10 Co 86/2022-744

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o žalobu s návrhem na vydání platebního rozkazu, zaplacení 989 027 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, č. j. 38 C 266/2016-654, ze dne 11. 11. 2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a III. potvrzuje a ve výroku II. se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 627 853,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem částku 43 506,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 989 027 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 911 870 Kč od 6. 8. 2016 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 643 051,29 Kč ve stejné lhůtě jako částku dle výroku I. Výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice částku 45 262 Kč (státem placené značné a svědečné) ve stejné lhůtě jako v případě předchozích výroků.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. žalovaný. V odvolání označil znalecký posudek vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] za neúplný, nesprávný a nepoužitelný důkazní prostředek. Poukázal na ust. § 127 odst. 2 o. s. ř. a na nutnost nechat tento znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. V odvolání poukázal především na proces ustanovení znalce a postup soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že je potřeba původně předložený znalecký posudek předělat a uložil znalci [příjmení] povinnost vypracovat jakési doplnění, které ale ve skutečnosti bylo nahrazením původního posudku a vypracování nového posudku, avšak stejným znalcem. Tímto soud zatížil řízení vadou, která měla vliv na nesprávnost rozhodnutí ve věci. Vada byla způsobena nezadáním revizního znaleckého posudku. Za problematický a nestandardní označil žalovaný znalcův vztah k věci. Podle žalovaného je plným právem i povinností znalce neodpovídat na chybně či nesmyslně položené otázky. Znalec by však neměl sám přeformulovat položené otázky. Jelikož k tomuto došlo, má to za následek vadnost znaleckého posudku a jeho nepoužitelnost. Znalec totiž sám samovolně přeformuloval otázky původně mu soudem předložené. Soud pak tyto otázky také doslovně převzal. Znalec překročil své kompetence, nevystupoval jako nestranný odborník, ale stranil žalobci. Znalec se vyjádřil k tomu, že některé jednotkové ceny byly předražené oproti jednotkovým cenám uvedeným v ceníku stavebních prací. Znalec dokonce na straně 5 svého posudku (v pořadí prvního) u jedné z položek uvedl, že tato cena je nekontrolovatelná a nepřijatelná a z toho důvodu byla označena znalcem bez hodnoty 0 Kč. Znalec se také vyjadřoval k právním otázkám, k postavení objednatele jako laika, vyjadřoval k tomu, že si žalobce nedal rozpočet zkontrolovat. Také uvedl, že takový postup se v praxi vyskytuje a jde o postup, který vede k obohacování zhotovitele. Žalovaný poukázal na úvahy Ústavního soudu vyjádřené v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 299/06, kde se Ústavní soud vyjadřuje k nutnosti hodnocení celého procesu utváření znaleckého posudku a také k nárokům na hodnocení znaleckého posudku jako důkazu. Z tohoto důvodu žalovaný namítl, že celý znalecký posudek by měl být odmítnut jako vadný. V souvislosti se znaleckým posudkem dále poukázal na to, že nejen že byl znalec osloven žalobcem, ale že žalovanému nebylo umožněno ohledání stavby. Žalovaný založil k důkazu vyjádření [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který se vyjádřil k zásadním vadám znaleckého posudku. Žalovaný se také ohradil proti argumentu soudu prvního stupně, že žalovaný nepředložil žádný dokument, ať již odborné vyjádření či znalecký posudek, který by se závěry znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] polemizoval a tyto zpochybňoval. Takový výklad procesního postavení žalovaného není v souladu se zákonem. Takovým postupem by byl žalovaný soudem nucen, aby vyhotovoval důkazy žalobci.

3. Další námitka žalovaného se týkala závěru soudu prvního stupně, který se zabýval tím, jak bylo dílo vymezeno ve smluvním vztahu mezi účastníky a jak mělo podle vůle účastníků být uchopeno. Dílo bylo definováno jako kompletní dodávka stavebních prací a stavebních úprav domu dle projektové dokumentace. Dílo bylo podle žalovaného tedy definováno jednotlivými pracemi nezbytnými k jeho provedení a nikoli výsledkem. Rozpočet je třeba chápat jako obecný algoritmus, ze kterého bude vypočtena výsledná cena. Smlouva o dílo obsahovala pouze určité položky, ale nebylo jí dáno, že jsou tyto položky kompletní pro rekonstrukci domu. Žalovaným nebylo garantováno, že za částku uvedenou v rozpočtu, která byla přílohou smlouvy, skutečně vše potřebné postaví. Žalobce to od počátku věděl. Žalobce také věděl, že se jedná o zásadní rekonstrukci starého stavení, kde může dojít k nárůstu ceny díla z důvodu obtížnosti prováděných prací, z důvodu výměny původních materiálů, o nichž se původně mohlo předpokládat, že zůstanou a též z důvodu zajišťovacích a udržovacích prací. Dokumentace ke stavebnímu povolení je pouze obecnou studií. To potvrzují všichni slyšení svědci (nejen svědek [jméno] [příjmení]). Dokumentace ke stavebnímu povolení neobsahovala popisy materiálů, nevyplývalo z ní, co vlastně stavět, co kam zabudovat, nebylo vyřešeno zajištění statiky stavby atd. Na to byl žalobce opakovaně upozorňován (viz e-mailovou komunikace). Žalobce také věděl, že ke dni uzavření smlouvy o dílo není k dispozici projektová dokumentace, která by odpovídala prováděcí dokumentaci stavby, přesto žalobce tlačil na to, ať žalovaný práci zahájí. Žalovaný po obdržení prováděcí dokumentace stavby provedl revizi rozpočtu a vytvořil nový rozpočet, který reflektoval změny prováděcí dokumentace. Některé práce byly v původním rozpočtu uvedeny chybně, část musela být provedena z důvodů stavebnětechnických. Rozpočet byl žalobci předložen, což také žalobce potvrdil. Žalobce uplatnil v průběhu nové požadavky na změnu dispozic nahrávací studia, vzduchotechniku, zboření stávajícího rodinného domu a postavení nového. Měnil požadavek na umístění a počet oken. Opět tuto komunikaci zachycuje e-mailová komunikace mezi nimi. Podle žalovaného tedy nebylo jasné, co se vlastně bude stavět. Za stěžejní žalovaný považoval předložení nového rozpočtu a po předložení tohoto nového rozpočtu ze strany žalovaného, ke kterému došlo dne 21. 11. 2012, žalobce nepožadoval ukončení prací ze strany žalovaného a stavba dále pokračovala a žalobce dokonce zaplatil v lednu 2013 další zálohovou fakturu ve výši 1 000 000 Kč. Podle žalovaného tedy žalobce akceptoval nový rozpočet a tento je nutno považovat za dodatek uzavřené smlouvy o dílo. K odstoupení od smlouvy přistoupil žalobce až písemným oznámením ze dne 9. 8. 2013. V odstoupení uvedl, že žalovaný navýšil cenu díla bez souhlasu objednatele. Podle žalovaného vyvstala zásadní otázka, z jakého důvodu žalobce předtím uhradil další částku ve výši 1 000 000 Kč. Podle žalovaného se jako účelové a nestandardní jeví jednání žalobce, když o stavbu nejevil zájem. Neměl zájem konat kontrolní dny a nic mu nevytýkal. Nikdy nedošlo k protokolárnímu předání díla a žalovaný nebyl přizván k obhlídce díla znalce. Prostavěnost na díle byla kontrolována úvěrující bankou, která nikdy nevznesla proti dokladované výše jakékoli námitky. Podle žalovaného by předmětem vypořádání měly být všechny práce, které byly zhotovitelem provedeny podle nového rozpočtu.

4. Další námitka žalovaného se týkala materiálu na stavbě, když podle žalovaného soud došel k nesprávnému závěru v otázce nezohlednění hodnoty materiálu, který po žalobcově znepřístupnění zůstal na stavbě a o jehož soupisu nebylo mezi účastníky v zásadě sporu. Tuto skutečnost potvrzuje i svědek [příjmení] [příjmení]. Žalovaný poukázal na ust. § 642 odst. 1 o. z. Náklady vynaložené na materiál mají svůj původ odstoupení od smlouvy a lze je tedy podřadit pod účelně vynaložené náklady uvedené v poukázaném ustanovení.

5. Poslední námitka se týkala nákladů řízení, které byly žalobci přiznány a navíc podle názoru žalovaného by měly být shledány předpoklady pro užití ust. § 150 o. s. ř., a to alespoň částečně. V této souvislosti poukázal na majetkový prospěch žalobce v podobě úroku z prodlení z žalované částky.

6. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že se žaloba žalobce v plném rozsahu zamítá, eventuálně aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.

7. Žalobce se k odvolání žalovaného písemně vyjádřil. Uvedl, že se ztotožňuje s napadeným rozsudkem soudu prvního stupně, který považuje za srozumitelný, přiléhavý, podrobně a přesvědčivě a logicky odůvodněný. Poukázal na to, že vydání rozsudku předcházelo rozsáhlé důkazní řízení, při kterém byla provedena většina listinných důkazů (s výjimkou některých listinných důkazů předložených svědkem [příjmení], jejichž provedení bránila koncentrace řízení), a až na dvě výjimky byly provedeny všechny navrhované výpovědi výslechem svědků. Byly provedeny i výslechy účastníků. Skutkový stav věci byl tedy zjištěn úplně a správně. Žalobce poukázal na to, že odvolání žalovaného neobsahuje přesné určení napadených výroků. Odvolání žalovaného, pokud by tato vada nebyla shledána, však považoval za nedůvodné.

8. Žalovaný brojí zejména proti údajným vadám znaleckých posudků zpracovaných [anonymizováno] [příjmení] a i proti osobě znalce, který podle názoru žalovaného nevystupoval jako nestranný odborník. Namítá také, že ani jeden z posudků nebyl úplným a správným a že nemůže být použit jako důkazní prostředek. Podle názoru žalobce jsou však tyto námitky nepravdivé a nepodložené. Každý z posudků byl vybaven doložkou podle § 127a o. s. ř. Posudky jsou použitelné, protože zadání k oběma posudkům bylo vymezeno jinak. Předmětem prvního znaleckého posudku bylo posouzení činnosti zhotovitele ve vazbě na časové lhůty, dosavadní postup realizace a vazba na prováděnou kvalitu díla. Znalec se zaměřil na rozsah a způsob provedení dosud provedených prací. V posudku je popisován stav stavebních úprav na základě místní prohlídky znalce ze dne 3. 7. 2013, tyto jsou zdokumentovány a také jsou zdokumentovány tyto práce s ohledem na posouzení jejich kvality či nekvality, odchylek od projektu či příslušných ČSN. Součástí posudku je fotodokumentace. Tato zjištění znalce byla podkladem pro odstoupení žalobce od smlouvy. Předmět znaleckého posudku následujícího byl jiný. Úkolem znalce bylo ocenění stavby rodinného domu a změny stavby stodoly na audiostudio na základě znalcem sestaveného výkazu výměr a na jeho základě sestaveného stavebního rozpočtu rozestavěné stavby. Je logické, že zjištění znalce o problémech stavby a rozsahu prací byly převzaty do tohoto posudku. Na tom není nic neobvyklého či nesprávného. Rovněž žalovaným do nekonečna opakovaná tvrzení o vadách obou znaleckých posudků, které nebyly odstraněny ani výslechem znalce, jsou nepravdivá. Žalovaný ve skutečnosti brojil pouze proti posudku v pořadí druhému a ten předchozí ponechal ve svých námitkách vždy bez povšimnutí. Námitky ve vztahu k pořadí druhému posudku postrádaly konkrétnost. Znalec tyto námitky buďto uvedl na pravou míru či je vyvrátil, a to v rámci svého výslechu, doplňujícího výslechu, popřípadě i písemně. Na podkladě posudku [číslo] (v pořadí druhý posudek), resp. skutkových závěrů v tomto posudku, stejný znalec zpracoval další posudek, vycházel z dříve zpracovaných posudků a práce, které byly zahrnuty do rozpočtu, ocenil cenami uvedenými v rozpočtu a vícepráce ponechal v cenách soustavy RTS. Nejednalo se tedy o nějaké předělání původního znaleckého posudku, ale o vypracování nového posudku nahrazujícího daný znalecký posudek, ale šlo o dopracování posudku s ohledem na změny východisek ocenění provedených prací ze strany žalovaného. Původně totiž práce byly oceněny v jednotkách dle RTS a později došlo k ocenění dle sjednaných smluvních cen. Další rozdíl pak vyplýval i v samotném rozdělení prací v rámci posudku [číslo]. Pokud žalovaný namítal jako nepřípustnou údajnou ingerenci znalce při zadávání znaleckého posudku, kterou znalec provedl nedatovaným dopisem soudu ze dne 7. 8. 2020, pak je nutné poukázat na důvod, proč tak znalec činil, znalec si nic nevynucoval, jednalo se o formulační úpravy a tomuto návrhu znalce soud vyhověl, a to pouze velmi volně, nikoli rozhodně formulaci zadání tak, jak byla navržena znalcem. Výsledná podoba znaleckého úkolu je tedy po formulační stránce ze strany soudu provedena mnohem přesněji. Soud prvního stupně se k zadání posudku, jehož předmětem bylo vyčíslení hodnoty prací, vyjádřil v odstavci 18. odůvodnění napadeného rozsudku, který žalobce v tomto odvolání cituje. S těmito závěry se žalobce plně ztotožnil. I podle něj žádné ustanovení o. s. ř. zvolený postup soudu nezakazuje. Neexistuje žádné soudní rozhodnutí, které by znemožňovalo znalci, který vypracuje posudek před soudním řízením s doložkou § 127a o. s. ř. dopracování posudku. Určitý vztah znalce k účastníkovi, pro něhož znalec zpracoval posudek, aproboval už samotný zákonodárce právě tím, jak upravil doložku znaleckého posudku podle § 127a o. s. ř. Znalecký posudek opatřený touto doložkou z pohledu důkazní síly a způsobu provedení takového důkazu je postaven na roveň posudku znalce, kterého ustanoví soud. Soudu prvního stupně nic nebránilo, aby z důvodu efektivity zadal doplnění znaleckého posudku stejnému znalci, který vypracoval právě původní znalecký posudek před soudním řízením, ale i další znalecký posudek v této věci. Nelze také odhlédnout od toho, že na jednání dne 30. 6. 2020 žalovaný se znalcem projevil výslovný souhlas. Proto se jeho pozdější kroky, ve kterých se začal domáhat zpracování revizního znaleckého posudku, jeví jako účelové.

9. Žalovaný také namítal vztah znalce k věci, namítal, že znalec nevystupoval jako nestranný odborník a stranil žalobci. Takovéto vyjádření žalobce považuje za přehnaná. Poznámky znalce k práci žalovaného neměly jakýkoli vliv na splnění předmětu znaleckého posudku. Znalec se vyjádřil k některým položkám, hodnotil je jako předražené, přesto je nakonec při vypracování svého znaleckého úkolu použil. Soukromý názor znalce tedy nemá za následek nesprávné závěry znaleckého posudku. Znalec postupoval tak, jak mu uložil v zadání v usnesení ze dne 4. 9. 2020. Argumentace žalovaného ve vztahu k použití nálezu Ústavního soudu III. ÚS 299/06 je zcela nepřípadná, neboť citované závěry vydané v rozhodnutí o ústavní stížnosti se týkaly trestněprávního rozsudku v řízení vedeném pro trestný čin vraždy. Žalovaný dále také namítá, že nepostačí část posudku, kde se znalec vyjadřuje k právním otázkám, pominout. K této otázce však nenabízí žádné relevantní argumenty. Z žádného předpisu také nevyplývá, že by znalec byl povinen žalovaného k šetření, které prováděl na místě, zvát. V řízení tedy nepadla žádná skutečně relevantní námitka ohledně poměrů znalce k věci, účastníkovi či jeho zástupci. V této souvislosti žalobce poukázal na závěry soudu prvního stupně uvedené v odstavci 18 na straně 17 odůvodnění napadeného rozsudku. Pokud se žalovaný ohrazuje proti argumentu soudu, že žalovaný nepředložil žádný dokument, ať již odborné vyjádření (přičemž poukazuje na vyjádření [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), který by se závěry znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] polemizoval, pak takový výklad procesního postavení není v souladu se zákonem. Takový závěr z rozsudku soudu prvního také ani nevyplývá. Předložené vyjádření [jméno] [příjmení] nemůže stát proti znaleckému posudku, neboť neobsahuje doložku podle § 127a o. s. ř. Soud prvního stupně se také vyjádřil k neefektivnímu postupu při případném zadání revizního znaleckého posudku. Soud se také vyjádřil tak, že pouhé pasivní stanovisko žalovaného nemůže ke zpochybnění posudku stačit. Tyto závěry jsou podle žalobce v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, teorie unesení břemene, tvrzení, jakož i tím, že předložený znalecký posudek měl doložku podle § 127a o. s. ř. Žalobce se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a soud k této otázce správně vyjádřil. Žalovaný měl s ohledem na extrémní délku trvání řízení dostatek času i podkladů, aby si případně znalecký posudek revizní nechal zpracovat.

10. K odvolacím námitkám týkajícím se vymezení díla žalobce uvedl, že z odvolacích námitek není úplně zřejmé, k jakým nesprávným skutkovým zjištěním měl soud prvního stupně dospět. To se týká i námitky nesprávného právního posouzení. Žalovaný v odvolání namítl, že soud prvního stupně uvedl, že je podstatné, jak bylo dílo vymezeno ve smluvním vztahu mezi účastníky a že je třeba se zabývat tím, jak mělo být dle vůle účastníků uchopeno. Odůvodnění napadeného rozsudku takovéto závěry neobsahuje. Naopak v odstavci 9 soud stanoví logický postup pro provádění svých právních úprav, kdy se věnuje výkladu pojmu dílo, k jehož zhotovení se žalovaný zavázal, zabývá se otázkou, jaký význam má zpracovaná projektová dokumentace, kdo nese odpovědnost za její nekompletnost, kdo nese následky jejích nedokonalostí a dále pak také odpovídá na otázky, jak byla určena cena za provedení díla, jaký význam má pro zjištění ceny rozpočet, jaké finanční dopady má provedení prací v rozpočtu nezahrnutých a kdy nastala splatnost za provedení ceny díla. Žalovaný zcela opomíjí podstatný závěr soudu prvního stupně, který posoudil vztah mezi účastníky jako vztah spotřebitelský. Je tedy namístě aplikovat § 51a zákona č. 40/1964 Sb. K námitce týkající se výkladu pojmu díla, resp. předmětu díla, jak bylo sjednáno v dané smlouvě žalobce uvedl, že izolovaným gramatickým výkladem spojení„ kompletní dodávka stavebních prací a stavebních úprav domu dle projektové dokumentace“, která mimochodem zní takto:„ zhotovitel se zavazuje provést pro objednatele dílo spočívající v kompletní dodávce stavebních prací (stavby) – stavebních úprav (rekonstrukce) domu [adresa] dle projektové dokumentace, která je součástí smlouvy“ žalovaný dospěl ke zcela opačnému závěru, než soud prvního stupně, protože podle jeho názoru bylo dílo definováno jednotlivými pracemi nezbytnými k jeho provedení a nikoli výsledkem, kterého má být dosaženo. Podle žalobce dílo nemůže být bez dalšího definováno pouze prostřednictvím prací nezbytných k jeho provedení, neboť je jím vždy chápán výsledek nějaké pracovní činnosti zhotovitele. Výsledný stav byl zachycen v projektové dokumentaci, která byla součástí smlouvy o dílo. Výsledný stav byl určen i v územním rozhodnutí spojené se stavebním povolením. Žalobce také nechápe, proč žalovaný jako stavební podnikatel nazývá ověřenou projektovou dokumentaci pouze jakousi obecnou studií, podle které se dokonce nesmí stavět, opak je pravdou. Byť je nutné připustit, že v daném případě bylo nutné k řádné realizaci stavby mít k dispozici i tzv. prováděcí (realizační) dokumentaci. Obě tyto dokumentace však musí být v naprostém souladu, jinak by bylo nutno vyvolat řízení o změně stavby před dokončením. V daném případě s ohledem na velmi nízký stupeň rozestavěnosti díla, neboť byly provedeny v zásadě vyklizovací a bourací práce převážně ve stodole, v době ukončení smlouvy to nebylo ani potřeba. Soud prvního stupně se vypořádal i s tím, že projektová dokumentace podle námitky žalovaného byla nekonkrétní. Žalobce odkázal na odstavec 9 odůvodnění napadeného rozsudku. Bylo na žalovaném, jakožto na profesionálovi, aby na nevhodné pokyny a podklady žalobce upozornil dle § 637 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., a pokud tak neučinil, musí nést nepříznivé dopady on. Žalovaný nic takového neudělal. Za takové upozornění nelze považovat jednání, kterým žalovaný nechal na podzim 2016, tedy šest měsíců po uzavření smlouvy, vypracovat dodatečně navýšený rozpočet. Žalobce také poukázal na to, že to byl žalovaný, kdo doporučil žalobci konkrétního projektanta a že také žalovaný s tímto projektantem přímo komunikoval.

11. Cena díla nebyla sjednána dle rozpočtu. Žalobce se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že se jednalo v daném případě o cenu pevnou. Rozpočet byl přílohou smlouvy a měl být podkladem pro vystavování dílčích faktur za provedení jednotlivých položek uvedených v rozpočtu, jakožto i k vystavování zálohových faktur na jednotlivé položky uvedené v rozpočtu (viz druhý odstavec, článek II. smlouvy o dílo). K závěrům soudu, se kterými se žalobce ztotožnil, ještě uvedl, že smlouva neobsahuje výslovné ujednání, a to právě ve formě algoritmu, podle kterého by cena díla mohla být navyšována v návaznosti na práce neuvedené v rozpočtu či provedené ve vyšším než rozpočtovaném rozsahu a opačně, kdy by cena díla měla být ponižována. I to svědčí pro to, že závěry soudu prvního stupně, že se jednalo o cenu fixní, jsou zcela správné. Předložením nového rozpočtu nemohlo tedy dojít ke změně ceny díla. Pokud z toho žalovaný vyvozoval jakési konkludentní souhlasné jednání, pak žalobce toto odmítl. Žalovaný není schopen ani jednoznačně specifikovat přesný předmět takové konkludentní dohody a i zde se žalobce ztotožnil se závěry soudu prvního stupně uvedené v odstavci 10 napadeného rozsudku, stejně tak jako závěry v odstavci 12 napadeného rozsudku.

12. Další námitky žalovaného se týkaly materiálu. I zde se žalobce plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a nad rámec toho uvedl, že této námitce a jejímu uplatnění v odvolacím řízení brání koncentrace řízení, protože do koncentrace řízení žalovaný nárok na úhradu ceny nezapracovaného materiálu neuplatnil. Podle žalobce byl veškerý materiál žalovanému protokolárně předán. Žalobce žádném soupis, na kterém by se podílel [anonymizováno] [příjmení], nezná. Navíc je žalovaný dostatečně nekonkretizoval, ať již kvalitativně či kvantitativně.

13. K otázce nákladů řízení se žalobce vyjádřil tak, že náklady vynaložené na znalce jsou náklady účelně vynaloženými, neboť tyto náklady byly součástí pohledávky ve výroku I. Podmínky pro uplatnění moderačního práva v daném případě splněny nebyly. Argument úroky z prodlení nemůže vést k modifikaci nákladové povinnosti. Žalobce nezpůsobil extrémní délku trvání řízení a není tedy důvod, proč by měl být tímto způsobem sankcionován. Žalobce proto navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen a byly mu přiznány náklady odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které mu předcházelo ve smyslu § 212 a násl. o. s. ř., vzal v úvahu odvolací námitky, které uplatnil žalovaný a také obsah vyjádření žalobce, a po odvolacím jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Soud prvního stupně se věcí velmi podrobně zabýval, neboť obě strany se k věci velice obsáhle vyjadřovaly. Soud prvního stupně základy jejich argumentace vzal v úvahu, vypořádal se s nimi a také provedl všechny potřebné důkazy, které byly potřeba k objasnění skutkového stavu. Ze skutkového stavu tak jak jej zjistil soud prvního stupně, odvolací soud vychází. Podle názoru odvolacího soudu také soud prvního stupně věc po právní stránce správně posoudil. Odvolací soud se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně a z tohoto důvodu na závěry soudu prvního stupně odkazuje.

16. Pokud jde o skutkový stav věci, ten je shrnutý v rozsudku soudu prvního stupně v bodě 5. jeho odůvodnění. Popisuje i to, jakým způsobem se seznámil žalobce s žalovaným a s [anonymizována dvě slova] a to, že zpočátku spolupráce mezi nimi byla charakterizována společným nadšením pro vybudování zejména nového audiostudia. Všichni tři společně hledali objekt vhodný pro plány žalobce a ještě předtím, než žalobce nabyl vlastnické právo k předmětné nemovitosti v [obec], byla vystavena žalovaným zálohová faktura na částku 100 000 Kč a mělo se jednat o zálohu na zhotovení projektové dokumentace. Tuto částku žalobce žalovanému zaplatil. Bylo zjištěno, že mezi žalobcem a projektantem nebyla uzavřena žádná písemná smlouva a tato skutečnost byla nesporná. Žalovaný namítal, že účastníkem smluvního vztahu s projektantem byl i žalobce, který měl zajišťovat dodání projektové dokumentace žalovanému. V této otázce soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem projektantem smluvní vztah neexistoval. Ke dni 21. 3. 2012 získal žalovaný živnostenské oprávnění pro obor provádění staveb, jejich změna a odstraňování. Dne 29. 3. 2012 byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným písemná smlouva o dílo, jejíž obsah je v rozsudku soudu prvního stupně v podstatné části uveden (viz strana 6 a 7 odůvodnění rozsudku). Přílohami smlouvy byl položkový rozpočet a projektová dokumentace. Jednalo se o dokumentaci ke stavebnímu povolení – stavební úpravy bytového domu [obec] – [anonymizováno] [adresa], zpracované [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s [anonymizováno]. Krycí list rozpočtu vyčíslil celkovou cenu stejně, jako byla uvedena ve smlouvě o dílo. Žalovaný vystavil ve vazbě na uzavřenou smlouvu o dílo zálohové faktury. Kromě částky 100 000 Kč, dále dne 3. 9. 2012 na částku 900 000 Kč a dne 1. 1. 2013 na částku 1 000 000 Kč a dne 25. 3. 2013 na 1 500 000 Kč. Žalobce na základě těchto vystavených faktur zaplatil žalovanému částku 2 000 000 Kč. Dne 31. 7. 2012 bylo vydáno stavebním úřadem [stát. instituce] územní rozhodnutí o umístění stavby. Dne 27. 8. 2012 došlo k předání staveniště žalovanému (viz stavební deník). Následně pro žalovaného [jméno] [příjmení] přezkoumal rozpočet a ve spolupráci s projektantem [anonymizována dvě slova] byl zpracován nový rozpočet. Ten vyčísloval cenu celkem na částku 11 753 103 Kč. Žalovaný tento rozpočet předal žalobci. Žalovaný v období podzimu 2012 do jara 2013 provedl některé vyklízecí práce ve stodole, navezl stavební materiál, ve stodole začal budovat podlahy, započal s úpravami krovů a narazil na projektem neřešené okolnosti, například nerovnost původních podlah stodoly, neřešený odtok dešťové vody, skalnaté podloží pod podlahami, statické problémy. Žalovaný dne 25. 3. 2013 vystavil další zálohovou fakturu a odůvodňoval její vystavení tím, že již veškeré peníze zaplacené žalobcem prostavěl. Žalobce tuto částku už nezaplatil. Žalobce uzavřel dne 14. 4. 2013 mandátní smlouvu s [anonymizováno] [příjmení] (inženýrskotechnický dozor stavby). Dne 18. 4. 2013 se žalobce a [anonymizováno] [příjmení] zúčastnili jednání s [anonymizována dvě slova] a [titul] [anonymizováno] o technických záležitostech. Dne 3. 5. 2013 byl svolán kontrolní den. [anonymizováno] [příjmení] zpracoval pro žalobce kontrolní zprávu, ve které uvedl zjištění ohledně nedostatku projektu, skutečného rozsahu provedených prací, jejich kvality a finančního dopadu. Žalobce si nechal vypracovat znalecký posudek od znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ze dne 2. 8. 2013, ve kterém byl zjištěn rozsah prací, které žalovaný provedl, a zásadní problémy stavby. Dne 9. 8. 2013 žalobce od smlouvy o dílo odstoupil. Odstoupení od smlouvy žalobce odůvodnil tím, že dílo nebylo provedeno, že nebude dokončeno v termínu, není prováděno řádně a odborně a bez souhlasu žalobce došlo k navýšení ceny díla s odkazem na § 642 s. o. z. a závěry znaleckého posudku. Na stejné listině pak žalobce vyzval žalovaného, aby na staveniště vstupoval jen v doprovodu žalobce. Žalovaný odstoupení od smlouvy neuznával, zpochybňoval důvody odstoupení s tím, že sám od smlouvy odstupuje. Žalobce si pak nechal vypracovat od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] znalecký posudek ze dne 6. 8. 2016, v němž byla vyčíslena hodnota provedených prací a vady díla. Znalec uvedl, že při ocenění postupoval podle cenové soustavy RTS I/ 2013. Žalobce pak vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 911 870 Kč. V řízení pak soud zadal přepracování znaleckého posudku stejným znalcem tak, aby byly rozlišeny práce provedené ve znaleckém posudku ze dne 2. 8. 2013 na ty, které jsou zahrnuty v rozpočtu, který tvořil součást smlouvy o dílo a na ty, které zahrnuty nejsou, a aby byla zjištěna cena skutečně provedených prací zahrnutých v rozpočtu dle jeho cenové úrovně. Znalec dne 20. 11. 2020 odlišil práce do rozpočtu zahrnuté pro tvorbu cenu díla, vyčíslil je na částku 379 406 Kč a práce do rozpočtu nezahrnuté (žalovaným nazývané vícepráce) pak ocenil na částku 686 547 Kč bez DPH a doplnil je i o práce, které s rozpočtem souvisely, navazují na něj, a proto je vhodné o ně snížit druhou skupinu a zvýšit částku odpovídající v rozpočtu zahrnutým pracím o 253 984,05 Kč bez DPH.

17. Při právním hodnocení vycházel soud prvního stupně z § 3028 a § 631 o. z., které se týkají smlouvy o dílo, § 634 týkající se ceny díla a následně úpravy ceny v § 635 o. z. a v souvislosti s tím, že od smlouvy bylo odstoupeno dle § 642 odst. 2 o. z. Po odstoupení od smlouvy ze strany žalobce bylo nutno vypořádat vzájemné nároky dle § 642 odst. 1 o. z. Objednatel (žalobce) využil svého práva kdykoli v průběhu provádění díla od smlouvy odstoupit a podle tohoto zákonného ustanovení má takové právo i bez důvodu. Žalovanému odstoupením od smlouvy ze strany žalobce vznikl nárok na zaplacení částky připadající na již vykonané práce, pokud tyto nevyužije jinak a současně na náhradu účelně vynaložených nákladů. S ohledem na to, jaké práce ze strany žalovaného byly prokázány, když se jednalo o práce v podobě vyklízecích, bouracích prací, zhotovování podlah apod., soud prvního stupně přistoupil k vyčíslení částky, která odpovídá vykonaným pracím a případně účelně vynaloženým nákladům žalovaného. Otázkou bylo, v jakých cenách provedené práce vyčíslit. Tuto otázku soud prvního stupně označil za základní skutkový a právní problém tohoto soudního sporu. Soud se také zabýval definováním díla v souvislosti s tím, jaký dopad má provedení prací nezahrnutých do rozpočtu tvořícího součást smlouvy. Soud prvního stupně odkázal na komentář nakladatelství Wolters Kluwer, rok vydání 2009, a dospěl k závěru, že je třeba zohlednit při vypořádání dohodnutou cenu díla, to tedy znamená, že jen ty práce, které byly v rámci zjištění a tvorby díla podle smlouvy o dílo zohledněny dle do projektantem vypracovaného rozpočtu, je možné vypořádat dle § 642 odst. 1 o. z. Vícepráce v původním rozpočtu neuvedené nelze zohlednit bez uzavřené dohody o změně smlouvy o dílo. Nelze totiž přijmout závěr, že bez dohody účastníků by vznikl žalovanému nárok na zaplacení větší částky, než při řádném plnění povinností ze smlouvy o dílo. Tyto práce pak nelze podřadit ani pod účelně vynaložené náklady, protože ty představují jen takové položky, které například souvisí se zakonzervováním díla, mají původ v odstoupení, nikoli však v činnostech před tímto úkonem a v této souvislosti odkázal soud prvního stupně na celou řadu judikátů k této otázce se vztahující. Soud prvního stupně vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2870/2014, kterým byl vyložen postup podle § 642 odst. 1 o. z. Žalobce zaplatil zálohové faktury, žalovaný je přijal a žalovaný je povinen po odečtení svého nároku rozdíl vrátit objednateli, protože zhotoviteli na částku převyšující tento rozdíl nevznikl právní nárok (§ 642 odst. 1 o. z.). Není přitom třeba, aby zhotovitel uplatnil výslovně námitku započtení. Na zálohách bylo zaplaceno žalobcem 2 000 000 Kč, neboť částka 100 000 Kč zohledněna nebyla, nenavazovala na smlouvu o dílo, ale souvisela s vypracováním projektu. Pokud jde o otázku, na zaplacení jaké částky vznikl žalovanému nárok, pak rozsah skutečně provedených prací a jejich kvalita byla zhodnocena znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 2. 8. 2013. Rozsah těchto skutečně provedených prací a jejich kvalita byly zopakovány v následujícím znaleckém posudku ze dne 6. 8. 2016. Z těchto posudků soud vycházel. S ohledem na to, že původní znalecké posudku nereflektovaly cenu díla dohodnutou účastníky a navíc nebyly odlišeny práce, které pro účely tvorby ceny byly původně do rozpočtu zahrnuté od těch, které tvořily tzv. vícepráce. Z tohoto posudku tedy nebylo možno vyjít, a proto byl vypracován stejným znalcem znalecký posudek dne 20. 11. 2020. Práce do rozpočtu zahrnuté a pro tvorbu ceny díla podstatné znalec odlišil a vyčíslil částkou 379 406 Kč bez DPH, práce do rozpočtu nezahrnuté (žalovaným nazývané práce) pak na částku 686 547 Kč bez DPH a doplnil i práce, které s rozpočtem souvisejí, navazují na něj, a proto je vhodné o ně snížit druhou skupinu a zvýšit částku odpovídající v rozpočtu zahrnutým pracím o 253 984,05 Kč bez DPH. Součet výslovně v rozpočtu zahrnutých položek a na něj navazujících položek představuje částku 633 390,05 Kč bez DPH (379 406 Kč + 253 984,05 Kč). Pokud jde o DPH, ta činila 15 % a částka odpovídající skutečně provedeným pracím s ohledem na dohodnutou cenu díla tak činila 728 398,55 Kč. Jestliže žalobce zaplatil 2 000 000 Kč, rozdíl pak činí 1 271 601, 443 Kč. Žalobce však požadoval částku 925 027 Kč, a proto mu jeho žalobě v plné výši bylo vyhověno, a to včetně příslušenství. Příslušenství se vázalo na předžalobní upomínku, v níž byla stanovena lhůta do 5. 8. 2016. Výše úroku byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K prodlení došlo již za účinnosti NOZ.

18. Soud nezohlednil cenu materiálu, který na pozemcích žalobce po ukončení smlouvy v důsledku odstoupení zůstal a nebyl vydán žalovanému poté, kdy mu byl znemožněn přístup na stavbu. Soud prvního stupně k této námitce uvedl, že pokud materiál nebyl zapracován do stavby, nebylo jej možné zahrnout do vypořádání podle § 642 odst. 1 o. z., neboť se nejedná ani o cenu za práce vykonané ani o účelně vynaložené náklady.

19. Soud prvního stupně se dále vyjádřil v rozsudku k tomu, proč neprovedl další důkazy. Byly to důkazní návrhy žalovaného (výslech externích dodavatelů, aniž by bylo žalovaným uvedeno, o jaké osoby se jedná, přečtení administrativní evidence žalovaného, aniž by bylo blíže uvedeno, o jakou evidenci se jedná). Dále byly zamítnuty důkazní návrhy žalobce, a to výslech svědka [příjmení], protože tuto osobu se nepodařilo ztotožnit a dále výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení], protože ten se omluvil a na výslechu obou osob žalobce již ani netrval. Žalovaný navrhoval k důkazu provést také listiny, které předložil svědek [jméno] [příjmení] (e-mailová korespondence účastníků, smlouva o hypotečním úvěru). Tyto důkazy ale byly navrženy po koncentraci řízení. Tyto listiny měl mít v koncentrační lhůtě k dispozici samotný žalovaný a ani se nejedná o listiny, jimiž by měla být zpochybněna věrohodnost provedených důkazů. Posledním důkazním návrhem žalovaného, který proveden nebyl, byl návrh na provedení revizního znaleckého posudku. Soud prvního stupně uvedl, že tuto otázku zvažoval, protože původně byl znalec osloven jen žalobcem a podle názoru soudu to může vzbuzovat pochybnosti, ale na druhé straně vyslovil, že se nejedná o postup nesprávný, nezákonný a že tato skutečnost sama o sobě nemůže závěry znalce zpochybnit. Jelikož znalec [příjmení] [příjmení] byl obeznámen s dílem již od samotného počátku, pořizoval dokumentaci, byl na místě samém a znalecké posudky byly vypracovány s doložkou dle § 127a o. s. ř., soud prvního stupně oslovil tohoto znalce znovu i v průběhu soudního řízení a také přihlédl k tomu, že kromě vyčíslení vypracovaného [jméno] [příjmení] žalovaný nepředložil žádný dokument, ať již odborné vyjádření či znalecký posudek, který by závěry znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] zpochybnil. Pouze pasivní negativní stanovisko nemůže postačovat. Žalovaný měl v průběhu řízení dostatek času takový důkaz nechat zpracovat, jelikož zpracované znalecké posudky jsou dostatečně určité a vysvětlují závěry zjištěné znalcem. Soud se tedy rozhodl pro nezadání revizního znaleckého posudku s ohledem na přesvědčivost vypracovaného posudku, vysvětlení znalce při jednání, s ohledem na to, že žalovaný nepředložil žádný důkaz vypracovaný odborníkem a za takový důkaz nelze ani považovat vyjádření [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Vypracování revizního znaleckého posudku v dané situaci považoval soud prvního stupně za neefektivní a vzhledem k tomu, že nakonec žalobce požadoval o cca 350 000 Kč méně, než bylo odůvodněno posudkem.

20. Soud prvního stupně pak vyhověl i do výše částky 64 000 Kč za vypracovaný znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení], který žalobce ve svém nároku uplatnil. Žalobce znalci zaplatil a souvislost výdaje s tímto sporem byla jednoznačně dána.

21. Podstatné pro posouzení této věci jsou zejména závěry soudu prvního o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu ust. § 631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb (dále jen občanský zákoník). Podstatným závěrem je také to, že v daném případě se na sjednanou smlouvu o dílo mezi účastníky aplikuje ust. § 51a obč. zák. o spotřebitelských smlouvách, protože žalobce byl v tomto smluvním vztahu spotřebitelem a žalovaný byl profesionálem a v daném případě je nutno pohlížet na ochranu spotřebitele ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku, kdy tato úprava je postavena na myšlence ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Pokud někdo vystupuje ve smluvním vztahu se spotřebitelem jako profesionál, což v daném případě byl žalovaný, pak je profesionál fakticky zvýhodněn s ohledem na svou zkušenost v oboru, ve kterém poskytuje své služby. Spotřebitelské právo stanoví za účelem vyrovnání přirozeně vzniklé nerovnováhy určité odchylky v zájmu spotřebitele. Smlouva o dílo je ve smyslu ust. § 52 obč. zák. spotřebitelskou smlouvou. Žalovaný, ač měl sice jen čerstvě vydané příslušné živnostenské oprávnění, byl ve smluvním vztahu profesionálem, neboť jednal v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti. Podstatou podnikání je soustavná činnost prováděná samostatně vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Je nutné také vycházet z ust. § 55 zejména odst. 3 tohoto ustanovení, dle kterého platí, že v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Závěr soudu prvního stupně o spotřebitelském charakteru sjednané smlouvy o dílo je závěrem správným.

22. Otázkou, čeho se týkala sjednaná smlouva a jak by bylo vymezeno dílo, se také soud prvního stupně správně zabýval a podle názoru odvolacího soudu tuto otázku také správně vyhodnotil. Podstatným dle sjednané smlouvy o dílo byl právě výsledek, kterého mělo být dosaženo. Koneckonců výsledné dílo vyplývalo právě z projektové dokumentace, a to už té prvotní, jejíž kvalita následně byla žalovaným zpochybňována, avšak z důvodu nedostatečné propracovanosti pro následující stavbu, nikoli z toho důvodu, že by nebylo jasné, co se bude stavět. Soud prvního stupně také správně vyhodnotil, že v daném případě byla uzavřena smlouva s pevnou cenou, nikoli tedy dle rozpočtu. Z ujednání písemné smlouvy o dílo jednoznačně vyplývá, že objednatel (žalobce) se ve smlouvě zavázal k převzetí díla ihned po jeho dokončení a k zaplacení celkové ceny, jejíž výše činí 7 099 139 Kč včetně 14 % DPH. Pokud by cena měla být stanovena tzv. měřenou cenou, pak by přímo smlouva musela obsahovat určitý vzorec pro stanovení ceny díla, což v daném případě smlouva neobsahuje. Smlouva neobsahuje žádné ujednání o tom, že by cena díla měla být předběžná, že by později měla být ještě měněna atd. Smlouva byla sjednána písemně, a pokud později žalovaný předkládal žalobci nový rozpočet, pak nedošlo ke změně původní smlouvy o dílo a řádným a zákonným způsobem smlouva o dílo změněna v té části, která se týkala ceny, nebyla a je tedy nutno vycházet z ceny sjednané pevnou cenou v písemné smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky. Pokud byla cena sjednána pevnou částkou, pak to samozřejmě přináší zejména pro zhotovitele určitá rizika, ale tato rizika na sebe žalovaný takto uzavřenou smlouvou vzal. Navíc žalovaný byl tím, kdo smlouvu vypracoval. Je nutno respektovat autonomii vůle, která je elementární podmínkou fungování materiálního právního státu. Žalobce jakožto spotřebitel jednal v důvěře prezentované informace a je nutno zdůraznit, že žalovaný ho také ubezpečoval o tom, že za tuto cenu bude dílo dokončeno (viz e-maily žalovaného z období před uzavřením smlouvy). Zde žalovaný psal o tom, že se do ujednané ceny vejdou. Žalobce nebyl odborníkem ve stavebních pracích a je nutno přihlédnout k tomu, že jak žalovaným, tak i projektantem byl ujišťován o tom, že je reálné za tuto cenu dílo provést, což souviselo s tím, že žalovaný i projektant měli informace o tom, jaké finanční prostředky žalobce bude mít v souvislosti s poskytnutou hypotékou od banky.

23. Žalobce od této smlouvy odstoupil ve smyslu ust. § 642 obč. zák. Žalovaný odstoupení od smlouvy ve fází odvolacího řízení již nijak nezpochybňoval a šlo tedy o to, aby došlo k vypořádání této smlouvy v důsledku jejího odstoupení. Objednatel má totiž právo ve smyslu úpravy dané zákonem č. 40/1964 Sb. od smlouvy kdykoli během provádění díla odstoupit. Zrušením smlouvy pak zanikají veškerá práva a povinnosti smluvních stran vyplývající ze smlouvy. V důsledku odstoupení se tedy smlouva ruší a účastníci smlouvy mají tato práva a povinnosti: Zhotovitel má právo, aby mu objednatel zaplatil práce již provedené, pokud výsledek práce nemůže použít jinak. Při určení výše nároku je třeba vycházet z ceny díla, přihlédnout k míře zapracovanosti, hodnotě zpracovaného materiálu apod. Podmínka, že výsledek práce nemůže být použit jinak, předpokládá, že zhotovitel nemůže rozpracované dílo použít ke zhotovení díla pro jiného objednatele, že je nelze prodat apod. Zhotovitel má také právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, těmi jsou částky vynaložené v souvislosti s odstoupením od smlouvy, které nebyly zahrnuty do ceny díla.

24. Tyto otázky podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně zhodnotil, neboť z východisek shora uvedených soud prvního stupně vycházel a zabýval se správně tím, jak byla cena sjednána a jak se tato sjednaná cena promítne do prací, které měly být na základě smlouvy o dílo ze strany žalovaného provedeny a tyto práce pak také byly v souladu se smlouvou o dílo oceněny znalcem [příjmení] Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně provedených prací ze strany žalovaného a jejich ocenění tak, jak se promítly do rozsudku soudu prvního stupně. Pokud žalovaný namítal nepoužitelnost znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], pak se těmito námitkami se odvolací soud neztotožňuje. Při odvolacím jednání se odvolací soud dotázal žalovaného, v jakém směru a z jakých důvodů navrhuje vyloučení znalce [příjmení] [příjmení] kromě těch, které byly uplatněny v odvolání. Žalovaný žádné další námitky ve vztahu k osobě znalce [příjmení] [příjmení] neuvedl a nejsou zde tedy žádné důvody, pro které by byl tento znalec vyloučen. Obecně platí, že znalecký posudek musí být zpracován znalcem, u něhož nejsou pochybnosti o jeho nepodjatosti. V případě, že lze mít pro poměr znalce k věci, k soudu, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům pochybnost o nepodjatosti znalce, je znalec vyloučen z podání znaleckého posudku, neboť nemůže posoudit skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, objektivně a nezaujatě. Znalecký posudek podaný vyloučeným znalcem není proto pak způsobilým důkazem. Účastník řízení má právo vyjádřit se k osobě znalce a sdělit soudu skutečnosti, pro něž je znalec z podání znaleckého posudku vyloučen. Tyto skutečnosti může sdělit kdykoli, jakmile se o nich dozví; lhůta k uplatnění námitky podjatosti znalce, jejíž zmeškání by mělo za následek, že by již otázku vyloučení znalce nebylo možné v základu zkoumat a vyřešit, není stanovena (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013 ze dne 17. 7. 2014). Žalovaný však žádné námitky, pro které by měl být znalec [příjmení] [příjmení] vyloučen, neuplatnil ani po dotazu při odvolacím jednání.

25. Další námitky ve vztahu ke znaleckému posudku, které byly podkladem pro ocenění provedených prací, se týkaly nesprávnosti, neúplnosti posudku a také se týkaly námitek procedury ustanovování znalce [příjmení] [příjmení]. V této otázce však odvolací námitky odvolací soud nepovažuje za důvodné, neboť nedošlo k žádnému pochybení postupu soudu. Znalecký posudek, který předkládal žalobce v souvislosti s podanou žalobou, byl opatřen doložkou podle ust. § 127a o. s. ř. a tuto doložku pak měly i všechny následující posudky [anonymizováno] [příjmení]. Toto ustanovení má právě ten význam, aby i znalecké posudky, které nebyly zadány znalcem, byly v občanském soudním řízení použitelné. Nelze souhlasit ani s tím, že by posudek [anonymizováno] [příjmení] včetně jeho doplnění nebyl dostatečným podkladem pro skutkový základ věci, který se týkal rozsahu provedených prací a jejich ocenění. K doplňování znaleckého posudku pak docházelo v souvislosti s tím, jaký byl právní názor soudu prvního stupně na ocenění provedených prací, resp. na režim jejich ocenění, když bylo nutné, a s tím odvolací soud se soudem prvního stupně souhlasí, vycházet z toho, jakým způsobem byla cena mezi stranami sjednána. Tento závěr je opodstatněn právě tím (viz shora), že smlouva byla základem vztahu mezi účastníky a je nutné tuto smlouvu mezi nimi respektovat. Smlouvu obě strany svobodně uzavřely a uzavření smlouvy je pádným důvodem pro její dodržení. Odvolací soud také souhlasí s tím, jakým způsobem soud prvního stupně se vypořádal s otázkou toho, že tohoto znalce [příjmení] [příjmení] pověřil dopracováním znaleckého posudku dle otázek, které bylo nutno vyřešit. Takový postup se v daném případě jeví správným a logickým. Byl to tento znalec, který měl co nejvíce informací o provedeném díle v době před odstoupením od smlouvy, tyto práce také zdokumentoval a tato zjištění měla zásadní vliv potom pro jejich následné oceňování. Ustanovený znalec soudem je odborníkem v daném oboru, a to že došlo k přeformulování otázek, nemá na závěry o správnosti a úplnosti znaleckého zkoumání vliv. Jestliže šlo o posouzení skutkového stavu, které stojí na odborných znalostech, je právě nutno využít odborného znalce. Formulace či přeformulování otázek v zadání posudku vytváří pouze jakýsi základní rámec pro vytvoření posudku. Je ostatně běžné, že znalec se pak např. v rámci doplnění posudku nebo při ústní obhajobě vyjadřuje i k dalším otázkám. Jde především o obsah otázek, nikoliv o jejich formulaci. Znalec byl také ke svému znaleckému posudku velmi podrobně vyslýchán. Podstatné je, že po provedení písemných znaleckých posudků a výslechu znalce soud prvního stupně dle zásad v § 132 o. s. ř. uvedených vyhodnotil závěry znalce [příjmení] [příjmení] jako správné. Soud vyhodnotil přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Odvolací soud v této souvislosti také zdůrazňuje to, jakým způsobem se účastníci řízení, a to žalobce a žalovaný v rámci svých účastnických výpovědí vyjádřili k rozsahu provedených prací, které korespondují se znaleckým posudkem a ani žalovaný neuváděl mnohem větší rozsah prací, než byl tedy oceněn a závěry znaleckého posudku jsou tedy v souladu s těmito důkazy v zásadních parametrech, neboť bylo zjištěno, že v podstatě ze strany žalovaného byly prováděny jen určité vyklízecí a bourací práce a potom některé práce ve stodole, zejména v souvislosti s podlahou.

26. Žalovaný v odvolání namítl, že v daném případě soud prvního stupně pochybil, když nenechal vypracovat revizní znalecký posudek. I s touto otázkou se soud prvního stupně podle závěru odvolacího soudu správně vypořádal. Platí totiž, že nejsou dány důvody pro zpracování tzv. revizního znaleckého posudku podle § 127 odst. 2 o. s. ř., jestliže písemné vyhotovení prvního znaleckého posudku nevykazuje žádné vady, které by svědčily o nedostatcích formálních či věcných a pověřený znalec při výslechu před soudem reagoval na vznesené dotazy a neobjevily se nesrovnalosti, které by odůvodňovaly přezkum posudku jiným znalcem či ústavem (rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 259/2012). Právě taková situace byla v daném případě. Pokud žalovaný zpochybňoval závěry znaleckého posudku vyjádřením [anonymizována dvě slova], pak s ohledem na obsah tohoto vyjádření je evidentní, že tímto způsobem nemohly být závěry znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] zpochybněny. Platí, že nesouhlas účastníka se závěry znaleckého posudku však sám o sobě nevede k závěru o nutnosti zpracovat posudek revizní. Účastník musí posudek nejdříve relevantně zpochybnit. Nemá-li soud pochybnosti o skutkovém stavu zjištěném na základě znaleckého posudku, není povinen provést důkaz dalším znaleckým posudkem. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně postupoval správně a tento svůj závěr, proč neprovedl revizní znalecký posudek, také přesvědčivě zdůvodnil. Tato vada řízení před soudem prvního stupně namítaná žalovaný zjištěna nebyla.

27. Smlouva mezi účastníky zanikla odstoupením, k rozsahu provedených prací a jejich ocenění byl ustanoven řádným způsobem znalec, který své závěry před soudem obhájil i v rámci svého výslechu, a je správné z tohoto znaleckého posudku vycházet. Bylo zjištěno, kolik na základě uzavřené smlouvy o dílo žalovaný přijal od žalobce, což byla částka 2 000 000 Kč a po zpracování znaleckého posudku se žalobní nárok žalobce na zaplacení částky 911 870 Kč ukázal jako oprávněný. Znalec na základě doplňujících a přeformulovaných otázek zaujal závěr, že zahrnul práce do rozpočtu zahrnuté pro tvorbu ceny díla, tyto vyčíslil na částku 379 406 Kč a práce do rozpočtu nezahrnuté (žalovaným nazývané jako vícepráce) ocenil částkou 686 547 Kč a tyto pak doplnil o práce, které s rozpočtem souvisely, navazují na něj, a proto je vhodné o ně snížit druhou skupinu a zvýšit částku odpovídající v rozpočtu zahrnutým pracím o 253 984,05 Kč bez DPH. Ve výsledku tedy jde o práce vyčíslené na částku 379 406 Kč a práce s rozpočtem, který charakterizoval práce, souvisely, navázaly na něj, a která činila 253 984,05 Kč. Částka odpovídající skutečně provedeným pracím s ohledem na dohodnutou cenu díla, pak činila 728 398,55 Kč. Rozdíl žalobcem zaplacené zálohy a takto zjištěné částky činí 1 271 601, 443 Kč. Jelikož žalobce požadoval z právního titulu vypořádání částku 925 027 Kč, soud žalobnímu nároku v plném rozsahu vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení z požadované částky 911 870 Kč.

28. O tzv. vícepracích je známo, že jsou častým zdrojem právních problémů a že se jim nedá zabránit ani sebelepší přípravou stavebního projektu. Některé práce se prostě odhalí až při samotné realizaci, například kvůli stavu podloží jako v daném případě nebo stavu přestavované budovy. Důležité však je, že je nutno odlišovat práce provedené na základě již uzavřené smlouvy o dílo, neboť určujícím kritériem je rozlišení, zda lze provedené práce z hlediska jeho účelu a povahy považovat za sloužící ke zhotovení sjednaného díla. Pro toto posouzení je rozhodující časová, místní a věcná souvislost s původní smlouvou o dílo, a proto také tyto práce byly oceňovány a na základě vypracovaného znaleckého posudku také žalovanému proplaceny. Takový postup shledal jako odpovídající Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 1283/16. Předmětem ocenění totiž byly práce v rozpočtu uvedené a práce, které s tímto rozpočtem souvisely a navazovaly na něj. Tímto způsobem se skutečně provedeným pracím dostalo spravedlivého ekvivalentu v podobě jejich ohodnocení. Závěry soudu prvního stupně uvedené tedy v bodě 16. jeho odůvodnění považuje odvolací soud za správné a přesvědčivé.

29. Pokud jde o otázku materiálu, který byl zanechán na staveništi, pak odvolací soud nemůže souhlasit s námitkou žalobce, že mu žádný soupis prací podepsaný [anonymizováno] [příjmení] není znám, protože tento dokument je součástí spisu jako příloha č. 3 a je zde skutečně popsán seznam materiálu, který byl zadokumentován v prostoru stavby. Tento záznam o vydání věcí z prostoru stavby požadovaných zhotovitelem byl zaslán [anonymizováno] [jméno] [příjmení] samotným žalobcem a dle datace je zřejmé, že se tak stalo dne 4. 10. 2013. Soud prvního stupně tento materiál do vypořádání nezahrnul s argumentací, že pokud materiál nebyl zapracován do stavby dle pravidel upravených v ust. § 642 odst. 1 obč. zák. smlouvy o dílo, nebylo možné jej zahrnout do vypořádání, neboť se nejedná ani o cenu za práce vykonané ani účelně vynaloženým nákladům. Žalovaný byl podle názoru soudu prvního stupně stále vlastníkem tohoto materiálu a měl nárok na jeho vydání a nebyl dán důvod pro vypořádání tohoto materiálu.

30. S tímto závěrem by bylo možné polemizovat, neboť otázka toho, kdo byl jeho vlastníkem, nebyla přesvědčivě vyřešena. Žalobce argumentoval tím, že on tento materiál zaplatil, tudíž byl jeho vlastníkem, dále pak lze polemizovat i s tím závěrem, že není možné tuto otázku materiálu vypořádávat ve smyslu ust. § 642 odst. 1 obč. zák. V daném případě dalším žalobcovým argumentem bylo to, že dodaný materiál byl vlastně zhotovitelem poškozen či zničen. Obecně je přípustné, že za splnění předpokladů vyplývajících z ust. § 457 odst. 1 obč. zák. může tu být vždy věc vrácena občanovi a nejde o případ nemožnosti vrátit věc ve smyslu ust. § 458 obč. zák. odůvodňují jen poskytnutí peněžité náhrady. Důvodů, proč nebylo možné tomuto nároku žalovaného vyhovět, bylo několik. Až do odvolacího řízení žalobce tento nárok nijak nespecifikoval. Nebyl toho schopen ani při odvolacím jednání. Další otázkou byla otázka koncentrace tohoto nároku. Je nutno vzít v úvahu, kdy byl tento nárok ze strany žalované v tomto řízení uplatněn, a to v souvislosti s tím, že soud prvního stupně opakovaně strany poučoval ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. a uplatnění tohoto nároku tedy bylo po koncentraci tohoto řízení. Navíc vzhledem k tomu, že při odvolacím jednání částka odpovídající tomuto materiálu zanechanému na staveništi byla rámcově ohodnocena částkou 20 000 Kč, takový nárok by nebylo možné přiznat i z těch důvodů, které jsou uvedeny pod bodem 16. rozsudku soudu prvního stupně. Bylo totiž zjištěno, že rozdíl mezi tím, co žalobce zaplatil žalovanému a skutečně prostavěnou částkou činil 1 271 601, 443 Kč. Částka odpovídající tomuto materiálu pak je pokryta i tím, že žalobce požadoval z právního titulu vzájemného vypořádání pouze částku 925 027 Kč, nikoli 1 271 601, 443 Kč. Ani tato odvolací námitka tedy nebyla shledána důvodnou.

31. Odvolací soud se zabýval i výrokem o náhradě nákladů řízení a dospěl k závěru, že výrok II. rozsudku soudu prvního stupně je v základu správný. Žalovaný byl ve věci neúspěšný a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení na rozdíl od žalobce, který na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo, neboť byl ve věci plně úspěšný. Odvolací soud přezkoumal výrok II. rozsudku soudu prvního stupně z úřední povinnosti, neboť se jedná o náklady řízení a dospěl k závěru, že je namístě pokrátit přiznané náklady řízení o jeden úkon právní pomoci včetně režijního paušálu a DPH, když se jedná o doplnění k vyjádření žalobce (viz č. listu 229), neboť již v předchozím podání se žalobce vyjadřoval a toto tedy navazovala na tento úkon právní pomoci. V ostatních částech odvolací soud odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, a to včetně výroku III., se kterým se odvolací soud rovněž ztotožnil a který byl soudem prvního stupně posouzen správně.

32. Pokud žalovaný namítal, že by v daném případě měl být dán prostor pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., tak s tím odvolací soud nemůže souhlasit, neboť žádné důvody hodné zvláštního zřetele na straně žalovaného shledány nebyly. Pokud jde o namítané příslušenství, které žalobci bylo přiznáno, pak to nesouvisí s otázkou nákladů řízení, ale s otázkou prodlení žalovaného. Tento nárok vyplývá ze zákona, pokud jej účastník uplatní a nemůže mít dopad do nákladového výroku.

33. Výrok o náhradě nákladů před odvolacím soudem vychází z ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud postupoval stejně jako soud prvního stupně pravidlem úspěchu ve věci a žalovaný v odvolacím řízení úspěšný nebyl, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení na rozdíl od žalobce, který má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

34. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 43 506,50 Kč Náklady řízení se skládají z částky 39 628 Kč (náhrada nákladů za právní zastoupení advokátem) a částky 3 878,50 Kč (náhrada nákladů na cestovní výdaje). Náhrada nákladů za právní zastoupení advokátem byla vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a představuje mimosmluvní odměnu advokáta ve výši 30 650 Kč z tarifní hodnoty 989 027 Kč, za dva úkony právní pomoci podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 12 260 Kč (vyjádření žalobce k odvolání žalované, účast u odvolacího jednání). K tomu je nutno připočíst účast při jednání, které se týkalo vyhlášení rozsudku, kde sazba činí 6 130 Kč (§ 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K těmto náhradám je nutno připočíst 900 Kč, což jsou náhrady za hotové výdaje. Náklady řízení pak představují i náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s odst. 3 vyhlášky, a to v souvislosti s uskutečněnými cestami zástupce žalobce na jednání před odvolacím soudem ve výši 1 900 Kč. Žalobce má nárok na náhradu cestovních výdajů svého zástupce podle § 13 odst. 1 za dvě cesty tak, jak byly vyúčtovány, ve výši 3 878,50 Kč. Výše tohoto nároku činí 3 878,50 Kč a je vypočtený jakou součást 2 572,80 Kč, tj. 2 x 2 x 113,1 km (tj. 4 x trasa [ulice a číslo], [část obce], [obec a číslo] – [ulice a číslo], [obec] x 4,70 Kč (sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb.), tzn. 2 126,30 Kč bez DPH + 21 % DPH v částce 446,50 Kč, představující základní náhradu a částky 1 305,70 Kč, tj. 2 x 2 x 113,1 km (tj. Trasa [ulice a číslo], [část obce], [obec a číslo] – [ulice a číslo], [obec], x 7,27 l (průměrná spotřeba vozidla dle TP) /110 km x 39,70 Kč (skutečná cena PHM), představující náhradu za spotřebované pohonné hmoty. Lhůta k zaplacení těchto nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení