10 Co 10/2025 - 359

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců Mgr. Vladislavy Poradové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobce: [jméno FO], narozený dne [datum] bytem [adresa] proti žalovanému: [jméno FO], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [jméno FO] sídlem [adresa] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, o odvolání účastníků řízení proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. září 2024, č. j. 19 C 42/2023-274, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výrocích I. a III. potvrzuje; b) ve výroku II. mění potud, že výše nákladů řízení činí 5 206 Kč, jinak se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) určil, že okamžité zrušení pracovního poměru uskutečněné žalovaným písemností datovanou dnem 1. 12. 2022 je neplatné (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 456 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a České republice - Okresnímu soudu v Děčíně náhradu nákladů řízení ve výši 751 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, podané u soudu prvního stupně dne 30. 1. 2023, kterou se žalobce domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru (dále též jen „OZPP“), doručené mu dne 20. 12. 2022, dané mu žalovaným advokátem, je neplatné, neboť skutkově ani právně nemůže obstát pro rozpor s platnými ustanoveními zákoníku práce a ustálenou judikaturou. Namítal, že prakticky vše, co je mu vytýkáno, je smyšleno, nebo výrazně účelově upraveno s tím, že ani jeden ze smyšlených skutků, které žalovaný v OZPP uvádí, není, i kdyby byl pravdivý, takové intenzity a povahy, aby bylo možné postupovat dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném ke dni 31. 12. 2022 (dále jen „zákoník práce“).

3. Soud prvního stupně vyšel na základě provedeného dokazování listinami, zvukovým záznamem, výslechy účastníků a svědků ze zjištění, že žalobce dne 3. 1. 2022 uzavřel s žalovaným pracovní smlouvu, na základě které nastoupil dne 3. 1. 2022 na pracovní pozici advokátního koncipienta, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2022 se zkušební dobou v trvání 3 měsíců. Stran pracovní náplně byl v pracovní smlouvě odkaz na zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že převážná část práce žalobce spočívající v psaní různorodých dokumentů, bude realizována z bydliště žalobce v [obec]. Žalobce byl povinen se do advokátní kanceláře v [obec] dostavit pouze jeden den v týdnu. Dohled nad pracovní činností žalobce vykonával kromě žalovaného i jeho [Anonymizováno] [jméno FO], který v advokátní kanceláři žalovaného pracoval také na pozici advokátního koncipienta. V období od ledna 2022 do září 2022 nebyl žalobce pracovně příliš zatěžován (byl tzv. „šetřen“); v období přelomu října a listopadu 2022 byla žalobci ze strany žalovaného poskytnuta úleva za účelem přípravy na advokátní zkoušku spočívající v tom, že žalobce nemusel po dobu 14 dnů přicestovat do advokátní kanceláře ani v ten jeden dohodnutý den. První informace o neuspokojivých pracovních výsledcích žalobce začal žalovaný od svých klientů získávat počátkem listopadu 2022, kdy se žalobce měl dožadovat u žalovaného poskytnutí dovolené v období od 21. 12. 2022 do 31. 12. 2022. Žalovaný v řízení nedoložil soudu prvního stupně jedinou písemnou výtku, kterou by adresoval žalobci z důvodů nedostatků při plnění jeho pracovních povinností v období před 1. 12. 2022 a ani nedoložil, že by jeho klienti adresovali žalovanému či jeho [Anonymizováno] písemné stížnosti na plnění pracovních povinností ze strany žalobce. Z telefonické konverzace (sms komunikace) žalobce s [jméno FO] ([Anonymizováno] žalovaného) ze dne 28. 11. 2022 soud prvního stupně zjistil, že [jméno FO] uděluje žalobci pokyny stran právních případů, které měl v tu dobu žalobce zpracovávat (případ [jméno FO], případ [jméno FO]); [jméno FO] vyjadřuje nespokojenost s aktuální nedostatečnou činností žalobce; žalobce se ohradil proti tónu, kterým s ním [jméno FO] komunikoval a vyjádřil údiv nad změnami v důležitosti zpracování přidělených případů (upřednostnit případ [jméno FO] před případem [jméno FO]); nakonec žalobce [jméno FO] sdělil, že by rád ukončil pracovní poměr u žalovaného ke dni 1. 12. 2022. Dne 28. 11. 2022 zaslal žalobce žalovanému e-mail, jehož přílohou byl návrh dohody o rozvázání pracovního poměru, na základě které by došlo k ukončení pracovního poměru žalobce u žalovaného ke dni 1. 12. 2022. Dne 29. 11. 2022 zaslal žalovaný žalobci e-mailovou zprávu, v níž mu sděluje, že bere na vědomí jeho rozhodnutí ukončit pracovní poměr, ale před rozvázáním pracovního poměru je zapotřebí, aby žalobce dokončil zadané úkoly. Dne 30. 11. 2022 žalobce sděluje sms zprávou [jméno FO], že se následujícího dne (1. 12. 2022) dostaví do advokátní kanceláře, předá spisy, knihu a klíče od kanceláře s tím, že očekává, že jím navržená dohoda o rozvázání pracovního poměru bude ze strany žalovaného podepsána. Dne 1. 12. 2022 se žalobce v době před 14:00 hod. dostavil do advokátní kanceláře žalovaného, kdy si o jednání účastníků řízení pořídil zvukový záznam, kterým byl proveden důkaz a soud prvního stupně z něj měl mj. za prokázané, že [jméno FO] chtěl s žalobcem projít složky spisů, které patrně ten den žalobce do kanceláře přinesl, žalobce to však odmítl s tím, že přišel podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru, a že jej v kanceláři nikdo nebude zadržovat; při krátkém hovoru použil [jméno FO] vůči žalobci i slov „nejradši bych Ti rozbil držku“ a „jsi u mě ubožák“; [jméno FO] následně nechal do kanceláře přivést žalovaného, který žalobci sdělil, že jeho návrh na ukončení pracovního poměru dohodou nepřijme, protože žalobce má nedodělky; žalobce toto popřel a uvedl, že jej v kanceláři nemohou držet; uvedl, že je [Anonymizováno] a že v pondělí jede do nemocnice [Anonymizováno]; následně žalobce uvedl: „Takže to je strašně zajímavý. Vy mě vytýkáte jako že práci a zároveň nechcete přijmout dohodu o ukončení pracovního poměru. To je trochu schizofrenní.“; žalobce (nesprávně uvedeno „žalovaný“) klidně odvětil, že „to není schizofrenní“ a chystal se žalobci vysvětlovat, co znamená slovo schizofrenní, ale [jméno FO] mu skočil do řeči a vzrušeně uvedl vůči žalobci: „Co si dovoluješ někomu říkat, že je schizofrenní“; žalobce odvětil, že se nenechá nikým zastrašovat a chystal se opustit kancelář; [jméno FO] na to uvedl: „Takže opouštíš pracoviště?“ a dodal, že zítra ráno čeká žalobce v 8:00 hod. ráno v kanceláři na pracovišti; na to žalobce uvedl: „Nebudu, já budu totiž u lékaře. Na shledanou“ a odešel z kanceláře. Po odchodu žalobce z advokátní kanceláře uskutečnil žalovaný v advokátní kanceláři pohovor s klientem panem [jméno FO] za přítomnosti [jméno FO], o jehož průběhu sepsali a podepsali zápis z jednání, poté se telefonicky spojili s klientem [jméno FO] a [jméno FO], aby zjistili aktuální stav vyřizování jejich případů; za tím účelem zaslal [jméno FO] žalobci sms zprávu, ve které ho žádal o informaci k případu pana [jméno FO]. Poté žalovaný se [Anonymizováno] začali formulovat text okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem. Dne 1. 12. 2022 v 17:36 hod. zaslal žalovaný žalobci e-mail, jehož přílohou bylo okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 1. 12. 2022; v průvodní zprávě žalovaný uvedl, že žalobce dne 1. 12. 2022 svévolně opustil pracoviště před 14:00 hod., ačkoli byl dohodnut na schůzce s klientem [jméno FO], která se proto nemohla uskutečnit, když žalovaný neměl k této věci od žalobce dodány žádné podklady, a protože se jedná o porušení pracovní kázně hrubým způsobem, využívá žalovaný právo zrušit s žalobcem pracovní poměr okamžitě; současně žalovaný poukázal na další nejmenované případy porušení povinností žalobce zvlášť hrubým způsobem. Počínaje dnem 2. 12. 2022 již žalobce do sídla žalovaného k výkonu práce nedorazil a ani jiným způsobem pro žalovaného práci advokátního koncipienta nevykonával.

4. Z listiny „okamžité zrušení pracovního poměru“ ze dne 1. 12. 2022 soud prvního stupně zjistil, že v ní žalovaný uvedl: „Na základě Vašeho dnešního jednání, tj. 1. 12. 2022, došlo z Vaší strany k zcela svévolnému opuštění pracoviště před 14:00 hod, přestože na 14:00 hod. jste byl domluven na schůzce s klientem panem [jméno FO], kdy tato schůzka a tedy jednání se nemohlo uskutečnit s ohledem na absenci Vaší osoby a rovněž tak nebyly z Vaší strany dodány podklady k této předmětné věci. Neuposlechl jste můj příkaz jakožto zaměstnavatele a z pracoviště jste zcela svévolně odešel, ačkoliv jste si musel být vědom skutečnosti, že mé osobě jakožto zaměstnavateli může vzniknout škoda, která i bohužel vznikla v důsledku neposkytnutí právních služeb objednanému klientu a rovněž tak došlo Vašim jednáním k poškození pověsti mé osoby a tím i celé advokátní kanceláře. Tímto svým jednáním jste se dopustil porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, tedy porušení povinnosti vyplývající jednak z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem na základě ustanovení § 55 odst. l písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, kdy tímto mé osobě jakožto zaměstnavateli vzniká právo na okamžité zrušení pracovního poměru vzniklého na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 1. 2022. Dále pak jste porušil, tedy neplnil povinnosti vyplývající z pracovní smlouvy, a to konkrétně z čl. V odst. 2, kdy nepracujete svědomitě, pilně, řádně a neplníte příkazy zaměstnavatele a jím pověřených osob, nepostupujete v souladu se zájmy zaměstnavatele, a tedy nedbáte o jeho dobrou pověst. Rovněž tak nedodržujete termíny a úkoly stanovené zaměstnavatelem, rovněž tak nemáte přehled o kauzách a předaných spisech ke zpracování. Dalším Vaším jednáním jste se dopustil porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, kdy konkrétně se jedná o případ manželů [jméno FO], který Vám byl svěřen v 47 týdnu tohoto roku s potřebou a nutností vypracování smlouvy o smlouvě budoucí kupní spolu s nájemní smlouvou do dne 26. 11. 2022. Zadané úkoly i s ohledem na další připomínky a zadání ze strany klientů jste nesplnil, pouze došlo z Vaší strany dne 29. 11. 2022 ve večerních hodinách k zaslání návrhu nájemní smlouvy, která nereflektovala zadání ze strany klientů, kdy se dá říci, že se jednalo pouze o stažený vzor této smlouvy. Dne 30. 11. 2022 došlo k telefonickému kontaktování advokátní kanceláře ze strany výše uváděných klientů, kteří sdělili, že jste nekontaktní, smlouvu o smlouvě budoucí kupní jste jim nezaslal a na další dotazy již nereagujete. Poté následovala urgence Vaší osoby z mé strany jakožto zaměstnavatele, kdy v odpoledních hodinách jste poslal na e-mail kanceláře návrh smlouvy o smlouvě budoucí kupní, která opětovně nereflektovala zadání ze strany klientu, kdy se dá opět říci, že se jednalo pouze o stažený vzor této smlouvy. Na základě Vašeho jednání jste poškodil zájmy klientů a ohrozil prodej nemovitostí v hodnotě cca. 30 mil. Navíc jste do dnešního dne neposlal návrh smlouvy o smlouvě budoucí kupní těmto klientům. V tomto případě rovněž tak došlo na základě Vašeho jednání a opomenutí k poškození pověsti mé osoby a tím i celé advokátní kanceláře. Další nedostatky v podobě neuspokojivých pracovních výsledků spatřuji v tom, že během roku 2022 Vám byly zadány další právní případy s potřebou vypracování následujících právních úkonů: a) případ [jméno FO] - tepelné čerpadlo - nevypracování žaloby, b) případ [jméno FO] - poškozené osobní motorové vozidlo - nevypracování předžalobní výzvy, žaloby atd.; c) případ [jméno FO] - vypořádání SJM - předžalobní výzvy, žaloby atd.. Z Vaší strany jste pouze dnes donesl do místa výkonu práce soubor spisů i s dalšími případy, a tedy klienty s nedodělky a neposkytl vůbec žádné informace k těmto případům. V posledním případě ve věci klienta pana [jméno FO] jste měl za úkol vypracovat žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, kdy tento případ Vám byl přidělen dne 18. 11. 2022. Dnešního dne mě kontaktoval výše uváděný klient a sdělil mi, že jste nekontaktní a nemá k dispozici vypracovanou žádost. Telefonicky jsem s Vámi hovořil a byl jste dotazován na tento případ, kdy jste mi sdělil, že se nebudete s mojí osobou o tomto bavit. Z Vaší strany rovněž došlo k porušení základních povinností, které vyplývají z ustanovení § 301 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, kdy jste prokazatelně nepracoval řádně podle svých sil, znalostí a schopností, neplnil pokyny a nespolupracoval s ostatními zaměstnanci. Neplnil jste kvalitně a včas pracovní úkoly a tedy jste jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. V neposlední řadě jste se nevhodně choval, a tedy vyjádřil k mé osobě, když jste o mé osobě prohlásil, že mám ,,schizofrenní myšlení". Tímto Vašim jednáním došlo k urážce mé osoby. Na základě výše uvedených skutečností jste se dopustil vícero případů porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci, a to zvlášť hrubým způsobem, a proto využívám tímto svého práva podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a pracovní poměr vzniklý na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 1. 2022 s Vámi uzavřený okamžitě zrušuji.“ 5. Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalobce obdržel okamžité zrušení pracovního poměru dne 20. 12. 2022 (prostřednictvím provozovatele poštovních služeb), a protože mezi stranami nebylo dohodnuto doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací (§ 335 odst. 1 zákoníku práce), žalobu podanou u soudu prvního stupně dne 30. 1. 2023 posoudil jako podanou v zákonem stanovené lhůtě ve smyslu § 72 zákoníku práce.

6. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, podle kterého zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

7. Vycházeje z ustanovení § 60 zákoníku práce a navazující judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 1228/99, sp. zn. 21 Cdo 4902/2014, sp. zn. 21 Cdo 3648/2019) se soud prvního stupně zabýval skutkovým vymezením jednotlivých důvodů v OZPP z hlediska jejich určitosti. Dovodil, že požadavek na jednoznačnou identifikaci jednání zaměstnance, které zaměstnavatel považuje za porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, nesplňují části (důvody) OZPP, a to a) v případě [jméno FO] porušení spatřované v nevypracování žaloby ze strany žalobce, neboť v OZPP minimálně absentuje uvedení doby, kdy byla tato právní věc svěřena žalobci a lhůta, do které měl výstup (žalobu) vyhotovit. Dle závěru soudu prvního stupně žalobce navíc prokázal, že žalobu ve věci uvedeného klienta (nesprávně uvedeno „[jméno FO]“) zpracoval a dne 10. 11. 2022 zaslal e-mailem [jméno FO].; b) v případě [jméno FO] porušení spatřované v nevypracování předžalobní výzvy a žaloby ze strany žalobce, neboť v OZPP opět minimálně absentuje uvedení doby, kdy byla tato právní věc svěřena žalobci a lhůta, do které měl výstup (předžalobní výzvu, žalobu) vyhotovit. Dle závěru soudu prvního stupně žalobce navíc prokázal, že tato věc ještě ani na konci listopadu 2022 neměla pro [jméno FO] prioritu, když v e-mailové zprávě ze dne 28. 11. 2022 sdělil žalobci, aby případ „[Anonymizováno]“ klidně posunul a začal se věnovat jinému případu.; c) v případě [jméno FO] porušení spatřované v nevypracování předžalobní výzvy a žaloby ze strany žalobce, neboť v OZPP opět minimálně absentuje uvedení doby, kdy byla tato právní věc svěřena žalobci a lhůta, do které měl výstup (předžalobní výzvu, žalobu) vyhotovit. Stran všech třech uvedených důvodů, u kterých soud prvního stupně shledal neurčité skutkové vymezení tak, aby je nebylo možno zaměnit s jiným, soud prvního stupně konstatoval, že z důvodu jejich nedostatečné konkretizace pro OZPP dále neposuzoval uvedená tři porušení vytýkaná žalobci, když ani z důkazů, které k nim žalovaný nabízel, se ani žádná porušení dovozovat nedala.

8. Vycházeje z ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, podle kterého zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi a navazující judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 5727/2015, sp. zn. 21 Cdo 45/2016, sp. zn. 21 Cdo 379/2000) se soud prvního stupně následně zabýval důvody, které co do požadavku určitosti jejich vymezení dle jeho závěru obstály. U těchto případů tvrzeného porušení pracovních povinností ze strany žalobce soud prvního stupně posuzoval, zda se staly tak, jak je skutkově žalovaný popsal, zda lze ze skutkového děje, který byl důkazně prokázán, skutečně dovodit porušení pracovních povinností žalobcem a jaké dosáhlo intenzity. Vycházel přitom z ustanovení § 301 zákoníku práce vymezující základní povinnosti zaměstnance a judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 3323/2008).

9. Jako první určitě vymezený důvod OZPP soud prvního stupně označil případ klienta [jméno FO] spočívající v tom, že žalobce měl dne 1. 12. 2022 svévolně opustit pracoviště před 14:00 hod, přestože na 14:00 hod. měl domluvenou schůzku s tímto klientem, jednání se tak s ohledem na absenci žalobce nemohlo uskutečnit a ani nebyly ze strany žalobce dodány podklady k tomuto případu. Soud prvního stupně vycházel mimo jiné ze zápisu z jednání ze dne 1. 12. 2022, z něhož zjistil, že se dne 1. 12. 2022 p. [jméno FO] do advokátní kanceláře žalovaného po 14:00 hod. dostavil, avšak pokud je v zápise potvrzováno, že se dostavil na pozvání žalobce, neměl soud prvního stupně tuto skutečnost za prokázanou, neboť [jméno FO] si při svém výslechu nevzpomněl, kým byl pan [jméno FO] na schůzku do advokátní kanceláře pozván a z sms konverzace mezi žalobcem a [jméno FO] a mezi žalobcem a klientem [jméno FO] zjistil, že původně žalobce skutečně s p. [jméno FO] dohodli schůzku v advokátní kanceláři na 1. 12. 2022, a to poté, kdy p. [jméno FO] nepřišel dne 23. 11. 2022 na schůzku, která se měla uskutečnit v jeho provozovně v [adresa]. Žalovaný však sám při svém výslechu uvedl, a potvrdil to rovněž p. [jméno FO] při svém svědeckém výslechu, že p. [jméno FO] dne 1. 12 .2022 do advokátní kanceláře pozval [Anonymizováno] žalovaného ([jméno FO]). Soud prvního stupně vycházel i ze zvukového záznamu z jednání žalobce s žalovaným a jeho [Anonymizováno] v advokátní kanceláři dne 1. 12. 2022, z něhož neplyne, že by žalovaný či jeho [Anonymizováno] žalobce upozorňovali na skutečnost, že odejít z kanceláře by neměl, neboť má schůzku s p. [jméno FO]. Klient [jméno FO] uvedl, že „já jsem byl potom pozvanej k [jméno FO] na jednání mezi třemi“ (myšleno klient, [jméno FO] a žalovaný). Tyto zjištěné skutečnosti jsou podle názoru soudu prvního stupně souladné s obranou žalobce, který uvedl, že dne 30. 11. 2022 telefonicky schůzku s p. [jméno FO] odvolal. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že okolnost spočívající v tom, že žalobce odešel z advokátní kanceláře, ačkoliv měl mít schůzku s klientem [jméno FO], nebyla uvedena v OZPP, ani v zápise z jednání s tímto klientem ze dne 1. 12. 2022 pravdivě, z čehož dovodil, že nepravdivě uvedená okolnost zpochybňuje i další obsah průběhu jednání mezi žalovaným a klientem [jméno FO] obsažený v zápise ze dne 1. 12. 2022, který byl následně převzat do textu OZPP. Z okolnosti, že p. [jméno FO] sám netlumočil žalovanému svou údajnou nespokojenost s postupem žalobce a učinil tak až poté, co jej dne 1. 12. 2022 po odchodu žalobce z advokátní kanceláře pozval [jméno FO], dovodil soud prvního stupně to, že právní věc p. [jméno FO] nebyla nikterak urgentní (nerealizovaná schůzka ze dne 23. 11. 2022 byla o týden odložena) a mohla být řešena převzetím věci ze strany jiného člena advokátní kanceláře žalovaného, což se dle zápisu ze dne 1. 12. 2022 také stalo, aniž by klientovi vznikla nějaká škoda. Soud prvního stupně proto uzavřel, že dne 1. 12. 2022 se žalobce ve vztahu ke klientovi [jméno FO] žádného porušení pracovních povinností nedopustil a tvrzení žalovaného o jejich existenci a závažnosti byla učiněna účelově. Dodal, že i kdyby snad žalovaný v řízení prokázal, že žalobce skutečně ignoroval schůzku s klientem, na kterou ho pozval do advokátní kanceláře, nebylo prokázáno, že věc p. [jméno FO] vyžadovala tak urgentní vyřízení, kdy například absence právního zástupce na jednání soudu by byla daleko vyšší intenzity než nepřítomnost na dohodnuté schůzce. Proto by ani soud prvního stupně nedovodil, že absencí na dohodnuté schůzce s klientem došlo k závažnému porušení pracovní kázně, ale jednalo by se toliko o méně závažné porušení pracovních povinností, a to zejména v situaci, kdy se obdobného jednání týden před schůzkou dopustil klient vůči žalobci.

10. Jako druhý určitě vymezený důvod OZPP soud prvního stupně označil případ klientů (manželů) [jméno FO], který dle znění OZPP měl spočívat ve vypracování smlouvy o smlouvě budoucí kupní spolu s nájemní smlouvou do 26. 11. 2022. Zadané úkoly údajně žalobce nesplnil, pouze dne 29. 11. 2022 ve večerních hodinách zaslal návrh nájemní smlouvy, která nereflektovala zadání ze strany klientů, pouze se jednalo o stažený vzor této smlouvy. Na základě urgence klientů a žalovaného měl žalobce dne 30. 11.2022 v odpoledních hodinách poslat e-mailem návrh smlouvy o smlouvě budoucí kupní, která opětovně nereflektovala zadání ze strany klientu, kdy se jednalo pouze o stažený vzor této smlouvy. Žalobce měl tímto jednáním poškodit zájmy klientů, ohrozit prodej nemovitostí v hodnotě cca. 30 mil. a poškodit pověst žalovaného a celé advokátní kanceláře.

11. Soud prvního stupně považoval za problematickou skutečnost, že žalovaný posuzované právní věci ze strany advokátní kanceláře nepřebíral, když tak činil jeho [Anonymizováno], a žalovaný o těchto věcech neznal podrobnosti a ani nebyl schopen prostřednictvím jakýchkoliv písemných záznamů o jejich převzetí od klientů potvrdit rozhodné skutečnosti, kterých se v OZPP dovolává. Žalovaný nedoložil ani žádnou písemnou prvotní informaci o jednání s klienty, z níž by jasně plynul popis právního úkolu, který je advokátní kanceláři předán k vyřízení, přehled poskytnutých podkladů a termín, do kdy je třeba právní věc zpracovat či bližší harmonogram, jak postupovat.

12. Stran případu [jméno FO] soud prvního stupně uvedl, že z výslechu žalovaného a svědka [jméno FO] vyplývá, že dne 1. 12. 2022 po odchodu žalobce z advokátní kanceláře se telefonicky spojili s panem [jméno FO], aby zjistili, v jakém stádiu se nachází jeho právní věc. Tuto skutečnost ale považoval za rozpornou s tím, jak je posloupnost věcí popisována v zápise z jednání dne 2. 12. 2022, ve kterém je uvedeno, že již dne 30. 11. 2022 kontaktoval pan [jméno FO] advokátní kancelář s tím, že je nemožné se spojit s žalobcem, kdy tento nevyhotovil do 30. 11. 2022 řádně vypracované dokumenty vztahující se k převodu nemovitostí. Soud prvního stupně shledal nelogickým, aby dne 1. 12. 2022 [jméno FO] a žalovaný zjišťovali, co se ve věci děje, když už by jim to mělo být známo od 30. 11. 2022. Navíc považoval údajné roztrpčení klienta [jméno FO] nad nedostupností žalobce ke dni 30. 11. 2022 podivným za situace, kdy sám žalobce v e-mailové zprávě ze dne 29. 11. 2022 p. [jméno FO] oznamuje, aby se s dalšími dotazy k věci obracel přímo na advokátní kancelář žalovaného. Jde-li o zadaný právní úkol, měl soud prvního stupně vzhledem k absenci písemných důkazů o obsahu zadání právní služby za prokázané (z výslechů žalobce, svědka [jméno FO] a svědka [jméno FO]), že spočíval ve vyhotovení dvou návrhů smluv týkajících se nemovitostí v obci [obec] užívaných k provozu hotelu/restauračního zařízení, a to smlouvy o budoucí kupní smlouvě a nájemní smlouvy za situace, kdy klient [jméno FO] měl zájemce o koupi předmětných nemovitostí, chtěl si zajistit jejich budoucí prodej a současně dočasné užívání ze strany nájemce. Jde-li o časovou podmínku, kterou by klient určil advokátní kanceláři při převzetí věci, žalovaný ji stanovil ke dni 26. 11. 2022, avšak žalovaný neprokázal, že by tuto věc předal ke zpracování žalobci před 28. 11. 2022, když právě tohoto dne sdělil [jméno FO] žalobci prostřednictvím sms zprávy, aby žalobce začal pracovat na „[Anonymizováno]“ s tím, že mu pošle kontakt na p. [jméno FO], který žalobci vysvětlí situaci a že návrhy smluv (budoucí kupní a nájemní) potřebuje do soboty, tj. do 3. 12. 2022. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 29. 11. 2022 zaslal žalobce p. [jméno FO] v příloze e-mailové zprávy návrh nájemní smlouvy, v níž činí poznámku o tom, že do smlouvy nemohl doplnit řadu detailních informací, které mu nebyly sděleny. V odpovědi ze dne 29. 11. 2022 p. [jméno FO] děkuje za návrh nájemní smlouvy s tím, že se na něj podívá a že bude hlavně potřebovat tu smlouvu o budoucí kupní smlouvě, stran níž se dotazuje, zda ji žalobce ještě pošle. Z e-mailové zprávy neplyne žádná výtka vůči žalobci týkající se kvality poskytnutého výstupu či doby jeho poskytnutí. V sms zprávě ze dne 30. 11. 2022 [jméno FO] u žalobce urguje vypracování smlouvy o budoucí kupní smlouvě. V sms zprávě ze dne 30. 11. 2022 žalobce [jméno FO] sděluje, že smlouva o budoucí kupní smlouvě je již vytištěna. Jde-li o obsah návrhů obou smluv, soud prvního stupně konstatoval, že se nejedná o nějaký obecný vzor takových smluv, když do obou smluv jsou minimálně zakomponovány údaje o konkrétních nemovitostech, kterých se daná smlouva týká. Soud prvního stupně nedospěl k závěru, že žalobce se svým postupem dopustil nějakého porušení pracovních povinností a pokud snad ano, nemělo takové pochybení intenzity závažného porušení pracovní kázně a jednalo by se pouze o méně závažné porušení pracovních povinností.

13. Jako třetí určitě vymezený důvod OZPP soud prvního stupně označil případ klienta [jméno FO] spočívající v tom, že žalobce měl vypracovat žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. Dle znění OZPP byl tento případ žalobci přidělen dne 18. 11. 2022; dne 1. 12. 2022 žalovaného kontaktoval klient [jméno FO] a sdělil mu, že žalobce je nekontaktní a nemá k dispozici vypracovanou žádost; žalovaný telefonicky s žalobcem hovořil a dotazoval se na tento případ; žalobce žalovanému sdělil, že se s ním o tomto nebude bavit. Soud prvního stupně vycházel ze zápisu z jednání ze dne 3. 12. 2022, ze kterého zjistil, že se dne 3. 12. 2022 klient [jméno FO] dostavil do advokátní kanceláře žalovaného s tím, že žalobce je od 28. 11. 2022 nekontaktní a že klient potřebuje do 5. 12. 2022 zpracovat a podat na Ministerstvo vnitra žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. S klientem jednal [jméno FO], který od klienta převzal veškeré informace a podklady a přislíbil poskytnout potřebný výstup do 4. 12. 2022. Soud prvního stupně uvedl, že ačkoliv se v zápise z jednání uvádí, že došlo ze strany advokátní kanceláře k omluvě klientovi a že věc byla předána ke zpracování [jméno FO], dovodil, že tuto právní věc převzal nikoliv žalovaný, ale [jméno FO], který ji pak zadal k vyřízení žalobci a poté, co žalobce věc nedokončil, řešil s klientem (bez přítomnosti žalovaného) její další vyřízení. S ohledem na absolutní nevědomost žalovaného o tomto případu pochyboval soud prvního stupně o tom, že by pasáže uvedené v OZPP ohledně klienta [jméno FO] byly napsány samotným žalovaným. Soud prvního stupně měl za prokázané, že o věci klienta [jméno FO] byl žalobce informován nejpozději 23. 11. 2022, kdy sdělil [jméno FO], že „[jméno FO] zaplatí“. Stran určení lhůty k poskytnutí právní služby pro tohoto klienta, nebyl předložen žádný důkaz, z něhož by bylo patrné, že žalobce měl právní službu poskytnout do určitého data. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že v sms komunikaci ze dne 28. 11. 2022 sdělil [jméno FO] žalobci, že ví, že žalobce pracuje na věci pana [jméno FO] a že prioritu teď má věc pana [jméno FO]); v sms zprávě z doby před 30. 11. 2022 (patrně z 29. 11. 2022) vyzýval žalobce ve 14:03 hod. klienta [jméno FO], aby mu poslal čitelné podklady; v sms zprávě ze dne 30. 11. 2022 v 8:26 hod. vyzýval [jméno FO] žalobce k zaslání výstupu či podkladů ve věci [jméno FO]; z sms komunikace mezi žalobcem a klientem [jméno FO] ze dne 30. 11. 2022 plyne, že v 10:01 hod. se žalobce dotazuje, zda již má klient pro žalobce připravené dokumenty, následně p. [jméno FO] ve 12:22 hod. žalobci volal, ale nedovolal se a žalobce pak ve 13:23 hod. píše p. [jméno FO], že nemůže mluvit a ať mu napíše; v sms zprávě ze dne 1. 12. 2022, v 16:25 hod. žádá [jméno FO] žalobce o informaci k věci klienta [jméno FO]; z sms zprávy ze dne 1. 12. 2022, v 16:44 hod. plyne, že žalobce poté, co v 16:31 hod. zmeškal hovor s klientem [jméno FO], tomuto píše, aby se napříště obracel s dotazy na advokátní kancelář [Anonymizováno] či jinou advokátní kancelář, popř. na neziskové organizace. Soud prvního stupně shledal rozpory ve výpovědi svědka [jméno FO], který nejprve uvedl, že dne 3. 12. 2022 již do advokátní kanceláře na schůzku nevezl žádné doklady, že měl pouze svůj pas a že patrně [jméno FO] měl všechny podklady k dispozici, i když neví, kde si je obstaral, oproti čemuž následně uváděl, že na schůzku 3. 12. 2022 všechny podklady [jméno FO] přivezl, pročež dospěl soud prvního stupně k závěru o neprůkaznosti tvrzení obsaženého v zápise ze dne 1. 12. 2022, ve kterém je uvedeno, že klient cestoval na schůzku do advokátní kanceláře právě proto, aby mohl předat veškeré informace a doklady. Soud prvního stupně vycházel z toho, že 30. 11. 2022 v 10:01 hod. ještě žalobce neměl od klienta k dispozici jím požadované podklady k sepisu žádosti (o dlouhodobé vízum) a neměl za prokázané, že by požadované podklady byly žalobci zaslány před tím, než žalovaný přikročil k sepisu okamžitého zrušení pracovního poměru. Ze zprávy žalobce ze dne 1. 12. 2022, v níž žalobce sděluje klientovi, že se má již s věcí obracet na jiné členy advokátní kanceláře, soud prvního stupně shledal splnění důležité prevenční povinnosti ve vztahu ke klientovi, kdy klient měl informaci o tom, že žalobce již jeho věc nevyřídí. Obdobnou informační povinnost však měl podle závěru soudu prvního stupně žalobce i ve vztahu k žalovanému, avšak žalobce v řízení neprokázal, že by dne 1. 12. 2022 s žalovaným či [jméno FO] o případu p. [jméno FO] hovořil a informoval je o stavu věci. Soud prvního stupně posoudil absenci poskytnutí informace o stavu vyřizování věci klienta [jméno FO] jako závažné porušení pracovních povinností ze strany žalobce, avšak ani intenzita tohoto porušení nedosahuje intenzity potřebné pro možnost využití OZPP (porušení zvlášť hrubým způsobem), neboť ještě před formulováním OZPP se žalovanému v rámci telefonického informování od klienta podařilo potřebný rozsah informací o stavu věci obdržet a následně byl dohodnut postup, že advokátní kancelář věc zpracuje do 4. 12. 2022, což se dle výpovědi [jméno FO] i stalo. Sdělení svědka [jméno FO], že se svou žádostí nakonec neuspěl z důvodu její opožděnosti, neměl soud prvního stupně za věrohodné, neboť se o tomto žalovaný v řízení nezmínil, ačkoliv by se jednalo o skutečnost, která mohla závažnost nedostatků v postupu žalobce zvýšit.

14. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud na základě uvedených třech právních případů klientů [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] dovodil určité nedostatky v plnění pracovních povinností ze strany žalobce, nejednalo se ani v jednom z nich (posuzováno jednotlivě), ani v jejich souhrnu o případy porušení pracovních povinností, které by bylo možné klasifikovat jako porušení povinností zvlášť hrubým způsobem.

15. K poslednímu určitému důvodu OZPP, že žalobce se na schůzce dne 1. 12. 2022 nevhodně choval, když se měl o žalovaném vyjádřit, že má ,,schizofrenní myšlení", čímž došlo k jeho urážce, soud prvního stupně uvedl, že pokud by se žalobce skutečně o žalovaném vyjádřil tak, že je schizofrenní, nebo že trpí schizofrenií (popř. že má schizofrenní myšlení), mohla by taková poznámka za určitých podmínek představovat urážku. Žalobce však podle závěru soudu prvního stupně nic takového neuvedl, když uvedl: „Takže to je strašně zajímavý. Vy mě vytýkáte jako že práci a zároveň nechcete přijmout dohodu o ukončení pracovního poměru. To je trochu schizofrenní“. Za evidentní soud prvního stupně považoval to, že žalobce použitím slova schizofrenní narážel nikoliv na myšlení žalovaného, ale na jeho přístup k požadavkům vůči žalobci. Užití slova schizofrenní k ilustraci toho, že požadavky žalovaného byly v určitém rozporu, nepovažoval za přehnané, ani použité za účelem urážky žalovaného. Uvedl, že žalovaný ostatně sám na slova žalobce klidně odvětil, že „to není schizofrenní“ a chystal se žalobci vysvětlovat, co znamená slovo schizofrenní. Jediný, kdo se použití tohoto slova podrážděně chytil byl [jméno FO], který začal slovně žalovaného bránit slovy: „Co si dovoluješ někomu říkat, že je schizofrenní“. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že uvedené slovní vyjádření nepředstavovalo porušení pracovních povinností, pro které by žalovaný mohl odůvodněně přikročit ke skončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením.

16. Jako nikoli nepodstatný shledal soud prvního stupně časový aspekt, který byl ke dni 1. 12. 2022 mezi účastníky dán, a to skutečnost, že pracovní poměr žalobce u žalovaného měl dle pracovní smlouvy skončit ke dni 31. 12. 2022. Úvahou dovodil pravděpodobný motiv jednání žalovaného k uplatnění OZPP vůči žalobci, a to frustraci, že pokud by za pochybení, o kterých byl tehdy přesvědčen, že na straně žalobce nastaly, dal žalobci pouze výpověď z pracovního poměru, nezpůsobil by mu tím žádnou citelnou újmu, neboť ke skončení pracovního poměru by i bez dání výpovědi došlo již ke dni 31. 12. 2022. Žalovaný si byl podle názoru soudu prvního stupně vědom, že pro žalobce jako kardiaka nebude problém obstarat si doklad o dočasné pracovní neschopnosti počínající dnem 2. 12. 2022, a proto nevyčkal ani do následujícího dne a hned dne 1. 12. 2022 přikročil k sepisu a odeslání OZPP žalobci. Podle názoru soudu prvního stupně se tak ze strany žalovaného jednalo o snahu poškodit žalobce z důvodu frustrace, kterou žalovaný v souvislosti s náhlým odchodem žalobce od plnění pracovních povinností proti jeho vůli, jakožto zaměstnavatele, pociťoval.

17. Stran absence žalobce v práci počínaje dnem 2. 12. 2022 soud prvního stupně uvedl, že žalobce neprokázal, že by byl od 2. 12. 2022 uznán dočasně práce neschopným, když pouze poukazoval na to, že dne 7. 12. 2022 obdržela [právnická osoba] od žalovaného dvě hromadná oznámení s odhláškou žalobce k 30. 11. 2022 a 1. 12. 2022, z čehož žalobce dovozoval, že s ním již žalovaný jako se zaměstnancem od 1. 12. 2022 stejně nepočítal. Pokud bylo OZPP vyhotoveno a odesláno již dne 1. 12. 2022, nemohlo, zejména v situaci, kdy neomluvená absence počínající dnem 2. 12. 2022 nebyla důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, ovlivnit jeho závěry o důvodnosti či nedůvodnosti žaloby. Ze všech vyložených důvodů dospěl soud prvního stupně k závěru o důvodnosti požadavku žalobce vedoucího k rozhodnutí, že posuzované okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Soud prvního stupně se na závěr vypořádal s listinnými důkazy, které provedl, ale neměly na jeho rozhodnutí vliv (hodnocení žalobce jako asistenta soudce Krajského soudu v [Anonymizováno], výplatní pásky žalobce, stížnost žalobce k České advokátní komoře, evidenční list důchodového pojištění, potvrzení o zaměstnání pro zaměstnance, zpráva Obecního úřadu [obec]), a s důkazními návrhy žalovaného, které neprovedl (výslechy svědků a další listinné důkazy).

18. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“. ) a přiznal je v řízení úspěšnému žalobci ve výši 5 456 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč, nákladů na jízdné dle § 30 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve výši 3 206 Kč (tj. 7 x 458 Kč za cesty žalobce k jednání soudu 26. 6. 2023, 16. 1. 2024, 5. 3. 2024, 22. 4. 2024, 17. 6. 2024, 9. 9. 2024 a 24. 9. 2024 v ceně veřejného hromadného dopravního prostředku) a nákladů na parkovné ve výši 250 Kč. Soud prvního stupně nepřiznal žalobci náklady za jízdné vlastním motorovým vozidlem s odůvodněním, že k jeho použití neměl žalobce jeho předchozí souhlas (§ 30 odst. 1, 2 vyhl. č. 37/1992 Sb.). O nákladech státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 o. s. ř. a povinnost k jejich náhradě představované svědečným ve výši 751 Kč uložil v řízení procesně neúspěšnému žalovanému. O lhůtě k plnění rozhodl soud prvního stupně podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání oba účastníci.

20. Žalovaný odvoláním napadl celý rozsudek soudu prvního stupně a navrhl primárně jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podrobně se vyjádřil k jednotlivým bodům odůvodnění napadeného rozsudku. Vytýkal soudu prvního stupně, že dokazování nevedl k řádnému a objektivnímu zjištění, zda žalobce ctil a řídil se, jakožto advokátní koncipient, jednotlivými pravidly v podobě norem týkajících se profesionální etiky a norem etických, které se vážou k výkonu takovéhoto zaměstnání, kdy již ve vyjádření k žalobě bylo na tyto nedostatky ze strany žalovaného poukazováno. Při posouzení, zda jednání v podobě konání či opomenutí ze strany žalobce dosahovalo takové intenzity, aby mohlo dojít k okamžitému zrušení pracovního poměru, je zapotřebí vycházet i z dalších okolností, které již popsány být nemusí, tedy zaměřit se na celkový postoj k plnění pracovních úkolů a rovněž tak vystupování a prezentování advokátní kanceláře navenek, a to především vůči jednotlivým klientům se kterými přišel žalobce do kontaktu. Podle jeho názoru nebyl v tomto smyslu řádně a objektivně zjištěn skutkový stav, a to i z důvodu nepřipuštění důkazních prostředků v podobě výslechů několika svědků, čímž došlo k porušení § 125 o. s. ř. Uplatnil proto odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., tedy neúplné zjištění skutkového stavu věci. Namítal dále, že žalobce měl absolvovat pouze vstupní test nikoli advokátní zkoušku, kdy až po tomto úspěšném absolvování byl oprávněn si podat přihlášku k vykonání advokátní zkoušky. Nadstandardní poskytnutí příprav ze strany žalovaného je proto třeba brát jako významnou skutečnost v rámci pracovního vztahu mezi žalobcem a žalovaným. Potvrdil, že žalobce se měl dostavovat do místa výkonu práce v [obec] 1x týdně, avšak od samého počátku, a to již před samotným uzavřením pracovního poměru, byl žalobce informován o jeho náplni práce, a to že je zapotřebí v rámci výpomoci pro žalovaného psát a tedy vytvářet kvalifikované právní dokumenty pro jednotlivé klienty. Prokazatelně tomu tak ze strany žalobce nebylo a soud prvního stupně se tímto směrem neřídil. Uvedl, že od ledna do prosince 2022 měl žalobce na starosti pouze cca 10 případů, přičemž ani jeden právní dokument nebyl jednak úplný a tedy kvalifikovaný tak, jak se dá předpokládat od osoby, která má jednak právní vzdělání, praxi v justici přes deset let. Uplatnil proto odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. b) e) o. s. ř., neboť soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem ze strany žalovaného a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Za potřebné považuje přihlédnout ke všem okolnostem, které se vážou k osobě žalobce a jeho pracovnímu nasazení a tedy výkonu, rovněž tak loajalitě k této advokátní kanceláři. K případu p. [jméno FO] uvedl, že bylo prokázáno e-mailovou zprávou z 7. 2. 2022, že již v únoru 2022 byla tato jednoduchá právní věc svěřena žalobci a dalo se předpokládat, že bude žalobcem vypracována v krátkém časovém horizontu, maximálně několika dnů. Bylo prokázáno, že žalobce se této věci začal věnovat až na konci listopadu 2022 v samém závěru jeho působení u žalovaného, tedy po více jak 3/4 roce. Podle názoru žalovaného došlo ze strany soudu prvního stupně k porušení § 132 o. s. ř., a to sice, že soud prvního stupně jednotlivé důkazy hodnotil podle své úvahy, avšak nehodnotil a tedy ani nepromítl všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, pečlivě nepřihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo a tedy soud prvého stupně dospěl na základě takto provedených důkazů a následnému hodnocení zcela k nesprávným skutkovým zjištěním ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Dále uvedl, že [jméno FO] byl nucen dohlížet a vést osobu žalobce v rámci jeho zaměstnání, neboť žalobce si s ničím pomalu nevěděl rady, dopouštěl se neustále chyb, které po něm musel [jméno FO] odstraňovat, rovněž tak přepracovávat i jednotlivé právní dokumenty, v neposlední řadě žalobce neuměl jednat s klienty a pokud s nimi jednal, tak po určité době tito klienti si již nepřáli, aby je měl dále žalobce na starost. O kvalitách a schopnostech žalobce, svědčí případ obchodní společnosti [právnická osoba] Stran osoby žalobce a jeho přístupu k práci v rámci justice, odkázal na zprávu Krajského soudu [adresa] ze dne 14. 7. 2023 ve spojení s pracovním hodnocením osoby žalobce s tím, že je zapotřebí vzít v potaz, že těsně před nástupem žalobce do pracovního poměru u žalovaného, byl zaměstnán na pozici asistenta soudce v období od [datum] do [datum] a soudkyně několikrát hodnotila žalobce negativně, vytýkala mu řadu nedostatků a to jak v činnosti na pokyn, tak v činnosti samostatné, kdy výsledky této činnosti, byly žalobci opakovaně vráceny, v rámci chyb a nedostatků byly žalobci snižovány odměny a dokonce na něj byla podána stížnost k místopředsedovi krajského soudu. Tento listinný důkaz se týká pracovní kázně a povinností zaměstnance a soud prvního stupně se jím měl řídit. Důsledek porušení pracovních povinností ze strany žalobce vedoucí ke způsobení škody v podobě vrácení finančních prostředků za dva úkony právní služby ve věci klienta [jméno FO] absentují v rámci skutkového zjištění ze strany soudu prvního stupně. Dále soudu prvního stupně vytýká, že až nepochopitelně přehlížel jeho vyjádření k žalobě, ve kterém jsou uváděna jednak tvrzení spolu s důkazními prostředky a další věci, které měl žalobce na starost či poškození klienti, které se vážou k výkonu zaměstnání a i judikatura dopadající na danou věc. Jsou tak naplněny odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), g) o. s. ř. Přístup a postoj ze strany soudu prvního stupně považuje za zcela jednostranný až zaujatý vůči žalovanému, což vedlo k vydání zmatečného a nepřezkoumatelného rozhodnutí. Za nesprávné považuje žalovaný to, že se soud prvního stupně zaměřil jen na vytýkané nedostatky či klienty uváděné v okamžitém zrušení pracovního poměru a vůbec se neřídil tím, že je třeba přihlížet ke všem okolnostem, které vyplynuly, a to i po svévolném opuštění žalobce z místa výkonu zaměstnání, kdy tento až dne 20. 12. 2022 dostal do dispozice písemné okamžité zrušení pracovního poměru. Svévolné a zcela nepochopitelné opuštění pracoviště žalobcem a nepředání informací k jednotlivým případům, mělo za následek právě další okolnosti, které ani nemohly být v prvotní chvíli uplatněny a uvedeny v písemném okamžitém ukončení pracovního poměru. Pokud by žalobce projevoval tzv. opravdový zájem o zaměstnání u žalovaného, nedošlo by k porušení jeho základních povinností vyplývajících z § 301 zákoníku práce, kdy žalobce prokazatelně jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, nespolupracoval s ostatními zaměstnanci a celkově byl neloajální. Celkový přístup a postoj žalobce k výkonu zaměstnání se negativně zlomil v listopadu 2022, kdy jednak neudělal písemný test, o této skutečnosti žalovaného neinformoval, kdy navíc již a opětovně tak, jak tomu bylo od ledna do září 2022, nebyl od poloviny října 2022 nikterak zatížen a téměř měsíc měl na přípravu k písemnému testu. Během listopadu 2022 byl pouze dvakrát osobně v místě výkonu zaměstnání, tedy v [obec]. Zjištění soudu prvního stupně, že úlevy v širším rozsahu nebyly zjištěny opětovně, svědčí o neúplném zjištění skutkového stavu věci, soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a důkazním prostředkům ze strany žalovaného a na základě provedeného dokazování došel i k nesprávným skutkovým zjištěním. Zopakoval, že žalobce měl po dobu skoro 40 týdnů (od 3. 1. 2022 do 1. 12. 2022) jednak poskytnutou nadstandartní dovolenou v rozsahu 4 týdnů, kdy na toto neměl ze zákona nárok, s ohledem na délku odpracované doby, a dále placené pracovní volno v rozsahu každého pátku 1x za 14 dní. K těmto skutečnostem nebylo ze strany soudu prvního stupně nikterak přihlédnuto. Namítal, že žalobce byl prokazatelně upozorňován, a došlo tak k výtkám adresovaným žalobci ze strany [jméno FO], který byl od samého počátku pověřen žalovaným k přidělování některých případů žalobci, což žalobce akceptoval a [jméno FO] mu musel být po celou dobu pracovního poměru žalobce u žalovaného nápomocný. Žalovaný má za prokázané, že žalobce svévolně opustil pracoviště, nepředal jakékoliv informace k jednotlivým případům, které měl přiděleny ke zpracování a došlo k jeho nevhodnému chování, a to urážce vůči žalovanému, že má „schizofrenní myšlení.“ Vytýkal soudu prvního stupně, že taková skutková zjištění neučinil. Zásadní vady napadaného rozhodnutí podle jeho názoru naplňují odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), d), e) o. s. ř. Zopakoval, že žalobce již počínaje dnem 1. 12. 2022 přestal vykonávat práci advokátního koncipienta u žalovaného, neboť již toho dne před 14 hodinou, kdy mělo dojít ke schůzce, a tedy jednání s klientem [jméno FO], svévolně opustil pracoviště a od této doby se stal nekontaktním. Následně měl žalobce od 1. 12. 2022 do 20. 12. 2022 neomluvenou absenci v zaměstnání, kdy ani zaměstnavateli nedodal pracovní neschopnost. Poukázal za záměnu osob [jméno FO] a [jméno FO] ze strany soudu prvního stupně. Uvedl, že ve věci klienta [jméno FO] měl soud prvního stupně vyjít i z vyjádření žalovaného k žalobě. Ve věci klienta [jméno FO] soud prvního stupně podle výtky žalovaného opomněl provést důkazy, a to Zápis z jednání ze dne 7. 12. 2022, ve kterém je detailně popsán případ tohoto klienta, výpis z bankovní účtu žalovaného, kdy na základě jednání ze strany žalobce byl nucen žalovaný klientu [jméno FO] vrátit zaplacené náklady za dva úkony poskytnuté právní služby ve výši 6 025 Kč, čímž byla žalovanému způsobena škoda v příčinné souvislosti s jednáním žalobce, dále došlo i k ukončení právního zastoupení ze strany tohoto klienta a tím pádem i vzniku další nejenom finanční škody, ale i poškození dobrého jména advokátní kanceláře žalovaného. Obdobný případ nastal i u dalšího nejmenovaného klienta, u kterého se nepodařilo zajistit zproštění mlčenlivosti. Jedná se o dalšího poškozeného klienta, kdy na základě ukončení právního zastupování z důvodu jednání a vystupování žalobce v budově soudu, mu byly vráceny zaplacené finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. V rámci vyjádření k žalobě byla tato skutečnost tvrzena a prokazována, avšak soud prvního stupně jí přehlédl. Namítal, že jednotlivé excesy ze strany žalobce s ním nemohli být probrány z důvodu jeho svévolného opuštění pracoviště a jeho neochoty cokoliv sdělovat či řešit. Další významné skutečnosti, a tedy i okolnosti působení žalobce jakožto zaměstnance u žalovaného vyplynuly až po uplatnění okamžitého zrušení pracovního poměru. Soud prvního stupně podle názoru žalovaného neposoudil všechny rozhodné okolnosti. Vůbec nepřihlédl k neomluvené nepřítomnosti žalobce v práci od 1. 12. 2022 od cca 14:00 hod. do 20. 12. 2022. K případu klienta [jméno FO] uvedl, že i kdyby žalobce odvolal jednostranně termín schůzky s ním, měl za povinnost setrvat v místě výkonu jeho zaměstnání a za jeho přítomnosti mělo dojít ke konfrontování tohoto klienta s jeho osobou ohledně excesu žalobce v provozovně tohoto klienta, který se odehrál 23. 11. 2022 a k předání informací a podkladů týkajících se tohoto klienta. K případů klientů [jméno FO] uvedl, že bylo prokázáno, kdy byla jejich věc svěřena žalobci a do jaké doby měla být vypracována. O rozsahu údajů, které měl žalobce do tohoto právního dokumentu zakomponovat, měl soud prvního stupně provést dokazování. Odůvodnění rozhodnutí soudem prvního stupně stran případu klienta [jméno FO], konkrétně, že žalobce splnil důležitou prevenční povinnost, považuje žalovaný za absolutně nepochopitelné, neboť je napadán a vykládán základní princip pracovně právního vztah, mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, kdy žalobce, jakožto zaměstnance, je podřízen žalovanému, jakožto zaměstnavateli, tedy odkazování klienta ze strany žalobce na jiného člena advokátní kanceláře považuje za zcela nepřijatelné a nepochopitelné, když žalobce byl v pracovním poměru u žalovaného až do 20. 12. 2022. Má za to, že u žalobce je třeba brát zřetel k celkovému výkonu a postoji, kdy působil u žalovaného a rovněž tak i ke skutečnostem a důkazům, které vyplývají z jeho předešlého výkonu práce na Krajském soudě [adresa]. Žalovaný ze strany soudu prvního stupně cítil snahu o zlehčování a bránění osoby žalobce. Má za to, že je třeba vycházet z § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalovaný pociťuje, a to i s ohledem na jeho věk a postavení, posuzovanou urážku jako nepřijatelný zásah do jeho osobnosti, konkrétně na jeho zdraví, vážnost a čest. Za zcela nepřijatelné považuje žalovaný odůvodnění soudu prvního stupně, že u žalovaného vznikla „flustrace“ a následné domněnky a hypotézy považuje za nepochopitelné. Další nedostatky, excesy či jednotlivá další pochybení ze strany žalobce byly zjištěny až po uplatnění okamžitého zrušení pracovního poměru, avšak prokazatelně v období, kdy žalobce byl v pracovním poměru žalovaného, tedy až do 20. 12. 2022. Uvedl, že v první chvíli ho vedlo k okamžitému zrušení pracovního poměru svévolné opuštění pracoviště, urážka jeho osoby, nepředání informací a podkladů k jednotlivým klientům, nedodělky a vystupování žalobce, a tedy i jeho jednání, mimo advokátní kancelář. K poskytnuté dovolené žalovaný uvedl, že na ní neměl žalobce nárok, přičemž benevolence (bonus) ze strany žalovaného měla být brána v potaz v rámci celkových okolností daného případu, stejně tak jako poskytnuté volno na přípravu k vykonání vstupního testu a stížnost žalobce na žalovaného u České advokátní komory.

21. Žalobce s odvoláním žalovaného nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav korektně a správně na něj aplikoval pracovněprávní normy. K „neposkytnutí či odmítnutí předání informací ke spisu“ uvedl, že ještě dne 1. 12. 2022 byl na děčínském okresním soudu jako právní zástupce v opatrovnické věci, spis řádně předal a zpravil advokátní kancelář o dalším datu jednání. Spisy, které v advokátní kanceláři zanechal ráno toho dne, byla jako všechny „spisy“ pouze dva či tři ofocené listy z hlavních spisů uložených v advokátní kanceláři. S tzv. hlavními spisy žalobce nikdy nepracoval. Pokud by měl žalovaný skutečný zájem o přehled nebo mu tento chyběl, měl možnost žalobce jakýmkoliv písemným způsobem po 1. 12. 2022 kontaktovat a dotázat se jej na předmětné věci, což nikdy neučinil. Diskuzi s [jméno FO] dne 1. 12. 2022 žalobce odmítl vzhledem k jeho agresivitě (nejen) ten den. Žalobce má za to, že, i přes velmi zdlouhavé dokazování a výtky, rozhodl soud prvního stupně ve výrocích I. a III. spravedlivě a po právu. Podle jeho názoru bylo jedním z cílů procesní obrany žalovaného především poškození dobré pověsti žalobce. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích I. a III.

22. Žalobce se odvolal proti nákladovému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně. Namítal, že žádal o přiznání nákladů ve výši 15 681 Kč sestávající ze soudního poplatku 2 000 Kč, cestovného 13 431 Kč (v odvolání požadovanou výši změnil na 13 286 Kč) a parkovného 261 Kč. Doložil účtenky za čerpané pohonné hmoty. Nesouhlasil s nepřiznáním nákladů za cestovné osobním automobilem z důvodu neschválení jeho použití, neboť již na konci prvního jednání před soudem prvního stupně 26. 6. 2023 předseda senátu „domlouval“ účastníkům řízení, aby věc řešili smírně s tím, že si ušetří náklady, v případě žalobce (explicitně) na automobilovou dopravu do Děčína. Na posledním jednání žalobce diskutoval se „soudem“ otázku ofocení technického průkazu automobilu právě s ohledem na uplatnění náhrady nákladů. Soud prvního stupně si tedy byl této skutečnosti vědom. Za nelogické považuje žalobce přiznání nákladů na parkovné ve výši 250 Kč, když však navrhoval částku 261 Kč. Namítal, že navzdory tomu, že má procesní postavení účastníka řízení s bydlištěm na [územní označení], je rovněž advokátem se sídlem advokátní kanceláře v [obec]. Použití automobilu proto považuje za zcela účelné a racionální. Doplnil, že to byl žalovaný, popř. jeho [Anonymizováno] [jméno FO], který neustále prodlužovali řízení až na sedm jednání. Navrhl změnu výroku II. tak, že žalovaný je žalobci povinen zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 15 547 Kč.

23. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř.), byla podána v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

24. Řízení před soudem prvního stupně netrpí vadami, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci. Odvolací soud proto neshledal důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Stejně tak odvolací soud nedospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, což by jinak zakládalo důvod k jeho zrušení rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.

25. Při hodnocení napadeného rozsudku lze konstatovat, že soud prvního stupně provedl v řízení řádným způsobem a v dostatečném rozsahu dokazování, z něhož učinil nezbytná skutková zjištění, z nichž vyvodil skutkové a právní závěry, které v odůvodnění rozhodnutí pečlivým, srozumitelným a přiléhavým způsobem popsal a vyložil, zdůvodnil z jakých důkazů při svém rozhodnutí vycházel, odvolací soud považuje přijaté závěry soudu prvního stupně jak po skutkové, tak po právní stránce, včetně právního posouzení, za zcela správné, při svém rozhodnutí z nich vycházel a pro stručnost na ně zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož: „Vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu dle § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.“ 26. Soud prvního stupně posuzoval správně otázku platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které dal žalovaný žalobci dopisem ze dne 1. 12. 2022, doručeným žalobci dne 20. 12. 2022, podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále jen „zákoník práce“).

27. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že posuzovaná žaloba, podaná u soudu prvního stupně dne 30. 1. 2023, byla podána v zákonem stanovené dvouměsíční prekluzivní lhůtě (§ 72 zákoníku práce).

28. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

29. Okamžité zrušení pracovního poměru je třeba považovat za mimořádný způsob skončení pracovního poměru. Zákoník práce opravňuje zaměstnavatele, aby tímto způsobem ukončil pracovní poměr pouze ve výjimečných situacích, kdy by bylo neúnosné jeho další trvání až do uplynutí výpovědní doby. Pracovní poměr končí v těchto případech ihned. Účinky zrušovacího projevu totiž ze zákona nastávají dnem, kdy písemný projev o okamžitém zrušení pracovního poměru je doručen zaměstnanci. Dodržování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [§ 38 odst. 1 písm. b) a § 301 zákoníku práce]. Má-li být porušení takové povinnosti právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, závažným porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru [§ 55 odst. 1 písm. b), § 52 písm. g) zákoníku práce]. Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance.

30. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

31. Pro platnost okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je podstatné zjištění, zda se zaměstnanec skutečně dopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, jež je mu v okamžitém zrušení pracovního poměru vytýkáno, a zda toto porušení dosahuje intenzity požadované v uvedeném ustanovení, tj. zvlášť hrubým způsobem. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které jsou důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze "nahrazovat" nebo "doplňovat" vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji (srov. při obsahově shodné právní úpravě v zákoně č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 198/96, který byl uveřejněn pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3572/2013, ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3648/2019 a ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3864/2018).

32. Odvolací soud plně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že požadavek na jednoznačné skutkové vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným důvodem, nesplňují části OZPP týkající se případů [jméno FO] (tepelné čerpadlo - nevypracování žaloby), [jméno FO] (poškozené osobní motorové vozidlo - nevypracování předžalobní výzvy, žaloby atd.) a [jméno FO] (vypořádání SJM - předžalobní výzva, žaloba atd.), kdy absentují konkrétně vymezené důvody neuspokojivých pracovních výsledků, které vedly žalovaného k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobcem. Bezesporu se v těchto případech jedná o nedostatečnou konkretizaci důvodů vedoucí k neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru z uvedených důvodů.

33. Jde-li o další právní případy uvedené v OZPP, a to [jméno FO], manželů [jméno FO] a [jméno FO], tak tyto nedostatečnou konkretizací, tedy nezaměnitelností s jinými důvody, netrpí, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Soud prvního stupně se těmito důvody proto správně jednotlivě zabýval po věcné stránce, kdy ve vztahu ke každému z nich zkoumal v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu to, zda se staly tak, jak je skutkově žalovaný popsal, zda lze z prokázaného skutkového děje dovodit porušení pracovních povinností žalobcem a o jaký stupeň intenzity prokázaného porušení povinností se jedná, a dospěl k závěru, že ani z jeden uplatněných důvodů, pokud vůbec nastal tak, jak bylo v OZPP uváděno, což v řízení prokázáno nebylo, nedosahoval takového stupně intenzity (tj. porušení povinností zvlášť hrubým způsobem), že by zakládal důvod pro mimořádný způsob skončení pracovního poměru, a to jeho okamžitým zrušením ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. S tímto závěrem odvolací soud plně souhlasí. Odvolací soud pro stručnost považuje za vhodné odkázat na přehledné, výstižné a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně v bodech 57. – 85., se kterým souhlasí a v zásadě k němu nemá co dodat. Odvolací soud uzavírá, že žalobce se svým prokázaným jednáním ve vztahu ke klientům [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] nedopustil takového porušení pracovních povinností, které by bylo možné kvalifikovat jako zvlášť hrubým způsobem, pročež nezavdal důvod pro postup žalovaného ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Totéž platí o posledním určitém důvodu OZPP stran „schizofrenie“, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce se žádné urážky vůči žalovanému nedopustil, když pouze na skutečnost, že s ním žalovaný odmítl uzavřít dohodu o skončení pracovního poměru a zároveň mu vytýkal nedostatky v práci, reagoval vcelku logicky vyjádřením, že to je trochu „schizofrenní“. Takové vyjádření však nepředstavuje urážku ve smyslu zásahu do osobní integrity žalovaného vedoucí k oprávněnému využití institutu okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným. Opětovně i stran tohoto důvodu lze plně odkázat na právní posouzení soudem prvního stupně, se kterým odvolací soud souhlasí.

34. Při zohlednění okolností daného případu, kdy od ledna do minimálně října 2022 byly pracovní i osobní vztahy mezi účastníky řízení bezproblémové, až přátelské (viz rodinné obědy v domácnosti žalovaného, vstřícný přístup žalovaného k plnění pracovních povinností žalobcem), žalovaný neměl vůči žalobci žádné výhrady, až do prosince 2022 vůči žalobci neučinil žádnou písemnou výtku stran plnění jeho pracovních povinností, a při nezbytném zohlednění časové souvislosti daného případu, kdy od vypracování OZPP (1. 12. 2022) zbýval do konce pracovního poměru žalobce u žalovaného 1 měsíc (pracovní poměr měl skončit 31. 12. 2022), nelze než dospět k závěru, že ze strany žalovaného se jednalo o nepromyšlené, dostatečně neuvážené, až unáhlené řešení nastalé konfliktní situace, k níž prokazatelně došlo dne 1. 12. 2022 při jednání žalovaného s žalobcem, za vydatného (negativního) přispění [Anonymizováno] žalovaného [jméno FO], a to způsobem, který zákon neumožňuje, když okamžité zrušení pracovního poměru nemůže a nesmí být prostředkem msty či šikany zaměstnavatele vůči zaměstnanci a nelze ho k takovým účelům zneužívat.

35. Jde-li o odvolací námitky žalovaného, je třeba uvést, že se jedná o velmi podrobnou, obsáhle formulovanou polemiku s jednotlivými body odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud neshledal ani jednu z námitek důvodnou. Jak již bylo uvedeno, soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci dostatečným a objektivním způsobem na základě řádně provedeného dokazování, včetně správného hodnocení provedených důkazů, prokázaný skutkový stav správně posoudil z hlediska právní úpravy platné a účinné v době uplatnění okamžitého zrušení pracovního poměru. Správně se soud prvního stupně nezabýval skutky a tvrzeními, které v OZPP žalovaný neuvedl (případ [jméno FO] či společnosti [právnická osoba], chování žalobce v provozovně [jméno FO]), resp. které v té době ani nenastaly (neomluvená absence žalobce v práci od 2. 12. 2022 do 20. 12. 2022). Pokud žalovaný sám ze své vůle, jakožto zaměstnavatel, žalobci poskytoval dovolenou a pracovní volno, na které neměl zákonný nárok, platil mu pracovní pomůcky či obědy, toleroval žalobci jeho pracovní nasazení a způsob výkonu práce, vykonával nad ním dozor, jdou tyto skutečnosti na vrub žalovaného, který takto „benevolentně“ pracovní vztah mezi účastníky řízení od počátku nastavil a zpětně tím nemůže v daném řízení argumentovat v neprospěch žalobce. Správně soud prvního stupně nevycházel ze skutkových zjištění z provedených důkazů, které na jeho rozhodnutí neměli vliv a stejně tak zcela správně z důvodu hospodárnosti zamítl důkazní návrhy žalovaného, které podle jeho názoru neměly na rozhodnutí dopad, neboť se buď týkaly skutků neobsažených v OZPP nebo sice obsažených, avšak skutkově neurčitých. Odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 733/2022 neshledal odvolací soud případným, neboť se týká skutkově odlišné situace, kdy žalobkyně přestala docházet k výkonu práce a ke dni vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru měla neomluvené absence, což lze nepochybně zásadně hodnotit jako zaviněné porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. K takové ani skutkově obdobné situaci však v posuzované věci nedošlo.

36. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že z důvodů uvedených v posuzovaném okamžitém zrušení pracovního poměru žalobce neporušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalovaný s ním proto ukončil pracovní poměr okamžitým zrušením ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce neprávem.

37. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v meritorním výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku III., o nákladech státu, o nichž bylo rozhodnuto rovněž správně.

38. Pokud jde o nákladový výrok II. rozsudku, je třeba souhlasit se soudem prvního stupně, že žalobci, jakožto nezastoupenému účastníku v daném řízení (byť se profesí jedná o advokáta), nenáleží náhrada cestovného vlastním osobním vozidlem, pokud mu použití tohoto vozidla předem soud prvního stupně neodsouhlasil, což se, jak vyplývá z obsahu spisu, v posuzované věci nestalo (§ 30 odst. 1 vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy). Za situace, kdy žalobce náhradu cestovních nákladů požadoval, mu soud prvního stupně správně přiznal tuto náhradu, avšak představovanou jízdným veřejným hromadným dopravním prostředkem. Protože žalobci nenáleží právo na náhradu nákladů na použití osobního motorového vozidla, nelze mu přiznat ani náhradu parkovného související s použitím tohoto vozidla. Proto odvolací soud snížil přiznané náklady řízení o částku 250 Kč, když výrokem I. písm. b) tohoto rozsudku podle § 220 odst. 1 per analogiam o. s. ř. změnil výrok II. napadeného rozsudku co do výše přiznaných nákladů, která činí 5 206 Kč, jinak tento výrok (co do základu, lhůty k plnění a platebního místa) jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

39. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, a to s ohledem na to, že procesně úspěšný žalobce požadované náklady odvolacího řízení do vyhlášení rozhodnutí nikterak nespecifikoval ani nevyčíslil, ačkoli se k tomu při odvolacím jednání zavázal.

Poučení