7 C 265/2019 - 300

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: P&P [Jméno žalobkyně]., IČO: [IČO žalobkyně], se sídlem [Adresa žalobkyně], právně zastoupena [Jméno Zástupce A], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného], bytem [Adresa žalovaného], právně zastoupen [Jméno Zástupce B], advokátem se sídlem [adresa], o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 1 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 11. 4. 2018 do zaplacení, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 152 870,31 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Odůvodnění Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 7. 2019 domáhala zaplacení částky 1 000 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 11. 4. 2018 do zaplacení a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty. Rozsudkem ze dne 30. 11. 2022 rozhodl okresní soud tak, že ve výroku I. zamítl žalobu pro částku 1 000 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání, a to do obou výroků. Odvolací soud rozsudek okresního soudu usnesením ze dne 19. 9. 2023 zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v rámci svého odůvodnění uvedl, že důvody napadeného rozsudku trpí nedostatečností důvodů i jejich rozporností. Právní závěr okresního soudu o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 12. 4. 2010 pro nemožnost plnění dříve již pronajatých pozemků nespočívá na relevantním skutkovém podkladu a ani správnost tohoto právního závěru nelze přezkoumat. Okresní soud rovněž pochybil, když se důsledněji dle § 101 o.s.ř. nezaměřil na důkazní břemeno ve vztahu k oběma účastníkům sporu a ve vztahu k jejich tvrzením. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 12. 4. 2010 byla mezi [jméno FO] a žalovaným uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byly zemědělské pozemky ve vlastnictví [jméno FO]. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Následně dne 11. 12. 2013 došlo na základě prohlášení vkladatele o vkladu do základního jmění právnické osoby ke změně vlastníka pozemků pronajatých žalovanému a to tak, že novým vlastníkem se počínaje dnem 30. 12. 2013 stala žalobkyně. Žalobkyně se tak stala namísto [jméno FO] pronajímatelkou pozemků, které žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené se shora jmenovaným. Dle čl. IV odst. 4 uvedené nájemní smlouvy účastníci sjednali, že žalovaný není oprávněn přenechat pronajaté pozemky ani jejich části do podnájmu či bezplatného užívání třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele. Pro případ porušení této povinnosti byla v čl. VI. odst. 2 nájemní smlouvy sjednána smluvní pokuta v částce 1 000 000 Kč. Následně v měsíci březnu roku 2018 žalobkyně zjistila, že pachtovní smlouvou č. [číslo] přenechal žalovaný část pronajatých pozemků, a to konkrétně pozemky č. parcelní [číslo], [číslo], [číslo] [číslo] [číslo] v katastrálním území [adresa], dále pozemky č. parcelní [číslo], [číslo] v katastrálním území [adresa], a pozemky č. parcelní [číslo], [číslo], [číslo] v katastrálním území [adresa] (dále jen „předmětné či sporné pozemky“), společnosti [právnická osoba] a to bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele. Vzhledem ke shora uvedenému žalovaný porušil povinnost uvedenou v čl. IV. odst. 4 nájemní smlouvy ze dne 12. 4. 2010. Žalobkyně, poté co zjistila, že žalovaný přenechal sporné pozemky do podnájmu další osobě bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele, vyzvala žalovaného k úhradě sjednané smluvní pokuty. Tato výzva byla doručena žalovanému dne 26. 3. 2018, smluvní pokuta měla být uhrazena na účet žalobkyně ve lhůtě do 15 dnů od jejího doručení, tj. nejpozději do 10. 4. 2018. Právní zástupce žalovaného dne 5. 4. 2018 zaslal žalobkyni vyjádření, v němž nepopřel, že žalovaný přenechal pronajaté pozemky do podnájmu třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele, argumentoval však tím, že k tomuto jednání získal žalovaný ústní souhlas žalobkyně. Dle žalobkyně je tvrzení žalovaného o udělení ústního souhlasu tvrzením ryze účelovým, které má pouze zastřít skutečnost, že žalovaný zcela vědomě porušil svoji povinnost vyplývající z čl. IV odst. 4 uzavřené nájemní smlouvy. Žalovaný spoléhal na skutečnost, že se žalobkyně o podnájmu sporných pozemků nedozví, a proto si předem písemný souhlas žalobkyně nevyžádal. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty opětovně dne 5. 2. 2019. Žalovaný však odmítl smluvní pokutu uhradit s odkazem na tvrzení, že mu byl ze strany žalobkyně udělen ústní souhlas s podnájmem sporných pozemků. Žalobkyně v podání datovaném dne 9. 11. 2020, předloženém při jednání konaném dne 8. 10. 2021, uvedla, že v uzavřené nájemní smlouvě je zcela jednoznačně uvedeno, že žalovaný není oprávněn přenechat sporné pozemky do podnájmu bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele. Nelze tedy pochybovat o tom, že zemědělský podnikatel (kterým žalovaný je) a zkušený obchodník, by nepodstupoval zbytečné riziko tím, že by při absenci tohoto písemného souhlasu přenechal část pronajatých pozemků třetí osobě dříve, než by tento písemný souhlas získal. Žalovaný si rovněž musel být vědom i následků takového jednání, tedy skutečnosti, že ze strany žalobkyně mu v případě, kdy žalobkyně toto porušení povinností zjistí, vyúčtuje sjednanou smluvní pokutu. Z pachtovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a podnájemcem ze dne 1. 1. 2015 je jednoznačně patrné, že touto smlouvou žalovaný přenechal do pachtu stejné osobě nejen pozemky své, ale současně i pozemky cizí. Žalovaný přenechal třetí osobě do užívání pozemky bez toho, že by při uzavírání této smlouvy rozlišoval, zda se jedná o pozemky ve vlastnictví žalovaného nebo o pozemky, k nimž žalovanému vzniklo pouze užívací nebo požívací právo, a se všemi pozemky bez rozdílu nakládal tak, jako by mu patřily. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že od žalobkyně obdržel ústní souhlas k podnájmu, neuvádí však, kdy ani kým mu měl být tento údajný ústní souhlas udělen. Smlouvy by měly být dodržovány, je tedy nepochybné, že bylo povinností nájemce nepřenechat pronajaté pozemky do podnájmu (podpachtu) třetí osobě bez toho, že by k takovému jednání nájemce předem získal písemný souhlas pronajímatele. Dále žalobkyně v podání datovaném dne 2. 9. 2022, předloženém při jednání soudu dne 25. 11. 2022, uvedla, že sporné pozemky byly dle nájemní smlouvy datované dne 17. 9. 2003 ve vlastnictví České republiky (ve správě Pozemkového fondu ČR), tato uzavřela jakožto pronajímatel nájemní smlouvu se společností [právnická osoba], z nájemní smlouvy však nelze dovodit, že nájem sporných pozemků trval ještě dne 12. 4. 2010 (kdy došlo k uzavření nájemní smlouva). Předchůdce žalobkyně ([jméno FO]) se stal vlastníkem sporných pozemků na základě kupní smlouvy uzavřené dne 3. 2. 2009 mezi společností [právnická osoba]. jako prodávajícím s předchůdcem žalobkyně jako kupujícím. V čl. III. odst. 3 předmětné kupní smlouvy je výslovně uvedeno, že v době podpisu kupní smlouvy nebyl žádný pozemek předmětem nájmu ani výpůjčky. Dle žalobkyně je tedy zcela nepochybné, že v době, kdy se stal předchůdce žalobkyně vlastníkem pozemků uvedených v kupní smlouvě (mimo jiné i pozemků sporných), nevázlo na žádném z nich užívací právo třetí osoby, tedy ani právo nájemní společnosti [právnická osoba] založené nájemní smlouvou ze dne 17. 9. 2003. Pokud by tomu tak bylo, byl by právní předchůdce žalobkyně o této skutečnosti informován, neboť mezi stranami byla pro případ nepravdivosti některého z prohlášení prodávajícího ohledně stavu převáděných pozemků sjednána smluvní pokuta v částce 3 000 000 Kč, jakož i právo kupujícího od uzavřené smlouvy z těchto důvodů odstoupit. Rovněž společnost [právnická osoba]. se za celou dobu nedomáhala svých práv založených nájemní smlouvou ze dne 17. 9. 2003, ani tuto nájemní smlouvu žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci nedoložila, rovněž ze strany shora uvedené společnosti nebylo hrazeno žádné nájemné. Z výše uvedeného je tedy patrno, že nájemní smlouva ze dne 17. 9. 2003 zanikla (a to alespoň ve vztahu k pozemkům, jež se na základě smlouvy se společností [právnická osoba]. staly vlastnictvím právního předchůdce žalobce dříve, než se právní předchůdce žalobce stal vlastníkem těchto pozemků). Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že pokud by nájemní vztah založený nájemní smlouvou ze dne 17. 9. 2003 ukončen nebyl, nedošlo by k uzavření pachtovní smlouvy mezi žalovaným a společností [právnická osoba] neboť shora uvedená společnost by jako řádný nájemce (dle smlouvy ze dne 17. 9. 2003) nepřijala do podnájmu shodné pozemky (sporné pozemky). Ve stanovisku ze dne 25. 6. 2024 žalobkyně nerozporovala skutečnost, že nájem založený smlouvou ze dne 19. 9. 2003 trval v době, kdy byly sporné pozemky převáděny do vlastnictví společnosti [právnická osoba]., nesouhlasila však se závěrem, že tento nájem trval i v době, kdy se vlastníkem pozemků stala žalobkyně, resp. její právní předchůdce. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že pokud by v roce 2010 dosud trval nájem sporných pozemků založených smlouvou ze dne 19. 9. 2003, společnost [právnická osoba] nemusela sjednávat nájem sporných pozemků se žalovaným. Samotné hospodaření na předmětných pozemcích nedokládá dle žalobkyně existenci platného nájemního vztahu po celou dobu, kdy hospodaření na sporných pozemcích společnost [právnická osoba] prováděla. Pokud společnost [právnická osoba] neměla na období 2010 až 2015 uzavřenou platnou nájemní smlouvu, je dle žalobkyně nepochybné, že nájem založený smlouvou z roku 2003 zanikl v období, kdy se vlastníkem předmětných pozemků stala společnost [právnická osoba]. Ve stanovisku ze dne 29. 11. 2024 pak žalobkyně zhodnotila svědecké výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] s tím, že tyto označila za nevěrohodné. Dle žalobkyně navíc žádná ze svědeckých výpovědí nepotvrzuje, že žalovanému byl ze strany žalobkyně udělen alespoň ústně souhlas s podnájmem pozemků, jež předchůdce žalobkyně pronajal žalovanému. Dle žalobkyně tříletá promlčecí lhůta pro uplatnění nároku žalobkyně na úhradu sjednané smluvní pokuty začala běžet až v průběhu roku 2018, tedy teprve poté, kdy se žalobkyně o existenci podnájemní (pachtovní) smlouvy dozvěděla. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a žádal její zamítnutí. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 20. 2. 2020 uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává a žalobu navrhuje zamítnout. Dle žalovaného nedošlo ve vztahu k žalobkyni k jakémukoliv porušení smluvní nebo mimosmluvní povinnosti. Žalovaný dále uvedl, že před uzavřením pachtovní smlouvy č. [číslo] ze dne [datum] oslovil žalobkyni a informoval ji o tom, že má v úmyslu některé z pronajatých pozemků dále pronajmout. Žalobkyně udělila ústní souhlas. Žalovaný žalobkyni upozornil na nutnost písemného souhlasu, byl však ze strany žalobkyně opakovaně ujišťován, že písemná forma souhlasu není zapotřebí, jelikož se strany osobně dobře a dlouho znají, na všem jsou domluveni, a proto je ústní souhlas v této věci zcela dostačující. Žalovaný dále uvedl, že k udělení souhlasu žalobkyně žalovanému s podnájmem pozemků byli přítomni svědci, a to [jméno FO], [jméno FO] (blízký spolupracovník a zaměstnanec žalobce), dále [jméno FO] a [jméno FO]. Vzhledem k souhlasu žalobkyně s podnájmem pronajatých pozemků považuje žalovaný odstoupení žalobkyně od nájemní smlouvy za zcela nedůvodné a neoprávněné. Žalovaný předem informoval žalobkyni o záměru poskytnout pronajaté pozemky do podnájmu a žalobkyně jej ujistila, že s tímto postupem souhlasí a nic dalšího ve věci není třeba podnikat, resp. písemně sepisovat. Mezi stranami panovala oboustranná důvěra, proto žalovaný netrval na písemném potvrzení jejich ústní dohody. Žalovaný považuje jednání žalobkyně za rozporné s dobrými mravy, neboť žalobkyně způsobila neplatnost právního jednání, když na výzvu žalovaného odmítla vystavit písemný doklad o dříve uděleném ústním souhlasu s dalším podnájmem pozemků, i přesto, že takový postup vyžadovala smlouva uzavřená mezi stranami a žalovaný na tuto skutečnost upozornil a požádal o písemné potvrzení. Žalobkyni by tedy z jejího jednání neměla plynout žádná výhoda. Z doplnění vyjádření žalovaného ze dne 24. 10. 2021 doručeného zdejšímu soudu dne 8. 11. 2021 vyplývá, že předmětné pozemky obhospodařovala společnost [právnická osoba]., a to ještě před rokem 2010, kdy pronajímetelem byla Česká republika, která se shora uvedenou společností uzavřela nájemní smlouvu, přičemž tato společnost rovněž čerpala na pozemky dotace. Česká republika poté (přibližně v letech 2009/2010) pozemky prodala žalující, resp. jejímu právnímu předchůdci. Žalobkyně pozemky následně pronajala žalovanému, kdy důvodem uzavření nájemní smlouvy a stanovení ceny byla skutečnost, že žalobkyně měla v úmyslu vystavět větrné elektrárny na pozemcích, jež vlastnil žalovaný. Jednalo se tedy o formu jisté protihodnoty žalovanému za to, že žalovaný pronajme žalobkyni pozemky ke zbudování větrných elektráren včetně zřízení věcných břemen ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně měla rovněž ke zbudování větrných elektráren kromě pozemků ve vlastnictví žalovaného zájem o pozemky, jež vlastnila společnost [právnická osoba] a paní [jméno FO], přičemž oba vlastníci žalobkyni pozemky ke zbudování větrných elektráren v letech 2009, 2010 pronajali. Žalovaný po uzavření nájemní smlouvy s žalobkyní zjistil, že na předmětných pozemcích hospodaří společnost [právnická osoba] která měla na tyto pozemky přiděleny dotace. Princip přidělování dotací spočíval v tom, že dotace se přidělovaly na určitý časový úsek s podmínkou, že uživatel bude pozemky užívat po celou dobu určeného časového úseku (5 let). Pokud by došlo ke změně uživatele před dokončením určeného cyklu, musel by tento dotace vrátit, a to za celou dosud proběhlou část včetně úroků a sankcí. Žalobkyně proto udělila výslovný souhlas s vynětím předmětných pozemků a jejich dalšímu podnájmu bez porušení sankčních ujednání. Tento souhlas žalobkyně udělila již v roce 2010, přičemž podnájemní smlouva mezi žalovaným a společností [právnická osoba] spol. s r.o. byla uzavřena ústně, společnost mohla tedy nadále obhospodařovat předmětné pozemky a nepřijít tak o dotace, za což ponechala žalobkyni v užívání pozemky na výstavbu větrných elektráren. V roce 2015 se opět všechny zúčastněné strany sešly, doupřesnily identifikaci pozemků a následně došlo k potvrzení souhlasu z roku 2010. Vzhledem k přijetí nového občanského zákoníku a zpřísnění dotačních podmínek byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] poté uzavřena pachtovní smlouva. V roce 2017 došlo k další schůzce mezi stranami, rovněž i tato schůzka skončila shodou účastníků, kdy žalokyně nevznesla proti faktickému stavu hospodaření na svých pozemcích žádné námitky. Poté ovšem došlo ke zhoršení vzájemných vztahů mezi účastníky, kdy žalovaný odmítl žalobkyni prodloužit smlouvy na všechny pozemky určené k výstavbě větrných elektráren. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žaloba byla soudu doručena více než jeden rok poté, co nájemní smlouva skončila uplynutím doby. Ve svém vyjádření ze dne 3. 5. 2024 k výzvě soudu (žalovaný byl ze strany soudu vyzván, aby se vyjádřil k podání ze dne 8. 11. 2021, zejména zda k předmětným pozemkům ze strany společnosti [právnická osoba]. trval nájmení vztah z doby předcházející nájemní smlouvě ze dne 12. 4. 2010, a zároveň případně označil důkazy) žalovaný uvedl, že společnost [právnická osoba] měla uzavřený nájemní vztah s Pozemovým fondem České republiky, tento vztah byl nejprve založen nájemní smlouvou ze dne 27. 1. 1998, poté byla uzavřena nová nájemní smlouva dne 17. 9. 2003, a to na dobu neurčitou. Z dodatků je zřejmé, že sporné pozemky nabyla společnost [právnická osoba]. Společnost [právnická osoba] tak od roku 1998 nepřetržitě obhospodařovala sporné pozemky, na těchto pozemcích hospodařila a čerpala rovněž ve vztahu k nim i dotace. Tato společnost se i po přechodu vlastnických práv (z Pozemkového fondu České republiky na společnost [právnická osoba]., a dále ze společnosti [právnická osoba]. na právního předchůdce žalobkyně) chovala ve vztahu ke sporným pozemkům jakožto osoba oprávněná sporné pozemky užívat a rovněž požívat (obhospodařovat je). Dle žalovaného proto právní vztah založený nájemní smlouvou ze dne 17. 9. 2003 nikdy nezanikl, a nadále trvá. Prohlášení společnosti [právnická osoba]. jakožto prodávající má účinky pouze vůči kupujícímu, kdy z tohoto prohlášení nelze dovozovat důsledky pro účastníky předmětného sporu, toto prohlášení nemá význam k faktickému stavu či existenci nájemních vztahů. Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že mu nikdy nebylo sděleno, že by společnost [právnická osoba] obdržela výpověď z nájemní smlouvy ze dne 17. 9. 2003, a to buď od Pozemkového fondu České republiky, případně od společnosti [právnická osoba]. Společnost [právnická osoba] by dle žalovaného neměla právní titul k užívání, požívání sporných pozemků a k čerpání dotací, pokud byl dle žalobkyně mělo dojít k ukončení nájemního vztahu společností [právnická osoba]. Dle žalovaného z vyjádření žalobkyně v průběhu řízení je patrné, že tato nikdy nájemní smlouvu nevypověděla a nájemní vztah mezi ní a společností [právnická osoba] nebyl ukončen ani dohodou. Při jednání konaném dne 8. 11. 2024 byla ze strany právního zástupce žalovaného vznesena námitka promlčení nároku, neboť ze svědeckých výpovědí vyplývá, že žalobkyně, resp. pan [jméno FO], věděl o užívání předmětných pozemků od roku 2010, resp. 2015, dokonce s užíváním souhlasil. V replice k písemnému stanovisku žalobkyně dne 9. 1. 2025 žalovaný dále uvedl, že oba svědci byli ze strany soudu před započetím výslechu řádně poučeni, oba uvedli, že nemají vztah k žádnému z účastníků soudního řízení. U svědkyně [jméno FO] nejsou dle žalovaného žádné důvody, pro něž by bylo možné uvažovat o její nevěrohodnosti či úmyslu stranit některému z účastníků tohoto řízení. Nájemní smlouva ze dne 17. 9. 2003 tak nebyla před uzavřením nájemní smlouvy ze dne 12. 4. 2010 ukončena, nájemní smlouva ze dne 12. 4. 2010 je tedy absolutně neplatná. Popřípadě lze dospět dle žalovaného k závěru, že žalovanému byl ze strany předchůdce žalobkyně (pana [jméno FO]) dán souhlas s podnájmem pozemků. A dále je rovněž patrné, že žalobkyně uplatnila žalobní nárok až po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty, byť je žalovaný od samého počátku přesvědčen o důvodnosti nároku, předchůdce žalobkyně měl prokazatelně již v roce 2010 a opakovaně i v roce 2015 povědomí, nikterak proti této skutečnosti nebrojil, dokonce vyslovil souhlas, kdy žaloba byla podána až 1. 7. 2019. Soud provedl v řízení následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z nájemní smlouvy uzavřené mezi [jméno FO], fyzickou osobou podnikající pod obchodní firmou [právnická osoba], jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem ze dne 12. 4. 2010 má soud za prokázané, že [jméno FO] (pronajímatel) přenechal žalovanému do nájmu ve smlouvě konkretizované pozemky (mimo jiné pozemky č. parcelní [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v katastrálním území [adresa], dále pozemky č. parcelní [číslo] [číslo] v katastrálním území [adresa], a dále pozemky č. parcelní [číslo], [číslo], [číslo] v katastrálním území [adresa] – dále jen „předmětné či sporné pozemky“), aby je nájemce užíval k zemědělským účelům. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou, a to počínaje dnem 12. 4. 2010, přičemž výše nájemného činila 1 000 Kč ročně. Mezi povinnostmi nájemce bylo mimo jiné v čl. IV. odst. 4 uvedeno, že nájemce není oprávněn přenechat pronajaté pozemky ani jejich části do podnájmu či bezplatného užívání třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele. Dále čl. VI. odst. 2 bylo jakožto sankce v případě porušení povinnosti nájemce sjednané v čl. IV. odst. 4 smlouvy výslovně uvedeno, že pronajímatel je oprávněn účtovat nájemci smluvní pokutu v částce 1 000 000 Kč. Smlouva byla mezi stranami podepsána dne 12. 4. 2010, přičemž podpisy obou smluvních stran byly úředně ověřeny. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že smlouva byla uzavřena v ranních hodinách s tím, že byla uzavírána na poslední chvíli. K tomu právní zástupce žalobkyně podotkl, že dle ověřovací doložky byly podpisy řádně ověřeny na úřadě, což zcela jistě nebylo v ranních hodinách. Z listiny označené jako Reakce na odstoupení od smlouvy pronajímatelem ze dne 29. 3. 2018, a dále výzvu k úhradě smluvní pokuty ze dne 22. 3. 2018 datované dne 5. 4. 2018, má soud za prokázané, že právní zástupce žalovaného adresoval žalobkyni vyjádření, v němž uvedl, že nesouhlasí s odstoupením pronajímatele od nájemní smlouvy uzavřené dne 12. 4. 2010, neboť k porušení povinností nájemce uvedených v čl. IV. odst. 4 nájemní smlouvy nedošlo, když žalobkyně s uzavřením podnájemní smlouvy třetím osobám (konkrétně společnosti [právnická osoba]) souhlasila a tento souhlas nájemci udělila, a to ústní formou. Žalovaný byl žalobkyní několikrát ujištěn, že písemná forma nebude zapotřebí, neboť se znají, jsou domluveni a plně dostačuje souhlas ústní. Žalovaný tak vzhledem k dosavadním přátelským vztahům a ústnímu ujištění na sepsání písemného souhlasu dále netrval. Dále právní zástupce žalovaného žalobkyni s ohledem na doručení výzvy k úhradě smluvní pokuty ze dne 22. 3. 2018 sdělil, že žalovaný s požadovaným nárokem na úhradu smluvní pokuty nesouhlasí, neboť k porušení nájemní smlouvy, a tedy ani k naplnění čl. VI. odst. 2 nájemní smlouvy, nikdy nedošlo. Z pachtovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným jakožto propachtovatelem a společností [právnická osoba] jakožto pachtýřem ze dne 1. 1. 2015 má soud za prokázané, že žalovaný přenechal pachtýři ve smlouvě explicitně uvedené pozemky (mimo jiné předmětné pozemky) do užívání za účelem provozování zemědělské výroby. Smlouva byla uzavřena na dobu pěti let, a to od 1. 1. 2015. Pachtýř byl povinen platit pachtovné vždy k 31. 5. běžného roku, a to v celkové výši 376 000 Kč (94 ha x 4 000 Kč/ha). Tato smlouva byla oběma smluvními stranami podepsána. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že mezi stranami byly uzavřeny dvě pachtovní smlouvy, kdy žalovaný přenechával část pozemků k hospodaření společnosti [právnická osoba] za účelem scelení honů a tato společnost žalovanému taktéž přenechala určitou část pozemků, jelikož mezi sebou strany provedly zápočty z důvodu ekologického hospodářství, předmětnou částku (376 000 Kč za rok) žalovaný tudíž neobdržel. Právní zástupce žalobkyně k tomu uvedl, že v pachtovní smlouvě tato tvrzená směna není uvedena. Ze stejnopisu notářského zápisu č.j. [hodnota], [hodnota], ze dne [datum], má soud za prokázané, že na základě prohlášení vkladatele o vkladu do základního jmění právnické osoby došlo ke změně vlastníka předmětných pozemků tak, že novým vlastníkem těchto pozemků se stala, namísto [jméno FO], žalobkyně. Z dopisu žalovaného adresovaného žalobkyni datovaného dne 12. 2. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že sporné pozemky pronajal bez jejího vědomí, kdy poukázal na skutečnost, že sama žalobkyně žalovanému sdělila, aby pozemky přenechal společnosti [právnická osoba], aby tato nemusela vracet dotace, jelikož žalobkyně potřebovala podepsat smlouvu. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], provozního vedoucího ve společnosti [právnická osoba], bylo při jednání konaném dne 8. 10. 2021 soudem zjištěno, že osobně byl přítomen dvou jednání mezi účastníky řízení (mezi panem [jméno FO] a žalovaným), kdy strany jednaly o pronájmech pozemků a s nimi souvisejícími dotacemi, neboť by museli dotace vracet v případě, že by k pronájmu nedošlo. Jednání se rovněž zúčastnila paní [jméno FO], dříve [jméno FO], jež má na starosti evidenci pozemků a dotace ve společnosti [právnická osoba] První schůzka proběhla někdy v roce 2010, kdy tato se odehrála u žalovaného na [adresa]. Druhou schůzku si již svědek blíže nevybavil, neboť v rámci ní figuroval pouze jako řidič. Při jednání konaném dne 24. 7. 2024 svědek uvedl, že je stále zaměstnán ve společnosti [právnická osoba], kdy jeho pracovní náplní jsou provozní věci, agendu nájmu má na starosti paní [jméno FO]. Dále svědek blíže uvedl, že na první schůzce se řešil nájem těch pozemků, protože pozemky koupil pan [jméno FO], oni (společnost [právnická osoba] je měli přihlášeny v dotacích, pozemky měli v nájmu. Pozemky měl pronajaté pan [jméno FO], pozemky byly ale napsané na společnost [právnická osoba] Šlo o to, aby se domluvili, kdo bude mít pozemky v nájmu, kdo bude na ně brát dotace. Dle svědka rovněž na další schůzce došlo k dohodě mezi stranami, tedy k souhlasu pana [jméno FO] (předchůdce žalobkyně). Dále svědek uvedl, že se řešilo pětileté období nájemní smlouvy, dle dotace. Výpověď svědka byla věrohodná, kdy tato byla v souladu s ostatními důkazy a svědek vypovídal, co viděl a slyšel. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] (dříve [jméno FO]), pozemkářky ve společnosti [právnická osoba]., bylo při jednání konaném dne 8. 10. 2021 soudem zjištěno, že osobně byla přítomna celkem tří jednání mezi účastníky, jednání probíhala v letech 2010, 2015 a v roce 2017. Svědkyně uvedla, že je zaměstnána ve společnosti [právnická osoba], a to od roku 2002, kdy kromě funkce pozemkářky vyřizuje rovněž dotace. Tato společnost hospodaří s pozemky. Zpočátku měli pozemky pronajaté od Pozemkového fondu ČR a vyřizovali, případně žádali o dotace a museli tedy splnit určité podmínky. Svědkyně dále uvedla, že v případě žádosti o dotace, je třeba půdu zakreslit do systému LPIS, jedná se o databázi zemědělských pozemků, kdy dříve nebyl nutný právní důvod užívání. Svědkyně si vybavila, že v roce 2015 bylo jednání mezi stranami hodně vypjaté, neboť se jednalo o tom, zda společnost [právnická osoba]. může ještě jeden rok dohospodařit na pozemcích. [jméno FO] souhlasil, že mohou na pozemcích předmětný rok dále hospodařit. Poté na pozemích začala hospodařit společnost [právnická osoba]. Pachtovní smlouva mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena po tomto jednání. Schůzka se rovněž konala v roce 2010, a to na dvoře žalovaného za přítomnosti svědkyně, žalovaného, dále pana [jméno FO], paní [jméno FO], pana [jméno FO] a ještě dalšího pána. Jednání se týkala, stejně jako v roce 2015, užívání pozemků, dle svědkyně byla společnost [právnická osoba] v podstatě celou dobu v pozici rukojmích, kdy se snažila vycházet se všemi. Veškerá jednání probíhala ústní formou. U obou jednání (jak v roce 2010, tak rovněž i v roce 2015) dle svědkyně pan [jméno FO] udělil souhlas s užíváním pozemků, kdy výslovně řekl žalovanému, že „jim to má dát, že to mohou dál sekat“, což dle vyjádření svědkyně znamenalo, že půda zůstane v systému LPIS, společnost dobere dotace, „sklidí zelenou hmotu a odveze si ji“. Při jednání konaném dne 8. 11. 2024 svědkyně uvedla, že pozemky měli od roku 1998 v pronájmu, poté byl zaveden systém LPIS, což je uživatelský systém příjemců dotací. Zpočátku nebyl důležitý právní důvod užívání, tudíž nebylo nutno dokládat nájemní smlouvy. Společnost [právnická osoba]. předmětné pozemky užívala, měla je evidované v systému LPIS, brala dotace. Společnost [právnická osoba]. zpočátku platila nájem pozemkovému fondu, poté se začaly pozemky prodávat a většinou ti, kdo pozemky koupili, jim dali výpověď a společnost [právnická osoba] buď uzavřela, nebo neuzavřela nájemní smlouvu s novým vlastníkem. Pokud se dál na nájmu nedohodli, pozemky byly vyjmuty z evidence LPIS. Dále svědkyně uvedla, že předmětné pozemky společnost [právnická osoba]. užívala než je předala „[jméno FO]“, a to v době, kdy začali vykonávat zemědělskou činnost. Výpověď jim dal pan [jméno FO], když začali podnikat sami, to se dle svědkyně přepsalo na společnost [právnická osoba]. Dále svědkyně rovněž uvedla, že o ukončení nájmu ze strany společnosti [právnická osoba]., která pozemky od Pozemkového fondu koupila, nic neví (k tomu svědkyně uvedla, že každopádně jim žádná výpověď zaslána nebyla, o žádné výpovědi svědkyně neví). Dle svědkyně ústní formou nájem ze strany společnosti [právnická osoba]. ukončen nebyl. Svědkyně dále vypovídala, že v roce 2010 proběhla schůzka týkající se užívání sporných pozemků, kdy na této schůzce došlo k dohodě, neboť pozemky společnosti [právnická osoba]. zůstaly, jinak by tato společnost musela vracet dotace. Celkem mezi stranami proběhly tři schůzky, a to dvě u žalovaného a jedna u žalobkyně (právního předchůdce žalobkyně, pana [jméno FO]). Dle svědkyně došlo vždy k dohodě, přičemž vlastnické vztahy nebyly důležité, nikoho to nezajímalo a neprobíhala žádná kontrola. Až v roce 2015 došlo ke zpřísnění podmínek LPIS, neboť ze strany státu začal být vyžadován právní důvod užívání pozemků. S užíváním sporných pozemků předchůdce žalobkyně ([jméno FO]) pokaždé souhlasil. Pachtovní smlouva č. [číslo] uzavřená mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla podepsána za přítomnosti předchůdce žalobkyně a svědkyně smlouvu vezla do [adresa] v roce 2015. Dle svědkyně se jednalo o formu směny, kdo, co, kde bude užívat. Pachtovní smlouva byla mezi stranami písemně uzavřena z důvodu zpřísnění podmínek. Svědkyně rovněž uvedla, že projev nesouhlasu v roce 2015 ze strany předchůdce žalobkyně nezaznamenala, neboť by se „to nepodepsalo a ona by to musela vyndat z LPIS“. Svědkyně uvedla, že na všech uskutečněných schůzkách, a to jak v roce 2010, tak rovněž i 2015 a 2017 jí bylo ze strany obou účastníků sděleno, že na pozemcích mohou hospodařit. Výpověď svědkyně byla věrohodná, kdy tato výpověď byla v souladu s ostatními důkazy a svědkyně vypovídala, co viděla a slyšela. Svědkyně uvedla, že nemá žádný vztah k účastníkům řízení, kdy svědkyně v průběhu svědeckých výpovědí několikrát spontánně zmínila, že nechce nikomu ublížit a nezajímá ji, co mají mezi sebou, snaží se vycházet se všemi. Pokud se svědkyně ve výpovědi zmínila o žalovaném jako o „[jméno FO]“, nelze z tohoto označení žalovaného vyvodit závěr o nevěrohodnosti svědecké výpovědi (svědkyně před započetím výslechu před soudem dne 8. 10. 2021 uvedla, že k oběma účastníkům ji pojí jak pracovní, tak rovněž i sousedské vztahy). Z nájemní smlouvy č. [číslo] ze dne [datum] včetně příloh uzavřené mezi Pozemkovým fondem České republiky jako pronajímatelem a společností [právnická osoba]. jako nájemcem bylo soudem zjištěno, že pronajímatel přenechal nájemci do užívání nemovitosti (včetně sporných nemovitostí) a nájemce se zavázal platit pronajímateli nájemné. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, a to od 1. 1. 1998. Z dopisu ze dne 10. 3. 2000 adresovaného společnosti [právnická osoba]. vyplývá, že Pozemkový fond České republiky souhlasil s uzavřením podnájemní smlouvy mezi podnájemcem – panem [jméno FO] a nájemcem. Z podnájemní smlouvy dle nájemní smlouvy č. [spisová značka] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] jako nájemcem a [jméno FO] jako podnájemcem byla uzavřena na dobu určitou (od 1. 1. 2000 do 30. 9. 2000) podnájemní smlouva. Dne 14. 4. 2000 došlo k ukončení shora uvedené podnájemní smlouvy. Z podnájemní smlouvy dle nájemní smlouvy č. [spisová značka] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] jako nájemcem a společností [právnická osoba]. jako podnájemcem byla uzavřena na dobu určitou (od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2002) podnájemní smlouva. Z dopisu ze dne 21. 1. 2002 adresovaného společnosti [právnická osoba] vyplývá, že Pozemkový fond České republiky souhlasil s uzavřením podnájemní smlouvy mezi podnájemcem – společností [právnická osoba]. a nájemcem – společností [právnická osoba] Z dohody o ukončení nájemní smlouvy č. [spisová značka] ze dne 17. 9. 2003 vyplývá, že mezi Pozemkovým fondem České republiky a společností [právnická osoba] byla nájemní smlouva ukončena, přičemž toto ukončení nabylo účinnosti dnem 1. 10. 2003. Z nájemní smlouvy č. [spisová značka] ze dne [datum] včetně příloh uzavřené mezi Pozemkovým fondem České republiky jako pronajímatelem a společností [právnická osoba] jako nájemcem bylo soudem zjištěno, že pronajímatel přenechal nájemci do užívání nemovitosti (včetně předmětných nemovitostí) a nájemce se zavázal platit pronajímateli nájemné. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, a to od 1. 10. 2003. Z dodatku č. [číslo] k nájemní smlouvě č. [spisová značka] ze dne 1. 3. 2004 včetně příloh uzavřeného mezi Pozemkovým fondem České republiky jako pronajímatelem a společností [právnická osoba] jako nájemcem bylo soudem zjištěno, že dne 2. 1. 2004 nabyla vlastnického práva k nemovitostem – p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo] vše v k.ú. [adresa] třetí osoba – společnost [právnická osoba]. na základě kupní smlouvy č. [číslo]. Dále dne 2. 1. 2004 nabyla vlastnické právo k nemovitostem – p.č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], vše v k.ú. [adresa] rovněž společnost [právnická osoba]. na základě kupní smlouvy č. [číslo]. Z dodatku č. [číslo] k nájemní smlouvě č. [spisová značka] ze dne 29. 11. 2004 včetně příloh uzavřeného mezi Pozemkovým fondem České republiky jako pronajímatelem a společností [právnická osoba]. jako nájemcem bylo soudem zjištěno, že dne 3. 6. 2004 nabyla vlastnického práva k nemovitostem – p.č. [číslo] v k.ú. [adresa] třetí osoba – společnost [právnická osoba]. na základě kupní smlouvy č. [číslo]. Dále dne 2. 9. 2004 nabyla vlastnické právo k nemovitostem – p.č. [číslo] v k.ú. [adresa] rovněž společnost [právnická osoba]., a to na základě kupní smlouvy č. [číslo]. Z dodatku č. [číslo] k nájemní smlouvě č. [spisová značka] ze dne 29. 11. 2004 včetně příloh uzavřeného mezi [právnická osoba] jako pronajímatelem a společností [právnická osoba] jako nájemcem bylo soudem zjištěno, že dne 2. 12. 2004 nabyla vlastnického práva k nemovitostem – p.č. [číslo] v k.ú. [adresa] rovněž společnost [právnická osoba]., a to na základě kupní smlouvy č. [číslo]. Z ostatních dodatků – tj. č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], a dále č. [číslo] včetně Dohody o ukončení nájemní smlouvy č. [spisová značka] ze dne 31. 7. 2009 vztahující se k pozemkům, jež zůstaly ve vlastnictví České republiky uzavřených mezi shora uvedenými účastníky, nevyplývají pro předmětný spor žádné rozhodné skutečnosti. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba]. jako prodávající a [jméno FO] – fyzickou osobou podnikající pod obchodní firmou [právnická osoba] jako kupujícím bylo soudem zjištěno, že předmětem kupní smlouvy byly mimo jiné předmětné nemovitosti, kdy celková kupní cena činila 18 250 000 Kč. Ve smlouvě (konkrétně v čl. III. odst. 3) bylo mimo jiné uvedeno, že prodávající prohlásil, že převáděné nemovitosti nejsou předmětem nájmu či výpůjčky. Právní zástupce žalovaného při jednání soudu poukázal na skutečnost, že se jedná o standardní formulaci, která se běžně v rámci kupních smluv uvádí, kdy shora uvedené ustanovení kupní smlouvy nemusí nutně korespondovat s reálným stavem. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Plzni, oddíl B, vložka 1816, vyplývá, že společnost [právnická osoba]. byla do obchodního rejstříku zapsána dne 3. 4. 2014. Předmětem podnikání této společnosti je mimo jiné zemědělská výroba a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Důkaz výslechem svědků, a to [jméno FO], [jméno FO], spisem vedeným u Okresního soudu v Chomutově sp.zn. [spisová značka], výslechem [jméno FO], nájemní smlouvou ze dne [datum], která byla uzavřena mezi [jméno FO] a žalovaným, a dále výslechy statutárů společnosti [právnická osoba] a společnosti [právnická osoba]., soud pro nadbytečnost neprováděl, a to vzhledem k již provedeným důkazům (zejména doplnění výslechu svědkyně [jméno FO]), jež skýtaly dostatečný skutkový základ pro právní posouzení věci. Účastníci učinili nesporným, že sporné pozemky byly v roce 2010 (konkrétně v době uzavření nájemní smlouvy (dne 12. 4. 2010) ve výlučném vlastnictví pronajímatele, tedy předchůdce žalobkyně. Dále účastníci rovněž učinili nesporným, že nájem založený smlouvou ze dne 17. 9. 2003 trval v době, kdy byly sporné pozemky převáděny do vlastnictví společnosti [právnická osoba]. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 27. 1. 1998 byla uzavřena nájemní smlouva číslo [číslo] a to mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba], zahrnující mimo jiné sporné pozemky, které v předmětné době byly ve vlastnictví České republiky. Dne 17. 9. 2003 byla nájemní smlouva ukončena a téhož dne byla uzavřena mezi stranami uvedenými shora nájemní smlouva nová týkající se opětovně mimo jiné i sporných pozemků. Společnost [právnická osoba] na předmětných pozemcích hospodařila, čerpala dotace a pozemky měla evidované v systému LPIS (uživatelský systém příjemců dotací). Z následně uzavřených dodatků je patrno, že všechny sporné pozemky nabyla do vlastnictví společnost [právnická osoba] s tím, že tato vstoupila do právního postavení pronajímatele. Sporné pozemky nadále užívala společnost [právnická osoba] (dle svědkyně [jméno FO], pozemkářky společnosti [právnická osoba], jejíž náplní práce v dané společnosti je agenda nájmů, žádná výpověď ze strany společnosti [právnická osoba]. zaslána nebyla, o žádné výpovědi svědkyně neví, kdy ani ústní formou nájem ukončen nebyl). Společnost [právnická osoba]. následně uzavřela dne 3. 2. 2009 kupní smlouvu s [jméno FO], fyzickou osobou podnikající pod obchodní firmou [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně) s tím, že předmětem převodu se staly mimo jiné i sporné pozemky. V kupní smlouvě bylo rovněž uvedeno, že nemovitosti nejsou předmětem nájmu. Nabyvatel (právní předchůdce žalobkyně) těchto sporných pozemků dne 12. 4. 2010 uzavřel nájemní smlouvu se žalovaným, kdy v čl. IV odst. 4 nájemní smlouvy účastníci ujednali, že žalovaný není oprávněn přenechat pronajaté pozemky ani jejich části do podnájmu či bezplatného užívání třetí osobě bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele s tím, že pro případ porušení této povinnosti nájemce byla v čl. VI. odst. 2 uzavřené nájemní smlouvy sjednána smluvní pokuta v částce 1 000 000 Kč. V roce 2010 proběhlo jednání mezi předchůdcem žalobkyně ([jméno FO]), žalovaným a zástupci společnosti [právnická osoba], kdy toto jednání se týkalo dalšího hospodaření na sporných pozemcích. [jméno FO] souhlasil, aby výše zmíněná společnost užívala nadále pozemky k hospodářským účelům a čerpala dotace (Svědek [jméno FO] při jednání konaném dne 8. 10. 2021 uvedl: „Byl jsem osobně přítomen asi dvou jednání mezi žalobcem a žalovaným ohledně nájmu pozemků, kdy se jednání zúčastnila rovněž paní [jméno FO], dříve [jméno FO], schůzka proběhla na [adresa] u pana [jméno FO], přesnou dobu schůzky si nepamatuju, myslím, že to bylo někdy v roce 2010, jednalo se o pronájem pozemku a s nimi související dotace, kdy bychom museli dotace vracet, když by k pronájmu nedošlo.“ Poté při výslechu konaném dne 24. 7. 2024 tentýž svědek mimo jiné uvedl: “Měli jsme pozemky, jestli si to dobře pamatuju, šlo o nájem těch pozemků, protože ty pozemky koupil pan [jméno FO], my jsme je měli přihlášeny v dotacích, pozemky jsme měli v nájmu my. Měl je pronajatý pan [jméno FO], pozemky byly ale napsané na nás. Tak si to vybavuji. Šlo o to, abychom se domluvili.“ ). Dle notářského zápisu (č.j. [spisová značka], [spisová značka]) ze dne [datum] následně došlo ke změně vlastníka sporných pozemků, kdy novým vlastníkem se stala žalobkyně. Od roku 2015 došlo ke zpřísnění dotačních podmínek (začal být vyžadován ze strany státních orgánů právní důvod užívání pozemků). Proto byla tedy dne 1. 1. 2015 mezi žalovaným a společností [právnická osoba] písemně uzavřena pachtovní smlouva č. [číslo] kdy žalovaný shora uvedené společnosti přenechal mimo jiné i sporné pozemky do užívání, a to za účelem provozování zemědělské výroby. Tato smlouva byla podepsána před [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] ji poté vezla do [adresa] z důvodu zápisu do registru. Svědkyně ve své výpovědi dne 8. 11. 2024 uvedla, že strany takto uzavřely více smluv, jednalo se o formu směny, kdo, co a kde bude užívat, kdy dle svědkyně byla rovněž uzavřena další smlouva mezi společností [právnická osoba] jakožto propachtovatelem a žalovaným jakožto pachtýřem. Shora uvedená tvrzení svědkyně [jméno FO] a svědka [jméno FO] soud považuje za pravdivá a věrohodná, a to i přes námitku žalobkyně, že svědkyně ve své výpovědi ze dne 8. 10. 2021 uvedla, že shora uvedená pachtovní smlouva vznikla až po jednání, která ohledně užívání pozemků probíhala mezi žalovaným, [jméno FO] a svědkyní, ve své druhé svědecké výpovědi ze dne 8. 11. 2024 svědkyně ale uvedla, že pachtovní smlouva vznikla při jednání a svědkyně ji poté vezla na příslušný úřad za účelem zápisu do registru, kdy svědek [jméno FO] uvedl, že neví, zda se při jednání mezi stranami podepisovaly nějaké papíry nebo smlouvy, myslí si však že ne (nutno konstatovat, že zmíněný svědek zastával při předmětných jednáních funkci „řidiče“, osobou, jež měla ve společnosti [právnická osoba] na starosti evidenci pozemků a dotace byla svědkyně [jméno FO]). V daném případě soud konstatuje, že ze svědeckých výpovědí zaměstnanců společnosti [právnická osoba] ([jméno FO] a [jméno FO]) vyplynulo, že byli osobně přítomni několika jednání mezi stranami (svědek [jméno FO] v roce 2010 a 2015, svědkyně [jméno FO] v letech 2010, 2015 a 2017), při nichž docházelo k dohodám ohledně užívání sporných pozemků k zemědělským účelům, oba svědci vypovídali spontánně, ve shodě se svými předchozími výpověďmi (tj. v roce jak 2021 i posléze v roce 2024), a to s nutným přihlédnutím k delší časové prodlevě, jež od událostí a následných svědeckých výpovědí, nastala. Oba svědci shodně konstatovali, že na všech předmětných schůzkách, jež se mezi stranami uskutečnily, jim byl panem [jméno FO] udělen souhlas k dalšímu hospodaření na sporných pozemcích (svědkyně [jméno FO] výslovně uvedla – my jsme se vždycky s panem [jméno FO] domluvili, kdyby to nepovolil, já bych to musela vyndat – myšleno z evidence LPIS). Společnost [právnická osoba] na sporých pozemcích fakticky hospodařila (dle svědkyně [jméno FO] tyto pozemky byly registrovány na společnost EQUI v systému LPIS, na tyto pozemky brala společnost dotace, na pozemcích sklízela zeleň a odvážela si ji), a to do doby, než sporné pozemky předala společnosti [právnická osoba]. (svědkyně si však bližší údaje ohledně časového období nebavila, kdy však uvedla, že jim výpověď dal pan [jméno FO] v době, kdy začali [jméno FO] vykonávat zemědělskou činnost). Společnost [právnická osoba]. byla do obchodního rejstříku zapsána dne 3. 4. 2014. Dne 22. 3. 2018 žalobkyně adresovala žalovanému výzvu k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný prostřednictvím právního zástupce zaslal žalobkyni dopis datovaný dne 5. 4. 2018, v němž nesouhlasil s požadovaným nárokem žalobkyně, kdy uvedl, že žalobkyně s pronájmem pozemků třetím osobám souhlasila a tento souhlas s pronájmem třetím osobám nájemci (žalovanému) udělila. Dle § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. Dle § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Dle § 680 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo nabyvatelem prokázána. Soud nejprve zkoumal námitku promlčení vznesenou ze strany žalovaného na jednání konaném dne 8. 11. 2024. Ze svědeckých výpovědí (jak svědka [jméno FO], tak rovněž svědkyně [jméno FO]) jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, pan [jméno FO], věděl o užívání předmětných pozemků ze strany společnosti [právnická osoba] a to minimálně od roku 2010, resp. roku 2015, a k užívání pozemků udělil výslovný souhlas. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013, tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství. Dle odst. 2 shora uvedeného paragrafu, se právní vztahy uvedené v odstavci 1 řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad na kterých spočívá tento zákon. Dle § 2 odst. 2 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013, je podnikatelem podle tohoto zákona osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. V daném případě byla nájemní smlouva ze dne 12. 4. 2010 uzavřena mezi [jméno FO] jakožto fyzickou osobou podnikající pod obchodní firmou [právnická osoba] (pronajímatel) a [jméno FO] (nájemce) jakožto fyzickou osobou, kdy pronajímatel přenechal nájemci do nájmu pozemky, aby je nájemce využíval k zemědělským účelům. S ohledem na účel pronájmu je třeba na daný právní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Dle § 387 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013, se právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Dle odst. 2 shora uvedeného paragrafu, promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Dle § 393 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013, u práv vzniklých z porušení povinnosti počíná promlčecí doba běžet dnem, kdy byla povinnost porušena, jestliže není pro promlčení některých těchto práv stanovena zvláštní úprava. Vznikne-li porušením povinnosti právo na zaplacení smluvní pokuty, počíná běh promlčecí doby pro toto právo od okamžiku porušení povinnosti, která byla smluvní pokutou zajištěna. Uvedené platí pro všechny případy ujednání o výši smluvní pokuty, a to ať již je pokuta sjednána např. jako jednorázová, stanovená určitou peněžní částkou (v daném případě pevná částka ve výši 1 000 000 Kč), nebo postihující delší období porušování povinnosti. Pro promlčení práva na zaplacení smluvní pokuty není tedy určující splatnost pokuty. Splatnost smluvní pokuty je třeba odlišovat od okamžiku vzniku povinnosti zaplatit smluvní pokutu. Zatímco povinnost zaplatit smluvní pokutu vzniká porušením povinnosti, kterou smluvní pokuta utvrzuje, splatnost smluvní pokuty nastává až v důsledku výzvy věřitele, pokud není splatnost upravena dohodou stran (nájemní smlouva upravila v čl. VI Sankce odst. 5 splatnost ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy pronajímatele k úhradě smluvní pokuty). Smluvní pokuta se stává splatnou a žalovaný je povinen ji zaplatit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán (§ 340 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013). Dle § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Dle § 400 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013, změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby. Právo na plnění ze smluvní pokuty je právo majetkové a jako takové podléhá promlčení v promlčecích dobách v závislosti na režimu závazku, v souvislosti s nímž toto právo vzniklo. Promlčecí lhůta tedy počala v projednávané věci běžet v roce 2010, tj. v době tvrzeného porušení povinnosti, jež byla smluvní pokutou zajištěna (tedy v době, kdy proběhlo jednání mezi předchůdcem žalobkyně, žalovaným a zástupci společnosti [právnická osoba], při němž předchůdce žalobkyně, pan [jméno FO], vyslovil ústní souhlas s přenecháním předmětných pozemků k užívání společnosti [právnická osoba], jak vyloženo výše tohoto odůvodnění). Čtyřletá promlčecí lhůta pak uběhla v roce 2014 (nejpozději dne 31. 12. 2014). Soud má za prokázané, že předmětná žaloba byla u soudu uplatněna dne 1. 7. 2019, z čehož je zřejmé, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, jenž předchází datu 1. 7. 2015, je již promlčen, neboť již uběhla čtyřletá promlčecí doba. Nutno dále dodat, že i pro právo vyzvat k plnění smluvní pokuty platí promlčecí lhůta čtyř let. Předmětná smluvní pokuta je tvořena pevnou částkou ve výši 1 000 000 Kč. Smluvní pokuta je uplatnitelná u soudu poté, co nastane její splatnost, když žalovaný je povinen k její úhradě bez zbytečného odkladu poté, co byl k její úhradě vyzván (není-li ujednáno jinak, zde 15 dnů od doručení výzvy žalobkyně - pronajímatele k úhradě smluvní pokuty). Přitom však platí, že po promlčení hlavního závazku již nelze přiznat právo na zaplacení smluvní pokuty, které nedospělo do doby promlčení hlavního závazku, tj. do 31. 12. 2014 (NS 33 Cdo 2637/2008). Právo dospěje, je-li uplatnitelné u soudu. Vzhledem k výzvě k úhradě smluvní pokuty učiněné až dne 22. 3. 2018, doručené žalovanému dne 26. 3. 2018 (vycházeje z žalobních tvrzení a z reakce právního zástupce žalovaného na výzvu k úhradě smluvní pokuty), není možno s ohledem na promlčení hlavního závazku tuto pohledávku, jež dospěla až po promlčení hlavního závazku soudně přiznat. Dle § 37 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. Nad rámec výše uvedeného soud rovněž konstatuje, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 12. 4. 2010 je absolutně neplatná, a to z důvodu počáteční právní nemožnosti plnění, neboť sporné pozemky, jichž se tato smlouva týkala, byly již dříve pronajaty, a nešlo tak o pozemky právně volné. Z provedeného dokazování vyplynulo, že společnost [právnická osoba] měla sporné pozemky pronajaty od původního vlastníka (České republiky jednající prostřednictvím Pozemkového fondu ČR), a to již od roku 1998. Společnost [právnická osoba] pozemky užívala k hospodářským účelům a na tyto pozemky brala dotace. Dotace se přidělovaly konkrétnímu subjektu na přesně určené pozemky s podmínkou užívání pozemků po celou dobu určeného časového úseku (pětiletá období), a to dle evidence v systému LPIS (geografický informační systém (GIS), který je tvořen primárně evidencí využití zemědělské půdy, tento systém vznikal na základě zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství na přelomu let 2003 a 2004, ke spuštění došlo 21. 3. 2004, hlavním účelem registru půdy je ověřování údajů v žádostech o dotace poskytovaných ve vazbě na zemědělskou půdu, a to bez ohledu na to, zda jde o dotace financované ze zdrojů EU nebo o národní dotační programy – viz mze.gov.cz). I poté, co byly sporné pozemky převedeny na společnost [právnická osoba]., společnost [právnická osoba] pozemky obhospodařovávala a na tyto pozemky pobírala dotace (svědkyně [jméno FO] uvedla, že pokud by se s novým vlastníkem na užívání nedohodli, musely by být pozemky vyjmuty ze systému LPIS, kdy svědkyně rovněž uvedla, že o žádném ukončení nájmu mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba]. neví). Kupní smlouvou ze dne 3. 2. 2009 jmenovaná společnost ([právnická osoba].) pozemky převedla na [jméno FO] (předchůdce žalobkyně). Námitka žalobkyně, že v čl. III. odst. 3 shora předmětné kupní smlouvy je uvedeno prohlášení prodávajícího o tom, že nemovitosti nejsou zatíženy nájmem či výpůjčkou s tím, že toto prohlášení je sankcionováno vysokou smluvní pokutou ve výši 3 000 000 Kč, je v tomto řízení námitkou bezpředmětnou, neboť může vyvolat případnou odpovědnost pouze a jen mezi stranami předmětné kupní smlouvy. [jméno FO] (právní předchůdce žalobkyně) sice uzavřel nájemní smlouvu s žalovaným týkající se mimo jiné i sporných pozemků (nájemní smlouva ze dne 12. 4. 2010), avšak fakticky na předmětných pozemcích hospodařila společnost [právnická osoba] kdy společnost pozemky užívala (sekala trávu, čerpala dotace a pozemky na ni byly vedeny v systému LPIS). Dle tvrzení žalovaného a výpovědí svědků ([jméno FO] a [jméno FO]) probíhala mezi účastníky sporu a [jméno FO] zastupující společnost [právnická osoba] jednání, a to konkrétně v roce 2010, 2015 a poté v roce 2017, předmětem těchto jednání bylo další hospodaření na pozemcích všech zúčastněných stran. Ve všech shora uvedených letech udělil [jméno FO] (předchůdce žalobkyně) dle svědků výslovný ústní souhlas k hospodaření společnosti [právnická osoba] na sporných pozemcích s tím, že jelikož v roce 2015 došlo ke zpřísnění dotačních podmínek (začalo být vyžadováno doložení právního důvodu užívání pozemků), byla uzavřena písemně dne 1. 1. 2015 pachtovní smlouva mezi [právnická osoba] a žalovaným. Dle svědkyně byla tato smlouva podepsána před [jméno FO] a svědkyně ji poté vezla do [adresa] za účelem zápisu do registru. Svědkyně uvedla, že strany takto uzavřely více smluv, jednalo se o formu směny, kdo, co a kde bude užívat. Na všech schůzkách došlo ke shodě ohledně užívání sporných pozemků ze strany společnosti [právnická osoba] Svědkyně [jméno FO] rovněž uvedla, že na sporných pozemcích společnost [právnická osoba] hospodařila až do doby, kdy tyto pozemky předali společnosti [právnická osoba]., a to poté kdy jim dal výpověď pan [jméno FO] (dle svědkyně „v době, kdy začali [jméno FO] sami podnikat v zemědělské výrobě“), přesnou dobu si však svědkyně nevybavila (dle výpisu z obchodního rejstříku byla společnost [právnická osoba]. založena a zapsána až dne 3. dubna 2014). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o nájmu ze dne 12. 4. 2010 je opřen o § 37 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, který stanovil, že právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil interpretaci tohoto ustanovení: “Ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, stanoví neplatnost právního úkonu (smlouvy) pro tzv. počáteční nemožnost plnění, tato nemožnost plnění může být buď právní, nebo fyzická. Počáteční právní nemožnost plnění přichází v úvahu tam, kde předmět plnění je neuskutečnitelný z důvodu právní překážky existující v době učinění právního úkonu (nejde-li o nedovolený právní úkon ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013), jedná se o stav objektivního rozporu s právem, tedy se zákonem či předpisem nižší právní síly, nebo právem vyplývajícím z dvou- či vícestranného právního ujednání nebo z úředního rozhodnutí, existujícího již v době vzniku prvního úkonu. Je-li tento předpoklad splněn, je právně bezvýznamné přihlížet k faktické realizaci smlouvy, tedy např. k faktickému užívání předmětu nájmu. Okolnost, zda její účastníci o této nemožnosti věděli, je právně bezvýznamná. Neplatnost právního úkonu vyjádřená v citovaném ustanovení je neplatností absolutní od počátku bez ohledu na to, zda se někdo důvodu neplatnosti dovolal, a je nerozhodné, zda taková neplatnost byla konstatována soudním rozhodnutím.” (rozsudek sp.zn. 28 Cdo 2789/2007 ze dne 13. 9. 2007, obdobně rozsudek sp.zn. 28 Cdo 870/2003 ze dne 22. 5. 2003) Nejvyšší soud dovozuje absolutní neplatnost v případě dvojího nájmu téže věci pro tzv. počáteční právní nemožnost. Dle judikatury je předpokladem pro uzavření nájemní smlouvy právní volnost věci, tj. že k ní nesmí v okamžiku uzavření nájemní smlouvy svědčit právo nájmu jiné osobě, jinak je pozdější nájemní smlouva stižena absolutní neplatností z důvodu počáteční právní nemožnosti plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 2396/2000 ze dne 30. 5. 2001, rozsudek sp.zn. 26 Cdo 916/2001 ze dne 30. 6. 2003, rozsudek sp.zn. 26 Cdo 4217/2010 ze dne 8. 3. 2011, rozsudek sp.zn. 26 Cdo 3720/2011 ze dne 12. 6. 2012). Rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým číslem 9/2012). Ve sporném řízení, kde platí zásada dispoziční a projednací, musí žalobkyně uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatněné právo a musí k tomu navrhnout potřebné důkazy. Žalobkyně má rovněž povinnost tvrdit skutečnosti, které mají odůvodnit hmotněprávní obranu z její strany, kterou uplatňuje určité své hmotné právo a nabídnout o ní důkazy (tedy povinnost tvrzení a důkazní). S ohledem na vše shora uvedené byla proto žalobkyně na jednání konaném dne 8. 11. 2024 poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazů týkajících se ukončení nájemní smlouvy č. [spisová značka] ze dne [datum], zahrnující sporné pozemky. Žalobkyně ve svém podání ze dne 29. 11. 2024 zevrubně popsala okolnosti sporu mezi účastníky a dále zhodnotila svědecké výpovědi svědka [jméno FO] a [jméno FO], kdy však žádná další tvrzení a důkazy soudu nedoložila. Soudu tedy nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Protože žalovaný měl ve věci plný úspěch, přiznal mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení v plné výši spočívající v nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 6. dle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014 (advokátní tarif) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 12 300 Kč. Právní zástupce žalovaného v daném řízení vykonal účelně deset úkonů právní služby, a sice přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 20. 2. 2020 a 3. 5. 2024 a účast na jednání soudu ve dnech 8. 10. 2021, 24. 6. 2022, 25. 11. 2022, 24. 7. 2024, 8. 11. 2024, 14. 2. 2025 a dále dne 21. 2. 2025, při němž došlo k vyhlášení rozsudku - mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu. Dle § 13 odst. 3, 4 advokátního tarifu, ve znění vyhlášky ke dni 31. 12. 2024, pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby (celkem osm úkonů právní služby), a dále dle § 13 odst. 3, 4 advokátního tarifu, ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., účinné od 1. 1. 2025, náleží advokátu paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby ve výši 450 Kč (celkem dva úkony právní služby), tj. 8 x 300 + 2 x 450. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z [adresa] a zpět, za níž advokátu náleží adekvátní náhrada v rozsahu 18 půlhodin, což je obecně známo, tedy za 1 800 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z [adresa] a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 678 km (3 x 226 km), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z něhož vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 4,63 l motorové nafty na 100 km. Advokát se v daném případě účastnil jednání dne 8. 10. 2021. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb. činí náhrada za 1 km 4,40 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena za 1 l motorové nafty 27,20 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 226 x 4,40 + 4,63 x 27,20 x 226/100, tedy celkem 1 279,02 Kč. Dále se advokát účastnil jednání dne 24. 6. 2022 a dne 25. 11. 2022. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl. č. 116/2022 Sb. činí náhrada za 1 km 4,70 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena za 1 l motorové nafty 47,10 Kč. Za vykonané cesty tedy advokátu náleží 226 x 4,70 + 4,63 x 47,10 x 226/100, tj. 1 555,04 Kč x 2 jednání, tedy celkem 3 110,08 Kč. Náhrada cestovních výdajů tedy činila celkem 4 389,10 Kč (1 279,02 Kč + 3 110,08 Kč). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek 126 339,10 Kč (9 x 12 300 + 6 150 + 8 x 300 + 2 x 450 + 1 800 + 4 389,10), tedy ve výši 26 531,21 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených položek činí 152 870,31 Kč (9 x 12 300 + 6 150 + 8 x 300 + 2 x 450 + 1 800 + 4 389,10 + 26 531,21). Soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření ze dne 24. 10. 2021, 21. 11. 2022, a dále ze dne 9. 1. 2025, neboť žalovaný v předmětných vyjádřeních neuváděl nové skutečnosti, které nebyly či nemohly býti uvedeny již v žalobních tvrzeních, popřípadě při jednáních soudu, přičemž tato vyjádření byla ze strany žalovaného učiněna bez předchozí výzvy soudu, kdy žalovaný ze své vůle reagoval na vyjádření žalobce, náklady spojené se shora uvedenými replikami tak není možné považovat za účelně vynaložené. Náhradu nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, přitom nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).

Odůvodnění

Poučení