19 C 42/2023 - 274

Rubrum

Okresní soud v Děčíně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Vladimíra Diviše a přísedících Mgr. Markéty Chadžijské a Jaroslava Kratochvíla ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Anonymizováno] [Datum narození žalobce] [Anonymizováno] [Adresa žalobce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], [Anonymizováno] [IČO žalovaného] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Adresa žalovaného] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno advokáta] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Adresa advokáta] o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru uskutečněné žalovaným písemností datovanou dnem [datum] je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 456 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 751 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 23.1.2023 doručenou soudu 30.1.2023 domáhal vůči žalovanému určení, že okamžité zrušení pracovního poměru uskutečněné žalovaným písemností datovanou dnem [datum] a doručenou žalobci dne 20.12.2022 je neplatné, když uvedl, že dne 3.1. 2022 s žalovaným uzavřel pracovní smlouvu, dle níž byl přijat na místo advokátního koncipienta v advokátní kanceláři žalovaného s tím, že se jednalo o pracovní poměr na dobu určitou, tj od 3.1. 2022 do 31.12. 2022. Jelikož žalobce nebyl dlouhodobě v pracovním poměru v [Anonymizováno] [jméno FO] spokojen, rozhodl se požádat dne 28.11. 2022 žalovaného o uzavření dohody o ukončení pracovního poměru žalobce ke dni 1.12. 2022. Dne 1.12. 2022 odpoledne se žalobce dostavil do sídla advokátní kanceláře žalovaného, kde mu bylo, mimo jiné, žalovaným dáno najevo, že dohoda o ukončení pracovní poměru uzavřena nebude, neboť žalovaný trvá na dalším zaměstnávání žalobce až do 31.12.2022. Následně byl žalobce od 2.12. 2022 v pracovní neschopnosti a dne 20.12. 2022 převzal poštou zaslané okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm b), zákoníku práce. K textu „okamžitého zrušení pracovního poměru“ (dále též OZZP) žalobce uvedl, že je přesvědčen, že je v rozporu již se základním požadavkem ustanovení § 60 zákoníku práce, neboť nejde o skutkové vymezení důvodu tak, aby nebyl zaměnitelný s důvodem jiným. V textu OZPP je uvedeno hned několik „důvodů“, které jsou navíc všechny nepravdivé. Domnívá se, že již ve formulacích, které dokument OZPP obsahuje, nejsou splněny zákonné náležitosti pro okamžité zrušení pracovního poměru. Konkrétně k jednotlivým „důvodům“ uvedeným v textu OZPP uvedl žalobce, že v článku II je zcela nepravdivě uvedeno: „...došlo z Vaší strany k zcela svévolnému opuštění pracoviště před 14:00 hod, přestože na 14:00 hod. jste byl domluven na schůzce s klientem [Anonymizováno] [tituly před jménem] [adresa], kdy tato schůzka a tedy jednání se nemohlo uskutečnit s ohledem na absenci Vaší osoby a rovněž tak nebyly z Vaší strany dodány podklady k této předmětné věci. Neuposlechl jste můj příkaz jakožto zaměstnavatele a z pracoviště jste zcela svévolně odešel, ačkoliv jste si musel být vědom skutečnosti, že mé osobě jakožto zaměstnavateli může vzniknout škoda, která i bohužel vznikla v důsledku neposkytnutí právních služeb objednanému klientu a rovněž tak došlo Vašim jednáním k poškození pověsti mé osoby a tím i celé advokátní kanceláře.” Žalobce k tomu uvedl, že s klientem na schůzce domluven nebyl, telefonicky s ním hovořil, dne 30.11. 2022 v 15:40, sdělil mu, že spolupráci s [Anonymizováno] [jméno FO] hodlá ukončit nejpozději dne 1.12. 2022 a nemá zájem o jakýkoliv další kontakt s osazenstvem této [Anonymizováno]. Klient obdržel ze strany žalobce vše, co požadoval elektronicky již před časem. Klient [tituly před jménem] [jméno FO] informoval žalobce o tom, že si jej na schůzku zve [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud pak jde o odchod žalobce z pracoviště, v pracovní smlouvě není nijak uveden rozvrh pracovního dne, pouze je obecně stanovena týdenní pracovní doba v rozsahu 40 hodin. Za zcela zásadní pro pochopení kontextu situace „na pracovišti“ považuje žalobce tu skutečnost, že se v sídle [Anonymizováno] [jméno FO] pohyboval pouze minimálně, zpravidla jednou týdně, nejčastěji v úterý. Nikdy v prostorech [Anonymizováno] [jméno FO] či ve městě [adresa] nebyl déle než přibližně 6 hodin. Přijížděl do [adresa] ze svého bydliště z [adresa] nejčastěji v 10:00, odjížděl nejpozději v 16:00, avšak pouze byl-li s kolegy z [adresa] domluven [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Ve všech dalších případech, kterých byla za rok 2022 většina, se zdržel v sídle [Anonymizováno] [jméno FO] nejvýše několik málo hodin, někdy pouze minut, kdy odevzdal hotové spisy a převzal spisy nové tj k vyřízení. Ostatně v sídle [Anonymizováno] žalovaného pro něj ani neexistovalo samostatné pracovní místo, v kanceláři byl pouze jeden PC v rohu malé místnosti, a to pro advokáta a dva koncipienty, kde ostatně ani nebylo možné samostatně, nerušeně pracovat. Jako advokátnímu koncipientovi nebyly žalobci poskytnuty ani vizitky, natož služební notebook apod. zvláště, když pracoval téměř výhradně ze svého domova. Důvodem proč žalobce sídlo [Anonymizováno] [jméno FO] dne 1.12. 2022 rychle opustil, bylo naprosto neslýchané jednání [Anonymizováno] žalovaného, [tituly před jménem] [adresa] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]), který žalobci v prostorech [Anonymizováno] vyhrožoval fyzickým násilím slovy „...bych ti rozbil hubu, že tě vlastní matka nepozná ani po hlase“. Vzhledem k tomu, že [tituly před jménem] [jméno FO] již měl v minulosti, právě v [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve [jméno FO] [adresa] fyzicky napadnout jistého seniora, obával se žalobce, že by tak mohl učinit i v tomto případě. Právě z tohoto krajního důvodu, pro svou osobní ochranu, pořídil žalobce z jednání zvukový záznam. Během tohoto krátkého jednání s žalovaným za přítomnosti [tituly před jménem] [jméno FO] a manželky žalovaného bylo žalobci zdravotně velmi špatně, jednalo se o značně zátěžovou situaci, která mu byla extrémně nepříjemná. Jasně uvedl, že chce dnešního dne tj. 1.12. 2022 ukončit s [Anonymizováno] [jméno FO] svůj pracovní poměr, a to pokud možno bez konfliktu, civilizovaně, dohodou. Na to mu žalovaný sdělil, že mu dohodu o ukončen pracovního poměru nepodepíše a dal najevo, že trvá na dalším zaměstnávání žalobce, neboť odkazoval na datum do kterého je pracovní smlouva uzavřena tj do 31.12. 2022. Zároveň se však pokoušel žalobce za jeho práci kritizovat (uváděl cosi o „nedodělcích“, které však žalobce žádné neměl) na což žalobce odpověděl, že se jedná o přístup poněkud schizofrenní. Tímto žalobce zároveň vysvětluje nepravdivý výrok z článku III OZPP za situace, kdy někdo trvá na zaměstnávání zaměstnance a zároveň bizarně kritizuje jeho práci, navíc doslova jen několik dnů před koncem pracovního poměru. Nutné je zdůraznit, že jednání vulgárními útoky vůči mně prokládal [tituly před jménem] [jméno FO]. Jakmile žalobce opustil sídlo žalovaného, [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce pronásledoval ulicí [Anonymizováno] až na nedaleké náměstí k mému zaparkovanému automobilu a celou dobu na žalobce křičel a zasypával jej nejrůznějšími urážkami. Pokud jde o druhý odstavec článku II OZZP, ten je jakýmsi nekonkrétním a irelevantním nesmyslem, ke kterému žalobce nepovažuje za nutné se vyjadřovat, když uvedl, že je dost možné, že žalovaný není skutečným autorem textu OZPP, což by leccos vysvětlovalo. V třetím odstavci článku II. OZPP (první na druhé straně OZPP, dokument nemá číslované stránky) jsou uvedeny opět zcela lživé údaje o termínech a konkrétních údajích stran této věci. S klientem, s jakýmsi panem [jméno FO], měl žalobce pouze telefonický nebo emailový kontakt. Tento klient, se kterým se žalobce nikdy nesetkal, se choval nejdříve poněkud servilně, později, možná instruován někým, zaslal žalobci velmi arogantní email, ve kterém jej konkrétně úkoloval způsobem, který je nejen právně, ale i stran bazálních standardů sociálního intelektu zcela nepřijatelný. Klient hovořil o jakémsi prodeji nemovitostí, který se měl uskutečnit na jaře 2023, požadoval smlouvy, avšak řadu podstatných údajů nedoplnil, nebo doplňoval relativně pomalu s ohledem na můj plánovaný konec spolupráce s [Anonymizováno] [jméno FO]. Smlouvy, které požadoval od ledna 2023, odeslal žalobce do [Anonymizováno] již 29. 11. a 30. 11. 2022 (smlouva o smlouvě budoucí kupní právě dne 30.11. 2022 zaslána do [Anonymizováno] [jméno FO] k předání klientům) a tedy vše bylo včas elektronicky odevzdáno. Mimo jiné tento klient se dožadoval, aby mu smlouvy vyhotovil výhradně žalobce já (mohu spekulovat, z jakého důvodu) a to potom, co jej žalobce informoval již 25.11. 2022, že s [Anonymizováno] [jméno FO] končí svou spolupráci. Této skutečnosti si byl klient [adresa] vědom, což ostatně vyplývá i z emailové komunikace (v emailu z 29.11. se ještě dotazuje zda stihnu zaslat smlouvu o smlouvě budoucí kupní, kterou žalobce odevzdal 30.11. 2022 slovy: „To ještě pošlete“?). Pokud jde o „stupeň nepravdivosti“ tvrzení, který obsahuje OZPP, bylo žalobci komunikací přes aplikaci [Anonymizováno] ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] v pondělí 28.11. 2022 sděleno, že návrhy v této věci potřebuje „do soboty“ rozuměno tedy do 3.12. 2022! Je tedy zřejmé, že tvrzení žalovaného stran dat nejen v této části jsou opět nepravdivá. V závěru článku II OZPP žalovaný žalobce lživě osočuje z „neuspokojivých pracovních výsledků“, což si zjevně spletl s výpovědí z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. g) za středníkem, zákoníku práce. Přesto žalobce k případu ad a) OZPP uvedl, že žalobu odevzdal emailem dne 10.10. 2022, k případu ad b) OZPP (poškození automobilu [Anonymizováno]) uvedl, že byl vyzván [tituly před jménem] [jméno FO], aby se věci nevěnoval dne 28.11. 2022 a upřednostnil jiného klienta (viz. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) a k případu c) OZPP, že spis si převzal [tituly před jménem] [jméno FO] v závěru října 2022 a v rozhodném období na konci listopadu 2022 žalobce předmětný spis již vůbec neměl k dispozici. Pokud si žalovaný stěžuje v textu OZZP na převzatí spisů, aniž by uvedl, o jaké spisy jde a co konkrétně vytýká, nepovažuje žalobce za nutné uvádět jakékoliv vyjádření. Pokud jde o poslední zmíněný „nedostatek“ s klientem [jméno FO], k tomu žalobce uvedl, že tento klient bohužel nedodal potřebné dokumenty, navíc žalobce byl opět [tituly před jménem] [jméno FO] instruován aby se věnoval jiným klientům. Žalobce proto dovozuje, že skutkově ani právně okamžité zrušení pracovního poměru, které mu bylo doručeno žalovaným, nemůže obstát, neboť je v rozporu s platnými ustanoveními zákoníku práce (§ 55 a ustanovení související), ale i ustálené judikatury (viz. NS 21 Cdo 1395/2010, NS 21 Cdo 1228/99, IV. ÚS 367/03 mimo jiné) a odborné literatury (viz. Zákoník práce, komentář, Autor: Bělina, Drápal a kol. 3. vyd. 2019). Prakticky vše co je mu vytýkáno, je smyšleno nebo výrazně účelově „upraveno“ žalovaným. Ani jeden ze smyšlených „skutků“, které v OZPP uvádí žalovaný, není, i kdyby byl pravdivý, takové intenzity a povahy, aby bylo možné postupovat dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. O určitosti konkrétního důvodu ani nemluvě. Žalobce je proto bytostně přesvědčen o tom, že se jedná pouze o mstu, která mu měla na závěr jeho mého působení v [Anonymizováno] [jméno FO] komplikovat jeho další profesní život. Považuje jednání bývalého zaměstnavatele za mimořádně neetické a v rozporu s dobrými mravy a doufá, že soud dovodí nejen jeho neplatnost, ale rovněž společensky a především stavovsky naprostou neakceptovatelnost.

2. Žalovaný k žalobě uvedl obsáhlé stanovisko, ve kterém nárok žalobce uplatněný žalobou neuznal. Jediné, s čím lze ze strany žalovaného souhlasit a ztotožnit se s jeho tvrzením, že „okamžité zrušení pracovního poměru je tzv. opatření ultima ratio“. Pokud by žalovaný nepřistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru se žalobcem, neumí si představit, jak by vše dopadlo, pokud by se žalobcem setrval v pracovněprávním vztahu neboť na základě jednání a chování či opomenutí ze strany žalobce, došlo k velkému poškození klientů žalovaného a tedy k poškození celé [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalovaného, kdy ještě v tuto dobu je nucen řešit jednotlivá pochybení a excesy ze strany žalobce a nebýt jeho dalšího zaměstnance pana [tituly před jménem] [adresa], [právnická osoba]., [Anonymizováno] [Anonymizováno] ev. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno], tak by to znamenalo úplné zničení dobrého jména a pověsti advokátní kanceláře žalovaného a úbytek klientů, kdy toto by vedlo, až k úplné likvidaci jeho osoby a kanceláře. V roce 2021 byla situace v advokátní kanceláři žalovaného, s ohledem na množství věcí a rovněž tak i náročnosti těchto věcí, a v neposlední řadě, na stále přibývající klientelu, byla pro žalovaného a jeho mého zaměstnance pana [tituly před jménem] [adresa], [právnická osoba]., advokátního koncipienta, zcela neúnosná a bylo potřebné získat nového člena do advokátní kanceláře, a proto došlo k poptání mezi známými na typy osob, které by se mohli stát součástí týmu. Ze strany nejmenovaného známého, který v současné době zastává významný post v rámci justice, tak z jeho strany, nám byla doporučena osoba žalobce, kdy do této doby jsem osobu žalobce vůbec neznal a pouze můj zaměstnanec [tituly před jménem] [jméno FO], tuto osobu znal z prostředí [Anonymizováno]. Po probrání tohoto návrhu s [tituly před jménem] [jméno FO], tento sdělil žalovanému, že si neumí představit osobu žalobce v rámci výkonu advokacie, neboť tento působí dojmem nevyrovnané, egoistické a hlavně nesoustředěné povahy. Z naší strany na základě tohoto probrání, došlo ke shodě, že takovouto osobu skutečně žalovaný nemůže do svého týmu přijmout. Bohužel, v mezidobí se neobjevila žádná jiná osoba, která by byla vhodná pro výkon tohoto zaměstnání na pozici advokátního koncipienta a po další přímluvě a prosby ze strany uvedeného známého, došlo k přijmutí osoby žalobce do pracovního poměru u žalovaného od 03.01.2022. Toto rozhodnutí si žalovaný bude vyčítat do konce svého života. Bohužel až po nuceném jednostranném právním jednání ze strany žalovaného v podobě okamžitého zrušení pracovního poměru s osobou žalobce se žalovaný dozvěděl další řadu významných okolností a skutečností vztahujících se k osobě žalobce, jeho přístupu k práci, plnění zadaných pracovních úkolů, orientaci v právních předpisech, vystupování, plnění pokynů ze strany klientů apod.. Osoba žalobce před nástupem do pracovního poměru u žalovaného pracovala značnou dobu jako asistent [Anonymizováno] na [Anonymizováno] [Anonymizováno] na [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa], kdy dle následného zjištění s osobou žalobce byly neustálé problémy a toto vedlo k ukončení jeho zaměstnání u tohoto [Anonymizováno], kdy sice se nejednalo o ukončení pracovního poměru skrz okamžité zrušení ze strany zaměstnavatele, avšak hlavním důvodem byla obrovská nespokojenost s osobou žalobce, který působil jako asistent [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], tedy v období, které bylo před nástupem žalobce do pracovního poměru u žalovaného. Dále pak, ihned v počátku vzniku pracovního poměru bylo osobě žalobce sděleno, že jeho práce bude v převážné části realizována z domova, tedy že jako náplň práce bude psaní různorodých dokumentů. S tímto bylo ze strany žalobce souhlaseno, kdy navíc bylo z jeho strany sděleno, že jednou za 14 dní v pátek nebude k dispozici, neboť musí dojíždět na [Anonymizováno] a [Anonymizováno] si zde jeho [Anonymizováno] [Anonymizováno] na [Anonymizováno]. Osoba žalobce byla od ledna 2022 do září 2022 velmi a to zdůrazňuji velmi šetřena, kdy této osobě, byly přidělovány pouze takové věci, které [Anonymizováno] jeho dosavadní právní praxi, kdy i přes toto ulehčování se žalobce dopouštěl řadu chyb a to v podobě pletení si postavení osob žalobce/žalovaný, nedodržování zavedené stylizace a grafické úpravy jednotlivých dokumentů, vycházejících z advokátní kanceláře, nekompletování vypracovaných listinných podkladů, nedopisování všech významných skutkových tvrzení, právní hodnocení apod.. Dále pak musel být nad osobou žalobce neustálý dohled, a to především i ze strany jeho kolegy, pana [tituly před jménem] [jméno FO],, v podobě hlídání termínů, omlouvání jeho pozdních příjezdů na pracoviště, nebo na soudní jednání a také hlídání, zda osoba žalobce má k dispozici talár na trestní řízení, kdy tento talár si půjčoval od [tituly před jménem] [jméno FO], a v několika případech, musel být talár pro jeho osobu na poslední chvíli zajištěn na jednotlivých soudech. Bohužel, celá situace z roku 2021 se opět opakuje, kdy můj zaměstnanec [tituly před jménem] [jméno FO], je nucen pracovat každý den od 8:00 hod. do 20:00 hod, někdy i déle a rovněž tak, je nucen pracovat i během svého volna, tedy o víkendech, a to právě s ohledem na přístup osoby žalobce k jeho práci, kdy do současné doby musí po žalobci dopracovávat jednotlivé případy klientů žalovaného a dle kontroly ze strany žalovaného byl takto nucen postupovat i během roku 2022, kdy v kanceláři žalovaného působil žalobce. Nejen že byl žalobce šetřen, ale navíc mu byla poskytována bezplatná strava v podobě rodinných obědů v domácnosti žalovaného a pokud nemohl být rodinný oběd, tak [tituly před jménem] [jméno FO] osobu žalobce vždy vzal na oběd do restauračních zařízení a úhradu s tímto spojenou nesl vždy a pouze [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále pak prostřednictvím účetní žalovaného a na náklady žalovaného bylo pro osobu žalobce zařízeno, a tedy vypracováno daňové přiznání za rok 2021. V neposlední řadě i poskytnutí služeb a výrazných slev v podobě autoservisu ze strany dlouhodobého klienta žalovaného, společnosti [právnická osoba], [Anonymizováno]: [IČO], zastoupena jednatelem [jméno FO], jakožto autorizovaného servisu značky [Anonymizováno], kdy osoba žalobce v této společnosti svým jednáním způsobila poškození dobrého jména advokátní kanceláře žalovaného, a celá tato záležitost vedla málem až k vypovězení smlouvy o poskytování právních služeb. Dále pak byla osobě žalobce poskytnuta dovolená v měsících červenec, srpen a září 2022 v délce 4 týdnů, kdy na toto neměl ze zákona nárok, ale pouze na poměrnou část dovolené s ohledem na neodpracovaný celý kalendářní rok u žalovaného, kdy navíc jednou za 14 dní nebyl žalobce v pátek k dispozici, a tedy prokazatelně nepracoval. O to víc bylo zarážející, že v měsíci listopad 2022 se žalobce dožadoval opětovně poskytnutí dovolené na období od 21.12.2022 do 31.12.2022, navíc v době, kdy měl nespočet nedodělků a ze strany klientů začali chodit první informace o neuspokojivých pracovních výsledcích a jednáních či opomenutí této osoby. V neposlední řadě i tvrzení ze strany žalobce, že neměl adekvátní pracoviště a pracovní pomůcky, se nezakládá na pravdě, kdy z jeho strany žalovaný nikdy nebyl jakýmkoliv způsobem na tyto nedostatky upozorňován. Od samého počátku pracovního poměru měl žalobce k dispozici jednak přístup do právního systému [Anonymizováno] a když měl potřebu a požadavek na zakoupení pracovní pomůcky (v tomto případě odborné publikace v podobě Občanského zákoníku III. Věcná práva - § 976 – 1474), bylo mu ihned vyhověno (publikace zakoupena a dána k užívání). O kvalitách, možnostech a schopnostech osoby žalobce svědčí i ta skutečnost, že první věc, která mu byla svěřena, se týkala obchodního práva, a to převodu obchodního podílu z jednoho společníka na druhého a výmazu osoby jednatele z obchodního rejstříku. Tato předmětná věc, která se týkala [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], a byla osobě žalobce svěřena na počátku měsíce leden 2022, trvala do úplného a řádného splnění osobě žalobce až do měsíce září 2022, tedy pomalu tři čtvrtě roku, což s ohledem na prezentování osoby žalobce jako profesionála přes obchodní právo, který navíc více jak 8 let působil jako asistent soudce na obchodním úseku na [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa], je skutečně na pováženou a to i s ohledem na tu skutečnost, že v roce 2021 druhý zaměstnanec žalovaného, pan [tituly před jménem] [jméno FO], obdobnou věc v jiné obchodní společnosti zvládl na poprvé. V pracovní smlouvě měl žalobce týdenní pracovní dobu ve výši 40 hodin, kdy žalovaný je přesvědčen, že ze strany žalobce nebyla nikdy takováto pracovní doba odpracována. Pokud jde o věc týkající se převodu hotelového komplexu [Anonymizováno] k.[Anonymizováno][Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno] [adresa], ve vlastnictví manželů [jméno FO], osoba žalobce poslala těmto klientům pouze vzory dokumentů a poté byl žalobce již nekontaktní, kdy například smlouvu o nájmu prostor sloužícího k podnikání upravoval pouze 19 minut. O dalším jednání, tedy konkrétně opomenutí v této předmětné věci, vypovídá i [Anonymizováno] z jednání ze dne [datum]. Pro úplnost žalovaný uvádí, že žalobce velice arogantně a neochotně sdělil panu [jméno FO], že nebude dělat přes víkend atd. Žalovaný je přesvědčen a věří, že se prokáže, že ze strany žalobce, došlo k podvodu na osobu žalovaného v podobě útoku na majetek žalovaného jakožto zaměstnavatele, co se týče celkové vyplacené mzdy poskytnuté bez odpovídajícího protiplnění, kdy odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.01.2017, sp. zn. 21 Cdo 3034/2016, podle něhož „útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“. Dále pak odkazuje žalovaný i na další judikaturu, a to na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.05.2022, sp. zn. 21 Cdo 424/2021. Náklady spojené s osobou stěžovatele se pohybovaly okolo cca 400 tis. Kč, což s ohledem na jeho vykonanou práci, neodpovídá odpovídajícímu a řádnému protiplnění z jeho strany. O rozsahu poškozených klientů žalovaného a způsoby nápravy vůči těmto klientům, vypovídají jednak jednotlivé zápisy z jednání v advokátní kanceláři, kdy žalovaný znovu uvádí, že do současné doby se mu nepodařilo u všech poškozených klientů zajistit písemné prohlášení o zproštění mlčenlivosti a tedy nebude zatím tyto klienty a jejich věci uvádět. O způsobu jednání a vystupování žalobce v rámci jeho zaměstnání, vypovídá i ta skutečnost, že během měsíce listopad 2022 se do kanceláře žalovaného dostavil pan [právnická osoba] spolu s jeho zaměstnankyní paní [jméno FO], kteří žalovanému sdělili, že dne 13.10.2022 proběhlo jednání v závodu [adresa] společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], kdy pan [jméno FO] je spoluvlastníkem a jednatelem této výše uváděné společnosti s tím, že při tomto jednání byl přítomen jednak žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO], kdy žalobce po celou dobu tohoto jednání, které probíhalo v budově, tedy ve vnitřních prostorách kanceláře, měl na sobě červenou čepici a tmavé sluneční brýle, po celou dobu tohoto jednání, což celkově působilo nezdvořile a neprofesionálně, vůči tomuto klientu a navíc jeho celkové jednání bylo nepřijatelné. Dále pak dne 21.11.2022, měl žalobce telefonicky kontaktovat pana [jméno FO], kdy žalobce neměl přehled o kauze, kterou měl na starost, a navíc působil velice arogantně. Ze strany pana [jméno FO] bylo žalovanému sděleno, že si nepřeje, aby takovýto člověk jezdil, a tedy se dostavoval na jednání v této společnosti, a aby se dále věnoval jakýmkoliv případům spjatých s jeho společností, kdy toto celkové jednání zaměstnance žalovaného by mohlo vést i k vypovězení smlouvy o poskytování právních služeb. Ze strany této společnosti, kterou žalovaný zastupuje, již od samého počátku výkonu advokacie, to byla naprosto šokující informace. Pro úplnost žalovaný uvádí, že tato společnost mu poskytuje za právní služby pravidelný měsíční příjem. Dalším poškozeným klientem byl pana [jméno FO], kterému se musely vracet zaplacené náklady za dva úkony poskytnuté právní služby, kdy skutečnosti a okolnosti k této věci jsou uvedeny v zápisu z jednání. Ze strany stěžovatele nebyly vypracovány dokumenty ve věci paní [jméno FO] [Anonymizováno], a to konkrétně předžalobní výzva a samotná žaloba, kdy tuto věc měl stěžovatel zadanou k vypracování již v měsíci září 2022. Stejně bylo postupováno ze strany stěžovatele i v případě pana [jméno FO] ve věci poškozeného elektrického vozidla zn. [Anonymizováno] v důsledku dopravní nehody a nároku na nahrazení škody s ohledem na pokles tržní hodnoty tohoto vozidla po dopravní nehodě, kdy znovu nedošlo k vypracování předžalobní výzvy a samotné žaloby. Tuto věc měl stěžovatel zadanou k vypracování již v měsíci únor 2022. Ve věci pana [právnická osoba] v rámci odstoupení od smlouvy o dílo – tepelné čerpadlo, kdy mělo dojít ze strany stěžovatele k vypracování žaloby, kdy sice došlo k částečnému vypracování, avšak bez řádného dokončení, popsaní všech důležitých skutečností spolu s důkazními prostředky, stylizace, grafické úpravy podle zavedených standardů v advokátní kanceláři apod.. V neposlední řadě i došlo k ukončení právního zastoupení u dalšího nejmenovaného klienta, který se prostřednictvím zprávy ze dne 31.10.2022 vyjadřuje o jednání a vystupování osoby stěžovatele v budově soudu, kdy na základě tohoto ukončení byly tomuto klientovi vráceny zaplacené finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný je přesvědčen o tom, že ze strany žalobce došlo jednak k porušení jedné ze základních povinností zaměstnance, vycházející z ustanovení § 301 zák. práce, kdy nepracoval řádně podle svých sil, znalostí a schopností, neplnil mé pokyny a nespolupracoval s druhým zaměstnancem. Dále pak po dobu skoro cca 40 týdnů (od 03.01.2022 do 01.12.2022), kdy do toho nepočítá poskytnutou nadstandartní dovolenou v rozsahu 4 týdnů, kdy na toto neměl ze zákona nárok s ohledem na délku odpracované doby, a dále pak placené pracovní volno v rozsahu každého pátku 1 x za 14 dní a pomalu 1 měsíce poskytnutého placeného studijního volna k přípravě na písemný test v rámci advokátních zkoušek, nevyužíval pracovní dobu, kdy jednak měl podle uzavřené pracovní smlouvy a rovněž podle zákona o advokacii pracovat v rozsahu 40 hodin týdně, kdy tato doba je nutná i v rámci koncipientské praxe. Dobu od 01.12.2022 od 14 hod. až do 20.12.2022 (doručení okamžitého zrušení pracovního poměru) považuje žalovaný za neomluvenou absenci ze strany žalobce, kdy vyplacenou mzdu a veškeré spojené odvody za toto období považuje za způsobenou škodu, rovněž nevyužívání týdenní pracovní doby po takovouto dobu mu rovněž způsobilo škodu, s ohledem na nedostávání adekvátního protiplnění za poskytnutou mzdu, zaplacené odvody a různé další benefity. Zde má za to, že rovněž došlo ze strany žalobce opět k porušení jeho povinností, vyplývající z ustanovení § 206 odst. 1,2 zák. práce, kdy on jakožto zaměstnanec byl povinen včas požádat zaměstnavatele buďto o poskytnutí pracovního volna, pokud mu byla jeho překážka v práci předem známa, anebo informovat o jeho dočasné pracovní neschopnosti, bez zbytečného průtahu spolu se sdělením o předpokládané době jejího trvání, a tyto překážky měl také za povinnost mé osobě prokázat, což se nestalo. Žalobce neplnil kvalitně, odborně a včas pracovní úkoly. Nedodržoval právní předpisy vztahující se k výkonu advokacie, a to především zákona o advokacii, kdy žalovaný poukazuje především na ustanovení § 16 a nepostupoval podle pravidel obsažených v etických pravidlech ČAK a v neposlední řadě porušil i povinnosti vyplývající právě z ustanovení § 301 zák. práce. Bohužel i na základě jednání a opomenutí ze strany žalobce došlo prokazatelně z jeho strany k porušení povinnosti v podobě nejednání v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, kdy jednak poškodil pověst a dobré jméno advokátní kanceláře žalovaného, způsobil škody, urazil klienty, či jejich zaměstnance a v neposlední řadě, způsobil úbytek klientů a s tím spojený i úbytek zisku. Rovněž tak, došlo ze strany žalobce k porušení povinností vyplývající z pracovního poměru, s ohledem na ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce. Dále pak došlo ze strany žalobce i k porušení povinnosti vyplývající z ustanovení § 249 odst. 1 zák. práce, kdy je zaměstnanec povinen si počínat tak, aby nedocházelo k majetkové újmě, nemajetkové újmě a ani k bezdůvodnému obohacení, a to nejen vůči zaměstnavateli, ale též vůči jakékoliv jiné fyzické či právnické osobě, tedy být loajální, což prokazatelně u osoby žalobce nebylo, neboť povinnost loajality lze vnímat jako povinnost zaměstnance jednat v pracovních vztazích za každé situace poctivě a upřednostňovat zájmy zaměstnavatele, nad vlastními zájmy i zájmy svých blízkých. Typickými příklady porušení povinnosti loajality jsou tyto případy, ke kterým došlo i u osoby žalobce, a to jednak hrubý verbální útok na žalovaného jakožto zaměstnavatele (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 07.04.2009, sp. zn. 21 Cdo 896/2008), nedůvodné odmítnutí a nevypracování zadaných pracovních úkolů, jednání v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a v neposlední řadě i svévolné opuštění pracoviště a neomluvená nepřítomnost na pracovišti. Veškeré tyto okolnosti vedly žalovaného k uplatnění okamžitého zrušení pracovního poměru s osobou žalobce. Pokud tedy žalobce dne 20.12.2022 převzal prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb okamžité zrušení pracovního poměru, měl postupovat podle stavovských předpisů, kdy má za povinnost skončení pracovního poměru s advokátem nahlásit do týdne, kdy tato změna nastala. Ze strany žalobce tak to postupováno nebylo, kdy z mé strany došlo 2x k telefonickému kontaktování odboru matriky ČAK a bylo mi sděleno, že se pokusí s osobou žalobce spojit a celou věc vyřešit. Pro úplnost uvádím, že osoba žalobce nebyla pro mě kontaktní od 01.12.2022 od odpoledních hodin. Osoba žalobce, byla pod žalovaným jako zaměstnavatelem vedena minimálně do konce měsíce únor 2023, kdy o této skutečnosti byl žalovaný informován ze strany poškozených klientů, kdy tito nechápali a stále se dotazovali, s ohledem na zkušenost s osobou žalobce, zda tento je nadále u žalovaného zaměstnán. Takovéto opomenutí ze strany žalobce opět poškodilo dobré jméno a pověst osoby žalovaného a celkově advokátní kanceláře. S ohledem na celkovou dobu, kdy byl žalobce u žalovaného v pracovním poměru a žalovaný vystupoval jako jeho školitel, tak musí žalovaný bohužel konstatovat, že žalobce jednak neprokázal požadovanou míru znalostí relevantních oblastí práva a ani minimální míru právních dovedností, které jsou zapotřebí k výkonu advokacie a rovněž se neorientoval v právních problematikách, kdy osoba žalobce se prezentovala jako velmi zkušená a odborná osoba. V rámci rozhodnutí, zda žalovaný uplatní u osoby žalobce okamžité zrušení pracovního poměru, žalovaný rovněž vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.04.2022, sp. zn. 21 Cdo 255/2021, pojednávajícím to posouzení intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, kdy NS ČR připomíná, „že posuzování míry intenzity porušení pracovní kázně soud může přihlédnout rovněž k okolnosti, že se zaměstnanec dopustil několika po sobě následujících porušení pracovní kázně v krátkém časovém rozpětí, jak vyplývá z rozsudku NS ČR spis. zn. 21 Cdo 323/2000, ze dne 20. 12. 2000. Jednotlivé skutky přitom nemůže soud posuzovat odděleně, nýbrž ve vzájemné souvislosti s dalšími vytýkanými porušeními pracovní kázně a jinými skutečnostmi rozhodnými pro vymezení hypotézy právní normy.“ Dále pak z tohoto rozhodnutí vyplývá, „že je třeba, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje; k dosažení účelu sledovaného ustanovení § 60 zákoníku práce není vždy potřebné, aby okamžité zrušení pracovního poměru obsahovalo také údaje o tom, kdy se zaměstnavatel dozvěděl o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, nebo kdy tento důvod vznikl, anebo zda byl důvod okamžitého zrušení pracovního poměru předmětem šetření jiného orgánu, neboť i bez těchto údajů může být nepochybné, proč byl se zaměstnancem okamžitě zrušen pracovní poměr; skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen. Při posouzení, zda popsané jednání dosahuje zákonem vyžadované intenzity, soud sice vychází z takto identifikovaného skutku, avšak bere v potaz i další okolnosti konkrétního případu, které již popsány být nemusí, resp. nemusí být popsány ve všech podrobnostech (osoba zaměstnance, jeho dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, doba a situace, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, míra zavinění zaměstnance, důsledek porušení pracovní povinnosti pro zaměstnavatele apod.). Při posuzování míry intenzity porušení pracovních povinností soud může přihlédnout rovněž k okolnosti, že se zaměstnanec dopustil několika po sobě následujících porušení pracovních povinností v krátkém časovém rozpětí; jednotlivé skutky přitom nemůže posuzovat odděleně, nýbrž ve vzájemné souvislosti s dalšími vytýkanými porušeními pracovních povinností a jinými skutečnostmi rozhodnými pro vymezení hypotézy právní normy. Jestliže se zaměstnanec dopustil několika porušení pracovních povinností, která by sama o sobě nebyla důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru, může okolnost, že se tak stalo v krátké časové souvislosti, být podkladem pro závěr, že ve svém souhrnu zvyšují míru intenzity porušení pracovních povinností některých z nich natolik, že představují porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem.“ S ohledem na výše uváděné tímto odkazuji i na nález Ústavního soudu ze dne 16.06.2015, sp. zn. II ÚS 3399/14-1, „kdy mezi povinnosti soudů v rámci tohoto řízení proto náleží i povinnost zkoumat okolnosti, které jeho podání předcházely, a za situace, kdy zde existuje „spor o právo“, zabývat se i samotnou podstatou tohoto sporu, a to právě za účelem posouzení důvodnosti, a tedy i platnosti okamžitého ukončení pracovního poměru. Za tímto účelem musí rovněž provádět dokazování“. Již počátkem vzniku pracovního poměru se žalobce domáhal, aby byla uzavřena pracovní smlouva na dobu neurčitou, kdy mu bylo zcela jasně sděleno, že toto nepřipadá v úvahu, neboť byl pro žalovaného osobou zcela neznámou a nyní žalovaný zpětně vidí, že aspoň takovéto rozhodnutí bylo na místě. Pokud jde o tvrzení ze strany žalobce, že „dlouhodobě nebyl spokojen v pracovní poměru v [Anonymizováno] [jméno FO] s řadou věcí, a to od vztahů na pracovišti, přes komunikaci s klienty a kolegy až např. po administrativní vedení kanceláře“, tak toto tvrzení ze strany žalobce se nezakládá na pravdě, neboť tento si nikdy v minulosti jakýmkoliv způsobem nestěžoval ani jinak nesděloval nespokojenost. Naproti tomu ze strany žalovaného a ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] byl žalobce od měsíce září 2022 upozorňován na jeho nedostatky v práci, kdy žalovaný teď teprve vidí, jak velkou oporu má ve svém zaměstnanci ([tituly před jménem] [jméno FO]). Když docházelo k rodinným obědům v domácnosti žalovaného, tak právě [tituly před jménem] [jméno FO] se urychleně vždy najedl a odcházel zpět do jeho zaměstnání, kdy naproti tomu osoba žalobce zůstávala sedět s žalovaným u stolu, pila kávu a diskutovala o různých tématech, kdy tato témata nebyla zaměřena na klienty a nikdy rovněž o jednotlivých případech, či právních věcech. K těmto situacím docházelo až do měsíce září 2022, kdy ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] se několikrát stalo, že tento musel osobu žalobce vyzvedávat a popohánět jej do zaměstnání. Přístup a postoj k výkonu zaměstnání v kanceláři ze strany žalobce se naprosto negativně zlomil v měsíci listopad 2022, kdy jednak neudělal písemný test v rámci advokátních zkoušek, o to víc, že o této skutečnosti nikterak žalovaného neinformoval, kdy navíc již od poloviny měsíce říjen 2022 nebyl nikterak zatížen z mé strany a pomalu tedy měsíc, měl na přípravu k tomuto písemnému testu. Pro upřesnění žalovaný uvádí, že osoba žalobce byla během měsíce listopadu 2022 pouze dvakrát osobně v místě výkonu zaměstnání, tedy v [adresa]. Jelikož opravný test měl žalobce absolvovat až v měsíci leden 2023, byl ze strany [tituly před jménem] [jméno FO], který byl k tomuto žalovaným pověřen, informován o řadě nedodělků a vyzýván, aby se řádně a s opravdovým zájmem začal věnovat věcem, které měl přidělené. Jeho osoba závěr zaměstnání v kanceláři žalovaného absolutně nezvládla a jediné co je pravdou, je ta skutečnost, že dne 28.11.2022 žalobce žalovaného kontaktoval prostřednictvím e-mailu s tím, že by rád ukončil pracovní poměr dohodou ke dni 01.12.2022. Na tento jeho požadavek mu bylo sděleno E-mailem ze dne 29.11.2022, že žalovaný bere jeho rozhodnutí na vědomí, ale než přistoupíme k rozvázání pracovního poměru, je zapotřebí, aby z jeho strany byly dokončeny a vypracovány zadané úkoly. Pokud se žalobce vyjadřuje ke dni 01.12.2022, kdy byl naposled v místě výkonu zaměstnání a od té doby je pro žalovaného nekontaktní, v tento den žalobce svévolně opustil pracoviště, a to cca 10 min. předtím, něž měl dorazit objednaný klient, pan [tituly před jménem] [jméno FO], se kterým byl na tomto termínu domluven, tak průběh tohoto jednání za přítomnosti osoby žalovaného, [tituly před jménem] [jméno FO] a manželky žalovaného byl naprosto šokující, kdy žalobce se choval naprosto arogantně, povýšeně a různými narážkami se snažil vyprovokovat [tituly před jménem] [jméno FO], kdy žalovaný až teď ví, s ohledem na probíhající soudní řízení ohledně neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, že si žalobce bez jakéhokoliv souhlasu či upozornění nahrával toto jednání. Žalovaný zcela odmítá, že ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] během tohoto oficiálního jednání zaznělo vyhrožování fyzickým násilím. Co ale zaznělo na osobu žalovaného, a žalovaný to bere jako opravdu vrchol drzosti a neurvalosti, je to, že žalovaný má mít dle žalobce schizofrenní myšlení. Toto považuje za hrubý verbální útok ze strany žalobce, kdy tato okolnost by sama o sobě vedla k okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalobce se dne 1.12.2022 dostavil okolo půl 14 hod. do kanceláře, kdy na stůl hodil nedodělané spisy s věcmi klientů žalovaného a požadoval vydání podepsané dohody o ukončení pracovního poměru tak, aby nepřišel s žalovaným do kontaktu. V tento den, ještě než se dostavil do místa výkonu práce, tedy do kanceláře žalovaného, byl od 09:30 hod. u soudního jednání na [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa] ve věci úpravy poměrů k nezletilým dětem, kdy toto jednání trvalo do cca 11 hod., kdy měl po tomto jednání se ihned dostavit do kanceláře. [adresa] toho šel s klientkou na oběd, kdy až v cca v půl 14 hod. se dostavil do kanceláře, a to až po telefonátu žalovaného ve 13:00 hod. Ze strany žalovaného i ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] byla snaha osobu žalobce kontaktovat, avšak tento byl nekontaktní. Bohužel žalovaný nemá k dispozici ze strany této klientky zproštění povinnosti mlčenlivosti, a proto nemůže blíže uvádět další věci a okolnosti ohledně této klientky, ale jediné co může sdělit je ta skutečnost, že v měsíci prosinec 2022 přišlo od této klientky písemné odvolání plné moci, kdy k dotazu žalovaného, proč ukončila právní zastoupení, na to nebylo žalovanému nikterak odpovězeno, a až postupem času žalovaný zjistil, že tak činila na základě instrukce ze strany žalobce a tento jí domluvil zastoupení u kolegy z [adresa]. V tomto jednání ze strany žalobce žalovaný opět vidí poškození své osoby a celé advokátní kanceláře. Po upozornění osoby žalobce na nedodělky a sdělení, že v případě dokončení přidělených věcí se mohou bavit o ukončení pracovního poměru dohodou, tak tento se zhroutil a sděl žalovanému, že končí a zcela svévolně odešel z kanceláře žalovaného, kdy byl znovu a neustále vyzýván k řádnému předání svěřených věcí a poskytnutí informací k jednotlivým případům tak, aby jeho nedokončené věci mohli být řádně a včas dodělány ze strany druhého zaměstnance [tituly před jménem] [jméno FO] či osoby žalovaného. S osobou žalobce chtěl rovněž projít jednotlivé stížnosti na jeho osobu ze strany klientů, kdy během měsíce listopadu 2022 kontaktovali i klienti mého zaměstnance [tituly před jménem] [jméno FO], avšak k tomuto již nedošlo. Dále pak při jeho naprosto nečekaném odchodu z kanceláře byl znovu vyzýván, aby setrval v kanceláři s ohledem na plánovanou schůzku s [tituly před jménem] [jméno FO] a aby se následující den tj. 02.12.2022, dostavil v ranních hodinách do místa výkonu práce, kdy k tomuto nedošlo a údajně od 02.12.2022 byl v pracovní neschopnosti, kdy mě o této překážce na jeho straně nikterak neinformoval, a tedy porušil prokazatelně ustanovení § 61 odst. 1 písm. o) a násl. vycházející ze zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, kdy zaměstnanec, jakožto pojištěnec má podle tohoto výše uváděného zákona informovat zaměstnavatele nejen o vzniku dočasné pracovní neschopnosti jakožto překážky v práci, ale i o době jejího trvání a okamžiku ukončení. S ohledem na výše uváděné považuje žalovaný absenci ze strany žalobce v zaměstnání od 01.12.2022 od 14 hod. za neomluvenou, kdy v tento před 14 hod. svévolně opustil pracoviště a tedy v rámci právních následků s tímto spojených v podobě sankce mu žalovaný nevyplatil za toto období mzdu, kdy mu byla nahrazena mzda pouze do 01.12.2022 a kdy po doplacení období od 02.12.2022 do 20.12.2022 mu byly rovněž zaslány i opravné výstupní dokumenty, a to potvrzení při změně zaměstnání a evidenční list důchodového pojištění, kdy žalovaný je stále přesvědčen, že žalobce nemá nárok na mzdu za období od 02.12.2022 do 20.12.2022. Přes toto přesvědčení žalovaný mzdu žalobci doplatil, kdy veškeré tyto vynaložené finanční prostředky pro žalovaného představují další škodu. Ze strany žalovaného i [tituly před jménem] [jméno FO] byla obrovská snaha o kontaktování žalobce, avšak tento žalovanému pouze jednou zvedl telefon, kdy mu sdělil, že se nemá s osobou žalovaného o čemkoliv bavit a požaduje zaslání podepsané dohody o ukončení pracovního poměru, kdy žalovaný znovu na žalobce naléhal, aby předal aspoň informace, či vypracované dokumenty ve věci klienta pana [právnická osoba]. Od tohoto dne 01.12.2022 od cca 17 hod se osoba žalobce stala pro žalovaného a [tituly před jménem] [jméno FO] zcela nekontaktní, kdy žalobce nepředal jednak vypracované dokumenty ve věcech klientů a rovněž nepředal veškeré informace týkající se jednotlivých věcí a rovněž klíče od vstupu do domu a kanceláře. K okamžitému ukončení pracovního poměru vedly žalovaného mimo jiné dlouhodobé velmi složité a neuspokojivé výsledky práce žalobce, neboť jeho pracovní výsledky odpovídaly tomu, že se v době pobytu v advokátní kanceláři věnoval příliš širokému spektru soukromých činností (např. řešení [Anonymizováno] s [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] apod.), a tím neměl dostatek prostorů pro dotahování přidělených věcí do konce. Dle vyjádření klientů tito si ztěžovaly zejména na arogantní až egoistické vystupování žalobce, neprojevování opravdového zájmu, kdy žalovaný sám viděl a zažil jeho nepřipravenost, kdy měl zastupovat kancelář u soudních jednání, či špatný a neodborný právní názor na danou věc. K těmto tvrzení vedou žalovaného i následné zprávy od jeho kolegů, kteří přišli do kontaktu s osobou žalobce a nechápali, jak může takovýto subjekt být členem advokátní kanceláře žalovaného, když porovnají jeho osobu s druhým zaměstnancem [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále žalovaný poukázal na to, že dle jeho názoru nemá žalobce vztah k výkonu advokacie, neboť se dopodrobna nezajímal o přidělené jednotlivé kauzy a nehledal u nich schůdná řešení, která by vedla ve prospěch klientů, a tedy byla v jejich zájmu a nebral v potaz pokyny ze strany klientů a neřídil se jimi. Tím prokazatelně porušil ustanovení § 16, 17 ve spojení s § 39 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii. Pokud by nedošlo ze strany žalovaného k okamžitému zrušení pracovního poměru s osobou žalobce, nastalé škody by se prohlubovaly a žalovaný je rovněž přesvědčen o tom, že by došlo i k poškození většího množství klientů, kdy žalobce nepochopil svou úlohu v advokátní kanceláři, kdy byl zaměstnán na pozici advokátního koncipienta a z jeho strany docházelo dlouhodobě k nekoncepční práci, bez viditelného posunu vpřed. [jméno FO] roli v jeho negativním působení sehrála rovněž jeho nepřipravenost, nevyrovnanost, absence ochoty učit se novým věcem, ale hlavně to, že z jeho strany, nebyla projevována úcta k osobě žalovaného a rovněž tak jeho jednání a vystupování navenek, když jeho jednání vůči klientům či kolegům bylo zcela nepřijatelné.

3. Na základě provedeného dokazování pak dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

4. Na základě pracovní smlouvy ze dne 3.1.2022 má soud za prokázané, že žalobce u žalovaného na základě této pracovní smlouvy nastoupil jako zaměstnanec na pracovní pozici advokátní koncipient s nástupem do práce dne 3.1.2022, přičemž pracovní poměr žalobce byl sjednán na dobu určitou do 31.12.2022. Smluvní strany si sjednaly zkušební dobu v trvání 3 měsíců (srov. pracovní smlouva na č.l. 17). Ze mzdového výměru ze dne 3.1.2022 plyne, že základní mzda žalobce byla stanovena mzdovým výměrem od 3.1.2022 ve výši 25 000 Kč hrubého měsíčně (srov. mzdový výměr na č.l. 19 z.str.).

5. Pokud jde o pracovní náplň, byl v pracovní smlouvě odkaz na zákon č. 85/1996 o advokacii.

6. Dle § 38 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokátní koncipient vykonává u advokáta právní praxi, jejímž cílem je získat pod vedením a dohledem školitele znalosti a osvojit si zkušenosti potřebné k výkonu advokacie.

7. Dle § 38 odst. 2 zákona o advokacii školitelem může být pouze advokát, který vykonává advokacii po dobu nejméně jednoho roku; v odůvodněných případech může představenstvo tuto podmínku prominout. V případě advokáta, který vykonává advokacii samostatně, je školitelem tento advokát; ve sdružení, společnosti a zahraniční společnosti vykonává úlohu školitele pověřený advokát; o tom je sdružení, společnost nebo zahraniční společnost povinna informovat [Anonymizováno]. Práva a povinnosti školitele a advokátního koncipienta při výkonu právní praxe stanoví stavovský předpis.

8. Stavovský předpis (etický kodex) ve svém článku 15 odst. 1 stanoví, že advokát je povinen umožnit advokátnímu koncipientovi, který je k němu v pracovním poměru, účelnou právní praxi, pečlivě ho vést a dohlížet na něj tak, aby získal znalosti a zkušenosti potřebné ke složení advokátní zkoušky a k výkonu advokacie a aby si osvojil a dodržoval pravidla profesionální etiky.

9. Další práva a povinnosti mezi advokátem a advokátním koncipientem při výkonu praxe advokátního koncipienta upravuje Usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1998 Věstníku ze dne 10. března 1998, o výchově advokátních koncipientů a dalším vzdělávání advokátů, ve znění usnesení představenstva České advokátní komory č. 3/2003 Věstníku ze dne 10. června 2003, usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/2007 Věstníku ze dne 12. března 2007 a usnesení představenstva České advokátní komory č. 3/2014 Věstníku ze dne 9. září 2014 (dále jen usnesení představenstva ČAK), dle jehož článku 1 odst. 1 výchovou advokátního koncipienta (dále jen "koncipient") se rozumí proces, v jehož rámci koncipient získává znalosti a zkušenosti potřebné pro složení advokátní zkoušky a pro výkon advokacie; výchova advokátního koncipienta je zaměřena jak na znalost právních předpisů, jakož i schopnost jejich použití na konkrétní právní případ, tak i na osvojení si norem upravujících povolání advokáta, především norem etických, tak, jak vyplývají zejména z právních a stavovských předpisů.

10. Dle článku 1 odst. 2 usnesení představenstva ČAK za výchovu advokátního koncipienta odpovídá advokát nebo společnost, k níž je koncipient v pracovním poměru (dále jen "advokát"), a v rozsahu stanoveném tímto usnesením Česká advokátní komora (dále jen "[adresa]").

11. Dle článku 3 odst. 1 usnesení představenstva ČAK advokát je v průběhu právní praxe advokátního koncipienta podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona (o advokacii) povinen plnit vůči koncipientovi povinnosti vyplývající pro něj z právních předpisů a tohoto usnesení, jakož i z ostatních stavovských předpisů.

12. Dle článku 3 odst. 2 usnesení představenstva ČAK koncipient je v průběhu právní praxe povinen rozšiřovat si své znalosti a osvojovat si zkušenosti potřebné pro výkon advokacie; tuto povinnost koncipient plní zejména soustavným studiem právních předpisů, ostatních pramenů práva, judikatury a odborné literatury, konzultacemi s advokátem, účastí na poskytování právních služeb advokátem, včetně zastupování advokáta při jednotlivých úkonech právní pomoci, jakož i účastí na výchovných akcích pořádaných Komorou podle tohoto usnesení.

13. Dle článku 6 odst. 1 usnesení představenstva ČAK advokát je povinen umožnit koncipientovi přípravu na advokátní zkoušku v délce alespoň jednoho měsíce, jakož i účast u advokátní zkoušky; jedná-li se o advokátní zkoušku opakovanou, je advokát povinen umožnit koncipientovi přípravu na advokátní zkoušku v délce alespoň dvou týdnů.

14. Dle § 39 zákona o advokacii se pro advokátního koncipienta použití (mimo jiné) ustanovení § 16 a 17 o advokacii přiměřeně.

15. Dle § 16 odst. 1 zákona o advokacii advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.

16. Dle § 16 odst. 2 zákona o advokacii při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

17. Dle § 17 zákona o advokacii advokát postupuje zejména při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis.

18. Z vyjádření žalovaného k žalobě plyne, že přijal žalobce na místo advokátního koncipienta přes skutečnost, že měl dle vyjádření syna žalovaného být osobou, kterou si při výkonu advokacie nedovede představit pro jeho nevyrovnanou, egoistickou a nesoustředěnou povahu, když tak učinil pro nemožnost získat na místo advokátního koncipienta jinou osobu.

19. Z vyjádření žalovaného k žalobě pak dále plyne, že ač neměl o novém pracovníkovi (žalobci) jen pozitivní reference, nastavil řadu pravidel pro výkon práce žalobce v advokátní kanceláři velice volně. Ačkoliv v pracovní smlouvě byla uvedena jako místo výkonu advokátní kancelář na adrese [adresa] I a dále rovněž to, že týdenní pracovní doba je 40 hodin, když žalobci bylo v pracovní smlouvě uloženo, aby plně využíval stanovenou pracovní dobu, žalovaný sám připustil, že od samého počátku výkonu práce žalobce pro žalovaného bylo dohodnuto, že převážná část práce žalobce bude realizována z domova (bydliště žalobce v [právnická osoba] bude spočívat v psaní různorodých dokumentů. V praxi to znamenalo, jak potvrdil při svém výslechu žalobce i žalovaný, že žalobce byl povinen se do advokátní kanceláře v [adresa] dostavit pouze jeden den v týdnu.

20. Z vyjádření žalovaného k žalobě, které pak potvrdil sám žalovaný v rámci svého výslechu, pak plyne, že dohled nad činností žalobce v rámci jeho pracovního poměru k žalovanému vykonával (a to nikoliv pouze výjimečně), nikoliv sám žalovaný, ale jeho syn [tituly před jménem] [adresa], který v advokátní kanceláři zastával rovněž pozici advokátního koncipienta.

21. V pracovní smlouvě bylo uvedeno, že je žalobce povinen dodržovat termíny a úkoly stanovené zaměstnavatelem pro vykonávané práce, upozorňovat na závady, jejichž odstranění není v silách zaměstnance (srov. článek V. pracovní smlouvy).

22. Pokud jde o plnění pracovních povinností ze strany žalobce, žalovaný sám již ve vyjádření k žalobě připustil, že v období od ledna 2022 do září 2022 nebyl žalobce pracovně nikterak podstatně zatěžován („byl šetřen“). V období přelomu října a listopadu 2022 pak byla žal obci ze strany žalovaného poskytnuta úleva za účelem přípravy žalobce na advokátní zkoušku spočívající v tom, že žalobce nebyl po dobu 14 dnů nucen přicestovat do advokátní kanceláře ani v ten jeden dohodnutý den. Úlevy v širším rozsahu nebyly soudem zjištěny, když je žalobce nepřipustil a dle žalovaného z evidence odpracované doby žalobce vedené ze strany žalovaného neplyne, že by žalobci bylo nějaké pracovní volno pro přípravu na advokátní zkoušku poskytnuto.

23. Z vyjádření žalovaného k žalobě, které učinil žalovaný součástí svých tvrzení v rámci účastnického výslechu, plyne, že první informace o neuspokojivých pracovních výsledcích žalobce začali od klientů žalovaného chodit žalovanému počínaje listopadem 2022, kdy se žalobce měl dožadovat u žalovaného poskytnutí dovolené v období od 21.12.2022 do 31.12.2022. Skutečností pak je, že žalovaný v řízení nedoložil soudu jedinou písemnou výtku, kterou by adresoval žalobci z důvodů nedostatků při plnění jeho pracovních povinností v období před 1.12.2022, když ani pokud jde o klienty žalovaného, nedoložil soudu, že by tito adresovali žalovanému či jeho synovi písemné stížnosti na plnění pracovních povinností ze strany žalobce.

24. Pro období před 1.12.2022 byla soudu doložena telefonická konverzace žalobce s [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28.11.2022, ve které [tituly před jménem] [jméno FO] uděluje žalobci pokyny, jak má postupovat v některých právních případech, které měl žalobce v tu dobu zpracovávat ([adresa], [jméno FO]), když v konverzaci vyjadřuje nespokojenost s aktuální činností (nedostatečnou) žalobce. V rámci konverzace se žalobce ohradil proti tónu, kterým s ním syn žalovaného komunikoval, vyjádřil údiv nad změnami v důležitosti zpracování přidělených případů (upřednostnit případ [adresa] před věcí pana [jméno FO]) a nakonec [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil, že by rád ukončil pracovní poměr u žalovaného ke dni 1.12. (srov. sms komunikace na č.l. 20-21).

25. Z e-mailové zprávy žalobce adresované žalovanému dne 28.11.2022 ve spojení s její přílohou v podobě návrhu dohody o rozvázání pracovního poměru má soud za prokázané, že dne 28.11.2022 (poté, co to napsal již synovi žalovaného – viz výše) zaslal žalobce žalovanému návrh dohody, na základě které by došlo k ukončení pracovního poměru žalobce u žalovaného ke dni 1.12.2022 (srov. e-mailová zpráva na č.l. 12 a 152 a návrh dohody na č.l. 151).

26. Z e-mailové zprávy žalovaného adresované žalobci dne 29.11.2022 má soud za prokázané, že dne 29.11.2022 zaslal žalovaný žalobci zprávu, v níž mu sděluje, že bere rozhodnutí ukončit pracovní poměr na vědomí, ale že než se přistoupí k rozvázání pracovního poměru, je zapotřebí, aby žalobce dokončil a vypracoval zadané úkoly (srov. e-mailová zpráva na č.l. 59).

27. Z obsahu sms zpráv ze dne 30.11.2022 plyne, že toho dne žalobce v odpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] sděluje, že následujícího dne (1.12.2022) se zastaví v advokátní kanceláři, předá spisy, knihu a klíče od kanceláře, když očekává, že jím navržená dohoda o rozvázání pracovního poměru bude ze strany žalovaného podepsána a on pak ponechá pro žalovaného jedno vyhotovení podepsané od něj žalovanému (srov. sms komunikace na č.l. 61).

28. Ze zvukového záznamu z jednání účastníků v advokátní kanceláři dne 1.12.2022 má soud za prokázané, že v době před 14. hodinou dne 1.12.2022 se žalobce dostavil do advokátní kanceláře žalovaného, kdy zprvu informoval přítomnou pracovnici a [tituly před jménem] [jméno FO] o termínu jednání v určité právní věci (jednání stanoveno na 19.1.2023) a posléze se [tituly před jménem] [jméno FO] chystal s žalobcem projít složky spisů, které patrně ten den žalobce do kanceláře přinesl. Žalobce to však odmítnul s tím, že přišel podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru, „nic procházet nebude (myšleno spisy)“ a že jej v kanceláři nikdo nebude zadržovat. Při tomto krátkém hovoru použil [tituly před jménem] [jméno FO] vůči žalobci i slov „nejradši bych Ti rozbil držku“ a „jsi u mě ubožák“. [tituly před jménem] [jméno FO] následně nechal do kanceláře přivést žalovaného, který žalobci sdělil, že jeho návrh na ukončení pracovního poměru dohodou nepřijme a že žalobce má nedodělky. Žalobce to popřel a uvedl, že jej v kanceláři nemohou držet. Uvedl také, že je [Anonymizováno] a že v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([podezřelý výraz]). Následně žalobce uvedl: „Takže to je strašně zajímavý. Vy mě vytýkáte jako že práci a zároveň nechcete přijmout dohodu o ukončení pracovního poměru. To je trochu schizofrenní“. Žalovaný klidně odvětil, že „to není schizofrenní“ a chystal se žalobci vysvětlovat, co znamená slovo schizofrenní, ale [tituly před jménem] [jméno FO] mu skočil do řeči a vzrušeně uvedl vůči žalobci: „Co si dovoluješ někomu říkat, že je schizofrenní“. Žalobce odvětil, že se nenechá nikým zastrašovat a chystal se opustit kancelář. Na to [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl: „Takže opouštíš pracoviště?“, přičemž ale dodal, že zítra ráno čeká žalobce v osm hodin ráno v kanceláři na pracovišti. Na to žalobce uvedl: „[Anonymizováno], já budu totiž u [Anonymizováno]. Na shledanou“. Poté žalobce odešel z kanceláře (srov. zvukový záznam na CD nosiči – příloha žalobce).

29. Z výslechu žalovaného., [tituly před jménem] [jméno FO] a svědků [adresa] a [jméno FO] má soud za prokázané, že po odchodu žalobce z advokátní kanceláře absolvoval žalovaný v advokátní kanceláři pohovor s klientem kanceláře panem [jméno FO] za přítomnosti [tituly před jménem] [jméno FO], o jejímž průběhu sepsali a podepsali zápis z jednání (srov. zápis ze dne [datum] na č.l. 45 z.str.), poté se telefonicky spojili s klientem [jméno FO] a [jméno FO], aby zjistili, jaký je aktuální stav vyřizování jejich věci. Za tím účelem [tituly před jménem] [jméno FO] rovněž zaslal žalobci sms zprávu, kde žádal o informaci k věci pana [jméno FO] (srov. sms zpráva na č.l. 61). Poté žalovaný za spolupráce se synem začali formulovat text okamžitého zrušení pracovního poměru s žalobcem.

30. Z e-mailové zprávy žalovaného adresované žalobci dne 1.12.2022 ve spojení s její přílohou v podobě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 1.12.2022 má soud za prokázané, že dne 1.12.2022 v čase 17:36 hod. zaslal žalovaný prostřednictvím e-mailové zprávy okamžité zrušení pracovního poměru datované dnem 1.12.2022, když v průvodní zprávě uvedl, že žalobce měl dne 1.12.2022 svévolně opustit pracoviště před 14. hodinou, přičemž byl dohodnut na schůzce s klientem [tituly před jménem] [adresa], která se tak nemohla uskutečnit, když žalovaný neměl k této věci od žalobce dodány žádné podklady. Protože v tom spatřuje žalovaný porušení pracovní kázně hrubým způsobem, využívá právo zrušit s žalobcem pracovní poměr okamžitě. Dále je poukazováno na další nejmenované případy porušení povinností žalobce zvlášť hrubým způsobem (srov. e-mailová zpráva na č.l. 205 z.str. a její příloha na č.l. 203).

31. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 1.12.2022 má soud za prokázané, že žalovaný v této listině uvedl následující: Na základě Vašeho dnešního jednání tj. 01.12.2022, došlo z Vaší strany k zcela svévolnému opuštění pracoviště před 14:00 hod, přestože na 14:00 hod. jste byl domluven na schůzce s klientem panem [tituly před jménem] [adresa], kdy tato schůzka a tedy jednání se nemohlo uskutečnit s ohledem na absenci Vaší osoby a rovněž tak nebyly z Vaší strany dodány podklady k této předmětné věci. Neuposlechl jste můj příkaz jakožto zaměstnavatele a z pracoviště jste zcela svévolně odešel, ačkoliv jste si musel být vědom skutečnosti, že mé osobě jakožto zaměstnavateli může vzniknout škoda, která i bohužel vznikla v důsledku neposkytnutí právních služeb objednanému klientu a rovněž tak došlo Vašim jednáním k poškození pověsti mé osoby a tím i celé advokátní kanceláře. Tímto svým jednáním jste se dopustil porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, tedy porušení povinnosti vyplývající jednak z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem na základě ustanovení § 55 odst. l písm. b) zákona č. [hodnota] Sb.. zákoníku práce, kdy tímto mé osobě jakožto zaměstnavateli vzniká právo na okamžité zrušení pracovního poměru vzniklého na základě Pracovní smlouvy ze dne 03.01.2022. Dále pak jste porušil tedy neplnil povinnosti vyplývající z Pracovní smlouvy ze dne 03.0|.2022 a to konkrétně z čl. V odst. 2, kdy nepracujete svědomitě, pilně, řádně a neplníte příkazy zaměstnavatele a jím pověřených osob, nepostupujete v souladu se zájmy zaměstnavatele, a tedy nedbáte o jeho dobrou pověst. Rovněž tak nedodržujete termíny a úkoly stanovené zaměstnavatelem, rovněž tak nemáte přehled o kauzách a předaných spisech ke zpracování“ Dále žalovaný uvedl: „Dalším Vašim jednáním jste se dopustil porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, kdy konkrétně se jedná o případ manželů [jméno FO], který Vám byl svěřen v [Anonymizováno] týdnu tohoto roku s potřebou a nutností vypracování smlouvy o smlouvě budoucí kupní spolu s nájemní smlouvou do dne 26.11.2022. Zadané úkoly i s ohledem na další připomínky a zadání ze strany klientů jste nesplnil, pouze došlo z Vaší strany dne 29.11.2022 ve večerních hodinách k zaslání návrhu nájemní smlouvy, která nereflektovala zadání ze strany klientů, kdy se dá říci, že se jednalo pouze o stažený vzor této smlouvy. Dne 30.11.2022 došlo k telefonickému kontaktování advokátní kanceláře ze strany výše uváděných klientů, kteří sdělili, že jste nekontaktní, smlouvu o smlouvě budoucí kupní jste jim nezaslal a na další dotazy již nereagujete. Poté následovala urgence Vaší osoby z mé strany jakožto zaměstnavatele, kdy v odpoledních hodinách jste poslal na e-mail kancelář návrh smlouvy o smlouvě budoucí kupní, která opětovně nereflektovala zadání ze strany klientu, kdy se dá opět říci, že se jednalo pouze o stažený vzor této smlouvy. Na základě Vašeho jednání jste poškodil zájmy klientů a ohrozil prodej nemovitostí v hodnotě cca. 30 mil. Navíc jste do dnešního dne neposlal návrh smlouvy o smlouvě budoucí kupní těmto klientům. V tomto případě rovněž tak došlo na základě Vašeho jednání a opomenutí k poškození pověsti mé osoby a tím i celé advokátní kanceláře. Další nedostatky v podobě neuspokojivých pracovních výsledků spatřuji v tom, že během roku 2022 Vám byly zadány další právní případy s potřebou vypracování následujících právních úkonů: a) případ [právnická osoba] -[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] - nevypracování žaloby, b) případ [jméno FO] - poškozené osobní [Anonymizováno] [Anonymizováno] - nevypracování předžalobní výzva, žaloby atd.; c) případ [jméno FO] - vypořádání [Anonymizováno] - předžalobní výzva, žaloby atd.. Z Vaší strany jste pouze dnes donesl do místa výkonu práce soubor spisů i s dalšími případy, a tedy klienty s nedodělky a neposkytl vůbec žádné informace k těmto případům. V posledním případě ve věci klienta pana [právnická osoba] jste měl za úkol vypracovat žádost o nové posouzení důvodů neudělení [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy tento případ Vám byl přidělen dne 18.11.2022. Dnešního dne mě kontaktoval výše uváděný klient a sdělil mi, že jste nekontaktní a nemá k dispozici vypracovanou žádost. Telefonicky jsem s Vámi hovořil a byl jste dotazován na tento případ, kdy jste mi sdělil, že se nebudete s mojí osobou o tomto bavit. Z Vaší strany rovněž došlo k porušení základních povinností, které vyplývají z ustanovení § 301 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, kdy jste prokazatelně nepracoval řádně podle svých sil, znalostí a schopností, neplnil pokyny a nespolupracoval s ostatními zaměstnanci. Neplnil jste kvalitně a včas pracovní úkoly a tedy jste jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. V neposlední řadě jste se nevhodně choval, a tedy vyjádřil k mé osobě, když jste o mé osobě prohlásil, že mám ,,schizofrenní myšlení". Tímto Vašim jednáním došlo k urážce mé osoby. Na základě výše uvedených skutečností jste se dopustil ve vícero případů porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci, a to zvlášt' hrubým způsobem, a proto využívám tímto svého práva podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a pracovní poměr vzniklý na základě Pracovní smlouvy ze dne [datum] s Vámi uzavřený okamžitě zrušuji.“ (srov. okamžité zrušení pracovního poměru na č.l. 9).

32. Ze shodných tvrzení stran má soud za prokázané, že počínaje dnem 2.12.2022 již žalobce do sídla žalovaného k výkonu práce nedorazil a ani jiným způsobem pro žalovaného práci na pozici advokátního koncipienta nevykonával.

33. Dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném ke dni 31.12.2022 (dále jen zákoník práce) neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

34. Dle § 335 odst. 1 zákoníku práce prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací může zaměstnavatel písemnost doručit výlučně tehdy, jestliže zaměstnanec s tímto způsobem doručování vyslovil písemný souhlas a poskytl zaměstnavateli elektronickou adresu pro doručování.

35. Ze shodných tvrzení stran (srov. žaloba a vyjádření žalovaného k žalobě - článek VII. na č.l. 37) ve spojení s kopií poštovní obálky má soud za prokázané, že prostřednictvím poštovní přepravy obdržel žalobce okamžité zrušení pracovního poměru podané k poštovní přepravě dne 1.12.2022 až dne 20.12.2022 (srov. obálka na č.l. 8).

36. S ohledem na skutečnost, že mezi stranami nebylo dohodnuto doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací a žalobce tvrdil (a žalovaný neprokázal opak), že obdržel okamžité zrušení pracovního poměru prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 20.12.2022, pokud podal žalobu k soudu dne 30.1.2023, učinil tak ještě v zákonem stanovené lhůtě.

37. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

38. Dle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

39. Dle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

40. Ačkoliv jsou v pracovní smlouvě vyjmenovány povinnosti žalobce a je zde uvedeno, že porušení kterékoliv z nich může být považováno za zvlášť hrubé porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci s následkem možnosti ukončení pracovního poměru dle § 55 případně dle § 52 písm. g) zákoníku práce(srov. článek V. pracovní smlouvy), není soud při hodnocení stupně intenzity porušení pracovní kázně vázán tím, jak zaměstnavatel určité jednání zaměstnance v pracovní smlouvě, popř. interním předpise zaměstnavatele hodnotí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu po sp.zn. [spisová značka]).

41. Pokud jde o požadavky na určitost právního úkonu v podobě okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (dále též (OZPP), vyvozuje soud důležité hodnotící aspekty z níže uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu. U důvodu podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je třeba věnovat přesnému popisu vytýkaného skutku zvýšenou pozornost, aby byla možná jeho přesná individualizace, je třeba uvést konkrétní údaje o tom, kdy, kde, jakým jednáním a která konkrétní povinnost měla být porušena. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu po sp.zn. [spisová značka]). V listině – okamžitém zrušení pracovního poměru – je zaměstnavatel povinen jednoznačně identifikovat to jednání zaměstnance, které zaměstnavatel považuje za porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, tedy časově, věcně a místně je vymezit tak, aby bylo jednoznačné a nezaměnitelné. Při posouzení, zda popsané jednání dosahuje zákonem vyžadované intenzity, soud sice vychází z takto identifikovaného skutku, avšak bere v potaz i další okolnosti konkrétního případu, které již popsány být nemusí, resp. ve všech podrobnostech popsány být nemusí (osoba zaměstnance, jeho dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, doba a situace, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, míra zavinění zaměstnance, důsledek porušení pracovní povinnosti pro zaměstnavatele apod. - srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu po sp.zn. 21 Cdo 3648/2019).

42. Vycházeje ze shora uvedených hodnotících aspektů soud v nynějším řízení dovodil, že požadavek na jednoznačnou identifikaci jednání zaměstnance, které zaměstnavatel považuje za porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dále též porušení), nesplňují následující části OZPP.

43. Porušení spatřované v případě [právnická osoba] v tom, že ze strany žalobce nebyla vypracována žaloba. V OZPP minimálně absentuje uvedení doby, kdy byla tato právní věc svěřena žalobci a lhůta, do které měl výstup (žalobu) vyhotovit. Žalobce pak navíc listinnými důkazy prokázal, že žalobu ve věci klienta [adresa] zpracoval a dne 10.11.2022 zaslal emailem [tituly před jménem] [jméno FO] (srov. emailová zpráva na č.l. 11 a 159 a návrh na vydání platebního rozkazu/žaloba na č.l. 47 z.str. a 157).

44. Z důvodu nedostatečné konkretizace tohoto důvodu pro OZPP soud dále porušení vytýkané žalobci neposuzoval, když však je potřeba uvést, že z důkazů, které k takovému porušení žalovaný nabízel, se ani žádné porušení dovozovat nedalo (srov. prohlášení o zproštění povinnosti mlčenlivosti ze dne 12.4.2023 na č.l. 47).

45. Porušení spatřované v případě [jméno FO] v tom, že ze strany žalobce nebyla vypracována předžalobní výzva a žaloba. V OZPP opět minimálně absentuje uvedení doby, kdy byla tato právní věc svěřena žalobci a lhůta, do které měl výstup (předžalobní výzvu, žalobu) vyhotovit.

46. Z důvodu nedostatečné konkretizace tohoto důvodu pro OZPP soud dále porušení vytýkané žalobci neposuzoval, když však je potřeba uvést, že z důkazů, které k takovému porušení žalovaný nabízel, se ani žádné porušení dovozovat nedalo, neboť žalobce doložil soudu pouze prohlášení od [jméno FO] o zproštění povinnosti mlčenlivosti ze dne [datum] (srov. č.l. 52) a e-mailovou zprávu ze dne 7.2.2022 od pana [jméno FO] určenou [tituly před jménem] [jméno FO], z níž plyne, že se věc týkala opravy vozidla tov. zn. [Anonymizováno]. Zpráva byla přeposlána žalobci, kdy z ní ale není nikterak patrné, jak měl žalobce se zprávou naložit (srov. zprávy na č.l. 52 z.str.). Žalobce pak navíc listinným důkazem prokázal, že tato věc ještě ani na konci listopadu 2022 neměla pro [tituly před jménem] [jméno FO] prioritu, když v e-mailové zprávě ze dne 28.11.2022 [tituly před jménem] [jméno FO] sděluje žalobci, aby případ „[Anonymizováno]“ klidně posunul a začal se věnovat jinému případu ([jméno FO] – srov. Zpráva na č.l. 20).

47. Nedostatečnou konkretizaci důvodu pro OZPP soud shledal rovněž v případě [jméno FO], k níž je v OZPP uvedeno porušení spatřované v tom, že ze strany žalobce nebyla vypracována předžalobní výzva a žaloba. V OZPP opět minimálně absentuje uvedení doby, kdy byla tato právní věc svěřena žalobci a lhůta, do které měl výstup (předžalobní výzvu, žalobu) vyhotovit. Z důvodu nedostatečné konkretizace tohoto důvodu pro OZPP soud dále porušení vytýkané žalobci neposuzoval, když však je potřeba uvést, že z důkazů, které k takovému porušení žalovaný nabízel, se ani žádné porušení dovozovat nedalo, neboť žalobce doložil soudu pouze prohlášení od [jméno FO] o zproštění povinnosti mlčenlivosti ze dne 27.3.2023 (srov. č.l. 55) a e-mailovou zprávu ze dne 12.9.2022, z níž plyne, že [tituly před jménem] [jméno FO] posílá žalobci v příloze kupní smlouvu a souhlas manželky (srov. zpráva na č.l. 55 z.str.).

48. Dle § 52 písm. g) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

49. Se zaměstnancem, který porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, lze okamžitě zrušit pracovní poměr jen tehdy, dosáhlo-li jednání zaměstnance (na základě posouzení všech rozhodných okolností) intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňují-li okolnosti případu závěr, že se zaměstnancem nelze rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce, neboť po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu po sp.zn. 21 Cdo 5727/2015).

50. Pro posouzení, zda pracovník porušil pracovní kázeň méně závažným způsobem, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy "méně závažné porušení pracovní kázně", "závažné porušení pracovní kázně" a "porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem" definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu pracovníka za porušení pracovní kázně. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě pracovníka, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění pracovníka, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností pracovníka, k důsledkům porušení pracovní kázně pro organizaci, k tomu, zda svým jednáním pracovník způsobil organizaci škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po organizaci lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr pracovníka u ní nadále pokračoval (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu po sp.zn. 21 Cdo 45/2016).

51. Při zkoumání míry intenzity porušení pracovní kázně (zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem) může soud přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu po sp.zn. 21 Cdo 379/2000).

52. Podle dosavadní soudní praxe se za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem považuje např. déle trvající neomluvená nepřítomnost zaměstnance v práci, krádež majetku většího rozsahu, fyzické napadání, požívání alkoholických nápojů apod. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu po sp.zn. ÚS 367/03).

53. Pokud soud shora uvedl, že některé důvody uvedené v OZPP nenaplňovaly požadavek určitosti, soud se dále byl nucen zabývat několika důvody, které co do požadavku na určitost jejich vymezení obstály. U těchto případů tvrzeného porušení pracovních povinností ze strany žalobce pak soud byl nucen posoudit, zda se staly tak, jak je skutkově popsal zaměstnavatel a zda lze ze skutkového děje, který byl důkazně prokázán, lze skutečně dovodit porušení pracovních povinností ze strany žalovaného a jaké dosáhlo intenzity.

54. Pokud jde o základní povinnosti zaměstnance, ty vymezuje zejména ustanovení § 301 zákoníku práce, podle něhož jsou zaměstnanci povinni: a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

55. O povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci jde ve smyslu ustanovení § 55 odst.1 písm. b) zák. práce nejen tehdy, ukládá-li ji zaměstnanci zákon nebo jiný obecně závazný právní předpis. Zaměstnanci jsou povinni (mají právní povinnost) plnit rovněž závazky, které jim vznikly - kromě kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu nebo pokynu nadřízeného vedoucího zaměstnance - na základě pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy (dohody) uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem; nesplnění povinností z těchto smlouvou převzatých závazků (závazkových právních vztahů) představuje též porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci a mohou být tedy důvodem k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu po sp.zn. 21 Cdo 3323/2008).

56. Při hodnocení stupně intenzity porušení pracovní kázně není soud vázán tím, jak zaměstnavatel ve svém pracovním řádu (nebo jiném interním předpise) hodnotí určité jednání zaměstnance. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu po sp.zn. 21 Cdo 1228/99).

57. Prvním z určitě vymezených případů porušení ze strany žalobce měl být případ klienta [tituly před jménem] [adresa], k němuž žalovaný v OZPP uvedl, že ze strany žalobce mělo dne 1.12.2022 dojít k svévolnému opuštění pracoviště před 14:00 hod, přestože na 14:00 hod. měl být žalobce domluven na schůzce s tímto klientem, kdy tato schůzka, a tedy jednání se nemohlo uskutečnit s ohledem na absenci Vaší osoby a rovněž tak nebyly z Vaší strany dodány podklady k této předmětné věci. [Anonymizovaný odstavec]

59. I kdyby snad žalovaný v řízení prokázal, že žalobce skutečně ignoroval schůzku s klientem, na kterou klienta pozval do advokátní kanceláře, neplynulo z žádného z provedených důkazů, že věc tohoto klienta vyžadovala urgentní vyřízení a pokud by soud takové pochybení srovnal například s absencí žalobce (právního zástupce) na jednání soudu v určité právní věci, dosahovalo by takové pochybení (nepřítomnost na dohodnuté schůzce) určitě daleko nižší intenzity. Proto by soud nedovodil, že absencí na dohodnuté schůzce s klientem došlo k závažnému porušení pracovní kázně, ale jednalo by se o pouze méně závažné porušení pracovních povinností, a to zejména v situaci, kdy se obdobného jednání týden před schůzkou dopustil klient vůči žalobci (srov. sms komunikace klienta s žalobcem ze dne 23.11.2022 na č.l. 190).

60. Druhým z určitě vymezených případů porušení ze strany žalobce měl být případ klientů (manželů) [jméno FO], k němuž žalovaný v OZPP uvedl, že případ manželů [jméno FO], byl žalovanému svěřen v 47. týdnu tohoto roku s potřebou a nutností vypracování smlouvy o smlouvě budoucí kupní spolu s nájemní smlouvou do dne 26.11.2022. Zadané úkoly i s ohledem na další připomínky a zadání ze strany klientů jste nesplnil, pouze došlo z Vaší strany dne 29.11.2022 ve večerních hodinách k zaslání návrhu nájemní smlouvy, která nereflektovala zadání ze strany klientů, kdy se dá říci, že se jednalo pouze o stažený vzor této smlouvy. Dne 30.11.2022 došlo k telefonickému kontaktování advokátní kanceláře ze strany výše uváděných klientů, kteří sdělili, že jste nekontaktní, smlouvu o smlouvě budoucí kupní jste jim nezaslal a na další dotazy již nereagujete. Poté následovala urgence Vaší osoby z mé strany jakožto zaměstnavatele, kdy v odpoledních hodinách jste poslal na e-mail kancelář návrh smlouvy o smlouvě budoucí kupní, která opětovně nereflektovala zadání ze strany klientu, kdy se dá opět říci, že se jednalo pouze o stažený vzor této smlouvy. Na základě Vašeho jednání jste poškodil zájmy klientů a ohrozil prodej nemovitostí v hodnotě cca. 30 mil. Navíc jste do dnešního dne neposlal návrh smlouvy o smlouvě budoucí kupní těmto klientům. V tomto případě rovněž tak došlo na základě Vašeho jednání a opomenutí k poškození pověsti mé osoby a tím i celé advokátní kanceláře.

61. Problematická z hlediska prokazování žalovaným uváděných tvrzení je skutečnost, že žalovaný sám připustil a z prováděných důkazů plyne, že právní věci co do podrobnosti klienty sdělovaných požadavků přebíral spíše jeho syn a sám žalovaný pak o takových věcech podrobnosti neznal a nebyl schopen uvést. Již v případě klienta [jméno FO] svědek [jméno FO] uvedl, že o své právní věci jednal nikoliv s žalovaným, ale s [tituly před jménem] [jméno FO]. Obdobně z výslechu svědka [jméno FO] a svědka [jméno FO] má soud za prokázané, že jejich právní věc ze strany advokátní kanceláře nepřebíral žalovaný, ale jeho syn. Pokud se pak [tituly před jménem] [jméno FO] ve své výpovědi snažil přesvědčit soud, že u první porady s panem [jméno FO] byli oba (tedy on i žalovaný v advokátní kanceláři), pak svědek [adresa] uvedl, že s věcí se obrátil na [tituly před jménem] [jméno FO], a to pouze telefonicky otcem (asi v AK – č.l. 219 z.str.).

62. Navíc žalovaný nebyl schopen prostřednictvím jakýchkoliv písemných záznamů o převzetí právní věci od klienta potvrdit ty rozhodné skutečnosti, kterých se v OZPP a následně v nynějším řízení dovolává. Nedoložil soudu žádnou písemnou prvotní informaci o jednání s klientem, z níž by jasně plynul popis právního úkolu, který je advokátní kanceláři předán k vyřízení, přehled poskytnutých podkladů a termín, do kdy je třeba právní věc zpracovat či bližší harmonogram, jak ve věci postupovat. Tyto okolnosti žalovaný v řízení prokazoval především prostřednictvím informací poskytnutých ze strany klientů až ex post, tedy v situaci, kdy žalovaný zjišťoval okolnosti vykreslující postup žalobce ve věci.

63. Z výslechu žalovaného a svědka [tituly před jménem] [jméno FO] plyne, že dne 1.12.2022 po odchodu žalobce z advokátní kanceláře se telefonicky spojili s panem [jméno FO], aby zjistili, v jakém stádiu se nachází jeho právní věc. Tato skutečnost je v rozporu s tím, jak je posloupnost věcí popisována v zápise z jednání dne 2.12.2022 (srov. zápis na č.l. 40 z. str.), v níž je uvedeno, že již dne 30.11.2022 kontaktoval pan [adresa] advokátní kancelář s tím, že je nemožné se spojit s žalobcem, kdy tento nevyhotovil do 30.11.2022 řádně vypracované dokumenty vztahující se k převodu nemovitostí. Je nelogické, aby dne 1.12.2022 [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaný zjišťovali, co se ve věci tohoto klienta děje, když už by jim to mělo být známo od 30.11.2022. Navíc je údajné roztrpčení klienta [jméno FO] nad nedostupností žalobce ke dni 30.11.2022 podivné za situace, kdy sám žalobce v e-mailové zprávě ze dne 29.11.2022 panu [jméno FO] oznamuje, aby se s dalšími dotazy k věci obracel přímo na advokátní kancelář žalovaného (srov. zpráva na č.l. 13 a 154).

64. Pokud jde o zadaný právní úkol, má soud vzhledem k absenci písemných důkazů o obsahu zadání právní služby za prokázané z výslechů žalobce, svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a svědka [jméno FO], že spočívalo ve vyhotovení dvou návrhů smluv týkajících se nemovitostí v obci [adresa] užívaných k provozu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zařízení, a to sice smlouvy o budoucí kupní smlouvě a nájemní smlouvy, to vše v situaci, kdy klient [adresa] měl zájemce o koupi předmětných nemovitostí a chtěl si zajistit jejich budoucí prodej a současně dočasné užívání nemovitosti ze strany nájemce.

65. Pokud jde o časovou podmínku, kterou by klient určil advokátní kanceláři při převzetí jeho věci, tu žalovaný s poukazem na tvrzení klienta stanovuje ke dni 26.11.2022 (srov. OZPP a zápis na č.l. 40 z.str.). Žalovaný však neprokázal, že by tuto právní věc předal ke zpracování žalobci před datem 28.11.2022, když právě tohoto dne sděluje [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci prostřednictvím sms zprávy, aby žalobce začal pracovat na „tom [Anonymizováno]“ a avizuje žalobci, že mu pošle kontakt na [jméno FO], kdy pan [adresa] vysvětlí žalobci situaci a že návrhy smluv (budoucí kupní a nájemní) potřebuje do soboty, tj. do 3.12.2022 (srov. zprávy na č.l. 20).

66. Dne 29.11.2022 zasílá žalobce panu [jméno FO] v příloze e-mailové zprávy návrh nájemní smlouvy, v níž činí poznámku o tom, že do smlouvy nemohl doplnit řadu detailních informací, které mu nebyly sděleny (ohledně [Anonymizováno], [Anonymizováno] vybavení, detaily [Anonymizováno] – srov. zpráva na č.l. 13 a návrh nájemní smlouvy na č.l. 41). V odpovědi ze dne 29.11.2022 pan [adresa] za návrh děkuje s tím, že se na něj podívá a uvádí, že hlavně potřebovat tu smlouvu o budoucí kupní smlouvě. Z e-mailové zprávy neplyne žádná výtka vůči žalovanému týkající se kvality poskytnutého výstupu či doby jeho poskytnutí, když pan [adresa] ve zprávě děkuje a ptá se, zda žalobce ještě pošle (myšleno do 30.11.2022) smlouvu o smlouvě budoucí (srov. zprávy na č.l. 13 a 154).

67. V sms zprávě ze dne 30.11.2022 [tituly před jménem] [jméno FO] u žalobce urguje vypracování smlouvy o budoucí kupní smlouvě (srov. zpráva na čř.l. 61).

68. Z sms zprávy žalobce ze dne 30.11.2022 ve spojení s e-mailovou zprávou žalobce ze dne 30.11.2022 má soud za prokázané, že žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] dne 30.11.2022 sděluje, že smlouva o budoucí kupní smlouvě je již vytištěna a návrh této smlouvy (srov. sms zpráva na č.l. 61 a emailová zpráva na č.l. 14 a její příloha, návrh smlouvy o budoucí kupní smlouvě na č.l. 99).

69. Pokud jde o obsah návrhů shora uvedených smluv, soud je nucen konstatovat, že v návrzích nejde pouze o nějaký obecný vzor takových smluv, když do obou smluv jsou minimálně zakomponovány údaje o konkrétních nemovitostech, kterých se daná smlouva týká. Soud neměl k dispozici jiné další údaje o rozsahu a podrobnostech zadání, ze kterého měl rezultovat ze strany žalobce výstup v podobě návrhu konkrétní smlouvy. Podrobnosti zadání měli v daném případě pouze ústní formu (písemné doklady o požadavcích klienta nebyly soudu k dispozici) a při popření ze strany žalobce a současně v situaci, kdy sám klient při svém výslechu připustil, že všechny informace nemohl v danou dobu poskytnout („…jsme nebyli schopni prostě některý věci upřesňovat, takže je budeme upřesňovat postupně, takže jsem říkal, ať nám pošle to gró, to hlavní a tamty věci se budou doplňovat“), nedospěl soud k závěru o tom, že žalovaný se svým postupem v této věci dopustil nějakého porušení pracovních povinností a pokud snad ano, nemělo takové pochybení intenzitu závažného porušení pracovní kázně a jednalo by se pouze o méně závažné porušení pracovních povinností.

70. Třetím z určitě vymezených případů porušení ze strany žalobce měl být případ klienta [právnická osoba], k němuž žalovaný v OZPP uvedl, že měl žalobce za úkol vypracovat žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza, kdy tento případ měl být žalobci přidělen dne 18.11.2022. Dnešního dne (tj. 1.12.2022) mě kontaktoval výše uváděný klient a sdělil mi, že jste nekontaktní a nemá k dispozici vypracovanou žádost. Telefonicky jsem s Vámi hovořil a byl jste dotazován na tento případ, kdy jste mi sdělil, že se nebudete s mojí osobou o tomto bavit.

71. Žalovaný doložil soudu zápis z jednání ze dne 3.12.2022, z něhož plyne, že se dne 3.12.2022 klient [jméno FO] do advokátní kanceláře žalovaného dostavil (srov. zápis na č.l. 53 z.str.), přičemž uvedl, že žalobce je od 28.11.2022 nekontaktní a že klient potřebuje do 5.12.2022 zpracovat a podat na Ministerstvo vnitra žádost o nové posouzení důvodu neudělení dlouhodobého víza. Schůzka se odehrála v přítomnosti klienta a [tituly před jménem] [jméno FO], který od klienta převzal veškeré informace o podklady. [tituly před jménem] [jméno FO] klientovi přislíbil poskytnout potřebný výstup do 4.12.2022.

72. Ačkoliv se v zápise z jednání uvádí, že došlo ze strany advokátní kanceláře k omluvě klientovi a že věc byla předána ke zpracování panu [tituly před jménem] [adresa], soud dovozuje z výslechu žalovaného a skutečnosti, že tento neuvedl předmětnou žádost o vízum jako věc, se kterou by v souvislosti s klientem [jméno FO] přišel v minulosti do styku, že tuto právní věc převzal nikoliv žalovaný, ale [tituly před jménem] [jméno FO], který ji pak zadal k vyřízení žalobci a poté, co žalobce věc nedokončil, řešil s klientem (bez přítomnosti žalovaného), její další vyřízení.

73. S ohledem na absolutní nevědomost žalovaného o tomto advokátní kanceláří převzatém případu soud pochybuje o tom, že by pasáže uvedené v OZPP ohledně případu klienta [jméno FO] byly napsány samotným žalovaným.

74. Pokud jde o zadání této věci žalobci, má soud opět pro absenci písemných dokladů velice kusé informace. Má za prokázané, že o věci klienta [jméno FO] byl žalobce informován nejpozději dne 23.11.2022, kdy žalobce sděluje [tituly před jménem] [adresa] zaplatí“ (srov. sms zpráva na č.l. 74). Pokud jde o určení lhůty k poskytnutí právní služby pro tohoto klienta, nemá soud žádný podklad, z něhož by bylo patrné, že žalobce měl zadáno, že se má právní služby poskytnout do určitého data. V sms komunikaci ze dne 28.11.2022 sděluje [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci, že ví, že žalobce pracuje na věci pana [jméno FO] a že prioritu teď má věc pana [adresa]). Na to mu žalobce odpovídá, že [tituly před jménem] [jméno FO] mění priority zadání během několika minut (srov. sms zprávy na č.l. 20-21).

75. Z sms zprávy z doby před 30.11.2022 (patrně ze dne 29.11.2022) plyne, že žalobce v čase 14:03 vyzývá klienta [jméno FO], aby klient poslal podklady tak, aby byly čitelné (srov. zprávy na č.l. 189).

76. Z sms zprávy ze dne 30.11.2022 v čase 8:26 hod. plyne, že toho dne [tituly před jménem] [jméno FO] vyzývá žalobce k zaslání (výstupu či podkladů ve věci) [jméno FO] (srov. zpráva na č.l. 21).

77. Z sms komunikace mezi žalobcem a klientem [jméno FO] ze dne 30.11.2022 plyne, že se v čase 10:01 hod. dotazuje žalobce, zda již má klient pro žalobce připravené dokumenty (srov. zprávy na č.l. 189). Následně pan [jméno FO] zkoušel v čase 12:22 hod. žalobci volat, ale nedovolal se a žalobce pak v čase 13:23 píše panu [jméno FO], že nemůže mluvit a ať mu pan [jméno FO] napíše (srov. zprávy a záznam o hovoru na č.l. 189).

78. Z sms zprávy ze dne 1.12.2022 plyne, že toho dne [tituly před jménem] [jméno FO] v čase 16:25 žádá žalobce o informaci k věci klienta [jméno FO] (srov. zpráva na č.l. 61).

79. Z sms zprávy ze dne 1.12.2022 v čase 16:44 hod. plyne, že žalobce poté, co v čase 16:31 zmeškal hovor s klientem [jméno FO], tomuto píše, aby se napříště obracel s dotazy na [Anonymizováno] [jméno FO] či jinou advokátní kancelář, popř. na neziskové organizace (srov. zpráva na č.l. 189).

80. Z výslechu svědka [jméno FO] plyne, že o tom, zda a jaké podklady předával žalobci nejsou žádné písemné doklady. Přitom tento svědek při výslechu nejprve uvedl, že dne 3.12.2022 již do advokátní kanceláře na schůzku nevezl žádné doklady a měl pouze svůj pas a že patrně pan [tituly před jménem] [jméno FO] měl všechny podklady k dispozici, i když neví, kde si je obstaral. Následně v rozporu s tím uváděl, že vlastně na tu schůzku dne 3.12.2022 všechny podklady panu [tituly před jménem] [jméno FO] přivezl. Tyto rozpory však způsobují neprůkaznost tvrzení obsaženého v zápise ze dne 1.12.2022, ve kterém je uvedeno, že klient cestoval na schůzku do advokátní kanceláře právě proto, aby mohl předat veškeré informace a doklady.

81. Svědek pak nedoložil své tvrzení, že doklady předal žalobci prostřednictvím zaslání telefonem přes aplikaci WhatsApp, když žalobce takovou skutečnost nepotvrdil. Soud proto vychází z toho, že dne 30..11.2022 v čase 10:01 hod. žalobce ještě jím požadované podklady k sepisu žádosti (o dlouhodobé vízum) od klienta k dispozici neměl a nebylo prokázáno, že by mu byly zaslány před tím, než žalovaný přikročil k sepisu okamžitého zrušení pracovního poměru žalobci.

82. Ze zprávy žalobce ze dne 1.12.2022, v níž žalobce sděluje klientovi, že se má již s věcí obracet na jiné členy advokátní kanceláře, pak plyne, že žalobce ve vztahu ke klientovi splnil důležitou prevenční povinnost, když klient měl informaci o tom, že již žalobce jeho věc nevyřídí a bude nutné, aby se jí věnoval jiný člen advokátní kanceláře. [Anonymizovaný odstavec]

84. Absence poskytnutí informace o tom, jak se to má s vyřizováním věci pana [jméno FO], je ze strany soudu považována za závažné porušení pracovních povinností ze strany žalobce, přičemž však ani intenzita tohoto porušení dle názoru soudu nedosahuje v konkrétním případě intenzity potřebné pro možnost využití OZPP (porušení zvlášť hrubým způsobem), neboť ještě před formulováním OZPP se žalovanému v rámci telefonického informování od klienta podařilo potřebný rozsah informací o stavu věci obdržet, kdy následně byl dohodnut postup, že dne 3.12.2022 dojde k předání všech dokladů (pokud již nebyly poskytnuty) a že advokátní kancelář věc zpracuje do 4.12.2022. [tituly před jménem] [jméno FO] pak při svém výslechu uvedl, že věc skutečně do dohodnuté doby pro klienta zpracoval. Sdělení svědka [jméno FO], že se svou žádostí nakonec neuspěl z důvodu její opožděnosti, pak soud nemá za věrohodné, když o této okolnosti žalovaný neuvedl v řízení žádnou zmínku, ačkoliv by se jednalo o skutečnost, která mohla závažnost nedostatků v postupu žalobce zvýšit.

85. Pokud tedy soud na základě shora uvedených právních případů klientů [adresa] a [jméno FO] dovodil určité nedostatky v plnění pracovních povinností ze strany žalobce, nejednalo se v žádném z těchto případů jednotlivě ani při posuzování případných pochybení v jejich souhrnu o případy porušení pracovních povinností, které by bylo možné klasifikovat jako porušení uskutečněné zvlášť hrubým způsobem 86. Jako poslední určitý důvod, pro který přistoupil žalovaný k podání OZPP byla uvedena skutečnost, že žalobce se na schůzce dne 1.12.2022 nevhodně choval, když se měl k osobě žalovaného vyjádřit, má ,,schizofrenní myšlení", čímž došlo k urážce žalovaného. [Anonymizovaný odstavec]

88. Soud je toho názoru, že pokud by se žalobce o žalovaném vyjádřil v tom směru, že je schizofrenní nebo že trpí schizofrenií (popř. má schizofrenní myšlení), mohla by taková poznámka za určitých podmínek představovat skutečně urážku. Jak již však soud uvedl výše při popisu průběhu jednání účastníků na schůzce ze dne 1.12.2022, žalobce tehdy nic takového neuvedl, ale uvedl následující: „Takže to je strašně zajímavý. Vy mě vytýkáte jako že práci a zároveň nechcete přijmout dohodu o ukončení pracovního poměru. To je trochu schizofrenní“. Je tak evidentní, že žalobce použitím slova schizofrenní narážel nikoliv na myšlení žalovaného, ale na jeho tehdejší přístup k požadavkům vůči žalobci, když užití slova schizofrenní k ilustraci toho, že shora uvedené požadavky jsou v určitém (nikoliv výlučném) rozporu nepřijde soudu nikterak přehnané a ani použité za účelem urážky žalovaného.

89. Ostatně jak již soud výše uvedl, žalovaný sám na slova žalobce klidně odvětil, že „to není schizofrenní“ a chystal se žalobci vysvětlovat, co znamená slovo schizofrenní. Jediný, kdo se použití tohoto slova podrážděně chytil byl [tituly před jménem] [jméno FO], který začal slovně žalovaného bránit slovy: „Co si dovoluješ někomu říkat, že je schizofrenní“. Proto soud dovodil, že ani použití shora uvedeného slovního vyjádření nepředstavovalo samo ani ve spojení s dalšími shora popsanými jednáními žalobce porušení pracovních povinností, pro které by žalovaný mohl odůvodněně přikročit ke skončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením.

90. Soud považuje ve věci za podstatný rovněž časový aspekt, který zde byl ke dni 1.12.2022 mezi účastníky dán. Tímto aspektem je skutečnost, že pracovní poměr žalobce u žalovaného měl dle pracovní smlouvy skončit ke dni 31.12.2022, neboť byl sjednán na dobu neurčitou.

91. Žalobce se mýlí, pokud se domnívá, že pokud dne 28.11.2022 přišel s návrhem na ukončení pracovního poměru ke dni 1.12.2022, že se jednalo o nabídku slušnou, a že tedy nemůže za to, že nebyl ze strany žalovaného vyslyšen. Je totiž naprosto přirozený [rodné přijmení] žalovaného, který předpokládal, že žalovaný u něj bude vykonávat práci až do konce sjednané doby (s možností případně v době od 28.11.2022 do 31.12.2022 čerpat dovolenou, pokud ještě nějaká žalobci z čerpání zbývala). Skutečnost, že se žalobce v situaci, kdy mu žalovaný nekývl na návrh ukončit pracovní poměr dohodou ke dni 1.12.2022, rozhodnul řešit vzniklou situaci návštěvou lékaře následujícího dne, mohla a dle soudu vedla žalovaného k frustraci, neboť žalovaný dne 1.12.2022 avizoval, že půjde k lékaři a žalovaný tak důvodně předpokládal, že si žalobce obstará doklad pro nedostavování se k výkonu práce pro žalovaného v období počínaje dnem 2.12.20221. Frustrace žalovaného pak spočívala v tom, že pokud by za pochybení, která byl tehdy přesvědčen, že na straně žalobce nastala, dal žalobci pouze výpověď z pracovního poměru, nezpůsobil by tím žalobci žádnou citelnou újmu, neboť ke skončení pracovního poměru by i bez dání výpovědi došlo již ke dni 31.12.2022. Vědom si patrně skutečnosti, že pro žalobce jako kardiaka nebude problém obstarat si doklad o dočasné pracovní neschopnosti počínající dnem 2.12.2022, nevyčkal žalovaný ani do následujícího dne a hned dne 1.12.2022 přikročil k sepisu a odeslání OZPP daného žalobci. S ohledem na to, jak soud vyhodnotil jednotlivé důvody uváděné v OZPP má pak soud shodně s žalobcem za to, že se ze strany žalovaného jednalo o snahu poškodit žalobce z důvodu frustrace, kterou žalovaný v souvislosti s náhlým odchodem žalobce od plnění pracovních povinností proti vůli zaměstnavatele pociťoval. Pro závěr soudu o neplatnosti OZPP však shora uvedený pravděpodobný motiv jednání žalovaného nebyl tím nejpodstatnějším, když představuje pouze možné vysvětlení, proč žalovaný k OZPP přikročil, ačkoliv dle soudu pro jeho užití nebyly splněny zákonné podmínky (viz výše).

92. Pokud jde o absence žalobce v práci (resp. při plnění pracovních úkolů) počínaje dnem 2.12.2022, žalobce v řízení neprokázal, že by byl ode dne 2.12.2022 uznán dočasně práce neschopným, když pouze poukazoval na to, že dne 7.12.2022 obdržela [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] od žalovaného dvě hromadná oznámení s odhláškou žalobce k 30.11.2022 a 1.12.2022 , z čehož žalobce dovozuje, že s ním již žalovaný jako se zaměstnancem od 1.12.2022 stejně nepočítal (srov. zpráva VZP ČR ze dne 18.4.2024 na č.l. 210).

93. Soud se pak s žalobcem shoduje v tom směru, že pokud bylo okamžité zrušení pracovního poměru vyhotoveno a odesláno již dne 1.12.2022, nemůže, zejména v situaci, kdy neomluvená absence počínající dnem 2.12.2022 není uváděna jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, ovlivnit závěry soudu o důvodnosti či nedůvodnosti nynější žaloby.

94. Na základě shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce je důvodný a určil tedy, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného je neplatné.

95. Soud pak níže uvádí ještě přehled listinných důkazů, z nichž dovozované skutečnosti neměly na rozhodnutí soudu vliv.

96. Z celkového hodnocení osoby žalobce jako asistenta soudce [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa] ze dne [datum] má soud za prokázané, že od počátku roku [Anonymizováno] nastoupil žalobce na pracovní pozici asistenta [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] a ten mu poté ke shora uvedenému datu vystavil potvrzení, ve kterém po absolvování cca tříleté praxe na shora uvedené pozici ze strany žalobce, [Anonymizováno] uvedl kladné a pochvalné pracovní hodnocení, ve kterém kromě iniciativy žalobce kladně hodnotil i schopnost žalobce řešit některé případy i zcela samostatně (srov. pracovní hodnocení na č.l. 92).

97. Ze zprávy [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa] ze dne [datum] ve spojení s pracovními hodnoceními osoby žalobce jako asistenta [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa] ze dne 14.5.2021, 21.9.2021 a 18.11.2021 má soud za prokázané, že žalobce pracoval u tohoto soudu od 1.1.2018 na pozici [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy v období od 1.1.2018 do 31.12.2020 pracoval pro [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] a následně od 1.1.2021 do 31.12.2021 pro [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], která mu k datu 14.5.2021, 21.9.2021 a 18.11.2021 vystavila pracovní hodnocení, ve kterých pracovní činnost žalobce nehodnotila pozitivně, když mu vytýkala řadu nedostatků, a to jak v činnosti na pokyn, tak i v činnosti samostatné, jejíž výsledky byly žalobci opakovaně vraceny. [Anonymizováno] pak navrhla ve druhém hodnocení ve vztahu k žalobci snížení plánovaných odměn a ve třetím hodnocení vedle opětovného doporučení ke snížení odměn poukázala, že byla nucena na pracovní postupy žalobce podat stížnost k [Anonymizováno] [Anonymizováno] (srov. zpráva na č.l. 115 a pracovní hodnocení na č.l. 116-118).

98. Z výplatních pásek vyhovených kanceláří žalovaného pro osobu žalobce plyne, že ačkoliv žalovaný aktuálně v řízení zpochybňuje pracovní morálku žalobce a poukazuje na to, že žalobce dlouhodobě nevykonával práci v rozsahu stanovené pracovní doby (8 hodin denně) nevykázal v období od počátku pracovního poměru až do 31.12.2022 ve výplatních páskách žádnou z případných absencí žalobce na pracovišti jako absenci neomluvenou (srov. výplatní pásky na č.l. 80 – 88). Současně z nich plyne, že ačkoliv mělo být žalobci ze strany žalovaného poskytováno v období měsíce října pracovní volno pro potřebu přípravy žalobce na advokátní zkoušku, není taková případná absence ve výplatních páskách za měsíce říjen ani listopad 2022 patrná. Pokud jde o čerpání dovolené, vyčerpal žalobce ze stanovených 20 dnů dovolené v měsíci červenci 8 dní, v měsíci srpnu 10 dní a v měsíci říjnu 2022 pak poslední 2 dny.

99. Ze stížnosti žalobce k České advokátní komoře má soud za prokázané, že žalobce popsal ve stížnosti svůj neúspěšný pokus o ukončení pracovního poměru u žalovaného dohodou ke dni 1.12.2022, průběh jednání v kanceláři žalovaného dne 1.12.2022, obdržení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobci a nutnost řešit určení jeho neplatnosti soudní cestou a dále uvedl, že mu ze strany žalovaného doposud nebyly doručeny zápočtový list a potvrzení o zdanitelných příjmech. Dále si stěžoval na zjištění od tom, že za něj žalovaný za celou dobu roku 2022 neodváděl sociální pojistné a že mu žalovaný neuhradil dlužnou mzdu za měsíc prosinec 2022 (srov. stížnost na č.l. 175). Předseda kontrolní rady ČAK pak žalobci v dopise ze dne 28.7.2023 sdělil, že v mezidobí žalovaný dokumenty požadované žalobcem poskytnul, když evidenční list byl žalobci zasílán dne 24.3.2023 a žalobce jej obdržel dne 12.4.2022. Opravený zápočtový list s potvrzením o zdanitelných příjmech byl žalobci zaslán 14.4.2023. Tyto dokumenty žalobce po žalovaném nežádal a učinil tak až prostřednictvím podání stížnosti. Stížnost pak byla odložena jako nedůvodná, když bylo zdůrazněno, že kontrolní orgán komory nesmí svým rozhodováním ovlivnit průběh a výsledky pracovněprávního sporu (srov. dopis předsedy kontrolní rady ČAK na č.l. 177).

100. Z evidenčního listu důchodového pojištění určenému [právnická osoba] (dále jen [Anonymizováno]) ze dne 23.3.2023 má soud za prokázané, že žalovaný tímto formulářem oznámil [Anonymizováno], že byl u něj žalobce zaměstnán v době od 3.1.2022 do 20.12.2022 (srov. evidenční list na č.l. 89 z.str.).

101. Z potvrzení pro zaměstnance ze dne 23.3.2023 má soud za prokázané, že žalovaný tímto potvrzením pro potřebu žalobce vystavil v souladu s ustanovením § 313 zákoníku práce potvrzení o tom, že byl u něj žalobce zaměstnán v době od 3.1.2022 do 20.12.2022 (srov. potvrzení na č.l. 89).

102. Ze zprávy [právnická osoba] [adresa] ze dne 29.6.2023 (srov. č.l. 104) ve spojení s rozhodnutím [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 21.10.2022 č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále jen rozhodnutí [Anonymizováno] – na č.l. 105) má soud za prokázané, že syn žalovaného [tituly před jménem] [adresa] byl rozhodnutím [Anonymizováno] nepravomocně uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) bod 4. zákona o některých přestupcích, kterého se úmyslně dopustil tím, že dne 22.5.2018 v době od 17:20 hod do 17:25 hod v uzavřeném areálu tenisových kurtů ve [jméno FO] [adresa], č. parcely [Anonymizováno]/[Anonymizováno], katastrální území [adresa], po vzájemné předchozí slovní rozepři s [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa] (dříve [adresa]), udeřil jednou ránou pěstí do obličeje [jméno FO] a ještě několikrát do oblasti rukou, tedy úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání. Toto rozhodnutí bylo již druhým v řízení o daném přestupku, které bylo vedeno již od roku 2018, přičemž první bylo vydáno již dne 9.5.2019, kdy proti němu se [tituly před jménem] [adresa] odvolal a věc byla postoupena odvolacímu správnímu orgánu, který rozhodnutí správního orgánu potvrdil. Dne 18.9.2019 byla [tituly před jménem] [adresa] podána správní žaloba, v jejímž důsledku bylo vydáno rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [adresa] s tím výsledkem, že věc byla vrácena k novému projednání. Poté, co [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] věc znovu projednal, bylo nařízeno ústní jednání a dne 7.10.2022 bylo vydáno rozhodnutí, které již nestihlo nabýt právní moci, jelikož v říjnu 2022 došlo k zániku odpovědnosti za přestupek (došlo k prekluzi). Z odůvodnění rozhodnutí [Anonymizováno] plyne, že [tituly před jménem] [jméno FO] sice připustil, že v při uvedeném incidentu použil sice fyzické násilí, ale užil tak v mezích nutné obrany, když se bránil útoku jiné osoby ([jméno FO]).

103. Dále soud konstatuje, že pro absenci konkrétních skutkových okolností, které by popisovaly údajná porušení pracovních povinností ze strany žalobce v OZPP, neprovedl soud důkazy navrhované žalovaným v podobě návrhů na výslech svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a další listinné důkazy se k takovým případům vztahující (prohlášení o zproštění mlčenlivosti shora uvedených klientů a další listiny týkající se jejich případů).

104. Žalobce měl v řízení plný úspěch, proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení.

105. Dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

106. Dle § 30 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb. nárok na jízdné má jen účastník, který nebydlí nebo nepracuje v místě, kde se řízení koná, nebo je předvolán z místa, kde se dočasně zdržuje. Dle § 30 odst. 2 vyhlášky účastníku se hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu.

107. Náklady řízení, jež požadoval žalobce uhradit, představují zaplacený soudním poplatkem v částce 2 000 Kč a dále náklady na jízdné dle § 30 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve výši 3 206 Kč (tj. 7 x 458 Kč za cesty žalobce k jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] - použita cena za jízdu veřejným hromadným dopravním prostředkem v částce 2 x 229 Kč na jedno soudní jednání) a náklady na parkovné v částce 250 Kč. Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 456 Kč.

108. Podle § 148 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na plný procesní úspěchu žalobce proto soud uložil žalovanému nahradit státu náklady řízení spočívající v nákladech na svědečné svědka [jméno FO], jejichž výše dosáhla částky 751 Kč.

109. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.