103 Co 15/2024 - 514

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Šebka a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Kateřiny Staré ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená dne [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený dne [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o výživné zletilého dítěte, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku č. j. 17 C 373/2022-446 ze dne 31. 1. 2024 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích I., II., IV. a V. potvrzuje; ve výroku IV. s tím, že žalovaný je povinen žalobkyni náhradu nákladů řízení 144 Kč plnit do tří dnů od právní moci rozsudku soudu prvního stupně.

II. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalobkyně 12 610,60 Kč České republice – Okresnímu soudu v [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v [adresa] rozsudkem č. j. 17 C 373/2022-446 ze dne 31. 1. 2024 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni na výživném za období od 1. 2. 2020 do 31. 8. 2021 částku 4 000 Kč měsíčně a za období od 1. 9. 2021 do 14. 3. 2022 částku 5 500 Kč měsíčně (výrok I). Dále rozhodl, že nedoplatek na výživném za období od 1. 2. 2020 do 14. 3. 2022 (dále též jen „rozhodné období“) v částce 111 483 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, splatných do každého 15. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok II.). Současně žalobu v rozsahu požadavku na výživné za období od 1. 2. 2020 do 31. 8. 2021 v částce 1 000 Kč měsíčně, za období od 1. 9. 2021 do 14. 3. 2022 v částce 1 500 Kč měsíčně a za období od 15. 3. 2022 do 30. 4. 2022 v částce 7 000 Kč měsíčně, zamítl (výrok III.). Žalovanému uložil povinnost „zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 144 Kč“ (výrok IV.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 %, a to „ve prospěch České republiky na účet Okresního soudu v [adresa] v částce, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení“ (výrok V.). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně je dcerou žalovaného, že ode dne 14. 1. 2020 se žalovaným nesdílí společnou domácnost (do té doby u žalovaného bydlela, byla mu svěřena za doby své nezletilosti do péče rozsudkem soudu), neboť se uvedeného dne odstěhovala ke svému příteli [jméno FO] do domu jeho prarodičů v [adresa], kde s ním bydlí (s výjimkou několika měsíců pobytu u své matky) dosud. V té době studovala třetí ročník střední školy, tuto školu navštěvovala do 30. 6. 2021 a ukončila ji úspěšné složením maturitní zkoušky. V období od 20. 9. 2021 do 14. 3. 2022, kdy studium z důvodu těhotenství přerušila, byla následně žalobkyně studentkou prezenčního bakalářského programu na [Anonymizováno] [Anonymizováno] na [právnická osoba] univerzitě v Praze. Dne 25. 4. 2022 se žalobkyni narodila dcera [jméno FO], jako její otec je v rodném listě zapsán přítel žalobkyně [jméno FO]. Do okamžiku jejího odstěhování žalovaný (otec) hradil veškeré její potřeby. Žalobkyně mu zároveň „intenzivně“ vypomáhala v jeho podnikání - provozování hospody v obci Vehlovice, starala se rovněž o společnou domácnost, kterou (kromě žalobkyně a žalovaného) sdílel i mladší bratr žalobkyně (syn žalovaného) [jméno FO], narozený 11. 3. 2004, rovněž v době nezletilosti svěřený do péče žalovanému. Matce žalobkyně bylo stanoveno výživné pro žalobkyni 2 200 Kč měsíčně Kč a pro syna [jméno FO] 1 800 Kč měsíčně. Náklady domácnosti žalovaného se pohybovaly do 10 000 Kč měsíčně. Po odstěhování žalobkyně od žalovaného hradil veškeré náklady žalované její přítel, včetně výdajů na stravu, hygienické potřeby, ošetření, výdaje souvisící se studiem, včetně dopravy hromadnou dopravou (v rámci studia vysoké školy rovněž za dopravu MHD), náklady na jejich domácnost. Žalobkyně asi 4 měsíce od prosince 2020 do dubna 2021 bydlela u své matky v [Anonymizováno]. S výjimkou tohoto období dostávala nepravidelně peníze (výživné) také od své matky. V období 16. 6. 2021 do 31. 8. 2021 byla žalobkyně zaměstnána na základě dohody o provedení práce v [právnická osoba]., celkem si vydělala částku 29 979 Kč; jiné příjmy v rozhodném období neměla. Se svým přítelem žalobkyně bydlela v podkroví domu jeho prarodičů. Pořídili si postel, matraci, noční stolky, televizi a komodu v celkové ceně přes 23 000 Kč. Prarodičům přítele přispívali na bydlení částku 2 - 3 000 Kč měsíčně. Dále jim vypomáhali s platbou energií, nákupů nebo opravami. Dne 10. 11. 20022 uhradil přítel žalobkyně [jméno FO] spotřebu elektrické energie v domě, kde bydleli, v částce 54 598,67 Kč. Žalobkyně již dříve podala vůči žalovanému žalobu o výživné, s ohledem na informaci, kdy žalovaný měl mít nějaké zdravotní problémy s [Anonymizováno] po napadení ze strany bývalého přítele své manželky, však na návrhu „netrvala“; žalovaný ji navíc vyčítal, co po něm chce za to, co pro ni udělal.

2. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že žalovaný je vyučen jako [Anonymizováno], v rozhodném období podnikal, měl několik živnostenských oprávnění: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, hostinská činnost, prodej kvasného lihu, konzumních lihovin. Do 16. 6. 2021 provozoval živnost ve čtyřech provozovnách, od uvedeného data ve třech. Podnikal v pohostinství, měl obchod s [Anonymizováno] a obchod s [Anonymizováno] v domě, v němž provozoval [Anonymizováno]; obchod však po odchodu žalobkyně již neprovozoval. V průběhu epidemie Covid-19 byly jeho zbylé provozovny zavřené, výdělečnou činnost provozovat nemohl. Pobíral kompenzační bonusy v částce 15 000 Kč, nicméně měl náklady spojené s nájmy prostor, v nichž podnikal, s energiemi apod. Byl tak nucen používat též našetřených prostředků. V září 2021 byl fyzicky napaden bývalým přítelem manželky. Zhruba týden byl [podezřelý výraz], měl [podezřelý výraz] problémy fyzické i psychické, utrpěl [Anonymizováno]. Žalovaný uzavřel v srpnu [Anonymizováno] [Anonymizováno] se svou tehdejší přítelkyní (nyní manželka [jméno FO]). Žije ve společné domácnosti spolu s manželkou, jejími dvěma dětmi, svým synem [jméno FO] a se svou těžce [podezřelý výraz] matkou, o kterou se stará jeho manželka. Žalovaný je vlastníkem nemovitostí pod adresou svého bydliště (pozemek s rodinným domem), na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 25. 6. 2021 jsou tyto nemovitosti zatíženy zástavním právem k zajištění pohledávky ze zástavní smlouvy z (překlenovacího) úvěru a úvěru ze stavebního spoření ve výši 2 000 000 Kč. Aktuální zůstatek tohoto úvěru žalovaného ze stavebního spoření činí přes 2 000 000 Kč. Žalovaný hradí od dubna 2021 splátky překlenovacího úvěru 3 868 Kč měsíčně. Současná manželka žalovaného se stará o matku, proto nepracuje, pobírá příspěvek na péči. V květnu 2021 žalovaný založil společnost [právnická osoba], IČO [IČO], jejímž je jediným společníkem a jednatelem. V červnu 2021 otevřel v souvislosti s touto společností obchod v [adresa], v němž nabízel dekorativní a dárkové předměty a nápoje, včetně alkoholických. Podle žalovaného se však obchod neuchytil a v březnu 2023 byl uzavřen. Z vozidel má pouze vozidlo [Anonymizováno] z roku [Anonymizováno] a vozidlo [Anonymizováno] [Anonymizováno] z roku [Anonymizováno], ostatní vozidla prodal nebo nechal zlikvidovat. Za zdaňovací období let 2022 a 2021 uplatnil slevu na dani na obě vyživované děti, včetně žalobkyně; byly mu tak vyplaceny daňové bonusy finančním úřadem. Tuto částku vrácenou ohledně žalobkyně žalobkyni nepředal. Na účet žalovaného u [Anonymizováno] banky a.s. č. [č. účtu] byly mimo jiné připsány platby z [právnická osoba]. - částka 614 815 Kč dne 22. 3. 2021. Následně byly z tohoto účtu provedeny žalovaným hotovostní výběry v částce přes 220 000 Kč do května roku 2021, vedle toho v březnu 2021 a dubnu 2021 byly z tohoto účtu převedeny 3 částky po 100 000 Kč na účet číslo [č. účtu]. Tento účet je veden na syna žalovaného [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozeného [datum]. Na tento účet syna byly rovněž připisovány platby ze strany finančního úřadu, například dne 21. 4. 2022 ve prospěch žalovaného částka 37 524 Kč a rovněž platby ze strany úřadu práce jako přídavek na dítě, podpora v nezaměstnanosti a příspěvek při rekvalifikaci (v období od října 2021 do března 2022) a dále platby ošetřovného a [podezřelý výraz] ze strany ČSSZ. Za zdaňovací období roku 2020 žalovaný vykázal ztrátu z podnikání 531 050 Kč, při příjmech 385 616 Kč a výdajích 889 666 Kč. Společnost [právnická osoba] v roce 2021 vykázala ztrátu 327 031 Kč, v pasívech této společnosti jsou zahrnuty cizí zdroje ve výši 350 000 Kč představované krátkodobými závazky vůči ovládající osobě, tedy žalovanému. V roce 2020 finanční úřad vrátil žalovanému DPH v částce 97 087 Kč, v roce 2021 v částce 133 470 Kč a od ledna do března 2022 v částce 9 900 Kč. Z podnikatelské činnosti v roce 2020 měl příjem 37 750 Kč a v roce 2021 44 146 Kč. V roce 2020 obdržel žalovaný kompenzační bonus 80 000 Kč a v roce 2021 189 096 Kč. V roce 2022 byla ztráta společnosti [právnická osoba] 56 836 Kč a krátkodobé závazky vůči žalovanému v této společnosti byly vykazovány v částce 919 000 Kč.

3. Matka žalobkyně žije s jedním ze svých tří dětí - [Anonymizováno] a byl mu diagnostikován [Anonymizováno] [podezřelý výraz], celodenně se o něj stará. Náklady jejího bydlení představují 20 300 Kč měsíčně, pracuje s příjmem zhruba 15 000 Kč měsíčně po celé rozhodné období.

4. Důvodem odchodu žalobkyně z domácnosti žalovaného bylo její nepřiměřené vytěžování v pomoci žalovanému v podnikání, zejména v hospodě, péče o celou domácnost a též výčitky žalovaného vůči žalobkyni, křik apod. Žalovaný žalobkyni často „seřval“, aniž měl důvod, nebyl ustavičně doma. Do střední školy chodila unavená, usnula i ve třídě. Žalovaný se v rámci komunikace na sociálních sítích se žalobkyní po jejím odchodu z jeho domácnosti nezajímal o její případné finanční potřeby; žalobkyně také v rámci této komunikace o žádné výživné nežádala. Žalovaný v rozhodném období na výživu žalobkyně (dosud) ničeho nepřispěl.

5. Soud prvního stupně tak, s odkazem na ustanovení § 911, § 913 odst. 1,2, § 915 a § 922 občanského zákoníku č. 89/20212 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“), že v rozhodném období trvala vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni. Žalobkyní započaté studium vysoké školy (časově navazující na ukončení střední školy) vedlo k prohlubování předchozího vzdělání. Žalobkyně se tak v rozhodném období systematicky připravovala na budoucí povolání. Z hlediska výše výživného uzavřel, že poměry žalovaného nebyly natolik nepříznivé, jak je žalovaný líčil. Přes epidemii covid-19, která nepochybně situaci žalovaného ekonomicky ovlivnila, však zůstal nadále ekonomicky aktivní, v nezanedbatelné míře. Obdržel kompenzační bonusy, vratky DPH, v roce 2021 založil společnost [právnická osoba], jejímž byl jediným společníkem a jednatelem, v rámci ní začal provozovat obchod v [adresa] od června [Anonymizováno]; tuto společnost významně subvencoval, když v roce [Anonymizováno] vůči ní vykazoval pohledávku přes 350 000 Kč a v dalším roce již přes 900 000 Kč. Hojně využíval k finančním tokům účet svého syna ve významných výších. Důvody užívání synova účtu vysvětloval postupně v řízení různě, což působí nevěrohodně. Současně uzavřel manželství, s manželkou žije, a proto i ona se musí podílet na nákladech společné domácnosti. Žalobkyně měla v rozhodném období potřeby maximální. Vedla přitom skromný život se standardními potřebami. Pohledávka žalobkyně na výživném za rozhodné období není v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný sám ukončil komunikaci se žalobkyní v reakci na to, že bydlela po část rozhodného období u své matky. Žalovaný si při tom byl své vyživovací povinnosti k žalobkyni vědom, žalobkyně mu byla v minulosti navíc svěřena do péče a měl přehled o jejích potřebách. Je proto „absurdní ospravedlňovat neplnění vyživovací povinnosti tím, že mu žalobkyně (svou) potřebnost nedala najevo“. Žalobkyně již jednou dříve žalobu o výživné vůči žalovanému podala, žalovaný o tom byl spraven, a mohl proto ohledně uspokojování jejích potřeb sám adekvátně reagovat. Za odpovídající zákonným hlediskům vymezeným shora citovanými zákonnými ustanoveními (odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného; při hledisku, že životní úroveň dítěte má zásadně shodná se životní úrovní rodičů) považoval soud prvního stupně v rozhodném období za odpovídající výživné od 1. 2. 2020 do 31. 8. 2021 (po dobu středoškolského studia žalobkyně) ve výši 4 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2021 (v souvislosti s nástupem na vysokou školu a zvýšením potřeb) do 14. 3. 2022 (přerušení vysokoškolského studia) ve výši 5 500 Kč měsíčně. Proto takto výživné žalovanému pro žalobkyni v rozhodném období stanovil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný žalobkyni neplnil na výživném ničeho, vyčíslil nedoplatek za rozhodné období ve výši 111 483 Kč, jenž stanovil žalovanému povinnost splácet ve splátkách 4 000 Kč měsíčně, s ohledem na jeho výši a přiměřenost délky doby, v níž má být dluh na výživném ve prospěch žalobkyně uhrazen. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání, kterým jej napadl v rozsahu jeho výroků I., II., IV. a V. Ve svém odvolání namítá, že soudem prvního stupně v rozhodném období stanovené výživné je pro něj nepřiměřeně přísné. Současně přiznané výživné není „zcela v souladu s dobrými mravy“. Žalobkyně jako jeho dcera v okamžiku, kdy dosáhla 18 let, se o své vůli odstěhovala ke svému příteli bez toho, aniž by žalovanému oznámila, že požaduje, aby jí hradil výživné. Po svém odchodu v zásadě žalovaného již vůbec nekontaktovala, ani mu nesdělila, že je těhotná. Vztahy mezi účastníky přitom před odchodem žalobkyně z domácnosti nebyly vyhrocené, byť žalovaný přiznává, že „jejich vztah nebyl zcela idylický“. Žalobkyně se domáhá výživného až 2 roky poté, co opustila domácnost žalovaného. Po svém odchodu žalovaného nepožádala žádnou formou o výživné. Náklady žalobkyně přitom byly velmi malé, když nehradila nájemné, bydlela u prarodičů svého přítele. V souvislosti s distanční výukou v průběhu pandemie covid-19 měla menší se studiem spojené náklady. V roce [Anonymizováno] se majetkové poměry žalovaného razantně zhoršily v důsledku proticovidových opatření, bylo mu znemožněno podnikat. Následně byl napaden bývalým partnerem své současné manželky, v důsledku čehož měl [podezřelý výraz] následky. Žalovaný si je vědom toho, že „nárok žalobkyně na úhradu výživného existuje i navzdory výše uvedenému“. Jeho výše by však měla odpovídat nízkým výdajům a potřebám žalobkyně v rozhodném období, tak zejména špatné finanční situaci žalovaného. V současné době je žalovaný bez práce, od [datum] je veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Kompenzační bonus vyplácený žalovanému v rozhodném období především pokrýval náklady, které měl s podnikáním, například v podobě nájemného. Je sice pravda, že v minulosti vůči němu žalobkyně podala žalobu o výživné, následně bylo řízení zastaveno, ale „to není situace, jako kdyby otce o výživné normálně požádala“. Komunikace mezi účastníky se týkala v zásadě jen pozdravů k narozeninám, Vánocům a podobně, nic jiného účastníci neřešili. Dcera od otce odcházela s tím, že se „jde postavit na vlastní nohy a že nic po otci nechce a nepotřebuje“. Žalovaný vychází z toho, že důsledky takového rozhodnutí si dcera musí nést sama. Žalovaný s ohledem na to navrhl změnit rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, aby mu bylo stanoveno v rozhodném období pro žalobkyni výživné s účinností od 1. 2. 2020 do 31. 8. 2021 ve výši 2 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2021 do 14. 3. 2022 ve výši 2 500 Kč měsíčně; současně aby mu byly stanoveny nižší splátky na dlužném výživném, a to 2 500 Kč měsíčně, s ohledem na jeho poměry.

7. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správného. Příjmy žalovaného, například kompenzační bonusy, nebyly v rozhodném období nijak zanedbatelné; jeden měsíc mu bylo vyplaceno 60 000 Kč, v dalším měsíci cca 121 000 Kč. Žalovaný rovněž obdržel výrazné vratky DPH v rozpětí 15-20 000 Kč za měsíc. Žalovaný přitom, jak bylo prokázáno, sdělil, že žalobkyni žádné výživné hradit nebude, dokud bude bydlet u své matky. Důvody odchodu žalobkyně od žalovaného nejsou v rozporu s dobrými mravy, to se podává ze založené messengerové komunikace mezi účastníky a rovněž z výpovědi svědka [jméno FO], přítele žalobkyně. Mezi účastníky i po odchodu žalobkyně od žalovaného docházelo ke komunikaci, tu ukončil žalovaný právě z důvodu, že žalobkyně byla nějakou dobu po odchodu u své matky.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu první stupně v napadených výrocích I., II., IV. a V., jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalovaného neopodstatněným.

9. Ve svém výroku III. nebyl rozsudek soudu prvního soudu podaným odvoláním dotčen, nabyl v tomto rozsahu samostatně právní moci.

10. Odvolatel – žalovaný obsahově uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do náležitého (ne)zohlednění významu jednotlivých skutkových zjištění o poměrech účastníků coby zákonných hledisek pro stanovení výše výživného v rozhodném období žalovanému pro žalobkyni, a v důsledku toho nesprávné stanovení výše výživného.

11. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně v řízení správně zjistil (jak shora uvedeno v rámci rekapitulace podstatného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), že účastníci jsou ve vztahu dcera - otec, že žalobkyně žila se žalovaným v rodinné domácnosti, spolu s mladším bratrem (synem žalovaného) [jméno FO], o tuto společnou domácnost pečovala, rovněž významně pomáhala žalovanému s jeho podnikatelskou činností – [Anonymizováno], a to v míře nikoliv přiměřené (v roce [Anonymizováno]) studentce [Anonymizováno] ročníku střední školy. Současně docházelo mezi účastníky k neshodám, žalovaný reagoval vůči žalobkyni nevhodným způsobem, vyčítal jí, opakovaně ji „[Anonymizováno]. Žalobkyně z tohoto důvodu odešla dne 14. 1. 2020, den po svých osmnáctých narozeninách, ke svému příteli [jméno FO]. V té době studovala střední školu – [Anonymizováno]. ročník, kterou ukončila v červnu 2021, v září 2021 složila maturitní zkoušku. Následně zahájila studium na vysoké škole v Praze, toto studium přerušila dne 14. 3. 2022, v souvislosti se svým těhotenstvím a narozením dcery [jméno FO] 25. 4. 2022, kterou má ze vztahu se svým přítelem [jméno FO]. V rozhodném období ([datum]) žalobkyně měla náklady (potřeby) odpovídající svému věku a postavení studenta střední a následně vysoké školy, snažila se je minimalizovat. Žila ve společné domácnosti s přítelem [jméno FO], v domě u jeho prarodičů v obci [adresa]. Hradili jim příspěvek na náklady bydlení 3-4 000 Kč měsíčně, v roce 2022 uhradili nedoplatek elektřiny 54 598,67 Kč. Pořídili si základní vybavení domácnosti nábytkem v podobě komody, matrace, postele, nočních stolků. Žalobkyně měla náklady spojené se studiem: studijní pomůcky, dojíždění v době studia střední školy do [Anonymizováno], v době studia vysoké školy do [Anonymizováno]. Jinak byly její potřeby běžné, odpovídající věku. Žalovaný v době odchodu žalobkyně ze společné domácnosti podnikal, provozoval restaurační zařízení ve [Anonymizováno], v domě, který měl v nájmu (odlišném od svého bydliště), v témže domě též obchod s potravinami a dále obchod s [Anonymizováno]. Ve svých podnikatelských aktivitách byl dotčen pandemií covid-19, opatřeními s ní spojenými. Byly mu ovšem vypláceny kompenzační bonusy, vratky DPH, měl příjmy z prodeje [Anonymizováno]. K těmto transakcím používal bankovní účet svého syna [jméno FO]. Na uvedený účet obdržel i příjmy spočívající z prodeje autodílů. V květnu [Anonymizováno] byl schopen založit [právnická osoba], v jehož rámci v [Anonymizováno] otevřel obchod v obci [adresa], který provozoval. V srpnu [Anonymizováno] uzavřel sňatek se svou současnou manželkou v [Anonymizováno], v rámci dovolené. V září [Anonymizováno] byl napaden bývalým přítelem své současné manželky, utrpěl [Anonymizováno] a měl určité psychické potíže (jak se podává z lékařských zpráv), tyto následky však dobře reagovaly prováděnou na léčbu (viz lékařská zpráva ze dne 12. 1. 2022 čl. 290 spisu). Žalovaný si v rozhodném období rovněž vzal překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření ve výši 2 000 000 Kč, z něhož si částku přes 600 000 Kč nechal zaslat na účet svého syna, následně s touto částkou disponoval shora uvedeným způsobem. V rámci založené společnosti [právnická osoba] (jejímž byl a je jediným společníkem) do této společnosti investoval. Společnost evidovala vůči němu v roce [Anonymizováno] závazek přes 300 000 Kč a v roce [Anonymizováno] přes 900 000 Kč. Žalovaný se nezajímal o potřeby žalobkyně, byť komunikace mezi nimi probíhala, omezovala se však pouze na žádosti o poskytnutí určitých dokumentů či na přání k jubileím či Vánocům. Žalovanému v rozhodném období byly ze strany finančního úřadu vyplaceny rovněž slevy na dani též ve vztahu k žalobkyni coby vyživované osobě, tyto částky žalobkyni nepředal. Žalovaný je vyučen v oboru [Anonymizováno]; tento obor též prakticky vykonával.

12. Odvolací soud doplnil dokazování ve smyslu § 213 odst. 1, 4, 5 o.s.ř. a zjistil z výplatních pásek žalovaného za období srpen až říjen 2023 (č.l. 335-337 spisu), že v těchto měsících byl žalovaný zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] [adresa] s.r.o., dosahoval průměrného čistého příjmu (při plném pracovním úvazku) cca 19 500 Kč.

13. Ze statistických přehledů hrubé měsíční mzdy za roky 2020-2023 (č.l. 470-483 spisu) odvolací soud zjistil, že v roce 2020 průměrná hrubá měsíční mzda činila: pro pokladníky ve finančních institucích, na poštách a pracovníky v příbuzných oborech 30 681 Kč, pracovníky v zákaznických kontaktních centrech 33 956 Kč, recepční v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních 27 889 Kč, ostatní recepční 27 576 Kč měsíčně, prodavači v prodejnách 26 374 Kč měsíčně, obsluha v zařízení rychlého občerstvení 24 799 Kč měsíčně. V roce 2021 činila hrubá měsíční mzda pro: pokladníky ve finančních institucích, na poštách, pracovníky v příbuzných oborech 31 337 Kč, pracovníky v zákaznických kontaktních centrech 34 763 Kč, recepční v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních 27 786 Kč, recepční ostatní 30 189 Kč, kuchaře (kromě šéfkuchařů), pomocné kuchaře 21 938 Kč, číšníky a servírky 19 270 Kč, prodavače v prodejnách 27 412 Kč, pokladníky a prodavače vstupenek a jízdenek 26 708 Kč a pro obsluhu v zařízení rychlého občerstvení 26 208 Kč. V roce 2022 činila hrubá měsíční mzda pro: pokladníky ve finančních institucích, na poštách, pracovníky v příbuzných oborech 32 505 Kč, pracovníky v zákaznických kontaktních centrech 38 065 Kč, recepční v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních 31 487 Kč, ostatní recepční 32 759 Kč, pro kuchaře (kromě šéfkuchařů), pomocné kuchaře 22 128 Kč, barmany a příbuzné pracovníky 22 339 Kč, prodavače v prodejnách 30 203 Kč, pokladníky a prodavače vstupenek a jízdenek 29 640 Kč.

14. Žalovaný je držitelem (jak potvrdil při odvolacím jednání zástupce žalovaného) řidičského průkazu skupiny [Anonymizováno].

15. Na výživu žalobkyně za rozhodné období dosud nezaplatil ničeho.

16. Ve zbylém rozsahu lze odkázat na pečlivá podrobná a správná skutková zjištění soudu prvního stupně obsažená v odůvodnění jeho rozsudku a jeho skutkové závěry (srov. zejména bod 23. odůvodnění rozsudku), s nimiž se odvolací soud ztotožňuje.

17. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

18. Co do právního posouzení věci soud prvního stupně správně vyšel z ustanovení § 911, § 913, § 915 a § 922 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“).

19. Odvolací soud se předně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka žalobkyně na výživné v rozhodném období není v rozporu s dobrými mravy. Ostatně sám žalovaný uznává svou povinnost hradit výživné, navrhuje pouze jeho podstatně nižší výši, než tak stanovil soud prvního stupně. Žalobkyně odešla od žalovaného „legitimně“ za situace, kdy byla nadužívána její pracovní kapacita, kdy kromě studia střední školy (třetího ročníku v době odchodu) musela významným způsobem pomáhat žalovanému v podnikání, zejména při provozu restauračního zařízení, pečovat o domácnost a žalovaný se k ní choval ne příliš vhodným způsobem. To se ostatně podává z mobilní komunikace mezi žalobkyní a současnou manželkou žalovaného (srov. například č.l. 406 a následující spisu, kdy sama současná manželka uvádí ve vztahu k žalobkyni, že „vaříš, uklízíš, žehlíš, do [Anonymizováno] chodíš, školu děláš a ty jsi dítě, ne ženská v domácnosti …“ a další). Žalovaný se o potřeby žalobkyně po jejím obchodu sám aktivně nezajímal, komunikace mezi účastníky sice probíhala, této věci se ale netýkala. Žalovaný však je otcem, který do doby jejího odchodu měl žalobkyni ve své domácnosti, ve své péči. Byly mu proto nepochybně známy její potřeby, skutečnost, že studuje střední školu, přesto se nikterak o potřeby žalobkyně, z hlediska jejího materiálního zabezpečení, nezajímal, ničeho jí v tomto směru nenabídl; dokonce za období let 2020-2021 čerpal ve vztahu k její osobě slevu na dani, která mu byla finančním úřadem vyplacena, a ani tu žalobkyni neposkytl. Dosud jí přitom nezaplatil na výživném za rozhodné období ničeho. Je to tedy žalovaný, kdo se ve vztahu k žalobkyni v rozhodném období nechoval v tomto směru náležitým způsobem.

20. Žalobkyni proto v rozhodném období svědčí nárok na výživné vůči žalovanému. V tomto období se připravovala na budoucí povolání studiem, dokončila úspěšně střední školu, včetně složení maturitní zkoušky, zahájila následně kontinuálně prezenční studium vysoké školy, která však přerušila [datum], v důsledku svého otěhotnění a následného narození dcery [jméno FO] [datum]. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že se jednalo o kontinuální přípravu na budoucí povolání, a že tak v celém rozhodném období žalobkyni vůči žalovanému nárok na výživné svědčí. Žalobkyně se snažila studovat vysokou školu řádným způsobem, pokračování ve studiu jí bylo zamezeno v důsledku jejího těhotenství a narození dcery. Snažila se též opatřit příjmy v rámci letní brigády, na základě dohody o provedení práce, v [právnická osoba]. v létě [Anonymizováno], kdy zde dosáhla příjmu necelých 30 000 Kč.

21. Z hlediska výše výživného v rozhodném období se odvolací soud rovněž ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, že je namístě v rozhodném období přiznat určitou výši pro období do 31. 8. 2021 a vyšší částku od 1. 9. 2021 po zbylou část rozhodného období, neboť v důsledku zahájení studia vysoké školy se zde potřeby žalobkyně podstatně zvýšily. Z hlediska výše stanoveného výživného odvolací soud uzavřel, že soudem prvního stupně stanovené výživné 4 000 Kč měsíčně a 5 500 Kč měsíčně odpovídá zákonným hlediskům uvedeným v § 913 a § 915 občanského zákoníku, tedy odůvodněným potřebám a majetkovým poměrům oprávněné osoby – žalobkyně a schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného – žalovaného; při zohlednění toho, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů.

22. Ohledně hlediska schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného zde pak jde zejména o jeho potencialitu (co do schopností, potenciality příjmů).

23. Matka žalobkyně se v rozhodném období měla vyživovací povinnosti kromě žalobkyně a jejího bratra [jméno FO] ještě k dalšímu synovi, se [podezřelý výraz] problémy ([Anonymizováno], [Anonymizováno] [podezřelý výraz]), o něhož pečovala; současně byla zaměstnána s příjmem kolem 15 000 Kč měsíčně. Z toho byla povinna hradit výživné pro žalobkyni ve výši 2 200 Kč měsíčně, které se podle svých schopností hradit snažila.

24. Odvolací soud uzavřel, že ve schopnostech, možnostech (potencialitě) žalovaného bylo po celé rozhodné období dosahovat příjmu v rozpětí 25-30 000 Kč měsíčně. To se podává již z hrubých měsíčních mezd dosahovaných v oborech, které žalovaný, z hlediska své kvalifikace a praxe, mohl být schopen vykonávat (viz shora uvedené statistiky výdělků). Současně schopnosti žalovaného dokládá i skutečnost, že v průběhu rozhodného období, byť se opakovala restriktivní opatření spojená s pandemií covid-19, byl schopen (v květnu 2021) založit společnost s ručením omezením, v červnu 2021 v rámci této společnosti otevřít nový obchod v [adresa], zainvestovat do této společnosti částku přes 350 000 Kč v roce 2021 a další částku do celkové pohledávky přes 900 000 Kč v roce 2022. Žalovaný byl schopen, i přes své tvrzené nepříznivé poměry, jet v létě [Anonymizováno] na dovolenou do [Anonymizováno] se svou současnou manželkou, jejím synem a svou matkou (za účelem [Anonymizováno]). Žalovaný má podnikatelské schopnosti, byl schopen provozovat tři provozovny coby fyzická osoba: vedle [Anonymizováno] a obchodu s [Anonymizováno] též obchod s [Anonymizováno]. To vše svědčí o schopnostech a potencialitě žalovaného. V období srpen až říjen [Anonymizováno] byl žalovaný zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 19 500 Kč jako [Anonymizováno]; i to odpovídá závěrům o shora uvedených schopnostech, jakož i o tom, že [podezřelý výraz] stav žalovaného umožňoval takové zaměstnání. Žalovaný v rozhodném období využíval k finančním transakcím účet svého syna, kam si nechával vyplácet vratky DPH, kompenzační bonusy, část z překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření, který čerpal ve výši 2 000 000 Kč, příjmy z obchodu s [Anonymizováno]. Žalovaný měl evidovánu řadu motorových vozidel v rámci svého provozu obchodu s [Anonymizováno]; ty, jak sám potvrdil, rozprodal, z toho měl příjmy. O ekonomické situaci a schopnostech žalovaného svědčí skutečnost, že si byl schopen vzít překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření v roce [Anonymizováno]; jeho situace umožnila čerpání takového úvěru. Své prostředky však nepoužil na hrazení výživného žalobkyni, ale (zřejmě) zčásti i pro účely svého podnikání (v rámci založené s.r.o.). Z [právnická osoba]. mu byla na jeho účet připsána částka 614 815 Kč dne 22. 3. 2021. Následně byly z tohoto účtu provedeny žalovaným hotovostní výběry v částce přes 220 000 Kč do května roku 2021, vedle toho v březnu 2021 a dubnu 2021 byly z tohoto účtu převedeny 3 částky po 100 000 Kč na účet syna žalovaného.

25. Sama daňová přiznání žalovaného i společnosti [právnická osoba] za rozhodné období, která vykazují dosažené ztráty z podnikání, třeba posoudit coby listiny neprokazující samy o sobě skutečnou životní úroveň i schopnosti, možnosti (potencionalitu) žalovaného. Žalovaný byl v rozhodném období schopen uskutečňovat shora uvedené aktivity. 26. [podezřelý výraz] stav žalovaného po jeho napadení v září 2021 nebyl natolik závažný, aby odůvodňoval závěr o jeho nedostatečných schopnostech a potencialitě co do závěru o možnosti dosahovat příjmy v rozpětí 25 – 30 000 Kč měsíčně. I z lékařské zprávy (shora uvedené) se podává, že žalovaný velmi dobře reagoval na léčbu následků; fyzické následky napadení neměly příliš dlouhého trvání.

27. Při zohlednění dosažitelných příjmů žalovaného v rozhodném období ve výši 25 až 30 000 Kč měsíčně je soudem stanovené výživné pro jednotlivé části rozhodného období odpovídající shora vytčeným zákonným hlediskům.

28. Soud prvního stupně rovněž správně stanovil dlužné výživné za rozhodné období. Odvolací soud se ztotožnil i se stanovenou výši splátek k jeho uhrazení ve výši 4 000 Kč měsíčně, která odpovídá jednak schopnostem a možnostem žalovaného (jeho potencialitě), jakož i hledisku, aby se tohoto výživného dostalo oprávněné osobě - žalobkyni v dohledné době (i tak bude výživné spláceno po dobu 28 měsíců), jakož i hledisku, že žalovaný měl dostatek času se na tuto situaci připravit, peněžní prostředky si pro tuto platební povinnost vytvořit.

29. Žalovaný na výživu žalobkyně dosud neuhradil ničeho, proto dluh na výživném zůstává nezměněn.

30. Na základě shora uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., II. jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. též v závislých nákladových výrocích IV. a V., které odpovídají ustanovení 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 2 o.s.ř. a ohledně výroku V. též ustanovení § 155 odst. 1 věta druhá o.s.ř.; v podrobnostech zde lze odkázat na pečlivé a správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud pouze upřesnil výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně tak, že stanovil pro povinnost náhrady nákladů řízení lhůtu k plnění (pariční lhůtu) dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když stanovení této lhůty soud prvního stupně v uvedeném výroku opomněl.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení – s ohledem na jeho předmět a výsledky – byla žalobkyně plně procesně úspěšná, náleží jí tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému. Žalobkyni samotné žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Vznikly však náklady odvolacího řízení spojené se zastoupením žalobkyně zástupcem – advokátem, který jí byl ustanoven v řízení podle § 30 odst. 1, 2 o.s.ř. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit tyto účelně vynaložené náklady žalobkyně, spočívající v odměně za zastupování advokátem a náhradě hotových výdajů, státu. Tyto náklady představuje: odměna zástupce – advokáta (ze základu 111 483 Kč – tato částka byla předmětem odvolacího řízení) za 2 úkony právní služby po 5 580 Kč (další porada s klientem a účast u jednání odvolacího soudu), 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč, dále náhrada za promeškaný čas za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět za 4 půlhodiny po 100 Kč, cestovné za jízdu k jednání odvolacího soudu osobním automobilem registrační značky 2 SM 0449 při spotřebě 4,87/l benzínu na 100 km a ujetých 60,4 km, tedy cestovné za tuto jízdu ve výši 450,60 Kč; to vše dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 písm. c), g), § 13 odst. 4, 5, § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, vyhlášky č. 398/2023 Sb.; celkem částka 12 610,60 Kč. Její zaplacení odvolací soud uložil žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to České republice – Okresní soudu v [adresa] ve smyslu § 149 odst. 2 o.s.ř.

Poučení