7 C 353/2018- 240

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Turnovskou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupené advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení, že žalobce je dědicem takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že pan [celé jméno žalobce], [datum narození], trvale bytem [adresa svědka, žalobce, svědka a svědkyně], [datum narození], trvale bytem [adresa žalované], jsou dědici ze zákona po zesnulé [jméno] [celé jméno svědkyně], [rodné číslo], trvale bytem [adresa svědka, žalobce, svědka a svědkyně], zemřelé dne [datum] a dědí oba stejným dílem, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované, advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení státu České republice – Okresnímu soudu v Mělníku částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce [celé jméno žalobce] (dále i jako„ [celé jméno žalobce] ml.“) se obrátil dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou se domáhal určení, že žalobce a žalovaná jakožto sourozenci jsou dědici ze zákona po své zesnulé matce [jméno] [celé jméno svědkyně], [rodné číslo], zemřelé dne [datum] (dále i„ zůstavitelka“), a dědí oba stejným dílem. Svou žalobu pak odůvodnil následovně. V dědickém řízení po zůstavitelce žalobce s překvapením zjistil, že jeho matka sepsala závěť ve formě notářského zápisu ze dne [datum] sepsaného pod sp. zn. NZ 254/ 2012 (N 301/2012) notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] (dále i„ závěť“), podle které jako svou universální dědičku povolala žalovanou. Žalobce v dědickém řízení neúspěšně namítal neplatnost závěti, načež mu bylo rozhodnutím Okresního soudu v Mělníku učiněným pověřeným soudním komisařem, notářem Mgr. [jméno] [příjmení], ze dne [datum], s právní mocí dne 5. 10. 2018, č. j. 50 D 1183/2015-95, uloženo, aby jako žalobce podal ke zdejšímu soudu proti žalované žalobu na určení, že je dědicem, a to ve lhůtě 2 měsíců. Žalobce namítá neplatnost předmětné závěti ze dvou důvodů: za prvé žalobce namítá nezpůsobilost zůstavitelky k sepsání závěti pro duševní poruchu a za druhé namítá, že závěť se jako taková příčí dobrým mravům. Pokud jde o námitku duševní poruchy zůstavitelky, žalobce uvedl, že tato nebyla v době sepsání závěti, tj. koncem roku 2012 a v roce 2013, v dobrém zdravotním stavu. [příjmení] věk a fyzické a psychické problémy vedly k tomu, že zůstavitelka užívala značné množství léků, které vzájemně kombinovala. Zůstavitelka kupříkladu trpěla cukrovkou, která, jak je obecně známo, může mít i vliv na psychiku. Zdravotní obtíže zůstavitelky se zhoršily v roce 2012 po úmrtí manžela [celé jméno žalobce] (dále„ [celé jméno žalobce] st.), se kterým žila přes 50 let. [příjmení] se nacházela ve stavu, kdy nebyla schopna posoudit následky svého jednání či nebyla své jednání schopna ovládnout. Z jejích projevů bylo seznatelné, že sepsání závěti bylo právním jednáním učiněným v duševní poruše. Zůstavitelka žila až do své smrti v rodinném domě s žalobcem a jeho manželkou [celé jméno svědkyně]. Oba se o ni starali, poskytovali jí zázemí. Zejména manželka žalobce zůstavitelce pomáhala obstarat základní životní potřeby, čehož zůstavitelka nebyla samostatně schopna. Indispozice zůstavitelky spočívaly především v obtížích psychického rázu. Zůstavitelka nebyla schopna správně samostatně užívat předepsané léky, navštěvovat pravidelně lékaře, chodit nakupovat atp. Z těchto důvodu žalobce považuje závěť za absolutně neplatnou. Žalobce dále závěť shledal rozpornou s dobrými mravy. Žalovaná totiž zneužila duševní poruchy zůstavitelky a skrze předmětnou závěť se pomstila žalobci za domnělé příkoří z prostředí Tělocvičné jednoty Sokol na Mělníce, [IČO], jejímž je žalobce starostou (tj. předsedou statutárního orgánu). Žalovaná měla s touto právnickou osobou uzavřenou pracovní smlouvu na pracovní pozici vedoucí kina Sokol. Provoz tohoto kina však byl dlouhodobě ztrátový, musel být ročně dotován částkou [částka], pročež výbor (statutární orgán) Tělocvičné jednoty Sokol na Mělníce dne [datum] rozhodl o uzavření kina a o skončení pracovního poměru s žalovanou pro nadbytečnost, a to jednomyslně všemi devíti přítomnými členy výboru. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná považuje rozvázání pracovního poměru za neoprávněné a osobně jej pociťuje jako akt křivdy. Pod vlivem těchto subjektivních emocí pak žalovaná zneužila duševně choré zůstavitelky, aby skrze inkriminovanou závěť vykonala políček nenávisti a pomsty vůči žalobci. O souvislosti mezi rozvázáním pracovního poměru žalované a závětí zůstavitelky svědčí i skutečnost, že závěť byla sepsána dne [datum]. Rozhodnutí výboru o rozvázání pracovního poměru bylo učiněno dne [datum] a dne [datum] žalobce z titulu své funkce starosty adresoval žalované rozvázání pracovního poměru. Žalovaná při zneužití zůstavitelky nemohla jednat v dobré víře, když jí bylo známo, že žalobce a jeho rodina se o zůstavitelku aktivně starají na každodenní bázi a vyvíjejí značné úsilí, čas a prostředky na to, aby zaopatřili veškeré potřeby zůstavitelky v rozumné míře. Žalovaná navíc o zůstavitelku neprojevovala žádný výraznější zájem a veškerou péči o takto nemocného člověka ponechala na žalobci a jeho rodině. Byť žalobce nesporuje, že se na péči o zůstavitelku podílela i žalovaná a její rodina, již ze skutečnosti, že zůstavitelka bydlela ve stejné nemovitosti s žalobcem a jeho rodinou, je patrné, že podstatnou měrou se na zajišťování jejích každodenních potřeb podílel právě žalobce. Žalobce pak popírá, že by se k zůstavitelce choval hrubým či nevhodným způsobem. Žalovaná tak jednala s úmyslem poškodit žalobce a jeho rodinu. Nepoctivost a nestandardnost jednání žalované ilustruje i skutečnost, že do zahájení pozůstalostního řízení nikomu nebylo známo, že by zůstavitelka měla jakékoli pořízení pro případ smrti.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, neboť zůstavitelka nebyla nikdy stižena jakoukoli duševní poruchou, která by ji omezovala ve způsobilosti právně jednat a taktéž zde nejsou žádné důvody a okolnosti, pro které by měla být závěť neplatnou. Podle žalované byla naopak zůstavitelka vystavena ze strany žalobce a jeho rodiny psychické šikaně. Zůstavitelka trpěla od úmrtí svého manžela ([datum]) hlubokou neúctou k její osobě, pohrdáním, neustálým vyčítáním a nedostatkem skutečného upřímného zájmu o její osobu ze strany žalobce a jeho rodiny. Žalovaná odmítla, že by se žalobce se svojí rodinou o zůstavitelku nějak významně staral, zařizoval její osobní věci, pečoval o domácnost apod. Naopak převážnou část osobních věcí zařizovala žalovaná se svým manželem [jméno] [příjmení] a synem [jméno] [příjmení]. Špatné vztahy mezi žalobcem a zůstavitelkou se projevily již v dědickém řízení po zesnulém manželovi zůstavitelky [celé jméno žalobce] st. V dědickém řízení byla žalovaná poškozena na úkor žalobce v důsledku nekvalitního znaleckého posudku ohledně oceněné nemovitostí, který zpracoval přítel žalobce, zřejmě tzv.„ na míru“, jelikož ocenil rodinný dům se dvěma bytovými jednotkami v centru Mělníka, se zahradou, na částku 2,3 mil. Kč. Z chování žalobce v tomto dědickém řízení byla zůstavitelka rozladěná, avšak v zájmu skončení dědického řízení toto rozdělení majetku akceptovala. Právě v důsledku majetkového poškození žalované v rámci dědického řízení pak zůstavitelka sepsala předmětnou závěť, v níž odkázala žalované svůj veškerý majetek, aby tím žalované ztrátu kompenzovala. Vzhledem k dosavadní agresivitě verbálních projevů žalobce a jeho mladšího syna Bc. [celé jméno žalobce] (dále jen„ [celé jméno žalobce] nejml.“, je zůstavitelka o závěti neinformovala, jelikož by to způsobilo pouze další vyčítání, vulgarity, hádky apod. Pohnutkou zůstavitelky k sepsání závěti tak nebyl nátlak žalované, která si tím chtěla kompenzovat pocit křivdy z pracovněprávních vztahů v rámci Tělocvičné jednoty Sokol na Mělníce. Faktem dále je, že aktivity žalobce v rámci Tělocvičné jednoty Sokol na Mělníce vedly k odstranění zůstavitelky z řady funkcí v této jednotě a k faktické nemožnosti podílet se na aktivitách jednoty, což zůstavitelku, která do roku 2012 patřila mezi vrcholné představitele jednoty, trápilo. Pokud jde o zdravotní stav zůstavitelky, tento byl normální, odpovídající jejímu věku a běžným nemocem, se kterými se dlouhodobě léčila. Choroby zůstavitelky se však týkaly jejího fyzického zdraví, nikdo nikdy nenaznačil žádný problém psychického rázu. Zůstavitelka byla schopna si chystat léky, docházet či dojíždět v doprovodu žalované na lékařské prohlídky. Medikace byla pečlivě hlídána a nikdy se nestalo, že by si zůstavitelka špatně nekombinovala léky a uváděla se do stavu vylučujícího či omezujícího způsobilost k právnímu jednání. Zůstavitelka vždy jednala samostatně a byla plně schopna posoudit následky svého jednání, hodnotit i jednání a chování členů své rodiny vůči své osobě, které zakládaly pohnutky k dalšímu právnímu jednání. V roce 2012 se zůstavitelka aktivně podílela v rámci aktivit Tělocvičné jednoty Sokol na Mělníce na přípravě významných akcí. V témže období byla zůstavitelka schopna sama pobývat na chalupě ve [obec], kde se též podle potřeby starala i o vlastního pravnuka, syna vnuka [jméno] [příjmení] [jméno] duševním zdraví zůstavitelky svědčí i fakt, že závěť byla sepsána formou notářského zápisu JUDr. [příjmení], která by jistě takový úkon neprovedla u osoby, u níž by měla pochybnost o jejím stavu. Ještě v roce 2015 si zůstavitelka byla schopna vést ve svém diáři poznámky o svých aktivitách včetně návštěv lékařů, osobních věcech, úklidu, potřebě volat si lékařům o výsledky vyšetření apod. Zůstavitelka se těšila prakticky až do své smrti plnému duševnímu zdraví.

3. V reakci na vyjádření žalované žalobce k okolnostem dědického řízení po zesnulém otci obou účastníku uvedl, že způsob ocenění předmětných nemovitostí byl standardní, znalecký posudek rozhodně nebyl„ ušit na míru“. Znalce zůstavitelka osobně znala, jednalo se o spolužáka žalobce.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Účastníci řízení jsou sourozenci, jejichž rodiči byl [celé jméno žalobce] st., narozený dne [datum], zemřelý dne [datum], a zůstavitelka [jméno] [celé jméno svědkyně], narozená dne [datum], zemřelá dne [datum]. Účastníci dalších sourozenců nemají /viz připojené dědické spisy/.

6. Dědické řízení po zemřelém [celé jméno žalobce] st. bylo vedeno zdejším soudem pod sp. zn. 50 D 317/2012. [příjmení] dědili na základě zákonné dědické posloupnosti. Na základě znaleckého posudku [jméno] [příjmení], znalce z oboru ekonomika, ze dne [datum], byl oceněn rodinný dům a garáž se zahradou na adrese [adresa svědka a žalobce], jehož spoluvlastníky do té doby byl [celé jméno žalobce] st. se spoluvlastnickým podílem o velikosti a žalobce a žalovaná, přičemž oba vlastnili podíl o velikosti . Tato nemovitost byla oceněna částkou [částka]. Dále byl znaleckým posudkem ze dne [datum] téhož znalce oceněn rekreační dům s přilehlými pozemky na adrese [adresa], jehož vlastníkem byl [celé jméno žalobce] st. a část přilehlých pozemků patřila do společného jmění manželů [celé jméno žalobce] st. a jeho manželky, a to částkou [částka]. V dědickém řízení pak byla mezi dědici,. tj. mezi účastníky tohoto řízení a zůstavitelkou, uzavřena dohoda o vypořádání dědictví, podle níž žalobce přejal spoluvlastnický podíl ve výši na uvedeném rodinném domě s garáží a zahradou na adrese [adresa svědka a žalobce], který byl oceněn celkem částkou ve výši [částka], a žalovaná přejala do vlastnictví rekreační dům s přilehlými pozemky na adrese [adresa], který byl oceněn celkem částkou ve výši [částka]. K části těchto nemovitostí se pak žalovaná zavázala zřídit ve prospěch zůstavitelky věcné břemeno bezplatného doživotního bydlení a užívání. Vzhledem k rozdílné výši ocenění přejatých nemovitostí se žalovaná zavázala žalobci vyplatit částku [částka] na vyrovnání dědického podílu. Zůstavitelka pak přejala pohledávku z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši [částka] a cenné papíry v hodnotě [částka] a dále s tím, že uhradí pohřební výlohy ve výši [částka]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 3. 2013, č. j. 50 D 317/2012-158 byla tato dohoda schválena/viz připojený dědický spis sp. zn. 50 D 317/2012, zejména úmrtní list na č. l. 1, znalecký posudek [číslo] 2012 na č. l. 97-112, znalecký posudek [číslo] 2012 na č. l. 113 -127, protokol o jednání ze dne [datum] na č. l. 147-152, protokol o jednání dne [datum] na č. l. 155-156 7. Dědické řízení po zemřelé [jméno] [celé jméno svědkyně] bylo vedeno podepsaným soudem pod sp. zn. 50 D 1183/2015. Zůstavitelka dne 13. 12. 2012 sepsala závěť ve formě notářského zápisu sp. zn. NZ 254/ 2012, N 301/2012, notářky JUDr. [jméno] [příjmení], v níž jako universální dědičku veškerého svého majetku povolala svou dceru, žalovanou [celé jméno žalované]. Žalobce, který byl jako nepominutelný dědic v závěti opomenut, na jednání s notářem Mgr. [jméno] [příjmení] v rámci dědického řízení dne [datum] namítal absolutní neplatnost závěti a žalovaná navrhla zajištění dědictví soupisem na místě samém a zapečetěním (závěra pozůstalosti). Dne [datum] žalovaná požádala uvedeného notáře o svolání nového projednání, neboť se s žalobcem dohodla, že tento nenapadne platnost závěti žalobou a žalovaná nebude požadovat soupis dědictví. Po dalším projednání dědictví však žalovaná dne [datum] uplatnila právo na výhradu soupisu. Následně účastníci tohoto řízení uzavřeli v rámci dědického řízení dohodu sourozenců o věcech, které nepatří do dědického řízení ze dne [datum], v níž učinili nesporným, jaké konkrétní věci zůstavitelka ještě za svého života darovala žalované a jaké žalobci. Žalovaná pak prohlásila, že krom vyjmenovaných věcí nemá ona ani žádní jiní členové rodiny ke dni podpisu dohody žádné věci v rodinném domě na adrese [adresa svědka, žalobce, svědka a svědkyně], a ani se zde nenacházejí věci, které by měly být předmětem dědického řízení po zůstavitelce. Usnesením ze dne [datum] byl nařízen soupis pozůstalosti, proti němuž žalobce podal odvolání. Předmětné usnesení bylo potvrzeno a odvolání žalobce odmítnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2016, č. j. 24 Co 563/2016. Proti tomuto usnesení bylo žalobcem podáno dovolání, které Nejvyšší soud zamítl usnesením ze dne 25. 6. 2018, 21 Cdo 3604/2017-87. Usnesením zdejšího soudu, který rozhodoval pověřeným soudním komisařem Mgr. [jméno] [příjmení], ze dne 18. 9. 2018, č. j. 50 D 1183/2015-95, které nabylo právní moci dne [datum], bylo žalobci uloženo, aby podal ke zdejšímu soudu ve lhůtě dvou měsíců ode dne právní moci usnesení žalobu na určení, že žalobce je dědicem /viz připojený dědický spis sp. zn. 50 D 1183/201, zejména úmrtní list na č.l. 1, závěť - notářský zápis ze dne [datum] NZ 254/ 2012, N 301/2012 na č.l. 17, protokol ze dne [datum] na č.l. 33, žádost žalované notáři na č.l. 34, uplatnění práva na výhradu soupisu žalovanou ze dne [datum] na č.l. 44, dohoda sourozenců o věcech, které nepatří do dědického řízení ze dne [datum] na č. l. 48-50, usnesení o nařízení soupisu pozůstalosti ze dne 10. 10. 2016 č.j. 50 D 1183/2015-45, usnesení KS v [obec] ze dne 15. 11. 2016 č.j. 24Co 563/2016 – 57, usnesení NS ČR ze dne 25. 6. 2018 č.j. 21 Cdo 3604/2017 – 87, usnesení OS v [obec] ze dne 18. 9. 2018 č.j. 50 D 1183/2015 – 95 8. Z účastnických výslechů i z výslechů svědků a předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že v rodině [příjmení], jejíž členové se aktivně účastní zdejšího veřejného života, panovaly ještě za života zůstavitelky nikoli nevýznamné spory. Část těchto sporů měla příčinu v aktivitě této rodiny v Tělocvičné jednotě Sokol na Mělníce, jejímž dlouholetým předsedou byl manžel zůstavitelky a otec účastníků řízení [celé jméno žalobce] st. Po jeho smrti v roce 2012 do této funkce nastoupil jeho syn [celé jméno žalobce] ml. (žalobce). Sestra [celé jméno žalobce] ml. [celé jméno žalované] (žalovaná) byla vedoucí kina, které bylo provozováno TJ Sokol na Mělníce. Zůstavitelka působila jako místostarostka Sokolské župy pro ekonomii a současně byla členka výboru TJ Sokol na Mělníce. Výbor TJ Sokol na Mělníce na své schůzi dne [datum] jednomyslně rozhodl o ukončení provozu kina, přičemž pověřil žalobce a jeho syna [celé jméno žalobce] nejml., aby toto ukončení fakticky provedli, zajistili vypořádání veškerých smluvních záležitostí, závazků a pohledávek a ukončili pracovní poměry se zaměstnanci. Této schůze se účastnilo 9 členů výboru z celkového počtu 14 členů, a to mimo jiné i žalobce (tehdy v pozici místostarosty), zůstavitelka coby jednatelka a [celé jméno žalobce] nejml. Na základě tohoto rozhodnutí výboru pak TJ Sokol na Mělníce doručila žalované výpověď ze dne [datum] pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků, a to pro nadbytečnost /viz účastnické výslechy, zápis ze schůze výboru TJ Sokol na Mělníce na č. l. 21-22 spisu, výpověď pracovní smlouvy na č. l. 19-20 9. [příjmení] [příjmení] vlastnila v Macharově ulici na [obec] rodinný dům, přičemž polovinu vlastnil žalobce s manželkou a druhou polovinu rodiče žalobce, každý jedno patro. Když v březnu 2012 zemřel [celé jméno žalobce] st., byl to pro zůstavitelku šok, což se negativně projevilo i na jejím zdraví. V domě pak až do své smrti dále žila zůstavitelka a žalobce s rodinou, tj. s manželkou, synem [jméno] a občas i synem [jméno] /viz účastnické výslechy a výslechy svědků/.

10. V důsledku úmrtí [celé jméno žalobce] st. došlo k jakési generační obměně ve vedení TJ Sokol na Mělníce, kdy jeho vedení se postupně ujal jeho syn [celé jméno žalobce] ml. a vnuk [celé jméno žalobce] nejml. Naopak aktivita zůstavitelky v sokolském hnutí byla postupně utlumena, což bylo mimo jiné též způsobeno jejím zhoršujícím se zdravotním stavem, kdy například v dubnu 2013 požádala svého vnuka [celé jméno žalobce] nejml., aby namísto ní přečetl její zprávu 1. místostarostky pro ekonomii na valné hromadě Sokolské župy Barákovy /viz plná moc na č. l. 71, zpráva místostarostky pro ekonomii na valnou hromadu na č. l. 72-73 V rámci generační obměny ve vedení TJ Sokol na Mělníce vyvstaly v rodině zásadní spory. Rodina žalobce zjevně měla za to, že předchozí vedení učinilo některá nehospodárná rozhodnutí, a proto také došlo k ukončení provozu kina, které do té doby vedla žalovaná. Uzavření kina, urychlené rozvázání pracovního poměru s žalovanou a obvinění z nehospodárných rozhodnutí pak evidentně zůstavitelka vnímala velice nelibě, a dokonce svého vnuka [celé jméno žalobce] nejml. osočovala z krajně nemravného a vypočítavého jednání vůči své rodině, respektive rodině žalované, jak vyplývá především ze záznamu telefonického rozhovoru ze dne [datum] mezi [celé jméno žalobce] nejml. a zůstavitelkou. Z tohoto rozhovoru je jasně patrné, že zůstavitelka se cítila velmi dotčena jednáním žalobce a jeho syna [jméno], které si vysvětlovala jednak jako neoprávněnou kritiku jejího působení v TJ Sokol na Mělníce a též působení jejího zemřelého manžela, a druhak je chápala jako nemravné vůči své dceři (žalované) a její rodině /zjištěno ze záznamu telefonického rozhovoru na CD založeném v přílohové obálce spisu, přepis telefonického rozhovoru ze dne [datum] na č. l. 82 spisu/.

11. Pokud jde o výpovědi svědků z rodiny žalobce /viz svědecká výpověď manželky žalobce [celé jméno svědkyně] na č. l. 87 spisu a synů žalobce [celé jméno svědka] na č. l. 88 a Bc. [celé jméno žalobce] nejml. na č. l. 88 p. v./, soud zjistil následující. Stran duševního stavu zůstavitelky v roce 2012 nikdo z těchto svědků přímo neuvedl, že by tato nebyla zcela duševně v pořádku, což by mohlo omezovat její způsobilost k právnímu jednání. Svědkové spíše hovořili o přechodných stavech zmatenosti či dezorientovanosti zůstavitelky. Manželka žalobce, svědkyně [celé jméno svědkyně], kupříkladu zmiňovala stavy zůstavitelky, kdy tato byla dezorientovaná a například si pletla léky, neuměla se obléknout, zapomínala, později pak v letech 2014 2015 si někdy neuměla ani zapnout televizi, nebo jí svědkyně musela vypomáhat s hygienou. [jméno] svědkyně uvedla, že psychický stav zůstavitelky v té době s žádným odborníkem neřešili a uvedené stavy dezorientace tato přisuzovala hypoglykemickým stavům, k nimž pravděpodobně docházelo nesprávnou aplikací inzulinu. Obdobně vnuk zůstavitelky [celé jméno svědka], že zdravotní stav zůstavitelky v roce 2012 byl přiměřený jejímu věku a ztrátě celoživotního partnera, který ji silně zasáhl. Svědek také uváděl jakési„ zkraty“ zůstavitelky, kdy najednou neuměla na počítači provádět úkony, které do té doby běžně prováděla, zapomínala naučené postupy. Postupně si začala uvědomovat, že již sama nestačí na všechny své předchozí aktivity z veřejného života, a proto začala agendy (zůstavitelka byla od 90. let s manželem aktivně účastna mimo sokolské hnutí také v ČS. obci legionářské, v Českém svazu bojovníku za svobodu, v místní buňce ODS) předávat žalobci a [celé jméno žalobce] nejml. Sám o nutnosti vyhledat psychiatrickou pomoc pro zůstavitelku neuvažoval. Taktéž druhý vnuk zůstavitelky [celé jméno žalobce] nejml. zmiňoval, že obtíže zůstavitelky byly spíše fyzického rázu. Pokud šlo o základní potřeby, jako byla hygiena a strava, byla zůstavitelka orientována. U složitějších věcí měla zůstavitelka výkyvy. Někdy byla zcela v obraze a jindy na svědka vyplazovala jazyk s tím, že jí tam doktoři něco dali. Od smrti svého manžela jednala spíše emocionálně a realitu upozaďovala. Na přímou otázku, zda byla zůstavitelka v roce 2012 tzv.„ na psychiatra“ uvedl, že v základních věcech ne, ale jinak byla pod vlivem silných emocí. [celé jméno žalobce] nejml. uvedl, že zůstavitelka již silně emocionálně reagovala v dědickém řízení po svém manželovi, kdy zůstavitelka obviňovala žalobce, že zmanipuloval znalecký posudek a podhodnotil cenu nemovitosti v Macharově ulici, což se prý dozvěděla od„ [příjmení]“ (žalované). Pokud jde o události kolem ukončení provozu kina TJ Sokol na Mělníce a rozvázání pracovního poměru s žalovanou, svědkové navržení stranou žalující, zejména manželka žalobce a jeho syn [celé jméno žalobce] nejml. se shodovali, že v té době měla zůstavitelka problém rozlišit kolektivní a individuální způsob rozhodování, neboť výpověď žalované z pracovního poměru dávala za vinu svému synovi a vnukovi, byť o tom bylo rozhodnuto jednomyslně na výboru TJ Sokol na Mělníce, kterého se zůstavitelka dokonce sama zúčastnila. Výbor rozhodl o ukončení provozu kina k [datum]. Jednání s městem však selhaly, a proto byla výpověď žalované dána již v září 2012 s tím, že výpovědní doba skončí v listopadu 2012. Podle [celé jméno svědkyně] zůstavitelka již nebyla schopna věci posuzovat objektivně. Tato svědkyně dokonce uvedla, že žádný konflikt mezi zůstavitelkou a rodinou žalobce nevznikl. [příjmení] [celé jméno žalobce] nejml. pak naznačoval /výpověď na č. l. 89 spisu/, že zůstavitelka byla žalovanou citově vydírána. Později je totiž zůstavitelka seznamovala s tím, jak je na tom teta [jméno] (žalovaná) špatně, že je nemocná a žádala, aby zvrátili rozhodnutí o ukončení provozu kina a o výpovědi žalované. K telefonátu se zůstavitelkou dne [datum] /přepis telefonického rozhovoru ze dne [datum] na č. l. 82 spisu/ došlo poté, co [celé jméno žalobce] nejml. zaslal žalované e-mail ohledně pokynů k ukončení její činnosti. Žalovaná e-mail obratem přeposlala zůstavitelce, která nato svědkovi zatelefonovala a e-mail opakovaně onačila za„ prasárnu“. Na druhou stranu členové žalobcovi rodiny pak uváděli, že zůstavitelka měla vlastní mobilní telefon /výpověď svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně] na č. l. 87 p. v./, který samostatně ovládala, běžně pracovala na počítači a na internetu, obsluhovala svojí e-mailovou schránku, vedla si ručně psaný diář, díky němuž si organizovala své záležitosti, zejm. návštěvy lékařů, kterých pravidelně absolvovala velké množství, samostatně si chystala léky (byť při tom dělávala chyby), sama si evidovala lékařské zprávy, což svědčí o nadprůměrné duševní a intelektuální vitalitě zůstavitelky. Podle manželky žalobce měla zůstavitelka přehled o tom, kdo má kdy narozeniny (byť se to později časem zhoršovalo), zúčastnila se svatby vnuka [celé jméno svědka] v srpnu 2015.

12. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], asistentky a zaměstnankyně syna žalobce [celé jméno svědka], soud zjistil, že ji vnuk zůstavitelky [celé jméno svědka] občas posílal zůstavitelce na výpomoc, zejm. aby ji dopravila autem k lékaři, když on sám nemohl. Takto svědkyně zůstavitelce vypomáhala od druhé poloviny roku 2012 do roku 2015. Zůstavitelka na svědkyni čekávala před domem, svědkyně ji odvezla k lékaři a po ošetření pro ni zase přijela a odvezla domů. Během jízdy spolu komunikovaly. Svědkyně se domnívá, že v roce 2012 zůstavitelka nebyla zcela orientovaná. Stalo se například, že se nechala odvést k lékaři zbytečně, jelikož si spletla datum plánované prohlídky. Na druhou stanu zůstavitelka vždy svědkyni poznala a věděla, kdo je. V roce 2012 zůstavitelka z parkoviště chodila k lékaři samostatně. V roce 2013 se jí zdravotní stav zhoršil, také hůř chodila, a proto na zůstavitelku vždy někdo čekal, když ji svědkyně přivezla /výpověď na č. l. 136 p. v. spisu/.

13. Syn žalované [jméno] [příjmení] a manžel žalované [jméno] [příjmení] obdobně jako ostatní slyšení svědkové popisovali konkrétní skutečnosti ze života zůstavitelky. Uváděli, že zůstavitelka byla veřejně politicky i kulturně činná v různých sdruženích s tím, že tato aktivita byla postupně od roku 2012 tlumena a část této agendy předávána na žalobce a jeho syna [jméno] ml. Obě rodiny poskytovaly zůstavitelce péči a pomoc s každodenními záležitostmi, zejména se jednalo o doprovod k lékařům, doprovod na hřbitov, nákupy potravin apod. Zůstavitelka často pobývala na chalupě žalované ve [obec], kde se také jednou o letních prázdninách sama starala o devítiletého syna [jméno] [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení] také uvedl, že ho zůstavitelka překvapovala, jak se vzhledem věku orientovala v minulosti i v současnosti, když se spolu například bavili o politice. Zůstavitelka byla soběstačná v osobních věcech, pokud šlo o vaření, mytí nádobí, hygienu, hlídaní data spotřeby potravin apod. Až později v roce 2013 jí začali obědy vozit z pečovatelské služby. Zůstavitelka zcela běžně pracovala s počítačem, a to způsobem přiměřeným jejímu věku, občas potřebovala s něčím pomoci. Svědek [jméno] [příjmení] ani svědek [jméno] [příjmení] nezmiňovali žádné nepravidelné stavy zmatenosti zůstavitelky, neuváděli žádné její podstatné duševní problémy. Oba shodně hodnotili duševní stav zůstavitelky jako dobrý, odpovídající jejímu věku a skutečnosti, že jí v nedávné době (míněno vzhledem k době rozhodné pro posouzení a rozhodnutí, tj. před pořízením závěti) zemřel celoživotní partner. [příjmení] [jméno] [příjmení] byla zůstavitelka v době sepsání závěti duševně v kondici, přičemž také odkázal na rok 2013, kdy se na [obec] konala sokolská valná hromada, kde zůstavitelka měla proslov před zaplněným kinosálem. Žádných výkyvů chování si nevšiml. [příjmení] [jméno] [příjmení] byla ve velmi dobré psychické kondici, orientovaná v místě a čase, věděla například, co a kdy budou dávat v televizi, účastnila se sokolských akcí, četla noviny, jezdila na chatu apod. /svědecká výpověď [jméno] [příjmení] na č. l. 134 p. v. a [jméno] [příjmení] na č. l. 135 p. v./. Na rozdíl od rodiny žalobce, rodina žalované o existenci závěti zůstavitelky věděla, avšak jen sama žalovaná věděla, co je jejím obsahem. Syn žalované [jméno] [příjmení] se zůstavitelkou o závěti hovořil, tato mu sdělila, že nechce, aby po její smrti došlo ke sporům o majetek, a proto sepsala závěť, což svědek odsouhlasil jako dobrý nápad /výpověď na č. l. 134 p. v./. Pokud jde o pohnutky žalované k sepsání závěti v takové podobě, v jaké sepsána byla, svědek [jméno] [příjmení] o nich nic nevěděl. [příjmení] [jméno] [příjmení] zůstavitelka nikoho z rodiny neprotěžovala, brala všechny stejně. Po smrti [celé jméno žalobce] st. však zůstavitelka říkala, že se k ní žalobce nechová hezky. [jméno] [příjmení] taktéž o existenci závěti věděl, dokonce zůstavitelku tehdy se svou ženou vezl k notářce. Jak chce s majetkem naložit, však nevěděl. Pohnutky zůstavitelky však chápal, neboť po smrti manžela zůstavitelky se vztahy v rodině vyhrotily. Oba svědci naznačovali jisté neshody mezi zůstavitelkou a žalobcem a jeho rodinou ohledně výkonu veřejných funkcí zůstavitelky. [jméno] [příjmení] pouze naznačoval, že zůstavitelka některé své funkce neopustila zcela dobrovolně, ale že někomu„ překážela“. [jméno] [příjmení] byl konkrétnější a uvedl, že na zůstavitelku byl ze strany žalobce vyvíjen psychický nátlak a nebylo s ní jednáno adekvátně věku. Žalobce jí měl obtěžovat pracovními záležitostmi a i v noci ji nutil k rozhovorům. Zůstavitelka si měla stěžovat, že je jí otevírána pošta, mělo jí být vyhrožováno, že nebude pohřbena vedle svého muže, že nikdy neuvidí svou vnučku nebo že jí nechají zavřít za nějaké problémy v sokolské župě. [jméno] [příjmení] dále zmiňoval neshody ohledně směřování TJ Sokol na Mělníce, kdy zůstavitelka nemohla přenést přes srdce, kam to po smrti jejího manžela směřuje. Syn zůstavitelky a vnuk [celé jméno žalobce] nejml. to chtěli vést podle svého. Zůstavitelka si stěžovala, že dostávala vynadáno za chybná rozhodnutí /výpověď na č. l. 135 p. v. – 136 spisu/.

14. Žalobce uvedl, že zůstavitelka svou činnost v sokolské župě po smrti svého manžela už vykonávala jen sporadicky, a to pouze za jeho pomoci, neboť ji vozil na jednání, případně doručoval za ní poštu. Zůstavitelka mívala poté jisté„ zkraty“, kdy například volala žalobci, že jí nejde plyn a nemůže si ohřát jídlo, přestože měla sporák elektrický a nikoli plynový, zapomínala hesla k počítači, přestože je měla zapsané v notýsku. Občas usnula v křesle u televize a potřebovala pomoct do postele, či z křesla přímo upadla. Měla problémy s užíváním léků. [příjmení] byla naopak zcela soběstačná. Podle žalobce tak zůstavitelka v roce 2012 nebyla po celou dobu na 100 % orientovaná v místě a čase, někdy byla naprosto v pořádku, jindy byla mimo. Co bylo příčinnou těchto výkyvů, žalobce nezjistil. Zůstavitelka žalobci především vyčítala, výpověď žalované z pracovního poměru v kině provozovaného TJ Sokol na Mělníce, k čemuž došlo v listopadu 2012. Dále mu mohla vyčítat jen nějaké drobnosti. Pokud jde o předmětnou výpověď, žalobce si stojí za tím, že provoz kina byl dlouhodobě ztrátový, a navíc o ukončení jeho provozu nerozhodl žalobce sám, nýbrž kolektivně devítičlenný výbor, jehož členem byla mimo žalobce a jeho syna [jméno] též sama zůstavitelka. Realizací ukončení pracovního poměru žalované byl pověřen právě žalobce se svým synem. Zůstavitelka tedy skončení pracovního poměru vyčítala žalobci i jeho synovi, přičemž žalobce nedokázal zůstavitelce vysvětlit, že se jednalo o kolektivní rozhodnutí. Zůstavitelka navíc v té době na tom byla zdravotně špatně, byla hospitalizována se zlomenou rukou. Po hospitalizaci pak následovalo sepsání závěti, o jejíž existenci se žalobce a jeho rodina dozvěděli, až po smrti zůstavitelky /viz účastnický výslech žalobce na č. l. 137 a násl. spisu/.

15. Žalovaná pak v účastnickém výslechu uvedla, že v roce 2012 byla zůstavitelka duševně naprosto v pořádku. O závěti své matky věděla a znala též pohnutky, které ji k tomu vedly. [jméno] byla u notářky přítomna. Vše začalo již v dědickém řízení po zemřelém choti zůstavitelky. Žalobce se nemohl smířit s tím, že nezískal chalupu ve [obec], pročež poté zůstavitelce nadávala a vyhrožoval, že chalupu zapálí. Podle žalované žalobce zůstavitelku psychicky týral, chodil za ní i v noci. Když si zůstavitelka stěžovala žalované, měl na ni vnuk [celé jméno žalobce] nejml. křičet:„ Ty svině stará, ty si na nás budeš ještě stěžovat Tanušce? Zapomeň, že tě pohřbíme vedle dědy, abys prznila naše jméno. [příjmení] dítě, které se má narodit, v životě neuvidíš!“ Na psychiatrii k MUDr. [příjmení] v roce 2015 zůstavitelku objednala sama žalovaná, neboť zůstavitelka již byla z chování žalobce zcela psychicky vyčerpaná /výpověď na č. l. 138 spisu/.

16. Pokud jde o zdravotní stav zůstavitelky, a to zejména v době mezi koncem roku 2012, kdy došlo k sepsání závěti, a koncem roku 2015, kdy zůstavitelka zemřela, soud zjistil z předložených lékařských zpráv následující. Zůstavitela docházela řadu let k praktickému lékaři MUDr. [jméno] [příjmení]. Léčila pro hypertensi, chronické ledvinné selhávání, byla sledována pro chronické srdeční selhávání, diabetes mellitus se známkami polyneuropatie, sekundární hyperparathyreosa. Dále byla zůstavitelka sledována pro stav po operaci prsu pro ca, extrapyramidový syndrom, eufunkční nodózní strumu. V roce 2006 prodělala cévní příhodu mozkovou. Pokud jde o psychický stav, praktická lékařka u pacientky nikdy nezaznamenala žádné pozoruhodnosti v jejím chování ani v dostupné dokumentaci /viz zpráva MUDr. [jméno] [příjmení] na č. l. 43 spisu, seznam léků na č. l. 17-18 spisu/. Zůstavitelka byla dále léčena v interní a onkologické ambulanci [nemocnice], a to v období od roku 2003 až do své smrti. Zdravotní stav se v průběhu let zhoršoval s narůstajícím věkem a přidružením dalších chorob. Zůstavitelka trpěla ischemickou chorobou srdeční, hypertenzí, prodělala rakovinu prsu, selhání ledvin, trpěla [příjmení] chorobou, žaludečními vředy, cukrovkou, prodělala mozkovou příhodu bez následků. Její psychický stav odpovídal věku, neprojevovaly se závažnější psychické poruchy, chápala svoje jednání i jeho důsledky. K úmrtí zůstavitelky došlo po měsíční hospitalizaci, původně pro dekompenzovanou artrózu, pak se přidala řada infekčních komplikací /viz zpráva MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. na č. l. 47 spisu/. Zdravotní stav zůstavitelky pak charakterizuje i rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 28. 8. 2012, č. j. 3048/2012/MEL, kterým byl zůstavitelce zvýšen příspěvek na péči z dosavadních [částka] na [částka] měsíčně od [datum], což bylo odůvodněno tím, že zůstavitelka byla vyhodnocena jako osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II – středně těžká závislost. Bylo shledáno, že zůstavitelka potřebuje pomoc při následujících základních životních potřebách: mobilita, stravování, tělesná hygiena, osobní aktivity, péče o domácnost /viz příslušené rozhodnutí ÚP v přílohové obálce spisu jako příloha žalobce A/.

17. V roce 2012 byla zůstavitelka od 27. do 29. listopadu hospitalizována na neurologickém oddělení [nemocnice] pro přechodné mozkové ischemické záchvaty a příbuzné syndromy, které se u ní projevovaly zejména nejistou chůzí, nestabilitou a opakovanými pády. K hospitalizaci byla přijata na základě žádosti MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., ze dne [datum]. Závěrečná diagnóza byla stanovena jako atrofie mozku a arterioskleróza. CT nezjistilo patologické nálezy. Při hospitalizaci byla zůstavitelka objektivně hodnocena jako lucidní, orientovaná, bez fatické poruchy, přiměřeně psychomotorické tempo. Zůstavitelce byla též sádrou zafixována pravá ruku z důvodu fraktury palce /viz zpráva o hospitalizaci na č. l. 101-104 a ambulantní nález na č. l. 106-107 spisu/. Dne [datum] byla zůstavitelka na kontrolním vyšetření na Klinice onkologie u MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., kde bylo konstatováno, že nález zůstavitelky po hospitalizaci odpovídal vertebrobazilární insuficienci (tj. stav vznikající v důsledku porušeného oběhu krve v zadní části mozku – viz online dostupný Velký lékařský slovník) – nález nezměněn, bez nových potíží /viz ambulantní nález na č. l. 108 spisu/. Další vyšetření u MUDr. [příjmení] bylo uskutečněno [datum] s tím, že nález opět nezměněn /ambulantní nález na č. l. 110 spisu/. Od 28. 2. do [datum] byla zůstavitelka opět hospitalizována na neurologickém oddělení [nemocnice] pro dušnost, otoky dolních končetin /dekurz na č. l. 11-113 spisu/. Znovu byla zůstavitelka ošetřena u MUDr. [příjmení] dne [datum] – nález nezměněn /ambulantní nález na č. l. 114 Dne [datum] byla zůstavitelka ošetřena v Ambulanci neurologie [obec] s tím, že jí je špatně od žaludku a nemůže jíst. Zde byla hodnocena jako lucidní, orientovaná /viz lékařská zpráva na č. l. 116 spisu/. Dne [datum] byla zůstavitelka ošetřena na interní ambulanci [nemocnice] poté, co jí byla rodinou přivolána rychlá zdravotnická pomoc pro od rána trvající stav zmatenosti, mluvila z cesty. Zůstavitelka uvedla, že toho dne méně jedla, proto již v sanitě jí byly podány cukrovinky /ambulantní nález na č. l. 117 spisu/. Dne [datum] byla ošetřena u MUDr. [příjmení] s tím, že se jí zhoršuje psychika, zapomíná, špatně si vybavuje slova, obtěžuje skřípání zubů. Stav ze dne [datum], kdy byla pro stav zmatenosti ošetřena na interní ambulanci, je přičítaný hypoglykemii. Zůstavitelka si stěžovala na závratě při změně polohy /viz ambulantní nález na č. l. 118 Další vyšetření u MUDr. [příjmení] následovalo dne [datum], kdy došlo ke zhoršení závratí zůstavitelky, která opakovaně padala, a to asi jednou až dvakrát týdně. Zhoršila se jí řeč (skandovaná řeč). Závěr zůstal s tím, že došlo ke zhoršení stavu v rámci Parkinsonova syndromu /viz ambulantní nález na č. l. 118a Následovalo vyšetření u MUDr. [příjmení] dne [datum] a dne [datum], kdy závěr zůstal nezměněn, zůstavitelka několikrát upadla a poranila se na hlavě, hůře se jí mluví, potíže v rámci Parkinsonovy choroby /viz ambulantní nálezy na č. l. 119 a 120 spisu/. V ambulanci MUDr. [příjmení] byla poté zůstavitelka ošetřena dne [datum] a následně dne [datum], kdy si stěžovala na bolesti hlavy, hůře viděla na levé oko, při změně polohy cítila závratě, hůře se jí dýchá, opakovaně měla hypoglykemii. Závěr opět nezměněn /viz ambulantní nález na č. l. 121 spisu/. Ordinaci MUDr. [příjmení] zůstavitelka navštívila naposledy dne [datum]. Zde konstatovány opakované pády bez závratí, naposledy dne 11. 9. zůstavitelka upadla ze schodů, přičemž došlo k fraktuře 5. žebra vlevo. Závěr – atrofie mozku, sklerosa tepen /viz ambulantní nález na č. l. 123-124 spisu/. Dne [datum] byla zůstavitelka hospitalizována v [nemocnice] pro opakované pády s bolestmi skeletu při dekomp. artroze na doporučení chirurgické ambulance. Hospitalizována byla s protrahovanými hypoglykémiemi s recidivujícími febríliemi až 40°C s bezvědomím. Její stav byl velmi vážný, přidaly se infekce, které byly léčeny antibiotiky. Dne [datum] v 1 hodinu byla konstatována smrt /zpráva o hospitalizaci na č. l. 125-133 spisu/.

18. Ohledně duševního stavu zůstavitelky v době sepsání závěti soud nechal vypracovat znalecký posudek [celé jméno znalce], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zvláštní specializace gerontopsychiatrie /znalecký posudek na č. l. 178-187 spisu/. Podle závěru znaleckého posudku zůstavitelka netrpěla ke dni sepsání závěti duševní poruchou, která by ji činila neschopnou k tomuto právnímu jednání. Ze zdravotnické dokumentace je patrné, že zůstavitelka byla spolupracující, orientovaná, nebyly přítomny fatické poruchy, psychomotorické tempo bylo přiměřené. Není přítomen popis dezorientace, poruch paměti, poruch myšlení, nejsou přítomny poruchy vnímání. Není patologicky změněna nálada. Znalec též vyslechl audiozáznam telefonního rozhovoru mezi zůstavitelkou a jejím vnukem [celé jméno žalobce] nejml. ze dne [datum], k němuž uvedl, že z něj není možné vyexplorovat poruchu orientace. Je však patrná elevace emocí, anxieta, intrapsychická tense, napětí. Závěry svého písemně vyhotoveného znaleckého posudku znalec stvrdil při ústním jednání /výslech znalce na č. l. 212 p. v. – 214 spisu/. Uvedl, že při zpracování vycházel z lékařských zpráv, které byly obsahem soudního spisu (viz strana 3-5 a 6 znaleckého posudku), tedy zejména ze zpráv MUDr. [příjmení] z interní a onkologické ambulance [nemocnice], ze zpráv Kardiologické ambulance nemocnice [obec], Ambulance neurologie [obec], Ústavu radiační onkologie 1. LF UK a nemocnice na [obec], a dále též z výpovědí svědků [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka]. Při zpracování posudku nevycházel z žádných informací od MUDr. [jméno] [příjmení], dokumentace z psychiatrie nebyla ke spisu připojena a znalec sám o zdravotní dokumentaci zůstavitelky u MUDr. [příjmení] nežádal, neboť z obsahu spisu nikde nezjistil, že by zůstavitelka byla léčena na psychiatrii. Uvedl, že z žádných dostupných podkladů nezjistil, že by zůstavitelka v předmětném období nebyla orientována, a proto vychází z presumpce zdraví, tedy že zůstavitelka orientována byla. V telefonním hovoru ze dne [datum] znalec u zůstavitelky nezaznamenal přítomnost bludů, halucinací či zkreslené vnímání reality. Znalec neshledal, že by psychický stav zůstavitelky byl natolik snížen, aby u ní bylo možno diagnostikovat jakékoli duševní onemocnění. Za klíčovou znalec označil zprávu z hospitalizace zůstavitelky na neurologické klinice na [obec] ve dnech 27. až [datum], neboť přítomnost kognitivního deficitu (demence) podle své odbornosti diagnostikují jak psychiatři, tak neurologové. V současné době dochází některými odborníky téměř ke slučování dvou dříve samostatných oborů neurologie a psychiatrie v jeden, někdy nazývaný neuropsychiatrie či neurovědy. Znalec je proto přesvědčen, že kdyby ošetřující neurolog pojal podezření na přítomnost kognitivního deficitu, jistě by jednal a dal podnět k dalšímu vyšetření zůstavitelky v tomto směru. U podezření na duševní onemocnění přitom nejde o nějaký subjektivní pocit lékaře, ale jedná se o předem stanovený postup – tzv. pomocné vyšetřovací metody, na jejichž základě lze přesně stanovit rozsah onemocnění, která jsou přesně rozčleněna v mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN). Jednou z takových pomocných vyšetřovacích metod je kupříkladu vyšetření [právnická osoba] (Mini Mental State Exam), což je vyšetření formou dialogu o 30 bodech, které zabere 10 až 15 minut. Psychiatr či neurolog většinou již z pouhého rozhovoru s pacientem je schopen zjistit problém. Znalec dále uvedl, že jednotlivá onemocnění zůstavitelky jako například diabetes, cévní mozková příhoda, opakované údery do hlavy, hypoglykemické stavy apod., mohly obecně mít, a to i samostatně, zásadní vliv na její psychický stav. V daném případě však nic nesvědčí o tom, že by onemocnění zůstavitelky měly na její psychický stav takový vliv, že by u ní bylo možno diagnostikovat duševní onemocnění. Z lékařských zpráv nic takového nevyplývá. Naopak je uváděno, že byla lucidní, tedy že nebyla přítomna kvalitativní porucha vědomí, laicky označovaná jako zmatenost. Pokud by tomu tak nebylo, byl by někde popsán kvalitativní nedostatek. V roce 2012 nebyla podle lékařských zpráv u zůstavitelky zaznamenána žádná neurologická porucha. Pokud jde o výpovědi svědků, ze kterých znalec též vycházel, aniž by hodnotil jejich věrohodnost, znalec uvedl, že svědkové jako laici uváděli některé termíny, které v lékařské terminologii mají jiné významy. To je pak pro znalce složité odlišit, navíc si svědecké výpovědi v tomto směru často protiřečily. Stěžejní tak pro znalce byly především lékařské zprávy. Pokud jde o výpověď svědkyně [příjmení], která uváděla, že zůstavitelka nebyla orientována, podle znalce se jedná toliko o hodnocení laika. K tomu znalec odkázal na stranu 8 svého posudku, kde uvádí popis hodnocení orientace osoby. Jako konkrétní příklad uvedl, že je třeba odlišovat běžnou zapomětlivost, násobenou kupříkladu i stresem, od demence.

19. Ze zprávy psychiatričky MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zůstavitelka byla v psychiatrické ordinaci MUDr. [příjmení] pouze jedinkrát, a to dne [datum], pro změny nálady (plačtivost a výbušnost) přetrvávající i po době, která je běžná pro truchlení. Ve zprávě byla zůstavitelka charakterizována jako lucidní, orientována kvalitně všemi směry, živé psychomotorické tempo, labilní afektivita, normoforické ladění, bez poruch myšlení ani vnímání v užším smyslu, zvýrazněny rysy osobnosti sebestřednost a zarputilost. Zůstavitelka byla vyšetřena metodou [právnická osoba], načež byl konstatován její dobrý kontakt s realitou, slušná sebereflexe. Dále bylo konstatováno, že není obava z demence, zvýraznění temperamentových a osobnostních rysů, pravděpodobně v souvislosti s truchlením a ztrátou společenského statusu. Zůstavitelce byla nasazena medikace (antidepresivum Cipralex). K zdravotnímu stavu zůstavitelky v roce 2012 MUDr. [příjmení] neměla žádných poznatků /viz sdělení MUDr. [jméno] [příjmení] na č. l. 218 spisu, zdravotní záznam na č. l. 219-218 spisu/.

20. Soud pak pro nadbytečnost a nehospodárnost zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování vypracováním doplňku znaleckého posudku [celé jméno znalce] na posouzení zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] se se zůstavitelkou setkala pouze jednou, a to až v květnu 2015, tedy až několik let poté, co byla závěť sepsána. Její závěry o duševním stavu zůstavitelky tak v zásadě nemohou ničeho objasnit o tom, zda byla zůstavitelka v prosinci 2012 způsobilá k sepsání závěti. Nadto je soud přesvědčen, že je sám schopen, a to i bez hlubokých odborných znalostí, posoudit zprávu MUDr. [příjmení] ze dne [datum] v tom směru, že u zůstavitelky nebyly zjištěny žádná podezření svědčící o duševní poruše natolik intenzivní, že by jí byla schopna omezit způsobilost k právnímu jednání (rozpoznávací a ovládací schopnost), když MUDr. [příjmení] konstatovala, že zůstavitelka byla i v květnu 2015, tedy jen několik měsíců před svou smrtí, lucidní, orientovaná všemi směry, bez poruch myšlení a vnímání, s dobrým kontaktem s realitou a bez obavy z demence.

21. Z hlediska hodnocení provedených důkazů, soud konstatuje, že všechny provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti.

22. Z listin založených ve spise na č. l. 70 a [číslo] neučinil soud shodné závěry jako žalobce, tedy že zůstavitelka zhruba na přelomu let 2012 a 2013 nebyla již schopna posoudit své jednání. Podle těchto listin zůstavitelce dne [datum] skončilo tříleté funkční období první místostarostky pro ekonomii v Sokolské župě Barákově. Dle žalobce měla zůstavitelka i po skončení svého funkčního období neoprávněně kontrahovat za župu s Ing. [jméno] [příjmení]. Z předložené zprávy starostky župy ze dne [datum] však pouze vyplývá, že tato se obrátila na Ing. [příjmení] s tím, že fakturovaná částka za vedené účetnictví, které Ing. [příjmení] vykonával pro župu na základě smlouvy ze dne [datum], je neodůvodněně několikanásobně vyšší, než za předchozí období. Z této zprávy nevyplývá, že by zůstavitelka s Ing. [příjmení] po skončení své funkce v dubnu 2013 měla za župu uzavřít jakýkoli nový kontrakt, ke kterému by navíc musela jednat společně s dalším statutárním zástupcem župy /viz zpráva na č. l. 70 spisu/. O tom, že by zůstavitelka byla v daném období neschopna samostatně právně jednat, nebo že by nebyla orientovaná v čase a místě nebo vykazovala nějaké zásadní projevy zmatenosti a roztržitosti nesvědčí ani způsob předání razítek, klíčů a účetních dokladů zůstavitelkou Sokolské župě Barákově po skončení jejího funkčního období v dubnu 2013, které je zachyceno v komunikaci a předávacích protokolech založených ve spisu na č. l. 74-81. Byť ze shora uvedených listin je skutečně patrné, že zůstavitelka již na výkon všech svých funkcí sama nestačila, což s ohledem na její pokročilý věk a vážná onemocnění, dopadající zejména na její fyzické zdraví, není vůbec překvapivé, dospěl soud naopak k opačným závěrům. Zůstavitelka byla v tomto období ve velmi dobré duševní a intelektuální kondici, což taktéž potvrzuje ručně psaný diář dokonce až z roku 2015, kam si zůstavitelka pečlivě a pravidelně zapisovala své povinnosti a další poznámky, a to zejm. termíny kontrol u lékařů, provádění domácích prací, termíny pedikúry, termíny významných událostí, záznamy o svých úrazech apod. (byť si je soud vědom, že ne zcela všechny záznamy v diáři jsou psané zůstavitelkou, některé záznamy učinila žalovaná, viz např. záznam o úmrtí zůstavitelky) /viz diář zůstavitelky z roku 2015 založený v přílohové obálce spisu/.

23. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

24. Po úmrtí manžela v roce 2012 byla zůstavitelka velmi citově zasažena. S ohledem na svůj pokročilý věk a řadu závažných onemocnění nebyla po fyzické stránce zcela v pořádku. Z těchto důvodů také v tomto období měla zvýšené emoční prožívání. Nicméně nebylo prokázáno, že by v roce 2012, zejména v prosinci 2012, kdy došlo k sepsání závěti, trpěla jakoukoli formou duševní poruchy, a to ani takové, která by byla způsobilá ovlivnit její způsobilost k právnímu jednání. Naopak bylo prokázáno, že žalovaná byla vzhledem k věku a fyzickému zdraví duševně a intelektuálně ve velmi dobé kondici, což lze patrně přisuzovat jejím dlouhodobým veřejným aktivitám a činorodosti. Zůstavitelka byla se svým mužem aktivní v sokolském hnutí, konkrétně v TJ Sokol na Mělníce. Po úmrtí [celé jméno žalobce] st. v roce 2012 se i zůstavitelka postupně začala stahovat ze svých veřejných aktivit, neboť už sama ztrácela kapacitu se těmto činnostem plně věnovat. Vedoucích funkcí v TJ Sokol na Mělníce se ujal žalobce se svým synem [celé jméno žalobce] nejml. V důsledku této generační obměny docházelo k neshodám mezi zůstavitelkou a jejím synem a vnukem. Zůstavitelka nebyla spokojena s novým směřováním TJ Sokol na Mělníce a naopak žalobce a jeho syn nebyli spokojeni s jeho dosavadním fungováním, přinejmenším co se týče hospodářských výsledků. Toto vyústilo v rozhodnutí výboru TJ Sokol na Mělníce ze dne [datum], kterým byl ukončen provoz kina po řadu let vedeného žalovanou v pracovněprávním poměru. Výbor tehdy rozhodl jednomyslně všemi devíti přítomnými členy, mezi nimiž byla i zůstavitelka, žalobce a jeho syn [celé jméno žalobce] nejml., který byl současně rozhodnutím pověřen k ukončení pracovního poměru s žalovanou. [celé jméno žalobce] nejml. poté pracovní poměr žalované vypověděl výpovědí ze dne [datum]. Z provedeného dokazování je pak zřejmé, že právě ukončení provozu kina a výpověď žalované bylo hlavním zdrojem neshod a nevraživosti mezi zůstavitelkou a jejím synem a vnukem. Zůstavitelka jim vyčítala, že se k žalované zachovali špatně, postup [celé jméno žalobce] nejml. při ukončování provozu kina a v komunikaci se žalovanou opakovaně označila dokonce jako„ prasárnu“. Neshody mezi zůstavitelkou a jejím synem však sahají hlouběji, a to přinejmenším do dědického řízení po zemřelém [celé jméno žalobce] st., v němž ve zkratce žalobce získal rodinným dům v Macharově ulici na [obec], žalovaná získala chalupu ve [obec] a zůstavitelka hotové peníze a cenné papíry. Z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že v rodinných sporech zůstavitelka stála spíše na straně své dcery, tedy žalované. Dne [datum] pak zůstavitelka sepsala závěť, v níž jako svého universální dědice veškerého majetku povolala žalovanou. Naopak žalobce, svého syna, v závěti opomenula.

25. Po právní stránce soud hodnotil věc z hlediska posouzení platnosti a formálních náležitostí závěti s ohledem na okamžik jejího sepsání dne [datum] podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.”), ve znění účinném k výše uvedenému datu, a to s respektem k § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V dalším pak soud věc posoudil v souladu s § 3069 o. z. podle příslušných ustanovení o. z.

26. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

27. Podle § 38 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům.

28. Podle § 38 odst. 2 obč. zák. platí, že neplatným je právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

29. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

30. Podle § 476d odst. 1 obč. zák. zůstavitel může projevit svoji poslední vůli formou notářského zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít formu notářského zápisu.

31. Podle § 477 odst. 1 obč. zák. v závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné.

32. Podle § 479 obč. zák. nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků.

33. Podle § 7 o. z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

34. Podle § 1479 o. z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

35. Podle § 1492 o. z. pořízením pro případ smrti nelze zkrátit povinný díl nepominutelného dědice, který se práva na povinný díl nezřekl a nedošlo-li ani k vydědění. Pokud tomu pořízení pro případ smrti odporuje, náleží nepominutelnému dědici povinný díl.

36. Podle § 1494 odst. 1 věta prvá o. z. je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Podle § 1494 odst. 2 o. z. je závěť třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

37. Podle § 1633 odst. 1 věta prvá o. z. kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části.

38. Podle § 1642 o. z. nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

39. Podle § 1643 odst. 1 o. z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.

40. Podle § 1643 odst. 2 o. z. je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

41. Podle § 1646 odst. 1 o. z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo vede trvale nezřízený život.

42. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že podaná žaloba důvodná není, a proto ji v plném rozsahu zamítl. Žalobce napadl platnost závěti zůstavitelky ze dne [datum] ze dvou samostatných důvodů, a to jednak pro nezpůsobilost žalované k takovému právnímu úkonu (jednání) pro duševní poruchu, a druhak pro její rozpor s dobrými mravy. Soud na rozdíl od žaloby dospěl k závěru, že závěť není pro ani jeden z těchto důvodů neplatná.

43. Pokud jde o první důvod neplatnosti, tedy nezpůsobilost zůstavitelky k právnímu jednání pro duševní poruchu, soud provedl obsáhlé dokazování stran jejího zdravotního stavu. Soud si vyžádal lékařské zprávy ze všech možných lékařských dokumentací zůstavitelky, a to jak ohledně jejího zdraví fyzického, tak též duševního. Na základě lékařských zpráv byl také zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zvláštní specializace gerontopsychiatrie. Při hodnocení duševního zdraví zůstavitelky v době sepsání závěti pak soud taktéž vycházel ze svědeckých výpovědí. Slyšení svědkové i účastníci v podstatě shodně vypovídali, že o zůstavitelku pečovali a pomáhali jí jak členové rodiny žalobce, tak žalované. Všichni pomáhali zůstavitelce s dopravou k lékařům, s osobními záležitostmi, s obstaráváním léků, s nákupy atp. Všichni shodně uváděli její špatný zdravotní stav, co se týče fyzické stránky. Zůstavitelka prodělala rakovinu prsu, léčila se s vysokým tlakem, trpěla v důsledku vertebrobazilární insuficience (tj. stav vznikající v důsledku porušeného oběhu krve v zadní části mozku) a obtížemi spojenými s [příjmení] chorobou. V závěru života u ní byla pozorována atrofie mozku. V důsledku těchto obtíží zůstavitelka trpěla bolestmi hlavy, závratěmi, nestabilitou, která často vedla k jejím pádům apod. U zůstavitelky docházelo k hypoglykemickým stavům, které pravděpodobně, jak vyplývá z lékařských zpráv i výpovědí svědků, byly způsobeny mimo jiné též nesprávným užíváním inzulinu. Na druhou stranu zůstavitelka byla až do konce života relativně samostatná, ještě v roce 2012 si sama vařila, uklízela, zajišťovala domácí práce, vyřizovala si osobní korespondenci. Zůstavitelka často pobývala na chalupě žalované ve [obec], kde se také samostatně o letních prázdninách starala o svého pravnuka [jméno], syna [jméno] [příjmení].

44. Svědecké výpovědi se pak ve vztahu ke zdravotnímu stavu zůstavitelky rozcházely v hodnocení, zda zůstavitelka byla duševně v pořádku, zda se orientovala v místě a čase, zda dokázala rozpoznat důsledky svých jednání, či nikoli. Svědci navržení stranou žalovanou spíše hodnotili psychickou kondici zůstavitelky jako velmi dobrou, kdy zůstavitelku popisovali jako činorodou, se zájmem o veřejné dění a obecně akcentovali její samostatnost, a to i ve vztahu například k tomu, že ve svém věku běžně sama obsluhovala mobilní telefon, počítač, vyřizovala e-mailovou korespondenci apod. Naopak svědci navržení stranou žalující, byť život zůstavitelky popisovali v podstatném shodně, hodnotili její duševní stav spíše jako špatný. Popisovali, že zůstavitelka zapomínala, pletla nebo zapomínala užívat léky, nebyla schopna některé věci vnímat objektivně. Na rozdíl od svědků z rodiny žalované uváděli, že zůstavitelka zažívala různé stavy zmatenosti a dezorientace, které se střídaly se stavy, kdy byla v pořádku. I vzhledem k poznatkům získaným ze znaleckého posudku a z výslechu znalce při jednání soud uzavřel, že tyto popisované stavy byly pravděpodobně způsobeny hypoglykemickými stavy zůstavitelky, s nimiž tato byla též hospitalizována v nemocnici, a které mohly být alespoň částečně způsobeny špatným užíváním inzulinu a nevhodnou či nedostatečnou stravou. Ostatně i [celé jméno svědkyně], manželka žalobce uvedla, že příčinu těchto stavů přisuzovala špatné aplikaci inzulinu. Špatnou aplikaci inzulinu a občasnou nedostatečnou stravu zůstavitelky zmiňoval v účastnickém výslechu též žalobce.

45. Na základě celého provedeného dokazování soud uzavřel, že koncem roku 2012, tedy v době sepsání závěti, zůstavitelka, i s ohledem na svůj zdravotní stav a na nedávné úmrtí svého životního partnera, jednala více emocionálně než racionálně. To ovšem neznamená, že by její rozumová stránka v té době byla zcela nebo nějak zásadně potlačena. Akcentováno bylo spíš její emocionální prožívání, což je vzhledem k uvedeným okolnostem pochopitelné. Jako podstatné soud hodnotí, že nikdo z rodiny při výslechu před soudem výslovně neuvedl, že by v příslušné době byla zůstavitelka natolik duševně chorá, že by vyžadovala psychiatrickou pomoc, nebo že by u ní absentovala rozpoznávací a ovládací schopnost do té míry, že by nebyla schopna samostatně právně jednat. Naopak i členové žalobcovi rodiny (v jejichž zájmu by bylo spíše vypovídat v zájmu zůstavitelčiny duševní nezpůsobilosti) hovořili toliko o přechodných stavech zmatenosti. O skutečnosti, že by zůstavitelka trpěla nějakým zásadním intelektuálním deficitem, který by omezoval její svéprávnost, nesvědčí ani fakt, že i v roce 2015 si zůstavitelka velmi pečlivě až do své smrti vedla diář, kam si mimo jiné zapisovala termíny kontrol u lékařů, kdy budou prováděny domácí práce, kdy docházela na pedikúru, termíny významných událostí, záznamy o svých úrazech apod. Žalobce sám ani netvrdil, jakou konkrétní psychickou poruchou měla zůstavitelka trpět a jak se tato porucha měla projevovat. Pokud žalobce tvrdil, že zůstavitelka nebyla schopna samostatně užívat předepsané léky, navštěvovat lékaře, chodit nakupovat atp., jedná se o zcela běžné projevy pozdního stáří. Spíše než o těžké psychické poruše by se v takovém případě dalo hovořit o obtížích fyzického charakteru, které jsou obvykle se stářím spojeny. Z telefonického hovoru zůstavitelky a jejího vnuka ze dne [datum] bylo zjištěno, že zůstavitelka v této době zcela běžně, samostatně a v průběhu celého dne využívala e-mailovou schránku, což u osob jejího věku je i v dnešní době stále dosti výjimečné. Nadto zůstavitelka závěť sepsala téměř tři roky před svojí smrtí. Kdyby tedy k sepsání závěti došlo v době, kdy se nacházela v nějakém relativně déle trvajícím stavu zmatenosti a dezorientace, tedy že by závěť sepsala v nějakém duševním zkratu, jistě by později závěť změnila, k čemuž měla velké množství času. Z ostatních zjištěných skutečností, zejména z prokázaných neshod mezi zůstavitelkou a rodinou žalobce v dědickém řízení po jejím zemřelém choti a později při změně ve vedení TJ Sokol na Mělníce, soud dospěl k závěru, že zůstavitelka v závěti projevila svou skutečnou, vážnou vůli.

46. Jako klíčový důkaz ohledně duševního zdraví zůstavitelky a její způsobilosti k sepsání závěti pak soud považuje znalecký posudek [celé jméno znalce] a jeho výslech při jednání. Znalec totiž primárně vycházel z objektivních lékařských zpráv, tedy ze zpráv odborníků. Při hodnocení duševního zdraví zůstavitelky je váha tohoto důkazu logicky mnohem vyšší než u svědeckých výpovědí a výpovědí účastníků řízení. V prvé řadě svědci hodnotí svou osobu blízkou, nebo v případě svědkyně [příjmení] osobu blízkou svého zaměstnavatele, tudíž jejich hodnocení je v tomto ohledu velmi subjektivní. Navíc se jedná o spor dvou větví jedné rodiny, kdy každý ze svědků má zájem na předmětu řízení, jelikož podle výsledku sporu bude po zůstavitelce dědit ta či ona větev rodiny. Tato skutečnost neznamená, že by soud všechny svědecké výpovědi hodnotil jako nevěrohodné, ale toliko, že soud při hodnocení důkazů považoval znalecké zkoumání a lékařské zprávy za důkazy s významně vyšší důkazní vahou, než právě svědecké výpovědi. [celé jméno znalce] dospěl k jednoznačnému závěru, že zůstavitelka v době sepsání své závěti netrpěla duševní poruchou, která by ji činila nezpůsobilou k tomuto právnímu jednání. Vyšel při tom z obecné presumpce zdraví, když z žádné lékařské zprávy nezjistil cokoli, z čeho by bylo možno vyvodit přítomnost duševní poruchy u zůstavitelky. Naopak lékařské zprávy vždy popisovaly zůstavitelku jako orientovanou, spolupracující, bez přítomnosti fatických poruch s přiměřeným psychomotorickým tempem, bez dezorientace, poruch paměti, poruch myšlení a vnímání, bez patologických změn nálad. Přítomnost kognitivního deficitu zůstavitelky nebyla zjištěna a ani tomu nic nenasvědčovalo při hospitalizaci zůstavitelky na neurologické klinice na [obec] ve dnech 27. až [datum], tedy v době těsně před samotným sepsáním závěti. Dokonce ještě v květnu 2015, tedy 7 měsíců před úmrtím, psychiatrička MUDr. [příjmení] popisovala zůstavitelku poté, co byla vyšetřena metodou [právnická osoba], jako lucidní, orientovanou kvalitně všemi směry, živé psychomotorické tempo, labilní afektivita, bez poruch myšlení ani vnímání v užším smyslu, zvýrazněny rysy osobnosti sebestřednost a zarputilost.

47. Na základě shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že zůstavitelka v době sepsání závěti nebyla stižena duševní poruchou, která by zapříčinila její nezpůsobilost k takovému právnímu jednání a tedy neplatnost závěti, která nadto byla sepsána před notářkou ve formě notářského zápisu.

48. Pokud jde o žalobcem tvrzený rozpor závěti s dobrými mravy, soud vycházeje též z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2019, sp. zn. 24 Cdo 4260/2018, musí dát žalobci za pravdu, že i sepsání závěti coby právní jednání musí z hlediska platnosti splňovat všechny obecné náležitosti právních jednání, tedy zejména musí být závěť učiněna svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, zůstavitel musí být k tomuto jednání právně způsobilý, nesmí jej činit v duševní poruše, závěť nesmí svým obsahem nebo účelem odporovat zákonu nebo jej obcházet anebo se příčit dobrým mravům a musí být učiněna ve formě, kterou vyžaduje zákon. Soud proto v projednávané věci také zkoumal, zda se závěť zůstavitelky nepříčí dobrým mravům. [obec] mravy jsou pak neurčitým právním pojmem, který nelze přesně s obecnou platností definovat a je třeba tento pojem vždy vykládat v každém jednotlivém případě. Výklad tohoto pojmu se pak vyvíjí i v čase, a to v souvislosti s vývojem a změnami ve společnosti. Zákonodárce tak ponechal soudu poměrně širokou diskreci, aby v každém jednotlivém případě po pečlivém úvaze a zhodnocení všech rozhodných okolností daného případu pojem dobrých mravů vyložil. V daném případě soud po zohlednění všech relevantních okolností dospěl k závěru, že závěť žalované se dobrým mravům nepříčí.

49. Žalobce uváděl dva stěžejní důvody, pro které shledal závěť za rozpornou s dobrými mravy. Za prvé žalobce má za to, že žalovaná zneužila duševní poruchy zůstavitelky a skrze předmětnou závěť se pomstila žalobci za domnělé příkoří spočívající v ukončení provozu kina v TJ Sokol na Mělníce a v rozvázání jejího pracovního poměru, které žalovaná považovala za neoprávněné. Podle žalobce to žalovaná dodnes považuje za akt křivdy. Žalovaná tak měla pod vlivem těchto subjektivních emocí zneužít duševně choré zůstavitelky a prostřednictvím závěti vykonat políček nenávisti a pomsty vůči žalobci. Žalovaná při tom měla zamlčovat zůstavitelce různé okolnosti a tuto manipulovala proti žalobci. Za druhé pak žalobce tvrdil, že se jedná o šikanózní výkon práva, na základě kterého mu byl coby zákonnému dědici snížen dědický podíl. O šikanózní výkon práva se má jednat především proto, že žalobce a jeho rodina se o zůstavitelku aktivně starali na každodenní bázi a vyvíjeli značné úsilí, čas a prostředky na to, aby zaopatřili veškeré její potřeby v rozumné míře. Žalovaná navíc o zůstavitelku neprojevovala žádný výraznější zájem a veškerou péči o takto nemocného člověka ponechala na žalobci a jeho rodině. Byť žalobce přímo nesporoval, že se na péči o zůstavitelku podílela i žalovaná a její rodina, tvrdil, že podstatnou měrou se na zajišťování jejích každodenních potřeb podílel právě žalobce. Žalobce pak popíral, že by se k zůstavitelce choval hrubým či nevhodným způsobem.

50. Co se týče prvního tvrzeného důvodu rozpornosti závěti s dobrými mravy, soud má za to, že tento byl částečně vyvrácen již závěrem o duševní a právní způsobilosti zůstavitelky k sepsání závěti. Navíc z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by žalovaná měla ukončení kina a svou výpověď z pracovního poměru vnímat dodnes jako akt křivdy, za kterou by se měla chtít mstít. Toto nevyplývá ani z výpovědi žalobce a jeho syna [celé jméno žalobce] nejml., který jako jediný mezi řádky naznačoval, že zůstavitelka byla žalovanou ovlivněna, když například o údajném zmanipulování znaleckého posudku v dědickém řízení po zesnulém [celé jméno žalobce] st. se zůstavitelka podle něj měla dozvědět od žalované, což komentoval citováním zůstavitelky:„ Říkala to [příjmení], ta tomu rozumí!“ Na podkladě dokazování nebylo ani prokázáno, že by zůstavitelka byla zmanipulována žalovanou k údajné mstě, aby tak vykonala na žalobci políček nenávisti. Naopak prokázáno bylo, že zůstavitelka byla s ohledem na svůj věk a fyzické zdraví velmi vitální a v dobré duševní a intelektuální kondici, byť u ní bylo zdůrazněno emocionální prožívání. Zůstavitelka byla schopna posoudit následky svého právního jednání. Prokázáno taktéž bylo, že zůstavitelka v roce 2012 pociťovala zášť vůči svému synovi a vnukovi [celé jméno žalobce] nejml. O neshodách v dědickém řízení po [celé jméno žalobce] st. hovořili jak [celé jméno žalobce] nejml., tak žalovaná v účastnickém výslechu. Žalobce sám v účastnickém výslechu uvedl, že jemu a synovi [jméno] zůstavitelka vyčítala výpověď žalované z pracovního poměru a dále že mu zůstavitelka vyčítala„ nějaké další drobnosti“. Žalovaná pak popisovala tyto neshody mezi žalobcem a zůstavitelkou mnohem intenzivněji, kdy žalobce a jeho syn měli žalované dokonce opakovaně vulgárně nadávat a tuto až psychicky týrat. Ostatně obě strany sporu se vzájemně obviňovaly z psychického týrání či manipulace se zůstavitelkou. Žalovaná, podpořena výpovědí svého manžela, uvedla, že žalobce měl zůstavitelku psychicky týrat, vulgárně nadávat za její působení v sokolském hnutí, vyhrožovat, že ji nepohřbí vedle manžela apod. Žalobce za podpory svého syna [jméno] zase uváděl, že žalovaná duševně chorou zůstavitelku zmanipulovala a ze msty poštvala proti němu. Jelikož se fakticky jednalo o tvrzení proti tvrzení, které bylo na obou stranách podpořeno pouze výpovědí osoby blízké, soud nevzal za jednoznačně prokázané, že by kterákoli ze stran přímo zůstavitelku týrala či ve zlé víře manipulovala. Bohužel bez výpovědi samotné zůstavitelky dnes již patrně nelze zjistit, jak přesně se k ní její děti v předmětném období chovaly a jaké všechny možné pohnutky ji mohly vést k tomu, že se rozhodla odkázat celý svůj majetek pouze dceři [jméno].

51. Nezpochybnitelně však mezi zůstavitelkou a jejím synem vznikly přinejmenším v roce 2012 podstatné rozepře. Je logické, že s odstupem času několika let a s ohledem na předmět řízení může mít žalobce spíše tendenci své neshody s matkou zlehčovat a naopak žalovaná může mít snahu neshody spíše zveličovat. Nicméně je evidentní, že tyto neshody skutečně existovaly a zůstavitelka je vnímala velmi intenzivně, což uvedla i jako jeden z důvodů svého trápení při návštěvě v ordinaci MUDr. [příjmení] /zpráva na č. l. 219 spisu/. V tomto směru soud považuje za velmi podstatný důkaz záznamem telefonického rozhovoru ze dne [datum] mezi zůstavitelkou a jejím vnukem [celé jméno žalobce] nejml., který v hovoru několikrát zopakoval, že zůstavitelka už dlouhodobě poškozuje zájmy Sokola a dále taktéž naznačil, že Sokol kvůli špatným rozhodnutím každý měsíc přichází o velké peníze. Je tedy zřejmé, že k dosavadnímu vedení byl opravdu kritický. Aniž by soud chtěl jakkoli hodnotit oprávněnost této kritiky, ukazuje tato skutečnost, že zásadní spory při generační výměně ve vedení TJ Sokol na Mělníce opravdu existovaly. Pokud pak zůstavitelka stále opakovala, že její vnuk udělal„ prasárnu“ vůči její dceři, soud dospěl k závěru, že neměla ani tak na mysli ukončení provozu kina jako takové, ale spíše způsob, jakým [celé jméno žalobce] nejml. toto ukončení provedl a jakým způsobem s žalovanou komunikoval. Z telefonického rozhovoru i z výpovědi [celé jméno žalobce] nejml. vyplývá, že zde pravděpodobně byla ještě neformální dohoda mezi ním a žalovanou, případně i dalšími osobami, o způsobu ukončení provozu kina. Zůstavitelka v telefonickém rozhovoru zmiňovala, že kino mělo být ještě v prosinci 2012 v provozu a žalovaná zde dle dohody měla pracovat na dohodu o provedení práce. Zůstavitelka se pak přela s [celé jméno žalobce] nejml. o to, zda by byl provoz kina v prosinci 2012 rentabilní, když podle zůstavitelky byl vždy prosincový provoz z celého roku nejvýnosnější. [celé jméno žalobce] nejml. pak ve své výpovědi uvedl, že se jim nepodařilo se s „ městem“ dohodnout, a proto musel být provoz kina skutečně ukončen. Soud proto dospěl k závěru, a to opět aniž by chtěl hodnotit oprávněnost stanovisek obou stran, že právě tyto okolnosti zůstavitelku trápily až do takové míry, že v podstatě celý telefonický hovor s vnukem provzlykala a jeho chování označovala za„ prasárnu“. Podle závěru soudu tak závěť představuje logické vyústění vztahu zůstavitelky se svými dětmi a jejich rodinami a její obsah by tak neměl být pro žalobce natolik překvapivý, zejména pokud by se o jejím obsahu dozvěděl již v době jejího sepsání a nikoli až po smrti zůstavitelky v roce 2015.

52. Dalším důvodem neplatnosti závěti měl být tvrzený šikanózní výkon práva a zkrácení zákonného dědického podílu žalobce. V prvé řadě nebylo v řízení prokázáno, že by se rodina žalobce o zůstavitelku starala nepoměrně intenzivněji než rodina žalované, jak bylo původně v žalobě uváděno. Zejména pak, že by se žalobce a jeho rodina se o zůstavitelku aktivně starala na každodenní bázi a žalovaná naopak o zůstavitelku neprojevovala žádný výraznější zájem a veškerou péči o takto nemocného člověka ponechala na žalobci a jeho rodině. Naopak svědecké výpovědi se zcela shodují v tom, že o zůstavitelku pečovali všichni členové rodiny prakticky stejnou měrou. Naopak byly prokázány vcelku zásadní neshody mezi zůstavitelkou a žalobcem a jeho synem [celé jméno žalobce] nejml. V tomto směru soud obecně konstatuje, že ani v případě, kdy by se jeden z potomků objektivně choval ke svému rodiči významně lépe než potomek jiný, a to například ve smyslu každodenního poskytování péče, projevování skutečného zájmu o život a starosti rodiče, apod., nelze bez dalšího považovat závěť, kterou rodič zvýhodnil potomka, který se k němu choval objektivně hůře, za neplatnou. Je třeba si uvědomit, že konstatování neplatnosti závěti jako celku je vždy velmi významným a intenzivním zásahem do práv a svobod jednotlivce, neboť v takovém případě fakticky státní moc naloží s majetkem člověka po smrti v rozporu s jeho projevenou vůlí. Vlastnické právo chráněné Listinou základních práv a svobod v sobě mimo jiné zahrnuje též oprávnění naložit až na výjimky libovolně se svým majetkem pro případ smrti. Naopak neexistuje žádné subjektivní právo osob, které by se potenciálně mohly na základě zákonné dědické posloupnosti stát dědici, na majetek osoby, jejíž smrtí by jejich dědické právo mohlo někdy v budoucnu vzniknout. V poměrech projednávané věci si je třeba uvědomit, že žalobce se nestal zákonným dědicem po zůstavitelce a nemá právo na zákonný dědický podíl. Dědické právo vzniká až smrtí zůstavitele a dědění na základě pořízení pro případ smrti má zásadně přednost před zákonnou dědickou posloupností. V daném případě zůstavitelka závěť pořídila, a to platnou. Okruh dědiců je tak vymezen pouze vůli zůstavitelky projevenou v závěti.

53. Zákon žalobci jakožto synovi zůstavitelky přiznává postavení nepominutelného dědice, jehož zůstavitel nesmí v závěti pominout. V daném případě zůstavitelka žalobce v závěti pominula, když jako svého universálního dědice povolala žalovanou, přičemž současně nedošlo k vydědění žalobce. Avšak obrana v závěti opomenutého nepominutelného dědice zásadně nemůže spočívat v domáhání se neplatnosti celé závěti pro rozpor s dobrými mravy, jinak by celá zákonná úprava ochrany nepominutelného dědice, kterou obsahuje jak občanský zákoník účinný do roku 2013, tak i občanský zákoník účinný od roku 2014, byla zcela nadbytečná. Oba uvedené občanské zákoníky přiznávaly opomenutému nepominutelnému dědici právo na tzv. povinný díl, který podle obč. zák. představoval u zletilých dětí zůstavitele jejich zákonného dědického podílu a podle o. z. jejich zákonného dědického podílu. Koncepce práva nepominutelného dědice na povinný díl však je v obou předpisech odlišná. Podle obč. zák. platilo, že v případě opominutí takového dědice byla závěť v rozsahu povinného dílu neplatná a nepominutelnému dědici náležel podíl na pozůstalosti, přičemž nešlo o neplatnost absolutní, nýbrž relativní, k níž se přihlíželo toliko k námitce dotčeného nepominutelného dědice. O. z. tuto koncepci opustil a již nepřiznává nepominutelnému dědici právo na dědický podíl. Opomenutý nepominutelný dědic se tak nikdy nestává dědicem, ale pouze mu vzniká pohledávka vůči dědicům na vyplacení peněžní částky odpovídající hodnotě jeho povinného dílu. [ulice] rozdíl nové právní úpravy tak spočívá v tom, že nezakládá ani částečnou neplatnost závěti (či dědické smlouvy), která nedbá práv nepominutelných dědiců (blíže srov. [příjmení], R., [příjmení], L. a kol.: Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, 82 s.). V projednávané věci byla závěť pořízena ještě za účinnosti obč. zák., tudíž z hlediska její platnosti a formálních náležitostí ji soud posuzoval podle tohoto zákona. Žalobce se však v tomto řízení nedomáhal svého práva na povinný díl a nenapadl závěť proto, že by v ní byl opomenut, nýbrž závěť napadl v celém rozsahu pro rozpor s dobrými mravy. Jelikož se, jak bylo již uvedeno, jedná o relativní neplatnost, soud se proto dále nezabýval a nerozhodoval o případné neplatnosti závěti z důvodu opomenutí nepominutelného dědice.

54. S právem nepominutelných dědiců úzce souvisí institut vydědění. Jak bylo výše uváděno, soud se blíže nezabýval důvodností neshod mezi zůstavitelkou a žalobcem a jeho synem [celé jméno žalobce] nejml. Jinými slovy soud nezkoumal, která ze stran těchto neshod zastávala legitimnější a správnější postoj. Pro soud nebylo zásadní, zda zůstavitelčino působení v TJ Sokol na Mělníce nebo ukončení provozu kina a výpověď žalované z pracovního poměru bylo objektivně vzato správné a hospodárné. Stejně tak se soud nepokoušel hodnotit, zda rozdělení majetku v dědickém řízení po zemřelém [celé jméno žalobce] st. na základě dohody obou účastníků tohoto řízení a zůstavitelky bylo spravedlivé. Pro soud bylo naopak klíčové, jak tyto okolnosti vnímala sama zůstavitelka. Jinak by tomu bylo v případě, kdyby zůstavitelka žalobce vydělila, čímž by mu odepřela také právo nepominutelného dědice na povinný díl. V daném případě však k vydědění žalobce nedošlo, žalobce byl pouze v závěti zůstavitelky pominut, pročež nebyl zkrácen na svém právu na povinný díl. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitelka přinejmenším v době sepsání závěti cítila vůči žalobci a jeho synovi zášť a vyčítala jim jejich jednání jak v dědickém řízení po svém zesnulém manželovi, tak jednání ve vedení TJ Sokol na Mělníce, což podle závěru soudu jsou legitimní důvody pro to, aby zůstavitelka v pořízení pro případ své smrti zvýhodnila dceru na úkor syna, kteří by jinak podle zákonné dědické posloupnosti dědili oba stejným dílem. Smyslem zákonné dědické posloupnosti není určit takový způsob rozdělení dědictví, který je v obecném smyslu správný a souladný s dobrými mravy. Primárním smyslem je stanovit způsob rozdělení dědictví pro případ, že zůstavitel se svým majetkem pro případ smrti nijak nenaložil. Je proto logické, že zákonodárce se do formulace zákonné dědické posloupnosti snaží promítnout obecně sdílené představy společnosti, o tom, jak by bylo správné pozůstalost rozdělit. To však neznamená, že se jedná o všeobecně platný a spravedlivý způsob rozdělení pozůstalosti vhodný pro každý jednotlivý případ. Bylo-li by tomu tak, argumentem ad absurdum by bylo možno dospět k závěru, že rodič, aniž by musel některého svého potomka vydědit, nemůže v pořízení pro případ smrti měnit velikosti dědických podílů oproti zákonné dědické posloupnosti. Taktomu ve skutečnosti však není. Je zcela legitimní, že zůstavitel v pořízení pro případ smrti určí pro své děti jiné dědické podíly, než jaké by jim náležely podle zákonné dědické posloupnosti. Při posuzování souladu závěti s dobrými mravy právě z důvodu zvýhodnění jednoho z potomků pak musí soud postupovat v souladu se zásadou, že závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, velmi zdrženlivě. Soud je toho názoru, že závěť by bylo možno prohlásit za neplatnou z důvodu rozporu s dobrými mravy pro zvýhodnění jednoho z potomků na úkor jiného pouze ve zcela výjimečných případech, kdy by závěť byla zcela očividně vedena ve zlé víře (mala fides) v úmyslu někomu bezdůvodně uškodit. Takové právní jednání by totiž nemohlo ve smyslu § 8 o. z. požívat právní ochrany. Nic takového však v daném případě prokázáno nebylo a ani zdánlivě tomu žádné zjištěné skutečnosti nenasvědčovaly.

55. Pro úplnost pak soud konstatuje, že neshledal nic nemravného ani na skutečnosti, že žalobce a jeho rodina o existenci závěti až do smrti zůstavitelky nevěděli. Je plně na rozhodnutí zůstavitele, zda své rodině, zejména případným zákonným dědicům, sdělí či nesdělí obsah své závěti. Pokud zde navíc mezi zůstavitelkou a žalobcem panovaly neshody, je pak zcela pochopitelné, že zůstavitelka ho o existenci závěti neinformovala a naopak o ní informovala pouze žalovanou (a případě další členy její rodiny), v jejíž prospěch byla závěť sepsána.

56. Jelikož tak soud neshledal neplatnost závěti z důvodu nezpůsobilosti zůstavitelky k právnímu jednání pro duševní poruchu ani z důvodu rozporu závěti s dobrými mravy, soudu nezbylo než žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že jsou se žalovanou dědici ze zákona po zesnulé zůstavitelce a oba dědí stejným dílem, v celém rozsahu zamítnout.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření ve věci samé, 7 × účast na jednání před soudem za každé započaté dvě hodiny) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

58. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

59. Výrokem III. rozsudku pak soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., že žalobce podle zásady procesního úspěchu je povinen k náhradě nákladů řízení státu. Tyto náklady spočívají v zaplacení částky [částka] MUDr. [jméno] [příjmení] za výpis z dokumentace zůstavitelky (faktura na č. l. 44 spisu, usnesení ze dne 10. 4. 2019 č. j. 7 C 353/2018-65) a odměně znalce [celé jméno znalce] za zpracování znaleckého posudku a znalečném za jeho výslech při jednání soudu. Vzhledem k tomu, že ke dni vyhlášení rozsudku nebylo o výši znalečného pravomocně rozhodnuto (a náklady nebyly soudem/státem vynaloženy), nezbylo soudu než ponechat určení konečné výše nákladů státu, které bude žalobce povinen zaplatit, do samostatného usnesení. I v tomto případě byla lhůta k plnění určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. žalobce bude povinen náklady státu zaplatit do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.