102 Co 12/2021- 285

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudkyň JUDr. Ireny Sekavové a Mgr. Hany Říhové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem v [obec], [ulice a číslo], zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem v [obec], [ulice a číslo], zastoupená Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem v [obec], [ulice a číslo], o určení dědického práva, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. března 2021 č.j. 7 C 353/2018-240, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaná není účastníkem řízení o pozůstalosti po [jméno] [celé jméno svědkyně], zemřelé [datum], vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 1183/2015, na základě závěti ze dne [datum], sepsané do notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec].

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů před soudem prvního stupně [částka] a na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka], vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Mělníku na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v plném rozsahu státem zaplacených nákladů; výše a splatnost těchto nákladů bude stanovena samostatným usnesením soudu prvního stupně.

Odůvodnění

1. Řízení o pozůstalosti po [jméno] [celé jméno svědkyně], narozené dne [datum] a zemřelé dne [datum], bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 28.12.2015 č.j. 50 D 1183/2015-5. Provedením úkonů v řízení byl pověřen jako soudní komisař Mgr. [příjmení] [příjmení], notář v [obec] (§ 101 odst. 2 z.ř.s.).

2. V průběhu řízení o pozůstalosti vyšlo o dědickém právu po zůstavitelce najevo, že zákonná dědická posloupnost svědčí v první dědické třídě žalobci (synovi zůstavitelky) a žalované (dceři zůstavitelky). Soudu byla předložena závěť, kterou sepsala dne [datum] do notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářka v [obec]; zůstavitelka v ní povolala za "univerzální dědičku veškerého majetku" žalovanou. Poté, co žalobce označil závěť za "absolutně neplatnou", Okresní soud v Mělníku mu usnesením ze dne 18.9.2018 č.j. 50 D 1183/2015-95 uložil, aby "jako žalobce podal k Okresnímu soudu v Mělníku ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení žalobu proti žalované [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované], na určení, že žalobce je dědicem"; usnesení nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem [datum].

3. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Mělníku dne [datum] domáhal, aby bylo určeno, že žalobce a žalovaná "jsou dědici ze zákona po zesnulé [jméno] [celé jméno svědkyně] a že "dědí oba stejným dílem". Žalobu odůvodnil zejména tím, že považuje závěť zůstavitelky ze dne [datum] za "absolutně neplatnou", neboť ji učinila "v dušení poruše", v době sepisu závěti nebyla v "dobrém zdravotním stavu", kvůli vysokému věku a fyzickým a psychickým problémům užívala značné množství léků, které vzájemně kombinovala, a byla velice často v takovém stavu, že "nebyla schopna posoudit následky svého jednání". Zůstavitelka si bez pomoci nebyla schopna pro obtíže "psychického rázu" obstarat základní životní potřeby. O zůstavitelku se "primárně starala" manželka žalobce, žalovaná o ni neprojevovala žádný výraznější zájem a péči o ni přenechala rodině žalobce. Žalobce současně považuje závěť ze dne [datum] za odporující dobrým mravům, neboť žalovaná "zneužila duševní poruchy zůstavitelky a skrze závěť se pomstila žalobci za domnělé příkoří z prostředí Tělocvičné jednoty Sokol na Mělníce" (ukončení provozu kina Sokol a pracovního poměru žalované na pozici vedoucí kina). Důkazem toho je časová souslednost mezi těmito událostmi, když dne [datum] došlo k rozhodnutí výboru TJ Sokol na Mělníce o skončení provozu kina a k rozvázání pracovního poměru se žalovanou, dne [datum] žalobce jako jednatel [příjmení] [příjmení] na Mělníce zaslal žalované výpověď a dne [datum] zůstavitelka pořídila závěť. O "nepoctivosti" žalované podle žalobce svědčí i to, že až do začátku řízení o pozůstalosti vůbec nevěděl, že by zůstavitelka pořídila závěť.

4. Žalovaná namítala, že zůstavitelka nebyla nikdy omezena ve svém jednání jakoukoliv duševní chorobou a že tu není ani žádný jiný důvod, pro který by měla být závěť ze dne [datum] neplatná. O zůstavitelku se nestaral žalobce a jeho rodina, ale žalovaná, její manžel a její syn. Projevy žalobce vůči zůstavitelce představují podle žalované "domácí násilí páchané v rovině psychické šikany". Smysl závěti spočívá v tom, že zůstavitelka chtěla alespoň "nějakým způsobem kompenzovat nečestné jednání" žalobce v dědickém řízení po jejich otci (manželu zůstavitelky), v němž žalobce získal 1/2 rodinného domu a žalovaná pouze rekreační chalupu, když "díky znaleckému posudku účelově pořízenému žalobcem byla hodnota jejího dědického podílu vyšší a ona musela žalobci vyplácet na dorovnání dědických podílů". Zůstavitelka byla ve zdravotním stavu odpovídajícím jejímu věku a běžným nemocem, se kterými se léčila. Až do roku 2012 působila aktivně jako vrcholný představitel TJ Sokol na Mělníce a ještě v roce 2015 si vedla diář se záznamy o návštěvách lékařů. V roce 2015 navštívila z důvodu dlouhodobého stresu psychiatričku, která u ní neshledala žádnou duševní chorobu ani demenci.

5. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 19.3.2021 č.j. 7 C 353/2018-240 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] a že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice - Okresnímu soudu v Mělníku částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením. Z výsledků dokazování dovodil, že v době sepsání závěti zůstavitelka, a to i s ohledem na svůj zdravotní stav a na nedávné úmrtí svého životního partnera, sice "jednala více emocionálně než racionálně", že to však "neznamená, že by její rozumová stránka v té době byla zcela nebo nějak zásadně potlačena", když ani "nikdo z rodiny při výslechu před soudem výslovně neuvedl, že by v příslušné době byla zůstavitelka natolik duševně chorá, že by vyžadovala psychiatrickou pomoc, nebo že by u ní absentovala rozpoznávací a ovládací schopnost do té míry, že by nebyla schopna samostatně právně jednat". Za klíčový v tomto směru označil soud prvního stupně důkaz znaleckým posudkem [celé jméno znalce], který je založen - na rozdíl od údajů svědků a účastníků, kteří subjektivně hodnotili osobu blízkou - na "objektivních lékařských zprávách" a který vyústil v jednoznačný závěr, že zůstavitelka v době sepsání své závěti netrpěla duševní poruchou, která by ji činila nezpůsobilou k tomuto právnímu jednání". Námitku žalobce, podle níž by závěť ze dne [datum] byla v rozporu s dobrými mravy, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že dokazováním nebylo prokázáno, že by žalovaná měla "výpověď z pracovního poměru vnímat dodnes jako akt křivdy" a že "by zůstavitelka byla zmanipulována žalovanou k údajné mstě"; naopak, důkazem záznamem telefonického rozhovoru ze dne [datum] mezi zůstavitelkou a jejím vnukem [celé jméno žalobce] nejml. byly prokázány "spory při generační výměně ve vedení TJ Sokol na Mělníce" a nebylo doloženo, že by se "rodina žalobce o zůstavitelku starala nepoměrně intenzivněji než rodina žalované". Podle soudu prvního stupně zůstavitelka přinejmenším v době sepsání závěti cítila vůči žalobci a jeho synovi zášť a vyčítala jim jejich jednání v dědickém řízení po svém zesnulém manželovi, jednání ve vedení TJ Sokol na Mělníce, to vše však představuje "legitimní důvody pro to, aby zůstavitelka v pořízení pro případ své smrti zvýhodnila dceru na úkor syna", neboť "je zcela legitimní, že zůstavitel v pořízení pro případ smrti určí pro své děti jiné dědické podíly, než jaké by jim náležely podle zákonné dědické posloupnosti".

6. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. Vytýká soudu prvního stupně v první řadě, že se nevypořádal s jím předloženým znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení], jímž byla stanovena cena rodinného domu rodiny [příjmení], nyní vlastněného žalobcem, ke dni úmrtí jeho otce, který prokazuje, že znalecký posudek vypracovaný [jméno] [příjmení] v dědickém řízení po manželovi zůstavitelky nebyl "účelově zmanipulovaný", a že se nezabýval žalovanou tvrzeným majetkovým poškozením v dědickém řízení po jejich otci [příjmení] [celé jméno žalobce], jež bylo podle názoru žalobce "skutečnou příčinou" sepsání závěti zůstavitelkou, aby "tím žalované ztrátu kompenzovala". Při provádění důkazů soud prvního stupně nesprávně procesně postupoval, když v jeden jednací den vyslechl svědky žalobce a až druhý den svědky žalované, čímž dal "žalované nespornou výhodu v tom, že se mohla připravit". Výpovědi svědků žalované byly "zkonstruované účelově, obsahují množství nepravdivých tvrzení a svědci, případně žalovaná, se na nich domlouvali". Soud prvního stupně také nesprávně vyhodnotil váhu svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] z důvodu vztahu k zaměstnavateli (vnukovi zůstavitelky), i když je to "osoba mimo rodiny" a se zůstavitelkou neměla hlubší vztah. Podle žalobce měla být podkladem pro znalecký posudek o psychickém stavu zůstavitelky zdravotní dokumentace od psychiatričky MUDr. [jméno] [příjmení], protože soud měl informaci, že se u ní zůstavitelka léčila; místo toho sám její zprávu interpretoval. Žalobce proto požaduje, aby byl znalecký posudek dopracován. Soud se rovněž nevypořádal s rozhodnutím úřadu práce ze dne [datum], kterým byla změněna výše příspěvku na péči o zůstavitelku a zůstavitelka označena za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni II - středně těžká závislost. Nesprávný je také závěr soudu prvního stupně o tom, že "rodina žalobce zjevně měla za to, že předchozí vedení učinilo některá nehospodárná rozhodnutí", protože rozhodnutí o ukončení provozu kina nebylo rozhodnutím rodiny žalobce, ale rozhodnutím statutárního orgánu TJ Sokol na Mělníce; nesprávná jsou též skutková zjištění soudu ohledně činnosti zůstavitelky v letech 2012 až 2013 v Sokolské župě Barákově; podle žalobce neoprávněné objednání účetních služeb, skutečnost, že zůstavitelka není autorkou listin o předání razítek, klíčů atd. po skončení jejího funkčního období, které měly svědčit o její schopnosti samostatně právně jednat, nesprávné vyhodnocení telefonického hovoru mezi zůstavitelkou a jejím vnukem, ze kterého je zřejmé, že nebyla schopna rozpoznat osoby či orgány, popřípadě jejich kompetence a povinnosti ("tvrzení zůstavitelky, že kino mělo být ještě v prosinci v provozu, bylo zcela mimo realitu a prokazuje, že zůstavitelka se ve svých myšlenkách pohybovala mimo rámec reálného světa"). Žalobce navrhuje, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen pro nepřezkoumatelnost, popřípadě aby byl po doplnění a zopakování dokazování změněn tak, že se žalobě vyhovuje.

7. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a žaloba zamítnuta. Uvedla, že v řízení před soudem prvního stupně bylo provedeno řádné dokazování, že důkazy byly správně vyhodnoceny a že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, k němu oprávněnou osobou a proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, se nejprve zabýval tím, čeho se žalobce svou žalobou podanou u Okresního soudu v Mělníku dne [datum] domáhal.

9. V řízení o pozůstalosti po [jméno] [celé jméno svědkyně], zemřelé dne [datum], došlo - jak je nepochybné z obsahu spisu Okresního soudu v Mělníku zn. 50 D 1183/2015 - ke sporu o dědické právo ve smyslu ustanovení § 168 z.ř.s., vyvolanému tím, že podle názoru žalobce se účast dědice na pozůstalostním řízení neodvíjí ze závěti ze dne [datum], kterou zůstavitelka povolala za svou jedinou dědičku žalovanou, ale ze zákonné dědické posloupnosti, která v první dědické třídě svědčí žalobci a žalované, neboť závěť ze dne [datum] je neplatným právním jednáním. K tomu, aby byl uvedený spor o dědické právo způsobem vyplývajícím z ustanovení § 170 z.ř.s. vyřešen, není proto možné zabývat se tím, zda žalobci svědčí titul k účasti na pozůstalostním řízení na základě zákonné dědické posloupnosti nebo v jakém poměru mají dědicové nabýt dědictví; předmětem řešení sporu o dědické právo může být v posuzovaném případě jen to, zda žalovaná je (není) jako dědička účastníkem pozůstalostního řízení na základě závěti ze dne [datum].

10. Žaloba podaná na základě odkazu, učiněného soudem v pozůstalostním řízení podle ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s., není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř.; naléhavý právní zájem na určení právního vztahu z dědického práva, z něhož vyplývá, s kým bude nadále jednáno jako s účastníkem pozůstalostního řízení, proto není třeba tvrdit a tedy ani prokazovat. Uvedené ovšem platí jen tehdy, odpovídá-li žaloba požadavkům ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s. na to, jakého práva se odkázaný účastník pozůstalostního řízení má žalobou domáhat. Požaduje-li žalobce něco jiného, může být žalobě o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, vyhověno, jen jestliže bude prokázán naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o.s.ř.) O náležitostech žaloby tak, aby vyhovovala požadavkům ustanovení § 170 odst.1 z.ř.s., je soud povinen - jak již dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2005 sp. zn. 30 Cdo 940/2004, který byl uveřejněn pod R 12/2006) - poskytnout potřebná poučení.

11. Okresní soud v Mělníku v pozůstalostním řízení usnesením ze dne 18.9.2018 č.j. 50 D 1183/2015-95 žalobci uložil, aby podal proti žalované u soudu žalobu o "určení, že žalobce je dědicem". Žalobce, aniž by vzal v úvahu odkaz obsažený v tomto usnesení, se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne [datum] domáhal, aby bylo určeno, že žalobce a žalovaná "jsou dědici ze zákona po zesnulé [jméno] [celé jméno svědkyně] a že "dědí oba stejným dílem". Z výše uvedeného je zřejmé, že ani požadované určení obsažené v usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 18.9.2018 č.j. 50 D 1183/2015-95, ani určení navržené v žalobě podané u soudu prvního stupně dne [datum], neodpovídají požadavkům ustanovení § 170 odst.1 z.ř.s., neboť nepožadují řešení toho, zda žalovaná je (není) jako dědička účastníkem řízení o pozůstalosti po [jméno] [celé jméno svědkyně], zemřelé [datum], vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 1183/2015, na základě závěti ze dne [datum], ale řešení účasti žalobce na řízení a poměru, v jakém by měli účastníci nabýt dědictví po zůstavitelce, ačkoliv se těchto otázek spor účastníků o dědické právo netýká (a vlastně ani pojmově dotýkat nemůže).

12. Odvolací soud poučil žalobce o náležitosti žaloby z hlediska jejího petitu, odpovídající ustanovení § 170 odst.1 z.ř.s. Žalobce po tomto poučení změnil žalobu tak, že se domáhá, aby bylo určeno, že žalovaná není účastníkem řízení o pozůstalosti po [jméno] [celé jméno svědkyně], zemřelé [datum], vedeného u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 1183/2015, na základě závěti ze dne [datum], sepsané do notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec] Odvolací soud tuto změnu žaloby podle ustanovení § 211 a § 95 odst.1 o.s.ř. připustil, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o takto změněné žalobě.

13. Po zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně srozumitelně uvádí dostatek důvodů potřebný k tomu, aby mohla být věc posouzena v odvolacím řízení, přezkoumal odvolací soud věc a dosavadní výsledky řízení a dospěl k závěru, že ani změněná žaloba není důvodná.

14. Vzhledem k tomu, že zůstavitelka [jméno] [celé jméno svědkyně] zemřela dne [datum], řídí se dědění jejího jmění zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (srov. § 3069 NOZ) a v pozůstalostním řízení se postupuje podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (ve znění pozdějších předpisů). Závěť ovšem zůstavitelka pořídila do notářského zápisu dne [datum], tedy v době ještě přede dnem účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Posouzení platnosti tohoto právního úkonu (právního jednání) se proto řídí předchozí právní úpravou - zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění pozdějších předpisů). Kdyby však závěť zůstavitelky ze dne [datum] odporovala v té době platným právním předpisům, považuje se přesto za platnou, jestliže vyhovuje požadavkům uvedeným v zákoně č. 89/2012 Sb. (srov. § 3070 NOZ) Odvolací soud proto nejprve posuzoval otázku platnosti závěti zůstavitelky ze dne [datum] podle v době vyhotovení závěti platných právních předpisů, především podle zákona č. 40/1964 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).

15. Závěť je jednostranný právní úkon (jednostranné právní jednání), kterým zůstavitel (fyzická osoba) činí pro případ své smrti pořízení o svém majetku, popřípadě o celém svém jmění. Pořízení závěti spočívá na plné autonomii vůle zůstavitele. Zůstavitel tedy zásadně může v závěti se svým majetkem (jměním) naložit libovolným způsobem; může z jakéhokoliv důvodu nebo i bez uvedení důvodu povolat za svého dědice kohokoliv (kdo má právní osobnost) a vyloučit tak přechod svého majetku (jmění) na osoby, kterým by jinak dědictví připadlo na základě dědické posloupnosti ze zákona, a dědice může povolat k celému svému majetku (jmění) nebo jen jeho části, popřípadě toliko k jednotlivé věci. Práva některých osob k majetku z pozůstalosti ochraňuje institut tzv. neopomenutelných (nepominutelných) dědiců.

16. O výkon práva v rozporu s dobrými mravy jde tehdy, jestliže se ocitnul v rozporu s uznávaným míněním rozhodující části společnosti, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být výkon práv tak, aby byl v souladu se základními a obecně respektovanými zásadami mravního řádu demokratické společnosti (se zásadou slušnosti, poctivosti, čestnosti, vzájemnou úctou, tolerancí, důvěrou atd.) (srov. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [obec a číslo], str. 67). Protože zůstavitel má zásadně možnost naložit se svým majetkem (jměním) zcela podle své vůle, je již pojmově vyloučeno, aby byla v rozporu s dobrými mravy taková závěť, kterou by zůstavitel povolal za své dědice jen některé své děti a jiné v tomto pořízení pro případ smrti pominul. Nemůže být tedy neplatná závěť [jméno] [celé jméno svědkyně] ze dne [datum] jenom proto, že zůstavitelka povolala za svou dědičku žalovanou a nikoliv také žalobce; okolnosti, jaké pohnutky zůstavitelku [jméno] [celé jméno svědkyně] vedly právě k obsahu závěti ze dne [datum], zda rozhodnutí zůstavitelky [jméno] [celé jméno svědkyně] je žalobcem (a dalšími osobami) vnímáno jako "nespravedlivé" nebo že zůstavitelka neoznámila žalobci pořízení své závěti ze dne [datum] a proč, jsou zcela nerozhodné. Prostřednictvím institutu dobrých mravů není přípustné negovat vůli zůstavitele jednoznačně projevenou v jeho závěti. Žalobce (jako syn zůstavitelky) má (může mít) k majetku z pozůstalosti právo jen na základě institutu nepominutelného dědice.

17. Závěť - stejně jako každý jiný právní úkon (každé jiné právní jednání) - musí být (mimo jiné) vážná, svobodná, určitá a srozumitelná; zůstavitel musí být způsobilý k právním úkonům (právnímu jednání) a nesmí ji pořídit v duševní poruše, která by ho činila k tomuto právnímu úkonu (právnímu jednání) neschopným (srov. § 38 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

18. Duševní porucha se podle moderních medicínských názorů (srov. například [příjmení], J., [příjmení], P. a kol.: Psychiatrie 1. vydání, [obec a číslo]) vymezuje jako zřetelná odchylka od stavu duševního zdraví a rovnováhy, kterým se rozumí stav úplné a sociální pohody, jako výslednice vnitřních (genetických) a vnějších (psychosociálních a enviromentálních) faktorů. Jakákoliv duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, není bez dalšího důvodem neplatnosti právního úkonu (právního jednání); významná v tomto směru je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2012 sp. zn. 30 Cdo 1560/2011) - pouze taková duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu (právnímu jednání) neschopnou posoudit následky svého jednání nebo (a) své jednání ovládnout, jakož i přechodná duševní porucha vyvolaná jednorázovým stavem opilosti, drogovým opojením, hypnózou apod., jestliže vylučuje možnost jednající osoby posoudit následky svého jednání (rozumová, rozeznávací intelektuální schopnost) nebo své jednání ovládnout (určovací schopnost). Závěr o neplatnosti právního úkonu (právního jednání) může soud učinit jen tehdy, bylo-li dokazováním (nepochybně a plně) prokázáno, že jednající osoba nedokázala v důsledku duševní poruchy posoudit následky svého právního úkonu (právního jednání), anebo svůj právní úkon (své právní jednání) ovládnout; rozhodný tu je stav v době, kdy k právnímu úkonu (právnímu jednání) došlo.

19. V projednávané věci žalobce dovozuje, že zůstavitelka [jméno] [celé jméno svědkyně] svou závěť ze dne [datum] pořídila "v duševní poruše", protože v době sepisu závěti nebyla v dobrém zdravotním stavu, když kvůli vysokému věku a fyzickým a psychickým problémům užívala značné množství léků, které vzájemně kombinovala, a byla velice často v takovém stavu, že "nebyla schopna posoudit následky svého jednání" a bez pomoci si nebyla z důvodů obtíží psychického rázu schopna obstarat základní životní potřeby. K prokázání žalobcem tvrzených důvodů neplatnosti zůstavitelčiny závěti provedl soud prvního stupně řadu důkazů, především znaleckým posudkem [celé jméno znalce]. Z provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že zůstavitelka při pořízení závěti dne [datum] netrpěla žádnou duševní poruchou, která by ji k tomuto právnímu úkonu činila neschopnou; vyšel přitom z obsahu znaleckého posudku [celé jméno znalce] a důkazům výslechem svědků a účastníků přikládal - s ohledem na to, že šlo o osoby zůstavitelce blízké a že jejich hodnocení chování zůstavitelky bylo "jen subjektivní" - menší význam.

20. Žalobce vytýká soudu prvního stupně, že hodnotil zprávu psychiatričky MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], ačkoliv k tomu nemá odborné znalosti z oboru gerontopsychiatrie, a že se zřetelem k této zprávě nenechal dopracovat znalecký posudek. Vzhledem k tomu, že MUDr. [jméno] [příjmení] se podle této zprávy setkala se zůstavitelkou pouze jednou (zůstavitelka se u ní neléčila, jak chybně uvádí žalobce) až za několik let po sepsání závěti, je i podle odvolacího soudu nepochybné bez zvláštních odborných znalosti, že její obsah není způsobilý přispět k objasnění, zda byla zůstavitelka v prosinci 2012 způsobilá pořídit závěť. Z obsahu zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] navíc ani nevyplývá, že by zůstavitelka v době vyšetření touto lékařkou nebo v minulosti trpěla nějakou duševní poruchou; nebyl tedy důvod k ní přihlížet, když obsah zprávy neodporuje závěrům znaleckého posudku [celé jméno znalce].

21. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně též v tom, že z rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Příbrami ze dne [datum] nelze učinit relevantní poznatky, neboť z něj nevyplývá, z jakého důvodu (zda pro fyzické nebo psychické obtíže) potřebovala zůstavitelka pomoc jiné osoby s v něm uvedenými činnostmi.

22. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů také zjistil, že o zůstavitelku se staral nejen žalobce s rodinou, ale podstatnou měrou i žalovaná s rodinou. Výpovědi účastníků a jejich svědků se sice liší v hodnocení stavů zdravotní indispozice zůstavitelky, to však lze přičíst laickému pohledu na věc a subjektivnímu vztahu k věci; z žádné výpovědi nebo jiného důkazu nevyplynulo, že by zůstavitelka byla v den pořízení závěti postižena duševní poruchou trvalejší povahy nebo alespoň krátkodobou duševní poruchou. Na duševní poruchu u zůstavitelky nelze usuzovat ani ze žalobcem tvrzené neschopnosti zůstavitelky rozlišovat mezi kompetencemi osob a orgánů v rámci TJ Sokol [obec], nebo z domněnky ("mimo realitu"), že kino mělo být v provozu ještě v prosinci 2012. Nelze totiž vyloučit, že při rozhovoru s osobou blízkou se zůstavitelka striktně nedržela terminologie v označení těchto orgánů a způsobu jejich rozhodování, ani nelze vyloučit, že neoficiálně bylo dohodnuto, že kino bude v provozu i v prosinci 2012, což by pak nebylo samozřejmě zachyceno v oficiálních dokumentech TJ Sokol [obec], jak argumentuje žalobce. Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že zůstavitelka při pořízení závěti nebyla stižena duševní poruchou, která by ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

23. Žalobce rovněž zpochybňuje hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně a předestírá své závěry o tom, jak by důkazy měly být hodnoceny a co by z nich mělo být považováno za zjištěné. Nebere přitom náležitě v úvahu, že soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (srov. § 132 o.s.ř.). Na nesprávnost hodnocení důkazů pak lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud prvního stupně hodnocení důkazů provedl; není-li možné soudu prvního stupně v tomto směru nic důvodně vytknout, není ani možné úspěšně polemizovat s jeho skutkovými závěry. Z obsahu napadeného rozsudku je zřejmé, že popsaným způsobem soud prvního stupně v projednávané věci při hodnocení důkazů postupoval a že logicky a přesvědčivě zdůvodnil své skutkové závěry. Napadá-li žalobce skutková zjištění soudu prvního stupně tím, že jinak hodnotí provedené důkazy, nemůže tím být zpochybněna správnost rozsudku soudu prvního stupně po skutkové stránce.

24. Podle žalobce soud prvního stupně postupoval procesně nesprávně, když při dřívějším jednání vyslechnul "svědky žalobce" a teprve při následujícím jednání "svědky žalované", neboť tím dal žalované "nespornou výhodu v tom, že se mohla připravit". Žalobce však nebere na vědomí, že soud postupuje při výslechu svědků způsobem uvedeným v ustanovení § 126 o.s.ř. a že pořadí, v jakém budou svědci vyslechnuti, soud určuje podle okolností případu. Na úvaze soudu prvního stupně spočívá i to, zda učiní opatření, zda dosud nevyslechnutí svědci budou mít možnost seznámit se s dosavadním průběhem jednání a provedenými důkazy; soud totiž nemá - oproti právní úpravě účinné do 31.12.2000 - povinnost dbát o to, aby svědci, kteří dosud nebyli vyslechnuti, nebyli přítomni jednání, a proto není v rozporu se zákonem ani to, umožní-li soud dosud nevyslechnutým svědkům, aby byli přítomni při jednání a při provádění důkazů nebo aby dosud nevyslechnutí svědci hovořili s osobami, které již učinily svědeckou výpověď. Žalobcova námitka tudíž není způsobilá zpochybnit věrohodnost svědků, kteří byli vyslechnuti na návrh žalované.

25. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního tak, že žalobu zamítl (§ 220 odst.1 písm.d) o.s.ř.), když soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištění a ke změně jeho rozhodnutí došlo jen z důvodu změny žaloby.

26. Protože žalovaná měla v řízení před soudy obou stupně plný úspěch, má právo, aby jí žalobce nahradil náklady, které účelně vynaložila na bránění svého práva (§ 224 odst.1 a 2 a § 142 odst.1 o.s.ř.).

27. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení odvolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] [číslo] 2013 Sb. dnem [datum] zrušena. Odvolací soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem v řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] a v odvolacím řízení ve výši [částka]. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady spočívající v paušální částce náhrad (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) v řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] (9 x [částka]) a v odvolacím řízení ve výši [částka], v náhradě za promeškaný čas v odvolacím řízení ve výši [částka] (4x100 Kč), v náhradě cestovních výdajů v odvolacím řízení ve výši [částka] a v náhradě za daň z přidané hodnoty za řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] a za odvolací řízení ve výši [částka].

28. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši [částka] a odvolacího řízení v celkové výši [částka] žalované zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

29. V souvislosti s vypracováním znaleckého posudku vznikly státu za řízení před soudem prvního stupně náklady, jejichž výše není známa. Protože výsledek řízení před soudem prvního stupně odůvodňuje, aby státu tyto náklady zaplatil žalobce (§ 224 odst.2 a § 148 odst.1 o.s.ř.), bylo rozhodnuto o základu náhrady nákladů řízení státu tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Mělníku na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v plném rozsahu státem zaplacené náklady; výše a splatnost těchto nákladů bude stanovena samostatným usnesením soudu prvního stupně. Poučení o opravném prostředku:

Poučení