymizováno] ke konání přestupkového řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

30. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

31. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o. z. (po [datum]), soud s odkazem na ustanovení § 26 OdpŠk a § 2952 o. z. uvádí, že není nutným se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. Samotný vznik dluhu pak má soud za prokázaný z předložených faktur.

32. Náklady musejí být přitom vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 594/2013). Obecně sice platí, že advokát je vázán pokyny a přáními svého klienta, nicméně toto ještě nezakládá účelnost a důvodnost všech realizovaných úkonů (vč. porad). O účelně vynaložené náklady právního zastoupení nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3190/2014). Zásadní je tedy to, že náklady lze považovat za odškodnitelné jen v případě, kdy šlo o náklady vynaložené účelně a účelnost vynaložení nákladů řízení je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu.

33. V posuzovaném případě bylo vůči žalobkyni usnesením ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] zahájeno trestní stíhání pro přečin křivého obvinění podle ustanovení § 345 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Pro tyto skutky byla žalobkyně pravomocně uznána vinnou a byl jí uložen trest odnětí svobody na 2 roky s podmíněným odložením na zkušební dobu ve výměře 3 let a 6 měsíců. Dle advokátního tarifu činí mimosoudní odměna za právní služby poskytnuté v souvislosti s obhajobou pro výše uvedené skutky 1 500 Kč. Usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] bylo následně zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro zločin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Trestní věc týkající se tohoto skutku v konečné fázi trestního řízení skončila postoupením do přestupkového řízení. Dle advokátního tarifu činí mimosoudní odměna za právní služby poskytnuté v souvislosti s obhajobou pro výše uvedený skutek 2 300 Kč. Usnesením Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum] sp. zn. [anonymizováno] bylo pak rozhodnuto o spojení výše uvedených dvou trestních řízení ke společnému projednání. Dle § 12 odst. 3 AT platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. S poukazem na citované ustanovení činí odměna za úkon právní služby po spojení věcí 2 700 Kč.

34. Při určení výše nákladů obhajoby nelze přehlédnout, že pro skutky, v nichž byl spatřován přečin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku byla žalobkyně uznána vinnou, v důsledku čehož jí nelze náklady obhajoby spojené s obhajobou pro tuto trestnou činnost přiznat. Na náhradě nákladů obhajoby po spojení věcí ke společnému projednání tak lze přiznat pouze část nákladů, které se váží výlučně ke skutku, za který žalobkyně nebyla odsouzena (resp. ohledně něhož byla věc postoupena do přestupkového řízení), jinými slovy, pouze část nákladů, které by žalobkyně nemusela platit, pokud by nebylo zahájeno a vedeno její trestní stíhání pro zločin pohlavního zneužití podle ustanovení § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku (konkrétně lze hradit částku 1 200 Kč za každý společný úkon). Za společné úkony však nelze přiznat režijní paušály ani další položky nákladů právního zastoupení (náhradu za promeškaný čas, případně cestovné), neboť tyto náklady by žalobkyně v souvislosti s vykonanými úkony právní služby vznikly i v případě, byla-li by stíhána jen pro skutky, pro které byla odsouzena (jinými slovy tyto náklady by jí vznikly bez ohledu na vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]).

35. Žalobkyně se žalobou domáhala částky 42 931 Kč představující škodu v podobě nákladů na obhajobu včetně náhrady cestovních výdajů. V průběhu řízení bylo prokázáno (účastníci učinili nesporným), že žalovaná žalobkyni na tyto náklady již vyplatila částku 20 650 Kč, když žalobkyně částečně žalobu vzala co do částky 11 850 Kč zpět, pročež do této částky bylo řízení usnesením ze dne [datum] zastaveno. Soud pak pro přehlednost uvádí, že předmětem žaloby zůstaly tyto náklady, kdy soud ke každé jednotlivé položce učiní právní závěr: - [datum] - účast při podání vysvětlení obviněné – tento úkon se uskutečnil před samotným zahájením trestního stíhání žalobkyně a nemůže být tedy přiznán, neboť se nejedná o náklad vynaložený za účelem zrušení/změnu nezákonného rozhodnutí; - [datum] - účast na hlavním líčení u Okresního soudu ve [anonymizováno] – hlavní líčení trvalo od 8:00 do 10:47 hodin, tedy více jak 2 hodiny, a dle § 11 odst. 1 písm. g) AT tedy náleží odměna za 2 úkony, kdy za tyto úkony náleží odměna á 1 200 Kč, k tomu soud odkazuje na odst. 33 tohoto rozsudku, kdy nebyl přiznán ani režijní paušál k těmto úkonům, soud se tak ztotožnil s názorem žalované a nad rámec jí nepřiznal ničeho; - [datum] - účast na hlavním líčení u Okresního soudu ve [anonymizováno] – hlavní líčení trvalo v časovém období od 8:00 do 8:57 hodin a od 9:30 do 10:13 hodin (celkem tedy [hodnota]:40 hodin), za což lze přiznat odměnu za 1 úkon právní služby; za přestávku v čase od 8:57 do 9:30 hodin by s poukazem na ustanovení § 14 odst. 1 písm. b), odst. 4 advokátního tarifu náležela náhrada promeškaného času za 1 započatou půlhodinu, tedy ve výši 100 Kč, který však žalobkyně nepožadovala, soud se tak ztotožnil s názorem žalované a nad rámec jí nepřiznal ničeho; - [datum] - odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve [anonymizováno] – soud odkazuje na odrážku výše, kdy se ztotožnil s názorem žalované a nad rámec přiznané částky 1 200 Kč nepřiznal ničeho navíc; - [datum] - účast na veřejném zasedání u Krajského soudu v [adresa] – soud odkazuje na odrážku výše, kdy se ztotožnil s názorem žalované a nad rámec přiznané částky 1 200 Kč nepřiznal ničeho navíc; - [datum] - dovolání proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] – nebylo přiznáno jako úkon ve zvýšené sazbě dle § 12 odst. 1 AT, soud se ztotožnil s názorem žalované a nad rámec nepřiznal ničeho; - [datum] - účast na veřejném zasedání u Krajského soudu v [adresa] – účast na veřejném zasedání u Krajského soudu v [adresa] – soud odkazuje na odrážku výše, kdy se ztotožnil s názorem žalované a nad rámec přiznané částky 1 200 Kč nepřiznal ničeho navíc.

36. Soud se dále zabýval náhradou cestovních výdajů a promeškaným časem. - Náhradu cestovních výdajů a promeškaného času v souvislosti s úkonem ze dne [datum] (podání vysvětlení) nelze přiznat, neboť tento se uskutečnil před samotným zahájením trestního stíhání žalobkyně, a proto se nejedná o náklad právního zastoupení vynaložený za účelem zrušení či změny nezákonného rozhodnutí (které v té době nebylo ještě vydáno). - Rovněž nelze přiznat náhradu cestovních výdajů a promeškaného času souvisejících s úkony uskutečněnými ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum], neboť tyto úkony byly provedeny v době, kdy bylo řízení spojeno ke společnému projednávání, tedy souvisejí i s trestním stíháním pro skutky, pro které byla žalobkyně pravomocně odsouzena a tyto náklady by tedy vznikly bez ohledu na vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. - Žalovaná pak sama přiznala náhradu promeškaného času za dvě cesty á 200 Kč (tedy celkem 400 Kč), a to ve dnech [datum] a [datum]. Soudem bylo ve shodě se žalovanou zjištěno, že cesta z [Anonymizováno] (kde je sídlo advokáta) do [anonymizováno] trvá dle serveru www.mapy.cz cca 24 minut, za cestu tam a zpět tedy náleží náhrada promeškaného času á 200 Kč. Soudem bylo dále ve shodě se žalobkyní zjištěno, že cesta z [Anonymizováno] (kde je sídlo advokáta) do [anonymizováno] a zpět dle serveru www.mapy.cz je 25 km při průměrné spotřebě 6,6l motorové nafty na 100 km (dle osvědčení o registraci vozidla obhájce) a soud tak žalobkyni přiznal náhradu v celkové výši 709,76 Kč, když náhrada promeškaného času byla již žalovanou přiznána.

37. Soud tak nad rámec toho, co přiznala žalovaná dobrovolně na náhradu nákladů na obhajobu, přiznal žalobkyni částku 709,76 Kč.

38. Žalobkyně se dále domáhala nároku na náhradu nemajetkové újmy vyvolané vydáním nezákonného rozhodnutí ze dne [datum], kterým došlo k zahájení trestního stíhání vůči žalobkyni, za které žalobkyně v řízení nárokovala odškodnění ve výši 500 000 Kč.

39. Žalovaná na tomto nároku žalobkyni dobrovolně přiznala omluvu a konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kdy toto vše poskytla žalobkyně stanoviskem ze dne [datum].

40. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byla žalobkyně obžaloby zproštěna, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. Soud v daném případě odkazuje na odst. 28. tohoto rozsudku.

41. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

42. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a poskytnutí omluvy nebo zda žalobkyni náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

43. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). K tomu opětovně soud odkazuje na odst. 28. tohoto rozsudku.

44. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka, tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

45. Předmětné trestní stíhání žalobkyně trvalo cca 2 roky a 7 měsíců (od doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyni do pravomocného skončení daného trestního řízení). Věc byla vedena v rámci řízení přípravného a následně před soudem I. a II stupně a poté i před dovolacím soudem. Pokud jde o průběh trestního řízení a postup orgánů činných v trestním řízení, lze konstatovat, že tento byl plynulý, když v daném řízení byl i vypracováván znalecký posudek, což se muselo promítnout do celkové délky řízení.

46. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

47. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

48. Žalobkyně tvrdila, že vydáním nezákonného rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] byla zasažena v tom směru, že největší újmu utrpěla jako matka když v důsledku nezákonně vedeného trestního řízení zcela zásadně utrpěl její vztah s nezletilou dcerou, kterou v důsledku trestního řízení nemohla vídat v rozsahu, který by dokázal adekvátním a plnohodnotným způsobem naplnit její citovou vazbu, kterou k dceři, jakožto každá matka, chová. Odloučení mezi žalobkyní a její nezletilou dcerou, které zažívala v důsledku vedeného trestního stíhání a mj. i ve spojení s vydaným předběžným opatřením, které bylo jedním z jeho důsledků, zcela zásadním způsobem oslabilo vztah mezi matkou a nezletilou dcerou a je patrné, že obnovení vazby a vztahu mezi žalobkyní a její nezletilou dcerou bude velice časově a emočně náročné, a to za předpokladu, zda to bude v plném rozsahu vůbec možné. Před začátkem nezákonně vedeného trestního řízení se žalobkyně s nezletilou dcerou vídala pravidelně, a to na základě soudem schválené dohody o úpravě poměrů k nezletilé dceři, kterou mezi sebou uzavřeli žalobkyně a otec nezletilé, kdy byla svěřena do jejich střídavé péče. Nezákonně vedené trestní řízení vedlo k tomu, že [právnická osoba] [adresa], sociální odbor – OSPOD podal dne [datum] k Okresnímu soudu ve [anonymizováno] návrh na předběžné opatření týkající se nezletilé dcery žalobkyně, ve kterém bylo navrhováno, aby Okresní soud ve [anonymizováno] rozhodl o tom, že se nezletilá dcera žalobkyně svěřuje do péče otce. Tomuto návrhu bylo usnesením Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-411 vyhověno, kdy bylo rozhodnuto o předběžném opatření, v němž byla dcera žalobkyně svěřena do péče otce. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno zejména s odkazem na probíhající trestní řízení. Žalobkyně proti tomuto usnesení brojila odvoláním, ale nebylo jí vyhověno. Za těchto okolností byla žalobkyně nucena přistoupit na to, aby byla soudně schválena dohoda, na základě které byla její nezletilé dcera svěřena výlučně do péče otce. Styk žalobkyně a dcery probíhal v řádech jednotek hodin týdně, a to jako styk asistovaný, přičemž ke styku v tomto režimu dochází dodnes. Dále uvedla, že si lze těžko představit horší obvinění, kterému musí matka čelit, než že se měla dopustit pohlavního zneužití vlastní dcery, a to s ohledem na společenské vnímání takového činu, tak s ohledem na skutečnost, že si byla po celou dobu trestního řízení vědoma, že se pohlavního zneužití nedopustila a nikdy by se ničeho podobného ani nedopustila. Všechny tyto aspekty neoprávněně vedeného trestního řízení byly zdrojem útrap, příkoří a stresu, kdy se rovněž obávala možného trestu odnětí svobody, kdy se musela rovněž vypořádat s negativním přijetím ze strany svého okolí, jak v rodinného, tak sousedského i pracovního.

49. Soud i bez výslechu žalobkyně a provedení konkrétních listin k prokázání zásahů do osobnostní sféry žalobkyně pouze na základě obsahu trestního spisu uvěřil tomu, že trestní stíhání bylo pro žalobkyni stresující a že žila v nejistotě a obavách z výsledku trestního stíhání.

50. K samotné výši nemajetkové újmy žalobkyně předložila soudu 3 rozhodnutí, která soud účastníkům při jednání konaném dne [datum] předestřel.

51. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. 21 Co 604/2011-175, bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro trestný pohlavního zneužití podle ustanovení § 242 odst. 1 a 2 trestního zákoníku z roku 1961, kterého se měl domnělý pachatel dopustit na svém nezletilém synovi (osaháváním přes plavky v oblasti přirození během koupání v bazénu). Trestní řízení nebylo spojeno s omezením svobody (vazby) tamního žalobce, nicméně byl upozorněn ze strany orgánů činných v trestním řízení, že kontaktování dětí by mohlo být hodnoceno jako ovlivňování, čímž by byly dány vazební důvody. Trestní stíhání trvalo cca 10 měsíců. Žalobce nebyl postižen v zaměstnání, pracoval příležitostně na brigádách. Pověst žalobce u veřejnosti nebyla žádným způsobem dotčena. Před zahájením trestního stíhání se žalobce se svými dětmi pravidelně a intenzivně stýkal. V důsledku trestního stíhání došlo k ochladnutí citových vztahů dětí k němu, kdy o něj ztratily děti zájem. Žalobce byl odškodněn částkou 150 000 Kč.

52. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 16 Co 33/2017-63, bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro trestný čin znásilnění podle ustanovení § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Obžaloba byla po změně právní kvalifikace podána pro trestný čin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Zde se měl domnělý pachatel dopustit tohoto trestného činu na nezletilých dívkách v postavení jejich nevlastního dědy. Při zahájení řízení bylo žalobci zapovězeno, jakkoliv kontaktovat všechny členy rodiny jeho manželky. Přišel o většinu svých přátel a přátelské vztahy se nepovedlo již obnovit. Byl bezúhonným člověkem. Trestní stíhání trvalo cca 1 rok. Žalobce byl odškodněn částkou 150 000 Kč.

53. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 51 Co 222/2017-89, tamní žalobce byl stíhán pro trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Trestní stíhání trvalo 12 měsíců. V řízení nebylo prokázáno, že se skutek stal. Trestní stíhání zasáhlo psychiku žalobce, často navštěvoval praktického lékaře, který mu předepisoval léky na uklidnění a spaní, zhubl 20 kg. Žalobcova rodina se přestala stýkat s většinou přátel z bydliště žalobce. Zpráva o trestním stíhání žalobce se v jeho okolí rozkřikla. Tato okolnost mu zabránila kandidovat v komunálních volbách, do té doby byl místostarostou a členem zastupitelstva. Mělo to dopady do pracovního života, když přišel o zakázky. Nebyl stíhán vazebně. Do rodiny žalobce pak nechtěli ostatní pouštět své děti. Žalobci bylo vyhrožováno smrtí ze strany otce nezletilé oběti. Žalobce byl odškodněn částkou 350 000 Kč.

54. Ke shora předestřené judikatuře pak soud uvádí, že shora uvedení žalobci nebyli trestně stíháni pro jiné trestné činy, natož pak aby byli pro další trestný čin odsouzeni jako byla v daném případě žalobkyně, když se dopustila jiného trestného činu, který měl bezprostřední dopad na její nezletilou dceru, vůči které se měla dopustil i trestných činů, pro které byla následně zproštěna. Je nicméně nutné dodat, že tohoto zavrženíhodného jednání se dopustila, nicméně se nejednalo o trestný čin, jak konstatoval Nejvyšší soud, kdy následně byla žalobkyně Krajským soudem v [adresa] pro daný skutek zproštěna.

55. K dopadům na rodinný život žalobkyně soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 681/2021, ze kterého vyplývá, že odškodnitelný dopad nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání do rodinného života obviněného může nastat i prostřednictvím posléze vydaného rozhodnutí opatrovnického soudu, byť toto nebylo pro nezákonnost zrušeno, jestliže bylo trestním stíháním ovlivněné.

56. K samotným žalobním tvrzením ohledně dopadů do opatrovnického řízení soud uvádí, že soudy v opatrovnickém řízení důsledně ctily zásadu presumpce neviny žalobkyně. Podstatnou okolností, která vedla k úpravě styku žalobkyně s nezletilou dcerou, kdy žalobkyně úkorně nesla asistovaný styk s dcerou a kdy se rovněž nemohla v důsledku předběžného opatření po nějaký čas vídat s dcerou, bylo zapříčiněno samotným zavrženíhodným chováním žalobkyně vůči své nezletilé dceři, což bylo dokazováním v daném řízení jednoznačně prokázáno. Z provedeného dokazování v rámci trestního řízení skutečně vyplývá, že žalobkyně se dopustila zavrženíhodného chování vůči své vlastní dceři, jak i v konečném důsledku konstatoval dovolací soud. K tomu soud z daného rozhodnutí Nejvyššího soudu uvádí: z provedeného dokazování vyplývá, že obviněná žalobkyně své dceři ve spánku způsobila drobné poranění zásahem do oblasti jejího přirození, avšak právní posouzení takového jednání obviněné žalobkyně před dovolacím soudem obstát nemohlo, a to právě pro nedostatek zmíněné motivace či záměru obviněné žalobkyně vyvolat sexuální vzrušení, resp. ukojit vlastní pohlavní pud. Z tohoto důvodu je vyvození trestní odpovědnosti obviněné žalobkyně za spáchání trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku za daných skutkových okolností vyloučeno. V posuzované trestní věci je z výsledků dokazování zjevné, že skutek, jak je popsán pod bodem 3. má vzájemnou souvislost s ostatními skutkovými zjištěními soudů, resp. vůbec s předmětem posuzované trestní věci, v níž jsou obě obviněné stíhány. [adresa] skutkům náleží společný jmenovatel, jímž je snaha, aby obviněná žalobkyně získala do své výlučné péče svou nezletilou dceru, jejímž otcem je poškozený. Tohoto cíle se obě obviněné snažily dosáhnout stručně shrnuto dehonestací osoby poškozeného nepravdivým tvrzením o závadném a nevhodném chování k nezletilé dceři, opakovaně usilovaly o jeho trestní stíhání a odsouzení pro fyzické i psychické ubližování nezletilé. Naopak to ale měla být právě obviněná žalobkyně, kdo nabádal nezletilou k výpovědím, které by podporovaly pravdivost trestním oznámení na poškozeného. Uvedenou motivaci obou obviněných hodnotil na podkladě podrobné geneze rodinných vztahů i postojů k poškozenému a jeho snaze vykonávat rodičovská práva vůči nezletilé zejména odvolací soud ve svém odůvodnění rozsudku. Před ním v zásadě shodně učinil i soud I. stupně a Nejvyšší soud se v tomto ohledu plně ztotožňuje s logickými úvahami soudu obou stupňů o pohnutce obou obviněných, neboť poměrně zřetelně vyplývají z provedeného dokazování i celkového postoje obviněných k otci nezletilé, jemuž chtěly zabránit stýkat se s nezletilou. Neštítily se přitom zneužít k naplnění svého záměru také nezletilou dceru obviněné, resp. vnučku obviněné, a to nejen v tom smyslu, že ve vlastních nepravdivých výpovědích odkazovaly na její údajná sdělení o tom, jak se k ní otec chová, ale také nezletilou naváděly k tomu, aby sama přednesla obdobná obvinění proti němu. Obviněná žalobkyně vedena shodným záměrem dosáhnout sledovaného cíle poranila nezletilou na intimním místě, neboť k události popsané pod bodem 3. došlo právě v den realizace styku nezletilé s jejím otcem. Obviněná žalobkyně jako matka tedy neváhala i fyzickým ublížením své dceři vyvolat další situaci, z níž by vyplývala důvodnost podezření o nevhodném, resp. dokonce protiprávním chování poškozeného vůči nezletilé Obviněná žalobkyně v podstatě chtěla tímto zavrženíhodným způsobem podpořit jí zamýšlenou opodstatněnost trestního stíhání poškozeného a současně tím zvýšit pravděpodobnost naplnění představy obou obviněných o tom, že nezletilá má být svěřena do péče matky. Soudy sice správně uvažovaly o motivaci a záměrech obviněných, avšak nijak je nepromítly do právního posouzení této části skutkových zjištění. Pokud jde o trestný čin ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku pod bodem 3., tak Nejvyšší soud uvedl, že předpokládá-li skutková podstata daného trestného činu jistý stupeň duševního vývoje dítěte, tím spíše presumuje vnímání pachatelova jednání ze strany poškozeného dítěte. O tom však nelze v posuzované věci vůbec uvažovat vzhledem ke zjištění, že nezletilá během závadového jednání žalobkyně spala. Poté, co se nezletilá poškozená probudila, obviněná žalobkyně již v jednání nepokračovala, nepůsobila na ni jakýmkoli způsobem, který by nezletilá mohla negativně vnímat a mohl být tak ohrožen její rozumový citový nebo mravní vývoj.

57. Soud dále uvádí, že ze samotného dokazování je patrné, že sama nezletilá dcera ke své matce (žalobkyni) nechtěla, že chtěla zůstat v péči otce, když i následně sama žalobkyně s otcem nezletilé uzavřela dohodu, že jejich dcera bude svěřena do péče otce. Je patné a v trestním řízení bylo prokázáno, že žalobkyně využívala svoji dceru k tomu, aby šla proti svému otci, tak aby byla svěřena do její výlučné péče. Žalobkyně se pak ani nezdráhala použít veškeré možné prostředky, tak aby dosáhla svého cíle, pročež způsobila i své dceři zranění na intimních partiích. Je nutné i zmínit, že opatrovnický soud nezohledňoval výsledky trestního řízení, ač samozřejmě věděl o probíhajícím trestním řízení, když bylo např. zmíněno při jednání opatrovnického soudu. I konečné rozhodnutí ve věci (schválení rodičovské dohody) bylo vydáno ještě před samotným zproštěním žalobkyně. Tvrzení žalobkyně, že se opatrovnický soud jednoznačně při svém rozhodování nechal ovlivňovat probíhajícím trestním řízením nebylo v řízení prokázáno. Soud dospěl k závěru, že i kdyby žádného trestního řízení nebylo, tak rozhodnutí v opatrovnickém řízení by byla stejná, když předběžné opatření bylo vydáváno na základě osvědčených skutečností, že došlo ke zranění na intimních partiích dcery žalobkyně, ostatně toto bylo i v trestním řízení prokázáno. Soud dále uvádí, že v opatrovnickém řízení byl i zpracován znalecký posudek, který doporučil, aby nezletilá byla svěřena do péče otce, neboť nezletilá potřebuje klidné a bezpečné prostředí, které se jí u matky nedostává, neboť chování žalobkyně vůči své dceři je nešetrné a může vážně ohrozit její citový a mravní vývoj. K tomu soud dále uvádí, že nijak nezpochybňuje skutečnost, že před začátkem vedeného trestního řízení se žalobkyně s nezletilou dcerou vídala pravidelně, a to na základě soudem schválené dohody o úpravě poměrů k nezletilé dceři, kterou mezi sebou uzavřeli žalobkyně a otec nezletilé, kdy byla svěřena do jejich střídavé péče. Nicméně je zřejmé, že v průběhu doby se vztah mezi žalobkyní a její dcerou značně pokřivil, kdy svoje antipatie vůči otcovské rodině přenesla na svoji dceru, kterou začala využívat vůči otci nezletilé, aby jej za každou cenu dehonestovala a způsobila mu problémy v běžném životě, např. vykonstruovaným trestním oznámením. Tato nenávist dospěla až do takové fáze, kdy své vlastní dceři fyzicky ublížila.

58. Soud ani nemá za prokázané zhoršené vztahy v rámci rodiny žalobkyně. K tomu soud uvádí, že když se žalobkyní byla stíhána i její matka, která byla následně odsouzena za křivé obvinění společně se žalobkyní, tak tyto zhoršené vztahy byly vyvolány samotným chováním žalobkyně a její matky, které se úmyslně dopustily protiprávního jednání. Rovněž soud nemá za prokázané, že to, že žalobkyně se nemohla vídat se svojí dcerou, bylo zapříčiněno právě nezákonným rozhodnutím, když opatrovnický soud zejména vyšel ze samotného chování žalobkyně, které bylo vůči její vlastní dceři zavrženíhodné, jak soud popisuje shora.

59. Co se týče zhoršených sousedských a pracovních vztahů, tak soud uvádí, že žalobkyně sama v práci sdělila, že je stíhána, protože ubližovala své dceři, což se skutečně v řízení potvrdilo, když žalobkyně byla odsouzena pro ohrožení výchovy dítě, což lze subsumovat právě pod pojem, že je stíhána pro ubližování své dcery. Toto lze vztáhnout i na zhoršené vztahy v sousedství.

60. Co se týče napjatých vztahů s otcovskou rodinou, popř. případných nadávek ze strany otcovské babičky je nutné zdůraznit, že vztahy s otcovskou rodinou jsou zhoršeny již další dobu, jak vyplynulo z opatrovnického spisu, tudíž dané jednání nelze dávat výlučně do souvislosti s tímto trestním stíháním, když rodiče nejsou dlouhodobě schopni vzájemné komunikace a spolupodílení se na výchově své dcery, když důvodem je dlouhodobě vyhrocená situace, vzájemné napadání, urážky či právě případná trestní oznámení.

61. K tomu soud dále uvádí, že žalobkyně byla i při jednání konaném dne [datum] poučena podle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o tom, aby k prokázání nemajetkové újmy v souvislosti s trestním stíhání označila důkazy, když soud nemá z výslechu žalobkyně prokázán tvrzený vznik nemajetkové újmy, současně byla žalobkyně poučena o následcích, tedy že když soudu nepředloží ke svým tvrzením důkazy může se to odrazit na výsledku daného sporu. Žalobkyně k této výzvě nenavrhla žádné důkazy, přestože si musela být vědoma, že tvrzenou újmu neprokazuje.

62. Soud tedy závěrem shrnuje, že žalobkyně byla souzena v daném řízení za skutky související s její dcerou a s jejím otcem, kdy bylo prokázáno, že skutek, který byl postoupen k přestupkovému řízení, se stal (i když nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu). Soud toto má prokázané, přestože o přestupku doposud nebylo rozhodnuto, neboť z provedených důkazů z trestního spisu tento závěr jednoznačně vyplývá. Konkrétně Nejvyšší soud konstatoval, že žalobkyně své dceři ve spánku způsobila drobné poranění zásahem do oblasti jejího přirození, ovšem pro nedostatek pachatelčiny motivace či jejího záměru vyvolat sexuální vzrušení, resp. ukojit vlastní pohlavní pud, je vyvození její trestní odpovědnosti ze spáchání trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst.1 trestního zákoníku vyloučeno. Neváhala i fyzickým ublížením své dceři vyvolat další situaci, z níž by vyplývala důvodnost podezření o nevhodném, resp. protiprávním chováním otce vůči nezletilé. Z judikatury Nejvyššího soudu pak vyplývá požadavek, aby bylo při stanovení formy (a případné výše) zadostiučinění v každém případě přihlíženo k obecně sdílené představě spravedlnosti a hledisku obecné slušnosti s tím, že případně přiznané zadostiučinění nesmí být s těmito premisami v rozporu. Soud s ohledem na výše uvedené neshledal důvod k poskytnutí zadostiučinění v penězích, když poskytnuté morální zadostiučinění (konstatování vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání a poskytnutí omluvy) považuje za přiměřenou formu odškodnění, protože jednání žalobkyně považuje za jednání nesouladné s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaná již ve svém stanovisku konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobkyni poskytla omluvu, nezbylo soud než žalobu co do částky 500 000 Kč zamítnout.

63. Soud dále uvádí, že žalovaná neplnila dobrovolně v zákonné 6měsíční lhůtě, když žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne [datum], nároky žalobkyně tak měly být dobrovolně uspokojeny nejpozději dne [datum], kdy žalovaná až dne [datum] vydala své stanovisko, tudíž dobrovolně plnila až po tomto datu (konstatování nezákonného rozhodnutí a poskytnutí omluvy).

64. Co se týče požadavku na poskytnutí náhrady škody na náklady na obhajobu, soud dospěl k závěru, že žalovaná se nedostala do prodlení, neboť žalobkyně řádně a včas nepředložila žalované nutné podklady pro odškodnění. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2678/2020 (R 79/2022 civ.), jestliže poškozeny v rámci předběžného uplatnění nároku podle § 14 OdpŠk nedoloží ani ke konkrétní výzvě úřadu učiněné ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění nároku skutečnosti nezbytné k posouzení důvodnosti nároku, ocitá se jako věřitel v prodlení.

65. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to s ohledem na to, že žalobkyně měla v řízení jen nepatrný úspěch, konkrétně měl úspěch 9,14 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,57 % a úspěchu žalované v rozsahu 45,43 %), kdy soud zohlednil to žalovaná dobrovolně plnila až po 6 měsících od uplatnění nároku žalobkyně u žalované ve vztahu k nemajetkové újmě, čímž se dostala do prodlení. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 82 931 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 42 931 Kč za náhradu majetkové škodu, to vše dle AT do [datum], od [datum] ve výši 72 931 Kč podle § 9a odst. 2 písm. b), když soud vycházel z nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč). K tomu soud dále uvádí, že o nepatrný neúspěch jde všude tam, kde se poměr plnění ve vztahu k celku blíží nule, zpravidla se jedná o hodnotu okolo 10 %, jak vyplývá z ustálené judikatury a komentářové literatury.

Poučení