10 Co 205/2025 - 337

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Brádky a soudců Mgr. Jany Havlové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobce P&P [Jméno žalobce A]., IČO [IČO žalobce A], se sídlem [Adresa žalobce A], právně zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem Mikulášské náměstí 487/11, 326 00 Plzeň proti žalovanému Hynku Bošinovi, narozenému dne 29. 6. 1971, bytem Nebovazy 21, 430 01 Křimov, právně zastoupenému [Jméno žalovaného], advokátem se sídlem Kadaňská 3550, 430 03 Chomutov, pro 1 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově z 21. 2. 2025, č. j. 7 C 265/2019–300 ve znění usnesení téhož soudu z 10. 6. 2025, č. j. 7 C 265/2019-317, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 33 129 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno žalovaného], advokáta v Chomutově.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu smluvní pokuty zaplacení částky 1 000 000 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím zahrnujícím náklady spojené s uplatněním pohledávky a zákonný úrok z prodlení. Jde v pořadí o druhý rozsudek okresního soudu. Prvý, rovněž zamítavý rozsudek prvostupňového soudu z 30. 11. 2022 byl zrušen usnesením odvolacího soudu z 19.9.2023. Odvolací soud v něm napadenému rozsudku vytkl nedostatek důvodů i jejich určitou rozpornost, když prvostupňový soud např. neodůvodnil neprovedení některých navrhovaných výslechů svědků ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO]), některých opětovně navrhovaných výslechů ([jméno FO], [právnická osoba] dovozoval některé skutkové závěry, pro které neměl v provedeném dokazování dostatečný podklad, což se mohlo promítnout i do právních závěrů formulovaných soudem v napadeném rozhodnutí. 2. [právnická osoba] v tomto odvolacím řízení přezkoumávaným rozsudkem okresní soud znovu žalobu v celém rozsahu zamítl a zavázal žalobkyni povinností nahradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 152 870,31 Kč v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Soud prvého stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že společnost [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno], měla pozemky, od jejichž užívání bez souhlasu pronajímatele odvíjí žalobkyně svůj nárok, původně pronajaty již od roku 1998 od [právnická osoba] [Anonymizováno], užívala je k hospodářským účelům a brala na ně dotace, a to i poté, co byly tyto pozemky převedeny na společnost [právnická osoba]. a poté, kdy [právnická osoba] jako právní předchůdce současné žalobkyně tyto pozemky od [právnická osoba]., odkoupil a následně uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu. Mezi účastníky a [tituly před jménem] [jméno FO], zastupující společnost [adresa], proběhla v letech 2010, 2015 a 2017 jednání o hospodaření na pozemcích zúčastněných stran a [právnická osoba] ve všech případech udělil společnosti [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno], výslovný ústní souhlas k hospodaření na sporných (od žalovaného propachtovaných) pozemcích. Pachtovní smlouva byla mezi žalovaným a [adresa], uzavřena písemně dne 1. 1. 2015, kdy došlo od tohoto roku ke zpřísnění dotačních podmínek a začalo být vyžadováno doložení právního důvodu užívání pozemků. Na takto učiněném skutkovém závěru přijal okresní soud právní závěr o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy z 12. 4. 2010 pro nemožnost plnění ve vztahu k již pronajatým pozemkům podle ust. § 37 odst. 2 tehdy účinného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Žalobou uplatněný nárok shledal soud k žalovaným uplatněné námitce rovněž promlčeným, když promlčecí lhůta běžela v posuzované věci již od roku 2010, kdy došlo k porušení povinnosti žalovaným přenechat bez souhlasu žalobkyně pronajaté pozemky třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele. Čtyřletá promlčecí lhůta v souladu s ust. §§ 387 odst. 1 a 393 odst. 1, 2 tehdy účinného obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. tedy v daném případě skončila nejpozději uplynutím roku 2014. Žaloba byla podána u soudu až dne 1. 7. 2019.

3. Zamítavý rozsudek napadla žalobkyně odvoláním. Žalobkyně až v průběhu roku 2018 zjistila, že žalovaný přenechal část pronajatých pozemků do podnájmu bez předchozího souhlasu žalobkyně, v tuto dobu tedy žalovaný rovněž porušoval svou smluvní povinnost a uplatnila-li žalobkyně nárok na smluvní pokutu u soudu dne 1. 7. 2019 za nedovolený podnájem trvající jak v roce 2018 tak v letech předešlých, nelze pochybovat o tom, že k promlčení žalovaného nároku v zákonné čtyřleté lhůtě před podáním žaloby nedošlo. Žalobkyně navíc nebyla povinna, ale oprávněna sjednanou smluvní pokutu účtovat a nebyla-li účtována, nevznikla žalovanému ani povinnost k její úhradě. Uplatnila-li tedy žalobkyně jako smluvní strana u žalovaného smluvní pokutu až dopisem doručeným mu 26. 3. 2018, počala promlčecí lhůta běžet až tímto dnem a žaloba byla podána z hlediska promlčení včas. Vzhledem ke skutečnosti, že smluvní pokuta plní i funkci paušalizované náhrady škody, je třeba u konkrétní smluvní pokuty třeba zvažovat počátek běhu promlčecí doby až ode dne, kdy se žalobkyně jako poškozená dozvěděla nebo mohla o škodě a o tom, kdo je povinný k její náhradě, dozvědět a skončí nejpozději uplynutím 10 let od porušení povinnosti. Argumentoval-li v průběhu řízení žalovaný tím, že se žalobkyně o porušení předmětné povinnosti dozvěděla již na jednání v lednu 2015, kdy byla podepisována pachtovní smlouva, tak toto se mělo stát 1. 1. 2015, šlo o státní svátek a nelze pochybovat, že se na tento den žádné pracovní jednání nesvolávalo. Nelze tedy s určitostí říci, kterého dne nebo měsíce roku 2015 byla pachtovní smlouva 1/15/2015 skutečně uzavřena. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem okresního soudu, že v době uzavření nájemní smlouvy účastníky dne 12. 4. 2010 byly již předmětné pozemky pronajaty a nešlo tak o pozemky právně volné. Právní předchůdce žalobkyně byl v době uzavírání kupní smlouvy se společností [právnická osoba]. prodávající ujišťován o tom, že prodávané pozemky nebyly nikomu přenechány do nájmu a sjednána pro případ nepravdivosti tohoto tvrzení byla i vysoká smluvní pokuta 3 000 000 Kč. Žalovaný sám tyto pozemky od roku 2010 téměř 12 let užíval, aniž by v takovém užívání byl někým rušen nebo omezován, navíc společnost [adresa] by neuzavírala s žalovaným podnájemní smlouvu, pokud by jí stále svědčila nájemní smlouva ke stejným pozemkům, kterou uzavřela s [právnická osoba] ČR 17. 9. 2003. Pokud svědkyně [jméno FO] ve své výpovědi uvedla, že si nevzpomíná, zda byla společnosti [Anonymizováno] dána výpověď z nájemní smlouvy ze 17. 9. 2003, nelze z této výpovědi dovozovat, že výpověď z nájemní smlouvy nebyla dána anebo že třeba nájemní vztah podle původní smlouvy neskončil dohodou. Nájemné by navíc namísto podnájemného žalovanému hradila v takovém případě společnost [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba]. Stejně tak neskončil-li by předchozí nájemní vztah mezi [Anonymizováno] a [právnická osoba]., nemusela by se společnost [Anonymizováno] nutně dohadovat pro čerpání dotací s novým vlastníkem předmětných pozemků o jejich nájmu. Odvolací soud v předchozím zrušovacím rozhodnutí uvedl, že „samotná chronologie předložených kupních a nájemních smluv k přijetí závěru o neplatnosti nájemní smlouvy pro nemožnost plnění nepostačuje a žalobce nelze v tomto směru důkazním břemenem s možným důsledkem nepříznivých výsledků sporu zatěžovat. . . . .“ Odvolatelka tedy navrhla změnit napadený rozsudek okresního soudu tak, že její žalobě bude vyhověno a bude jí přiznána náhrada nákladů řízení. U odvolacího jednání žalobkyně doplnila, že ze způsobu oslovení žalovaného z její strany při jednání je patrný mezi nimi dlouhodobější vztah provázaný podnikáním a pracovními kontakty a lze dost dobře usuzovat na zájem svědkyně pomoci svojí výpovědí právě žalovanému, její svědecká výpověď by neměla být přeceňována.

4. Žalovaný navrhl napadený rozsudek prvostupňového soudu jako věcně správný potvrdit. Odkázal v této souvislosti především na svědecké výpovědi slyšených svědků [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Oba tito svědci byli přítomni několika jednáním účastníků (svědek [jméno FO] v letech 2010 a 2015, svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] v letech 2010, 2015 a 2017). Oba svědci zcela spontánně a v souladu s dříve již učiněnými výpověďmi jasně konstatovali, že na všech schůzkách, kterých se účastnili, jim byl panem [jméno FO] udělen souhlas k dalšímu hospodaření na sporných pozemcích. Bylo tedy m.j. jasně prokázáno, že pan [právnická osoba] minimálně od roku 2010 o užívání pozemků ze strany [adresa] věděl a k takovému užívání udělil souhlas. Oba svědci uvedli, že nemají k žádnému z účastníků sporu vztah. Užívá-li svědkyně pro označení žalovaného výraz [Anonymizováno], není to nic zvláštního v situaci, kdy se ona i žalovaný pohybují ve stejném oboru zemědělské výroby, žalovaný by naopak zdůraznil tu pasáž vyjádření svědkyně, kde svědkyně uvádí, že nechce nikomu ublížit, chce mít čisté svědomí . . ..je jí jedno, co mezi sebou účastníci mají. Ke společnosti [právnická osoba]. svědkyně uvedla, že se jedná pravděpodobně o pana [jméno FO], pán se s nimi nikdy nebavil, o žádné výpovědi svědkyně neví, nájem ústní formou ukončen nebyl. Žalovaný souhlasí i s právním názorem okresního soudu ve vztahu k uplatněné námitce promlčení. U odvolacího jednání reagoval žalovaný na připomínky žalobkyně konstatováním, že svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] jasně před soudem uvedla, že jí nešlo o zájem ani jednoho z účastníků, prvotně se starala o zajištění možnosti dále na předmětných pozemcích hospodařit a naplnit tak podmínky vyplácených dotací.

5. Odvolací soud přezkoumal k podanému odvolání napadený rozsudek prvostupňového soudu i řízení jeho vydání předcházející. Podané odvolání při tom neshledal důvodným.

6. V posuzované věci je žaloba postavena na žalobních tvrzeních, že mezi [právnická osoba] jako právním předchůdcem současné žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 4. 2010 uzavřena na dobu neurčitou nájemní smlouva, jejímž předmětem byly zemědělské pozemky ve vlastnictví [právnická osoba]. Současná žalobkyně se vlastnicí těchto pozemků stala 30. 12. 2013 a vstoupila jako pronajímatelka do smlouvou založeného nájemního vztahu s žalovaným. V článku IV odst. 4 zmíněné nájemní smlouvy bylo účastníky ujednáno, že žalovaný není oprávněn přenechat pronajaté pozemky ani jejich části do podnájmu nebo bezplatného užívání třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele. Pro případ porušení této povinnosti nájemcem byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 1 000 000 Kč. Žalobkyně v březnu 2018 zjistila, že pachtovní smlouvou 1/15/2015 přenechal žalovaný část pronajatých pozemků bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele společnosti [adresa] Žalobkyně tedy vyzvala žalovaného dne 26. 3. 2018 k úhradě smluvní pokuty nejpozději do 10. 4. 2018. Smluvní pokuta zaplacena nebyla, dle žalovaného k přenechání části pronajatých pozemků došlo na základě ústního souhlasu výslovně mu uděleného žalobkyní. Žalobkyně v řízení uvedla, že předmětné pozemky byly původně ve správě [právnická osoba] [Anonymizováno] a vlastnictví České republiky, která je nájemní smlouvou ze 17. 9. 2003 pronajala společnosti [adresa] z nájemní smlouvy však nelze dovodit, že nájem těchto pozemků trval ještě 12. 4. 2010, kdy k nim byla uzavřena aktuálně řešená nájemní smlouva obsahující ujednání o požadované smluvní pokutě. [právnická osoba] se vlastníkem předmětných pozemků stal na základě kupní smlouvy uzavřené dne 3. 2. 2009 se společností [právnická osoba]. V článku III odst. 3 této kupní smlouvy je výslovně deklarováno, že v době podpisu kupní smlouvy nebyl žádný pozemek předmětem nájmu ani výpůjčky. Žalovaný naopak porušení jakýchkoli smluvních či jiných povinností k žalobkyni odmítl, před uzavřením zmiňované pachtovní smlouvy z 1. 1. 2015 oslovil žalobkyni, informoval ji, že má zájem některé z pronajatých pozemků dále pronajmout, žalobkyně mu udělila k tomuto ústní souhlas. Poté, kdy ji žalovaný opakovaně upozorňoval na sjednanou nutnost písemného souhlasu k dalšímu pronájmu, byl žalobkyní opakovaně ujišťován, že písemná forma souhlasu není zapotřebí, jelikož se obě strany dlouho znají a na všem jsou domluveny. Navrhl vyslechnout svědky, kteří byli udělení tohoto souhlasu přítomni. Žalovaný po uzavření nájemní smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně zjistil, že na předmětných pozemcích hospodaří společnost [adresa]. a pobírá na tyto pozemky dotace. Původní pronajímatel udělil souhlas k podnájmu dotčených pozemků žalovanému již v roce 2010, žalovaný podnájemní smlouvu s [adresa] uzavřel ústně, aby tato společnost mohla dál na pozemcích hospodařit a pobírat na ně dotace. Princip přidělování dotací spočíval v tom, že příjemce dotace musel dotované pozemky užívat po celý určený pětiletý cyklus, pokud by došlo k ukončení obhospodařování pozemků dříve, musel by i již poskytnuté dotace vrátit. Od roku 2015 došlo ke zpřísnění dotačních podmínek, pachtovní smlouva žalovaného s [Anonymizováno] [adresa] musela být pro potřeby dotací uzavřena písemně, což se 1. 1. 2015 stalo, před uzavřením této písemné smlouvy se ještě dotčené strany sešly a zde došlo i k potvrzení souhlasu s podnájmem z roku 2010. Podobně v roce 2017 skončila schůzka podnájmem dotčených stran dohodou bez námitek k zavedenému způsobu užívání nemovitostí společností [adresa] Vícestranné vztahy účastníků byly trochu komplikovanější, důvodem uzavření nájemní smlouvy žalovaného s právním předchůdcem a současně společníkem a jednatelem žalobkyně [právnická osoba] byl úmysl žalobkyně vystavět větrné elektrárny na pozemcích žalovaného. Šlo o jakousi protihodnotu, žalobkyně měla pro zbudování větrné elektrárny kromě pozemků žalovaného zájem i o pozemky vlastněné společností [adresa] a paní [jméno FO], přičemž obě tyto vlastnice také žalobkyni své pozemky v letech 2009 a 2010 pronajaly. Po roce 2017 se vzájemné vztahy účastníků zhoršily, když žalovaný odmítl žalobkyni prodloužit smlouvy k pozemkům určeným k výstavbě větrných elektráren.

7. Z listinných důkazů provedených v řízení před soudem prvého stupně vyplynuly mezi účastníky shora zmiňované nesporné skutečnosti o vzniku právních vztahů mezi nimi navzájem i mezi žalovaným a společností [adresa] jako pachtýřem. Lze tedy k těmto skutečnostem, včetně notářským zápisem z 11. 12. 2013 doloženou změnou vlastnictví ve prospěch současné žalobkyně, odkázat v tomto směru na důvodovou část napadeného rozsudku. Za rozhodné je třeba k objasnění sporných otázek mezi účastníky v posuzované věci považovat důkazy výpověďmi svědků, kteří byli osobně přítomni jednáním obou stran. V této souvislosti je třeba připomenout, že [právnická osoba] podnikající jako fyzická osoba uzavíral s podnikajícím žalovaným jako fyzickou osobou posuzovanou nájemní smlouvu z 12. 4. 2010 a týž [právnická osoba] je jednatelem a společníkem současné žalobkyně. Soud prvého stupně ve svém rozhodnutí vycházel především ze svědeckých výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO] a [adresa]. Oba tito svědci byli před soudem slyšeni opakovaně a v jejich výpovědích nedošlo ke změnám. Svědkyně [jméno FO] vykonává od roku 2002 ve společnosti [Anonymizováno] [adresa] funkci pozemkářky. Předmětné pozemky, zahrnuté v pachtovní smlouvě s žalovaným 1/15/2015 měla společnost [Anonymizováno] [adresa] v pronájmu již od roku 1988. Později byl zaveden uživatelský systém příjemců dotací [Anonymizováno], uživatelé a příjemci dotací na agrárních komorách předkládali pozemkové mapy ve vztahu k faktickému užívání pozemků, dalším vývojem dotačních programů a podmínek bylo od roku 2015 vyžadováno doložení právních důvodů užívání dotovaných pozemků, od roku 2010 byla rozjeta ona pětiletka a bez doložení těchto právních důvodů pro zmíněný [Anonymizováno] by hospodařící [Anonymizováno] nejen nedostala v roce 2015 dotace na obhospodařované pozemky ale musela by vracet i již poskytnuté dotace za celou pětiletku. Svědkyně se účastnila schůzky s panem [jméno FO] a žalovaným v letech 2010, 2015 a 2017, jednání v roce 2015 bylo trochu vypjatější ale svědkyně se s panem [jméno FO] vždy dohodla, jak pro rok 2010 tak pro rok 2015 dostala svědkyně od pana [adresa] výslovný souhlas k obhospodařování dotčených pozemků. Vlastníci i nájemci se vždy domluvili, šlo o formu směny, kdo bude co užívat, např. žalovaný měl rovněž propachtované pozemky od [Anonymizováno] [adresa], dalšími vlastníky pozemků byly např. paní [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno], pozemky byly poskytovány navzájem. Prvé a patrně druhé schůzky („jednání probíhala s pětiletým obdobím, na něž se vztahovaly dotace . .“) se zúčastnil i další zaměstnanec [Anonymizováno] [adresa], byl přítomen v pozici řidiče, do jednání nezasahoval. Ví však, že se řešila kvůli dotacím pětiletá období na různé pozemky („nemůže být pronájem na dva, když se bere jedna dotace“). Na schůzce se řešilo pětileté období nájemní smlouvy, na obou schůzkách došlo podle svědka ke shodě, podle svědka pan [adresa] věděl, že na jeho pozemcích je uzavřen podnájem, a to už od roku 2010. Na té druhé schůzce se žalovaný s panem [jméno FO] lehce pohádali, řekli si něco od plic, jeden byl na balkoně, druhý dole u auta.

8. S ohledem na takto provedené důkazy lze souhlasit se skutkovým závěrem soudu prvého stupně potud, že žalobkyně, resp. [právnická osoba] v roce 2010 a v roce 2015 poskytl, byť jen ústní formou, souhlas s přenecháním žalovanému pronajatých pozemků do podnájmu společnosti [adresa] a že po stejnou dobu o skutečnosti, že se tak stalo, věděl. Odvolací soud nesdílí zcela závěr prvostupňového soudu o absolutní neplatnosti účastníky uzavřené nájemní smlouvy pro nemožnost plnění. Bylo prokázáno, že od roku 1988 až do uzavření nájemní smlouvy účastníky dne 12. 4. 2010 společnost [Anonymizováno] [adresa] v pachtovní smlouvě 1/15/2025 zahrnuté pozemky ve vlastnictví žalobkyně užívala, jakkoli je však tato skutečnost pravděpodobná, nebylo podle názoru odvolacího soudu v řízení spolehlivě prokázáno, že se tak po celou dobu dělo na základě nájemní smlouvy odvíjející se již od roku 1988. Sama „[Anonymizováno]“ [jméno FO] pouze neví, že by nějakou výpověď v této době dostali, obecně může říci, že když byly jakékoli pozemky, na kterých [Anonymizováno] [adresa] hospodařila podle nájemní smlouvy s [právnická osoba] ČR prodány a když jim byla poté dána výpověď, řešili to tak, že se buď dohodli na nájmu s novým vlastníkem anebo pozemky vyňali z evidence [Anonymizováno]. Dokud byly pozemky evidované v [Anonymizováno], užívali je, sekali je a brali na ně dotace. Svědkyně nedohledala v tomto směru listiny ke všem takto užívaným pozemkům, může se vyjádřit k možnému ukončení nájmu pozemků jen obecně. Pro samotné dotace a evidenci v systému [Anonymizováno] nemusely být až do roku 2015 žádné smlouvy předkládány.

9. Z výše připomenutého skutkového závěru však lze dovodit – a okresní soud v tomto směru postupoval správně – právní závěr o promlčení žalovaného nároku na zaplacení smluvní pokuty. Jak bylo vyloženo výše, žalobkyně, resp. [právnická osoba] nejpozději v roce 2010 věděl, že společnost [adresa] užívá a s ohledem na jím poskytnutý souhlas nejméně po celý rok 2010 bude užívat nemovitosti zahrnuté v nájemní smlouvě s žalovaným z 12. 4. 2010, a to aniž by žalovanému byl [právnická osoba] anebo následně žalobkyní k takovému přenechání užívání udělen písemný souhlas. Okresní soud správně kvalifikoval vztahy mezi účastníky v posuzované věci jako vztahy mezi podnikateli a k vznesené námitce promlčení správně aplikoval v rozhodné době účinný obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. (srv. v této souvislosti rovněž ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). V podrobnostech formulovaného právního závěru včetně vztahujících se zákonných ustanovení obchodního zákoníku a závěru, že promlčecí čtyřletá lhůta v posuzované věci skončila nejpozději s koncem roku 2014, může odvolací soud na tomto místě odkázat na důvodovou část napadeného rozsudku, se kterou se ztotožňuje a k odvolací argumentaci žalobkyně uvést následující. Námitka žalobkyně, že až v průběhu roku 2018 zjistila, že žalovaný přenechal část pronajatých pozemků do podnájmu bez předchozího souhlasu žalobkyně, tedy že v tuto dobu žalovaný rovněž porušoval svou smluvní povinnost a uplatnila-li žalobkyně nárok na smluvní pokutu u soudu dne 1. 7. 2019 za nedovolený podnájem trvající jak v roce 2018 tak v letech předešlých, nelze pochybovat o tom, že k promlčení žalovaného nároku v zákonné čtyřleté lhůtě před podáním žaloby nedošlo, není důvodná ani pravdivá. Jak bylo vyloženo výše, porušení povinnosti žalovaným zjistil již, jak zjevně vyplývá z důkazů provedených před soudem, právní předchůdce žalobkyně nejpozději v průběhu roku 2010 při jednání mezi ním, žalovaným a skutečným uživatelem předmětných pozemků v přesně nezjištěný den v tomto roce. Podle § 393 odst. [právnická osoba] zákoníku č. 513/1991 Sb. počíná promlčecí doba u práv vzniklých z porušení právní povinnosti běžet dnem, kdy byla porušena, jestliže není pro promlčení některých těchto práv stanovena zvláštní úprava (což u práva na smluvní pokutu není). Pro počátek běhu promlčecí lhůty je tedy zásadně určující den, kdy byla povinnost porušena (což je v daném případě opět některý den nejpozději do konce roku 2010, kdy společnost [Anonymizováno] [adresa] pozemky [právnická osoba] již nepochybně užívala a po 12.4.2010, kdy povinnost žalovaného, jejíž porušení mohla smluvní pokuta postihovat, bylo smlouvou založeno. Úvaha žalobkyně, že porušení povinnosti žalovaným trvalo ještě v roce 2018, kdy ji žalobkyně uplatnila vůči žalovanému e nebyla-li smluvní pokuta účtována, nevznikla žalovanému ani povinnost k její úhradě, je pro posuzovanou otázku promlčení bez významu právě vzhledem ke skutečnosti, že v případě konkrétního práva na smluvní pokutu počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti, na kterou je tato smluvní pokuta vázána. Jiná situace by byla v případě, kdyby smluvní pokuta nebyla sjednána jednorázově ale za každý den, kdy k porušování povinnosti ze smlouvy dochází. V posuzované věci nejde o náhradu škody, není tedy ani prostor k posuzování objektivních a subjektivních lhůt promlčení. Zamítavý výrok rozsudku okresního soudu je tedy z vyložených důvodů správný a jako takový byl odvolacím soudem potvrzen (§ 219 občanského soudního řádu). Jako správný byl potvrzen i závislý nákladový výrok rozsudku, respektující úspěch žalovaného ve věci, podle výpočtu odvolacího soudu příslušela žalovanému náhrada právního zastoupení nepatrně vyšší, než jaká mu byla soudem prvého stupně přiznána, k odvolání pouze žalobkyně však odvolací soud nechtěl zhoršovat její procesní postavení.

10. Žalovaný byl úspěšný i v odvolacím řízení, tedy i v této fázi řízení mu přísluší náhrada nákladů (§§ 224 odst. 1, 142 odst. 1 o.s.ř.). Ty jsou v částce 33 129 Kč v odvolacím řízení tvořeny odměnou advokáta žalovaného za 2 úkony právní služby po 12 300 Kč (vyjádření k odvolání a účast advokáta při odvolacím jednání), dvěma paušály věcných výdajů advokáta po 450 Kč na dva poskytnuté úkony právní služby, cestovným advokáta k odvolacímu jednání 1 279 Kč, náhradou ztráty času advokáta cestou k odvolacímu jednání z místa jeho sídla v rozsahu 4 půlhodin po 150 Kč a 21% daní z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen podle zvláštního předpisu z poskytnuté odměny a náhrad jako její plátce odvést.

Poučení