10 Co 316/2023 - 223

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o 579 333,38 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, č. j. 12 C 463/2022-82, ze dne 20. 6. 2023 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Odvolání žalovaného do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 64 435,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 579 333,38 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 579 333,38 Kč od 7. 12. 2022 do 14. 12. 2022. Výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 157 469 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozhodnutí se odvolal žalovaný. Skutkový stav zůstal neúplně zjištěný. Soud prvního stupně v části 7. odůvodnění rozsudku uvedl, že tvrzení žalovaného v jeho podání ze dne 3. 4. 2023 na základě výzvy soudu ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř., považuje za neúplná a neurčitá, a pokud nedojde k jejich doplnění, není důvod k provádění důkazů navržených žalovaným. Soud dále v části 31. svého rozhodnutí uvedl, že žádný z důkazů navržených žalovaným neprovedl, neboť důkazy je možné provádět jen k řádným a úplným tvrzením účastníka. Žalovaný ve svém podání ze dne 3.

4. úplně a dostatečně určitě specifikoval svá tvrzení a navrhl důkazy, když tvrdil, že rozporoval rozsah zřícení nemovitosti, rozsah provedených zabezpečovacích prací tak, jak je uvedeny ve stavebním deníku, neboť jsou pochybnosti s ohledem na videozáznamy, které byly pořízené Policií ČR a hasičským záchranným sborem dne 15. 7. 2022. Odměna za provedení zabezpečovacích prací, která byla vyplacena stavebnímu podnikateli, je nepřiměřeně vysoká a nebyla podložena rozsahem konkrétně provedených prací. Z faktury číslo 2022000611 ze dne 13. 10. 2022 vystavené společností [právnická osoba]., nebyl zřejmý způsob vyčíslení odměny. Žalovaný označil důkazy, a to výslech [tituly před jménem] [jméno FO], autorizovaného stavebního inženýra k posouzení stavu zřícení nemovitosti, k posouzení projektové dokumentace a k výpočtu odměny za provedené práce, včetně způsobu vedení stavebního deníku a protokolárního předání části zakázky a následně i celé zakázky. Nabídkou stavebních firem na provedení zabezpečovacích prací ke stanovení výše odměny k prokázání účelově stanovených cen, výslech [tituly před jménem] [jméno FO], výslech [tituly před jménem] [jméno FO], výslech hlavního stavbyvedoucího společnosti [právnická osoba]., výslech stavbyvedoucího společnosti [právnická osoba]., k určení přesného rozsahu zřícení nemovitosti a výslech účetní, popřípadě zaměstnance společnosti [právnická osoba]., k vystavení faktury a provedení výpočtu odměny. Žalovaný neměl objektivní možnost se zúčastnit osobně nebo prostřednictvím svého zástupce provádění zabezpečovacích prací a nebyl o této možnosti žalobkyní informován, přestože žalobkyně na něj měla kontakt a matka žalovaného požádala o zasílání veškeré korespondence na svoji kontaktní adresu. Pro zjištění konkrétního rozsahu zřícení nemovitosti, pro zjištění konkrétního rozsahu zabezpečovacích prací a přiměřenosti odměny, která byla vyplacena stavebnímu podnikateli, bylo nutno provést důkazy navržené žalovaným v podání ze dne 3. 4. 2023 ve spojení se záznamem z dronu. Soud prvního stupně také neprovedl úplně a řádně důkaz s listinou – rozhodnutím [právnická osoba] [adresa] ze dne 8. 9. 2022 pod č. j. [hodnota], které nabylo právní moci 13. 9. 2022. Bylo pominuto to, že žalobkyně uložila stavebnímu podnikateli provádět monitoring prostřednictvím dronu, který měl sloužit jako důkazní materiál pro následná jednání s vlastníkem. Tento důkaz je zásadní a žalovaný rozebral obsah tohoto rozhodnutí, což soud neučinil a neúplně zjistil tak skutkový stav. Žalovaný podáními ze dne 11. 5. 2023, 15. 5. 2023 a 25. 5. 2003 požadoval po společnosti [právnická osoba]., za účelem posouzení podmínek pro uzavření smíru zaslání rozpisu jednotlivých položek, vyčíslení odměny, předložení videozáznamu, na což však tato společnost nereagovala. Společnost [právnická osoba]., není kontaktní. Žalovaný předložil dne 31. 5. 2023 soudu zprávu od společnosti [právnická osoba], ze dne 26. 5. 2023, ze které vyplývá, že tato společnost prováděla zabezpečovací práce na nemovitosti v rozhodném období, jakožto subdodavatel společnosti [právnická osoba]. Tato společnost uvedla, že cena pronájmu CAT 330 včetně obsluhy činí 45 000 Kč a cestovné 30 000 Kč, což je částka mnohokrát nižší, než částka fakturováno za dva dny práce s pomocí CAT 330 a CAT 308. Obsahem spisu je i předložený záznam o průzkumu trhu ze dne 12. 8. 2022, ze kterého je patrné, že nabídky na provedení práce předložené od společnosti [právnická osoba]., a [právnická osoba], jejichž cenová nabídka na částku 1 026 339,91 Kč byla vyšší a nebyla zvolena k provedení zabezpečovací práce. Přesto společnost [právnická osoba] prováděla práce těžkou technikou tak, jak je uvedeno ve stavebním deníku. V části 16. rozhodnutí soudu prvního stupně, soud uvedl, že provedl důkaz listinou – rozhodnutím stavebního úřadu ze dne [datum], č. j. [hodnota]/vl, včetně zprávy z [právnická osoba] o doručení zásilky, přičemž se jedná o druhé totožné rozhodnutí žalobkyně, které není předmětem tohoto řízení a s rozhodnutím nemá žádnou souvislost. Žalobkyně měla možnost kontaktu žalovaného, přesto ho nevyužila. V části 38. soud dospěl k závěru, že ve smyslu § 135 odst. 6 stavebního zákona, pokud stavební úřad zajistil provedení prací podle odstavce 3 stavebním podnikatelem a vlastník se s tímto podnikatelem nedohodl na úhradě nákladů, uhradí je a na vlastníkovi vymáhá obec. Soud vycházel z rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne 8. 9. 2022, č. j. [hodnota] a měl za prokázané, že žalobkyně byla poučena stavebním úřadem podle § 135 odst. 6 o povinnosti uhradit náklady stavebnímu podnikateli. Tento závěr nemá základ ve spisovém materiálu. Nebyla totiž splněna podmínka, že obec uhradí náklady teprve poté, co se stavební podnikatel s vlastníkem nedohodne. Žalobkyně uhradila faktury za provedené práce a služby bez dalšího. Přitom kontakt na majitele měla a mohla vést jednání ohledně její úhrady. Žalovaný své povinnosti nezanedbává. Dne 3. 7. 2022 byla v objektu matka žalovaného a spolu se stavebním inženýrem a starostou obce řešila možnost rekonstrukce budovy a výstavbu centra pro seniory. Nemovitost je ve vlastnictví žalovaného teprve od roku 2022. Byla odstavena z provozu v roce 1997. Stav nemovitosti odpovídající stavu před jejím zhroucením odpovídal, existoval ještě před nabytím vlastnického práva k nemovitosti žalovaným. Trestní řízení vedené k podezření z trestného činu obecného ohrožení zahájeného proti žalovanému bylo z důvodu neprokázání zanedbání povinnosti ve vztahu k údržbě nemovitosti odloženo. Soud rovněž také rozhodl nesprávně o nákladech řízení, neboť žalobce od počátku sledoval hlavně cíl navýšit náklady. Výzva ze dne 22. 11. 2022 stanovila nepřiměřeně krátkou lhůtu k plnění vzhledem k tomu, že byla doručována do země, kde je válka. Zástupkyně žalobkyně poskytuje právní poradenství paušálně, nikoli jednorázově. Žalobkyně uhradila náklady stavebnímu podnikateli, aniž by byla splněna podmínka o dohodě mezi stavebním podnikatelem a majitelem a předžalobní výzva by měla být zárukou pro dlužníka, že věřitel nezahájí soudní řízení bezodkladně po zaslání upomínky. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, kterému předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a následující o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání a po odvolacím jednání, jehož průběh bude zrekapitulován níže, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

4. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem mimo jiné i stavby č. p. [Anonymizováno] (průmyslový objekt), která je součástí pozemku parc. č. st. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen stavba). Jedná se o budovu bývalé porcelánky dlouhodobě ze strany žalovaného neudržovanou. Dne 15. 7. 2022 došlo ke zřícení části stavby (obvodového zdiva a střechy) do veřejné komunikace. Stavební úřad [právnická osoba] v [Anonymizováno] nařídil stavebnímu podnikateli [právnická osoba]., provést opatření – nutné zabezpečovací a demoliční práce v rozsahu uvedeném v rozhodnutí stavebního úřadu dle § 135 odst.

6. Jelikož nedošlo mezi stavebním podnikatelem a vlastníkem stavby k úhradě nákladů, je tyto povinna zaplatit obec, a proto je nyní vymáhá po žalovaném. Žalobkyně zaplatila za žalovaného stavebnímu podnikateli částku 541 690,38 Kč na základě vystavených faktur, [jméno FO] za pronájem plošiny částku 4 973 Kč, [tituly před jménem] [jméno FO] za inženýrskou činnost a dokumentaci částku 32 670 Kč, celkem tedy 579 333,38 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení této částky předžalobní výzvou ze dne 22. 11. 2022, která byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného na Ukrajině. Soud zjišťoval adresu žalovaného, (výpis z CEO, lustrace ISZR), vypracoval žádost o doručení žalovanému na Ukrajinu a ustanovil tlumočnici a ještě předtím, než se tyto kroky podařilo realizovat, se k soudu dne 24. 1. 2023 dostavila zástupkyně žalovaného s plnou mocí. Informace o tom, že byly získány kontakty na zástupkyni žalovaného, sdělila i žalobkyně a mezi nimi proběhlo jednání, při kterém bylo dohodnuto, že jednání mohou skončit smírem. Zástupkyně žalovaného slíbila, že ověří finanční možnosti žalovaného ke splnění závazku, žádala o lhůtu ke splnění v trvání dvou let. Žalobce nejprve souhlasil s jedním rokem, ale připustil i jednání delší. Při tomto mimosoudním jednání se strany rozešly s tím, že dne 1. 3. 2023 sdělí zástupkyně žalovaného výsledek jednání tak, aby mohla být věc projednána na zastupitelstvu dne 8. 3. 2023. Požádala o nařízení jednání až v druhé polovině března. Její žádosti bylo vyhověno a jednání bylo nařízeno na 28. 3. 2023. Zástupkyně žalovaného pak požádala o odročení jednání z důvodu nemoci jejího dítěte a prázdnin v Bavorsku a právní zástupkyně žalobce posléze dne 24. 3. 2023 sdělila, že zástupkyně žalovaného je již nekontaktní a nereagovala vůbec na zaslané maily, ačkoliv je četla.

5. Soud pak vydal usnesení s výzvou dle § 114a o. s. ř. a dne 3. 4. 2023 došlo soudu vyjádření žalovaného k žalobě (podání ze dne 3. 4. 2023). Žalovaný uvedl, že není pravdou, že by byl nekontaktní, ale že žalobce doručoval na adresy, na kterých žalovaný objektivně být nemohl, pouze jedenkrát doručoval na adresu žalovaného. Jeho adresu věděl starosta obce [adresa]. Žalovaný od 26. 2. 2022 plní brannou povinnost. Žalovaný učinil nesporným, že došlo k částečnému zřícení jeho nemovitosti, ale nesouhlasil s rozsahem zřícení a s rozsahem nutných zabezpečovacích prací a výší proplacené odměny. V tomto podání navrhl žalovaný důkazy a požádal ještě o prodloužení lhůty k dalšímu doplnění o další čtyři dny. K vyjádření žalovaného ze dne 3. 4. 2023 se vyjádřila žalobkyně. Uvedla, že žalovaný musel o zřícení své nemovitosti vědět minimálně od své matky, se kterou se stavební úřad spojil dne 22. 7. 2022. Starosta neměl na žalovaného kontakt. Žádal o něj zástupkyni žalovaného při jednání dne 24. 1. 2023, ale poskytnut mu nebyl. Žalobkyně zopakovala, kam žalovanému doručovala předžalobní výzvu, ale ani tam si jí žalovaný nepřevzal. Námitky žalovaného o způsobu doručování ve správním řízení nejsou pro tuto věc relevantní. Stav nemovitosti vyplývá z posudku statika. Žalobce se podílel i ve vlastním zájmu na výběru stavebního podnikatele, aby byla vybrána nejlevnější nabídka. Žalobce musí postupovat s péčí řádného hospodáře.

6. Dne 27. 4. 2023 proběhlo před soudem prvního stupně jednání. Začalo v nepřítomnosti žalovaného a jeho zástupkyně, neboť ti se, ač byli řádně předvoláni, nedostavili. Soud zrekapituloval průběh jednání, sdělil nesporné skutečnosti: žalovaný je vlastníkem stavby a dne 15. 7. 2022 došlo ke zřícení části stavby. Žalovaný učinil sporným rozsah zřícení stavby, rozsah provedených zabezpečovacích prací určených stavebním podnikatelem, přiměřenost nákladů vyúčtovaných za provedení zabezpečovacích prací určeným stavebním podnikatelem. Soud sdělil, že měl připraveno poučení a výzvu podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. včetně poučení o následcích nesplnění výzvy a hodlal žalovaného vyzvat, aby doplnil svá tvrzení tím, u jaké konkrétní části stavby nedošlo k jejímu zřícení, pokud žalovaný zpochybňuje rozsah zřícení, jakých konkrétních zabezpečovacích prací nebylo třeba, jaké konkrétní zabezpečovací práce nebyly určeným stavebním podnikatelem provedeny, pokud žalovaný jejich provedení zpochybňuje, jaké konkrétní náklady z celkové vyúčtované částky určeným stavebním podnikatelem považuje za nepřiměřené. Upozornil, že žalovaný musí uvést nějaké konkrétní informace, protože není možné v rámci obrany proti žalobě vycházet pouze z obecných zpochybňujících formulací. K důkazu provedl rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], stavebního úřadu ze dne 8. 9. 2022, č. j. [hodnota], rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] – stavebního úřadu ze dne 19. 9. 2022, č. j. [hodnota]/vl, včetně zprávy [právnická osoba] o doručení žalovanému, technickou zprávu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 3. 8. 2022, posouzení statika [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 21. 7. 2022 a oznámení o dokončení zabezpečovacích prací ze dne 7. 11. 2022. V průběhu jednání se dostavila zástupkyně žalovaného, soud ji seznámil s dosavadním průběhem jednání, zopakoval poučení podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. včetně poučení o nesplnění výzvy. Zástupkyně žalovaného uvedla, že žalovaný si je vědom toho, že žalobkyně ze svých finančních prostředků zaplatila nutné zabezpečovací práce ve prospěch a na ochranu majetku žalovaného a že nemá zájem, aby žalobkyně byla nadále poskytnutím těchto finančních prostředků stavebnímu podnikateli zatížena. Žalovaný je v současné době účasten branné povinnosti, a to od počátku války na Ukrajině, a proto komunikace je s ním složitější. Nemá dostatek finančních prostředků, aby zaplatil vynaložený náklad najednou, a proto žádala o smírné vyřešení, které mělo spočívat v poskytnutí přiměřené lhůty v trvání 2–2,5 roku k zaplacení žalované částky. Žalovaný tehdy proklamoval připravenost k uzavření soudního smíru ve formě 24měsíčních splátek s počátkem splácení od června 2023 a navrhoval, aby žalobkyně nepožadovala náhradu nákladů řízení, vyjma soudního poplatku. Obě strany se dohodly, že ve lhůtě do 15. 5. 2023 sdělí soudu, zda bude uzavřen smír. Zástupkyně žalovaného po dotazu soudu výslovně uvedla, že na poučení podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. žalovaný již nebude reagovat, že nebude doplňovat svá skutková tvrzení, a to s odůvodněním, že předpokládá, že dojde ke smírnému vyřešení tohoto sporu a současně vzala na vědomí, že toto jednání bylo jednáním koncentračním. Soud za souhlasu obou stran zaprotokoloval návrh soudního smíru a strany měly sdělit do 15. 5. 2023, zda žalovaný s tímto návrhem souhlasí. Smír vycházel z žalované částky s rozložením celkové platby do splátek po 24 119 Kč měsíčně až do úplného zaplacení. Obě zástupkyně také smír podepsaly. Soud je poučil o tom, že účastníci mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání. Později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout jen tehdy, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastníci nemohli bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. Zástupkyně obou stran výslovně uvedly, že ve věci nebudou tvrdit další skutečnosti (zástupkyně žalovaného nebude na výzvu doplňovat skutková tvrzení žalovaného ani navrhovat další důkazy).

7. Zástupkyně žalovaného posléze požádala o prodloužení lhůty do 31. 5. 2023 z důvodu obtížného spojení se s klientem a soud této žádosti vyhověl. Dne 30. 5. 2023 sdělila, že pro sjednání smíru žalovaný potřebuje mít úplné informace o provedených pracích. Průzkumem trhu zjistila, že cena za pronájem [Anonymizováno] 330 od společnosti [právnická osoba] je 15 400 Kč nájem bez obsluhy, cestovné z Prahy a zpět 20 000 Kč, účtován byl denní nájem ve výši 45 000 Kč s obsluhou a cestovné ze [Anonymizováno] a zpět za 30 000 Kč. Požádala o podrobný rozpis prací, o videomateriál, o rozpis jednotlivých položek od společnosti [právnická osoba]., video monitoring, namítla, že společnost [právnická osoba]., je nekontaktní, k čemuž doložila listiny. Soud zástupkyni žalovaného sdělil, že její žádosti nevyhoví z důvodu provedené koncentrace řízení, což také bylo zasláno na vědomí zástupkyni žalobkyně a následně se dne 20. 6. 2023 konalo jednání a zástupkyně žalovaného byla tázána ze strany soudu, proč si žalovaný smír rozmyslel, když při posledním ústním jednání byl dokonce formulován z iniciativy zástupkyně žalovaného. K tomu zástupkyně žalovaného uvedla, že v mezidobí si žalovaný věc ještě jednou rozmyslel. Soud sdělil k důkazu zprávu o dokončení demolice ke dni 25. 10. 2022, zápis o předání díla ze dne 13. 10. 2022, faktury ze dne 13. 10. 2022, 8. 8. 2022, 27. 9. 2022, výpis z účtu žalobkyně o provedených platbách, výzvu k úhradě žalované částky ze dne 22. 11. 2022, podací stvrzenku ze dne 22. 11. 2022 a dodejku. Obě strany neměly k provedeným důkazům žádných námitek, vyjma faktury, kterou vystavila společnost [právnická osoba]., jejíž věrohodnost žalovaný zpochybňuje s poukazem na možné prolomení zásady koncentrace, protože teprve v mezidobí se dozvěděl, že práce, která měla provádět společnost [právnická osoba]., prováděla ve skutečnosti společnost [právnická osoba], na faktuře také není rozpis konkrétních položek a nebyl k dispozici monitoring prostřednictvím dronu. Soud po přednesech obou stran uvedl, že nepovažuje tvrzené skutečnosti ze strany žalovaného za nové, tj. za takové, které by nebylo možno uplatnit před koncentrací řízení, o koncentraci řízení, byl žalovaný řádně poučen a byl to žalovaný, z jehož aktivity namísto doplnění skutkových tvrzení a důkazů byl zformulován smír. Soud proto sdělil, že další skutková tvrzení a další důkazní návrhy nebudou připuštěny. Poté soud účastníky poučil podle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř. a po závěrečných návrzích rozhodl tak, jak je shora uvedeno.

8. Tento průběh řízení je zrekapitulován i v rozsudku soudu prvního stupně (body 6.–13.).

9. V písemném vyhotovení soud zrekapituloval provedené důkazy ke sporným skutečnostem (odstavec 5. rozsudku), tedy k rozsahu zřícení stavby, k rozsahu provedených zabezpečovacích prací určených stavebním podnikatelem, k přiměřenosti nákladů účtovaných za provedení zabezpečovacích prací určeným stavebním podnikatelem. (viz body 15.–28.). Vypořádal se s tím, proč neprovedl důkazy navržené žalobkyní v bodě 30. a důkazy navržené žalovaným v bodě 31. Důvodem neprovedení důkazů bylo to, že žalovaný ani po výzvě soudu a poučení podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. nedoplnil řádně skutková tvrzení na obranu proti žalobě a neunesl tak břemeno tvrzení. Důkazy je možné provádět pouze k řádným a úplným tvrzením účastníka, a této povinnosti žalovaný nedostál. Po právní stránce věc posoudil podle ustanovení § 135 odst. 1–6 zákona č. 183/2006 Sb. Vycházel ze správního rozhodnutí ze dne 8. 9. 2022, které nabylo právní moc 13. 9. 2022 a kterým stavební úřad nařídil stavebnímu podnikateli provedení nutných zabezpečovacích prací v rozsahu, který je uveden v rozhodnutí. Jelikož se vlastník stavby se stavebním podnikatelem na úhradě nedohodl, vymáhá tyto částky obec. Rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] – stavebního úřadu je rozhodnutím vydaným v mezích pravomoci správního orgánu. Jde o veřejnou listinu dle § 134 o. s. ř. a svědčí jí domněnka pravdivosti. Soud podle § 135 odst. 2 o. s. ř. z obsahu takové listiny vychází, pokud není prokázán opak nebo pokud o takovém rozhodnutí nevyvstane závažná pochybnost. Žalovaný nevznesl do doby koncentrace řízení vůči správnímu rozhodnutí žádné námitky a soud proto z tohoto rozhodnutí vycházel. Žalovaný sporoval rozsah zřícení stavby, rozsah provedených zabezpečovacích prací, přiměřenost nákladů vyúčtovaných za provedení zabezpečovacích prací stavebním podnikatelem. A jelikož tato tvrzení byla neúplná a neurčitá, soud poučil žalovaného podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti svá skutková tvrzení doplnit řádně a také ho poučil o následcích nesplnění výzvy. Po tomto poučení žalovaný prostřednictvím zástupkyně, která byla přítomna při jednání, výslovně uvedl, že nebude žádné doplnění činit. Byl iniciován smír, který byl formulován. K následnému schválení smíru nedošlo pro nesouhlas žalovaného. Soud proto dokazování ke sporným skutečnostem neprováděl, protože důkazy mohou být prováděny jen k řádným, určitým a úplným tvrzením. To platí i o důkazech navržených po koncentraci řízení zpochybňujících věrohodnost jiných provedených důkazů, neboť bez určitého a úplného tvrzení účastníka, ze kterého by byly patrné. a tudíž i přezkoumatelné konkrétní pochybnosti, nelze takový důkaz připustit. Žalobkyně zaplatila za provedené práce a služby. Z technické zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] byl prokázaný potřebný rozsah nutných zabezpečovacích prací a nutné zabezpečovací práce byly provedeny (protokol o předání a převzetí díla plus navazující zpráva [tituly před jménem] [jméno FO]). Na základě vystavených faktur stavebnímu podnikateli [právnická osoba]., [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobkyně zaplatila celkem žalovanou částku, splnila své povinnosti dle § 135 odst. 6, aniž by byla s těmito výše uvedenými osobami ve smluvním vztahu a mohla tak cenu prací ovlivnit. Žalobkyně má právo vymáhat zaplacenou částku po vlastníkovi stavby, tj. po žalovaném. Soud proto žalobě vyhověl. Argumentaci žalovaného, že nemohl konat dříve, protože je od začátku válečného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskou federací účasten branné povinnosti soud nepřijal, protože bylo zjevné, že stavba je dlouhodobě neudržovaná (viz posouzení stavu stavby [tituly před jménem] [jméno FO]) a nešlo tedy o nějakou mimořádnou, náhle vzniklou situaci, ale je zřejmé, že žalovaný se o svůj majetek nestará dlouhodobě. Každý je totiž povinen ve smyslu § 2009 o. z. počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Soud také poukázal na článek 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ze kterého mimo jiné vyplývá to, že vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých, anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Z toho plyne povinnost každého vlastníka bez rozdílu řádně o svůj majetek pečovat tak, aby nedocházelo k tomu, co je uvedeno výše, tj. k poškozování lidského zdraví, přírody a životního prostředí nad míru stanovenou zákonem. Stavba žalovaného se zřítila na veřejnou komunikaci, na silnici, po které denně prochází řada lidí a projíždí řada vozidel, což představovalo ohrožení zdraví, života a majetku lidí. Žalovaný proto porušil svoji právní povinnost řádně pečovat o svůj majetek tak, aby nedocházelo k újmě na zdraví či majetku.

10. Při odvolacím jednání, které se konalo dne 19. 10. 2024 žalovaný namítl, že stavební úřad vydal dvě stejná rozhodnutí s týmž obsahem a mimo jiné bylo zahájeno, že mimo jiné bylo v mezidobí zjištěno, že byl podán podnět k provedení přezkumného řízení týkající se rozhodnutí o provedení nutných zabezpečovacích prací ze dne 8. 9. 2022 a následně bylo zjištěno, že Krajský úřad Karlovarského kraje dne 5. 12. 2023 vydal usnesení o zahájení přezkumného řízení ohledně rozhodnutí stavebního úřadu, [právnická osoba] [adresa], ze dne 8. 9. 2022, které nabylo právní moci dne 6. 12. 2022 (chybně vyznačeno datum 13. 9. 2023), kterým bylo nařízeno provedení nutných zabezpečovacích prací na stavbě žalovaného. Tentýž úřad rozhodl o zahájení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], stavebního úřadu, ze dne 19. 9. 2022, kterým bylo nařízeno provedení zabezpečovacích a udržovacích prací na stavbě žalovaného.

11. Odvolací soud usnesením ze dne 14. 12. 2023 odvolací řízení přerušil do právní moci rozhodnutí ve věci přezkumného řízení vedeného u Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru legislativního a právního, stavebního úřadu a krajského a živnostenského úřadu pod sp. zn. KK/2914/LP/23.

12. Krajský úřad Karlovarského kraje rozhodl o zastavení řízení, a to přezkumného řízení ve věci rozhodnutí ze dne 8. 9. 2022. Právní orgán dospěl k závěru, že ačkoliv rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, byla by újma, která by jeho zrušením vznikla dalším účastníkům řízení (společnost [právnická osoba]. a obec [adresa]), kteří postupovali v souladu s rozhodnutím v dobré víře ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníku řízení (podateli, to znamená žalovanému) nebo veřejnému zájmu spočívajícímu v postupu stavebního úřadu v rozporu s právními předpisy. Takový závěr je v souladu s ústavním nálezem I. ÚS 17/16 ze dne 4. 9. 2018, ve kterém se Ústavní soud zabýval ochranou dobré víry a ochranou důvěry v zákonnost postupu orgánů veřejné moci. V případě, že nezákonnost byla způsobena čistě pochybením na straně správního orgánu (zde stavební úřad), zejména procesními vadami či nesprávným výkladem práva, může být důvěra jednotlivce narušena jen ze zcela zásadních důvodů veřejného zájmu. Nedostatky, které vznikly, je třeba přičítat na vrub správního orgánu. Pochybení spočívalo v tom, že stavební úřad nekontaktoval žalovaného bezprostředně po zřícení části střešní konstrukce a obvodového zdiva jeho stavby, ke kterému došlo dne 15. 7. 2022. Stavební úřad informoval matku žalovaného a požádal ji o veškeré zasílací a kontaktní údaje na žalovaného. Tyto údaje byly zřejmé stavebnímu úřadu ze zápisu v katastru nemovitostí a zároveň tyto údaje sám stavební úřad uvedl v textu e-mailu. Zároveň stavební úřad sdělil, že již provedl úkony k zajištění situace a že je v zájmu podatele, aby stavební úřad co nejdříve kontaktoval. Matka žalovaného sdělila, že žalovaný se zapojuje do války na Ukrajině a požádala, aby veškerá korespondence byla směřována na její e-mailovou adresu či na adresu v Budapešti, kterou sdělila. Přestože rozhodnutí bylo vyhotoveno 8. 9. 2022, na adresu bydliště žalovaného doručoval stavební úřad až 5. 10. 2022 a toto bylo doručeno dle ukrajinské pošty až 18. 11. 2022. K nesprávnému doručování došlo na straně správního úřadu. Dalším pochybením stavebního úřadu bylo vydání napadeného rozhodnutí bez předchozího projednání. Stavební úřad měl nejprve zjistit stav věci kontrolní prohlídkou. Jestliže shledal důvody pro zahájení řízení o nařízení nutných zabezpečovacích prací, měl to oznámit účastníkům řízení, svolat ústní jednání a nechat jim prostor pro vyjádření. Až v takovém okamžiku měl vydat rozhodnutí o nařízení nutných zabezpečovacích prací podle § 135 stavebního zákona. K havárii došlo 15. 7. 2022 a úřad rozhodnutím ze dne 8. 9. 2023 nařídil provedení prací stavebnímu podnikateli. Doba, která plynula od vzniku havárie, byla 55 kalendářních dnů a během této doby se stavební úřad nepokusil řádně kontaktovat žalovaného a obeznámit ho s celou záležitostí. Stavební úřad se měl alespoň jedenkrát pokusit podatele řádně kontaktovat. Další pochybení bylo shledáno při vyznačení nabytí právní moci. Rozhodnutí je opatřeno vyznačením nabytí právní moci s datem 13. 9. 2022, avšak vyznačení data vypravení na rozhodnutí chybí. Jestliže však byly srovnány tyto vady vesměs procesního charakteru s tím, že pokud by práce provedeny nebyly, hrozila by újma veřejnému zájmu spočívajícím v ochraně zdraví a životů osob nebo zvířat. Při srovnání těchto dvou veřejných zájmů převážil zájem na ochraně zdraví a životů osob či zvířat. Společnost [právnická osoba]., provedla nařízené práce v dobré víře a v důvěře ve správnost a zákonnost postupu stavebního úřadu. Obec [adresa] uhradila provedené nutné zabezpečovací práce a také byla v dobré víře ve správnost a zákonnost postupu stavebního úřadu. Obci [adresa], která zastupovala zájmy svých obyvatel, by byla způsobena újma neprovedením prací, neboť v tomto případě by poškozená stavba ohrožovala zdraví a životy osob nebo zvířat v této obci. Byla shledána i újma na straně žalovaného, se kterým nebylo jednáno a po kterém se nyní vyžaduje zaplacení vynaložených finančních prostředků. Krajský úřad konstatoval, že k celé situaci by ale nedošlo, pokud by žalovaný plnil své povinnosti vyplývající z § 154 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, to znamená, udržoval stavbu v dobrém stavebním stavu (ust. § 3 odst. 4 stavebního zákona) a správní orgán proto řízení zastavil. Proti tomuto rozhodnutí bylo ze strany žalovaného podáno odvolání, o kterém rozhodovalo Ministerstvo pro místní rozvoj rozhodnutím č. j. MMR- 48529/2024–83, sp. zn. SZ-6751/83/2024, a odvolání žalovaného bylo zamítnuto a rozhodnutí krajského úřadu potvrzeno. Námitkám odvolatele (žalovaného) nebylo přisvědčeno. Tyto námitky se týkaly shledané dobré víry a důvěry ve správnost a zákonnost postupu správního orgánu na straně stavebního podnikatele společnosti [právnická osoba]., a obce [adresa]. Nebylo přisvědčeno také tvrzení žalovaného, že listiny, které jsou součástí spisu, prokazují opak závěru, který učinil krajský úřad ve svém rozhodnutí. Důvodnou pochybnost nezaložila ani tvrzení žalovaného, která spočívala v tom, že se nejednalo pouze o procesní vady nebo nesprávný výklad stavebního zákona, ale že šlo o důvodné podezření na porušení povinností obce [adresa] při hospodaření s majetkem obce a účelové jednání směřující k poškození majetkových zájmů obce [adresa]. Nezákonnost postupu stavebního úřadu nebyla shledána ani v tvrzení žalovaného, že byl zkrácen na svých právech jako vlastník nemovitosti, protože neměl objektivní možnost zkontrolovat, zda při provádění nutných zabezpečovacích prací nebyla nemovitost poškozena a jaký byl rozsah těchto prací, obsah skutečně provedených prací a doba, kdy došlo k plnění. Pokud žalovaný tvrdil, že cena za provedení zabezpečovacích prací, která je mu ukládána, je vyšší v řádech statisíců korun oproti obvyklé tržní ceně za srovnatelnou práci v místě a čase, pak ani této námitce nebylo přisvědčeno. Obsah spisu svědčí o tom, že stavební úřad zajistil provedení zabezpečovacích prací prostřednictvím stavebního podnikatele, který je k jejich provedení odborně vybaven a tomu provedení prací nařídil. Stavební podnikatel byl vybrán ve spolupráci s obcí [adresa] po obdržení pěti nabídek k provedení požadovaných prací.

13. Dne 10. 10. 2024 se konalo odvolací jednání, při kterém zástupkyně žalovaného uvedla, že žalovaný podal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, kterou žalovaný podal proti rozhodnutí žalovaného. (Ministerstvo pro místní rozvoj) a tento návrh na přiznání odkladného účinku žalobě byl zamítnut. Žalobou se žalobce (v tomto řízení v postavení žalovaného) domáhá zrušení rozhodnutí, která jsou shora uvedena. Krajský soud v Plzni rozhodl takto usnesením č. j. 55 A 35/2024–83, ze dne 15. 10. 2024. Uzavřel, že tvrzení žalobce spočívající v porušení práva na spravedlivý proces nejsou v rámci návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodná. Případná pochybení správních orgánů v procesu vydání napadeného rozhodnutí jsou předmětem posouzení důvodnosti žaloby, nikoli hlediskem pro posouzení důvodnosti návrhu na přiznání odkladného účinku. Tvrzení žalobce obsažená v jeho návrhu tedy nepředstavují dostatečný podklad pro přiznání odkladného účinku žalobce.

14. Za této situace při vědomí toho, že žalovaný byl o tomto rozhodnutí řádně informován, stejně byl informován i žalobce, soud učinil výzvu stranám, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Žalobce souhlasil, žalovaný žádal o prodloužení lhůty do 26. 11. 2024, poté požádal do 20. 12. 2024. Odvolací soud mezitím nařídil jednání na 16. 12. 2024 a dne 13. 12. 2024 obdržel vyjádření žalovaného, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání. Jednání tedy bylo odvoláno a dne 16. 12. 2024 byl vyhlášen rozsudek. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, neboť bylo prokázáno, že k havárii na nemovitosti žalovaného ohrožující životy a majetek třetích osob došlo, havárie zasáhla i komunikaci a zrušila důležité dopravní spojení pro občany obce [adresa]. Odstranění následků havárie bylo spěšné, odstranění si vyžádalo náklady v celkové výši 579 333,38 Kč. Rozsah havárie a nákladů byl podložen technickou zprávou, zprávou statika, soupisem prací. Vlastník předmětné stavby neudržoval svůj majetek v řádném stavu, nemovitosti jsou zchátralé. Vlastník doposud nekoná. Žalovaný za vynaložené náklady nezaplatil. Žalobkyně provedla úhradu na náklady nikoli z vlastní dobré vůle, ale protože jí to ukládá zákon (§ 135 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb). Žalobkyně musela na úkor svých občanů, provozu svého majetku a na úkor hospodaření odložit řadu projektů, upravit rozpočtové opatření a peníze vydat. Žalobkyně neměla o nějaké neplatnosti či nezákonnosti vydaného rozhodnutí, na základě kterého platila, ani ponětí. Konala v dobré víře a ve veřejném zájmu. Žalovanou částku uhradila, což bylo prokázáno. Žalovaným napadené rozhodnutí je stále platné a účinné. Žalobkyně dále poukázala na postup soudu, na provedenou koncentraci a na vzdání se práva žalovaného ohledně prokazování těchto svých tvrzení. Ani v odvolacím řízení nenastaly skutečnosti či nebyly předloženy žalovaným důkazy, které by umožňovaly, aby koncentrace řízení byla prolomena. Žalovaný ohledně své zchátralé nemovitosti dosud neučinil žádná opatření a je tedy jasné, že pokud by žalobkyně nezasáhla, vznikaly by další škody. Žalobkyně rovněž poukázala na ust. § 2938 o. z. Kromě potvrzení rozhodnutí požadovala přiznat náklady řízení.

15. Žalovaný na závěr uvedl, že žalobkyně porušila zákonem stanovenou povinnost účelně nakládat s obecním majetkem s péčí řádného hospodáře, když před výplatou odměny stavebnímu podnikateli společnosti [právnická osoba]., nikoli z nedbalosti nesplnila zákonem stanovenou povinnost, která měla spočívat k výzvě stavebnímu podnikateli k prokázání skutečnosti, že se s vlastníkem nedohodl na uhrazení nákladů a až poté plnit. Soud nepřihlédl k tomu, že stavební podnikatel plnil své povinnosti prostřednictvím subdodavatele [právnická osoba] a že společnost prováděla práce na nemovitosti v říjnu 2022, nikoli 26. 9. až 27. 9. 2022, jak je uvedeno ve stavebním deníku. Za účelem doložení obsahu stavebních prací si měla žalobkyně vyžádat monitoring provádění stavebních prací, neboť taková povinnost byla uložena stavebním úřadem. Podle názoru žalovaného nebyl proveden účelově. Jsou tedy pochybnosti o tom, kdy se prováděly stavební práce a v jakém rozsahu. Podle žalovaného došlo k účelovému vytvoření ze strany stavebního úřadu a žalobce dojmu, že žalovaný je nekontaktní. Rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], stavebního úřadu ze dne 8. 9. 2022 je v rozporu se zákonem stanovenými podmínkami a jedná se o porušení zásadní. Provedení průzkumu trhu bylo pouze zdánlivé, protože se vybíralo mezi sebou propojenými stavebními firmami a došlo k vytvoření podmínky pro možnost nestandardní vysoké výplaty. Práce prováděné těžkou technikou CAT 330 a CAT 308 byly konány pouze ve dvou pracovních dnech. 26. 9. 2022, 27. 9. 2022, přitom v e-mailové korespondenci s ředitelkou společnosti [právnická osoba] je uvedeno, že práce byly v říjnu 2022. Předžalobní výzva byla odeslána v době, kdy rozhodnutí stavebního úřadu ještě nebylo pravomocné. Žalovaný svým jednáním nezpůsobil a nezpůsobil zvyšování nákladů, neboť od začátku války Ruské federace proti Ukrajině plní brannou povinnost a komunikace s žalovaným je ztížena. Žalovaný navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

16. Odvolací soud se s rozhodnutím soudu prvního stupně ztotožňuje, souhlasí s procesním postupem soudu prvního stupně, který odpovídá občanskému soudnímu řádu. Soud prvního stupně vycházel správně z tvrzení a z důkazů označených v koncentrační lhůtě. Soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 8. 9. 2022, které nebylo před soudem prvního stupně zpochybněno a ani nebyla uplatněna námitka žalovaného, že byla vydána dvě rozhodnutí z téhož data, kteroužto žalovaný uplatnil až při odvolacím jednání. Toto rozhodnutí bylo v průběhu odvolacího řízení zpochybněno. To by samo o sobě nemělo pro odvolací řízení význam, avšak bylo zjištěno, že až po vydání rozsudku v této věci, byly ze strany žalovaného uplatněny opravné prostředky do vydaných rozhodnutí stavebního úřadu, které mohly mít vliv na právní moc těchto rozhodnutí. Proto odvolací soud proto řízení přerušil a vyčkal na výsledky přezkumného řízení. Tímto nebyla porušena pravidla koncentrace řízení, neboť se jednalo o skutečnosti nastalé po rozhodnutí soudu prvního stupně a měly vztah k rozhodnutí, o které soud prvního stupně svůj závěr opíral. Ostatní důkazy, které soud prvního stupně neprováděl a na které je také poukazováno i v rámci odvolání, ať už se jedná o stavební deník nebo komunikaci žalovaného s firmami ohledně ceny prováděných prací, jsou však důkazy, které byly navrženy po koncentraci řízení, a takové důkazy jsou nepřípustné. Předmětné řízení je řízením sporným a těmito pravidly se musí důsledně řídit. Navíc, jak vyplývá z výsledků přezkumných řízení ohledně rozhodnutí stavebního úřadu, původní rozhodnutí stavebního úřadu obstála. O koncentraci řízení byli účastníci řádně při jednáních soudu poučeni. Žalovaný pak prostřednictvím své zástupkyně výslovně uvedl, že nebude doplňovat tvrzení a k nim navrhovat případně důkazy, ale naopak bylo iniciováno uzavření smíru z jeho strany, ke kterému pak následně nedošlo. Soud prvního stupně postupoval tedy správně, když žalovanému uložil povinnost zaplatit žalovanou částku, neboť nepochybně bylo prokázáno, že dne 15. 7. 2022 došlo ke zřícení části nemovitosti žalovaného, která zasáhla i komunikaci užívanou veřejností. Stavební úřad konal a nařídil stavebnímu úřadu podnikateli [právnická osoba]., poté, co si zjistil průzkumem trhu, že nabídka této společnosti byla nejvýhodnější, provedení nutných zabezpečovacích prací. Jelikož se stavební podnikatel na úhradě těchto nákladů s žalovaným nedohodl, ten je nezaplatil, musela zaplatit tyto náklady ve smyslu ust. § 135 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb. obec, jejíž obecní úřad je stavebním úřadem. Rozhodnutí, které bylo podkladem pro postup soudu prvního stupně dle § 135 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., tedy platí i nadále.

17. Ustanovení § 135 stavebního zákona upravuje dva instituty určené k řešení závadného stavu stavby. Oba je možné kombinovat, ale v daném případě byla vydána dvě rozhodnutí, jedno, které se týkalo aktuálně vzniklé situace v souvislosti se zřícením části budovy, které bylo nutno řešit neprodleně a okamžitě (viz rozhodnutí ze dne 8. 9. 2022). Odvolací soud toto zdůrazňuje především proto, že při prvním odvolacím jednání žalovaný zpochybňoval existenci dvou samostatných rozhodnutí a namítal, že ve věci byla vydána dvě totožná rozhodnutí. Takový závěr však není pravdivý, protože kromě tohoto rozhodnutí ze dne 8. 9. 2022, bylo vydáno rozhodnutí další ze dne 18. 9. 2022, které však řešilo povinnosti žalovaného do budoucna v souvislosti se zajištěním údržby jeho nemovitosti, která nebyla dlouhodobě v dobrém stavu. První rozhodnutí ze dne 8. 9. reaguje tedy na situaci, kdy stavba bezprostředně ohrožuje život a zdraví osob nebo zvířat a stavební úřad je oprávněn uvedené situace řešit i bez předchozího projednání s vlastníkem stavby. Smyslem těchto prací je totiž provést na stavbě okamžitý zásah a odvrátit zřícení tam, kde není nutné celou stavbu hned odstranit. Nutné zabezpečovací práce se nařizují na stavbě, která je v havarijním stavebním stavu a bez zásahu hrozí její zřícení. Takové řízení z podstaty věci musí být vedeno rychle a efektivně, protože jeho smyslem je odstranění bezprostředního ohrožení zdraví a životů lidí či zvířat. K případnému odvolání proti rozhodnutí o nařízení nutných zabezpečovacích prací zákonodárce odnímá odkladný účinek. K věci se přizvou odborné osoby, což se v daném případě také stalo. Zákon také upravuje situaci, kdy hrozí nebezpečí z prodlení a v takovém případě stavební úřad může nařídit nutné zabezpečovací práce nebo odstranění stavby stavebnímu podnikateli, který je k provedení takových prací odborně vybaven. Platí pak, že pokud se vlastník stavby nedohodne a neuhradí stavebnímu podnikateli náklady na provedení nutných zabezpečovacích prací, náklady mu uhradí stavební úřad, respektive obec pověřená výkonem stavebního úřadu. Tyto náklady pak má obec právo zpětně vymáhat po vlastníkovi stavby. Bylo také judikováno, že k takovému řešení má docházet pouze v mimořádných situacích, pokud s ohledem na okolnosti by v důsledku prodlení s vydáním rozhodnutí hrozila okamžitá závažná újma (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2013, č. j. 30 A 3/2012–84). V takových případech má stavební úřad možnost upustit i od předchozího projednání s účastníky, včetně výzvy dle § 36 odst. 3 správního řádu 18. Odvolací soud nemá pochyb o tom, že k takové situaci v daném případě došlo, neboť ze spisu stavebního úřadu a jeho fotografií vyplývá, v jakém stavu se budova nacházela, je zřejmý i propad střech a stav okolní komunikace, které pak byly částečným zřícením budovy zasaženy. Tyto listiny vyplývaly i z odborných zpráv, které byly podkladem pro rozhodnutí. Jelikož hrozilo další zřícení budovy, bylo nutno zasáhnout, jak také uzavřel [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO] ve své zprávě.

19. Práce byly provedeny ve dnech 21. 9. 2022 – 27. 9. 2022. Součástí spisového materiálu je i fotografický materiál, stav před zahájením bouracích prací, stav po ukončení prací a rovněž záznamy z dronu, z nichž vyplývá rozsah poškození, zejména střešních konstrukcí předmětné stavby.

20. Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné a jako takové bylo potvrzeno ve výroku I. a III. rozsudku soudu prvního stupně s tím, že do výroku II. není z povahy věci dáno subjektivní právo žalovaného se odvolat, neboť tímto rozhodnutím mu nebyla způsobena žádná újma.

21. Předchozí jednání o dohodě mezi stavebním podnikatelem a vlastníkem stavby není nutným předpokladem uplatnění této žaloby, předpokladem je uhrazení těchto nákladů. Pokud je dohoda uzavřena, žaloba by byla neúspěšná. Pokud by k dohodě došlo v průběhu řízení (jak se v této věci i zpočátku naznačovalo), mohlo by to mít dopad pouze do rozhodnutí o nákladech řízení.

22. Námitky žalovaného, že žalobkyně měla porušit pravidla spočívající v povinnosti účelně nakládat s obecním majetkem s péčí řádného hospodáře, námitky ve vztahu k období, kdy práce měly probíhat (rozpor ve faktuře a v zápisu stavebního deníku), neprováděného monitoringu dronem, je nutno odmítnout, neboť jde o tvrzení a důkazy uvedené po koncentraci řízení.

23. Jednání ve sporném řízení předpokládá, že soud ustanoví okruh sporných skutečností a v té souvislosti vyzve k doplnění tvrzení a důkazů. Ke splnění této procesní povinnosti jsou účastníci nuceni s vědomím toho, že později uplatněné skutečnosti a důkazy nemohou být předmětem dokazování. Opomene-li účastník, ač poučen soudem, v určeném časovém okamžiku uplatnit právně významné skutečnosti k prosazení nároku či obraně proti němu, musí nést následky v podobě nepříznivého rozhodnutí. Existují výjimky z koncentrace řízení. Jednou z nich je zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů. Žalovaný za nevěrohodnou označil fakturu vystavenou stavebním podnikatelem. Věrohodnost důkazu může být zpochybněna např. tak, že listinný důkaz je ve skutečnosti falzifikátem. Zpochybněním věrohodnosti důkazu ale není, když účastník navrhne důkazy, pomocí nichž chce prokazovat, že skutkový stav byl jiný, než jak vyplývá z provedených důkazů. Takový postup je nepřípustný a takový zvolil žalovaný, když rozporoval výši odměny vyplacené faktury stavebnímu podnikateli s poukazem na svůj následný, až po nastalé koncentraci řízení provedený průzkum trhu, ohledně ceny prováděných prací.

24. Těmto závěrům nebrání ani uváděná a pochopitelně ztížená kontaktnost žalovaného jakožto ukrajinského státního příslušníka, který se účastní obrany své země proti ruskému agresorovi. Žalovaný byl soudem zcela správným postupem poučen a svých procesních právech a povinnostech, a i o koncentraci řízení. Jeho žádostem o prodloužení lhůt bylo vždy vyhověno.

25. Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud má za to, že odvolací námitky žalovaného nebyly shledány důvodnými, rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné a jako takové bylo podle § 219 o.s.ř. potvrzeno ve výroku I. a III. rozsudku soudu prvního stupně s tím, že do výroku II. není z povahy věci dáno subjektivní právo žalovaného se odvolat, neboť tímto rozhodnutím mu nebyla způsobena žádná újma.

26. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.), které jsou představovány odměnou za pět úkonů právní pomoci - sepis vyjádření k odvolání žalovaného, účast u odvolacího jednání dne 19. 10. 2023, účast u odvolacího jednání dne 10. 10. 2024, písemný závěrečný návrh, a to v plné výši po 10 620,- Kč a za účast u odvolacího jednání dne 16. 12. 2024 v poloviční výši - § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., režijními paušály za pět úkonů právní pomoci (5 x 300 Kč), cestovními náhradami v celkové výši 3 599,40 Kč (náklady za jednu cestu z [adresa] do Plzně a zpět, 2 x 85 km osobním vozidlem [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [SPZ], při průměrné spotřebě 4,5 l/km ve výši za jednu cestu 1 199,80 Kč), třemi náhradami za promeškaný čas (jedna za osm půlhodin a 100 Kč ) ve výši 2400 Kč a parkovným ve výši 140 Kč ze dne 19. 10. 2023, 110 Kč ze dne 10. 10. 2024 a 40 Kč ze dne 16. 12. 2024, celkem tedy 54 079 Kč a po připočtení 21 % DPH z této částky 11 356,60 Kč jde o celkem náklady řízení ve výši 65 435,60 Kč. Lhůta k zaplacení byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.