10 Co 228/2023-612

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyně: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [ulice] [anonymizována dvě slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 1. 2023, č. j. 7 C 26/2021-559, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 64 574 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 776 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 20. 1. 2023, č. j. 7 C 26/2021-559, určil, že ukončení pracovního poměru výpovědí danou žalobkyni žalovanou dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti v souvislosti s rozhodnutím žalované o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce ze dne 17. 9. 2020, doručené žalobkyni žalovanou osobně dne 17. 9. 2020, je neplatné (výrok I.), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši 75 044 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala si žalovaná včasné odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f) a g) o. s. ř., které podáním ze dne 11. 4. 2023 podrobně odůvodnila. Dle žalované je rozsudek soudu prvního stupně stižen řadou vad, a to jak v případě zjištěného skutkového stavu, tak i v případě právního hodnocení věci.

3. Při zjišťování skutkového stavu soud prvního stupně dle žalované pochybil, pokud dospěl k závěru, že žalobkyně vykonávala funkci hlavní sestry, že výpovědní důvod uvedený ve výpovědi dané žalovanou žalobkyni dne 17. 9. 2020 není dostatečně určitý a srozumitelný, dále pokud nezohlednil, že náplň práce předložená žalobkyní byla účelově vytvořena žalobkyní a že svědecké výpovědi a listinné důkazy dokládají, že funkce zdravotního ředitele zahrnovala agendu hlavní sestry. Odůvodnění svého rozhodnutí dle žalované vystavěl nalézací soud na skutečnostech, které nebyly předmětem dokazování, a dospěl k nesprávnému závěru, že organizační změna neproběhla, byla účelová a jejím jediným smyslem měla být výpověď daná žalobkyni. Nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně spočívá dle žalované v tom, že nezohlednil judikaturu Nejvyššího soudu týkající se tzv. částečné nadbytečnosti a nesprávně posoudil výpověď jako nesplňující formální kritéria na ni kladená zákoníkem práce.

4. Ve prospěch těchto svých námitek žalovaná v odůvodnění svého odvolání podrobně argumentovala ve vztahu k tomu, že žalobkyně vykonávala práci jako asistentka zdravotního ředitele a její pracovní náplň nebyla totožná s náplní práce hlavní sestry, že náplň práce (asistentky zdravotního ředitele) předložená žalobkyní byla účelově vytvořena žalobkyní, že práci hlavní sestry vykonával ve skutečnosti zdravotní ředitel žalované [příjmení] [příjmení] a že žalovaná nesháněla nové zaměstnance se stejným obsahem práce jako žalobkyně, kdy poptávka po zdravotních sestrách je pro nadbytečnost žalobkyně ovšem stejně irelevantní, neboť pro výpověď z důvodu nadbytečnosti je dostačující odpadnutí pouze části pracovní náplně zaměstnance, což se stalo i u žalobkyně, a naopak je relevantní rezignace zdravotního ředitele [anonymizováno] [příjmení]. Dle žalované existuje rovněž příčinná souvislost mezi organizační změnou a nadbytečností žalobkyně s tím, že skutečnost, že nakonec nedošlo ke snížení počtu zaměstnanců žalované, ještě neznamená neplatnost výpovědi dané žalobkyni. Pokud soud prvního stupně hodnotil dopad pandemie covid-19 na žalovanou v době výpovědi žalobkyni, pak takový dopad předmětem dokazování dle žalované nebyl a nelze jej považovat ani za notorietu, a tudíž ani závěry soudu prvního stupně opírající se o takové hodnocení neobstojí. Dále žalovaná argumentovala ve prospěch splnění formálních náležitostí kladených zákonem na výpověď z pracovního poměru, neboť dle ní byl výpovědní důvod dostatečně určitý a výpověď požadavky na ni kladné v ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce splňovala.

5. S ohledem na své námitky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci navrhla žalovaná, aby odvolací soud zopakoval důkazy výslechy personalistky žalované [jméno] [příjmení], hlavní sestry žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a bývalého zdravotního ředitele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], neboť soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyselektoval z výpovědí uvedených svědků jen ty části, které podporovaly jeho argumentaci, záměrně však opomenul pro žalovanou zásadní části jejich výpovědí, které naopak podporovaly argumentaci žalované v tom směru, že funkce zdravotního ředitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zahrnovala agendu hlavní sestry.

6. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované označila je za nedůvodné s tím, jde o pouhou polemiku se skutkovými závěry okresního soudu a jejich hodnocením založenou na subjektivním přesvědčení žalované nikoli na skutečnostech, které by vyšly najevo během soudního řízení před soudem prvního stupně. Současně dle žalobkyně odvolání žalované obsahuje celou řadu nepřesností a zavádějících tvrzení, mnohdy vytržených z kontextu či subjektivně interpretovaných žalovanou. Naopak tedy dle žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci a na základě provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním, přičemž na takto správně zjištěný skutkový stav aplikoval odpovídající právní normy a stávající relevantní judikaturu. Žalovaná se tedy dle žalobkyně pouze snaží u odvolacího soudu dosáhnout jiného hodnocení provedených důkazů a jiného právního názoru, když závěry soudu prvního stupně nevyzněly v její prospěch.

8. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalované, že by žalobkyně u žalované nevykonávala práci hlavní sestry, ačkoli soud prvního stupně správně zjistil, že náplň práce hlavní sestry byla součástí náplně práce asistentky zdravotního ředitele, kterou žalobkyně u žalované vykonávala. Námitky, které ve vztahu k tomuto závěru soudu prvního stupně žalovaná vznáší, nejsou tedy dle žalobkyně správné, kdy rovněž žalobkyně podrobně ve prospěch tohoto svého závěru argumentovala. Nesouhlasila dále ani s tím, že by důkaz v podobě pracovní náplně asistentky zdravotního ředitele účelově vytvořila pro potřeby soudního řízení. Nelze také dle žalobkyně, jak to činí žalovaná, uzavřít, že by náplň práce hlavní sestry vykonával zdravotní ředitel [anonymizováno] [příjmení], neboť tomu provedené důkazy neodpovídají. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že by se v důsledku přijaté organizační změny stala částečně nadbytečnou, a to právě s ohledem na nesprávnou interpretaci pracovní náplně žalobkyně u žalované ze strany žalované. Naopak dle žalobkyně údajná organizační změna provedená žalovanou vedla fakticky pouze k personální změně na pozici hlavní sestry, šlo tak dle ní o klasický případ účelové organizační změny, jejímž cílem bylo se zbavit konkrétního zaměstnance, tedy žalobkyně. Není dle žalobkyně správná ani námitka žalované, že by mezi organizační změnou a nadbytečností žalobkyně existovala příčinná souvislost, a to nejen z důvodů vypočtených výše, ale rovněž s ohledem na časovou souslednost podání výpovědi žalobkyni a výpovědi podané zdravotním ředitelem [anonymizováno] [příjmení]. Na rozdíl od žalované má žalobkyně za to, že důsledky pandemie covid-19 na fungování zdravotnických zařízení lze za notorietu považovat.

9. Dle žalobkyně není důvodná ani námitka žalované, že by výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni splňovala formální náležitosti, kdy i zde žalobkyně považuje závěry soudu prvního soudu za věcně správné s tím, že dle žalobkyně i z důvodu, že vykonávala práci nejen asistentky zdravotního ředitele (fakticky funkci hlavní sestry) ale současně i pozici staniční sestry se specializací S3 nelze ani výkladem dovodit, v jaké části své pracovní náplně se měla žalobkyně stát nadbytečnou pro žalovanou. Pokud důvodem výpovědi žalobkyně měla být rezignace zdravotního ředitele [anonymizováno] [příjmení] na jeho funkci, pak tato skutečnost měla být dle žalobkyně ve výpovědi uvedena, což se ovšem nestalo a neodpovídá to ani časové souslednosti výpovědi dané žalobkyni a výpovědi podané zdravotním ředitelem [anonymizováno] [příjmení]. S ohledem na to, že výpověď daná žalobkyni předcházela výpovědi dané [anonymizováno] [příjmení], je rezignace zdravotního ředitele [anonymizováno] [příjmení] pro posouzení platnosti výpovědi dané žalobkyni irelevantní.

10. Návrhy žalované na provedení doplňujících výslechů svědků označila žalobkyně za nadbytečné a neúčelné a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

11. K vyjádření žalobkyně k odvolání žalované vyjádřila se žalovaná ještě svojí replikou ze dne 6. 6. 2023, ve které znovu zopakovala, že dokument ohledně pracovní náplně (asistentky zdravotního ředitele) předložený žalobkyní byl dle jejího názoru účelově vytvořen, přičemž pravost a správnost této listiny ve smyslu § 565 o. z. žalobkyní prokázána nebyla. Znovu zopakovala, že dle jejího přesvědčení funkci hlavní sestry vykonával zdravotní ředitel [anonymizováno] [jméno] [příjmení], což dle jejího názoru vyplývá z provedených důkazů, jak na ně ve své replice poukázala. Znovu tedy setrvala na tom, že náplň práce žalobkyně s náplní práce hlavní sestry [anonymizováno] [jméno] [příjmení] totožná nebyla, neboť práci hlavní sestry vykonával [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a náplň asistentky zdravotního ředitele byla širší, než práce hlavní sestry, a tedy žalobkyně byla pro žalovanou v každém případě (částečně) nadbytečná, a to právě v rozsahu práce, kterou byla asistence zdravotnímu řediteli. Důvod výpovědi pro nadbytečnost žalobkyně ve smyslu ust. § 52 písm. c) zákoníku práce byl tedy dle žalované naplněn, přičemž tento její závěr odpovídá dle jejího názoru rovněž ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Žalovaná tedy setrvala na svém návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Na podkladě včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované, vyjádření žalobkyně k němu a vyjádření žalované k vyjádření žalobkyně, a poté, co při jednání dne 8. 6. 2023 dokazování provedené před soudem prvního stupně listinnými důkazy zčásti zopakoval, dospěl k závěru, že odvolání žalované za důvodné považovat nelze.

13. Žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 1. 2021 u Okresního soudu v Klatovech domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 17. 9. 2020 dané jí žalovanou, přičemž žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Soud prvního stupně na podkladě důkazních návrhů obou účastnic provedl rozsáhlé dokazování listinnými důkazy a rovněž výslechy svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a jako svědka vyslechl rovněž [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bývalého jednatele žalované.

14. Na podkladě takto provedených důkazů soud prvního stupně nejprve uzavřel, že žaloba byla žalobkyní ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce podána včas, a ve vztahu k naplnění formálních náležitostí výpovědi z pracovního poměru ze dne 17. 9. 2020 po zhodnocení jejího obsahu uzavřel, že výpovědní důvod v ní nebyl ve smyslu ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce dostatečně určitě specifikován, a s ohledem na to jde o výpověď neplatnou. Dále uzavřel, že žalobkyně u žalované i přes jiné označení její pracovní pozice v pracovní smlouvě uzavřené dne 1. 1. 2020 na dobu neurčitou pracovala podle její věcné náplně na pozici hlavní sestry, neboť u žalované vykonávala totožné činnosti, které následně u žalované vykonává hlavní sestra [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ovšem nad rámec toho vykonávala pro žalovanou práce ve větším rozsahu než [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. S ohledem na to také uzavřel, že druh práce z hlediska jeho věcné náplně, který vykonávala žalobkyně pro žalovanou, se nestal pro žalovanou nepotřebným, neboť pozici, kterou vykonávala žalobkyně, žalovaná obsadila jinou svou stávající zaměstnankyní. Z toho důvodu neobstojí dle soudu prvního stupně ani zdůvodnění výpovědi nadbytečností žalobkyně ve smyslu ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť závěr o nadbytečnosti konkrétního zaměstnance musí vycházet z druhu práce, který má zaměstnanec vykonávat pro zaměstnavatele podle jeho pracovní smlouvy, a z posouzení, zda přijatá organizační změna činí výkon této práce zcela nebo v dosavadním rozsahu (náplni) pro zaměstnavatele nepotřebnou. Nadbytečnou se žalobkyně dle soudu prvního stupně nestala ani v důsledku rezignace zdravotního ředitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jelikož trvání jejího pracovního poměru nebylo vázáno na dobu trvání funkce zdravotního ředitele. Ačkoli byla pozice žalobkyně označena v pracovní smlouvě jako asistentka zdravotního ředitele, soudem prvního stupně zjištěná náplň její práce vylučovala, aby na ni mohlo být pohlíženo doslova jako na asistentku, neboť naopak žalobkyně byla součástí užšího vedení nemocnice a sama se podílela na plnění úkolů spojených se zajištěním zdravotní péče a chodu nemocnice, vedla ošetřovatelský personál, podílela se na řešení krize v důsledku covidové pandemie, na přípravě postupů a jejich realizaci a zajišťovala samostatně značné množství dalších činností nezbytných pro fungování nemocnice, jejichž potřeba odchodem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nezanikla. Přihlédl dále k tomu, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni ze dne 17. 9. 2020 ve skutečnosti předcházela rezignaci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na funkci zdravotního ředitele, a tudíž případná úvaha o rezignaci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nemohla být důvodem pro rozhodnutí o organizační změně, v jejímž důsledku by se žalobkyně stala nadbytečnou. Dle přesvědčení soudu prvního stupně tedy žalovaná měla možnost a fakticky i povinnost přidělovat žalobkyni práci sjednanou v pracovní smlouvě i na základě nového organizačního uspořádání, kdy namísto asistentky zdravotního ředitele byla zřízena pozice hlavní sestry, ovšem jednalo se o totožné pracovní pozice pouze jinak označené. S ohledem na zjištění soudu prvního stupně týkající se ukončení pracovního poměru žalobkyně i s přihlédnutím k době pandemie covid-19, měl soud prvního stupně dále za to, že žalovaná nemocnice byla při skončení pracovního poměru se žalobkyní vedena snahou po personální nikoli organizační změně. Důvodným soud prvního stupně neshledal ani obranný argument žalované, že nemohla žalobkyni nadále zaměstnávat na pozici směnné setry, neboť žalobkyně nebyla ze zdravotních důvodů způsobilá vykonávat noční směny. Podané žalobě tedy vyhověl a žalované ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně žalobkyni.

15. Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval v této věci správně a správně uzavřel, že žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 17. 9. 2020 byla podána žalobkyní včas, jelikož na podkladě výpovědi ze dne 17. 9. 2020 měl pracovní poměr žalobkyně skončit ke dni 30. 11. 2020, tudíž poslední den 2 měsíční lhůty pro podání žaloby na neplatnost výpovědi ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce připadl na den 30. 1. 2021 (viz § 605 o. z.), kdy šlo ovšem o sobotu, a tudíž v souladu s ust. § 607 o. z. stal se posledním dnem lhůty pro podání žaloby pracovní den nejblíže následující, tedy pondělí 1. 2. 2021. Byla-li žaloba u soudu podána dne 31. 1. 2021, stalo se tak včas.

16. Dále soud prvního stupně provedl dle odvolacího soudu dokazování v rozsahu dostatečném pro své rozhodnutí, přičemž nelze přisvědčit žalované v jejích námitkách, že by na podkladě takto provedeného dokazování soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci. Naopak dle názoru odvolacího soudu je třeba považovat soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci po provedeném hodnocení důkazů z jeho strany ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. za správný, ze kterého tak může vycházet rovněž odvolací soud.

17. Přisvědčit lze pouze výtce žalované v tom ohledu, že se soud prvního stupně blíže nezabýval otázkou pravosti a správnosti obsahu listinného důkazu předloženého žalobkyní v průběhu řízení před soudem prvního stupně označeného jako popis pracovní pozice (asistentky zdravotního ředitele) a s námitkami, které byly žalovanou ve vztahu k takto předloženému listinnému důkazu vzneseny, se v úplnosti nevypořádal. Pokud odvolací soud tento listinný důkaz při svém jednání zopakoval, je třeba přisvědčit žalované v tom směru, že jde o soukromou listinu, která není opatřena podpisem osoby oprávněné jednat za žalovanou a je opatřena toliko podpisem samotné žalobkyně. Pokud tedy žalobkyně tvrdila, že jde o listinu pravou a správnou, která pochází od žalované, ačkoli oprávněnou osobou za ni jednat podepsána není, a žalovaná její pravost, správnost a své původcovství ve vztahu k ní popírala, bylo skutečně zásadně ve smyslu ust. § 565 a § 566 odst. 1 o. z. na žalobkyni, aby předně dokázala její pravost a případně i její správnost a že pochází od žalované. Žalobkyně přitom pravost této listiny prokazovala tím, že vzhledově a strukturou obdobný popis pracovní pozice, opět jen s podpisem zaměstnance, měl k dispozici rovněž [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve vztahu ke své náplni práce lékaře se specializovanou způsobilostí nebo se zvláštní odbornou specializací, kdy odvolací soud i tuto listinu k důkazu zopakoval. Zde je třeba podotknout, že tato listina je skutečně vzhledově a strukturou obdobná listině obsahující pracovní náplň žalobkyně, je ale datována dnem 1. 1. 2019, ačkoli měla vymezovat pracovní pozici [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dle pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 11. 2019, tedy ani tato listina není prosta rozporů a sama o sobě jasný důkaz o pravosti listiny předložené žalobkyní nedává. Sama žalobkyně přitom v souvislosti s předložením listiny s vymezením její pracovní náplně asistentky zdravotního ředitele uvedla, že byla vypracována personalistkou žalované svědkyní [příjmení], která však tuto skutečnost popřela a současně uvedla, stejně jako [anonymizováno] [příjmení], že v osobním spise žalobkyně taková listina založena nebyla. Žalobkyně také uvedla, ačkoli je tato listina datována dnem 1. 1. 2020, že ve skutečnosti byla vyhotovena až v průběhu trvání jejího pracovního poměru, což také k věrohodnosti tohoto důkazního prostředku nepřispívá. Dle názoru odvolacího soudu tudíž jednoznačně pravost této listiny ze strany žalobkyně prokázána nebyla, a tedy nelze vycházet ani z ustanovení § 566 odst. 2 o. z., podle kterého se má za to, že písemnosti týkající se právních skutečností, k nimž dochází při běžném provozu závodu, dokazují, dovolává-li se jich druhá strana ke svému prospěchu, co je v listině obsaženo a že listina byla vystavena v době na ní uvedené i v případě, že listina nebyla podepsána. Aniž by tedy odvolací soud hodnotil tuto listinu stejně jako žalovaná, tedy jako listinu účelově vytvořenou žalobkyní až v souvislosti s vedením tohoto sporu, neboť pro takový závěr zde jednoznačné důkazy rovněž nejsou, nelze s ohledem na výše uvedené skutečnosti na tomto důkazu postavit zjištění skutkového stavu. Ovšem i tak dle názoru odvolacího soudu skutkový závěr soudu prvního stupně ohledně pracovní náplně žalobkyně u žalované obstojí, neboť tento skutkový závěr nebyl postaven pouze na výše uvedené listině, nýbrž a zejména na výpovědích svědků ohledně skutečné pracovní náplně žalobkyně u žalované a také na dalších listinných důkazech, včetně popisu náplně práce žalobkyně v organizační struktuře žalované.

18. Dle názoru odvolacího soudu tedy bylo možné na podkladě výpovědí svědků [příjmení], [anonymizováno] (rovněž tento svědek popisoval po věcné stránce pracovní náplň žalobkyně jako náplň práce hlavní sestry), [příjmení], [příjmení] (toto svědkyně výslovně uvedla, že žalobkyně zajišťovala funkci hlavní sestry, a takto také věcnou náplň práce žalobkyně popsala), [příjmení], [příjmení] (i tato svědkyně uvedla, že žalobkyně vykonávala funkci hlavní sestry a popsala činnosti, které žalobkyně vykonávala) a [příjmení] a konečně i [příjmení] a také na podkladě dalších provedených listinných důkazů dokládajících činnost žalobkyně pro žalovanou ohledně skutečné pracovní náplně žalobkyně u žalované uzavřít tak, jak to učinil soud prvního stupně. Naopak tedy námitky žalované v jejím odvolání ohledně nesprávného hodnocení těchto důkazů a ohledně nesprávně zjištěného skutkového stavu věci za důvodné považovat nelze.

19. Zejména nelze souhlasit se žalovanou, že by výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud prvního stupně nesprávně a účelově vyhodnotil a že by z ní naopak bylo možné dovodit, že žalobkyně ve skutečnosti práci odpovídající pracovní náplni hlavní sestry u žalované nevykonávala, pokud tento svědek potvrdil, že sám podepsal některé tiskopisy (listiny), které měla podepisovat hlavní sestra. Soud prvního stupně totiž správně akcentoval tu část výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], ve které jednoznačně uvedl, že žalobkyně u žalované pracovní náplň hlavní sestry vykonávala a tuto její pracovní náplň rovněž odpovídajícím způsobem popsal. Dle názoru odvolacího soudu ani potvrzení ze strany tohoto svědka, že podepsal některé tiskopisy (listiny), které obvykle podepisuje hlavní sestra, pravdivost jeho výpovědi ohledně pracovní náplně žalobkyně nevyvrátilo. Je totiž třeba přihlédnout k tomu, že žalovanou byla v době, kdy byla žalobkyně přijímána do pracovního poměru, nastavena určitá organizační struktura (jak to vyplývá z organizačních řádů žalované, které také odvolací soud k důkazu zopakoval) odlišná od předchozí i následné organizační struktury (bez pozice formálně označené jako hlavní sestra), ve které svoji funkci měl jak zdravotní ředitel, tak asistentka zdravotního ředitele, jejíž náplň práce však bez ohledu na její formální označení a ukotvení v organizační struktuře žalované po obsahové stránce odpovídala podle výpovědi výše uvedených slyšených svědků i také řady listinných důkazů náplni práce hlavní sestry (vedle toho vykonávala žalobkyně i další činnosti, které hlavní sestra obvykle nevykonává). Pokud za této organizační struktury některé listiny (formálně) podepsal přímo zdravotní ředitel [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (třeba i s označením hlavní sestra – žádost o proplacení školení s podpisem [anonymizováno] [příjmení] dne 5. 3. 2020, které mu ovšem nenáleželo, a v organizační struktuře žalované v době od 1. 1. 2020 nebyla pozice hlavní sestry ani zřízena), který byl nadřízeným žalobkyně, byť by je za jiné organizační struktury podepisovala (mohla podepisovat) hlavní sestra, ještě to neznamená, že žalobkyně pracovní náplň hlavní sestry nevykonávala. Zopakování výslechu tohoto svědka nepovažoval tedy odvolací soud za potřebné, jelikož jej soud prvního stupně provedl v souladu se zákonem a správně jej také vyhodnotil.

20. Poukazovala-li přitom žalovaná také na zápis z porady primářů a vedoucích pracovníků ze dne 12. 12. 2019, podle kterého část pracovní náplně po hlavní sestře měl převzít dle svého prohlášení právě zdravotní ředitel, je třeba rovněž připomenout, že tato listina se vztahuje k době, kdy ještě pracovní smlouva se žalovanou na místo asistentky zdravotního ředitele (a v případě potřeby zástupu staniční sestry) uzavřena nebyla a žalovaná ještě podle této pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2020 u žalované nepracovala. Pokud bylo v rámci odvolacího jednání žalovanou namítnuto, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované ještě před 1. 1. 2020, pak žalobkyně zde skutečně zaměstnána byla (tomu odpovídají i některé provedené listinné důkazy), ovšem nikoli v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ale jen na„ dohodu“ (podle žalobkyně i svědka [anonymizováno]), přičemž žalovanou nic jiného v průběhu řízení před soudem prvního stupně uvedeno nebylo. Dle názoru odvolacího soudu tak skutečnosti, které se staly před 1. 1. 2020, pro posouzení náplně práce žalobkyně u žalované podle pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2020 zásadně významné nejsou, a tudíž není podstatné to, zda v té době zdravotní ředitel [anonymizováno] [jméno] [příjmení] případně určitou listinu podepsal s označením„ hlavní sestra“, a rovněž jeho prohlášení, že část pracovní náplně po hlavní sestře přebírá on, odpovídalo době tohoto prohlášení (před uzavřením pracovního poměru žalobkyně u žalované, který byl ukončen výpovědí ze strany žalované ze dne 17. 9. 2020)

21. Dle názoru odvolacího soudu se žalované nepodařilo zpochybnit závěry soudu prvního stupně ani prostřednictvím jejích námitek týkajících se hodnocení výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], personalistiky žalované, neboť ta sice ve své výpovědi skutečně potvrdila, že pracovní smlouva byla s žalobkyní uzavřena na pozici asistentky zdravotního ředitele a v případě potřeby zástup staniční sestry, což obsahu uzavřené pracovní smlouvy skutečně odpovídá, ovšem současně uvedla, že to, co žalobkyně v nemocnici fakticky vykonávala, neví a starostí personalistky to není. S ohledem na to je třeba odmítnout námitku žalované, že by to měla být právě svědkyně [jméno] [příjmení] jako personalistka žalované, která by měla být s náplní pracovní činnosti žalobkyně nejlépe seznámena, pokud sama uvedla, že faktickou náplň práce žalobkyně neznala a není to ani její starostí. Z toho důvodu nebylo třeba znovu vyslýchat ani tuto svědkyni, neboť dle názoru odvolacího soudu by prostřednictvím její doplňující výpovědi před odvolacím soudem nemohl skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně doznat změny. Opakovat výpověď svědkyně [příjmení] nebylo třeba ani ve vztahu k listině týkající se pracovní náplně žalobkyně jako asistentky zdravotního ředitele, neboť k těmto otázkám se tato svědkyně před soudem prvního stupně vyjádřila a odvolací soud vzal toto její vyjádření do úvahy, jak shora uvedeno.

22. Opakovat nebylo třeba ani výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], neboť soud prvního stupně z toho, co bylo touto svědkyní uvedeno, vycházel a v souvislosti s ostatními provedenými důkazy jí podanou výpověď také správně zhodnotil. Vedle toho, co namítá žalovaná v podaném odvolání ohledně obsahu této výpovědi, tak správně přihlédl zejména k tomu, že tato svědkyně rovněž uvedla, že se žalobkyní řešila (z pozice staniční sestry) služby personálu, neboť nikdo jiný tam nebyl, kdo by jim s tím poradil, a řešili to vždy s žalobkyní, řešili s ní také zajišťování provozu, že to byla právě žalobkyně, která ji přijímala do pracovního poměru a byla přítomna pohovoru se zdravotním ředitelem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a rovněž žalobkyni označila (asi) za svoji přímou nadřízenou, neboť rovněž [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo jí řečeno, že se má obracet na žalobkyni. Ačkoli tedy tato svědkyně uvedla i to, co namítá žalovaná, tedy že se jí žalobkyně představila jako asistentka zdravotního ředitele, že ji [anonymizováno] [jméno] [příjmení] rovněž jako svoji osobní asistentku prezentoval a sebe prezentoval jako hlavní sestru, že žádné listiny, které podepisuje hlavní sestra, podepsané žalovanou nenalezla a že některé listiny podepsané zdravotním ředitelem by podepisovala nyní ona, současně i dle názoru odvolacího soudu popisovala obdobně jako ostatní svědci, byť to tak výslovně nepojmenovala, náplň práce žalobkyně takovým způsobem, že se o náplň práce hlavní sestry jednalo.

23. Nad rámec toho, o co opřel svá skutková zjištění ohledně pracovní náplně žalobkyně u žalované soud prvního stupně, ještě odvolací soud dodává, že zopakoval také důkazy týkající se pracovních smluv uzavřených mezi žalovanou a svědkem [příjmení] [jméno] [příjmení] s účinností od 1. 11. 2019, z nichž vyplývá, že v rozsahu úvazku 0,9, tedy 36 hodin týdně, byl svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] přijat do pracovního poměru jako lékař [anonymizováno] a pouze v rozsahu 0,1 pracovního úvazku, tedy 4 hodin týdně, byl přijat do pracovního poměru jako zdravotní ředitel žalované. I to dle názoru odvolacího soudu vypovídá o tom, že ve skutečnosti nemohl [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vykonávat v rámci svého pracovního úvazku zdravotního ředitele rovněž funkci hlavní sestry, neboť to rozsah jeho pracovního úvazku v pozici zdravotního ředitele dle pracovní smlouvy uzavřené s žalovanou neumožňoval.

24. Vedle toho je třeba uvést, že nelze k tíži žalobkyně vykládat formální označení její pracovní pozice žalovanou v pracovní smlouvě a v organizačních dokumentech, když nadto se v řadě dokumentů nesporně vydaných žalovanou (pracovní smlouva, pracovní náplň všeobecné zdravotní sestry, mzdový výměr, přehledy mzdových nároků žalobkyně a výplatní pásky, potvrzení o zaměstnání) takové označení liší, ale je třeba, jak to učinil soud prvního stupně, vycházet z materiálního (skutečného) výkonu práce žalobkyně pro žalovanou tak, jak byl shora vypočtenými svědky popsán, který pracovní náplni hlavní sestry odpovídal. S ohledem na formální označení pozice žalobkyně v organizačních dokumentech žalované jako asistentka zdravotního ředitele používala takové označení žalobkyně i v rámci výkonu své pracovní činnosti, aniž by to ovšem vypovídalo o tom, jaká byla skutečná pracovní náplň vykonávaná žalobkyní, resp. že taktová pracovní náplň ve skutečnosti neodpovídala pracovní náplni hlavní sestry, jak byla dříve i potom v organizační struktuře žalované zachycena. Proto i hodnocení těchto listinných důkazů ze strany soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správné a námitky žalované za nedůvodné a její intepretaci těchto listin za nesprávnou.

25. Odvolací soud se tedy ztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že bez ohledu na to, jakým způsobem byla pracovní pozice žalobkyně žalovanou označena, vykonávala žalobkyně u žalované pracovní náplň odpovídající pracovní náplni hlavní sestry vykonávané nyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a vedle toho vykonávala ještě řadu dalších činností, které současná hlavní sestra u žalované nevykonává.

26. Odvolací soud tak souhlasí rovněž s právním závěrem soudu prvního stupně, že v poměrech posuzované věci nelze hovořit o tom, že by se žalobkyně, resp. druh práce, který na základě pracovní smlouvy pro žalovanou vykonávala, stala v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečnou a že by pravým důvodem rozvázání pracovního poměru byly okolnosti uvedené v ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Jestliže se totiž z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným (z hlediska své věcné náplně) druh práce sjednaný pracovní smlouvou propuštěného zaměstnance (jeho pracovní činnost), nemůže být jiná okolnost spočívající kupříkladu pouze v jeho osobě nebo v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce (zde srovnej obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4429/2017, a další rozhodnutí Nejvyššího soudu v něm citovaná). V podrobnostech na odůvodnění tohoto závěru soudu prvního stupně odvolací soud odkazuje.

27. Za správnou v tomto směru nepovažuje odvolací soud ani námitku žalované ohledně toho, že soud prvního stupně adekvátním způsobem nezohlednil judikaturu Nejvyššího soudu týkající se tzv. částečné nadbytečnosti (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4442/2013, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4485/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 888/2016), tedy odpadnutí jen části předmětu činnosti žalobkyně, tedy její asistence zdravotnímu řediteli. Pokud totiž dle zjištění soudu prvního stupně asistence zdravotnímu řediteli představovala náplň práce hlavní sestry dle nového organizačního uspořádání žalované, pak ve skutečnosti k odpadnutí ani (této) části pracovní náplně žalobkyně nedošlo. I pokud by odvolací soud připustil, jak to ostatně uvádí i sama žalobkyně, že její pracovní náplň asistentky zdravotního ředitele byla ve skutečnosti širší než je pracovní náplň hlavní sestry dle nového organizačního uspořádání žalované, pak ani v takovém případě by ale závěry judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k tzv. částečné nadbytečnosti nebyly v posuzované věci použitelné, jelikož dle názoru odvolacího soudu lze tyto závěry vztáhnout pouze na případ, kdy v důsledku odpadnutí byť části pracovní náplně nadbytečného zaměstnance, není možné jej na plný pracovní úvazek dále zaměstnávat. Pokud ovšem v posuzované věci i po provedené organizační změně u žalované v rámci nového organizačního uspořádání zůstala zachována pracovní náplň vykonávaná do té doby žalobkyní v tom rozsahu, že plně dostačovala plnému pracovnímu úvazku žalobkyně, pak nelze dle názoru odvolacího soudu ani ve světle této judikatury Nejvyššího soudu o naplnění výpovědního důvodu uplatněného žalovanou uvažovat.

28. Na tento závěr nemá vliv ani žalovanou namítaná nedostatečná kvalifikace žalobkyně pro výkon pracovní činnosti hlavní sestry, jelikož hlavní sestra [anonymizováno] [příjmení] sice disponuje vysokoškolským vzděláním, ovšem podle náplně práce - specifikace pracovního místa hlavní sestry předloženého žalovanou (tu odvolací soud také k důkazu zopakoval, jelikož skutková zjištění soudu prvního stupně z ní plně neodpovídala jejímu obsahu, pokud soud prvního stupně uzavřel, že hlavní sestra měla mít jako kvalifikační předpoklad vysokoškolské vzdělání) mohla být odborná způsobilost ve smyslu kvalifikačních předpokladů v případě hlavní sestry naplněna i studijním oborem všeobecná sestra na střední zdravotnické škole, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003 /2004, kdy tuto kvalifikaci žalobkyně splňuje, jak bylo provedeným dokazováním doklady o vzdělání žalobkyně také prokázáno. Ve skutečnosti tak důvodem, pro který by nemohla žalobkyně v nové organizační struktuře žalované působit jako hlavní sestra, nebylo ani to, že by nedisponovala odpovídajícím vzděláním (dle požadavku žalované).

29. Ostatně je třeba v dané věci přihlédnout i k dalším skutečnostem, ke kterým soud prvního stupně správně přihlédl v souvislosti s hodnocením ukončení pracovního poměru žalobkyně (předstírání přijetí organizačního opatření, aby žalovaná zastřela, že jejím skutečným cílem bylo skončení pracovního poměru právě žalobkyně), které opravdu svědčí pro závěr, že skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru se žalobkyní nebyla organizační změna vedoucí k nadbytečnosti žalobkyně, nýbrž jiná okolnost spočívající v osobě žalobkyně jako osoby pro žalovanou nadále nežádoucí (k tomu srovnej také např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3195/2013, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 695/2014, a ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4568/2017). Tomu nasvědčuje již to, co uvedl ve své výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bývalý jednatel žalované (toho bylo namístě vyslechnout podle ust. § 126a o. s. ř., a je tak třeba přikládat jeho výpovědi také váhu jako výpovědi osoby, která vypovídá o okolnostech týkajících se právnické osoby nastalých v době, kdy byla jejím statutárním orgánem), pokud potvrdil, že k výpovědi žalobkyně přistoupil bez znalosti faktické náplně práce žalobkyně u žalované a vycházel pouze z obsahu pracovní smlouvy, který sám považoval za problematický. Obdobně tomuto závěru nasvědčuje to, že žalobkyni byl zakázán přístup na pracoviště ještě v době trvání jejího pracovního poměru (po doručení výpovědi), ačkoli šlo o kvalifikovaného zdravotníka – všeobecnou zdravotní sestru a stalo se tak v době covidové pandemie (obecné dopady covidové pandemie do fungování zdravotnických zařízení lze přitom i dle názoru odvolacího soudu považovat za notorietu a jsou ve vztahu k žalované potvrzovány i provedenými listinnými důkazy). Stejně pro tento závěr svědčí i to, že v době vyhotovení výpovědi z pracovního poměru dne 17. 9. 2020 možná zdravotní ředitel [anonymizováno] [jméno] [příjmení] již avizoval, že na svoji na svoji funkci hodlá rezignovat, ovšem tak ještě neučinil a učinil tak až později podle předložené listinné výpovědi z pracovního poměru dne 21. 9. 2020 a tam zaznamenané dohody s účinností ke dni 25. 9. 2020. Žalovaná tak k organizační změně spočívající ve zrušení místa asistentky zdravotního ředitele přistoupila dříve, než vůbec právně relevantním způsobem k ukončení funkce zdravotního ředitele ze strany [anonymizováno] [jméno] [příjmení] došlo. Vše výše uvedené tedy odpovídá tomu, že pravým důvodem ukončení pracovního poměru žalobkyně nebyla její nadbytečnost, nýbrž důvody jiné, zřejmě její nepohodlnost pro žalovanou po změně v jejím vedení. I zde v podrobnostech odkazuje dále odvolací soud na závěry soudu prvního stupně uvedené v odůvodnění napadeného rozsudku.

30. Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pokud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru o neplatnosti výpovědi dané žalobkyni žalovanou ze dne 17. 9. 2020.

31. Naproti tomu odvolací soud nemá za to, že by výpověď daná žalovanou žalobkyni ze dne 17. 9. 2020 nesplňovala náležitosti na ni kladené ustanovením § 50 odst. 4 zákoníku práce, a to zejména s přihlédnutím k tomu, co bylo samotnou žalobkyní uvedeno v její žalobě o tom, co jí bylo v souvislosti s ukončením jejího pracovního poměru osvětleno. Ke skutkovému vymezení důvodu výpovědi dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce v souladu s ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, totiž postačuje, aby bylo z výpovědi i po jejím případném výkladu zřejmé, že byla zaměstnanci dána výpověď pro jeho nadbytečnost v důsledku organizační změny a o jakou organizační změnu šlo (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4429/2017, ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2425/2014). V poměrech posuzované věci ze slovního vyjádření uvedeného ve výpovědi dané žalovanou žalobkyni ze dne 17. 9. 2020 bylo jasně patrno, z jakého z důvodu uvedeného v ust. § 52 zákoníku práce byla výpověď z pracovního poměru dána, tedy z důvodu uvedeného v ust. § 52 odst. c) zákoníku práce, nedostatečně určité zůstalo jen skutkové vymezení výpovědního důvodu (o jakou organizační změnu šlo). Uvedený nedostatek ovšem neznamená, že obsah projevu vůle nebylo možné v tomto případě zjistit výkladem, jak to nesprávně uvedl soud prvního stupně. Pokud sama žalobkyně v podané žalobě uvedla, že jí v daném případě bylo osvětleno, že byla zrušena funkce či pozice asistentky zdravotního ředitele, když důvodem měla být avizovaná rezignace zdravotního ředitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na funkci zdravotního ředitele, pak výše popsaná neurčitost právního jednání žalované byla odstraněna, neboť to, co uvádí žalobkyně ohledně osvětlení důvodu výpovědi z pracovního poměru, odpovídá tomu, co uvádí sama žalovaná, tedy že důvodem podané výpovědi byla (avizovaná) rezignace zdravotního ředitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a v té souvislosti přijatá organizační změna v podobě zrušení funkce či pozice asistentky zdravotního ředitele. Tomu také odpovídá organizační změna č. 1 provedená žalovanou tak, jak byla k důkazu provedena a odvolacím soudem zopakována. Na rozdíl od soudu prvního stupně má tak odvolací soud za to, že výpověď danou žalobkyni nelze shledat za neplatnou pro její neurčitost, resp. z důvodu, že by nesplňovala předpoklady dané v ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce.

32. Veden výše uvedenými úvahami odvolací soud postupem dle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., pokud jím určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí danou žalovanou žalobkyni ze dne 17. 9. 2020 je neplatné, jako věcně správný potvrdil.

33. Jde-li o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, zde soud prvního stupně postupoval správně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Mezi tyto náklady řízení správně zahrnul zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a rovněž náklady spojené se zastoupením žalobkyně advokátem. Dle názoru odvolacího soudu však soud prvního stupně v rámci nákladů řízení za zastoupení žalobkyně advokátem nesprávně zohlednil rovněž dva úkony právní služby spočívající v nahlédnutí do spisu soudu prvního stupně dne 20. 12. 2021 v trvání deseti minut a dne 14. 11. 2022 v trvání pěti minut ze strany zástupce žalobkyně, neboť na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že tyto úkony právní služby poskytnuté zástupcem žalobkyně nelze považovat za účelně vynaložené.

34. Dle názoru odvolacího soudu ani v jednom případě nebylo takového nahlédnutí do spisu zástupcem žalobkyně pro účelné uplatňování práva ze strany žalobkyně v daném sporu potřeba. Je tomu tak z toho důvodu, že nahlédnutí do spisu dne 20. 12. 2021 následovalo po prvním jednání u okresního soudu, při kterém se okresní soud pokusil o smírné vyřešení věci, ovšem bez toho, že by poté do spisu bylo založeno alespoň písemné vyjádření žalované a případně důkazy, s nimiž by se zástupce žalobkyně měl důvod seznámit. Tomu ostatně odpovídá rovněž délka nahlížení do spisu. Zástupci žalobkyně přitom nic nebránilo, pokud se domlouval na nahlížení do tohoto spisu (a ve stejný den ještě do jiného spisu vedeného u Okresního soudu v Klatovech), aby dotazem u okresního soudu zjistil, zda byly do spisu založeny jakékoli listiny, s nimiž bylo třeba, aby se seznámil. I nahlížení do spisu dne 14. 11. 2022 se uskutečnilo po jednání okresního soudu, které se konalo dne 20. 9. 2022, kdy v rámci tohoto jednání a jednání předcházejícího konaného dne 17. 5. 2022 byly provedeny veškeré listinné důkazy, které do té doby byly do spisu založeny, s nimiž tak žalobkyně i její zástupce byli seznámeni. V době nahlížení do spisu se ve spise jako nové listiny nacházely jen žádost žalované týkající se předvolání svědků a vyjádření [ulice] [anonymizováno 8 slov] [obec], kvůli kterým nahlédnutí do spisu nebylo dle názoru odvolacího soudu nutné. Tuto skutečnost mohl zástupce žalobkyně opětovně zjistit pouhým dotazem u Okresního soudu v Klatovech. Pokud by snad šlo zástupci žalobkyně o seznámení se s důkazy, které byly předloženy žalovanou již v předchozí době, byť byly již k důkazu provedeny, nic mu nebránilo v tom, aby o nahlédnutí do spisu požádal v souvislosti s jednáními, které se dne 17. 5. 2022 a dne 20. 9. 2022 konaly, případně si tehdy pořídil potřebné kopie ze spisu.

35. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud pro úplnost dodává, že v žádném případě by nebylo možné, i pokud by šlo o úkony jinak účelné k uplatňování práva žalobkyně v tomto sporu, považovat tato nahlédnutí do spisu ze strany zástupce žalobkyně za samostatné úkony právní služby odpovídající svojí povahou úkonu právní služby prostudování spisu při skončení vyšetřování (§ 11 odst. 1 písm. f) AT), neboť tomu složitost, časová náročnost a rozsah poskytované právní služby v žádném případě neodpovídaly, a tedy by v žádném případě nemohly být jako samostatné úkony právní služby honorovány.

36. Na rozdíl od soudu prvního stupně tedy odvolací soud uvažoval na straně zástupce žalobkyně pouze s šestnácti účelně vynaloženými úkony právní služby při zastupování žalobkyně před soudem prvního stupně v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby, podání žalobkyně ze dne 19. 1. 2022 a závěrečného návrhu žalobkyně, dvou porad se žalobkyní přesahujících jednu hodinu a účast na jednáních soudu prvního stupně dne 9. 9. 2021, 4. 1. 2022, 17. 5. 2022, 20. 9. 2022, 25. 11. 2022 a 10. 1. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) AT), za které mu náleží odměna ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby v souladu s ust. § 9 odst. 3 písm. a) za použití § 7 AT. K těmto úkonům právní služby se váže rovněž náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 13 odst. 4 ve výši 300 Kč na každý z úkonů poskytnuté právní služby. Celkem tak jde v případě těchto nákladů zastoupení žalobkyně advokátem o částku 44 800 Kč.

37. Dále je třeba žalobkyni přiznat rovněž náhradu cestovních výdajů zástupce žalobkyně a náhradu za ztrátu jeho času v souvislosti cestami k jednáním soudu prvního stupně ve dnech 9. 9. 2021, 4. 1. 2022, 17. 5. 2022, 20. 9. 2022, 25. 11. 2022 a 10. 1. 2023, a to v případě prvních čtyřech jednání za cesty [obec] – [obec] a zpět a v případě posledních dvou jednání s ohledem na změnu sídla zástupce žalobkyně za cesty [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem. Naopak vzhledem k tomu, že za účelně vynaložené nepovažuje odvolací soud úkony právní služby spojené s nahlédnutím do spisu, nelze v té souvislosti přiznat žalobkyni v náhradě nákladů jejího zastoupení advokátem ani požadovanou náhradu cestovních výdajů za cesty k Okresnímu soudu v Klatovech k tomuto nahlížení a ani náhradu za ztrátu času.

38. Za šest cest k jednáním soudu prvního stupně náleží zástupci žalobkyně náhrada za ztrátu času celkem ve výši 2 400 Kč (6 x 400 Kč) v souladu s ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, a dále náhrada cestovních výdajů v celkové výši 4 514 Kč v souladu s ust. § 13 odst. 1, odst. 5 AT za použití § 157 a násl. zákoníku práce a vyhlášek č. 589/2020 Sb., 511/2021 Sb. a 467/2022 Sb. (odvolací soud přitom vychází s ohledem na sdělení zástupce žalobkyně v rámci odvolacího jednání, že při cestách k jednáním soudu prvního stupně [obec] – [obec] a zpět najel celkem 90 km a při cestách [obec] – [obec] a zpět celkem 110 km, přičemž první dvě cesty 9. 9. 2021 a 4. 1. 2022 byly konány osobním automobilem tovární značky Mercedes, [registrační značka], se spotřebou pohonné hmoty motorové nafty pro kombinovaný provoz 7,5 l /100 km a zbývající cesty osobním automobilem tovární značky BMW, [registrační značka], s pohonnou hmotou – motorovou naftou a spotřebou pro kombinovaný provoz 7,2 l /100 km). S připočtením částky 2 400 Kč a 4 514 Kč činí tak náklady zastoupení žalobkyně advokátem před soudem prvního stupně bez náhrady za daň z přidané hodnoty 51 714 Kč a s připočtením této náhrady částku 62 574 Kč.

39. S připočtením zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč činí tedy celkové odvolacím soudem uvažované náklady žalobkyně za řízení před soudem prvního stupně částku 64 574 Kč, a tudíž žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částka 64 574 Kč a nikoli soudem prvního stupně určená částka 75 044 Kč.

40. Odvolací soud proto podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 64 574 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).

41. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení. Neúspěch žalobkyně, který spočíval v částečném ponížení náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, představuje totiž s ohledem na její úspěch ve věci samé a v rámci přiznání práva na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 64 574 Kč neúspěch toliko v nepatrné části. Náklady řízení na straně žalobkyně v tomto odvolacím řízení přitom představují náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, a to v rozsahu dvou poskytnutých úkonů právní služby v podobě vyjádření k odvolání žalované a účasti u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. k), g) AT), za které náleží zástupci žalobkyně odměna ve smyslu ust. § 9 odst. 3 písm. a) za použití § 7 AT ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby a ve smyslu ust. § 13 odst. 4 AT se k nim váže také paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč na jeden úkon právní služby. Vzhledem k tomu, že jiné složky náhrady nákladů řízení nebyly žalobkyní požadovány, náleží jí tak s připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty částka 6 776 Kč Odvolací soud tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení právě částku 6 776 Kč, a to opět v běžné lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení