10 Co 191/2022-353

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo] [obec], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 875 778,20 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 5. 2022, č. j. 12 C 291/2020-322 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 30 492 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 875 778,20 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z 875 778,20 Kč od 30. 9. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 193 823 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný do obou jeho výroků s námitkou, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalovaným tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil (ust. § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř.). Žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně má nárok na zaplacení žalované částky s odkazem na ust. § 77 odst. 5 energetického zákona. Byť nerozporuje, že je subjektem, který je povinen uhradit náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky ve smyslu citovaného ustanovení energetického zákona, zásadně nesouhlasí s tím, že by měl nést zvýšené náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky, které spočívají v tom, že žalobkyně odstranila tepelnou přípojku v širším rozsahu, než byla dle žalovaného povinna, resp. nucena. Žalovaný je přesvědčený, že je povinen nést pouze náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky v základním rozsahu a nemůže nést zvýšené náklady, které vzniknou tím, že žalobkyně, byť na pokyn vlastníka pozemků, ve kterých je přípojka vedena či uložena, odstraní přípojku nadstandardním způsobem a ve větším rozsahu. Takové náklady měla nést sama žalobkyně, případně vlastník pozemků, ve kterých je přípojka vedena či uložena. Dle názoru žalovaného odpojení od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky mohlo být provedeno jiným vhodným způsobem, se kterým by byly spojeny mnohem nižší náklady, a to prostým vytaháním tepelné přípojky z betonového koryta, ve kterém byla přípojka uložena. Takový postup je v souladu s ust. § 77 odst. 5 energetického zákona (dále již jen„ EZ“) a tímto způsobem by z technického hlediska došlo k úplnému odpojení od rozvodného tepelného zařízení včetně úplného odstranění tepelné přípojky. V betonovém korytu byla uložena i další vedení, a to vodovod a sítě internetu, která zůstala uložena i po odstranění přípojky. Je tedy zřejmé, že vlastník předmětných pozemků je i nadále omezen v jejich využití. V uvedeném ohledu tedy žalovaný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně uvedeným v bodu 26. odůvodnění napadeného rozsudku. Je nutné přihlédnout k charakteru pozemků, když na nich není možné vystavit například další budovy apod. Žalovaný má za to, že vlastník předmětných pozemků si nechal tyto od žalobkyně nadstandardně upravit na náklady žalovaného s tím, že společníkem žalobkyně je právě vlastník předmětných pozemků [územní celek]. Žalobkyně měla zvolit co nejšetrnější způsob odstranění přípojky, se kterým by byly spojeny nejnižší náklady, tzn. prosté vytahání přípojky při zachování koryta. Takové náklady by žalovaný akceptoval a uhradil by je. Měl být vypracován dodatek znaleckého posudku z oboru ekonomika, na základě kterého by byly určeny náklady na prosté vytahání přípojky z betonového koryta a tím, že soud prvního stupně tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud by byl učiněn závěr o tom, že prosté vytahání přípojky z betonového koryta nenaplňuje dikci ust. § 77 odst. 5 EZ, měl se soud prvního stupně detailně zabývat cenovou nabídkou, resp. rozpočtem [právnická osoba] [anonymizováno] a měl uzavřít, zda rozsah této nabídky odpovídá ust. § 77 odst. 5 EZ, a pokud ano, měl být žalobkyni přiznán nárok na zaplacení částky ve výši nabídnuté [právnická osoba] [anonymizováno], tj. částky ve výši 471 154,87 Kč včetně DPH, případně částky uvedené ve znaleckém posudku z oboru ekonomiky, tj. částky 707 885,76 Kč včetně DPH. I pokud by byl závěr soudu o rozsahu žalobkyní provedených prací správný, měla být požadovaná částka ponížena o 6 % s ohledem na závěr znaleckého posudku z oboru ekonomiky, tj. měla být přiznána částka ve výši 826 656,62 Kč včetně DPH. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí ve věci.

3. V rámci vyjádření k odvolání žalovaného se žalobkyně plně ztotožnila s napadeným rozsudkem. Žalobkyně vycházela z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR a Nejvyššího správního soudu ČR, která konstantně pozitivně vymezuje náklady dle ust. § 77 odst. 5 EZ a mezi ně jako jedny z hlavních nákladů zařazuje právě náklady na odstranění tepelné přípojky bez toho, aby řešila či vůbec připustila otázku„ v jakém rozsahu“ se tepelné přípojky odstraňují (rozhodnutí ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4273/2013, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 10 As 299/2016-29). Žalobkyně dále poukázala na publikovaná stanoviska Energetického regulačního úřadu k nákladům souvisejícím s odpojením od CZT (centrálního zdroje tepla), z nichž vyplývá, že náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení nejsou součástí kalkulace ceny tepelné energie a lze za ně považovat pouze nezbytné ekonomicky oprávněné náklady, kterými obvykle bývají zejména náklady na technický návrh odpojení, nutné výkopové a zemní práce při případné demontáži tepelné přípojky, případně jiné skutečně vzniklé náklady přímo související se samostatným odpojením konkrétního odběrného tepelného zařízení. Z důvodové zprávy k energetickému zákonu – ust. § 77 plyne„ k odpojování a změně způsobu vytápění je nutné formulovat povinnost úhrady všech nákladů osobou, na jejíž požadavek ke změnám došlo“. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolání žalovaného, vyjádření žalobkyně k odvolání, a poté, co ve věci konal jednání, dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Žalovaný při odvolacím jednání doplnil argumentaci k bodu 16. odůvodnění napadeného rozhodnutí, týkajícího se novelizovaného znění ust. § 77 odst. 5 EZ, spočívající v tom, že soud prvního stupně měl postupovat dle znění účinného do 31. 12. 2015 a dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 5 As 93/2016, které podporuje důvodnost námitek žalovaného.

6. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 875 778,20 Kč s příslušenstvím s tím, že je dodavatelem a distributorem tepelné energie, kterou vyrábí ve zdroji tepelné energie a distribuuje rozvodným tepelným zařízením, jehož částí jsou i tepelné přípojky dle § 2 písm. c) bod 15 EZ. Žalovaný uzavřel s dodavatelem dne 26. 4. 2016 smlouvu o dodávce tepelné energie a ukončil ji výpovědí ke dni 31. 8. 2016 z důvodu odpojení od zdroje tepelné energie dodavatele. [stát. instituce], odbor stavebního a životního prostředí vydal dne 12. 8. 2015 rozhodnutí, kterým se žalovanému jako stavebníkovi povolilo mimo jiné i provedení stavební úpravy na stavbě„ [anonymizována dvě slova] – Plynová kotelna, [adresa], [obec]“ spočívající ve změně zdroje vytápění pro stávající objekt bytového domu, který je současně napojen na centrální zdroj tepla (dále již jen„ CZT“) při současném fyzickém odpojení od rozvodu CZT, přičemž bude zaslepeno potrubí v části, která je ve vlastnictví stavebníka. Žalobkyně se před tímto rozhodnutím vyjádřila k navrhovanému odpojení od CZT nesouhlasně a současně upozornila na ust. § 77 odst. 5 EZ, dle kterého bude po žalovaném požadovat veškeré náklady spojené s odpojením od CZT. Žalovaný realizoval odpojení od CZT v průběhu roku 2015. Mezi účastníky proběhla rozsáhlá komunikace ohledně úhrady nákladů spojených s odpojením od CZT dodavatele, v rámci které byla žalobkyní poskytnuta žalovanému projektová dokumentace včetně rozpočtu, na základě kterého mohl žalovaný provést sám výběrové řízení na subjekt, který provede práce spojené s odstraněním tepelné přípojky. Žalovaný tak však neučinil a následně odmítl uhradit jakékoliv náklady žalobkyně spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně nákladů na odstranění tepelné přípojky. Žalobkyně proto přistoupila k realizaci odstranění tepelných přípojek a zadala vypracování projektové dokumentace pro její odstranění Ing. [jméno] [příjmení]. K demontáži tepelné přípojky došlo [právnická osoba], s.r.o., v měsíci duben 2019, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 28. 3. 2019. Žalobkyně poté zaslala žalovanému fakturu obsahující náklady spojené s odpojením včetně nákladů na odstranění tepelné přípojky, žalovaný ji však neuhradil. Po aktualizaci původního rozpočtu žalobkyně snížila dříve požadovanou částku 886 364 Kč na částku 875 778,20 Kč, i s touto úhradou je však žalovaný v prodlení.

7. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, mimo jiné namítl, že způsob odstranění tepelné přípojky dle projektové dokumentace vyhotovené žalobkyní je neadekvátní situaci, přičemž poukázal na způsob odstranění tepelné přípojky u [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo], [obec], kdy byla odstraněna v šachtě přímo u budovy s náklady cca 50 000 Kč. Žalovaný si nechal dne 18. 12. 2019 vypracovat cenovou nabídku od [právnická osoba] [anonymizováno], která vyčíslila náklady na odstranění, respektive demontáž tepelné přípojky, částkou 471 155 Kč včetně DPH. Žalobkyní mohl být zvolen shodný postup odpojení a odstranění tepelné přípojky jako v případě sousední budovy, proto náklady požadované žalobkyní považuje za nepřiměřená povaze věci. Žalobkyně je povinna zvolit způsob zaslepení, který je z hlediska technického dostačující s tím, aby vzniklé náklady byly co nejnižší.

8. Soud prvního stupně shrnul zjištěné skutečnosti pod bodem 5. odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje, proto v podrobnostech na ně odkazuje, stejně jako na skutková zjištění pod body 6. až 9. odůvodnění. Body 10. a 11. obsahují zjištění jednak ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], z oboru energetika, ze dne 29. 1. 2021, č. j. 01/2021, a jednak znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, č. 3201/2022, ze dne 13. 2. 2022. Znalec [příjmení] uzavřel, že žalobkyně jako dodavatel tepla v předmětném případě účtovala pouze náklady na demontáž přípojky, a to bez své vlastní vnitřní režie, vysvětlil, že dle vyjádření projektanta demontáže přípojky bylo v objektu [ulice a číslo] nutno provést výkopy o cca 0,5 m hlouběji z důvodu rozdílné hloubky uložení původní stavební části průchozí části přípojky v terénu, dále bylo potřeba navíc demontovat vstupní šachtu na konci průchozí části příčky a dále bylo potřeba náročnější ochrany svazků komunikačních kabelů, když dle vyjádření znalce nelze náklady na demontáže odstranění přípojek paušalizovat, bez znalostí rozsahu a hloubky prováděné akce tyto nelze ani srovnávat (a to v reakci na rozdílnost nákladů na odstranění tepelné přípojky u objektu [ulice a číslo]). Žalovaný v rámci projektu plynové kotelny podcenil otázku odpojení od CZT, neboť projektant dokumentaci z října 2011 bez předchozího projednání sám stanovil, kde bude soustava od CZT odpojena, a to pro odběratele ve variantě nejnižších nákladů odpojení. Dopisem ze dne 4. 3. 2013 byl žalovaný upozorněn žalobkyní na požadavek a nutnost demontáže tepelné přípojky, přičemž v porovnání nákladů v dubnu 2013 žalovaný tyto náklady opomenul. Dokumentace předložená žalovaným za účelem stavebního povolení ze dne 6. 5. 2013 neobsahovala energetický posudek v souladu se zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, a vyhlášky č. 480/2012 Sb., o energetickém auditu a energetickém posudku, neboť pokud by byl vyhotoven, mohl žalovaný zjistit návratnost vynaložené investice do plynové kotelny s tím, že v energetickém posudku by musely být taktéž zahrnuty náklady na odpojení od CZT. Znalec poukázal na bod 28. stavebního povolení na plynovou kotelnu ze dne 12. 8. 2015, ve kterém je uveden způsob odpojení a bod 29., ve kterém je konstatováno, že přípojka bude demontována. Znalec shrnul, že žalovaný byl již v době vydání stavebního povolení seznámen s nutností demontáže tepelné přípojky a mohl si tak nechat dodatečně vyčíslit náklady na odpojení včetně demontáže přípojky ještě před zahájením samotné stavby. K technické rovině odstranění přípojky znalec uvedl, že existují různé způsoby odpojení a odstranění, přičemž odstranit lze i tím způsobem, že dojde pouze k „ vytahání“ tepelné přípojky z betonového koryta bez jeho odstranění, případně je možno uzavřít přípojku na patě. Nicméně je třeba vždy dodržet zákonem stanovené požadavky. Tepelnou přípojkou přitom nejsou jen trubky, ale zároveň i stavební objekty k těmto příslušející. Ekonomická rovina případného odpojení od CZT je předmětem hodnocení v energetickém posudku, který v dané věci vypracován nebyl. Podmínky a způsob odpojení závisí vždy na dodavateli. Znalkyně [příjmení] stanovila obvyklou cenu nákladů na odstranění tepelné přípojky v rozsahu provedeném žalobkyní podle projektu na zrušení tepelné přípojky k objektu [ulice a číslo], [obec], vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], dle cen rozhodných v době provedení demontáže tepelné přípojky v dubnu 2019 dle metodiky ÚRS CZ a.s. pro první pololetí roku 2019 včetně DPH ve výši 826 656,62 Kč. Částka požadovaná žalobkyní tak přesahuje uvedenou obvyklou cenu o cca 6%, tedy nevýznamným způsobem. V rozsahu navrženém [právnická osoba] [anonymizováno] dle krycího listu rozpočtu zpracovaného touto společností znalkyně stanovila obvyklou cenu nákladů na odstranění tepelné přípojky dle cen rozhodných v době provedení demontáže v dubnu 2019 dle metodiky ÚRS CZ a.s. částkou včetně DPH ve výši 707 885,76 Kč [právnická osoba] učinila cenovou nabídku pouze ve výši 471 154,80 Kč. Znalkyně zdůraznila, že odstranění tepelné přípojky bez odstraňování betonového koryta by technicky bylo velmi náročné, neboť podzemním betonovým kanálem jsou vedeny i další inženýrské sítě - vodovod a tři slaboproudé kabely v plastových chráničkách. Samotné topné potrubí je opatřeno tepelnou izolací a uloženo v plastových žlabech na ocelových podpěrách, přičemž při jejich vytahování by velmi pravděpodobně došlo k poškození sousedních sítí. Práce by byly náročné i z hlediska bezpečnosti práce a zároveň by musela být vypracována projektová dokumentace, bez které není možno práce ocenit. Znalkyně v rámci svého oboru a specializace není schopna bez vypracované projektové dokumentace stanovit obvyklou cenu nákladů na odstranění tepelné přípojky ve variantě„ bez odstraňování betonového koryta“.

9. Soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost návrh na vypracování dodatku znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], když tato jednoznačně uvedla, že bez projektové dokumentace ohledně tohoto způsobu odstranění tepelné přípojky není schopna stavební práce s tímto související ocenit. Soud dospěl k závěru, že požadavek [územní celek] jako vlastníka pozemku, přes nějž byla tepelná přípojka vedena, byl pro žalobkyni závazný, tudíž způsob odstranění tepelné přípojky navrhovaný žalovaným nebyl v daném případě možný (bod 12. odůvodnění). Dále ocitoval ust. § 77 odst. 5 EZ, ve znění účinném do 31. 12. 2015 a poté do 31. 12. 2021, poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Cdo 4273/2013) a uzavřel, že byť v ust. § 77 odst. 5 EZ ve znění účinném do 31. 12. 2015 nebyla výslovně stanovena povinnost úhrady nákladů spočívajících v odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice, oproti znění tohoto ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2021, lze i tyto náklady zahrnout mezi jednorázové náklady mající přímou souvislost s odpojením odběratele od rozvodného tepelného zařízení (náklady spočívající v demontáži armatur a měřících zařízení či s touto demontáží související výkopové práce). Ustanovení § 77 odst. 5 zákona EZ ve znění účinném do 31. 12. 2021 obsahuje pouze legislativní upřesnění nákladů souvisejících s odpojením odběratele od rozvodného tepelného zařízení. Soud prvního stupně zohlednil skutečnost, že v důsledku výpovědi smlouvy o dodávce tepelné energie ze dne 18. 7. 2016 s účinností k 31. 8. 2016 došlo k ukončení smluvního vztahu mezi účastníky řízení k 31. 8. 2016, přičemž až následně byly činěny úkony spočívající ve faktickém odpojení žalovaného od rozvodného tepelného zařízení, a pak je rozhodná právní úprava ust. § 77 odst. 5 EZ ve znění účinném po 31. 12. 2015, tedy do 31. 12. 2021, zahrnující mimo jiné i povinnost úhrady nákladů spočívajících v odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice.

10. K námitce o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně se soud prvního stupně vyjádřil pod bodem 17. odůvodnění a shledal ji nedůvodnou s tím, že bylo prokázáno, že žalobkyně v souvislosti s odpojením bytového domu ve správě žalovaného vynaložila celkem částku 886 364 Kč včetně DPH, přičemž předmětem řízení učinila pouze částku 875 778,20 Kč, po přepočtu dle obvyklých cen podle metodiky ÚRS (bod 18.). Soud prvního stupně uvedl námitky žalovaného v bodech 19. až 24. odůvodnění napadeného rozsudku. Poukázal na přiléhavou právní úpravu (bod 25. odůvodnění) a uzavřel, že [územní celek] jakožto vlastník pozemků, přes které tepelná přípojka vedla, bylo oprávněno požadovat odstranění těchto přípojek, včetně kompletní demontáže kolektoru pro přípojky, které již nejsou využívány, neboť odpojením žalovaného od CZT pozbyly inženýrské sítě (spočívající v přípojkách ÚT a TV + C) svého účelu, došlo tudíž k trvalé změně vedoucí k zániku zákonného věcného břemene (služebnosti). Za takové situace bylo [územní celek] oprávněno požadovat, aby pozemky byly uvedeny v co nejvyšší možné míře v původní stav, tedy bylo oprávněno požadovat odstranění, demontáž kolektoru pro přípojky včetně odstranění betonového koryta, v němž byly sítě uloženy tak, aby předmětné pozemky nebyly zatíženy bezúčelnými stavbami a tím fakticky [územní celek] omezeno v dalším stavebním využití těchto pozemků (resp. aby hodnota pozemků nebyla fakticky snížena existující stavbou pod jejich povrchem). Stanovisko [územní celek] při odstraňování tepelné přípojky bylo pro žalobkyni závazné, v důsledku tohoto způsobu odstranění pak došlo k navýšení žalobkyní původně předpokládaných nákladů na odpojení od CZT včetně odstranění tepelné přípojky, nicméně žalovanému nic nebránilo v tom, aby stanovisko [územní celek] zjistil před samotným zahájením provádění stavby, případně ještě před vydáním stavebního povolení. V bodu 27. odůvodnění soud prvního stupně konstatoval, že obvyklá cena odstranění tepelné přípojky v rozsahu provedeném žalobkyní byla znalecky stanovena na částku 826 656,62 Kč, tedy o cca 6 % nižší, než požaduje žalobkyně, nicméně se jedná o navýšení nepatrným způsobem. Soud prvního stupně zdůraznil, že bylo prokázáno, že žalobkyně umožnila žalovanému před samotným odstraněním tepelné přípojky zvolit si zhotovitele prací, žalovaný však tuto nabídku nikterak nereflektoval, proto byla žalobkyně nucena zadat provedení prací dle svého výběru, pak za takové situace navýšení ceny prací o cca 6 % oproti obvyklé ceně nákladů nemá vliv na povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni uplatněný nárok v plném rozsahu, neboť žalobkyně žalovanou částku reálně vynaložila a na úkor žalovaného se nikterak neobohatila. Pokud [právnická osoba] [anonymizováno] nabídla cenu provedených prací, je zřejmé, že rozsah neodpovídal projektové dokumentaci vypracované Ing. [jméno] [příjmení], jak vyplynulo i ze znaleckého posudku Ing. [příjmení]. Žalovanému nic nebránilo v tom, aby zadal provedení prací dle projektované dokumentace vypracované Ing. [jméno] [příjmení] právě [právnická osoba] [anonymizováno], čehož ovšem žalovaný nevyužil. Soud prvního stupně pak dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný, přičemž žalovaný neunesl důkazní břemeno o tom (jak byl také soudem prvního stupně řádně dle ust. § 118a o. s. ř. poučen), že náklady na odstranění tepelné přípojky vyúčtované žalobkyní neodpovídají nákladům dle ust. § 77 odst. 5 EZ. Protože žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve lhůtě splatnosti, vznikl žalobkyni i nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení za dobu od 30. 9. 2019 do zaplacení (body 26. až 28. odůvodnění).

11. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle hlediska úspěchu ve věci v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto žalovaného zavázal povinností nahradit žalobkyni vzniklé náklady řízení (bod 29.).

12. Odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně souhlasí, a proto v podrobnostech odkazuje na právní hodnocení skutkových zjištění obsažené pod body 26. až 28. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud k námitkám žalovaného nad rámec úvah soudu prvního stupně doplňuje, že stavební povolení [stát. instituce], odbor stavební a životního prostředí ze dne 12. 8. 2015, kterým bylo žalovanému povoleno mimo jiné i provedení stavební úpravy na stavbě bytový dům – plynová kotelna a spočívající ve změně zdroje vytápění pro stávající objekt bytového domu řeší pouze samotné odpojení přípojky, nikoliv způsob jejího odstranění, jak vyplývá z bodů 28. a 29. stavebního povolení. Soud prvního stupně zcela dostatečně vysvětlil, proč nebylo namístě doplňovat dokazování k návrhu žalovaného o dodatek ke znaleckému posudku znalkyně [příjmení] [příjmení], jak se podává v bodu 12. odůvodnění. Znalec [příjmení] [příjmení] přesvědčivě vysvětlil, proč způsob odstranění přípojky žalobkyní a s tím vzniklé náklady byl standardní a odpovídající zákonným požadavkům. Znalkyně [příjmení] pak potvrdila, že žalobkyní vyúčtované náklady spojené s odstraněním přípojky odpovídají obvyklé ceně nákladů dle metodiky ÚRS CZ a.s. s tím, že 6 % navýšení žalobkyní je nevýznamné. Odvolací soud souhlasí i s hodnocením soudu prvního stupně týkajícím se výkladu ust. § 77 odst. 5 EZ s tím, že i pokud by nemělo být použito jeho znění účinné do 31. 12. 2021, ve kterém jsou konkretizovány náklady související s odpojením odběratele od rozvodného tepelného zařízení, není dle názoru odvolacího soudu důvod, v případě aplikace zákonné úpravy ve znění účinném do 31. 12. 2015, pochybovat o tom, že zákonodárce náklady spojenými s odpojením od rozvodného tepelného zařízení považoval i náklady související s odstranění tepelné přípojky. Odvolací soud se ztotožňuje i s odůvodněním přijatých právních závěrů s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, která důvodnost žalovaného nároku podporuje, a pokud žalovaný odkazoval na rozhodnutí sp. zn. 5 As 93/2016, pak jej odvolací soud považuje za argumentačně nepřiléhavé, neboť řeší otázku předmětu stavebního řízení v tom smyslu, že přípojka tepelné energie a její odstranění nepodléhá stavebnímu povolení, ani ohlášení stavebnímu úřadu a naopak jen navazuje na judikaturu odkazovanou žalobkyní a soudem prvního stupně, když mj. konstatuje, že ust. § 77 odst. 5 EZ stanoví distribuci nákladů spojenou se změnou vytápění s tím, že za náklady související s odpojením od SZTE ve smyslu citovaného ustanovení je nutné považovat mj. náklady na odstranění tepelné přípojky, jak zákonodárce doplnil novelou č. 131/ 2015 Sb., jíž je tak výslovně označil.

13. Nad rámec odvolací soud ještě doplňuje, že jak byl výše předestřen závěr Nejvyššího správního soudu, ze zákonné úpravy vyplývá, že odstranění přípojky nepodléhá stavebnímu povolení, ani ohlášení, tudíž způsob odstranění, jak uvádí i znalec [příjmení], závisí na dodavateli, není závazně stanovený. Odvolací soud nemá žádné výhrady ani k závěru soudu prvního stupně o tom, že [územní celek] jako vlastník pozemků, přes které mimo jiné přípojky vedou, bylo oprávněno požadovat jejich odstranění způsobem, který byl realizován, a to s náklady, které zcela korespondují standardnímu způsobu odstranění tepelné přípojky. Za náklady ve smyslu ust. § 77 odst. 5 EZ nelze považovat investice, jak dovodil ve svých závěrech Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. 33 Cdo 4273/2013, v dané věci však uplatněné náklady investicí nejsou (viz znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení]).

14. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný a zákonu odpovídající dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně souvisejícího nákladového výroku, na jehož odůvodnění podané soudem prvního stupně pro stručnost odkazuje (výrok I.).

15. Výrok II. o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, a proto má právo na náhradu jí vzniklých nákladů řízení, a to za dva úkony právní služby po 11 820 Kč, tj. odměnu ve výši 23 640 Kč, dvakrát režijní paušál po 300 Kč, tj. 600 Kč, náhradu cestovného za cestu [obec] – [obec] a zpět ve výši 660 Kč, náhradu za promeškaný čas za tři započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 300 Kč a 21 % DPH vypočtenou ze součtu výše uvedených částek, tj. 5 292 Kč (vyhláška č. 177/1996 Sb. a ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný je povinen zaplatit částku 30 492 Kč žalobkyni k rukám jejího zástupce v obvyklé třídenní lhůtě, počínaje právní mocí tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o místo plnění.

Poučení