10 Co 168/2025 - 206

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců Mgr. Vladislavy Poradové a Mgr. Tomáše Hodného v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 22 811 030,79 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 15. ledna 2025, č. j. 45 C 266/2022-171, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 22 811 030,79 Kč, úrok ve výši 3,39 % p. a. z částky 22 139 836,62 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 22 139 836,62 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení před soudem prvního stupně 1 108 792 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení 1 107 272 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 22 811 030,79 Kč, úroku ve výši 3,39 % ročně z částky 22 139 836,62 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 139 836,62 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení (výrok I). a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 628 823,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaných domáhala solidárního zaplacení částky 22 811 030,79 Kč s příslušenstvím představovaným úrokem ve výši 3,39 % p. a. z částky 22 139 836,62 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 22 139 836,62 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru č. 0583099179 uzavřené mezi účastníky dne 3. 1. 2019 (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě provedeného dokazování měl soud prvního stupně za prokázané, že žalovaní požádali žalobkyni 24. 9. 2018 o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 000 Kč za účelem financování nemovitosti „[Anonymizováno] – komerční budova“, na adrese [adresa], kterou měli ve svém vlastnictví. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaných splácet úvěr, přičemž u žalovaného zjistila čistý měsíční příjem ve výši 8 000 € (čistý měsíční příjem 160 000 Kč), u žalované nebyl započten žádný příjem; dále byl zjištěn příjem z pronájmu financované nemovitosti, kdy čisté roční nájemné činilo 2 547 246 Kč (průměrný měsíční příjem 212 270,5 Kč). V žádosti o úvěr žalovaní uvedli společné měsíční náklady domácnosti 30 000 Kč. Měsíční splátkové zatížení žalovaných před poskytnutím úvěru činilo 175 571 Kč, z čehož úvěr s měsíční splátkou 164 647 Kč byl předmětným úvěrem refinancován. Žalovaní měli další úvěr od 14. 11. 2014 ve výši úvěrového limitu 2 805 000 Kč s měsíční splátkou 10 924 Kč a zůstatkem jistiny 2 583 021 Kč. Celkové splátkové zatížení po poskytnutí nového úvěru mělo činit 157 997 Kč. Vzhledem k celkovým měsíčním příjmům žalovaných ve výši 372 270 Kč shledala žalobkyně žalované úvěruschopnými. Dne 3. 1. 2019 žalobkyně a žalovaní uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši 25 000 000 Kč a žalovaní se zavázali poskytnutý úvěr splatit formou 234 měsíčních splátek po 147 073 Kč, kdy první splátka měla být zaplacena 31. 7. 2019 a poslední splátka 31. 12. 2038. Úroková sazba byla fixována na dobu 5 let ve výši 3,39 % ročně; roční procentní sazba nákladů úvěru činila 3,53 % a celková částka, kterou měli žalovaní uhradit, činila 34 459 182 Kč. Úvěr byl zajištěn zástavním právem k financované nemovitosti, pohledávkám z pojištění financované nemovitosti a pohledávkám ze smlouvy o splátkovém účtu. Žalovaní na úvěr čerpali celkem 23 715 351,02 Kč a vrátili celkem 3 574 204,23 Kč. Dne 5. 1. 2022 požádali žalobkyni o změnu smluvních podmínek smlouvy o úvěru z důvodu jejich zhoršující se finanční situace s tím, že navrhli změnu splátkového kalendáře, a to snížení splátky na 6 měsíců od 31. 1. 2022 do 30. 6. 2022, navýšení splátky od 31. 7. 2022 do 31. 1. 2039 na 65 000 Kč s poslední splátkou 28. 9. 2039 ve výši 151 000 Kč a poplatkem za změnu podmínek 500 Kč. Žalovaná žalobkyni dne 20. 1. 2022 sdělila k výsledku hospodaření žalovaných v roce 2021, že budou ve větším mínusu než předchozí rok, neboť z nájmů byly vybrány nižší finanční prostředky, než činí výše splátky; žalovaní měli dva nájemce a snažili se vyhledávat další; žalovaná byla vedena na pracovním úřadě, žalovaný si hledal práci, nabídky měl, zatím však nemohli doložit žádný jeho příjem; náklady žalovaných na zálohách na vodu, elektřinu a plyn činily 10 000 Kč, na druhý úvěr hradili splátky ve výši 11 000 Kč. Žalovaní se po celou dobu trvání úvěru nedostali do prodlení s úhradou splátek, poprvé až dne 1. 3. 2022, kdy neuhradili měsíční splátku splatnou dne 28. 2. 2022 v plné výši, ale pouze ve výši 36 901,8 Kč odpovídající řádnému úroku. Žalobkyně vzhledem k prodlení a z důvodu proklamované platební neschopnosti prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 7. 3. 2022 a vyzvala žalované k úhradě celého zůstatku úvěru ve výši 22 878 530,44 Kč nejpozději do 18. 3. 2022. Žalobkyně zaslala žalované dne 5. 4. 2022 koncept notářského zápisu k jeho prostudování, přičemž se jednalo o dohodu o splnění dluhu a uznání dluhu a dohodu se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu. Dne 8. 4. 2022 byla žalovaná kontaktována advokátní kanceláří, se kterou měla domluvit splátkový kalendář. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalované výzvou ze dne 10. 5. 2022 k úhradě dlužné částky 23 090 361,73 Kč nejpozději do 25. 5. 2022, neboť přes upomínky žalobkyně zůstaly dlužné splátky úvěru neuhrazeny, pročež využila krajní opatření a prohlásila celý zůstatek úvěru i s příslušenstvím za okamžitě splatný ke dni 7. 3. 2022.

3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně aplikoval na zjištěný skutkový stav ustanovení § 2395, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ustanovení § 75, § 76 odst. 1, § 77 odst. 1, 2, § 78 odst. 1, 2 písm. b), § 86 odst. 1, 87 odst. 1 a § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Vycházel rovněž z judikatury Ústavního soudu, konkrétně odkázal na jeho nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaní uzavřeli dne 3. 1. 2019 platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Neshledal důvodnou námitku neznalosti českého jazyka žalovaným, protože tato neznalost nemůže způsobit neplatnost posuzované smlouvy, když žalovaný sám požádal o úvěr v České republice, žádost o úvěr byla podána v českém jazyce, v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se v průběhu uzavírání smlouvy o úvěru žalovaný dožadoval překladu listin z důvodu, že nerozumí jejich obsahu, a že by mu toto nebylo umožněno či že by ho k uzavření smlouvy někdo donutil. Vycházel z toho, že žalovaný listiny podepsal a bylo pouze na něm samotném, aby si jejich předklad zajistil a s obsahem svého závazku se dopředu řádně seznámil. Námitku žalovaných stran nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti neměl rovněž soud prvního stupně za důvodnou, resp. prokázanou. Podle jeho závěru se žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala schopností žalovaných úvěr splácet v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když zjišťovala a ověřovala celkovou majetkovou situaci žalovaných, ověřila jejich příjmy, prověřila jejich závazky, zjistila čistý příjem z pronájmu financované nemovitosti na základě zpracovaného odhadu nemovité věci s posouzením rizik spojených se zástavou, který zajistila. Uvedl, že po odečtení pravidelných měsíčních výdajů žalovaných od jejich pravidelných příjmů zbývala žalovaným stále finanční rezerva ve výši přibližně 184 273 Kč na další případné nezohledněné výdaje.

4. Soud prvního stupně se dále zabýval otázkou, zda žalobkyně postupovala v souladu se zákonem při zesplatnění úvěru a protože zjistil, že nikoli, shledal zesplatnění úvěru neplatným. Podle jeho závěru postupovala žalobkyně v rozporu s § 124 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, když před tím, než se stal úvěr v důsledku prodlení žalovaných celý splatným, nevyzvala žalované k uhrazení dlužné splátky a neposkytla jim k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Žalobkyně tak žalovaným neumožnila sjednat nápravu a pouze pro prodlení v řádu dnů (7 dnů) s úhradou části jediné splátky bez jakéhokoliv upozornění zesplatnila celý úvěr ve velmi vysoké výši a stanovila jim k úhradě celého dluhu velmi krátkou lhůtu. Zesplatnění úvěru bylo pro žalované nepředvídatelné a nečekané, byla jim odepřena možnost situaci jakkoli ovlivnit a zesplatnění zabránit; nebyla prokázána bezprostřední platební neschopnost žalovaných. Samotné zesplatnění úvěru posoudil soud prvního stupně jako neurčité, nejasné a nepřesné, když žalobkyně uváděla důvody zesplatnění s odkazem na neexistující ustanovení smlouvy o úvěru. Konstatoval, že od žalobkyně jako profesionála lze oprávněně očekávat, že vůči žalovaným jako spotřebitelům bude jednat jednoznačně a srozumitelně. V tomto ohledu shledal soud prvního stupně jednání žalobkyně rovněž v rozporu se zákonem, neboť měla vykonávat svou činnost s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru) a při komunikaci se žalovanými nepoužívat nejasné, zavádějící a nepřesné informace (§ 77 zákona o spotřebitelském úvěru). K tvrzení žalobkyně o proklamované platební neschopnosti ze strany žalovaných a odkazu na čl. 8.2 písm. h) Obchodních podmínek [právnická osoba]. (dále jen „obchodní podmínky“) soud prvního stupně uvedl, že v případě platební neschopnosti by žalovaní přestali úvěr splácet, žalobkyně by jim byla povinna poskytnout lhůtu minimálně 30 dnů ke sjednání nápravy, a pokud by dlužné splátky neuhradili, byla by oprávněna úvěr zesplatnit. Uvedl, že pokud by platební neschopnost měla být důvodem zesplatnění, mělo být jednoznačně specifikováno, co je platební neschopností myšleno a jako důvod zesplatnění měla být přímo ve smlouvě sjednána. Nebylo zjištěno, že by se žalovaní dostali do krajní situace, hrozila by jim insolvence, exekuce apod. Podle jeho názoru nedošlo pouze proto, že žalovaní žádali o změnu splátkového kalendáře a sdělovali svoji horší finanční situaci, k narušení důvěry v jejich osoby, ani v setrvalý a řádný průběh úvěrového vztahu. Naopak postup žalovaných posoudil soud prvního stupně jako důvěryhodný, kdy k situaci přistupovali konstruktivně, nic nezastírali, jednali čestně a snažili se věc řešit. Stran tvrzení žalobkyně, že důvodem rychlého zesplatnění úvěru byla rovněž potřeba sepisu notářského zápisu, k čemuž mohlo dojít až po zesplatnění úvěru, soud prvního stupně uvedl, že žalovaným byl jako způsob řešení jejich situace navržen sepis notářského zápisu, avšak žalovaní se s jeho obsahem měli možnost seznámit až po zesplatnění úvěru. Žalobkyně si musela být vědoma, že žalovaní v krátké lhůtě do 30. 9. 2022 nebudou schopni realizovat úhradu takto vysoké částky, zvlášť když byla informována o jejich horší finanční situaci, kdy žádali o snížení splátek na šest měsíců. Podle jeho názoru byl notářský zápis objektivně mnohem méně pro žalované výhodný než stávající smlouva o úvěru. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nejednala v souladu s § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého by měla jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Jako pochybení žalobkyně soud prvního stupně neposoudil to, že nepoužila rezervované finanční prostředky ve výši 294 146 Kč na úhradu dlužné části splátky, a proto z tohoto důvodu neshledal zesplatnění úvěru neplatným. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 922/2022, na které žalobkyně odkazovala, nepovažoval soud prvního stupně za přiléhavé s odůvodněním, že se jedná o jinou procesní situaci. Z uvedených důvodů žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a v řízení úspěšným žalovaným přiznal plnou náhradu nákladů řízení specifikovaných v bodě 66. odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

5. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně. Má za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení; jedná se o překvapivé rozhodnutí, které nemá oporu v zákoně, ani v soudní judikatuře. Odvolatelka namítala, že není možné, aby soud poskytl právní ochranu dlužníkům - žalovaným z úvěrového vztahu, kteří zcela přestali splácet poskytnutý úvěr, jsou několik let v prodlení a dluh žalovaných dosahuje řádu milionů Kč. Uvedla, že k zesplatnění úvěru došlo ze dvou důvodů, a to jednak že žalovaní byli v prodlení se splácením úvěru a dále že z jejich strany byla proklamována platební neschopnost. K zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaných se splácením úvěru byla žalobkyně oprávněna ve smyslu čl. 8.1 písm. c) ve spojení s čl. 9.1 písm. c) obchodních podmínek. Dále byla oprávněna k zesplatnění úvěru z důvodu proklamované platební neschopnosti ze strany žalovaných. Odkázala přitom na Oznámení o prohlášení nesplatných pohledávek za splatné ze dne 7. 3. 2022, ve kterém je uvedeno: „Vzhledem k prodlení a z důvodu Vámi proklamované platební neschopnosti…“. Dále odkázala na čl. 8.2 obchodních podmínek, podle jehož písm. h) platí, že: „zjistili jsme skutečnost, která narušila naši důvěru ve Vaši osobu, osobu poskytující zajištění nebo v setrvalý a řádný průběh úvěrového vztahu“; a podle písm. j) platí, že: „nastala jiná událost, která by mohla podstatně snížit Vaši schopnost plnit řádně a včas dluhy a povinnosti z úvěrového vztahu nebo schopnost osoby poskytující zajištění plnit dluhy a povinnosti z titulu poskytnutého zajištění.“ Pokud jí žalovaní výslovně sdělili, že nejsou schopni nadále splácet úvěr, považuje za zřejmé, že je zde skutečnost, která narušuje důvěru v setrvalý a řádný průběh úvěrového vztahu. Stejně tak se jedná o událost, která může podstatně snížit schopnost žalovaných plnit řádně a včas dluhy. Zesplatnění úvěru bylo podle jejího názoru nevyhnutelné a zcela v souladu se smluvní dokumentací. Pokud jí soud prvního stupně vytýká, že uváděla důvody zesplatnění s odkazem na neexistující ustanovení smlouvy o úvěru, připustila, že na Oznámení o prohlášení nesplatných pohledávek za splatné ze dne 7. 3. 2022 nesprávně uvedla, že bod 8.1 písm. c) a bod 8.2 písm. h), j) byly obsaženy v úvěrové smlouvě, zatímco tato ustanovení jsou součástí obchodních podmínek, nicméně má za to, že se jedná pouze o formální nedostatek, který nemůže mít vlit na samotné zesplatnění. Zdůraznila, že obchodními podmínkami se řídí úvěrový vztah ve smyslu čl. 1.3 předmětné smlouvy o úvěru, kdy ve smyslu čl. 8.12 smlouvy o úvěru žalovaní svým podpisem smlouvy potvrdili, že byli upozorněni na čl. 1 této smlouvy obsahující doložku odkazující na tyto obchodní podmínky, že se daný úvěrový vztah a vzájemná práva a povinnosti související s daným úvěrem řídí i těmito obchodními podmínkami a potvrdili, že se i se zněním těchto podmínek seznámili, že jim rozumí a zavazují se je dodržovat. Obchodní podmínky jsou nedílnou součástí předmětné úvěrové smlouvy. Je proto přesvědčena, že oba důvody zesplatnění úvěru byly jednoznačně určité a zřejmé. Závěr soudu prvního stupně, že nebylo zjištěno, že by se žalovaní dostali do krajní situace, hrozila by jim insolvence, exekuce apod. a že nedošlo k narušení důvěry v jejich osoby, ani v setrvalý a řádný průběh úvěrového vztahu, podle jejího názoru nemůže obstát. Pokud žalovaní tvrdí, že nemají peníze na to, aby nadále úvěr spláceli, pak je otázkou, co jiného by považoval soud prvního stupně za skutečnost narušující důvěru v setrvalý a řádný průběh úvěrového vztahu. Poslední částečná úhrada dluhu ze strany žalovaných proběhla v únoru 2022, pročež nelze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že nebyla prokázána bezprostřední platební neschopnost žalovaných. Žalobkyně si je vědoma ustanovení § 124 zákona o spotřebitelském úvěru, nicméně s ohledem na proklamovanou platební neschopnost žalovaných, tedy s ohledem na samostatný a svébytný zesplatňující důvod, nebyla povinna před zesplatněním úvěru vyzývat žalované k úhradě. Je přesvědčena, že byl naplněn jiný důvod zesplatnění, na který se ustanovení § 124 zákona o spotřebitelském úvěru nevztahuje. Má za to, že zesplatnění úvěru je platné, srozumitelné, neodporuje zákonu ani smluvní dokumentaci. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 33 Cdo 922/2022 uvedla, že i pokud by došlo k formálnímu pochybení při zesplatnění úvěru, k čemuž dle jejího názoru v daném případě nedošlo, nemohli by se žalovaní zcela vyhnout úhradě dluhu. Považuje za zřejmé, že žalovaní nutně věděli, že jsou v prodlení, na splácení úvěru nikdy nenavázali (poslední platba únor 2022) a zahájení řízení pro ně nebylo překvapivé (27. 6. 2022), neboť úvěr byl ke dni 7. 3. 2022 zesplatněn, dne 10. 5. 2022 byla žalovaným zaslána předžalobní výzva, kterou si vyzvedli dne 17. 5. 2022 a k podání žaloby došlo až dne 27. 6. 2022. Žalovaným tak nebyla upřena výhoda ve smyslu ustanovení § 124 zákona o spotřebitelském úvěru. Odkázala dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 33 Cdo 751/2022. Dále žalobkyně namítala, že přistoupila k zesplatnění úvěru s ohledem na proklamovanou platební neschopnost i z toho důvodu, aby žalovaní mohli sepsat notářský zápis s přímou vykonatelností, o který žalobkyni požádali, neboť již neměli finanční prostředky na hrazení pravidelných splátek úvěru. Považuje za absurdní, když soud prvního stupně uvádí, že zesplatnění úvěru bylo pro žalované nepředvídatelné a nečekané, což nemá oporu v provedeném dokazování. O tom, že úvěr bude zesplatněn, žalovaní moc dobře věděli, neboť tento byl zesplatněn jako předchozí krok pro přípravu a podpis notářského zápisu, když nelze sepisovat notářské zápisy na nezesplatněné úvěry. Notářský zápis byl přitom k žádosti žalovaných koncipován tak, že žalovaní nebudou po dobu prvních 6 měsíců hradit ničeho a v tomto období zastavenou nemovitost prodají a následně po uplynutí daného období z prodeje doplatí předmětný úvěr. Jednalo se tak o řešení svízelné situace žalovaných, kteří již neměli finanční prostředky na řádné splácení úvěru. Do 30. 9. 2022 byl přesně půlroční odklad splátek, tj. prostor pro prodej zastavené nemovitosti, jak žalovaní žádali. Kratší doba splácení zde tedy nebyla. Ani tvrzení soudu prvního stupně o vyšším úročení a vyšších splátkách v notářském zápisu neodpovídá skutečnosti, když úročení bylo stejné jako v úvěrové smlouvě, tj. 3,39 % p. a.; žádné vyšší splátky taktéž nebyly, neboť mělo být uhrazeno jednorázově z prodeje zastavené nemovitosti. Zdůraznila, že notářský zápis byl připraven k žádosti žalovaných s tím, aby měli časový prostor na prodej zastavené nemovitosti. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaní s odvoláním žalobkyně nesouhlasili a navrhli potvrzení napadeného rozsudku, který považují za věcně správný. Žalobkyně podle jejich názoru pomíjí fakt, že to byla ona, kdo svým přístupem znemožnil úhradu dluhu žalovanými, když žalovaní po zesplatnění úvěru ztratili přístup na úvěrový účet a měli za to, že tento je zrušen, neboť se jim v bankovnictví nezobrazoval. Uvedli, že žalovaná opakovaně vysvětlovala, co se před náhlým a nečekaným zesplatněním úvěru ze strany žalobkyně odehrávalo, žalovaní nebyli v prodlení ani jeden měsíc a k tomu, že neuhradila celou splátku úvěru, přistoupila žalovaná proto, že s ní žalobkyně odmítla konstruktivně řešit situaci, kdy žalovaná žádala na nějakou dobu snížení splátek. Žalovaní neproklamovali svou okamžitou platební neschopnost, ale v souladu se smlouvou upozornili žalobkyni na to, že se během 6 měsíců do této mohou dostat a žádali řešení, aby se do platební neschopnosti nedostali. Žalobkyně však postupovala zcela nepředvídatelně a v rozporu se smlouvou, obchodními podmínkami i zákonnou úpravou dluh zesplatnila, aniž by žalovaným umožnila uhradit dlužnou částku jedné splátky. Upozornili na to, že žalobkyně v rámci dopisu, kterým mělo dojít k zesplatnění úvěru, odkazovala na neexistující ustanovení smlouvy. Protože blíže nepopsala, v čem spatřuje důvody zesplatnění, které navíc definovala neexistujícími ustanovením, nelze mít zesplatnění již proto za řádné a účinné. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaní byli v platební neschopnosti, pouze informovali žalobkyni, že pokud nedojde ke změně situace, mohou se do platební neschopnosti dostat a žádali proto žalobkyni o nižší splátky. Není proto pravdou, že byl naplněn jiný důvod zesplatnění, než ten, na který se vztahuje ustanovení § 124 zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedli, že žalobkyně svým jednáním a pochybením své pracovnice, která porušila mlčenlivost ve vztahu k potencionálnímu kupci úvěrované nemovitosti, dostala žalované do současné situace. Namítali, že žalobkyně odmítá jakékoli konstruktivní řešení věci. Žalování ji žádali, aby umožnila prodej nemovitosti, aby mohlo dojít alespoň k úhradě jistiny dluhu, žalobkyně však trvá na nereálné prodejní ceně. K notářskému zápisu uvedli, že žalobkyně jim jej zaslala až poté, co zesplatnila úvěr, a to bez konkrétního vyčíslení dluhu a úroků. Žalovaní by se podpisem notářského zápisu dostali do svízelnější situace, než v jaké byli před zesplatněním dluhu. Vytýkají žalobkyni, že s nimi řádně nekomunikovala, nesnažila se věc řešit, k případu přistupuje zjevně z hlediska silnější smluvní strany.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a shledal odvolání plně důvodným.

8. Řízení před soudem prvního stupně netrpí vadami, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci. Ostatně takové vady ani nebyly žalobkyní, jakožto odvolatelkou, namítány. Odvolací soud proto neshledal důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Stejně tak odvolací soud nedospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, což by jinak zakládalo důvod ke zrušení rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Je třeba uvést, že soud prvního stupně dostál požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku ve smyslu ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., jeho odůvodnění netrpí nesrozumitelností, když jsou z něj zřejmé důvody, které vedly soud prvního stupně k jeho rozhodnutí.

9. Soud prvního stupně provedl v řízení řádným způsobem dokazování, z něhož učinil potřebná skutková zjištění, z nichž vyvodil skutkový stav posuzované věci, který v odůvodnění rozhodnutí srozumitelným způsobem vyložil, odvolací soud jej považuje za dostatečný a správný, a proto z něj při svém rozhodování vycházel.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. V posuzované věci se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že žalobkyně zákonným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaných, když dostatečným způsobem zkoumala, zda jsou schopni poskytnutý úvěr splácet. Stejně tak považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že tvrzená neznalost českého jazyka žalovaným nezpůsobila neplatnost smlouvy o úvěru, kterou žalovaný vlastnoručně podepsal, přičemž k jejímu uzavření došlo poté, co spolu s žalovanou o poskytnutí předmětného úvěru žalobkyni požádal, a to v českém jazyce. Odvolací soud však nesdílí závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně postupovala při zesplatnění úvěru v rozporu se zákonem i smlouvou.

12. V řízení bylo prokázáno, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve výši 25 000 000 Kč došlo mezi účastníky dne 3. 1. 2019. Žalovaní úvěr v souladu se smluvním ujednáním spláceli až do ledna 2022. Dne 5. 1. 2022 požádali žalovaní žalobkyni o změnu smluvních podmínek smlouvy o úvěru z důvodu jejich zhoršující se finanční situace a navrhli změnu splátkového kalendáře snížením splátek na dobu 6 měsíců od 31. 1. 2022 do 30. 6. 2022 a následné navýšení splátek od 31. 7. 2022 do 31. 1. 2039. Žalovaná dále žalobkyni e-mailem ze dne 20. 1. 2022 sdělila výsledky hospodaření žalovaných v roce 2021. Splátku splatnou dne 28. 2. 2022 žalovaní neuhradili v plné výši. Žalobkyně vzhledem k prodlení a z důvodu žalovanými proklamované platební neschopnosti využila svého práva a v návaznosti na bod 8.1 písm. c) a bod 8.2 písm. h), j) úvěrové smlouvy písemným oznámením ze dne 7. 3. 2022 prohlásila předmětný úvěr za okamžitě splatný ke dni 7. 3. 2022 a současně vyzvala žalované k úhradě celého zůstatku úvěru ve výši 22 878 530,44 Kč nejpozději do 18. 3. 2022. Žalobkyně následně zaslala žalovaným e-mailem ze dne 5. 4. 2022 koncept notářského zápisu k prostudování, kdy se jednalo o dohodu o splnění dluhu a uznání dluhu a dohodu se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu. Jde-li o úročení, bylo navrženo úročení z nesplacené jistiny úrokem ve výši 3,39 % ročně od pracovního dne následujícího po sepsání notářského zápisu a úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od pracovního dne následujícího po sepsání notářského zápisu. Obsahem notářského zápisu je mj. povinnost žalovaných společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru, úrok a úrok z prodlení nejpozději do 30. 9. 2022. Dne 8. 4. 2022 byla žalovaná e-mailem kontaktována advokátní kanceláří [tituly před jménem] [jméno FO], se kterou měla ve svém zájmu domluvit nový splátkový kalendář, aby předešla podání žaloby a navyšování dalších nákladů. Žalovaní dle zjištění soudu prvního stupně na úvěr čerpali celkem 23 715 351,02 Kč a vrátili žalobkyni celkem 3 574 204,23 Kč; od 2. 3. 2022 žalovaní na předmětný úvěr ničeho nezaplatili a nesplacený úvěr žalobkyni nadále dluží. Podle názoru odvolacího soudu nelze za situace, kdy žalovaní přestali zcela poskytnutý úvěr splácet a jsou několik let v prodlení s jeho splácením a úhradou, přičemž jejich dluh je v řádech milionů Kč, aprobovat rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým zamítl žalobu o zaplacení jejich nesporného dluhu.

13. V posuzované věci přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ze dvou důvodů, a to jednak že žalovaní byli v prodlení se splácením úvěru a dále že z jejich strany byla proklamována platební neschopnost. Jde-li o první důvod, a to prodlení žalovaných ve smyslu čl. 8.1 písm. c) obchodních podmínek, souhlasí odvolací soud se soudem prvního stupně, že na tento důvod dopadá ustanovení § 124 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, podle které, věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Povinností žalobkyně, jakožto věřitelky, podle citovaného ustanovení bylo před tím, než úvěr v důsledku prodlení žalovaných zesplatnila, vyzvat žalované k uhrazení dlužné splátky (resp. její části) a poskytnout jim k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Protože žalobkyně takto prokazatelně nepostupovala, je třeba dospět k závěru, že úvěr se z důvodu prodlení žalovaných splatným nestal.

14. Jiná situace však dle závěru odvolacího soudu nastala stran druhého důvodu zesplatnění, a to žalovanými proklamované platební neschopnosti, kdy byl naplněn čl. 8.2 písm. h) obchodních podmínek, podle kterého „zjistili jsme skutečnost, která narušila naši důvěru ve Vaši osobu, osobu poskytující zajištění nebo v setrvalý a řádný průběh úvěrového vztahu.“ a i písm. j) téhož článku, podle kterého „nastala jiná událost, která by mohla podstatně snížit Vaši schopnost plnit řádně a včas dluhy a povinnosti z úvěrového vztahu nebo schopnost osoby poskytující zajištění plnit dluhy a povinnosti z titulu poskytnutého zajištění.“ Tím, že žalovaní žalobkyni avizovali svou neschopnost nadále úvěr splácet, a to žádostí z 5. 1. 2022 o změnu smluvních podmínek a e-mailovým sdělením z 20. 1. 2022, kterým doplňovali svou žádost o restrukturalizaci, informovali žalobkyni o tom, že nastala událost, která by mohla podstatně snížit jejich schopnost plnit řádně a včas povinnosti z úvěrového vztahu a zároveň došlo k narušení důvěry žalobkyně v žalované, což představuje dva samostatné důvody pro zesplatnění úvěru. Žalobkyni proto v souladu s čl. 9.1 písm. c) obchodních podmínek, podle kterého „máme právo požadovat od Vás splacení všech pohledávek z úvěru nebo jejich části, a to buď okamžitě , anebo k pozdějšímu dni, který Vám oznámíme. Toto právo uplatníme písemnou výzvou k plnění a všechny dluhy se stanou splatnými ke dni, kdy Vám bude tato výzva doručena, nebo k pozdějšímu dni uvedenému ve výzvě.“, vzniklo právo předmětný úvěr okamžitě zesplatnit, což učinila písemným oznámením z 7. 3. 2022. Zesplatnění úvěru je třeba považovat za platné, učiněné v souladu se smluvním ujednáním. Ostatně následný průběh, kdy žalovaní přestali úvěr zcela splácet (více než 3 roky žalobkyni nic nezaplatili) a nevyužili ani možnosti, kterou jim žalobkyně v dubnu 2022 nabídla, a to uzavření dohody o splnění a uznání dluhu formou notářského zápisu, podle kterého měli dluh ze smlouvy o úvěru (se stejným úročením) zaplatit do 30. 9. 2022, čímž jim byla poskytnuta lhůta 6 měsíců na vyřešení jejich finanční situace a zajištění finančních prostředků avizovaným prodejem nemovitosti, ukázal, že k narušení a ztrátě důvěry ze strany žalobkyně došlo zcela důvodně. Je třeba uvést, že obchodní podmínky jsou nedílnou součástí posuzované smlouvy o úvěru a úvěrový vztah mezi účastníky se jimi řídil (viz bod 1.3 smlouvy). Neplatnost smlouvy o úvěru proto nemohlo způsobit to, že žalobkyně v oznámení o zesplatnění uvedla, že příslušná ustanovení obchodních podmínek jsou součástí úvěrové smlouvy nikoli obchodních podmínek. Odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně, že zesplatnění bylo neurčité, nejasné a nepřesné. Žalobkyně podle závěru odvolacího soudu jednala vůči žalovaným jednoznačně, srozumitelně a s odbornou péčí. Rozpor se zákonem v jejím jednání odvolací soud neshledal.

15. Odvolací soud uzavírá, že ze strany žalobkyně došlo v souladu se smluvním ujednáním k zesplatnění úvěru a žalovaní jsou povinni vedle dlužné jistiny a smluvního úroku ve výši 3,39 % ročně zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, a to od 1. 4. 2022, když v oznámení o zesplatnění byla žalovaným stanovena lhůta k plnění nejpozději do 18. 3. 2022 (§ 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

16. Z vyložených důvodů odvolací soud žalobě vyhověl, když podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 22 811 030,79 Kč s příslušenstvím představovaným úrokem ve výši 3,39 % p. a. z částky 22 139 836,62 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 22 139 836,62 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 před středníkem o. s. ř.).

17. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení úspěšné žalobkyni proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši 1 106 992 Kč a paušální náhrady za 6 úkonů (sepis žaloby, sepis návrhu na pokračování v řízení, sepis sdělení ze dne 2. 12. 2024 k výzvě soudu prvního stupně, účast na jednání ve dnech 7. 2. 2024, 6. 11. 2024 a 10. 1. 2025) po 300 Kč, tj. 1 800 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhl. č. 254/2015 Sb.“). Celkem tak náklady žalobkyně účelně vynaložené před soudem prvního stupně představují částku 1 108 792 Kč, kterou jsou jí žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud rovněž podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal plně úspěšné žalobkyni. Tyto náklady jsou tvořeny náhradou za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve správné výši 1 106 992 Kč a paušální náhradou za 1 úkon (sepis odvolání) za 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem tak náklady odvolacího řízení představují částku 1 107 292 Kč, kterou jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 211 o. s. ř.).

19. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně vyměřil soudní poplatek z odvolání v nesprávné výši 1 140 552 Kč, když do částky, ze které soudní poplatek vyměřil (základ poplatku) nesprávně započítal i příslušenství [správně měl vycházet pouze z jistiny – srov. § 6 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích)]. Žalobkyně nesprávně vyměřený soudní poplatek z odvolání zaplatila, přestože jeho správná výše činila 1 106 992 Kč (5 % z jistiny 22 139 836,62 Kč). Je tak na soudu prvního stupně, aby postupoval v souladu s § 10 odst. 2, § 10a odst. 1 a § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a přeplatek na soudním poplatku z odvolání žalobkyni vrátil.

Poučení