10 C 98/2023 - 425

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Chmela, Ph.D. a přísedících Mgr. Lenky Bukovské a Jaroslavy Roubíčkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 6 134 926 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 153 213,20 Kč, a to 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 4 981 712,80 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. České republice se náhrada nákladů státu vůči žalobci nepřiznává.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 poměrnou část nákladů státu v rozsahu 20 %, o jejichž výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 soudní poplatek ve výši 31 185 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a argumentace účastníků I.1 Tvrzení a argumentace žalobce 1. Žalobce se žalobou podanou k soudu [datum] (po změně a částečném zpětvzetí žaloby podaným k soudu [datum] a změně a žaloby podané k soudu dne [datum]) domáhal zaplacení částky 6 134 926 Kč představující dílčí nároky z náhrady újmy způsobené nemocí z povolání a další nároky z pracovněprávního vztahu účastníků.

2. Dle žalobních tvrzení byl žalobce na základě pracovní smlouvy z [datum] zaměstnancem žalovaného, náplní jeho práce bylo provádění zahradnických služeb. Při výkonu práce byl žalobce dlouhodobě vystaven nadměrným vibracím překračujícím hygienické limity a v důsledku toho se u něj rozvinula nemoc z povolání v podobě syndromu karpálního tunelu. Již v roce 2012 se tato nemoc projevila na pravé ruce žalobce, žalobce musel podstoupit operaci a byl v období od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti. V roce 2019 se následně syndrom karpálního tunelu projevil rovněž na levé ruce žalobce. Žalobce musel podstoupit operaci a dlouhodobou rekonvalescenci a v důsledku toho byl v pracovní neschopnosti v období od [datum] do [datum] a znovu pak od [datum] do [datum]. Dne [datum] pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil z důvodu výpovědi žalovaného dle § 52 písm. d) zákoníku práce, tj. pro nemoc z povolání. Od následujícího dne je žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání; současně žalobce zažádal o invalidní důchod.

3. V souvislosti se svou nemocí z povolání spočívající v syndromu karpálního tunelu pravé a levé ruky a s pracovním poměrem u žalovaného požaduje žalobce konkrétně následující nároky[footnoteRef:1]: [1: V zájmu přehlednosti odůvodnění rozsudku soud uplatněné nároky řadí a čísluje odlišně oproti žalobci.] 1) Náhrada za ztížení společenského uplatnění vzniklého v důsledku nemoci z povolání spočívající v nemoci karpálních tunelů na pravé ruce žalobce ve výši 303 387 Kč. 2) Náhrada další nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nemoci z povolání ve výši 500 000 Kč: Další nemajetková újma spočívá v tom, že v dlouhodobé pracovní neschopnosti žalobce přišel o množství prožitků a nemohl vést plnohodnotný život. Žalobce se nemohl věnovat svému synovi, nalézt náhradní zaměstnání, navazovat nové vztahy a nacházel se ve stavu existenční nouze. Zdravotní problémy se pak projevily do psychiky žalobce do té míry, že je prakticky neschopen najít nové zaměstnání, rozvinula se u něj epilepsie, nemůže řídit motorová vozidla a musí užívat předepsané léky. U žalobce se také rozvinula funkční sexuální porucha. Žalobce je v současnosti odkázán na pomoc druhých a jeho život je omezen na pouhé přežívání, nemá možnost zajistit si příjemné prožitky a psychicky je zcela zdevastován. Původem veškerých těchto potíží je nemoc z povolání a z toho vyplývající existenční krize. 3) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] ve výši 129 095 Kč: Nebýt nemoci z povolání, žalobce by si v uvedeném období u žalovaného vydělal celkem částku 309 506 Kč (vycházeje z pravděpodobného výdělku 26 500 Kč měsíčně), na nemocenské a náhradě mzdy mu oproti tomu byla vyplacena částka 180 411 Kč. Žalobce má tedy nárok na náhradu rozdílu mezi uvedenými částkami. 4) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a na starobním důchodu za dobu od [datum] ve výši 4 836 048 Kč – tuto částku žalobce vypočetl tak, že při přiznání invalidního důchodu ve výši 8 044 Kč mu bude od listopadu 2022 po dobu 158 měsíců do ledna 2036, kdy předpokládá odchod do starobního důchodu, ucházet částka 18 456 Kč měsíčně (celkem tedy 2 916 048 Kč do ledna 2036). V následujícím období pak bude žalobci vznikat ztráta na starobním důchodu ve výši 8 000 Kč měsíčně, a při průměrné době starobního důchodu 20 let mu tedy ujde dalších 1 920 000 Kč. 5) Náhrada nákladů na posudky k ohodnocení újmy ve výši 14 200 Kč (10 700 Kč za žalobcem opatřený posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a 3 500 Kč za lékařský posudek Fakultní nemocnice Královské Vinohrady). 6) Bolestné ve výši 56 759 Kč odpovídající 150 bodům po 378,39 Kč za postižení levé ruky žalobce syndromem karpálního tunelu – ve vztahu k levé ruce žalobce byla dána nemoc z povolání, popřípadě přinejmenším ohrožení nemocí z povolání. 7) Doplatek odstupného ve výši 123 592 Kč: žalobci vzniklo v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru právo na odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku. V daném případě bylo s ohledem na pracovní neschopnost žalobce na místě vycházet z pravděpodobného výdělku žalobce, který by odpovídal jeho mzdě v době, kdy byl v plném pracovním nasazení a činil by 26 500 Kč měsíčně. Žalovaný však při výpočtu odstupného nesprávně vycházel z průměrného výdělku odpovídajícího minimálním mzdě (16 200 Kč měsíčně), a vyplatil tak žalobci odstupné v nižší než zákonné výši. Žalovaný tedy žalobci na odstupném nadále dluží částku 123 592 Kč. 8) Náhrada za 20 dnů nevyčerpané dovolené v roce 2022 ve výši 24 845 Kč: Žalobce byl od začátku roku 2022 až do rozvázání pracovního poměru 30. 10. 2022 v pracovní neschopnosti, a nevyčerpal tedy svou zákonnou dovolenou. Vycházeje z pravděpodobného výdělku 26 500 Kč měsíčně by náhrada mzdy za jeden den dovolené činila 1 242,25 Kč, a žalobce má tedy právo na náhradu za nevyčerpanou dovolenou v uvedené výši. 9) Dorovnání mzdy a odstupného do výše, kterou u žalovaného pobírali jiní zaměstnanci na obdobné pozici jako žalobce za dobu od května 2020 do října 2022 ve výši 147 000 Kč. Tuto částku žalobce vypočetl tak, že zaměstnanci žalovaného na stejné pozici [jméno FO] a [jméno FO] pobírali mzdu ve výši 30 000 Kč hrubého, zatímco žalobce 26 500 Kč. Za každý z 30 měsíců nárokovaného období má tedy žalobce právo na dorovnání ve výši 3 500 Kč (celkem tedy 105 000 Kč). Nadto by žalobci, nebýt nerovného odměňování, náleželo dalších 42 000 Kč na odstupném. I.2 Tvrzení a argumentace žalovaného a vedlejší účastnice 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a ve věci uvedl, že poté, co obdržel lékařský posudek o zdravotní nezpůsobilosti, předal žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. d) zákoníku práce a následně mu vyplatil odstupné 194 408 Kč hrubého. Mezi účastníky pak byla 16. 11. 2022 uzavřena dohoda o narovnání, jejímž předmětem bylo narovnání sporných nároků z údajné nemoci z povolání zjištěné v roce 2012. Účelem této dohody bylo vyhnout se soudním sporům a učinit definitivní tečku za předchozí spoluprací – žalovaný dohodu podepsal, ač se neztotožňoval s argumenty žalobce, neboť žalobce dodržoval povinné přestávky a značnou část pracovní doby strávil pracemi, při nichž nebyl vystaven vibracím. Na bolesti rukou si nestěžoval a po návratu po operaci z roku 2012 několikrát potvrdil, že je v pořádku. Žalovaný měl navíc podezření, že žalobce pracoval souběžně ještě pro jiného zaměstnavatele. Po uzavření dohody o narovnání však žalobce začal stupňovat své požadavky a doplňovat další nároky, které v předcházejících jednáních nevznesl. K jednotlivým nárokům pak žalovaný uvedl následující: 1) Požadavek na náhradu za ztížení společenského uplatnění vychází stejně jako požadavek na bolestné z nesprávné hodnoty jednoho bodu. Žalobce pak neprokázal, že by u žalovaného utrpěl nemoc z povolání a ta že by byla příčinou ztížení společenského uplatnění. Žalobce po operaci pravé ruky bez obtíží vykonával dalších deset let práci pro žalovaného, ani současná vyšetření žalobcovy ruky pak nezjistila zdravotní obtíže, které by odpovídaly nemoci z povolání. Žalobce měl navíc zdravotní problémy již před nástupem do zaměstnání k žalovanému a tyto problémy zamlčel – již v lékařských záznamech z roku 2012 je uvedeno, že žalobce v dané době již 5 let brněly ruce. Nemoc z povolání tedy u žalobce vznikla již před nástupem do zaměstnání u žalovaného. Uplatněný požadavek je navíc dle žalovaného promlčen. 2) Ohledně požadavku na náhradu další nemajetkové újmy by žaloba měla být zamítnuta z již uvedených důvodů. Žalobce navíc v řízení neprokázal, že by jeho nemoc vedla k tomu, že by se nemohl věnovat svým koníčkům, přátelům rodině, nemohl pracovat a dostal se do existenční nouze. 3) Požadavek na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce odvíjí od nesprávného výpočtu pravděpodobného výdělku. Žalobce navíc nebyl v pracovní neschopnosti z důvodů problémů z pravou rukou, ale z důvodů problémů s levou rukou, u níž nikdy nebyla nemoc z povolání uznána. I tento požadavek je navíc dle názoru žalovaného promlčen. 4) Požadavek na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je dle žalovaného zcela neurčitý a spekulativní. Příčinou žalobcovy ztráty na výdělku není nemoc z povolání, nýbrž obecné onemocnění. Žalobce pak vychází ze spekulativního předpokladu ohledně výše svého invalidního a starobního důchodu. Žalovaný má navíc podezření, že žalobce tají svého současného zaměstnavatele. Náhrada za ztrátu na výdělku navíc zaměstnanci přísluší jen do data přiznání starobního důchodu. 5) Žalobci dle žalovaného nelze přiznat náhradu nákladů na oba jím předkládané znalecké posudky, neboť ty si vzájemně odporují. 6) Požadavek na bolestné je nedůvodný a nepodložený. Nemoc z povolání byla žalobci uznána pouze z důvodu syndromu karpálního tunelu na pravé, nikoliv levé ruce. Žalovaný vedle toho vznesl námitku promlčení. Rovněž žalovaný poukázal na to, že při vzniku nemoci z povolání v roce 2019 hodnota jednoho bodu dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. činí 250 Kč, a nikoliv 378,39 Kč. 7) Ve svém požadavku na odstupné žalobce při výpočtu pravděpodobného výdělku nesprávně zahrnuje prémie, ty však nebyly součástí jeho zaručené mzdy a nelze je považovat za obvyklou složku mzdy ve smyslu § 355 zákoníku práce. 8) Ve svém požadavku na náhradu za nevyčerpanou dovolenou žalobce přehlíží, že po ukončení nemoci 5.8.2022 nenastoupil do práce, a žalovaný mu proto určil čerpání dovolené v rozsahu 5 dnů od 8. 8. do 12. 8. 2022 a dále v rozsahu 16,5 dne od 3. 10. do 25. 10. 2022. Ani ve zbývajícím období mezi 13. 8. 2022 do 31. 10. 2022 žalobce do práce nenastoupil a zbytek dnů měl proplacen jako překážky na straně zaměstnavatele. 9) Nedůvodný je rovněž požadavek na dorovnání mzdy. Žalobcem odkazovaní zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] nevykonávali stejnou práci či práci stejné hodnoty jako žalobce: oba tito zaměstnanci měli výrazně vyšší kvalifikaci než žalobce a navíc i letitou praxi. Zaměstnanec [jméno FO] měl řidičský průkaz skupiny A, B, C, B+E, C+E a T, strojnický průkaz, zkušenosti a schopnosti, které jej opravňovaly k obsluhování motorové pily, vysokozdvižné plošiny, nakladače, vysokorozchodové sekačky a pařezové frézy. Zaměstnanec [jméno FO] měl řidičský průkaz skupiny B+E, zkušenosti a schopnosti, které jej opravňovaly k obsluhování motorové pily, vysokozdvižné plošiny, vysokorozchodné sekačky a pařezové frézy.

5. Vedlejší účastnice na straně žalovaného navrhla zamítnutí žaloby a připojila se k vyjádření žalovaného. Nad rámec toho zdůraznila, že dle výsledků znaleckého zkoumání je současný nález z EMG vyšetření obou rukou žalobce téměř v normě a nedosahuje středně těžké závažnosti vyžadované zákonem pro uznání nemoci z povolání. Pokud tedy žalobce v minulosti nemocí z povolání trpěl, nyní již jí netrpí. Vedlejší účastnice se dále podrobněji vyjádřila k některým z uplatněných nároků, na které by se případně vztahovalo zákonné pojištění žalovaného: - Nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění (1) žalobce opírá o znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], jehož závěry jsou však nejednoznačné, není z něj zřejmé, zda znalec posuzuje následky na obou rukách žalobce, nebo jen na jedné. Je však nepochybné, že žalobce po operacích pravé ruky v roce 2012 i levé ruky v roce 2019 pokračoval v zaměstnání u žalovaného, neinformoval o žádných omezeních a nežádal o změnu pracovního zařazení. Situaci u žalobce zhoršuje jeho totální fixace na problémy s rukou a dle znaleckého posudku nelze vyloučit ani rentovou tendenci. Vedlejší účastnice má navíc ve shodě s žalovaným za to, že hodnota jednoho bodu činí 250 Kč. - Nárok na náhradu další nemajetkové újmy (2) vedlejší účastnice zcela odmítá, neboť zák. práce takový nárok v souvislosti s nemocí z povolání neupravuje. - Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (3) žalobci vznikl pouze v souvislosti s pracovní neschopností v roce 2012. Pracovní neschopnost v letech 2019–20 trvala pro léčení syndromu karpálního tunelu na levé ruce žalobce, pracovní neschopnost v letech 2021–22 pak v souvislosti s obecným onemocněním. - Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (4) by žalobci náležel pouze tehdy, pokud by nemoc z povolání byla značnou, podstatnou a převažující příčinou zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce. Žalobce však vedle toho, že mu byla uznána nemoc z povolání pro syndrom karpálního tunelu vpravo, trpí i syndromem karpálního tunelu vlevo, potížemi s páteří, psychickými problémy, funkční sexuální poruchou a epilepsií. Je přitom nepravděpodobné, že by tato onemocnění s nemocí z povolání souvisela. Žalobce nadto ztrátu na výdělku vypočítává nesprávně, neboť nezohledňuje výši minimální mzdy. Vedlejší účastnice pak zcela odmítá žalobcův požadavek na kapitalizaci nároku až do pravděpodobného odchodu do důchodu a na náhradu ztráty na důchodu – náhrada za ztrátu na výdělku ostatně vstupuje do výpočtu důchodu, a žádná ztráta na důchodu by tak žalobci nevznikla. - Nárok na bolestné (6) považuje vedlejší účastnice za nedůvodný s tím, že bolestné v souvislosti s nemocí z povolání na pravé ruce žalobce bylo vypořádáno na základě účastníky uzavřené dohody o narovnání a nemoc z povolání na levé ruce žalobci nebyla uznána.

II. Skutkový stav

6. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění: II.1 K pracovnímu poměru žalobce u žalovaného 7. Žalobce byl na základě pracovní smlouvy z [datum] zaměstnán u žalovaného se sjednaným druhem práce „dělník, řidič“. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a byla v ní dohodnuta mzda ve výši 8 000 Kč měsíčně (prokázáno pracovní smlouvou z [datum]).

8. V lednu 2010 žalobce absolvoval vstupní lékařskou prohlídku s tím, že je schopen práce, u níž byla rizika specifikována jako: „dělník, řidič techniky, křovinořezy, plošiny“ (prokázáno záznamem o provedené vstupní lékařské prohlídce z [datum]).

9. Dne [datum] vystavila klinika pracovního a cestovného lékařství Fakultní nemocnice Královské Vinohrady („FNKV“) lékařský posudek, kterým u žalobce uznala zjištěné onemocnění – syndrom karpálního tunelu vpravo – jako nemoc z povolání. Jako datum zjištění nemoci z povolání byl uveden den [datum] (prokázáno lékařským posudkem FNKV – [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], z [datum]).

10. Posudkem z [datum] následně praktická lékařka shledala žalobce zdravotně nezpůsobilým k práci na pozici „dělník, řidič“ v zahradnických službách. V posudku dále vyplnila „rizika ohrožení: syndrom karpálního tunelu“ a „hodnocení zdravotních rizik – faktor: vibrace“ (prokázáno lékařským posudkem praktické lékařky [právnická osoba] pro účely posouzení zdravotní způsobilosti k práci z [datum]).

11. Dne [datum] žalovaný předal žalobci výpověď z pracovního poměru datovanou [datum], podle níž s ním rozvázal pracovní poměr dle § 52 písm. d) zákoníku práce, tedy proto, že podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb žalobce nemůže konat dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání – syndromem karpálního tunelu. [jméno FO] výpovědi současně žalovaný odkázal na lékařský posudek FNKV z [datum] (prokázáno výpovědi z pracovního poměru z [datum]). II.2 K pracovním podmínkám a náplni práce žalobce a jeho kolegů 12. Dne [datum] provedla u žalovaného Hygienická stanice hl. m. Prahy šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání či ohrožení nemocí z povolání žalobce, a to ve vztahu k rozhodnému období od března do října 2012. Hygienická stanice konstatovala, že žalobce vykonával ve sledovaném období práce jako řidič, dělník, zařazené do druhé kategorie rizik pro faktory „prach, hluk, chlad“. Jeho hlavní náplní práce byla údržba zeleně, objednavatelem zakázek byla Městská část Praha 4, popř. Správa služeb hl. m. Prahy. Pracovní činnosti se lišily podle ročního období, v protokolu z šetření byly podrobně specifikovány – zahrnovaly mj. posyp štěrkem, zmlazování keřů, drobný úklid, sekání trávy, stříhání keřů, výsadbu rostlin, pletí záhonů, průřezy stromů, ostříhávání náletů. Byly při nich používány mj. křovinořez, motorová pila, fukar, fréza na pařezy, plotostřih či ruční nůžky, zaměstnanci měli k dispozici pracovní rukavice (prokázáno protokolem ze šetření č. j. [č. účtu]).

13. Dne [datum] provedla u žalovaného Hygienická stanice hl. m. Prahy na žádost kliniky pracovního lékařství FNKV měření v rámci objektivizace šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání či ohrožení nemocí z povolání žalobce. Měření konstatovalo cca 5 hodin práce s (podrobně specifikovanými) vibračními nástroji z osmihodinové směny, popř. práce s motorovou pilou v rozsahu 1–3 hodin za směnu (prokázáno protokolem z měření v rámci objektivizace č. j. [č. účtu]).

14. Zaměstnanci žalovaného pan [jméno FO] a pan [jméno FO] byli proškoleni jako obsluhovatelé pracovní plošiny (prokázáno zápisem o opakovaném školení obsluhovatele plošiny z [datum] a průkazy obsluhovatele pracovní plošiny uvedených zaměstnanců), jako obsluha motorových pil (prokázáno prezenčními listinami z opakovaného školení obsluhy motorových pil z [datum], z [datum]). [jméno FO] disponoval také strojnickým průkazem série „S“ a byl opakovaně proškolen mj. jako obsluha nakladače (prokázáno strojnickým průkazem [jméno FO] č. [hodnota]). Dále měl pan [jméno FO] řidičský průkaz mj. pro skupiny C1, C, BE, C1E, CE a T (prokázáno řidičským průkazem [jméno FO]).

15. Kolegové pan [jméno FO] a pan [jméno FO] u žalovaného vykonávali v zásadě obdobné činnosti jako žalobce (viz výše). [jméno FO] však na rozdíl od žalobce a pana [jméno FO] nad rámec těchto činností strávil téměř polovinu pracovní doby tím, že obsluhoval bagr a řídil nákladní vozidlo Avia; na druhou stranu však nevykonával práce ve výškách. Žalobce i pan [jméno FO] naproti tomu mj. vykonávali i práce na vysokozdvižné plošině (prokázáno účastnickou výpovědí žalobce a výpověďmi svědků [jméno FO], [jméno FO]). [jméno FO] pracoval u žalovaného cca do roku 2016 či 2017 a ke konci jeho výdělky činily cca 20 000 Kč měsíčně (prokázáno výpovědí svědka [jméno FO]). II.3 K výdělkům žalobce 16. Dodatkem k pracovní smlouvě z [datum] si účastníci sjednali, že od [datum] se žalobcova základní mzda zvyšuje na 20 700 Kč (prokázáno dodatkem k pracovní smlouvě z [datum]).

17. V květnu-červnu 2019 žalobce v daných čtyřech měsících dosáhl hrubých měsíčních výdělků 20 700 Kč, 2 700 Kč, 21 052 Kč a 20 895 Kč. Výdělky sestávaly ze základní tarifní mzdy a případně náhrady mzdy za dovolenou, jejich součástí nebyly žádné prémie, odměny, příplatky (prokázáno výplatními páskami žalobce za 5, 6, 7 a 8/2019). Ani dříve v minulosti nebyly součástí výdělku žalobce u žalovaného mimořádné prémie (prokázáno účastnickou výpovědí žalobce).

18. Dne [datum] předal žalovaný žalobci mzdový výměr, podle nějž mu „přiznal smluvní měsíční mzdu“ 15 200 Kč (prokázáno mzdovým výměrem z [datum]).

19. V letech 2020 a 2021 v mezidobí mezi dlouhodobými pracovními neschopnostmi (první ukončena [datum], druhá zahájena [datum]) dosáhl žalobce následujících výdělků za jednotlivé měsíce: měsíc odpracováno hodin základní hrubá mzda (v Kč) odměny (v Kč) náhrada mzdy (v Kč) celkový hrubý výdělek (v Kč) V.20 168 20700 0 0 20700 VI.20 168 19760 0 952 20 712 VII.20 96 10800 0 10591 21391 VIII.20 24 2958 0 0 2958 IX.20 176 20700 0 0 20700 X.20 160 18819 0 1863 20682 XI.20 152 18729 0 1862 20591 XII.20 160 18000 0 2794 20794 I.21 8 986 0 0 986 II.21 0 0 0 0 0 III.21 0 0 0 0 0 IV.21 0 0 0 0 0 V.21 168 15200 10700 0 25900 VI.21 176 15200 12000 0 27200 VII.21 144 12437 11000 4945 28382 VIII.21 92 7946 8000 10509 26455 (Prokázáno výplatními páskami žalobce za 5/2020 – 8/2021.) II.4 Podrobněji k vývoji zdravotních obtíží žalobce v souvislosti se syndromem karpálních tunelů 20. V říjnu 2012 byl žalobce vyšetřen na neurologii jednak pro bolesti v bedrech a jednak pro noční parestesie (brnění, mravenčení, svědění, pozn. soudu) rukou. Neurolog shledal u žalobce jednak chronický VAS syndrom při poruše statiky páteře a přetížení vzpřimovačů a jednak oboustranný syndrom karpálního tunelu. Současně odeslal žalobce na elektromyografické (EMG) vyšetření, tj. vyšetření, které měří vedení vzruchu periferními nervy za účelem zjištění funkčního stavu nervových kořenů, periferních nervů, nervosvalového přenosu a svalů (prokázáno lékařskou zprávou neurologa [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]).

21. Dne [datum] žalobce absolvoval u neuroložky [právnická osoba] EMG vyšetření, které u pravé ruky konstatovalo těžkou, zastaralou kompresi středového nervu (neurus medianus), syndrom karpálního tunelu s doporučením na urgentní dekompresi. U levé ruky vyšetření konstatovalo lehký senzitivní syndrom karpálního tunelu s tím, že zde ještě není indikace k dekompresi (prokázáno lékařskou zprávou neuroložky [právnická osoba] z [datum]).

22. Žalobce byl v říjnu 2012 vyšetřen rovněž na ortopedii s tím, že jej již 5 let brní ruce a na předcházejícím vyšetření na neurologii u něj byla prokázána těžká dekomprese středového nervu vpravo se známkami fokální dymyelinizace. Ortoped žalobci doporučil operaci syndromu karpálního tunelu vpravo. Ortoped následně operaci provedl [datum]. Do [datum] byl poté žalobce v pracovní neschopnosti.

23. V období od února 2011 do roku 2019 naproti tomu žalobce nebyl léčen s obtížemi s horními končetinami, pouze v únoru 2011 utrpěl zlomeninu dolního konce předloktí levé horní končetiny a v roce 2016 řešil bolesti levého zápěstí, ve kterém mu „luplo“ při řízení auta, následně absolvoval rehabilitaci (prokázáno výpisem ze zdravotnické dokumentace žalobce za období od [datum] do [datum] a výpisem ze zdravotnické dokumentace žalobce u praktického lékaře [tituly před jménem] [adresa] za období od [datum] do [datum]). Subjektivně žalobce po operaci z roku 2012 pociťoval zlepšení potíží s pravou rukou (prokázáno účastnickou výpovědí žalobce).

24. V dubnu 2019 žalobce absolvoval u neuroložky [právnická osoba] EMG vyšetření, které konstatovalo normální výsledek u pravé horní končetiny a lehce zhoršený syndrom karpálního tunelu u levé horní končetiny (prokázáno lékařskou zprávou neuroložky [právnická osoba] z [datum]). Žalobce následně docházel na rehabilitaci (prokázáno výpisem ze zdravotnické dokumentace žalobce u praktického lékaře [tituly před jménem] [adresa] za období od [datum] do [datum]).

25. V květnu 2019 žalobci při dalším EMG vyšetření byla zjištěna komprese středového nervu v karpálním tunelu vlevo s indikací k dekompresi. V prosinci 2019 byla následně provedena operace (prokázáno výpisem ze zdravotní dokumentace žalobce za období od [datum] do [datum]).

26. V říjnu 2021 si žalobce u praktického lékaře stěžoval na výrazné horšení parestezií v rámci syndromu karpálního tunelu a byl odeslán na kontrolní EMG; na zhoršující se potíže a bolesti horních končetin si žalobce opakovaně ztěžoval i v dalších měsících (prokázáno výpisem ze zdravotnické dokumentace žalobce u praktického lékaře [tituly před jménem] [adresa] za období od [datum] do [datum]).

27. V listopadu 2021 byl žalobce vyšetřen na klinice pracovního lékařství FNKV s podezřením na nemoc z povolání v podobě syndromu karpálního tunelu. Klinika konstatovala diagnózu syndrom karpálního tunelu vpravo i vlevo a sdělila, že pro další šetření nemoci z povolání je třeba mj. předložit výsledky EMG vyšetření z roku 2012, 2019 i současného (prokázáno lékařskou zprávou FNKV z [datum]).

28. V květnu 2022 praktický lékař žalobce konstatoval, že žalobce byl od [datum] v pracovní neschopnosti pro exacerbaci chronického VAS syndromu, poté se přidaly výrazné bolesti a parestezie obou horních končetin. Byla zvažována recidiva obtíží při syndromu karpálního tunelu, kontrolní EMG však bylo v normě, stav byl proto hodnocen jako chronický zánět šlach obou horních končetin při práci s vibračními předměty. Dále lékař uvedl, že probíhá posouzení nemoci z povolání u FNKV, stav žalobce se při konzervativní terapii nelepší, není možný návrat do původního zaměstnání (prokázáno lékařskou zprávou praktického lékaře [tituly před jménem] [adresa] z [datum]).

29. V červnu 2022 a květnu 2023 žalobce opakovaně absolvoval vyšetření u ortopeda, ten konstatoval bolestivost a omezení hybnosti pravého zápěstí a omezení hybnosti levého zápěstí. Dále ve svém doporučení konstatoval, že žalobce toho času není schopen pracovat rukama, vhodná by byla spolupráce s rehabilitací a neurologií (prokázáno lékařskými zprávami ortopeda [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] a [datum]).

30. V dubnu 2024 žalobce absolvoval na neurologické klinice Thomayerovy nemocnice v Praze EMG vyšetření, které konstatovalo lehkou residuální lézi středového nervu (neurus medianus) v oblasti karpálního tunelu oboustranně a lehkou senzitivní lézi loketního nervu (neurus ulnaris) oboustranně (prokázáno zprávou z EMG vyšetření neurologické kliniky Thomayerovy nemocnice z [datum]).

31. V květnu 2024 u žalobce neurologické vyšetření konstatovalo po operaci karpálního tunelu reziduální senzomotorický deficit na pravé horní končetině, omezení síly a hybnosti, hypersenzitivitu předloktí; dle EMG vyšetření byl v dané době přítomen lehký senzomotorický deficit středového nervu (prokázáno lékařskou zprávou neuroložky [právnická osoba] ze [datum]).

32. Rovněž v květnu 2024 klinika pracovního a cestovního lékařství FNKV konstatovala, že u žalobce je dána diagnóza syndromu karpálního tunelu s ohledem na uznanou nemoc z povolání – syndrom karpálního tunelu vpravo – a vzhledem k tomuto onemocnění nesmí být profesně exponován nadlimitním vibracím přenášeným na horní končetiny a dlouhodobé jednostranné fyzické zátěži spojení s horními končetinami (prokázáno lékařskou zprávou FNKV z [datum]).

33. Žalobce je od listopadu 2024 s chronickými bolestmi obou rukou, zejména pravé, léčen také na algeziologické ambulanci FNKV – ta u žalobce konstatovala diagnózu „chronická neztišitelná bolest“ (prokázáno lékařskými zprávami [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum], [datum], [datum] a lékařskou zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]).

34. V červnu 2025 byl žalobce vyšetřen na klinice pracovního a cestovního lékařství FNKV, která opětovně potvrdila diagnózu syndrom karpálního tunelu s tím, že žalobce nesmí být exponován nadlimitním vibracím přenášeným na horní končetiny a dlouhodobé jednostranné fyzické zátěži spojené s horními končetinami (prokázáno lékařskou zprávou FNKV z [datum]). II.5 K dalším zdravotním obtížím žalobce a jeho majetkové situaci 35. Od roku 2017 byl žalobce opakovaně léčen pro VAS syndrom bederní páteře (prokázáno výpisem ze zdravotnické dokumentace žalobce u praktického lékaře [tituly před jménem] [adresa] za období od [datum] do [datum]). V roce 2021 byl u žalobce konstatován chronický VAS syndrom (prokázáno lékařskou zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] a lékařskou zprávou neurologa [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]), žalobce si v dané době stěžoval na permanentní bolesti bederní páteře trvající poslední 3 roky (prokázáno lékařskou zprávou neurologa [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]). V červnu 2022 žalobce absolvoval neurologické a poté též ortopedické vyšetření s ohledem na syndrom VAS, potíže s bederní páteří, bolesti hýždí, bolesti v dolních končetinách, bolesti obou rukou. Ortoped shledal vedle oboustranného syndromu karpálních tunelů rovněž další diagnózy, a to polyartritidu, polyatralgii (bolest kloubů), rhizartrózu (artrózu palce ruky) a lumbalgii (bolest bederní páteře). Žalobci mj. doporučil trvale nepřetěžovat pravou ruku a bederní páteř těžkou i lehkou manuální prací, vibracemi a otřesy a vyhnout se těžkým břemenům, strnulým polohám, prudkým pohybům, udržovat záda v teple (prokázáno lékařskou zprávou ortopeda [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]).

36. Na jaře 2021 byl žalobce několik měsíců v pracovní neschopnosti v souvislosti s obtížemi s páteří (prokázáno výpisem ze zdravotnické dokumentace žalobce u praktického lékaře [tituly před jménem] [adresa] za období od [datum] do [datum]). Opětovně byl pro tyto potíže v pracovní neschopnosti od [datum], v průběhu této pracovní neschopnosti však u praktického lékaře od října 2021 řešil rovněž syndrom karpálního tunelu (prokázáno výpisem ze zdravotnické dokumentace žalobce u praktického lékaře [tituly před jménem] [adresa] za období od [datum] do [datum]).

37. Žalobce trpí rovněž epilepsií, po prvním epileptickém záchvatu v prosinci 2022 byl hospitalizován, od té doby je léčen (prokázáno lékařskými zprávami neurologické kliniky [právnická osoba] z [datum], [datum], [datum] a [datum] a lékařskou zprávou z neurologického vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]).

38. V roce 2022 žalobce v souvislosti s epilepsií, ale též s dlouhodobým stresem s možnou somatizací obtíží, navštívil též psycholožku. Ta konstatovala u žalobce přítomnost těžké úzkostně depresivní symptomatiky související s náročným životním obdobím žalobce (prokázáno zprávou psycholožky [tituly před jménem] [jméno FO] z psychologického vyšetření z [datum]).

39. V roce 2022 byl žalobce rovněž léčen s erektilní dysfunkcí a ledvinovými kameny (nefrolitiázou). (Prokázáno lékařskou zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]).

40. V říjnu 2024 psychiatr [tituly před jménem] [jméno FO] konstatoval, že žalobce obtížně zvládá zvýšenou zátěž v rámci soudního sporu na vrub epileptogenní změny osobnosti se sklony k dysforii, desinhibici a anxietě s afektivními propady – aktuálně se jedná o stav středně těžké depresivní fáze s organickou komponentou léčené epilepsie (prokázáno lékařskou zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum]).

41. Od rozvázání pracovního poměru u žalovaného je žalobce bez stálého příjmu, půjčuje si peníze od známých, a zejména od partnerky – té dluží kolem 350 000 Kč (prokázáno výpověďmi svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a účastnickou výpovědí žalobce). Přibližně do léta 2023 žalobce bydlel na ubytovně, od té doby bydlí u partnerky (prokázáno výpovědí svědkyně [jméno FO]).

42. Asi 2 měsíce v létě 2023 žalobce (bez písemné smlouvy) pracovně vypomáhal jako dozor u zahradnických prací svému bývalému kolegovi, svědkovi panu [jméno FO]. Ten žalobci v době po rozvázání pracovního poměru u žalovaného poskytoval větší půjčky či drobné finanční dary a práce představovaly jakési vypořádání za tyto půjčky. (prokázáno výpověďmi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a účastnickou výpovědí žalobce).

43. Žalobce svou aktuální nezaměstnanost, soudní spor a zdravotní obtíže negativně prožívá, má potíže se spánkem, trpí též erektilní dysfunkcí, je plačtivý. Má potíže udržet věci v rukou, nemá cit a sílu v prstech, nedokáže otevřít láhev či sklenici, oholit se, zapnout knoflík, má obtíže se najíst příborem, ruce ho bolí (prokázáno výpovědí svědkyně [jméno FO]). II.6 Posudky k rozsahu a hodnocení poškození zdraví žalobce 44. Lékařským posudkem z [datum] stanovila klinika pracovního a cestovního lékařství FNKV bolestné pro nemoc z povolání žalobce s datem zjištění [datum] – syndrom karpálního tunelu vpravo – v počtu 165 bodů dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (prokázáno lékařským posudkem FNKV – [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], z [datum]).

45. Lékařským posudkem z [datum] stanovila klinika pracovního a cestovního lékařství FNKV ZSU žalobce pro nemoc z povolání žalobce s datem zjištění [datum] – syndrom karpálního tunelu vpravo – v počtu 700 bodů dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ke dni [datum] (prokázáno lékařským posudkem FNKV – [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], z [datum]).

46. Dne [datum] vyhotovil znalec z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace neurochirurgie, [tituly před jménem] [jméno FO]., na žádost žalobce posudek č. 122/2023 o bolestném a ZSU z nemoci z povolání žalobce. Znalec vycházel ze zapůjčené části zdravotnické dokumentace (nezahrnující EMG nálezy) a vlastního vyšetření žalobce. Konstatoval, že současný objektivní nález na rukou, a zejména pravé ruce žalobce vykazuje výrazné omezení funkce, je omezena úchopová schopnost i pohyblivost v zápěstí a drobných kloubech ruky, pohyby jsou zatíženy výraznou bolestivostí. U žalobce byl v roce 2012 pokročilým EMG nálezem potvrzen syndrom karpálního tunelu vpravo a žalobce postoupil podle všeho úspěšnou dekompresi, v jednom z následných dokumentů je uvedena normalizace nálezu. V roce 2019 následovala operace levé ruky, po dlouhé rehabilitaci se žalobce vrátil k původnímu zaměstnání. Na současném postižení žalobce se nepodílí jen syndrom karpálního tunelu, ale jedná se o komplexnější postižení: jsou dány prvky komplexního regionálního bolestivého syndromu s porušenou vasomotorikou a artrotické postižení radiokarpálního kloubu i menších kloubů ruky, při němž známky poškození středového nervu nejsou dominantní. Situaci navíc zhoršuje totální fixace žalobce na jeho problémy s rukou, vedoucí k sekundárně narušené psychosomatice – obtížná životní a sociálně ekonomická situace s popsanou fixací potencují vznik KRBS; nelze vyloučit podíl rentové tendence. Podle zkušeností znalce je recidiva v horizontu deseti let možná, ale zcela výjimečná, operace karpálního tunelu mají úspěšnost kolem 98–99 % a pacienti se po nich navrací k původnímu zaměstnání. Pro podrobnější posouzení znalci chyběla dynamika EMG nálezů. Znalec pak ohodnotil bolestné žalobce 150 body dle položky č. 2.7.2 přílohy č. 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Ohledně ZSU znalec konstatoval, že syndromu karpálního tunelu jako nemoci z povolání by odpovídalo hodnocení 700 body dle položky č. 2.7.4 přílohy č. 4 tohoto nařízení, tak těžké klinické poškození středního nervu ale znalec nenašel; zjištěné újmě tak dle znalce odpovídá 500 bodů dle položky č. 2.8.6 „Artrosa zápěstí dominantní končetiny“ (prokázáno posudkem znalce [tituly před jménem] [adresa] s doložkou dle § 127a o. s. ř.).

47. Při své výpovědi znalec [tituly před jménem] [jméno FO] setrval na závěrech písemně podaného posudku a vysvětlil, že při stanovení stupně postižení (lehký / středně těžký / těžký) u syndromu karpálního tunelu je třeba vycházet z EMG nálezu. U žalobce se v minulosti u pravé ruky a zřejmě i u levé ruky (u které však byly potíže mírnější) jednalo o středně těžký stupeň poruchy a operace byly indikovány korektně. V době vzniku posudku však byly EMG nálezy žalobce prakticky v normě, znalec neměl k dispozici dostatek EMG nálezů, aby mohl posoudit dynamiku obtíží, a nebyl si jist, zda měl k dispozici EMG nález, který by v minulosti svědčil o středně těžkém stupni poruchy. Aktuální potíže žalobce jsou dle znalce kombinací syndromu karpálního tunelu s artrózou, lehkým komplexním regionálním syndromem a žalobcovou křehkou psychosomatikou. Dle znalce tak žalobci byla přiznána nemoc z povolání, ač není splněna podmínka, podle níž musí jít dle EMG nálezu alespoň o středně těžké postižení (znalec ovšem vysvětlil, že posouzení existence nemoci z povolání nespadá do jeho znalecké specializace). Současně však lze říct, že žalobce trpí trvalými následky syndromu karpálního tunelu. Komplexním regionálním syndromem by totiž žalobce netrpěl, kdyby nebylo syndromu karpálního tunelu, a syndrom karpálního tunelu sehrál podstatnou roli i u artrotických změn.

48. Dne [datum] vyhotovil znalec z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, stanovení nemateriální újmy na zdraví, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ustanovený soudem, posudek č. [č. účtu]. V něm shledal, že žalobce v současnosti trpí jen jednou nemocí z povolání, a to syndromem karpálního tunelu vpravo – ten v současnosti existuje již jen ve velmi lehkém stupni, podle platných předpisů však nelze danou nemoc z povolání „oduznat“. Datem zjištění nemoci z povolání je [datum], k tomuto datu byl patologický nález nejméně s intenzitou středně těžké poruchy prokázán EMG vyšetřením. K ustálení zdravotního stavu tak, aby bylo možné provést ohodnocení ZSU, došlo [datum]. Datum vzniku onemocnění již nelze identifikovat. Syndrom karpálního tunelu vlevo je naproti tomu obecným onemocněním. Bodové ohodnocení ZSU žalobce v souvislosti se syndromem karpálního tunelu vpravo činí 700 bodů dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Z pracovní neschopnosti žalobce trvající v době od [datum] do [datum] jsou v příčinné souvislosti se syndromem karpálního tunelu vpravo pouze časové úseky od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], a to pouze v rozsahu jedné poloviny. Není prokázáno, že by žalobce trpěl komplexním regionálním bolestivým syndromem nebo posudkově významným artrotickým postižením kloubů rukou. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se rovněž vyjádřil k posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a uvedl, že doc [jméno FO] správně stanovil bolestné, chybně však stanovil ZSU. Posudek FNKV z [datum] pak znalec [tituly před jménem] [jméno FO] považuje za správný.

49. Při své výpovědi znalec [tituly před jménem] [jméno FO] setrval na závěrech písemně podaného posudku a uvedl, že syndrom karpálního tunelu je onemocněním s proměnlivým průběhem, které se může beze zbytku vyléčit a u jehož následků se nikdy neví, zda jsou trvalé. U žalobce se syndrom karpálního tunelu vpravo oproti stavu z roku 2012 velmi významně zlepšil, úplně však nezanikl. V současnosti EMG vyšetření ukazují zbytkové, nenulové projevy syndromu karpálního tunelu. Současné subjektivně tvrzené obtíže žalobce nemají úplnou korelaci s aktuálními EMG nálezy, tyto obtíže ale nelze vyloučit – neexistují vyšetření, která by mohla objektivně kvantifikovat obtíže jako brnění či nižší citlivost prstů; znalec nemá za to, že by žalobce své obtíže simuloval. K datu [datum] byla u žalobce splněna klinická kritéria pro uznání nemoci z povolání, neboť daného dne bylo provedeno EMG vyšetření prokazující alespoň středně těžký stupeň obtíží. Pokud jde o žalobcovu pracovní neschopnost v letech 2021 a 2022, počáteční časový úsek od [datum] do [datum] nebyl v příčinné souvislosti s žalobcovou nemocí z povolání, neboť příčinou pracovní neschopnosti v daném období bylo onemocnění bederní páteře. Časový úsek od [datum] do [datum] pak nebyl v příčinné souvislosti s nemocí s nemocí z povolání proto, že příčinou pracovní neschopnosti bylo v dané době respirační onemocnění. Ve zbytku byla nemoc z povolání příčinou pracovní neschopnosti přibližně z 50 %, neboť přibližně z poloviny trvala pracovní neschopnost rovněž pro obecné onemocnění v podobě syndromu karpálního tunelu levé ruky. Současná nezpůsobilost žalobce vykonávat práce spojené s přenosem nadlimitních vibrací je pak dle znalce následkem nemoci z povolání. Ve výkonu takové práce ovšem žalobci brání i obecné onemocnění v podobě syndromu karpálního tunelu levé ruky. II.7 K pracovní neschopnosti žalobce, nezaměstnanost a řízení o invaliditě 50. V období od [datum] do [datum] byl žalobce v pracovní neschopnosti (prokázáno lékařskou zprávou – potvrzením [tituly před jménem] [adresa] z [datum]; ukončení pracovní neschopnosti k [datum] prokázáno též e-mailem ePortálu ČSSZ žalovanému o ukončení pracovní neschopnosti z [datum] a informací o vzniku DPN č. [hodnota]).

51. V souvislosti s touto pracovní neschopností mu bylo na dávkách nemocenského pojištění vyplaceno celkem 132 616 Kč, a to konkrétně: - 6 260 Kč za období od 13. do 30. 9. 2021; - 11 820 Kč za říjen 2021; - 12 360 Kč za listopad 2021; - 12 772 Kč za prosinec 2021; - 12 772 Kč za leden 2022; - 11 536 Kč za únor 2022; - 12 772 Kč za březen 2022; - 12 360 Kč za duben 2022; - 12 772 Kč za květen 2022; - 12 360 Kč za červen 2022; - 12 772 Kč za červenec 2022; - 2 060 Kč za období od 1. do 5. 8. 2022. (Prokázáno potvrzením ČSSZ o vyplacených dávkách nemocenského pojištění z [datum])

52. Od [datum] přinejmenším do [datum] byl žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. V období od [datum] do [datum] byla žalobci poskytována podpora v nezaměstnanosti, a to po dobu prvních dvou měsíců ve výši 9 372 Kč měsíčně, po dobu dalších dvou měsíců ve výši 7 209 Kč měsíčně a po dobu zbývajících dvou měsíců ve výši 6 488 Kč měsíčně (prokázáno potvrzením Úřadu práce ČR z [datum], potvrzením Úřadu práce ČR z [datum], potvrzením Úřadu práce z [datum] a oznámením Úřadu práce ČR o podpoře v nezaměstnanosti z [datum]).

53. Dne [datum] žalobce podal žádost o invalidní důchod (prokázáno potvrzením ČSSZ o sepsání žádosti z [datum]).

54. Rozhodnutím z [datum] ČSSZ zamítla žalobcovu žádost o invalidní důchod s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 % (prokázáno rozhodnutím ČSSZ z [datum], č. j. [datum]).

55. Rozhodnutím ze [datum] následně ČSSZ zamítla rovněž žalobcovy námitky proti uvedenému rozhodnutí z [datum]. Vyšla přitom ze zjištění, že u žalobce existují následující zdravotní obtíže: - Stav po operaci karpálních tunelů oboustranně (operace pravé horní končetiny [datum], operace levé horní končetiny [datum]), EMG vyšetření s normálním nálezem, uznáno jako nemoc z povolání, - Chronická entezopathie šlach horních končetin z pracovního přetížení při práci s vibračními předměty, - Počínající rhiartróza [jméno FO]. stupně vpravo, radiální subluxace báze I. metakarpu, - VAS bederní páteře, interminentní pseudoradikulární iritace L5 vlevo, bez paréz, bez sfinkterových poruchy, bez indikace k operaci; spondylartróza s pokročilou osterochondrózou, desikací a cirkulární protruzí disku L5/S1 stenozující laterární recesy a mírně komprimující durální vak, bez stenózy páteřního kanálu, cysta diff. Dg. Hemangiom obratlového těla L5, - Stav po epileptickém záchvatu v prosinci 2022, - Otitis media vlevo a sinusitis maxilaris oboustranně, - Stav po renální kolice v dubnu 2018, - Stav po zlomenině dolního konce levého předloktí.

56. ČSSZ tak shledala, že je dán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce, jehož rozhodující příčinou je postižení svalové a kosterní soustavy, postižení měkké tkáně a úžinové syndromy, syndrom karpálního tunelu, postižení obou končetin s lehkým narušením jemné motoriky, s lehkou poruchou funkce rukou. Uvedenému postižení odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti o 20 %, kterou je v daném případě s ohledem na vliv na schopnosti žalobce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti na místě navýšit o dalších 10 %. (Prokázáno rozhodnutím ČSSZ ze [datum].) II.8 Další relevantní skutková zjištění 57. Dne [datum] žalobce uhradil FNKV 3 500 Kč za vystavení lékařského posudku pro odškodnění nemoci z povolání (prokázáno vyúčtováním FNKV z [datum] včetně potvrzení o platbě kartou).

58. Za posudek č. [Anonymizováno] vyúčtoval znalec [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci odměnu 10 700 Kč (prokázáno znaleckým posudkem č. [Anonymizováno]).

59. Dne [datum] účastníci uzavřeli dohodu o narovnání, kterou nahradili sporná práva a povinnosti z nároků uplatňovaných žalobcem v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jimiž bylo bolestné z nemoci z povolání zjištěné v roce 2012 a náklady na posudek vystavený klinikou pracovního lékařství. Účastníci si v uvedené dohodě sjednali, že žalovaný žalobci na tyto nároky uhradí 50 898 Kč (prokázáno dohodou o narovnání z [datum]). Uvedenou částku následně žalovaný žalobci uhradil (prokázáno oznámením o platbě ze [datum]).

60. Žalovaný žalobci dosud na odstupné po rozvázání pracovního poměru vyplatil částku 194 408 Kč hrubého (prokázáno výplatní páskou za [Anonymizováno] a oznámením o platbě z [datum]).

61. V srpnu a říjnu 2022 byla žalobci vyplacena náhrada mzdy v celkové výši 16 677 Kč za 21,5 dní dovolené (prokázáno výplatními páskami žalobce za 8 a 10/2022, mzdovým listem žalobce za rok 2022 a výpisem z účtu žalovaného k platbě z [datum]; určení čerpání srpnové dovolené prokázáno též rozhodnutím zaměstnavatele o určení čerpání dovolené z [datum]).

62. Před podáním žaloby proběhla mezi zástupci účastníků korespondence, v jejímž rámci žalobce prostřednictvím svého zástupce uplatňoval nároky z nemoci z povolání a na doplatek odstupného, žalovaný však tyto nároky prostřednictvím svého zástupce odmítl jako nedůvodné (prokázáno uplatněním nároků z „pracovního úrazu“ z [datum], reakcí zástupce žalovaného na tento dopis z [datum], výzvou k jednání a uplatněním nároků na náhradu újmy z [datum]). II.9 Hodnocení důkazů a další provedené a navržené důkazy 63. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jako plně věrohodné, neboť v řízení nevyšel najevo žádný důvod k pochybnostem o jejich obsahu (výjimkou byla pouze část potvrzení [tituly před jménem] [adresa] z [datum] týkající se důvodů pracovní neschopnosti žalobce, která byla v rozporu s dalšími lékařskými zprávami i se závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa], a z níž tak soud nevyšel).

64. Účastnickou výpověď žalobce soud hodnotil pouze jako částečně věrohodnou, neboť byla zatížena nejen zájmem žalobce na výsledku řízení, ale především očividným silným emočním prožíváním zdravotních potíží i vlastního soudního sporu ze strany žalobce a sníženou schopností žalobce pamatovat si jednotlivé události přesně a srozumitelně je reprodukovat. Z účastnické výpovědi tak soud vyšel pouze v rozsahu výše uvedených skutkových zjištění, v nichž byla přímo či alespoň nepřímo podpořena i obsahem dalších provedených důkazů. Takto soud žalobci neuvěřil mj. v jeho tvrzení, že kolega pan [jméno FO] řídil nákladní vozidlo [Anonymizováno] maximálně šestkrát do roka a v posledních letech vůbec.

65. Výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] soud hodnotil v rozsahu výše uvedených skutkových zjištění jako plně věrohodné i při zohlednění vztahu svědků k žalobci (svědci [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] jsou žalobcovými přáteli, svědkyně [jméno FO] je jeho partnerkou). Svědci totiž vypovídali bezprostředně a přesvědčivě a v podstatných částech byly jejich výpovědi v souladu mezi sebou vzájemně, popř. s obsahem listinných důkazů.

66. Pokud jde o znalecké posudky, měl soud pochybnosti o správnosti závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně (ne)existence žalobcovy nemoci z povolání, neboť znalec připustil nedostatek podkladů (zejména relevantních EMG nálezů) a skutečnost, že posouzení existence nemoci z povolání nespadá do jeho znalecké specializace. Zároveň však znalcovy poznatky v řízení nejprve způsobily rovněž nejistotu o správnosti posudku FNKV, jímž byla uznána žalobcova nemoc z povolání, neboť znalec vyjádřil nejistotu o tom, zda u žalobce byl kdy dán alespoň středně těžký stupeň obtíží vyjádřený EMG nálezem. Proto soud přistoupil k ustanovení znalce [tituly před jménem] [adresa] za účelem zpracování revizního posudku. Ten již vycházel z kompletních potřebných podkladů a dospěl k jednoznačným závěrům ohledně existence nemoci z povolání v podobě syndromu karpálního tunelu pravé – nikoliv však levé – ruky žalobce i ohledně příčin žalobcovy pracovní neschopnosti a následné nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce u žalovaného. Tyto závěry též znalec v posudku i při následné ústní výpovědi přesvědčivě a logicky odůvodnil a bylo je možné shledat souladnými i s ostatními provedenými důkazy. Ze závěrů znalce [tituly před jménem] [adresa] proto soud vycházel. V řízení zůstalo částečně nevyjasněno, v jaké míře se na současných zdravotních obtížích žalobcových rukou podílejí i artrotické změny a komplexní regionální bolestivý syndrom – znalec [tituly před jménem] [jméno FO] část obtíží přičítal těmto diagnózám ovšem s tím, že dané diagnózy představují následek syndromu karpálního tunelu; znalec [tituly před jménem] [jméno FO] naproti tomu adekvátnost daných diagnóz popřel, nikoliv však v návaznosti na vyšetření žalobce, ale pouze na nedostatek podkladů pro jejich stanovení. Uvedenou nejasnost však soud v řízení dále neodstraňoval, neboť (s ohledem na znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] dovozovanou příčinnou souvislost daných diagnóz s nemocí z povolání) nemá v důsledku přímý vliv na právní posouzení věci.

67. Soud provedl rovněž důkazy výslechem svědka [jméno FO], lékařskou zprávou ortopeda [tituly před jménem] [Anonymizováno] z [datum], fotografií žalobcovy levé ruky, e-mailem [tituly před jménem] [jméno FO] z kliniky pracovního a cestovního lékařství FNKV žalobci z [datum], článkem [tituly před jménem] [jméno FO] „Profesionální syndrom karpálního tunelu“ z časopisu Neuroloie pro praxi č. 5/2006, screenem citace [tituly před jménem] [jméno FO] z webu iVysílání ČT pořízeným 10. 7. 2025, lékařskými zprávami z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], předběžnou propouštěcí zprávou z [datum], upozorněním na čerpání podpůrčí doby z [datum], záznamem o vstupní instruktáži žalobce z [datum], zápisníkem bezpečnosti práce žalobce, uplatněním nároků z „pracovního úrazu“ z [datum], přehledem úhrad zdravotní péče žalobce u VZP, e-mailoou korespondencí zástupce žalované s vedlejší účastnicí z [datum] a [datum], výpisem z živnostenského rejstříku [jméno FO], výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] a návrhem na povolení oddlužení žalobce. Z těchto důkazů však soud nezjistil nic relevantního.

68. Na základě provedeného dokazování soud bez důvodných pochybností zjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu pro posouzení věci. Pro nadbytečnost proto soud neprovedl žalovaným navržené důkazy výslechem svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Těmito důkazy žalovaný hodlal prokazovat svá tvrzen ohledně předchozího profesního působení žalobce před nástupem k žalovanému. To však s ohledem na níže rozvedené právní posouzení věci není z hlediska vzniku objektivní odpovědnosti žalovaného za následky žalobcovy nemoci z povolání žádným způsobem rozhodné. Soud také nepřistoupil na návrh žalobce na uložení povinnosti žalovanému poskytnout doklady o výši mzdy žalobce od srpna do listopadu 2012 a od září do prosince 2019. Těmito důkazy žalobce hodlal prokazovat výši svého průměrného výdělku rozhodnou pro výpočet ztráty na výdělku v době svých tvrzených starších pracovních neschopností (od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]). Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu těchto pracovních neschopností však žalobce nikdy neučinil předmětem řízení, a nebylo proto na místě v řízení zjišťovat jeho výši. II.10 Závěr o skutkovém stavu 69. Na podkladě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

70. Žalobce byl zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy z [datum] na pozici „dělník, řidič“. Vykonával práce na údržbě městské zeleně, při nichž několik hodin denně používal vibrační nástroje jako křovinořez, motorová pila, fréza na pařezy či plotostřih. Žalobcova mzda byla naposledy sjednána dodatkem k pracovní smlouvě z [datum] na částku 20 700 Kč. Od [datum] žalovaný jednostranným mzdovým výměrem snížil žalobcovu mzdu na 15 200 Kč měsíčně, současně mu však začal (na rozdíl od dřívější doby) pravidelně vyplácet prémie, díky nimž v každém měsíci žalobcovy výdělky přesahovaly 25 000 Kč.

71. Obdobné práce jako žalobce vykonávali i jím označení srovnatelní zaměstnanci pan [jméno FO] a pan [jméno FO]. Náplň práce pana [jméno FO] se však odlišovala v tom, že nad rámec těchto prací se až polovinu pracovní doby věnoval obsluze bagru a nákladního automobilu. [jméno FO] u žalovaného působil jen cca do roku 2016 či 2017 a naposledy jeho výdělky činily kolem 20 000 Kč měsíčně.

72. Dne [datum] u žalobce EMG vyšetření prokázalo u pravé ruky těžkou kompresi středového nervu (tzv. syndrom karpálního tunelu) s doporučením k dekompresi. Dne [datum] následně ortoped provedl operaci, v pozdějších letech již EMG vyšetření pravé ruky ukazovala syndrom karpálního tunelu jen ve velmi lehkém stupni. V roce 2019 byla žalobci provedena operace syndromu karpálního tunelu též na levé ruce. V roce 2021 se u žalobce jednak zhoršily dřívější potíže s bederní páteří a jednak též bolesti a parestezie rukou v souvislosti se syndromem karpálního tunelu. Od [datum] do [datum] byl žalobce v pracovní neschopnosti, z toho od [datum] do [datum] v souvislosti s onemocněním bederní páteře, ve zbytku však především v souvislosti se syndromem karpálního tunelu obou rukou (pouze v období od [datum] do [datum] bylo hlavním důvodem pracovní neschopnosti respirační onemocnění).

73. Lékařským posudkem z [datum] klinika pracovního lékařství FNKV uznala žalobci nemoc z povolání v podobě syndromu karpálního tunelu vpravo. V souvislosti se syndromem karpálního tunelu vlevo žalobci nikdy nemoc z povolání uznána nebyla, neboť intenzity obtíží zde nenaplňovala klinickou podmínku. Posudkem z [datum] shledala žalobcova praktická lékařka žalobce zdravotně nezpůsobilým pro výkon jeho dosavadní práce „dělník, řidič“ u žalovaného s ohledem na jeho syndrom karpálního tunelu a na rizika vyplývající z vystavení vibracím. Výpovědí doručenou [datum] žalovaný s žalobcem rozvázal pracovní poměr s odkazem na § 52 písm. d) zák. práce s tím, že žalobce podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nemůže konat dosavadní práci pro onemocnění nemocí z povolání – syndromem karpálního tunelu. V souvislosti s rozvázáním pracovního poměru vyplatil žalovaný žalobci odstupné 194 408 Kč hrubého. V srpnu a říjnu 2022 žalovaný vyplatil žalobci také náhradu mzdy za 21,5 dnů dovolené.

74. Žalobce je v současnosti nezaměstnaný, jeho žádost o invalidní důchod však byla zamítnuta s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Žalobce trpí bolestmi rukou, má v nich snížený cit a sílu; vedle toho trpí epilepsií, psychiatrickými obtížemi, erektilní dysfunkcí či bolestmi bederní páteře. Své zdravotní obtíže i vlastní soudní řízení žalobce negativně psychicky prožívá.

III. Právní posouzení

75. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil tak, že žalobci vznikla nemoc z povolání v podobě syndromu karpálního tunelu pravé ruky a z ní vyplývající v řízení uplatněné nároky na náhradu ZSU a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení a náhradu souvisejících nákladů znalečného. Rovněž žalobci dosud nebylo vyplaceno odstupné po rozvázání pracovního poměru v plné zákonné výši. Žalobu tak soud shledal částečně důvodnou co do částky 1 153 213,20 Kč, sestávající z 518 658 Kč na náhradě ZSU, 120 100,20 Kč na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, 376 663 Kč na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, 14 200 Kč na náhradě znalečného a 123 592 Kč na doplatku odstupného. Ve zbytku soud žalobu shledal naopak nedůvodnou. K těmto závěrům soud dospěl konkrétně z následujících důvodů: III.1 Základ žalobcova nároku na náhradu újmy z nemoci z povolání 76. Soud předně shledal, že v řízení byla prokázána nemoc z povolání žalobce v podobě syndromu karpálního tunelu vpravo. Jedná se o nemoc spadající pod položku 7 kapitoly II přílohy nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání (konkrétně položka „poškození nervů horních končetin charakteru úžinového syndromu s klinickými příznaky a s patologickým EMG nálezem, odpovídajícími nejméně středně těžké poruše“). Datem zjištění této nemoci z povolání bylo datum 16. 10. 2012, k němuž bylo provedeno EMG vyšetření žalobce s nálezem odpovídajícím nejméně středně těžké poruše (srov. § 4 písm. c) vyhl. č. 104/2012 Sb., o posuzování nemocí z povolání, a s ním souladné znalecké posudky i posudek o uznání nemoci z povolání provedené v řízení k důkazu). K tomuto datu přitom žalobce pracoval u žalovaného za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání stanovených shora citovaným nařízením vlády č. 290/1995 Sb. („práce s vibrujícími nástroji s takovými hodnotami zrychlení vibrací, které jsou podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci“).

77. Současně bylo v řízení prokázáno, že žalobcova nemoc z povolání i v současnosti nadále trvá, byť pouze s mírnými klinickými příznaky samotného syndromu karpálního tunelu. Dosud totiž nebyly naplněny podmínky „ukončení“ nemoci z povolání – tj. podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání (příloha k vyhl. č. 104/2012 Sb. stanoví, že v případě úžinových neuropatií při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními lze ukončit nemoc z povolání „nejsou-li neurologickým vyšetřením zjištěny objektivní známky onemocnění a současně jsou v mezích normy výsledky EMG postiženého nervu“).

78. Byly tedy co do základu naplněny podmínky odpovědnosti žalovaného jako žalobcova zaměstnavatele za nemoc z povolání ve smyslu § 366 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce („zák. práce“), ve znění účinném do 30. 9. 2015 (k aplikaci právní úpravy v době vzniku pracovního úrazu či nemoci z povolání srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 12. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2724/2020). Žalovaného je tak povinen nahradit žalobci škodu či nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání.

79. Soud nepřisvědčil obraně žalovaného, podle níž na vznik žalobcovy nemoci z povolání mohlo mít vliv i předchozí profesní působení žalobce před vznikem pracovního poměru u žalovaného. Tato otázka totiž není pro posouzení odpovědnosti žalovaného ve vztahu vůči žalobci relevantní. Zák. práce v § 366 odst. 2 v zájmu právní jistoty a zachování zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance (§ 1a odst. 1 písm. a/ zák. práce) váže odpovědnost zaměstnavatele vůči zaměstnanci právě na okamžik zjištění nemoci z povolání. Z hlediska pasivní legitimace zaměstnavatele v řízení o náhradě újmy z nemoci z povolání je rozhodné, u kterého zaměstnavatele postižený zaměstnanec naposledy před zjištěním nemoci z povolání pracoval za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká. Z tohoto hlediska tedy nemá význam, zda se na vzniku nemoci z povolání nepodílela i předchozí zaměstnání postiženého zaměstnance, a dokonce ani, zda vůbec práce u tohoto posledního zaměstnavatele byla z kauzálního hlediska skutečně rozhodující příčinou vzniku nemoci z povolání. Pracoval-li by postižený zaměstnanec za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, i u jiných zaměstnavatelů, svědčil by zaměstnavateli, který újmu nahradí, regresní nárok vůči takovým jiným zaměstnavatelům podle § 271n zák. práce; tato skutečnost se však nijak nepromítá do vlastního odpovědnostního vztahu vůči poškozenému zaměstnanci (srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu z 12. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4265/2009).

80. Soud se proto dále zabýval otázkou rozsahu újmy, která žalobci v příčinné souvislosti s jeho nemocí z povolání vznikla a v návaznosti na to jednotlivými uplatněnými nároky. III.2 ZSU a „další nemajetková újma“ 81. V řízení předně bylo prokázáno, že žalobci v souvislosti s jeho nemocí z povolání vznikly trvalé následky, které mají bezprostřední podobu bolestí ruky a sníženého citu a síly v ruce, které zakládají ztížení společenského uplatnění. Náhradu za toto ZSU je třeba stanovit podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, v účinném znění (viz přechodná ustanovení v § 10 tohoto nařízení a v čl. II. novelizujícího nařízení vlády č. 451/2022 Sb. – první lékařský posudek k odškodnění tohoto ZSU totiž vydala klinika pracovního a cestovního lékařství FNKV až 15. 8. 2024, tj. po nabytí účinnosti daného nařízení).

82. Nemoci z povolání žalobce v podobě syndromu karpálního tunelu odpovídá ZSU dle položky č. 2.7.4 přílohy IV. nařízení vlády č. 276/2015 Sb. v (paušalizovaném) rozsahu 700 bodů. Hodnota jednoho bodu pak dle § 3 odst. 1 tohoto nařízení činí „1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů Českého statistického úřadu za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění“. Rokem, v němž vznikla povinnost provést hodnocení ZSU žalobce, je v projednávaném případě třeba rozumět rok 2022, kdy byl vyhotoven posudek FNKV o uznání nemoci z povolání, a kdy poprvé bylo možno hodnocení ZSU provést. Průměrná mzda v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2021 činí 37 047 Kč,[footnoteRef:2] a 700 bodů tedy odpovídá částka 259 329 Kč (700 x 370,47 Kč). [2: https://csu.gov.cz/rychle-informace/prumerne-mzdy-3-ctvrtleti-2021. ]

83. V rámci posouzení nároku žalobce na náhradu ZSU soud posoudil rovněž nárok, který žalobce nesprávně právně kvalifikoval jako „náhradu další nemajetkové újmy“, skutkově jej však vymezil jako okruh dalších omezení jeho života a zdraví (přesahující obvyklý rozsah u syndromu karpálního tunelu): nemožnost věnovat se synovi, nalézt zaměstnání, navazovat nové vztahy; existenční nouze, epilepsie, psychické obtíže. Soud totiž není vázán právní kvalifikací nároku ze strany žalobce, ale toliko jeho skutkovým vymezením (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 860/2020, a tam citovaná rozhodnutí). Soud tak shledal, že daná tvrzení je na místě právně kvalifikovat jako argumentaci směřující k navýšení náhrady ZSU nad rámec základního bodového ohodnocení – takový postup obecně rozhodovací praxe soudů připouští ve výjimečných případech, kdy vzhledem ke zjištěnému rozsahu omezení (ztráty) možností uplatnění poškozeného v jeho dalším životě v porovnání s rozsahem společenských, kulturních, sportovních a rodinných aktivit a s možnostmi uspokojení svých životních a společenských potřeb, kterých dosahoval před vznikem škody, nelze vyjádřit jen „základním“ odškodněním ZSU stanoveným na základě bodového ohodnocení podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 4. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1984/2020).

84. V projednávaném případě pak bylo prokázáno, že rozsah omezení souvisejících s žalobcovou nemocí z povolání, která negativně ovlivňují kvalitu jeho života, je výrazně širší, než je u onemocnění karpálního tunelu obvyklé a než je vyjádřeno základním bodovým ohodnocením dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (byť za taková omezení, která mají s nemocí z povolání souvislost, nelze považovat všechna z těch žalobcem tvrzených): žalobce jednak omezuje výrazná bolestivost, citlivost a snížená hybnost pravé ruky. To se projevuje nejen v jeho každodenním životě, ale s ohledem na jeho omezenou kvalifikaci a úzce zaměřené profesní zkušenosti především v jeho zásadně snížené možnosti nalézt zaměstnání. Rozsah omezení žalobce je pak výrazně zhoršován zejména jeho negativním psychickým prožíváním daných fyzických obtíží, které se promítlo do úzkostně depresivní symptomatiky. S ohledem na uvedené soud shledal, že náhradu za ZSU je z těchto výjimečných důvodů na místě navýšit na dvojnásobek oproti výše vypočtené základní částce 259 329 Kč, tedy na výslednou částku 518 658 Kč. Tu lze považovat za přiměřenou v řízení zjištěnému rozsahu trvalých následků žalobcovy nemoci z povolání.

85. V souvislosti s nárokem na náhradu ZSU se dále soud zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným a vedlejší účastnicí, tu však neshledal důvodnou. V případě žalobcova nároku na náhradu újmy vzniklé nemocí z povolání se jedná o specifickou situaci v tom ohledu, že datem zjištění nemoci z povolání (a tedy i vzniku daného nároku) je již den 16. 10. 2012 a o rok později se (pro daný okamžik) ustálil zdravotní stav žalobce; k uznání nemoci z povolání ovšem došlo až 9. 6. 2022 v návaznosti na znovu se objevivší zdravotní obtíže vyvolané danou nemocí z povolání. S ohledem na datum vzniku nemoci z povolání se otázka promlčení žalobcova nároku řídí § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který upravuje dvouletou subjektivní promlčecí lhůtu počínající okamžikem, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (tříletá objektivní lhůta se podle odst. 2 tohoto ustanovení, věty za středníkem, neuplatní). Rozhodovací praxe soudů ve vztahu k promlčení nároků na náhradu újmy na zdraví již přitom opakovaně zdůraznila, že "vědomost o vzniklé škodě" nezahrnuje vždy jen informaci o ustáleném zdravotním stavu (jeho stabilizaci), ale obsahuje též všechny další předpoklady pro možnost uplatnění nároku u soudu. Sousloví "dozví se o škodě" vyjadřuje požadavek, aby poškozený věděl o druhu a rozsahu škody, a to tak nepochybně, aby mohl svoje právo uplatnit u soudu (viz nález Ústavního soudu z 27. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 774/18, a obdobně např. nálezy z 30. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 834/15, či z 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2946/13). V případě nemoci z povolání je tak za okamžik, kdy se poškozený dozví o okolnostech potřebných pro uplatnění nároku u soudu, třeba považovat právě až okamžik, kdy se seznámí s posudkem o uznání nemoci z povolání – po poškozeném totiž nelze spravedlivě požadovat, aby samostatně komplexně posuzoval odborné otázky z oblasti zdravotnictví, hygieny práce a práva nezbytné pro závěr o naplnění klinických i hygienických podmínek nemoci z povolání. V projednávaném případě tedy dvouletá promlčecí doba počala svůj běh nejdříve dnem vyhotovení posudku o uznání nemoci z povolání, tj. dnem 9. 6. 2022. Žaloba pak byla podána 11. 5. 2023, tedy před uplynutím promlčecí lhůty.

86. Z těchto důvodů soud uplatněný nárok na náhradu ZSU (zahrnující i nárok, který žalobce nesprávně kvalifikoval jako nárok na náhradu „další nemajetkové újmy“) shledal důvodným co do částky 518 658 Kč, a naopak nedůvodným co do zbývající částky 284 729 Kč. III.3 Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení 87. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobci v příčinné souvislosti s jeho nemocí z povolání vznikla ztráta na výdělku, a to jednak po dobu pracovní neschopnosti ve smyslu § 370 zák. práce ve znění účinném do 30. 9. 2015, a jednak po skončení pracovní neschopnost ve smyslu § 371 zák. práce ve znění účinném do 30. 9. 2015.

88. Pokud jde o náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, kterou žalobce v řízení uplatňoval za dobu od [datum] do [datum], bylo v řízení předně prokázáno, že pracovní neschopnost žalobce byla ukončena již [datum], nikoliv až [datum]. Jak potom vyplynulo ze znaleckého posudku a výpovědi znalce [tituly před jménem] [adresa], některé úseky z pracovní neschopnosti trvající od [datum] do [datum] nebyly v příčinné souvislosti s nemocí z povolání, neboť jejich rozhodujícími příčinami byly jiné skutečnosti – v období od [datum] do [datum] se jednalo o onemocnění bederní páteře, a v období od [datum] do [datum] o respirační onemocnění. V uvedených úsecích tedy ani žalobcova ztráta na výdělku vznikající v pracovní neschopnosti nebyla v příčinné souvislosti s nemocí z povolání a žalovaný není povinen ztrátu v těchto časových úsecích nahradit podle § 370 zák. práce.

89. Naproti tomu, žalovaný podle uvedeného ustanovení odpovídá za žalobcovu ztrátu na výdělku ve zbývajících úsecích pracovní neschopnosti, tj. v obdobích od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Soud nepřehlédl, že i v těchto úsecích jako příčina pracovní neschopnosti přibližně z 50 % spolupůsobila i příčina v podobě syndromu karpálního tunelu levé ruky, u nějž nemoc z povolání nebyla nikdy uznána a podmínky v tomto směru nebyly nikdy splněny. Současně však soud shledal, že tato skutečnost nemůže vyloučit odpovědnost žalovaného za ztrátu na výdělku, a to ze dvou důvodů: jednak by žalobcova nemoc z povolání v podobě syndrom karpálního tunelu pravé ruky byla sama o sobě dostatečným důvodem pracovní neschopnosti, neboť náplň žalobcovy práce nebylo zjevně možné vykonávat jednou rukou. Jednak a především, syndrom karpálního tunelu levé ruky souvisí s prací s vibračními nástroji v pracovním poměru u žalovaného ve shodné míře jako syndrom karpálního tunelu pravé ruky. Odlišnost u něj spočívá výhradně v o něco nižší intenzitě postižení, kdy u levé ruky EMG nález nikdy neodpovídal alespoň takovému stupni postižení, které je podle lékařských poznatků podmínkou uznání nemoci z povolání. Za této situace by ovšem dle soudu odporovalo dobrým mravům (§ 2 odst. 3 o. z.) vykládat ustanovení § 370 zák. práce tak, že existence syndromu karpálního tunelu levé ruky u žalobce vylučuje odškodnění následků nemoci z povolání v podobě syndromu karpálního tunelu pravé ruky.

90. Ohledně výše žalobcova nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, soud vyšel v souladu s § 370 a § 354 zák. práce z toho, že žalobci náleží náhrada ve výši rozdílu mezi jeho průměrným výdělkem za II. čtvrtletí roku 2021 (čtvrtletí před vznikem škody, tj. před vznikem pracovní neschopnosti) na jedné straně a vyplacenou náhradou mzdy po dobu pracovní neschopnosti a vyplaceným nemocenským na straně druhé. Ve II. čtvrtletí roku 2021 žalobce odpracoval dohromady 344 hodin a na mzdě a odměnách mu bylo vyplaceno celkem 53 100 Kč (viz tabulka v bodě 19 rozsudku). Odměny je třeba do výpočtu zahrnout z toho důvodu, že v daných měsících zjevně představovaly pravidelnou složku žalobcovy mzdy. Žalobcův průměrný hodinový výdělek tedy činí 154,36 Kč. Při zohlednění osmihodinové pracovní doby žalobce, počtu pracovních dnů v období, v němž trvala pracovní neschopnost následkem nemoci z povolání, a vyplaceného nemocenského (viz bod 51 rozsudku; náhrada mzdy již žalobci v relevantním období pracovní neschopnosti vyplácena nebyla), soud vypočetl výši náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti následovně: období počet pracovních dnů (včetně svátků) počet pracovních dnů x průměrný výdělek x 8 h (v Kč) obdržel na nemocenském (v Kč) ztráta na výdělku (v Kč) 19.11.21 - 30.11.21 9 11113,92 5356[footnoteRef:3] [3: Nemocenské v daném období vypláceno ve výši 412 Kč za den (pracovní i víkend).] 5757,92 XII.21 23 28402,24 12772 15630,24 I.22 21 25932,48 12772 13160,48 1.2.22 - 20. 2. 22 + 28.2.22 15 18523,2 8652 9871,2 III.22 23 28402,24 12772 15630,24 IV.22 21 25932,48 12360 13572,48 V.22 22 27167,36 12772 14395,36 VI.22 22 27167,36 12360 14807,36 VII.22 21 25932,48 12772 13160,48 1. 8. 22 - 5. 8. 22 5 6174,4 2060 4114,4 182 224748,16 104648 120100,16 91. Pokud jde o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve smyslu § 371 zák. práce, tato začala žalobci vznikat po skončení pracovního poměru, tedy od listopadu 2022. I tato ztráta na výdělku je v příčinné souvislosti s žalobcovou nemocí z povolání a to i při zohlednění skutečnosti, že na vlastní ztrátě žalobcovy způsobilosti vykonávat nadále práci u žalovaného se podílí nejen nemoc z povolání v podobě syndromu karpálního tunelu pravé ruky, ale rovněž obecné onemocnění v podobě syndromu karpálního tunelu pravé ruky. V tomto směru se ohledně existence příčinné souvislosti uplatní obdobné úvahy jako byly uvedeny výše v bodě 89 rozsudku. Navíc je v tomto směru třeba zohlednit i skutečnost, že nemoc z povolání byla bezprostřední příčinou rozvázání pracovního poměru, neboť výpověď byla žalobci dána podle § 52 písm. d) zák. práce.

92. Ohledně výše nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti soud vyšel z toho, že žalobci v souladu s § 371 odst. 1 a 3, § 354 a § 355 zák. práce náleží náhrada ve výši rozdílu mezi jeho pravděpodobným výdělkem za III. čtvrtletí roku 2022 (a to při zohlednění zákonných valorizací) a výší minimální mzdy: Ve III. čtvrtletí 2022 žalobce neodpracoval žádný pracovní den, a za toto období proto nebylo možno vypočíst průměrný výdělek. Soud proto při stanovení pravděpodobného výdělku, který by žalobce v rozhodném období dosahoval, vyšel z období, kdy žalobce naposledy vykonával práci v mezidobí mezi svými pracovními neschopnostmi, tj. z měsíců květen až srpen 2021. V daném období bylo žalobci na mzdě a odměnách tvořících pravidelnou složku mzdy vyplaceno celkem 92 483 Kč za 580 odpracovaných hodin (viz tabulka v bodě 19 rozsudku). Jeho průměrná hodinová mzda tedy činí 159,45 Kč. Pravděpodobný měsíční výdělek pak po přepočtu dle § 356 odst. 2 zák. práce činí 27 731,54 Kč. Od takto zjištěného pravděpodobného výdělku je třeba dle § 371 odst. 3 zák. práce odečítat výši minimální mzdy ve smyslu § 111 zák. práce, neboť příčinou úplné nezaměstnanosti žalobce je situace na pracovním trhu, který pro něj nenabízí jiné vhodné místo (ač žalobce není plně, a dokonce ani částečně invalidní). Tu však nelze přičítat k tíži žalovaného.

93. Náhradu za ztrátu na výdělku lze žalobci přiznat pouze za dobu, za niž již tato ztráta ke dni vyhlášení rozsudku vznikla, odpovídající měsícům, za něž již by byla splatná (§ 141 odst. 1 zák. práce) mzda žalobce, pokud by nebylo jeho pracovní neschopnosti a nadále by trval jeho pracovní poměr u žalovaného. Soud tedy náhradu přiznal pouze za období od listopadu 2022 do června 2025. Nárokoval-li žalobce formou konečné částky (nikoliv tedy formou renty) rovněž náhradu za budoucí období, nebylo v dané části možno žalobě vyhovět. Ztráta na výdělku za budoucí měsíce žalobci ke dni vyhlášení rozsudku dosud nevznikla a její vznik je vázán na předem neznámé budoucí okolnosti (např. změny právní úpravy, včetně výše valorizací či minimální mzdy, možnost nalezení zaměstnání žalobce, délka života žalobce atp.). Požadavku na její vyplacení „předem“ tedy vyhovět nelze.

94. Výši náhrady za ztrátu na výdělku za jednotlivé měsíce období od listopadu 2022 do června 2025 soud vypočetl konkrétně následovně: měsíc průměrný výdělek (v Kč) minimální mzda (v Kč) ztráta na výdělku (v Kč) XI.22 27732 16200 11532 XII.22 27732 16200 11532 I.23 29146[footnoteRef:4] [4: Valorizace od [datum] dle § 1 nařízení vlády č. 413/2022 Sb. o 5,1%.] 17300 11846 II.23 29146 17300 11846 III.23 29146 17300 11846 IV.23 29146 17300 11846 V.23 29146 17300 11846 VI.23 30317[footnoteRef:5] [5: Valorizace od [datum] dle § 1 nařízení vlády č. 131/2023 Sb. o 2,3 % a 500 Kč.] 17300 13017 VII.23 30317 17300 13017 VIII.23 30317 17300 13017 IX.23 30317 17300 13017 X.23 30317 17300 13017 XI.23 30317 17300 13017 XII.23 30317 17300 13017 I.24 30677[footnoteRef:6] [6: Valorizace od [datum] dle § 1 nařízení vlády č. 338/2023 Sb. o 360 Kč.] 18900 11777 II.24 30677 18900 11777 III.24 30677 18900 11777 IV.24 30677 18900 11777 V.24 30677 18900 11777 VI.24 30677 18900 11777 VII.24 30677 18900 11777 VIII.24 30677 18900 11777 IX.24 30677 18900 11777 X.24 30677 18900 11777 XI.24 30677 18900 11777 XII.24 30677 18900 11777 I.25 31121[footnoteRef:7] [7: Valorizace od [datum] dle § 1 nařízení vlády č. 349/2024 Sb. O 0,6 % a 260 Kč.] 20800 10321 II.25 31121 20800 10321 III.25 31121 20800 10321 IV.25 31121 20800 10321 V.25 31121 20800 10321 VI.25 31121 20800 10321 376663 95. Ani v souvislosti s nároky na náhradu za ztrátu na výdělku soud nepřisvědčil vznesené námitce promlčení, neboť promlčecí doba ohledně těchto nároků počínala svůj běh vždy až okamžikem vzniku ztráty na výdělku za každý jednotlivý měsíc a nejdříve dnem 9. 6. 2022, kdy byla uznána nemoc z povolání (viz bod 85 rozsudku).

96. S ohledem na uvedené soud shledal uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti důvodným co do částky 120 100,20 Kč, a naopak nedůvodným co do zbývající částky 8 994,80 Kč. Uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti soud shledal důvodným co do částky 376 663 Kč a nedůvodným co do zbývající částky 4 459 385 Kč. III.4 Náklady na posudky 97. Pokud jde o uplatněný nárok na náhradu nákladů na posudky k ohodnocení ZSU, shledal jej soud v plném rozsahu důvodným. Tento nárok představuje svou povahou příslušenství nároků vyplývajících z odpovědnosti žalovaného za žalobcovu nemoc z povolání, které jsou co do základu dány. Konkrétně se jedná náklady spojení s uplatněním pohledávky ve smyslu § 121 odst. 3 obč. zák. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobce účelně vynaložil na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a lékařský posudek FNKV celkem částku 14 200 Kč. S ohledem na uvedené žalobci svědčí v plném rozsahu právo na náhradu takto vynaložené částky. III.5 Bolestné v souvislosti s levou rukou 98. Nedůvodným naproti tomu soud shledal uplatněný nárok na bolestné, který žalobce uplatňoval v souvislosti s tvrzenou nemocí z povolání v podobě syndromu karpálního tunelu levé ruky. V řízení bylo prokázáno, že u levé ruky nebyla žalobci nemoc z povolání nikdy uznána a nebyly k tomu ani naplněny zákonné podmínky. Pro požadavek na náhradu bolestného tedy v daném případě absentuje právní titul.

99. Nutno dodat, že poukazoval-li žalobce v souvislosti se syndromem karpálního tunelu na levé ruce na to, že se může jednat o ohrožení nemocí z povolání ve smyslu zák. práce, pak tato skutečnost nemá z hlediska uplatněného nároku na bolestné žádnou přímou relevanci. Zák. práce ani jiné právní předpisy totiž nezakládají přímou odpovědnost zaměstnavatele za újmu na zdraví spočívající v ohrožení nemocí z povolání a povinnost zaměstnavatele hradit z takové újmy bolestné.

100. Na okraj pak soud rovněž poznamenává, žalobcův nárok na bolestné v souvislosti s nemocí z povolání v podobě syndromu karpálního tunelu vpravo již byl vypořádán na základě účastníky uzavřené dohody o narovnání z [datum]. III.6 Odstupné 101. V souvislosti s rozvázáním pracovního poměru výpovědí dle § 52 písm. d) zák. práce ve znění účinném do 31. 5. 2025 vznikl žalobci dále nárok na odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku dle § 67 odst. 2 zák. práce ve znění účinném do 31. 5. 2025. Na něj žalovaný dosud žalobci uhradil částku 194 408 Kč.

102. Rozhodným obdobím průměrného výdělku pro výpočet výše odstupného je – stejně jako pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku – III. čtvrtletí roku 2022. Soud proto, veden shodnými úvahami jako byly vyloženy v bodě 92 rozsudku, shledal, že je třeba vyjít z pravděpodobného výdělku pro rozhodné období, který činí 27 731,54 Kč měsíčně. Žalobci tedy vznikl nárok na odstupné v celkové výši 332 779 Kč a žalovanému dosud zbývá uhradit mu na odstupném 138 371 Kč (332 779 Kč – 194 408 Kč). S ohledem na to, že žalobce nárokoval doplacení odstupného pouze v částce 123 592 Kč, soud při vázanosti předmětem řízení shledal žalobu ohledně nároku na doplatek odstupného důvodnou co do této částky. III.7 Náhrada za nevyčerpanou dovolenou 103. Ohledně požadavku na náhradu za nevyčerpanou dovolenou za rok 2022 (§ 222 odst. 2 zák. práce) je žaloba v plném rozsahu nedůvodná. V řízení bylo předně vyvráceno tvrzení žalobce, podle nějž měla jeho pracovní neschopnost trvat až do [datum]. Bylo naopak prokázáno, že pracovní neschopnost žalobce byla ukončena [datum] a v navazujících měsících do skončení pracovního poměru ([datum]) žalovaný nařídil žalobci čerpání zbývající dovolené a rovněž mu vyplatil náhradu mzdy za dovolenou. Nárok na náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve smyslu § 222 odst. 2 zák. práce tedy žalobci nevznikl. III.8 Náhrada škody z nerovného odměňování 104. Konečně, nedůvodným soud shledal i požadavek žalobce na „dorovnání mzdy a odstupného do výše, kterou u žalovaného pobírali jiné zaměstnanci na obdobné pozici jako žalobce“.

105. Tento nárok soud po právní stránce kvalifikoval jako nárok dle § 265 odst. 1 zák. práce na náhradu škody způsobené tvrzeným porušením zásady rovného odměňování ve smyslu § 110 zák. práce. Ten podle ustálené rozhodovací praxe soudů zaměstnanci svědčí tehdy, pokud poškozený zaměstnanec pobírá za svou práci nižší mzdu než srovnatelný zaměstnanec vykonávající stejnou práci či práci stejné hodnoty z hlediska kritérií stanovených § 110 zák. práce; výše daného nároku případně odpovídá rozdílu mezi mzdou poškozeného zaměstnance a mzdou lépe odměňovaného srovnatelného zaměstnance (srov. např. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 16. 4. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2392/2023, či z 20. 11. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2000/2024). Je přitom věcí dispoziční volnosti postiženého zaměstnance, se kterým zaměstnancem (či se kterým z více zaměstnanců) pobírajícím vyšší mzdu za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty se bude „poměřovat“ a jakou výši náhrady škody po zaměstnavateli v těchto mezích uplatní. Pokud nicméně v řízení vyjde najevo, že tvrzeně postižený zaměstnanec se „poměřuje“ s někým, kdo není zaměstnancem vykonávajícím stejnou práci či práci stejné hodnoty, vede to bez dalšího k zamítnutí žaloby (viz citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2000/2024, či rozsudek z 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 436/2016).

106. V nyní projednávané věci žalobce jako srovnatelné zaměstnance, od nichž odvíjí svůj nárok na náhradu škody, označil [jméno FO] a [jméno FO]. Ohledně [jméno FO] však bylo prokázáno, že stejné práce jako žalobce vykonával jen část pracovní doby, zatímco ve zbytku na rozdíl od žalobce věnoval obsluze bagru a nákladního automobilu a pro tyto činnosti také na rozdíl od žalobce disponoval potřebnou kvalifikací. Jeho práci tak nelze považovat za stejnou práci či práci stejné hodnoty, neboť tato práce se ve srovnání s žalobcovou vyznačovala vyšší odpovědností a složitostí ve smyslu § 110 odst. 2 a 3 zák. práce (vyšší požadavky na vzdělání a praktické znalosti, vyšší složitost pracovní činnosti, vyšší míra odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, vyšší smyslová a duševní zátěž). Pobíral-li by tedy pan [jméno FO] oproti žalobci vyšší mzdu, nejednalo by se o porušení zásady rovného odměňování.

107. Ohledně pana [jméno FO] pak bylo prokázáno, že u žalovaného působil pouze do roku 2016 či 2017 a jeho mzda činila cca 20 000 Kč měsíčně. Mzda pana [jméno FO] tedy byla naopak o něco nižší než mzda žalobce, a bylo tak vyvráceno žalobcovo tvrzení o tom, že by byl poškozen nižším odměňováním oproti panu [jméno FO].

108. Nárok na náhradu škody způsobené nerovným odměňováním (či na „dorovnání mzdy a odstupného“) tedy žalobci nevznikl.

IV. Závěr a náklady řízení

109. Ze všech uvedených důvodů soud shledal žalobu důvodnou co do celkové částky 1 153 213,20 Kč, a v této části jí tak výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Ohledně zbývající částky 4 981 712,80 Kč soud naopak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

110. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. tak, že žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného nepřiznal právo na náhradu poměrné části jejich nákladů řízení, ač měli v řízení převážný úspěch. Důvody hodné zvláštního zřetele pro tento výjimečný postup soud spatřuje předně v poměrech žalobce, jak byly v řízení prokázány: žalobce je dlouhodobě nemajetný, nezaměstnaný a trpí větším množstvím zdravotních potíží včetně významných obtíží psychických, z nichž část má původ v jeho dřívějším pracovním poměru u žalovaného a které mu výrazně ztěžují nalezení zaměstnání. Nelze též přehlížet, že poměrný neúspěch žalobce v řízení vyplývá matematicky především z jeho neúspěchu v podstatné části uplatněného nároku na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (4 459 385 Kč z celkem zamítnutých 4 981 712,80 Kč). Při uplatnění tohoto nároku byl žalobce (navzdory tomu, že je právně zastoupen) zjevně veden mylným právním názorem, že je možné uplatnit náhradu do budoucna formou finální částky představující jakési „odbytné“, namísto renty. Soud při vázanosti předmětem řízení neměl jinou možnost než žalobu v dané části zamítnout. Nelze však přehlížet rozsah nároků žalobce, které jsou naopak důvodné, a ohledně nichž tedy žalovaný a vedlejší účastnice v řízení bránili svá práva neúspěšně. Při jeho zohlednění by se soudu jevilo zásadně nespravedlivým, aby popsané žalobcovo – v podstatě formální – pochybení mělo za následek jeho povinnost nahradit protistraně poměrnou část jejích nákladů řízení. Z tohoto důvodu soud o nákladech účastníků rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

111. Veden shodnou úvahou soud výrokem IV. nepřiznal ve vztahu k žalobci právo na náhradu nákladů řízení ani státu, kterému by jinak tato náhrada náležela podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

112. Žalovanému pak soud výrokem V. v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost zaplatit státu poměrnou část nákladů řízení v rozsahu 20 % odpovídajícím míře jeho neúspěchu v řízení (žalovaný byl neúspěšný co do částky 1 162 208 Kč; do výpočtu míry procesního úspěchu přitom ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. nevstupuje částka 284 729 Kč, v níž byl částečně zamítnut požadavek na náhradu ZSU, jehož základ je dán a výše záležela na znaleckém posudku a úvaze soudu. Žalovaný byl tedy z tohoto hlediska úspěšný pouze co do částky 4 696 984 Kč. Míra procesního úspěchu žalovaného tedy činí 19,71 %, po zaokrouhlení 20 %). Výše nákladů státu závisí na výši znalečného za výslech znalce při jednání [datum], o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Výše a splatnost nákladů státu, které je žalovaný povinen nahradit, proto bude stanovena samostatným usnesením.

113. Konečně pak soud žalovanému v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil rovněž povinnost zaplatit soudní poplatek z přiznané náhrady za újmu na zdraví způsobené nemocí z povolání, ohledně níž byl žalobce osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. e) zákona o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí celkem 31 185 Kč a sestává z poplatku v sazbě 5 % dle položky č. 1 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků z částky 519 958 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 129 095 Kč, náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti 376 663 Kč a náhrada nákladů na posudky 14 200 Kč) a poplatku v sazbě 1 % dle položky č. 3 písm. b) Sazebníku poplatků z částky 518 658 Kč (náhrada ZSU).

114. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení