10 Co 417/2023 - 223

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o 42 936 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, č. j. 20 C 358/2027-167 ze dne 22. 8. 2023 a usnesení č. j. 20 C 358/2022-171 ze dne 13. 9. 2023, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku I., a to ve znění usnesení soudu prvního stupně č. j. 20 C 358/2022-171, ze dne 13. 9. 2023, a ve výrocích III. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 746 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 42 933 Kč s úrokem z této částky od 19. 10. 2022 do zaplacení. Tento výrok následně usnesením ze dne 13. 9. 2023 opravil tak, že chybně uvedený text ve znění s úrokem z prodlení z částky nahradil takto: „ s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky“. Výrokem II žalobu do částky 3 Kč s úrokem z prodlení od 19. 10. 2022 do zaplacení zamítl. Výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náhradu nákladů řízení ve výši 3 208 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem IV uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 43 239,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to do jeho výroků I, III a IV a dále do opravného usnesení ze dne 13. 9. 2023 se včas odvolala žalovaná. Nesouhlasila se skutkovými závěry soudu prvního stupně a s argumentací soudu prvního stupně, že žalobce byl oprávněn odstoupit od kupní smlouvy dne 13. 6. 2022. Reklamační řízení, které bylo zahájeno 14. 3. 2022 nemohlo být totiž skončeno z důvodu prodlení, které vzniklo na straně žalobce s předáním pohovky žalované v provozovně žalované v [adresa] k fyzickému posouzení. Dále žalovaná nesouhlasila se závěrem, že na pohovce se dne 14. 3. 2022 projevily vady v podobě vytržení vrutu z dřevotřískové desky a neestetickému vyvolnění potahové látky. Podle žalované nedošlo k vytržení vrutu ve smyslu úplného vypadnutí či odpadnutí, jak vyplývá z dokumentace, která byla součástí reklamace ze dne 14. 3. 2022 a dále z fotografií ing. Urválka. Došlo k posunutí uchycení jednoho pantu v rámci pohovky, ale nikoliv k jeho vytržení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že obě vady byly způsobeny nevhodným konstrukčním řešením pohovky; to ale prokázáno podle žalované nebylo. Vytýkané vady byly způsobené již nevhodnou montáží anebo mechanickým poškozením ze strany uživatelů pohovky. Podle názoru žalované tedy nemohlo dojít k platnému odstoupení od smlouvy dne 13. 6. 2022. Je pravdou, že žalovaná zamítla reklamaci bez ohledání pohovky, nicméně důvodem byl obsah reklamace, ke které žalobce přiložil fotografie a žádal odstranit vady. Žalobce nepožadoval fyzické ohledání pohovky a žalovaná proto posoudila reklamaci na základě fotografií. Byl to spotřebitel, který určil, na základě jakých podkladů má být o reklamaci rozhodnuto. Dne 28. 3. žalovaná reklamaci zamítla z důvodu mechanického poškození pohovky, které bylo způsobeno nevhodným užíváním produktu. Žalobce nesouhlasil s vyřízením reklamace, což sdělil žalované téhož dne. Nabídl možnost posouzení na místě s tím, že si případně žalovaná může sedačku odvést. Dne 28. 3. žalovaná reagovala, požádala žalobce o zaslání pohovky a pokračovala tak v reklamačním řízení. Tuto skutkovou okolnost soud prvního stupně nezohlednil. Podle názoru žalovaného lze nesouhlas spotřebitele s reklamací považovat za kvazi odvolání. Podle názoru žalované zamítnutí reklamace neznamená, že poté nemůže být v daném reklamačním řízení pokračováno. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu, že to měla být ona, která jako podnikatel profesionál měla povinnost uplatněnou reklamaci řádně přezkoumat a pokud by k posouzení potřebovala pohovku, měla žalobce k předložení pohovky vyzvat před zamítnutím reklamace dne 28. 3. 2022. Podle názoru žalované nemůže jít k tíži žalované, pokud vyřizovala reklamaci dle podkladů od žalobce. Žalobce založil novou reklamaci dne 29. 3. 2022 a současně uvedl, že nemá možnost produkt zabalit tak, aby nedošlo k dalšímu poškození produktu při převozu. Soud se tak měl zabývat tím, zda měl žalobce ke dni 29. 3. 2022 možnost zabalit produkt či nikoliv a dále, která ze stran sporu měla povinnost zajistit přepravu pohovky od žalobce k žalovanému s ohledem na vlastnosti pohovky. Podle žalované to byl žalobce, který měl možnost produkt zabalit, a to i prostřednictvím třetích osob, které poskytují balící služby. K tomu žalovaná navrhla důkazy o tom, že existují společnosti, které takovou službu poskytují. Soud prvního stupně však tyto důkazy neprováděl. Reklamační řízení podle žalované tedy nebylo skončeno, protože žalobce neposkytl součinnost a nepředložil pohovku v místě provozovny žalované v [adresa], jak žalovaná požadovala dne 28. 3. 2022. Jelikož reklamační řízení nebylo ukončeno, žalobce nebyl oprávněn otevírat další reklamace či odstupovat od kupní smlouvy. Podle názoru žalované soud prvního stupně důkladně nezohlednil průběh celého reklamačního řízení a dospěl tak k nesprávným závěrům. Soud prvního stupně v bodě 18. rozsudku uvedl, že žalovaná měla povinnost vyzvat žalobce k předložení pohovky před zamítnutím reklamace, ale není zřejmé, z čeho tato povinnost vyplývá. Tyto úvahy jsou v rozporu s ustanovením § 1922 odstavec 1 občanského zákoníku. Z tohoto ustanovení vyplývá, že bylo povinností žalobce předmět plnění předat. Žalobce tedy nemohl dne 13. 6. 2022 ani později od smlouvy odstoupit.

3. Dále žalovaná namítla, že součástí odstoupení od smlouvy nebyl znalecký posudek, ale pouze náhled znaleckého posudku. Ke dni 13. 6. neměla žalovaná za prokázané, že by pohovka trpěla vadami, které žalobce uváděl.

4. Podle názoru žalované se soud prvního stupně měl zabývat celým sledem událostí až do podání žaloby, a to až k vyjádření žalované ze dne 24. 10. 2022. Soud prvního stupně také opomenul, že ještě na podzim roku 2022 žalovaná s žalobcem jednali o převozu pohovky k posouzení k žalované. Na 6. 10. 2022 byl dojednán svoz této pohovky žalovanou, ale problémem bylo, kdo má povinnost zabalit pohovku. O tom soud neučinil žádné skutkové závěry. Reklamační řízení tedy pokračovalo, a to i za situace, pokud by odstoupení od kupní smlouvy žalobce po 28. 3. 2022 bylo shledáno jako platné. Jednání o vyřízení reklamace, obnovilo právní vztah mezi žalobcem a žalovanou. Pokud by žalobce trval na účincích odstoupení od smlouvy, pak by jistě nesouhlasil s odvozem pohovky na podzim roku 2022. Jádrem sporu bylo, kdo měl povinnost pohovku zabalit. Podle žalované to byl žalobce. Tím, že žalobce odmítl pohovku zabalit, je jeho jednání nutno hodnotit jako rozporné s § 6 odstavec 2 občanského zákoníku. Žalobce se sice bránil své povinnosti zabalit zboží s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2694/2016, ale s argumentací s odkazem na tento judikát žalovaná vyslovila nesouhlas s ohledem na jinou skutkovou situaci. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud posuzoval reklamaci dřevěného koupacího sudu vážícího 350 kilogramů, ale v daném případě se jednalo o pohovku, která se skládala ze dvou částí o celkové váze 70 kg a nelze ji proto poměřovat s předmětným koupacím sudem. Pokud se žalobce se bránil, že není schopen zabalit řádně zboží, mohl se obrátit na balící služby v Hradci Králové a okolí. Jelikož žalobce odmítl zabalit pohovku, žalovaná ji nemohla převést, nemohla rozhodnout o reklamaci, a proto nemohl žalobce odstoupit od smlouvy dne 11. 10. 2022.

5. Dále se žalovaná vyjádřila v reklamaci vytýkaným vadám pohovky. Z velké části reklamace byla zjevně nedůvodná, neboť soud prvního stupně uzavřel, že na pohovce se nejpozději dne 14. 3. 2022 objevily vady v podobě vytržení vrutu z dřevotřískové desky a neestetickému vyvolnění potahové vrstvy. Implicitně tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by v místech rohů mělo docházet k vytrhávání ze samotného opěradla, když i znalec [tituly před jménem] Urválek potvrdil při výslechu, že ostatní rohové panty jsou v pořádku, že by došlo k vyvracení opěradla pohovky a že by na místech upevnění pantů opěradla mělo být vidět, že se vytrhávají z dřevotřísky za situace, kdy problematické bylo pouze uchycení jednoho pantu. Podle názoru žalované nedošlo k protržení potahové vrstvy, ale pouze k natažení v látce, přičemž [tituly před jménem] Urválek trval na tom, že u dané pohovky k protržení ve švech nastalo. Znalec Osoba nakonec uvedl, že roztažené švy nejsou důsledkem obvyklého užívání, ale skákání (možná dětí, psů), tedy neběžného užívání. Soud se nezabýval tím, jak žalobce pohovku užíval. Žalovaná tvrdila, že ji neužíval obvyklým způsobem. Žalovaná odkázala na závěry znalce [tituly před jménem] Urválka a jeho vypověď před soudem. Podle žalované bylo v řízení prokázáno, že ztráta pružnosti polyuretanu je přirozenou vlastností daného materiálu. Znalec ani nebyl schopen určit počet používání, který vede ke ztrátě pružnosti. Jelikož jde o přirozenou vlastnost daného materiálu, znalec nezkoumal, zda došlo ke ztrátě pružnosti nadmíru obvyklou, ani nebylo zkoumáno, jak žalobce pohovku užíval. Podle žalované nešlo o konstrukční vadu. Pokud jde o vytržení vrutu z dřevotřískové desky, pak ani jeden ze znalců nesundal pant z pohovky, nemohl tedy určit, jakým způsobem došlo k posunu uchycení pantů z pohovky. Znalci vycházeli pouze ze svých zkušeností, a to jak znalec [tituly před jménem] Urválek, tak znalec Osoba. Pokud je soudem prvního stupně vytýkáno znalci Osobovi, že pohovku neviděl, pak u [tituly před jménem] Urválka nevadí, že ten dělá závěry o příčině posunu uchycení pantu, byť uchycení pantu nesundal. Nelze tedy podle názoru žalované prokázat, zda se jedná o konstrukční chybu či důsledek nevhodného užívání uživateli pohovky. Žalovaná nesouhlasí s tím, že se soud prvního stupně spolehl na závěry znalce [tituly před jménem] Urválka. Podle žalované nebyla prokázána příčina částečného povolení jednoho z uchycených pantů dřevotřísce. Žalovaná proto navrhla vypracování revizního znaleckého posudku, neboť nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně v bodě 21. Z výslechu obou znalců nelze dospět k závěru, že by pohovka byla nekvalitně zkonstruována. Polemika byla vedena ohledně vhodnosti materiálů použitých na pohovce. Podle názoru žalované ani jeden z posudků neprokazuje, že by vytýkané vady měly původ v nevhodné konstrukci pohovky, a je proto na místě nechat zpracovat revizní znalecký posudek.

6. Soud prvního stupně vyslovil závěr, že obě vady byly způsobeny konstrukčním řešením pohovky, což považoval za podstatné porušení smlouvy ve smyslu § 2106 občanského zákoníku. Žalovaná již v době uzavření smlouvy musela vědět, že žalobce by kupní smlouvu neuzavřel, kdyby věděl, že pohovka trpí konstrukčními vadami. Soud prvního stupně nezohlednil námitku žalované s odkazem na koncentraci řízení o tom, že pohovka nebyla sestavována dvěma osobami. Žalobce však nikdy netvrdil, že by pohovku sestavil ve dvou osobách, ani k tomu nenavrhl důkazy. Podle názoru žalované byla žaloba podána předčasně, protože žalovaná nemohla fyzicky posoudit pohovku, neboť ji k tomu žalobce neposkytl součinnost. V řízení, nebylo prokázáno, zda vytýkané nedostatky ze strany žalobce jsou skutečně vadami, které by bránily běžnému užívání. Navíc bylo prokázáno, že se jedná o opravitelné nedostatky. Podle názoru žalované by měla být žaloba zcela zamítnuta.

7. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalované. Uvedl, že podle jeho názoru soud prvního stupně rozhodl správně, v souladu s prokázaným skutkovým i právním stavem. Žalovaná sporuje především způsob a okamžik vyřízení reklamace, možnost zabalení pohovky žalobcem i charakter vytýkaných vad. Podle názoru žalobce rozsudek netrpí žádnými vadami, soud se s tvrzenými vadami, které namítala žalovaná, řádně vypořádal a také se vypořádal s tím, proč některé důkazy neprováděl a proč z některých důkazů nevycházel. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

8. Žalovaná dne 6. 12. 2023 požádala o odročení jednání z toho důvodu, že revizní znalecký posudek, který navrhla k důkazu s doložkou podle § 127a) o. s. ř není ještě zpracován znalcem [tituly před jménem] Karlem Váchou a o konkrétním umožnění místního šetření předmětné pohovky.

9. Dne 9. 1. 2024 požádala žalovaná znovu o odročení jednání a navrhla provedení ohledání pohovky. Žalobce žalované sdělil prostřednictvím své zástupkyně, že místní šetření pohovky ze strany znalce považuje za nadbytečné. Z tohoto důvodu žalovaná navrhla nařízení ohledání předmětné pohovky.

10. Dne 12. 2. 2024 požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu zdravotních potíží zástupce žalované.

11. Při odvolacím jednání dne 29. 2. 2024 se žalovaná k věci znovu vyjádřila a předložila odborné posouzení [tituly před jménem] Karla Váchy. Ve vyjádření uvedla, že jí nebylo umožněno provést ohledání předmětné sedací soupravy, a proto znalec zpracoval odborné posouzení. Znalec se vyjádřil k oběma posudkům, a pokud si prohlédl novou sedací soupravu stejného typu, shledal, že netrpí jakýmikoliv vadami. V případě tvrzených vad: vyvolnění látky, protrhání látky ve švech, nerovnost švů znalec nebyl schopen určit příčinu ve vztahu k předmětné sedací soupravě, ale podle jeho názoru tyto drobné vady neovlivňují estetiku výrobku. Použitý materiál PPUR byl s vyšší hustotou, tedy odpovídal obdobným provedením a požadované kvalitě. Vyjádřil se k ostrým hranám, k neolepeným LDTD hranám, k ostrým hranám pod čalouněním, k ošetření nativního dřeva, k oddělení výklopného kování a odolnosti dna a shledal, že neohraněná LDTD na korpusu je vadou odstranitelnou olepením hran, nezabezpečení kování je vadou odstranitelnou, samovolné sklopení opěráku je také vadou, ale jedná se o vady, které jsou odstranitelné. Pokud by žalobce zaslal sedací soupravu, pak by žalovaná nechala vytýkané vady posoudit. Ohledně nízké pevnosti spojů znalec v odborném posouzení uvedl, že na novém výrobku byly použity dostatečně dlouhé vruty, které by měly vydržet namáhání běžné dospělé osoby. Pokud je spoj na inkriminované pohovce ve stejném provedením s použitím stejného materiálu, tak nejde o vadu, jde o opravitelnou věc s použitím metrických šroubů s matkou, které půjdou skrz LDTD i masiv. Prasklou LDTD lze vylepit a stáhnout.

12. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí řízení mu předcházející ve smyslu ustanovení § 212a a následující o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované, k jejímu následnému vyjádření a také k vyjádření žalobce k odvolání a poté, co v průběhu odvolacího řízení připomenul některé listinné důkazy (účastníkům známé), nesporné skutečnosti, písemné znalecké posudky předložené účastníky a také obsah výpovědi znalců při jednání před soudem prvního stupně (viz rozsudek NS 27 Cdo 1154/2017 ze dne 23. 10. 2017), a doplnil dokazování předloženým odborným posouzením znalce Karla Váchy. Na základě doplněného skutkového stavu (viz níže) dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

13. Soud prvního stupně při prvním jednání ve věci po neúspěšné mediaci a také po neúspěšném pokusu o smírné vyřešení věci (stejně tak byla neúspěšná výzva ke smíru i před odvolacím soudem) konstatoval koncentraci řízení ve smyslu § 118b odstavec 1 o. s. ř. Soud provedl k důkazu listinné důkazy (viz protokol z jednání ze dne 2. 6. 2023), mimo jiné i emailovou komunikaci za celé období jednání mezi stranami, přičemž žalované ještě uložil povinnost předložit tuto komunikaci chronologicky, což se následně stalo (viz poslední jednání před soudem prvního stupně). Jak vyplývá z obsahu vyjádření žalované, průběh těchto jednání zachycený v těchto listinách nebyl mezi stranami sporný, ale žalovaná z nich vyvozovala odlišné právní závěry než žalobce. Při posledním jednání soud poskytl poučení dle ustanovení § 119a odstavec l o. s. ř., žalovaná setrvala na návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku, soud prvního stupně tento důkazní návrh včetně dalších důkazních návrhů zamítl. Na důkazním návrhu v podobě revizního znaleckého posudku setrvala žalovaná i v odvolání a předložila v odvolacím řízení odborné posouzení.

14. Odvolací soud nemá pochybnosti o správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně. U listinných důkazů platí, že vliv skutečností nezachytitelných v protokolu o jednání na hodnocení věrohodnosti je vyloučen, a proto není porušením zásady přímosti o. s. ř. vyvodí-li odvolací soud závěry z těchto listin jiné než soud prvního stupně, aniž by byl povinen sám je předepsaným procesním způsobem zopakovat, případně doplnit. Pokud jde o výslechy znalců, odvolací soud neměl pochybnosti o vyhodnocení jejích závěrů ze strany soudu prvního stupně. Od závěrů soudu prvního stupně neodchýlil; pouze doplnil některé momenty vyplývající z výpovědí znalců. Odvolací soud se tedy ztotožnil s věcným závěrem soudu prvního stupně, který vycházel ze skutkového stavu, který je popsán v odstavci 10, 16 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a po právní stránce věc posuzoval správně dle ustanovení § 1922 odstavec 1 občanského zákoníku, 2001 občanského zákoníku, 2002 odstavec 1 občanského zákoníku, 2106 odstavec l věta první občanského zákoníku a § 19 odstavec 3 zákona o ochraně spotřebitele. V případě námitky absence posudku k odstoupení od smlouvy vycházel odvolací soud po právní stránce také z § 555 o. z.

15. Žalobce si zakoupil přes e-shop žalované pohovku. Byla mu dodána dne 30. 4. 2021. Žalobce ji reklamoval dne 14. 3. 2022 a vytkl její konkrétní vady (vyvracení opěradla, v místech upevnění pantů se šrouby vytrhávají z dřevotřísky, v místech rohů dochází k vytrhávání ze samotného opěradla, dochází k prořezávání stehů potahu) s požadavkem na opravu pohovky. K reklamaci zaslal fotografie dokumentující vytýkané vady. Žalovaný aniž by po žalobci něco dalšího žádal, reklamaci dne 28. 3. 2022 zamítl s tímto vysvětlením: ,,jedná se o mechanické poškození pohovky, které bylo způsobeno nevhodným užíváním produktu“. Žalobce s negativním vyřízením reklamace nesouhlasil, nabídl žalované posouzení pohovky na místě v jeho bydlišti nebo možnost si pohovku odvést. Žalovaný po vyřízení reklamace dne 28. 3. ještě téhož dne požádal žalobce o zaslání pohovky do [adresa] k posouzení a následující den napsal, že chápe, že žalobce nemá možnost pohovku adekvátně zabalit a proto mu nabídl slevu ve výši 7000 Kč, kterou žalobce dne 4. 4. 2022 odmítl. Žalovaná posléze dne 7. 4. 2022 znovu reklamaci zamítla, tentokrát s odůvodněním, že se jedná o „mechanické poškození, u kterého nelze zjistit příčinu“.

16. Již zamítnutím reklamace ze dne 28. 3. 2022 byla podaná reklamace žalovanou vyřízena. Reklamace musí být vyřízena nejpozději do 30 dnů. Reklamační lhůta byla dodržena. Reklamační řízení není dvoustupňové, jak naznačuje žalovaná v odvolání a nesouhlas žalobce s vyřízením reklamace nelze považovat za jakési kvazi odvolání. V této věci nelze ani uvažovat o tom, že by si účastníci dohodli prodloužení reklamační lhůty (ostatně to žalovaná ani netvrdí). Taková dohoda je sice v obecné rovině podle zákona možná, ale časově musí předcházet vyřízení reklamace. Všechna další jednání po negativním vyřízení reklamace dne 28. 3. 2022 byla vedena až po jejím vyřízení (zamítnutí) a tím padá námitka žalované, že by vyřízení reklamace bránilo jednání žalobce a že žalované neposkytl potřebnou součinnost.

17. Především je věcí žalovaného jako prodávajícího, který je ve vztahu ke kupujícímu v pozici profesionála (vztah spotřebitelský), jakým způsobem bude reklamace prováděna. Prodávající není vázán pokyny reklamujícího, ale naopak je to on, kdo má vyvinout odpovídající aktivitu k tomu, aby reklamaci mohl řádně vyřídit. Termín a způsob posouzení reklamovaného výrobku je na prodávajícím a je tedy na něm, aby se např. v potřebném časovém předstihu s kupujícím dohodl na dalším postupu. Jen tehdy, jestliže by v rámci reklamační lhůty žalovaný tímto způsobem jednal a žalobce by v rámci běžící reklamační lhůty odmítal součinnost, bylo by možné uvažovat o tom, že součinnost neposkytl. Byla to ale žalovaná, která v reklamační lhůtě nevyvinula ve vztahu k žalobci žádnou aktivitu. K vyřízení reklamace je nezbytné, aby kupující umožnil prodávajícímu o reklamaci rozhodnout, což se nemůže obejít bez možnosti věc prohlédnout – ovšem v rámci běžící reklamační lhůty.

18. Věc zpravidla (v závislosti na druhu reklamované věci) kupující předkládá prodávajícímu, ale ani to ve smyslu judikatury a ochrany spotřebitelských práv není vždy nutné. Jsou situace, kdy to není ani možné z hlediska praktičnosti a ekonomičnosti takového postupu a není to ani nezbytné v závislosti na pokynech prodávajícího. Prodávající se může vždy s kupujícím domluvit i na jiných způsobech posouzení věci.

19. V rozsudku ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2694/2016 Nejvyšší soud dovodil, že z občanského zákoníku ani ze zákona č. 634/92 Sb. o ochraně spotřebitele nevyplývá, že k účinnému vytknutí vad koupené věci je zapotřebí v provozovně (sídle nebo místu podnikání) prodávajícímu předložit předmět koupě. Takový požadavek je potřeba řešit až následnou komunikací stran smlouvy, která by však měla vést k co nejúčinnějšímu a nejefektivnějšímu vyřízení reklamace. K vyřízení reklamace je nezbytné, aby kupující umožnil prodávajícímu o reklamaci rozhodnout, což se neobejde bez odborného posouzení. Vždy však záleží na povaze koupené věci a na dalších okolnostech. V případě nákupu koupacího sudu o značné hmotnosti Nejvyšší soud uzavřel, že nelze po žalobci (spotřebiteli) požadovat, aby si sám zajistil přepravu věci do sídla žalované k odbornému posouzení. Přeprava celé řady výrobků je pro spotřebitele problematická. A to i přesto, že má nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním svého práva s odpovědnosti za vady (§ 598 občanského zákoníku). Platí, že jakmile kupující zjistí vadu, musí to oznámit, předmět plnění mu předat nebo jej podle jeho pokynů uschovat nebo s ním jinak vhodně naložit tak, aby vada mohla být přezkoumána. Prodávající se tedy může se spotřebitelem domluvit i na jiném způsobu zkoumání, například na základě fotografií, videa natočeného se spotřebitelem, prohlídky servisním technikem v místě bydliště spotřebitele a podobně. Ve shodě se závěrem Nejvyššího soudu platí, že je to prodávající, kdo má zvolit efektivní způsob vyřízení reklamace - například právě návštěvou servisního technika v místě bydliště spotřebitele (viz rozsudek SDEU ve spojených věcech C-65/09, Gebr. Weber GmbH proti Jürgen Wittmer, a C-87/09, Ingrid Putz proti Medianess Elektronics GmbH ze dne 16. 6. 2011).

20. Je také otázkou (v tomto řízení ale už nadbytečnou), zda již způsob vyřízení reklamace žalovanou by založil přímo právo žalobce na odstoupení od kupní smlouvy, neboť odůvodnění zamítavé reklamace by mělo být vždy zcela konkrétní ve vztahu k reklamovaným vadám a není přípustné pouze konstatovat odmítnutí reklamace poukazem na nevhodné užívání výrobku. Taková reklamace totiž není řádně vyřízena.

21. Jelikož žalobce měl jiný pohled na charakter vad výrobku než žalovaná, obrátil se na soudního znalce ing. Urválka z odpovídajícího oboru, který vypracoval znalecký posudek s doložkou dle § 127a o. s. ř. Z posudku vyplynulo, že vady pohovky byly způsobeny konstrukční vadou. Žalobce dne 13. 6. 2022 od kupní smlouvy odstoupil.

22. Soud se zabýval tím, zda žalobce odstoupil od kupní smlouvy oprávněně. Dospěl k závěru, které shrnul v bodu 16 odůvodnění rozsudku a odvolací se s jeho závěry o podstatném porušení smlouvy ztotožňuje a na jeho závěry plně odkazuje. Jednou z odvolacích námitek bylo, že součástí odstoupení od smlouvy nebyl celý znalecký posudek, ale jen náhled posudku. Tato námitka není důvodná, protože znalecký posudek není povinnou součástí odstoupení od smlouvy. Podstatné je, aby právní jednání v podobě odstoupení bylo určité dle § 555 o. z., což vzhledem k jeho obsahu (č. l. 23), bylo splněno.

23. Soud prvního stupně provedl k důkazu účastníky předložené znalecké posudky, vyhodnotil jejich závěry, znalce vyslechl a navzájem také konfrontoval. Posudek a závěry znalce Urválka shledal jako přesvědčivé (viz bod 5. rozsudku soudu prvního stupně). Znalec Osoba, který vypracoval znalecký posudek (rovněž s doložkou dle § 127a o. s. ř.), který předložila žalovaná, sice vyjádřil i jiný důvod, proč došlo k vytržení vrutů z dřevotřísky (nesprávné užívání pohovky), ale ve shodě se znalcem Urválkem dospěl při výslechu před soudem k závěru, že pohovka nebyla konstruována kvalitně a že v místech vrutu by závadě zabránilo zesílení dřevotřísky (DTDL) dřevěnou výstuhou, která však použita nebyla.

24. Závěry soudu prvního stupně o charakteru vad podle odvolacího soudu jsou podložené provedenými důkazy, zejména důkazy v podobě znaleckých posudků a podrobných výslechů obou znalců při soudním jednání. Znalec Urválek v případě vrutů konstatoval, že došlo k jejich vytržení, což bylo ale způsobeno nekvalitním konstrukčním řešením předmětné pohovky. Také shledal protržení látky ve švu, což dokumentoval konkrétní fotografií ve znaleckém posudku na straně 13. Znalec Osoba vyslovil při svém výslechu některé spekulativní závěry (viz bod 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), ale vyjadřoval se souhlasně i k závěrům znalce [Anonymizováno]. Urválka, a to tak, že uvedl, že ,,kdyby tam byl svlak, stačil by smrkový“, nedošlo by k vytržení pantů z dřevotřísky a že tuto otázku znalec Urválek posoudil správně. K otázce pantu také uvedl, že všichni odborníci vědí, že tato pohovka, respektive pohovky obdobného typu jsou ošizené a že při jiném konstrukčním řešení by tato vada nenastala.

25. Žalovaná předložila odborné posouzení vypracované [tituly před jménem] Karlem Váchou obsahující hodnocení vypracovaných znaleckých posudků. Výtah z jeho obsahu je uveden ve vyjádření žalované z 27. 2. 2024 (viz bod 11. tohoto odůvodnění) a odvolací soud důkaz odborným posouzením provedl. Z obsahu odborného vyjádření nevyplývá nic, co by bylo schopno zvrátit závěry obou znalců k vadě předmětné pohovky, která byla konstrukčního charakteru. Právě k otázce konstrukční vady se tento znalec [tituly před jménem] Karel Vácha nevyjádřil, neboť hodnotil, že na novém výrobku, který posuzoval, byly použity dostatečně dlouhé vruty. Dále hodnotil další vady, některé shledal a vyhodnotil je jako vady odstranitelné.

26. Toto odborné posouzení nemohlo zvrátit závěry soudu prvního stupně uvedené zejména v bodě 19 jeho rozsudku soudu prvního stupně s tím, že se znalci Urválek a znalec Osoba se shodli na tom, že pohovka nebyla konstruována kvalitně, měla konstrukční vadu a že v místech vrutů by závadě, která vznikla, zabránilo zesílení dřevotřískové desky dřevěnou výstuhou. Žalobce oprávněně odstoupil od kupní smlouvy a s hodnocením soudu pod bodem 16 se odvolací soud rovněž ztotožňuje.

27. Odvolací soud tedy má za to, že vady předmětné byly způsobeny špatným konstrukčním řešením, a že tež došlo ve shodě se závěrem soudu prvního stupně k podstatnému porušení smlouvy, a tedy k naplnění důvodu k odstoupení k odstoupení od kupní smlouvy. Revizní znalecký posudek slouží k prověření správnosti jiného posudku. Nesouhlas účastníka řízení s posudkem znalce nevede sám o sobě k nutnosti nechat vypracovat revizní znalecký posudek. Účastník musí nejprve sporovaný posudek relevantně zpochybnit. Pochybnosti mohou být vyvolány i jiným posudkem (viz např. NS 22 Cdo 5391/2014 22 Cdo 5137/2015,III ÚS 1336/10) či jiným důkazem, ale to se v tomto řízení nestalo a toto se žalované nezdařilo. Jí předložený znalecký posudek znalce Osoby takovým zpochybněním není, nadto se tento znalec se znaleckým posudkem v otázce některých reklamovaných vad v podstatě ztotožnil a šlo přitom právě o shodu v chybné konstrukci pohovky. Otázka nutnosti vypracovat revizní posudek je dána soudu v rámci volného hodnocení důkazů. Posudek znalce Urválka byl úplný, jasný a znalec své závěry před soudem prvního stupně obhájil (NS 25 Cdo 259/2012). Ani odborné vyjádření předložené v odvolacím řízení takovým důkazem, vedoucím ke zpochybnění shledané konstrukční vady být nemůže. Postup soudu prvního stupně byl shledán jako souladný s postupem předpokládaným v § 132 o. s. ř. Jestliže žalovaná namítla, že soud prvního stupně se nezabýval její námitkou, že pohovka nebyla sestavena dvěma osobami, na což ale žalovaná poprvé poukázala až v rámci závěrečného návrhu, jde o námitku pozdě uplatněnou, ale i nedůvodnou s ohledem na zjištěnou vadu pohovky. Tento závěr se vztahuje i na důkaz místním ohledáním, který byl nadto navržen až v odvolacím řízení, tedy jak po koncentraci řízení, tak i po poučení podle § 119a o. s. ř.

28. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně správných výroků o nákladech řízení uvedených ve výroku III a IV. Výrok II nebyl odvoláním napaden.

29. Odvolací soud rozhodl o nákladech řízení podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl úspěšný žalobce, má proto právo na náhradu nákladů účelně vynaložených nákladů řízení, které spočívají v odměně za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 2 820 Kč, dále za dvě paušální náhrady podle § 13 odst. 4 po 300 Kč, cestovné ve výši 3 506 Kč z [adresa] do Plzně a zpět a náhradu za ztrátu času ve výši 1 000 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 746 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. Cesta byla vykonána osobním automobilem tovární značky [Anonymizováno], registrační značky [právnická osoba] [Anonymizováno] a cestovní náhrady byly vypočteny ze základní náhrady za použití motorového vozidla a z náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu. Základní náhrada se stanoví vynásobením sazby, počtem ujetých kilometrů k jednání a zpět. Základní náhrada vychází z vyhlášky stejně jako průměrná cena pohonných hmot. Daň z přidané hodnoty nebyla požadována, protože zástupkyně žalobce není plátcem DPH.

30. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení