10 Co 190/2025 - 177

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců Mgr. Vladislavy Poradové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobce: [jméno FO], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [jméno FO] sídlem [adresa] proti žalovanému: [jméno FO], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [jméno FO] sídlem [adresa] o vyklizení nemovitostí, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. prosince 2024, č. j. 7 C 443/2023-124, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 2 750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [jméno FO].

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitosti, a to pozemek parc. č. [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, a pozemek parc. č. [parcelní číslo], zahrada, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro [oblast působnosti], Katastrální pracoviště [obec], na listu vlastnictví č. [číslo listu vlastnictví] pro obec [obec], katastrální území [kat. území] (dále jen „předmětné nemovitosti“ nebo „předmětná nemovitost“), do 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), zaplatit státu na účet soudu prvního stupně náklady řízení ve výši 658 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném, který je jeho otcem, domáhal vyklizení předmětných nemovitostí, neboť je užívá proti jeho vůli a bez právního důvodu. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že výkon žalobcova práva na vyklizení je v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně učinil na základě provedeného dokazování skutkový závěr, že jediným vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobce, a to na základě dědění po své matce [jméno FO], narozené [datum], zemřelé dne [datum], která mu tyto nemovitosti odkázala závětí datovanou dnem [datum]. V rámci řízení o pozůstalosti po [jméno FO] dědici (žalobce, žalovaný a pozůstalé dcery [jméno FO] a [jméno FO]) uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti, na základě které předmětné nemovitosti nabyl žalobce. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. 2. 2019, č. j. 35 D 573/2018-87, byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti a toto usnesení nabylo právní moci 28. 2. 2019. Žalovaný předmětné nemovitosti užívá na základě odvozeného práva od žalobce jako jeho otec (má tak k nemovitostem tzv. právo na bydlení). Soud prvního stupně konstatoval, že nebylo prokázáno, že závěť sepsaná matkou žalobce je neplatná, jak namítal žalovaný. Naopak v trestním řízení (vedeném u [Anonymizováno]) byla prověřována otázka platnosti závěti a policejní orgán odložil trestní věc podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 odst. 3 trestního zákoníku, kterého se měli dopustit žalobce a jeho sestra [jméno FO] tím, že v rámci dědického řízení, vedeném o pozůstalosti po zemřelé matce, předložili závěť opatřenou nepravým podpisem matky žalobce, kterou měli vydávat za platnou. V rámci trestního řízení bylo prováděno dokazování, kdy bylo též vyžádáno odborné zkoumání z oboru kriminalistiky, odvětví zkoumání ručního písma, se závěrem, že předloženou závěť, datovanou 16. 3. 2018, psala [jméno FO], narozená [datum], a podpis na listině je jejím pravým podpisem. Odborné vyjádření zpracoval [Anonymizováno] jako znalecký ústav ve smyslu § 7 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, zapsaný v oboru kriminalistika podle § 48 zákona o znalcích. Soud prvního stupně proto považoval za nadbytečné provádět důkaz dalším znaleckým posudkem ohledně zkoumání pravosti podpisu matky žalobce na uvedené závěti a tuto závěť považoval za platnou. Dodal, že otázku, kdo je dědicem matky žalobce, je navíc možné rozhodnout pouze v rámci řízení o pozůstalosti. V rámci tohoto pozůstalostního řízení ani žádný z dědiců nezpochybnil platnost závěti. Usnesení o rozdělení pozůstalosti nabylo právní moci s tím, že žádný z dědiců proti němu nepodal opravný prostředek. Dospěl k závěru, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobce, že závěť sepsaná matkou žalobce je platná a že žalovaný užívá nemovitosti na základě odvozeného práva na bydlení jako otec žalobce. Výzvou k vyklizení nemovitostí ze dne 9. 11. 2023 vyzval žalobce žalovaného k vyklizení předmětných nemovitostí ve lhůtě do 30. 11. 2023.

3. Soud prvního stupně uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobce odvolal svůj souhlas s užíváním předmětných nemovitostí žalovaným, má žalovaný zásadně povinnost předmětné nemovitosti vyklidit (§ 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. z.“). Okolnost, že si žalovaný dosud nezajistil jiné bydlení, nelze klást k tíži žalobce. Soud prvního stupně zvažoval i nevyhovění žalobě na vyklizení v případě, že by se jednalo o žalobu šikanózní, či kdyby výkon práva žalobce byl v rozporu s dobrými mravy či veřejným pořádkem. Vycházel z tvrzení žalovaného, že výkon práva žalobce na vyklizení nemovitostí je v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem zejména s ohledem na průběh dědického řízení po zemřelé matce žalobce s tím, že závěť matky žalobce není platná, a protože žalobce v rámci dědického řízení slíbil, že nechá v nemovitosti žalovaného dožít. Zároveň žalovaný poukazoval na svůj nepříznivý zdravotní stav a nedostatek finančních prostředků na pořízení vlastního bydlení. Soud prvního stupně měl za prokázané, že v rámci dědického řízení přislíbil žalobce žalovanému, že jej nechá v předmětné nemovitosti dožít. Žalovaný požadoval po žalobci zřízení věcného břemene doživotního užívání nemovitosti, s čímž však žalobce nesouhlasil. Žalobce svůj slib plnil a soužití účastníků bylo v pořádku do doby, než se do předmětné nemovitosti přistěhovala sestra žalobce [jméno FO] s rodinou. Od té doby začaly vzájemné konflikty, a to i mezi účastníky řízení. Žalovaný požadoval, aby [jméno FO] nadále v nemovitosti se svou rodinou bydlela a pomáhala s péčí o babičku, s čímž však žalobce nesouhlasil, neboť jeho sestra ho nerespektovala jako vlastníka nemovitostí. Docházelo k výrazným konfliktům mezi nimi, kdy žalovaný bránil sestru žalobce, a to i s násadou v ruce a s paralyzérem v kapse, aby žalobce postrašil, neboť věděl, že se bojí elektřiny. Soud prvního stupně s ohledem na prokázané konfliktní vztahy považoval soužití účastníků v předmětné nemovitosti za nadále neudržitelné. Žalobce po vyhrocení vztahů mezi účastníky odvolal svůj souhlas s užíváním nemovitostí žalovaným a svůj slib ponechat žalovaného v nemovitosti dožít. Toto odvolání slibu žalobcem je sice dle názoru soudu prvního stupně porušením mravních norem, zejména s ohledem na skutečnost, kdy se jedná o vztah otce a syna, avšak za zjištěné vyhrocené situace, kdy došlo k tak výraznému zhoršení vztahů mezi účastníky, že bylo nutno i přivolávat policii či záchranné složky, dospěl k závěru, že soužití mezi účastníky řízení již není možné. Odvolání slibu žalobce proto nepovažoval soud prvního stupně za natolik intenzivní důvod, který by měl vést k zamítnutí žaloby. Vyhovění žalobě není podle jeho závěru nespravedlivé a nepředstavuje zásah do ústavních práv žalovaného. Porušení dobrých mravů či veřejného pořádku neshledal ani v souvislosti se zdravotním stavem žalovaného, který, byť je závažný, není pouhým vyústěním konfliktů mezi účastníky, když [Anonymizováno] potíže žalovaného jsou dlouhodobého charakteru. Stran finanční situace žalovaného uvedl, že žalovaný je sice odkázán pouze na důchod, avšak nedospěl k závěru, že by si z tohoto důchodu nemohl zajistit jiné bydlení. Přihlédl přitom ke skutečnosti, že po odchodu dcery [jméno FO] z předmětné nemovitosti jí žalovaný zasílá měsíčně 13 000 Kč na nájemné a že za bydlení v předmětné nemovitosti žalobci ničeho neplatí. Soud prvního stupně uzavřel, že je namístě žalobě vyhovět, když neshledal tak mimořádné okolnosti na straně žalovaného či v okolnostech případu, které by měly za následek odepření ochrany vlastnického práva žalobce.

4. Výrokem II. rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o nákladech státu představovaných svědečným vyplaceným [jméno FO] ve výši 658 Kč. Tyto náklady uložil k zaplacení podle výsledku řízení neúspěšnému žalovanému.

5. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 150 o. s. ř. tak, že je nepřiznal v řízení úspěšnému žalobci, neboť v okolnostech případu shledal důvody zvláštního zřetele hodné. Zohlednil skutečnosti, že žalovaný je otcem žalobce, který nemovitosti dlouhodobě užíval a má k nim citovou vazbu, že v dědickém řízení žalobce žalovanému přislíbil, že jej v nemovitosti nechá dožít a že žalovaný je odkázán pouze na důchod. S odkazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 6/2009 a navazující rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 915/2011 a sp. zn. 26 Cdo 1531/2011, podle kterých skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“), se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát), rozhodl o delší lhůtě k vyklizení tak, aby si žalovaný mohl zajistit jiné bydlení.

6. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Zopakoval svůj nesouhlas s vyklizením předmětných nemovitostí a rozporoval pravost závěti ze dne 16. 3. 2018, na základě které se žalobce stal jejich výlučným vlastníkem. Současně poukázal na svou tíživou životní situaci, zejména finanční a zdravotní stav. Namítal, že z lékařské zprávy [Anonymizováno] ze dne [datum] byly zjištěny [Anonymizováno]. Uvedl, že doložil předběžné odborné stanovisko soudní znalkyně [jméno FO] o tom, že pravost závěti je zpochybněna. Svědkyně [jméno FO] prohlásila, že žalobce přislíbil žalovanému dožití v nemovitosti, což následně dosvědčila při svém slyšení. Zpochybnil odborné vyjádření zpracované [Anonymizováno] stran zkoumání pravosti závěti jeho zemřelé manželky a matky žalobce, které považuje za nepřezkoumatelné z důvodu neuvedení kompletního obrazového znázornění všech využitých materiálů. Konkrétně upozornil na problematické části a nedostatky odborného vyjádření, a to (ve stručnosti shrnuto) nedoložení všech shodných znaků uváděných v grafickém znázornění; užití chybné terminologie (primární šířky, dynamický tlak, stařecký tremor); neuvedení rozdílných znaků; nezohlednění znaků rozdílných při stanovení výsledku zkoumání; a nezvládnutý přístup k technickému zkoumání písemnosti. Vytýkal soudu prvního stupně, že nezadal vypracování znaleckého posudku, který navrhoval. Má za to, že v řízení bylo prokázáno, že hradí zálohy za služby v předmětné nemovitosti prostřednictvím [Anonymizováno] a že v průběhu dědického řízení mu učinil žalobce příslib, že jej nechá v nemovitosti dožít. Tento příslib byl učiněn toliko ústně, ačkoliv i ze strany notáře bylo doporučeno zřídit věcné břemeno ve prospěch žalovaného se zápisem do katastru nemovitostí, co však žalobce odmítl. Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že další soužití účastníků řízení je neudržitelné s tím, že po odstěhování [jméno FO] (nuceném a násilném ze strany žalobce) k žádným incidentům či konfliktům mezi účastníky nedošlo, tito se respektují a nepotkávají se. Žalovaný považuje za odporující dobrým mravům jednání žalobce, který jednak odvolal svůj jednoznačný příslib nechat svého otce dožít v předmětné nemovitosti a dále to, jak se zachoval ke své sestře [jméno FO] a zejména následně vůči žalovanému, kdy se jej snažil zbavit, volal na něj záchranné složky s tím, že má [Anonymizováno] apod. Žalovaný vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o tom, že jeho zdravotní stav a důsledky na jeho zdravotním stavu spojené s nuceným vyklizením nemovitosti nepřeváží nad vlastnickým právem žalobce. Uvedl, že sice má [Anonymizováno] potíže dlouhodobého charakteru, avšak v souvislosti s řešením vyklizení předmětné nemovitosti se tyto podstatně zhoršily, kdy dokonce hrozí riziko vážné újmy na jeho zdraví. Je velice pravděpodobné, že pokud mu bude pravomocně uložena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti, může dojít až k fatálním následkům. Ke své finanční situaci uvedl, že pobírá pouze důchod ve výši cca 22 000 Kč s tím, že je povinen finančně vypomáhat své dceři [jméno FO], která pečuje o nezletilé děti, a to s ohledem na tíživou finanční situaci, pročež jí přispívá částkou 13 000 Kč na bydlení. Kvůli tomu nedisponuje takovým příjmem, aby si mohl dovolit jiné bydlení a je zcela odkázán na nemovitost ve vlastnictví žalobce. Má za to, že je nutné šetřit jeho práva a neukládat mu povinnost k vyklizení předmětných nemovitostí. Při odvolacím jednání žalovaný doplnil, že jednání žalobce vůči němu má dopad na širší rodinu, když dcera žalovaného [jméno FO] je druhý měsíc [Anonymizováno]. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba se zamítá.

7. Žalobce s odvoláním žalovaného nesouhlasil a navrhl potvrzení napadeného rozsudku, který považoval za věcně správný. Stran námitek týkajících se posuzování závěti jeho zemřelé matky žalobce namítal, že žalovaný do civilního řízení nepřípustným způsobem zatahuje otázky, které již byly vyřešeny v trestním řízení tak, že trestní oznámení bylo odloženo. Jelikož žalovaný znalecký posudek ohledně pravosti závěti nepředložil, považuje žalobce tuto otázku za uzavřenou tak, že se skutečně jednalo o vlastnoruční závěť zůstavitelky. Poukázal i na to, že sám žalovaný i sestry žalobce v pozůstalostním řízení uznali závěť za pravou a platnou. Soud prvního stupně se k této otázce vyslovil rovněž v usnesení č. j. 7 C 443/2023-28, ve kterém poukázal na to, že o pozůstalosti již bylo pravomocně rozhodnuto, žaloba na obnovu řízení o pozůstalosti podána nebyla, a proto se nelze touto otázkou zabývat v jiném řízení. K otázce slovní domluvy o tom, že žalobce nechá žalovaného v nemovitosti dožít, žalobce uvedl, že takto se o tom u notáře skutečně hovořilo, což ostatně žalobce potvrdil i u svého účastnického výslechu, avšak s ohledem na to, že následně mezi účastníky došlo ke konfliktům, které oba dva v průběhu řízení popsali, považoval žalobce tento slovní příslib za bezpředmětný. Další soužití se svým otcem pod jednou střechou vyloučil. Rozporoval tvrzení žalovaného, že po odchodu [jméno FO] k žádným incidentům či konfliktům mezi účastníky nedošlo, když dne 13. 9. 2024 (tedy v průběhu tohoto řízení) žalovaný [Anonymizováno] v obci [obec] vybral částku 28 018 Kč, která byla zaslána společností [právnická osoba]. žalobci jako přeplatek za dodávky elektřiny, kdy využil toho, že se oba dva jmenují stejně a na [Anonymizováno] nebylo uvedeno datum narození. Na základě oznámení žalobce byla věc řešena v trestním řízení, přičemž při odvolacím jednání žalobce předložil rozsudek Okresního soud v Litoměřicích ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým navrhl provést důkaz. Za nepravdivé označil žalobce tvrzení žalovaného o jeho zdravotním stavu a jeho údajném zhoršení v souvislosti s tímto řízením, neboť žalovaný byl osobně účasten všech minulých jednání ve věci, dne 16. 12. 2024 byl vyslechnut jako účastník řízení, kdy jeho výslech trval cca dvě hodiny, přičemž po celou dobu byl žalovaný zcela orientovaný, podrobně a souvisle k věci vypovídal sám i odpovídal na dotazy soudu. Dle žalobce se jedná pouze o účelový argument žalovaného, který má soud obměkčit. K tvrzení žalovaného o špatné finanční situaci a finanční pomoci dceři [jméno FO] žalobce uvedl, že v průběhu řízení žalovanému jako vstřícný krok nabídnul, že je ochoten se částečně podílet na jeho nákladech na živobytí v případě, že předmětné nemovitosti vyklidí dobrovolně a najde si jiné bydlení a dále že péče o děti je primárně starostí jejich rodičů a jejich otce, nikoliv jejich dědečka. Namítal, že [jméno FO] se z nemovitosti odstěhovala dobrovolně, že [jméno FO] se léčí s [Anonymizováno] dlouhodobě, že žalovaný za užívání předmětných nemovitostí nic neplatí (s výjimkou třech plateb [Anonymizováno] v letech 2023-2024), o nemovitosti se nikterak nestará a žalovaného v nemovitosti navštěvují osoby s trestní minulostí.

8. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., k projednání odvolání nařídil jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Řízení před soudem prvního stupně netrpí vadami, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci. Takové vady ani nebyly odvolatelem namítány. Odvolací soud proto neshledal důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

10. Při hodnocení odvoláním napadeného rozsudku lze konstatovat, že soud prvního stupně provedl v řízení řádným způsobem dokazování, z něhož učinil potřebná skutková zjištění, z nichž vyvodil skutkové a právní závěry, které v odůvodnění rozhodnutí srozumitelným a přiléhavým způsobem popsal a vyložil, odvolací soud je považuje za správná, při svém rozhodování z nich vycházel a pro stručnost na ně zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne 16. 11. 2011, podle něhož: „Vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu dle § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.“ 11. Odvolací soud doplnil dokazování v odvolacím řízení přípustným důkazem [§ 213 odst. 4, § 205a písm. f) o. s. ř.], a to trestním rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze kterého zjistil, že žalovaný, jakožto obžalovaný, byl uznán vinným, že v přesně nezjištěné době dne [datum], vědom si toho, že zálohy na úhradu elektřiny v rodinném domě na adrese [adresa], kde bydlí on i jeho syn (žalobce), byly hrazeny jeho synem, využil shody jména, příjmení a místa bydliště a na pobočce [právnická osoba] v obci [adresa] předložil [Anonymizováno] s přeplatkem za elektřinu ve výši 28 018 Kč adresovanou jeho synovi, následně finanční hotovost v této výši na pobočce převzal a z ní poté uhradil [Anonymizováno] ve výši 7 648 Kč a dále hotovost ve výši 20 000 Kč poskytl svojí dceři [jméno FO], čímž poškozeným žalobci nebo pozůstalým po zemřelé [jméno FO] způsobil škodu ve výši 28 018 Kč, tedy sebe nebo jiného obohatil tím, že využil něčího omylu, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, čímž spáchal přečin podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k peněžitému trestu v celkové výši [částka]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

12. Na podkladě skutkového stavu zjištěného před soudy obou stupňů dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná. Z hlediska právního posouzení lze odkázat na správné a přiléhavé závěry soudu prvního stupně. Bylo prokázáno, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a že žalovaný tyto nemovitosti užívá od 1. 12. 2023 bez právního důvodu, tj. bez souhlasu a proti vůli žalobce, který je jejich jediným a oprávněným vlastníkem a má tak právo rozhodnout o tom, kdo s ním bude v nemovitostech bydlet a spoluužívat je. Žalobce nabyl předmětné nemovitosti děděním na základě závěti vlastnoručně sepsané jeho matkou, manželkou žalovaného. Žalovaný v rámci pozůstalostního řízení pravost a platnost závěti nezpochybnil a souhlasil s nabytím předmětných nemovitostí žalobcem. Stejně tak učinily i další dědičky, sestry žalobce. Teprve, když mezi účastníky nastaly konflikty, zejména po nastěhování [jméno FO] do předmětných nemovitostí, začal žalovaný předmětnou závěť zpochybňovat, podal na žalobce trestní oznámení z důvodu údajného padělání závěti, v rámci trestního řízení byla závěť odborným způsobem přezkoumávána se závěrem, že se jedná o platné právní jednání (vlastnoruční závěť zůstavitelky). Trestní věc byla odložena s odůvodněním, že předložením závěti v rámci dědického řízení nebylo shledáno podezření ze spáchání přečinu podvodu. Soud prvního stupně postupoval správně, když zamítl pro nadbytečnost důkazní návrh žalovaného na zadání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a závěť považoval za platnou. Otázkou platnosti závěti se nelze v tomto řízení zabývat, neboť předmětem řízení je vyklizení nemovitostí, nikoli určení vlastnického práva k nim. Otázka nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem žalobcem a s tím související otázka platnosti a pravosti závěti (která byla řešena a vyřešena v trestním řízení) není případná. Odvolací námitky žalovaného, kterými opětovně podrobně zpochybňuje závěť zemřelé matky žalobce, jsou v daném řízení nepřípadné.

13. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že odvolání ústního slibu žalobce daného žalovanému v rámci pozůstalostního řízení je porušením mravních principů a norem. Toto jednání žalobce je však třeba hodnotit v souvislosti s důvody, které ho k takovému jednání vedly, a které byly v průběhu řízení prokázány. Vzájemné vztahy účastníků se od pozůstalostního řízení, které probíhalo v roce 2019, výrazně zhoršily, což bylo v řízení nepochybně prokázáno, pročež není společné soužití nadále žádoucí a udržitelné. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani věk, ani dlouhodobě nepříznivý zdravotní [Anonymizováno] stav žalovaného, které nepřevážily nad ochranou vlastnického práva žalobce. Ke konfliktům prokázaným před soudem prvního stupně je třeba přiřadit a zohlednit i další pro rozhodnutí velmi významnou skutečnost, a to že žalovaný se vůči žalobci dopustil v průběhu tohoto řízení jednání, které bylo kvalifikováno jako přečin podvodu, za který byl pravomocně odsouzen peněžitým trestem. Rozhodně tak nelze souhlasit s žalovaným, že po odstěhování [jméno FO] k žádným konfliktům mezi účastníky řízení nedošlo a že se tito respektují.

14. Soud prvního stupně správně z hlediska právního posouzení dané věci vycházel i z judikatury Nejvyššího soudu týkající se vyklizení bytu či nemovitostí sloužících k bydlení, a to zejména stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněného pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z na něj navazujících rozhodnutí (např. rozsudků sp. zn. 26 Cdo 649/2012 a sp. zn. 22 Cdo 2549/2014), podle kterých skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, by se podle okolností daného případu měla projevit určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), vázáním vyklizení na bytovou náhradu, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Přitom zamítnutí žaloby na vyklizení bytu na základě aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené či podmíněné vyklizení bytu jevilo krajně nespravedlivým. V poměrech projednávané věci není namístě vázat vyklizení předmětných nemovitostí na bytovou náhradu nebo přistoupit k zamítnutí žaloby, což přichází v úvahu jen ve zcela mimořádných případech, o což se v posuzované věci nejedná, neboť vyklizení předmětných nemovitostí se nejeví jako krajně nespravedlivé. Pro zamítnutí žaloby nejsou podle názoru odvolacího soudu s ohledem na zjištěné okolnosti případu dány zákonné důvody. Správně tak soud prvního stupně zohlednil porušení mravních norem žalobcem ve stanovení delší než zákonné lhůty k vyklizení, a to v délce 3 měsíců od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný měl od prosince 2023 dostatek času na zajištění jiného bydlení, když jeho finanční situace není natolik tíživá, aby mu v tom bránila. Svědčí o tom i skutečnost, že je schopen každý měsíc poskytovat své dceři částku 13 000 Kč. Žalovaný pobírá pravidelný starobní důchod a je pouze na něm, zda z něj bude zajišťovat své základní životní potřeby, včetně bydlení, či nadále bude podporovat svou dceru, která je v produktivním věku a vyživovací povinnost vůči ní nebo jejím dětem, jakožto starobní důchodce, nemá.

15. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně nákladových výroků II. a III., když i o nákladech státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) a nákladech mezi účastníky (§ 150 o. s. ř.), rozhodl soud prvního stupně zcela správně, přičemž lze na důvody jeho rozhodnutí pro stručnost odkázat.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a přiznal je v řízení úspěšnému žalobci. Žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání nákladů odvolacího řízení žalobci ve smyslu § 150 o. s. ř. již odvolací soud neshledal. Tyto náklady jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“), za jeden úkon právní služby [vyjádření k odvolání - § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu] z tarifní hodnoty 30 000 Kč ve výši 2 300 Kč a jednoho režijního paušálu za 450Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Celkem tak náklady vynaložené žalobcem v odvolacím řízení představují částku 2 750 Kč, kterou je mu žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 211 o. s. ř.)

Poučení