8 C 268/2023 - 239

Rubrum

Okresní soud v Klatovech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Matějíčka a přísedících Jana Červeného a Josefa Jandy ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 1 047 107 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 12,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet [Jméno advokáta A], advokáta se sídlem v [adresa].

Odůvodnění

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí celkovou částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve svém návrhu žalobkyně uvedla, že je zaměstnána u žalované na základě uzavřené pracovní smlouvy ze dne [datum], a to od [datum] do současnosti s tím, že místem výkonu práce je [Jméno žalované]., [adresa], když dle pracovní smlouvy je zaměstnána na pracovní pozici „asistentka zdravotního ředitele a v případě nutnosti zástup – zajištění služeb na pozici staniční sestry se specializací S3“. Pracovní poměr žalobkyně u žalované je uzavřen na dobu neurčitou. Označení pracovní pozice „asistentka zdravotního ředitele“ u žalované odpovídá práci a pozici hlavní sestry. Aktuálně žalovaná používá opětovně označení „hlavní sestra“. Žalobkyně obdržela dne [datum] výpověď danou zaměstnavatelem (žalovanou) dle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce), kterou žalovaná s odvoláním na její rozhodnutí jakožto zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce oznámila žalobkyni, že se pracovní pozice žalobkyně stala nadbytečnou a z tohoto důvodu dala žalovaná žalobkyni ke dni [datum] výpověď. Výpovědní doba měla počít běžet prvním dnem následujícího kalendářního měsíce od doručení tohoto rozhodnutí. Žalobkyně tak vykonávala pro žalovanou práci až do [datum], když přípisem ze dne [datum] uplatnila u žalované neplatnost výpovědi z důvodu, že u žalované nebyly splněny podmínky výpovědního důvodu, pro který měl být se žalobkyní skončen pracovní poměr, a současně oznámila žalované, že trvá na tom, aby byla i nadále zaměstnávána včetně požadavku, aby jí bylo oznámeno, kdy jí bude umožněno pokračovat v práci. Žalovaná na uplatnění neplatnosti výpovědi reagovala přípisem z téhož dne, tj. ze dne [datum], kterým statutární orgán žalované oznámil žalobkyni, že shledal výpověď za podanou zcela v souladu s právními předpisy. Žalobkyně proto žalobou podanou dne [datum] uplatnila u Okresního soudu v Klatovech neplatnost rozvázání pracovního poměru. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 7 C 26/2021 ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 10 Co 228/2023 ze dne [datum], bylo následně určeno, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované výpovědí dle § 52 písm. c) zákoníku práce je neplatné. Výrok I. rozsudku zdejšího soudu nabyl právní moci dne [datum] a je vykonatelný. Pracovní poměr žalobkyně u žalované tak trvá i po uplynutí výpovědní doby, tedy i po [datum]. Dle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce platí, že dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Žalobkyně splnila zákonné předpoklady pro vznik nároku na náhradu mzdy za období od [datum] do [datum], když žalobkyni nebyl žalovanou umožněn výkon sjednaného druhu práce dle pracovní smlouvy u žalované, ačkoliv jí žalobkyně písemně oznámila, že trvá na tom, aby jí dále zaměstnávala. Žalobkyně v období od [datum] do [datum] nekonala pro žádného zaměstnavatele žádnou práci, když vzhledem ke svému vzdělání a zdravotnímu stavu neměla ani fakticky možnost nalézt práci odpovídající tomuto vzdělání, zkušenostem ani pracovní pozici odpovídající práci vykonávané pro žalovanou dle uzavřené pracovní smlouvy ze dne [datum], tj. práci hlavní sestry, a to nejen v [adresa], ale ani v nejbližším dojezdovém okolí. Žalobkyně neměla po dobu probíhajícího soudního sporu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru fakticky možnost vykonávat obdobnou práci, když takováto pozice v [adresa] ani v jejím nejbližším okolí nebyla k dispozici. Žalobkyně přitom i během pandemie COVID-19 nabízela žalované výpomoc i na pozici zdravotní sestry, neboť to z důvodu akutního nedostatku zdravotnického personálu považovala v tomto období za svou povinnost, avšak na její nabídky nebylo ze strany žalované reagováno, příp. byla odmítnuta. Za takové situace a s přihlédnutím ke skutečnosti, že současně pečuje o tři nezletilé děti, žalobkyně objektivně neměla během vedeného soudního sporu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru možnost získat odpovídající zaměstnání, které by jí nahradilo příjem ze závislé činnosti u žalované. Žalobkyně dle žalovanou vystaveného potvrzení o výši průměrného výdělku dosahovala před neplatným rozvázáním pracovního poměru u žalované průměrného měsíčního výdělku ve výši [částka] hrubého, což představuje průměrný hodinový hrubý výdělek v částce [částka]. Z čl. IV. odst. 15 kolektivní smlouvy platné u žalované vyplývá, že mzda za odvedenou práci je splatná vždy 20. kalendářní den následujícího kalendářního měsíce, po výkonu práce, převodem na účet zaměstnance. Připadne-li tento den na sobotu, neděli nebo svátek, je splatná předchozí pracovní den. Žalobkyně si na základě žalovanou vystaveného potvrzení o výši průměrného výdělku nechala zpracovat výpočet náhrad mezd za období od [datum] do [datum], když z takto zpracovaných mzdových listů vyplývá nárok žalobkyně na vyplacení náhrady mzdy v hrubém za měsíc prosinec 2020 ve výši [částka], za měsíc leden 2021 ve výši [částka], za měsíc únor 2021 ve výši [částka], za měsíc březen 2021 ve výši [částka], za měsíc duben 2021 ve výši [částka], za měsíc květen 2021 ve výši [částka], za měsíc červen 2021 ve výši [částka], za měsíc červenec 2021 ve výši [částka], za měsíc srpen 2021 ve výši [částka], za měsíc září 2021 ve výši [částka], za měsíc říjen 2021 ve výši [částka], za měsíc listopad 2021 ve výši [částka], za měsíc prosinec 2021 ve výši [částka], za měsíc leden 2022 ve výši [částka], za měsíc únor 2022 ve výši [částka], za měsíc březen 2022 ve výši [částka], za měsíc duben 2022 ve výši [částka], za měsíc květen 2022 ve výši [částka], za měsíc červen 2022 ve výši [částka], za měsíc červenec 2022 ve výši [částka], za měsíc srpen 2022 ve výši [částka], za měsíc září 2022 ve výši [částka], za měsíc říjen 2022 ve výši [částka], za měsíc listopad 2022 ve výši [částka], za měsíc prosinec 2022 ve výši [částka], za měsíc leden 2023 ve výši [částka], za měsíc únor 2023 ve výši [částka], za měsíc březen 2023 ve výši [částka], za měsíc duben 2023 ve výši [částka], za měsíc květen 2023 ve výši [částka], za měsíc červen 2023 ve výši [částka] a za měsíc červenec 2023 (od 1. 7. do 10. 7.) ve výši [částka]. Žalobkyně poskytla žalované veškerou nezbytnou součinnost k výplatě náhrady mezd a současně vyzvala přípisem ze dne [datum] žalovanou k výplatě náhrady mezd v celkové výši [částka] hrubého za období od [datum] do [datum]. Žalovaná k výzvě žalobkyně poskytla této na náhradě mzdy celkovou částku [částka] za období od [datum] do [datum], ačkoliv měla dle názoru žalobkyně vyplatit za toto období celkem [částka] čistého, když žalobkyně neobdržela od žalované jakékoliv doklady k vyplaceným náhradám. Náhradu mzdy za zbývající období, tedy od [datum] do [datum], žalovaná žalobkyni dobrovolně v poskytnuté náhradní lhůtě do [datum] neuhradila. Z tohoto důvodu byla žalobkyně předžalobní upomínkou vyzvána k zaplacení náhrad mezd za období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] hrubého s příslušenstvím. Žalovaná však na předžalobní upomínku žalobkyně nereagovala a ve lhůtě poskytnuté k plnění, která marně uplynula dnem [datum], žalobkyni za toto období ničeno nezaplatila.

2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne [datum] k návrhu na zahájení řízení uvedla, že přestože výrok rozsudku, jímž bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně výpovědí je neplatné, nabyl právní moci dne [datum], žalobkyně dosud do zaměstnání u žalované nenastoupila, a to i přes proběhlou korespondenci a osobní jednání mezi stranami o konkrétních okolnostech pokračování pracovního poměru, v nichž se žalovaná pokoušela dosáhnout se žalobkyní dohody o nástupu do zaměstnání, neboť byla opakovaně v pracovní neschopnosti. Žalovaná dále poukázala na to, že vyplatila žalobkyni náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce za období od [datum] do [datum], avšak s přihlédnutím k ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce, podle něhož může soud na návrh zaměstnavatele snížit povinnost k náhradě mzdy zaměstnance za dobu, která přesahuje šest měsíců, současně navrhla, aby soud povinnost k náhradě mzdy za dobu od [datum] snížil tak, že za toto období náhrada nebude přiznána. Žalovaná přitom poukázala na to, že žalobkyně od [datum] nebyla nikde zaměstnána, ačkoliv v tomto období došlo k epidemii COVID-19 a jejích následků, kdy práce zdravotních sester byla ze strany zdravotnických zařízení vyhledávána. Žalobkyně se dle žalované neměla ucházet o pracovní místo u jiného konkrétního zaměstnavatele, a to ani prostřednictvím úřadu práce. Její situace ji v tom dle žalované nijak neomezovala, jelikož dle judikatorní praxe trvá-li zaměstnanec na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, nebrání to samo o sobě tomu, aby navázal pracovněprávní vztah s jiným zaměstnavatelem.

3. Své vyjádření k návrhu na zahájení řízení žalovaná následně doplnila písemným podáním ze dne [datum], jímž reagovala na skutečnost, že dle stávající právní úpravy již není možné žalobkyni náhradu mzdy za období přesahující šest měsíců vůbec nepřiznat, když lze maximálně tuto náhradu pouze snížit, a to v rozsahu navrženém zaměstnavatelem s tím, že soud je tímto návrhem vázán a nemůže jej překročit. V doplňujícím vyjádření tak žalovaná navrhla, aby soud výši náhrady mzdy snížil tak, že žalobu do 50 % částky uplatněné žalobkyní zamítne. Konkrétně pak žalovaná k tomuto uvedla, že základním hlediskem, k němuž soud při rozhodování o snížení náhrady mzdy za období přesahující šest měsíců přihlíží, je skutečnost, zda se zaměstnanec po neplatném rozvázání pracovního poměru zapojil do práce, příp. z jakých důvodů tak neučinil, a jakého výdělku dosáhl, když přiznání náhrady mzdy závisí zejména na možnosti a ochotě zaměstnance konat práci. Žalovaná zaplatila žalobkyni mimosoudně náhradu mzdy za prvních šest měsíců následujících po neplatném skončení pracovního poměru, kdy do popředí vystupuje sankční a satisfakční povaha náhrady mzdy, která však po uplynutí této doby ustupuje do pozadí a oproti tomu se zvýrazňuje její sociální funkce. Jde především o to, je-li chování zaměstnance při zajišťování si dalšího příjmu korektní. Krácení přichází v úvahu, jestliže vlastní vinou zanedbal možnost si vydělat a tak alespoň zčásti nahradit ušlý příjem nebo si naopak někde vydělával tolik, že újmu neutrpěl. K přiměřenému snížení je tedy možné přistoupit i tehdy, nevyužije-li zaměstnanec nabídky jiné práce za podmínek v zásadě rovnocenných (nebo dokonce výhodnějších), než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy. Zmírňovací ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce nemá zabránit tomu, aby zaměstnavatel byl za svůj nesprávný postup postižen tím, že zaměstnanci zajistí stejné plnění, jako kdyby práci vykonával, nýbrž neodůvodněnému zvýhodňování zaměstnance. Žalovaná pak dále namítla, že pokud žalobkyně tvrdí, že se do práce nezapojila z důvodu péče o nezletilé děti, nevysvětluje, proč jí tato péče nebránila pracovat v období před výpovědí. Dle přesvědčení žalované žalobkyně jako zdravotní sestra měla možnost získat rovnocennou práci ve srovnání s její pracovní pozicí u žalované.

4. Z písemné pracovní smlouvy, uzavřené dne [datum] mezi žalovanou jako zaměstnavatelem na straně jedné a žalobkyní jako zaměstnancem na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyni tímto dnem platně vznikl u žalované hlavní pracovní poměr na pracovní pozici „asistentka zdravotního ředitele a v případě nutnosti zástup – zajištění služeb na pozici staniční sestry se specializací S3“, a to s místem výkonu práce na adrese sídla žalované, tj. [adresa]. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. Pracovní doba byla rozvržena rovnoměrně a stanovena na 40 hodin týdně. Za vykonanou práci příslušela žalobkyni základní mzda ve výši dané mzdovým výměrem, tj. [částka] měsíčně. Konkrétní vymezení druhu práce vyplývá z dokumentů „Popis pracovní pozice“ a „Náplň práce – specifikace pracovního místa“, které žalobkyně převzala společně s pracovní smlouvou. Z charakteristiky pracovní pozice žalobkyně jakožto asistentky zdravotního ředitele pro ošetřovatelskou péči se podává, že pracovní náplní žalobkyně u žalované bylo komplexně řídit a organizovat ošetřovatelskou péči zdravotního úseku v rozsahu vymezeném Organizačním řádem tak, aby byla poskytována komplexně a kontinuálně, s aktivním přístupem k individuálním potřebám klienta a s vědomím právní odpovědnosti za výkon povolání.

5. Pracovní poměr založený uvedenou pracovní smlouvou se žalovaná pokusila ukončit výpovědí ze dne [datum], danou z důvodu uvedeného v § 52 písm. c) zákoníku práce, a to konkrétně v souvislosti s rozhodnutím zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce, v důsledku čehož se pracovní pozice žalobkyně měla stát nadbytečnou. Pracovní poměr žalobkyně u žalované tak měl na základě této výpovědi skončit dnem [datum]. Písemným podáním z téhož dne, které žalovaná převzala rovněž dne [datum], žalobkyně sdělila žalované, že výpověď považuje za neplatnou pro nesplnění podmínek daného výpovědního důvodu a že trvá na tom, aby byla i nadále u žalované zaměstnána. Žalovaná i přesto na podané výpovědi setrvala, což písemně ještě téhož dne oznámil žalobkyni její tehdejší jednatel. Žalobkyně proto dne [datum] podala u zdejšího soudu žalobu, jíž se domáhala vyslovení neplatnosti skončení svého pracovního poměru u žalované. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech č. j. 7 C 26/2021-559 ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 228/2023-612 ze dne [datum], pak bylo pravomocně ke dni [datum] rozhodnuto o neplatnosti ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované výpovědí ze dne [datum].

6. Podáním ze dne [datum] proto žalobkyně vyzvala žalovanou k vyplacení náhrady mzdy za celkové období od [datum] do [datum] s odůvodněním, že jí po tuto dobu nebylo umožněno konat práci dle uzavřené pracovní smlouvy ze dne [datum] a popisu její pracovní pozice, tj. práci asistentky zdravotního ředitele dle terminologie užité v pracovní smlouvě, čemuž v daném případě fakticky odpovídal výkon práce na pozici hlavní sestry, ačkoliv žalobkyně měla po (neplatném) zrušení svého pracovního poměru žalované nabídnout výpomoc i na jiných pozicích a postech, zejména v době pandemie COVID-19. Výpočet náhrady mzdy přitom vycházel z potvrzení o výši průměrného výdělku žalobkyně v rozhodném období, vyhotoveného žalovanou dne [datum], tj. po vydání potvrzujícího meritorního rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož průměrný hodinový hrubý výdělek žalobkyně pro účely výpočtu náhrady mzdy činil [částka]. Tato částka pak byla použita jako základ pro výpočet samotné náhrady mzdy za jednotlivé kalendářní měsíce v příslušném období (prosinec 2020 až červen 2023 + prvních deset dnů měsíce července 2023), za něž žalobkyni nárok na náhradu mzdy v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru vznikl. Konkrétní výše náhrady mzdy za tyto měsíce (a část měsíce července 2023) v jednotlivých hrubých částkách tak, jak je specifikováno v návrhu na zahájení řízení, vyplývá z předložených mzdových listů zaměstnance.

7. Z předložených listinných důkazů vzal soud dále za prokázané, že žalobkyně byla poté, kdy od žalované obdržela výpověď z pracovního poměru, evidována jako uchazečka o zaměstnání na kontaktním pracovišti Úřadu práce ČR v [adresa]. Z písemného vyjádření ředitelky tohoto pracoviště [tituly před jménem] [jméno FO], jež v této souvislosti byla v řízení rovněž vyslechnuta jako svědkyně, mj. vyplynulo, že žalobkyně požádala dne [datum] o zprostředkování zaměstnání a o podporu v nezaměstnanosti, když s úřadem práce spolupracovala a na pozvané kontaktní návštěvy docházela osobně a pravidelně. Žalobkyně měla v průběhu své evidence informovat úřad práce o tom, že se zajímá o možnost zaměstnání v různých zdravotnických zařízeních a u praktických lékařů v [adresa], Horažďovicích či Klatovech. Na schůzce na úřadu práce dne [datum] byla žalobkyni předána informace o volném místě všeobecné zdravotní sestry v Oblastní charitě v Klatovech (z této písemné informace vyplývá, že se jednalo o pracovní pozici všeobecné sestry bez specializace pro domácí ošetřovatelskou péči v Klatovech). Na jednání na úřadu práce dne [datum] pak žalobkyně dostala informaci o pracovním místě v Oblastní charitě v [adresa] a dne [datum] byla žalobkyni předána informace o volném místě všeobecné sestry v Nemocnici následné péče v Horažďovicích (z této písemné informace vyplývá, že se jednalo opět o pracovní pozici všeobecné sestry bez specializace v [právnická osoba] v Horažďovicích). Po celou dobu evidence byla s žalobkyní při každém kontaktu vždy probrána sestava volných pracovních míst a bylo dle zákona o zaměstnanosti hledáno vhodné pracovní místo, jak bylo prokázáno i Kontaktním listem uchazeče o zaměstnání, vedeným úřadem práce ohledně žalobkyně za celkové období od [datum] do [datum]. Pro žalobkyni byl vypracován tzv. Individuální akční plán ke zvýšení možnosti jejího uplatnění na trhu práce, který byl průběžně vyhodnocován a aktualizován, jak bylo také prokázáno. Po doložení pravomocného rozhodnutí soudu o neplatném ukončení pracovního poměru byla evidence žalobkyně jakožto uchazečky o zaměstnání ukončena a vzhledem k tomu, že ve sporu se žalovanou byla úspěšnou, byla celá její evidence na úřadu práce stornována jako bezpředmětná. V souvislosti s tím pak byla žalobkyně nucena vrátit vyplacenou podporu v nezaměstnanosti, která jí předtím byla úřadem práce přiznána, jak bylo v řízení rovněž předloženými listinami prokázáno.

8. Předloženými sděleními příslušných lékařů bylo v řízení prokázáno, že i žalobkyně sama se v době, kdy byla v evidenci úřadu práce, ucházela o pracovní místo zdravotní sestry, tzn. o pracovní pozici na nižší úrovni, než jakou zastávala u žalované podle uzavřené pracovní smlouvy, a to jak přímo v místě svého bydliště, tzn. v [adresa], tak i v Horažďovicích, kam byla příp. ochotna se za určitých okolností i se svými třemi nezletilými dětmi přestěhovat (k tomu však nakonec nedošlo), jak vyplynulo z její účastnické výpovědi. [právnická osoba] v Horažďovicích, podáním ze dne [datum] v této souvislosti sdělil, že žalobkyně se v měsíci červenci či srpnu 2021 ucházela o zaměstnání v jeho ordinaci, k dohodě mezi nimi však nedošlo. Ze zprávy [právnická osoba], praktického lékaře pro dospělé v [adresa], ze dne [datum] bylo zjištěno, že se k ní žalobkyně na základě inzerátu, který si tato lékařka podala, dostavila na seznamovací schůzku, avšak k dalšímu jednání již nedošlo, neboť byla vybrána jiná uchazečka. [tituly před jménem] [adresa], lékařka v Horažďovicích, pak ve svém podání ze dne [datum] sdělila, že v roce 2021 hledala sestru pro svoji soukromou plicní ambulanci, přičemž ji žalobkyně kontaktovala, neboť měla zájem v ambulanci pracovat. Zaměstnána však nakonec byla sestra z místa bydliště, tzn. patrně tedy z Horažďovic, a žalobkyni bylo telefonicky sděleno, že místo již volné není.

9. Z písemného sdělení [tituly před jménem] [jméno FO], ředitelky příspěvkové organizace [právnická osoba], ze dne [datum], vyžádaného zástupcem žalované, vzal soud za prokázané, že v předmětném období od června 2021 do července 2023 bylo možné v této organizaci získat práci všeobecné sestry, všeobecné sestry se specializací S3 a po zapracování i hlavní sestry (vedoucí ošetřovatelského úseku). Žalobkyně se však o tato pracovní místa neucházela. Ve své svědecké výpovědi, kterou poté v řízení u zdejšího soudu učinila, jmenovaná k tomuto doplnila, že pokud jde o zajišťování zdravotnických služeb spadajících do komplexního rámce činnosti uvedené příspěvkové organizace [adresa], jsou zaměstnávány zdravotní sestry v [právnická osoba] v [adresa], přičemž v předmětném období tato organizace poptávala nového zaměstnance i na pracovní pozici vedoucí zdravotnické péče, která má na starost sestry a vede zdravotní tým. Na úřadě práce však obsazení tohoto pracovního místa poptáváno nebylo, příspěvková organizace se o to snažila jiným způsobem, např. prostřednictvím inzerce apod. Svědkyně přitom připustila, že neví, zda by žalobkyně byla se svou příp. žádostí o zaměstnání u této organizace úspěšnou, ale určitě by dle jejího vyjádření nebyl problémem její invalidní důchod nebo její zaměstnání pouze na částečný úvazek.

10. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu a dovolenou. Náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku a dovolená přísluší zaměstnanci ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

11. Podle § 69 odst. 2 zákoníku práce přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán nebo vykonával jinou výdělečnou činnost, jakou práci konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

12. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vůči žalované náhrady části mzdy, která jí ušla v důsledku toho, že s ní byl ze strany žalované výpovědí neplatně rozvázán pracovní poměr, založený pracovní smlouvou ze dne [datum], a to s odkazem na výše citované ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, které představuje speciální ustanovení upravující nárok zaměstnance v případě, že bude pravomocně rozhodnuto o neplatnosti takového právního jednání zaměstnavatele. Náhrada mzdy jako její hmotný ekvivalent přitom přísluší zaměstnanci ode dne, kdy bylo zaměstnavateli doručeno písemné oznámení zaměstnance, že trvá na tom, aby byl i nadále zaměstnáván, a zaměstnavatel mu neumožní v důsledku porušení své zákonné povinnosti přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy pokračovat za odpovídajících podmínek ve výkonu sjednaného druhu práce, do dne, kterým bylo zaměstnanci umožněno zaměstnavatelem pokračovat v práci anebo do dne, jímž bylo soudem pravomocně rozhodnuto o neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že v daném případě žalobkyně dne [datum] písemně oznámila žalované, že trvá na tom, aby byla i nadále zaměstnávána a následně bylo shora uvedenými rozsudky soudů prvního a druhého stupně pravomocně ke dni [datum] rozhodnuto o tom, že ukončení pracovního poměru výpovědí danou žalobkyni žalovanou dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti v souvislosti s rozhodnutím žalované o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce ze dne [datum], doručenou žalobkyni osobně téhož dne, je neplatné, vzniklo žalobkyni vůči žalované právo na náhradu mzdy, které žalobkyně v souladu s citovaným zákonným ustanovením uplatnila za celkové období od [datum] do [datum]. Mezi účastnicemi je nespornou skutečnost, že žalovaná před podáním žaloby dobrovolně uhradila žalobkyni náhradu mzdy za prvních 6 kalendářních měsíců tohoto období, tj. za období od [datum] do [datum] (byť dle žalobkyně v nižší celkové výši), a proto žalobkyně učinila předmětem řízení pouze zbývající část nároku na náhradu mzdy za období od [datum] do [datum], která již ze strany žalované uspokojena nebyla, a to ani zčásti.

13. Žalovaná svoji procesní obranu proti uplatněnému nároku žalobkyně realizovala prostřednictvím návrhu uplatněného v souladu s citovaným ustanovením § 69 odst. 2 zákoníku práce, které soudu umožňuje v případě, kdy celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy, přesahuje 6 měsíců, povinnost zaměstnavatele k náhradě mzdy za další dobu přiměřeně snížit (nikoliv však náhradu mzdy vůbec nepřiznat). Žalovaná tak v konečném důsledku navrhla snížení její povinnosti k náhradě mzdy tak, že žalobkyni bude vyhověno pouze co do poloviny žalobou požadované částky. Tímto uplatněným rozsahem snížení náhrady mzdy pak byl soud vázán.

14. Je-li soud nucen k návrhu zaměstnavatele zabývat se tím, zda jsou splněny předpoklady pro takové snížení náhrady mzdy, přihlíží zejména k těm okolnostem, jejichž demonstrativní výčet je obsažen v uvedeném zákonném ustanovení, tzn. k tomu, zda byl zaměstnanec po neplatném rozvázání pracovního poměru zaměstnán u jiného zaměstnavatele a pokud ano, tak jaké bylo místo výkonu práce, jaký druh práce vykonával a jakou za vykonanou práci obdržel odměnu, příp. přihlédne i ke skutečnosti, že se do práce u jiného zaměstnavatele nezapojil z vážného důvodu. Ke snížení náhrady mzdy přitom lze v souladu s ustálenou judikaturou důvodně přistoupit pouze tehdy, jestliže se zaměstnanec zapojil do práce u jiného zaměstnavatele v místě výkonu původní práce, příp. v místě rovnocenném či dokonce v místě výhodnějším a současně vykonával odpovídající, rovnocenný nebo dokonce výhodnější druh práce a zároveň jestliže za odvedenou práci obdržel nebo mohl obdržet odpovídající mzdu nebo mzdu vyšší, příp. pokud se do takové práce zapojit mohl a bez vážného důvodu tak neučinil, když jinak v zásadě platí, že není povinností zaměstnance být poté, kdy s ním byl neplatně rozvázán pracovní poměr a zaměstnavatel přestal plnit svou povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, jinde zaměstnán nebo se snažit získat finanční prostředky jinou výdělečnou činností. Pokud by se naopak zaměstnanec zapojil do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek méně výhodných, tzn. neodpovídajících těm, za nichž by konal práci u stávajícího zaměstnavatele v případě, kdy by mu tento přiděloval práci podle pracovní smlouvy, nebyly by splněny podmínky ani pro minimální snížení náhrady mzdy, protože by nebylo možné po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby se do takové práce vůbec zapojil. Pakliže by tak přesto učinil, nemůže to vést ke snížení náhrady mzdy. Výše uvedené zásady přitom lze aplikovat i v případě, pokud by zaměstnanec po neplatném rozvázání pracovního poměru začal vykonávat podnikatelskou činnost.

15. V daném případě je tak nutné zdůraznit především ten fakt, že žalobkyně žádný jiný příjem z pracovní činnosti po inkriminovanou dobu, kdy jí žalovaná nepřidělovala práci podle uzavřené pracovní smlouvy, k dispozici neměla. Snížení náhrady mzdy by přitom teoreticky přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by byla žalobkyně po neplatném rozvázání pracovního poměru zaměstnána u jiného zaměstnavatele za srovnatelných či dokonce ještě výhodnějších podmínek, než jaké měla při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby žalovaná plnila svou povinnost přidělovat jí tuto práci, a to jak co do místa výkonu pracovní činnosti, druhu vykonávané práce či mzdového ohodnocení, příp. pokud by žalobkyně bez vážného důvodu takovou jí nabídnutou práci odmítla. Ke snížení náhrady mzdy žalobkyně by tak mohlo dojít jen za situace, pokud by chybějící příjem od žalované byl zcela saturován mzdou od jiného zaměstnavatele, a to za pracovní činnost vykonávanou komplexně za alespoň takových podmínek, jaké měla žalobkyně se žalovanou sjednány v pracovní smlouvě, event. pokud by žalobkyně takovou práci bezdůvodně odmítla vykonávat. Takové předpoklady pro to, aby mohlo být přistoupeno k žalovanou navrhované moderaci náhrady mzdy, však v posuzované věci dle názoru soudu splněny nebyly.

16. V neprospěch žalobkyně tak rozhodně nelze hodnotit okolnost, že se jí nakonec nepodařilo, a to ani v součinnosti s úřadem práce, najít odpovídající pracovní pozici, příp. že po neplatném skončení svého pracovního poměru neprovozovala podnikatelskou činnost, pro jejíž výkon již od roku 2011 vlastní živnostenské oprávnění, jak bylo v řízení prokázáno žalovanou předloženou kopií údajů z veřejné části živnostenského rejstříku (žalobkyně má navíc živnostenské oprávnění pro podnikání v oboru masérských, rekondičních a regeneračních služeb, nikoliv pro výkon práce odborného personálu ve specializovaném zdravotnickém zařízení). [adresa] žalobkyně o nalezení minimálně rovnocenného pracovního místa přitom bylo objektivně limitováno jejím zdravotním omezením, jak bylo v řízení doloženo posudkem o invaliditě, z něhož vyplynulo, že u žalobkyně se již od [datum] jednalo o invaliditu prvního stupně, přičemž z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35 % s tím, že po vzniku invalidity prvního stupně byla žalobkyně schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti. Žalovaná o tom, že je žalobkyně invalidní, při vzniku pracovního poměru věděla, a přesto ji zaměstnala a umožnila jí fakticky konat práci za speciálních podmínek zohledňujících její pracovní omezení, protože, byť to výslovně v pracovní smlouvě uvedeno není, žalobkyně měla u žalované nastavenou pružnou pracovní dobu, když mohla pracovat formou home office, a rovněž nekonala práci ve směnném režimu. V současné době se u žalobkyně, a to konkrétně od [datum], jedná již o invaliditu druhého stupně, když její pracovní schopnost poklesla o 50 %, jak bylo v řízení prokázáno aktuálním posudkem o invaliditě ze dne [datum].

17. Z provedeného dokazování, a to i z výslechů dalších slyšených svědků [jméno FO], bývalého jednatele žalované v době, kdy byla uzavřena pracovní smlouva se žalobkyní, a [jméno FO], která je u žalované od roku 2014 zaměstnána jako všeobecná zdravotní sestra a s níž žalobkyně po neplatném skončení svého pracovního poměru poptávala možnost příp. zaměstnání u [tituly před jménem] [jméno FO] v Horažďovicích, vyplynulo, že přímo v samotné [adresa] nebylo možné v předmětném období jinde než u žalované získat pracovní pozici asistentky zdravotního ředitele v nemocnici (žádná jiná nemocnice či obdobné zdravotnické zařízení se v tomto městě ostatně ani nenachází), tzn. fakticky pozici hlavní sestry, a to hypoteticky ani v [právnická osoba] v [adresa] (pokud by se žalobkyně vůbec o takové možnosti zaměstnání dozvěděla, k čemuž však i přes součinnost s úřadem práce nedošlo), který je primárně zařízením sociálním. Pokud by i žalobkyni takové pracovní místo bylo nabídnuto v jiném městě, kde je provozována nemocnice (např. [adresa] apod.), nebylo by možné v takovém případě v souladu s výše uvedeným hovořit o rovnocenném místě výkonu práce, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně by vzhledem ke svému onemocnění generalizovanou idiopatickou epilepsií, které u ní bylo přítomno již v době vzniku invalidity prvního stupně (a bylo i jedním z důvodů pro přiznání invalidního důchodu) a kvůli němuž je omezena její schopnost řídit motorové vozidlo, měla ztíženou možnost dopravovat se do takového jiného místa, a to zvláště pak za situace, kdy žalobkyně v [adresa] bydlí prakticky přímo naproti žalované nemocnici. Podmínka minimálně rovnocenného druhu práce jakožto dalšího předpokladu pro příp. moderaci náhrady mzdy by pak zase nemohla být naplněna v případě, kdyby žalobkyně u jiného zaměstnavatele pracovala pouze jako řadová zdravotní sestra, a to i přímo v [adresa], když i tuto náhradní variantu žalobkyně reálně zvažovala, jak bylo prokázáno příslušnými sděleními praktických lékařů. Další kritérium, jehož naplnění by byl soud nucen rovněž zvažovat, aby mohl přistoupit k realizaci snížení náhrady mzdy, tzn. odpovídající mzdové ohodnocení, jehož by příp. mohla žalobkyně u jiného zaměstnavatele dosáhnout, pak v řízení ani nebylo podloženo relevantními skutkovými tvrzeními.

18. Dle názoru soudu lze tedy na základě provedeného dokazování důvodně dospět k závěru, že v řízení nebylo shledáno naplnění zákonných podmínek pro jakékoliv snížení náhrady mzdy žalované za příslušné období, když nebylo prokázáno, že by žalobkyně v době, kdy jí nebyla žalovanou přidělována práce dle uzavřené pracovní smlouvy, vykonávala minimálně srovnatelnou práci u jiného zaměstnavatele anebo že by výkon takové práce, pokud by jí byl nabídnut, bezdůvodně odmítla. Současně ani nebylo prokázáno, že by žalobkyně do doby pravomocného skončení předchozího řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru byla v pracovní neschopnosti (jak vyplynulo ze sdělení ošetřující lékařky žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], která potvrdila, že žalobkyni v období od [datum] do [datum] žádnou neschopenku nevystavovala, ačkoliv zdravotní stav žalobkyně ve dvou konkrétních dnech event. i mohl toto odůvodňovat) nebo nemohla konat práci pro jinou překážku, pro kterou by jí nepříslušelo právo na náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce. Žalovanou navržené svědecké výslechy výše zmíněných lékařů z Horažďovic a ze [adresa] soud považoval za nadbytečné, neboť tito již v předchozím průběhu řízení písemně sdělili požadované skutečnosti a také uvedli, z jakého důvodu žalobkyni nakonec zaměstnání nenabídli. Zprávy od OSPOD [adresa] a od neurologa žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], jejichž vyžádání žalovaná rovněž navrhla, pak soud neopatřoval z důvodu jejich nadbytečnosti, neboť tyto důkazní návrhy jdou již zjevně nad rámec projednávané věci a nemohly by jakkoliv vyvrátit závěr o tom, že žalobkyně v inkriminovaném období nekonala adekvátní práci za v zásadě srovnatelných podmínek pro jiného zaměstnavatele.

19. Žalovaná kromě toho, že navrhla snížení náhrady mzdy, dále v řízení oproti uplatněnému nároku žalobkyně započetla svůj nárok na vrácení odstupného v celkové výši [částka] hrubého, tj. ve výši trojnásobku měsíční mzdy, které vyplatila žalobkyni na základě jí dané výpovědi z pracovního poměru, jež byla následně shledána neplatnou, v důsledku čehož odpadl právní důvod poskytnutí této platby a žalobkyně se tak měla na úkor žalované o tuto částku bezdůvodně obohatit. Z předloženého potvrzení žalované vyplynulo, že odstupné bylo žalobkyni vyplaceno ve mzdě za měsíc listopad 2020, která byla odeslána na bankovní účet žalobkyně dne [datum]. Žalobkyně nárok na vrácení odstupného, vyčísleného původně celkovou částkou ve výši [částka] hrubého, započetla svým podáním doručeným soudu dne [datum], když následně podáním doručeným dne [datum] korigovala částku tohoto odstupného. Žalobkyně namítla promlčení nároku žalované na vydání vyplaceného odstupného, přičemž tuto námitku zdejší soud shledává důvodnou, a to s poukazem na ustanovení § 331 zákoníku práce, podle něhož vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do tří let ode dne jejich výplaty. Toto ustanovení tedy obsahuje zvláštní úpravu promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení, které spočívá ve vrácení částek, jež zaměstnavatel neprávem vyplatil zaměstnanci. Toto právo se promlčuje ve lhůtě tří let a promlčecí doba počíná běžet již od výplaty těchto částek, nikoliv až od právní moci rozsudku soudu, jímž bylo rozhodnuto o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, jelikož účinky tohoto rozsudku nastávají ex tunc (od počátku) a odstupné vyplacené na základě neplatné výpovědi z pracovního poměru nelze do doby vyslovení její neplatnosti soudem považovat za řádně uspokojený nárok. Lhůta tří let, v níž mohla žalovaná po žalobkyni požadovat vrácení neprávem vyplaceného odstupného, tak začala plynout od připsání částky [částka] na bankovní účet žalobkyně. Jestliže k realizaci započtení žalovaná přistoupila až dne [datum], došlo k tomu dávno po uplynutí tříleté promlčecí doby. Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud až do rozhodnutí soudu ve sporu o neplatnost skončení pracovního poměru není jasné, zda nárok na odstupné existuje či nikoliv, nesmí zaměstnavatel, chce-li být se svým nárokem na vrácení odstupného úspěšným, čekat až na výsledek řízení o neplatnost výpovědi, ale musí svůj nárok uplatnit před uplynutím promlčecí doby, když se v takovém případě předpokládá zvýšená míra bdělosti z jeho strany.

20. Z výše uvedených důvodů tedy soud shledal žalobou uplatněný nárok na zaplacení náhrady mzdy za jednotlivé kalendářní měsíce v celkovém období od [datum] do [datum] co do jeho základu plně oprávněným, když ani sama žalovaná v řízení výši těchto částek nijak nerozporovala. Při jejich zjišťování přitom bylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce (§ 351 a násl.), přičemž bylo vycházeno ze žalovanou sdělených údajů o tom, že průměrný hrubý měsíční výdělek žalované v rozhodném období, jímž bylo předchozí kalendářní čtvrtletí před neplatným rozvázáním pracovního poměru, činil [částka], čemuž odpovídá průměrný hodinový hrubý výdělek, z něhož se průměrný výdělek pro účely vyčíslení náhrady mzdy zjišťuje, ve výši [částka]. Konkrétní výše částek náhrady mzdy za příslušné měsíce (v případě měsíce července 2023 za prvních deset dnů tohoto měsíce) pak vyplývá ze zpracovaných mzdových listů. Doba uspokojení mzdového nároku byla dohodnuta kolektivní smlouvou (20. den následujícího kalendářního měsíce po výkonu práce s tím, že připadne-li tento den na sobotu, neděli nebo svátek, je mzda splatnou předchozí pracovní den), když účinky rozsudku o neplatnosti ukončení pracovního poměru výpovědí danou žalobkyni žalovanou nastaly ex tunc. Do prodlení s úhradou jednotlivých částek náhrady mzdy za příslušné kalendářní měsíce se tak žalovaná dostala vždy dnem následujícím po splatnosti mzdy. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou jistinu ve výši [částka] (jedná se o částku v hrubém), a to včetně zákonného úroku z prodlení z dílčích dlužných částek za konkrétní kalendářní měsíce. Nárok na zaplacení tohoto úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Samotná výše zákonného úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od [datum]. Soud je přitom v daném případě podaným návrhem vázán a sám jej nemůže překročit, a proto byla výše zákonného příslušenství počínaje od částky splatné dne [datum] přiznána v souladu se zněním žalobního petitu v nižší výši (tj. 12,5 % ročně), než jakou by mohla žalobkyně uplatňovat (tj. 15 % ročně). Pro zaplacení celkové přiznané částky byla žalované dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla zcela ve věci úspěch žalobkyně, a proto jí soud přiznal vůči žalované plnou náhradu jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady dosahují celkové výše [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z 18 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) po [částka], tj. celkem [částka], z 8 režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky, ve znění účinném do [datum] (tj. celkem [částka]) a z 10 režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky, ve znění účinném od [datum] (tj. celkem [částka]), z náhrady za ztrátu času v celkovém rozsahu 12 započatých půlhodin (3 x 4 započaté půlhodiny) po [částka], tj. celkem [částka] [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 uvedené vyhlášky, ve znění účinném do [datum]] a v celkovém účtovaném rozsahu 20 započatých půlhodin (5 x 4 započaté půlhodiny) po [částka], tj. celkem [částka] [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 uvedené vyhlášky, ve znění účinném od [datum]], z cestovného v celkové výši [částka] [[částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka] ([částka] : 2) + [částka] ([částka] : 2)] za celkem [hodnota] cest ke zdejšímu soudu na trase [adresa] a zpět (celková délka jedné cesty 112 km) při použití osobního automobilu tovární značky BMW X5, registrační značka [SPZ], o kombinované spotřebě 7,2 l/100 km, vyhláškové ceně pohonných hmot (motorová nafta) [částka]/1l a základní amortizační náhradě [částka]/1km (při cestách konaných ve dnech [datum], [datum] a [datum]), při vyhláškové ceně pohonných hmot [částka]/1l a základní amortizační náhradě [částka]/1 km (při cestách konaných ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) a při vyhláškové ceně pohonných hmot [částka]/1l a základní amortizační náhradě [částka]/1 km (při cestě konané dne [datum]), když v případě posledních dvou cest zástupce žalobkyně byla z důvodu jeho účasti i na dalším jednání v jiném řízení, které současně mezi týmiž účastníky probíhá u Okresního soudu v Klatovech (a jedná se o jejich další spor o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované), účtována pouze polovina nákladů cestovného, a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka]), tj. [částka], neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení