17 C 373/2022 - 446

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Anonymizováno] jako ustanoveným zástupcem, sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o výživné zletilého dítěte takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni na výživném za období od [datum] do [datum] částku ve výši 4 000 Kč měsíčně a za období od [datum] do [datum] částku 5 500 Kč měsíčně.

II. Nedoplatek na výživném za období od [datum] do [datum] v částce 111 483 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, splatných do každého 15. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v rozsahu požadavku na výživné za období od [datum] do [datum] v částce 1 000 Kč měsíčně, za období od [datum] do [datum] v částce 1 500 Kč měsíčně a za období od [datum] do [datum] v částce 7 000 Kč měsíčně, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 144 Kč.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 48%, a to ve prospěch České republiky na účet Okresního soudu v [adresa] v částce, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci takovéhoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobu, soudu doručenou dne [datum], ve znění jejího částečného zpětvzetí a současného rozšíření, se žalobkyně vůči žalovanému, svému otci, domáhala stanovení vyživovací povinnosti v částce 5 000 Kč za období od [datum] do [datum] a v částce 7 000 Kč za období od [datum] do [datum]. Tvrdila, že od okamžiku, kdy po dovršení zletilosti dne [datum] ještě jako studentka třetího ročníku střední školy, opustila společnou domácnost vedenou do té doby s žalovaným, kterému byla rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum], č. j. [spisová značka] svěřena do péče, žalovaný ničím na její výživu nepřispěl. Důvodem pro opuštění společného soužití bylo dle žalobkyně psychické vyčerpání a vydeptání, neboť si žalobkyně uvědomila, že ji žalovaný využívá jako levnou pracovní sílu v hospodě, kterou provozoval. Žalobkyně se odstěhovala k příteli, resp. do domu jeho babičky, kde s přítelem žije dosud. Po odchodu z domu finančně podporoval žalobkyni právě její přítel, který hradil její výdaje včetně nákladů na jejich domácnost a školu, neboť žalobkyně kromě výživného od matky, žádné příjmy neměla. Po složení maturitní zkoušky nastoupila žalobkyně na studium vysoké školy, a to [Anonymizováno], Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, kde až do [datum], než studium z důvodu těhotenství přerušila, studovala prezenční formou bakalářský studijní program – [Anonymizováno] – kynologie. Žalobkyně měsíčně vynakládala a vynakládá na jídlo částku v rozmezí 4 000 Kč až 5 000 Kč a 400 Kč za drogerii. Spolu s přítelem uhradila nedoplatek na elektřině částkou okolo 55 000 Kč a vzhledem k tomu, že společnou domácnost opustila jen s osobními věcmi a školními potřebami, byla nucena zakoupit některé vybavení domácnosti. Žalobkyně hradila a hradí telefon v částce 599 Kč měsíčně a v souvislosti se studiem hradila SRPŠ, učebnice, studijní materiály a potřeby, náklady na cestování do škol, svačiny, obědy nebo dva poplatky za přihlášky na vysokou školu po 500 Kč. Podle žalobkyně je žalovaný zdravý, je vyučený kuchař číšník, živí se jako OSVČ s několika živnostenskými oprávněními a vyjma žalobkyně má ještě jednu vyživovací povinnost k bratrovi žalobkyně. Vedle nemovitostí, a to pozemku parc. č. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] (rodinný dům), pozemku parc., č. [Anonymizováno] (zahrada) vše v k. ú. [Anonymizováno], obec [adresa] a id. spoluvlastnického podílu ve výši [Anonymizováno][Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] (trvalý travní porost v k.ú. [adresa], obec [adresa]) vlastní žalovaný několik motorových vozidel. Žalobkyně je přesvědčena, že výživné v částce 5 000 Kč (za období středoškolského studia) a následně výše 7 000 Kč (za období studia na vysoké škole) měsíčně odpovídá výdělkovým a majetkovým možnostem a schopnostem žalovaného na straně jedné, a především potřebám žalobkyně. Žalobkyně žádá výživné zpětně od [datum], tj. od počátku měsíce následujícího po měsíci, ve kterém opustila rodinnou domácnost a žalovaný přestal jakkoli zabezpečovat péči o ni, do [datum], kdy ([datum]) u žalobkyně nastala okolnost, která vedla k relativnímu zániku vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni, neboť v důsledku narození vlastního potomka, vznikla vyživovací povinnosti otce narozeného dítěte k žalobkyni jako neprovdané matce.

2. Žalovaný, byť svou vyživovací povinnost nezpochybňoval a byl by ochoten na výživném hradit částku 2 000 Kč měsíčně pro dobu středoškolského studia a částku 2 500 Kč za období další, neboť vyšší částka by pro něj byla likvidační, poukazoval především na morální aspekt věci. Tvrdil, že žalobkyně, která nyní požaduje výživné zpětně a která po nabytí zletilosti prominula hrazení výživného své matce, a to i za dobu, kdy byla ještě nezletilá, žalovaného nikdy o platbu výživného nepožádala a v tomto směru neučinila jediný krok. Její přístup tak svědčil o tom, že výživné zjevně nepotřebuje a rozhodla-li se odejít z domu a zvládnout vše sama, nemůže důsledky svého rozhodnutí přednášet na jiného. V dalším žalovaný odmítal, že by žalobkyni využíval jako levnou pracovní sílu v jím provozované hospodě. Pokud totiž žalobkyně občasně, v intervalu 1x až 2x týden, a to jen o víkendech, vypomáhala, neměla s tím nikdy problém, neboť mohla během těchto směn trávit čas se svým přítelem [jméno FO] a navíc dostávala odměnu ve výši 100 Kč za hodinu a „dýška“ od zákazníků. O úmyslu žalobkyně odstěhovat se ze společné domácnosti žalovaný věděl a souhlasil s ním, ovšem s podmínkou, že se tak stane po ukončení 3. ročníku střední školy, na to však žalovaná čekat nechtěla a beze slova se odstěhovala v okamžiku svých 18. narozenin. Z hlediska výdělkových poměrů připomněl, že se již jako OSVČ neživí, neboť všechna jeho živnostenská oprávnění jsou v současné chvíli pozastavena a on je řadovým zaměstnancem. Žalovaný má zdravotní problémy včetně posttraumatické stresové poruchy po napadení ze strany bývalého přítele jeho manželky v roce [Anonymizováno], v důsledku čehož byl v pracovní neschopnosti a po tuto dobu si z objektivních důvodů nemohl obstarávat finanční prostředky prací. Pokud žalobkyně zmiňovala, že je vlastníkem nemovitostí a motorových vozidel, pak na nemovitostech v k. ú. [Anonymizováno] vázne hypotéka, kterou žalovaný hradí, nemovitosti v k. ú. [adresa] jsou součástí chráněné krajinné oblasti a žalovaný vlastní jen marginální podíl a co se týče motorových vozidel, jsou funkční jen dvě, navíc bez vyšší hodnoty, ostatní vozidla jsou buď v depozitu, nebo odhlášena nebo je užívají jiné osoby. Žalovaný dále poukázal na to, že období, za které žalobkyně výživné požaduje, bylo pro žalovaného obdobím bez objektivních příjmů, neboť v roce [Anonymizováno] vypukla pandemie Covid-19 a on byl proticovidovými opatřeními bezprostředně dotčen a zisk negeneroval a v následujícím roce [Anonymizováno] byl žalovaný v důsledku napadení, které zanechalo jak fyzické tak psychické následky, po většinu roku v pracovní neschopnosti a nemohl pracovat. Žalovaný nesouhlasil ani s obdobím, za které žalobkyně výživné požaduje, neboť nárok na výživné zanikl již dnem [datum], kdy došlo pozastavení studia na vysoké škole.

3. Žalobkyně ve své replice odmítla tvrzení stran charakteru a rozsahu výpomoci i to, že by snad společnou domácnost opustila z rozmaru. K poměrům žalovaného připomněla, že k přerušení živnosti došlo až [datum] a dále to, že dne [datum] žalovaný založil společnost [právnická osoba], jejímž je jediným společníkem a jednatelem a že od [datum] tato společnost provozovala obchod, v němž žalovaný prodával.

4. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů, účastnické výpovědi žalobkyně, jakož i ze shodných tvrzení účastníků (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.; zde soud poznamenává, že skutková tvrzení nevyžadují důkazu nejen tehdy, pokud i druhá strana sporu výslovně tvrdí totéž, nýbrž i za situace, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Mezi účastníky zůstalo mimo spor, že žalobkyně je dcerou žalovaného, že žalovaný má vyjma žalobkyně ještě další vyživovací povinnost ke svému synovi [jméno FO] nar. [datum] a že žalobkyně a dříve již i její bratr byli svěřeni do péče žalovanému a jejich matce bylo stanoveno výživné v částce 2 200 Kč na žalobkyni a 1 800 Kč na jejího bratra /viz také rodný list na č.l. 3 spisu, rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne [datum] č. j. [spisová značka] na č.l. 52-53 spisu/. Sporným nebylo ani to, že žalobkyně opustila dne [datum] ještě jako studentka třetího ročníku střední školy společnou domácnost vedenou do té doby se žalovaným a odstěhovala se ke svému příteli do domu jeho prarodičů v [adresa], kde bydlí dosud /viz také v tomto ohledu shodné výpovědi účastníků a ve věci vyslechnutých svědků/. Sporným nebylo ani, že od okamžiku odstěhování žalobkyně neuhradil žalovaný na výživném pro ni žádnou částku. 6. [právnická osoba] a Střední odborné učiliště, [adresa] navštěvovala žalobkyně v období od [datum] do [datum] a dne [datum] ji zakončila složením maturitní zkoušky /viz potvrzení o studiu na č.l. 4, spisu, maturitní vysvědčení na č.l. 59 spisu/. V období od [datum] až do [datum], kdy studium z důvodu těhotenství přerušila, byla žalobkyně studentkou prezenčního bakalářského programu [Anonymizováno] - kynologie na fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů na [právnická osoba] univerzitě v [Anonymizováno] /viz potvrzení o studiu na č.l. 44 a sdělení o povolení přerušení studia na č.l. 6/. Dne [datum] se žalobkyni narodila dcera Emma, jako její otec je v rodném listě zapsán [jméno FO], přítel žalobkyně /viz RL na č.l. 50/.

7. Do okamžiku odstěhování žalobkyně od žalovaného, hradil veškeré její potřeby žalovaný, který ji také vždy, když si o to řekla, peníze dal /viz výpověď žalobkyně a žalovaného/. Poté, co se žalobkyně odstěhovala, to byl její přítel, který, jak sám uvedl, do oka žalovanému nepadl, dával žalobkyni v případě potřeby peníze a hradil veškeré její výdaje na stravu, hygienické potřeby, ošacení, výdaje související se studiem včetně dopravy, což mohlo představovat výdaje v řádu desítek tisíc ročně a hradil též veškeré náklady na jejich domácnost, které se pohybovaly do 10 000 Kč měsíčně. Vyjma financí od přítele, které jí přítel poskytoval v řádech jednotek tisíc kontinuálně i v době, kdy žalobkyně zhruba 4 měsíce od [Anonymizováno] do [Anonymizováno] bydlela u své matky na [Anonymizováno], dostávala žalobkyně nepravidelně peníze také od matky. Některý měsíc to byly 2 000 Kč, někdy nic, některý měsíc zase o něco více, podle možností matky. Své matce žalobkyně také dluh na výživném v neurčené výši odpustila, a to proto, aby matka, které byl z důvodu neplacení výživného uložen podmíněný trest, nešla do vězení. Kromě těchto prostředků si žalobkyně jednorázově vydělala v období od [datum] do [datum], kdy byla na základě dohody o provedení práce zaměstnána v [právnická osoba]. částku 29 979 Kč /viz výpověď žalobkyně, přítele žalobkyně, svědka [jméno FO] (dále jen „svědek [jméno FO]“) a matky žalobkyně, svědkyně [jméno FO] (dále jen „svědkyně [jméno FO]“), podklady předložené ze strany [právnická osoba]. na č.l. 348-353, sdělení ČSSZ na č.l. 432/. S přítelem bydlela žalobkyně v podkroví domu jeho prarodičů, kam pořídili, resp. přítel, matraci za částku 5 899 Kč, postel včetně lamelového roštu a nočních stolků za částku 6 294 Kč, televizi za částku 8 822 Kč nebo komodu za částku 2 599 Kč /viz faktura na č.l. 34 spisu, faktura na č.l. 35, faktura na č.l. 36 a faktura na č.l. 37/. Prarodičům přítel, a pokud žalobkyně dostala prostředky od matky, také ona, přispíval měsíčně na bydlení částkou zhruba 2 000 Kč až 3 000 Kč a dále jim vypomáhali s energiemi, nákupy nebo opravami /výpověď žalobkyně a svědka [jméno FO]/. Za spotřebu energie za období od [Anonymizováno] v domě, kde žalovaná se svědkem bydleli, uhradil svědek [jméno FO] dne [datum] nedoplatek v částce 54 598,67 Kč /viz vyúčtování energie a doklad o provedené platbě uložené v elektronické podobě v systému ISAS/. Výdaje měla žalobkyně v souvislosti s dopravou do školy, kdy v případě střední, vyjma období on-line výuky v době Covidu-19 (zhruba druhá polovina druhého pololetí 3. ročníku), jezdívala do [Anonymizováno] vlakem nebo autobusem s přestupem v [adresa] a v případě vysoké školy jezdívala do [Anonymizováno] autobusem a tam se pohybovala metrem. Za dopravu MHD hradila žalobkyně buď jednorázově částky 25 Kč, 80 Kč nebo 120 Kč, od [Anonymizováno] včetně využívala měsíční jízdenku v částce 417 Kč. Žalobkyně běžně hradila drobné nákupy potravin, dogerie či oblečení, vše v řádech desítek, maximálně nižších set korun nebo nákupy papírenského zboží v částce 447 Kč nebo 386 Kč, platba za telefon pak představovala částku 599 Kč měsíčně /viz přehled odchozích plateb na č. l. 41-45 nebo přehledy použití platební karty na č.l. 113-115, 117, 120, vyúčtování telekomunikačních služeb na č.l. 46 a násl. a výpisy za období od [Anonymizováno] uložené v elektronické podobě v systému ISAS/. V souvislosti se studiem na vysoké školy uhradila poplatek za podání přihlášek 2× 500 Kč a zakoupila jednu učebnici za částku 400 Kč, když ostatní studijní materiál, jak uvedla, tiskla /viz výpověď žalobkyně, potvrzení o přijetí manipulačního poplatku na č.l. 30, 49, potvrzení objednávky na č.l. 38/. Žalobkyně se již jednou, a to ještě před konfliktem žalovaného s bývalým přítelem jeho nynější manželky, obrátila na soud s požadavkem na stanovení výživného, nicméně v návaznosti na to, že se od bratra dozvěděla, že má žalovaný po napadení něco s krkem, na návrhu už netrvala. Žalovaný jí pak navíc vyčítal, co po něm chce, za to, co všechno pro ni udělal /výpověď žalobkyně/.

8. Žalovaný, vyučený jako kuchař číšník, vyvíjel v období, za něž žalobkyně výživné požaduje, podnikatelskou činnost s několika živnostenskými oprávněními, a sice s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1–3 živnostenského zákona, hostinská činnost a prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin s tím, že do [datum] provozoval živnost ve čtyřech provozovnách, od uvedeného data ve třech /viz výpis z ŽR na č.l. 56 spisu/. Jak sám uvedl, podnikal v pohostinství, měl obchod s autodíly a obchod s potravinami, ten však již v době, kdy se žalobkyně, která do něj chodila vypomáhat nanejvýš jen v sobotu ráno, odstěhovala, neprovozoval, neboť byl prodělečný. V průběhu Covidu byly jeho zbylé provozovny zavřené a výdělečnou činnost provozovat nemohl. Jedinými jeho příjmy v té době byly příspěvky od státu v podobě kompenzačního bonusu v částce 15 000 Kč, nicméně jeho výše na pokrytí nákladů na nájmy prostor, ve kterých podnikal, energií a dalších nákladů nestačila, k jejich úhradě byl tedy nucen používat našetřených prostředků. V září [Anonymizováno] byl fyzicky napaden bývalým přítelem manželky, zhruba týden byl hospitalizován a zdravotně na tom byl tak, že povolání nemohl na 100% vykonávat. Zdravotní problémy má nadále, a to jak pro stránce fyzické tak psychické /viz výpověď žalovaného, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne [datum] na č.l. 299, z jejíhož obsahu vyplývá, že žalovaný byl práce neschopen od [datum], přičemž údaj o ukončení pracovní neschopnosti absentuje a dále také zpráva o ambulantním vyšetření ze dne [datum] na č.l. 140, podle níž se žalovaný, který utrpěl zranění v podobě podvrtnutí a natažení krční páteře, dostavil po hospitalizaci po brachiálním napadení, nyní s bolestivým pravým ramenem a blokádou krční páteře nebo zdravotní záznam ze dne [datum] na č.l. 139, z jehož závěrů plyne, že žalovaný trpí posttraumatickou stresovou poruchou nebo též lékařská zpráva ze dne [datum] na č.l. 141, v níž je diagnóza PTSD opět uvedena/.

9. Žalovaný je ženatý, podle údajů v Centrální evidenci obyvatel od [datum] /viz údaje v CEO na č.l. 9/, podle svého vyjádření při lékařském vyšetření uzavřel sňatek v [Anonymizováno], kde byl spolu s tehdejší ještě přítelkyní v [Anonymizováno] /viz printscreen obrazovky na č.l. 124 p.v. a 125 nebo zdravotní záznam ze dne [datum] na č.l. 139/. Vyjma spoluvlastnického podílu v rozsahu [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] (trvalý travní porost) v k.ú. a obci [adresa] /výpis z KN na č.l. 58/, je žalovaný vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] (rodinný dům), dále pozemku parc. č. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez č.p. (jiná stavba) a dále pozemku parc. č. [hodnota] (zahrada), vše v k.ú. [Anonymizováno], obec [adresa], přičemž tyto nemovitosti jsou na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] zatíženy zástavním právem k zajištění pohledávky ze zástavní smlouvy a smlouvy o úvěru ze stavebního spoření /viz výpis z KN na č. l. 55 spisu/. V těchto nemovitostech, resp. v rodinném domě, na který splácí hypotéku, žalovaný aktuálně bydlí se svým synem, manželkou, jejími dvěma syny a svou matkou. O jeho matku, která je ve velmi špatném zdravotním stavu, trpí demencí a třikrát týdně jezdí na dialýzy, se celodenně stará jeho manželka, která v důsledku toho nepracuje a pobírá příspěvek na péči. V [Anonymizováno] žalovaný založil společnost [právnická osoba], jejímž je jediným společníkem a jednatelem a předmětem jejího podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. V [Anonymizováno] otevřel obchod, v němž nabízel dekorativní a dárkové předměty a nápoje včetně alkoholických. Podle žalovaného se však obchod neuchytil a v [Anonymizováno] byl uzavřen /viz výpověď žalovaného, printscreen obrazovky na č.l. 126-128, výpis z OR na č.l. 11, výpis z ŽR na č.l. 112, notářský zápis na č.l. 109-110 spisu/. Dle údajů v registru vozidel je žalovaný evidován jako vlastník a provozovatel celkem [hodnota] motorových vozidel /výpis z registru na č.l. 65 spisu/, ve své výpovědi však žalovaný trval na tom, že fakticky má a provozuje pouze automobily dva, a to BMW z roku [Anonymizováno] a Sharan z roku [Anonymizováno], ostatní vozidla prodal za částky do 10 000 Kč nebo nechal zlikvidovat, jedno mu také bylo ukradeno. Jedno vozidlo, které prodal, na sebe nový vlastník nepřevedl, v důsledku čehož je vykazován dluh na pojištění 160 000 Kč, a proto je také vůči žalovanému vedena ze strany ČKP exekuce. Podle výpisu z centrální evidence exekucí nebyla ve vztahu k žalovanému k datu [datum] vedena žádná exekuce /viz výpis na č.l. 54/. Přeplatky na dani, které mu byly ze strany Finančního úřadu za rok [Anonymizováno] vyplaceny, když uplatnil daňové zvýhodnění na vyživované děti, mimo jiné i na žalobkyni, použil na úhradu dluhů matky svých dětí na výživném. Matka žalobkyně a jejího bratra, toho navíc viděla naposledy v roce [Anonymizováno], platila výživné velmi sporadicky, v minulosti vykazovala na výživném vysoké dluhy, pro které byla vedena i exekuce a matka byla v této souvislosti též trestně stíhána a podvakrát jí byl uložen podmíněný trest. Žalovaný dle své výpovědi nevěděl, kde konkrétně v [adresa] žalobkyně bydlí, neboť mu adresu nesdělila. Nebylo mu tak známo, kam by jí měl peníze posílat a pokud mu přítel žalobkyně sděloval její nové číslo (to také koresponduje s telefonním číslem uvedeným na vyúčtování telekomunikačních služeb), spadla mu jeho zpráva do spamu /viz také zpráva svědka [jméno FO] na č.l. 119 spisu/. Trval na tom, že o žádné žalobě žalobkyně na výživné nevěděl a informace měl jen od syna. Pokud jde o dovolenou, byl v roce [Anonymizováno] v Chorvatsku, tuto však platila jeho přítelkyně a on zde byl pouze jako řidič /výpověď žalovaného/. Od [datum] je žalovaný zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] [adresa], s. r. o. s čistým příjmem v [Anonymizováno] v částce okolo 19 000 Kč /viz výplatní pásky na č.l. 336-337/.

10. Společnosti [Anonymizováno]. vede pro osobu žalovaného dva účty, jeden typu překlenovací úvěr FO č. [hodnota] se zůstatkem -2 [Anonymizováno] 183, 59 Kč a druhý typu Smlouva stavebního spoření č. [hodnota] s vinkulací překlenovacího úvěru pro RSTS se zůstatkem 94 134,77 Kč. Na účet stavebního spoření, který žalovaný označoval jako ten, na který se platí hypotéka, jsou od [Anonymizováno] připisovány vklady ve výši 3 868 Kč, a to buď z níže uvedeného účtu žalovaného č. [č. účtu], od [Anonymizováno] z účtu společnosti [právnická osoba] a jeden vklad ve výši 15 000 Kč byl připsán z účtu syna žalovaného, který bude popsán dále /viz sdělení na č.l. 64 spisu/. U společnosti [právnická osoba]. jsou na jméno žalovaného vedeny dva účty, a sice běžný č. [č. účtu] s permanentním zůstatkem od [Anonymizováno] [částka] a spořící č. [č. účtu] s permanentním zůstatkem za shodné období 0Kč /viz sdělení na č.l. 302 spisu/. Výše naspořených prostředků na účtu penzijního připojištění žalovaného č. [hodnota] vedeného u společnosti [právnická osoba]. je 0Kč /viz sdělení na č.l. 285 spisu/.

11. Společnost [právnická osoba]. vede pro žalovaného několik účtů, a to spořicí účet pro podnikatele č. [hodnota], který vykazoval za období [Anonymizováno] nulový počáteční i konečný zůstatek a není na něm evidován žádný pohyb /viz výpis ze spořicího účtu na č. l. 267–275 p.v. spisu/.

12. Dalším účtem žalovaného je běžný účet č. [hodnota], který vykazoval na počátku [Anonymizováno] počáteční zůstatek -581,56 Kč a konečný 1 450,25Kč a v [Anonymizováno] počáteční zůstatek 16 981,61Kč a konečný 19 138,11Kč. Hned na počátku [Anonymizováno] byla na účet připsána částka 50 000 Kč s avízem bez_banky_úvěr. Na příjmy z podnikatelské činnosti lze usoudit v případě částky 22 852 Kč připsané v [Anonymizováno] a zaslané z účtu společnosti [právnická osoba] /viz výpověď žalovaného a výpis z účtu na č. l. 186 p.v. -187/. Na tento účet byla žalovanému ze strany FÚ vracena daň z přidané hodnoty (viz předčíslí 705 č. účtu FÚ), a to v roce [Anonymizováno] od března do prosince v částce celkem 97 087 Kč, v roce [Anonymizováno] v částce 133 467 Kč a od ledna do března roku [Anonymizováno] v částce 9 900 Kč. Na účet byly dále, ať už ze strany Finančního úřadu (srov. předčíslí účtu FÚ 10719) nebo Úřadu práce nebo Ministerstva průmyslu a obchodu v roce [Anonymizováno] a v roce [Anonymizováno] zasílány a kompenzace pro podnikatele v souvislosti s codiem-19 (kompenzační bonusy), přičemž v roce [Anonymizováno] bylo z tohoto titulu na účet připsáno celkem [hodnota] a v roce [částka]. V roce [Anonymizováno] i [Anonymizováno] byl na tento účet vyplacen (srov. předčíslí účtu FÚ 721) daňový bonus v souvislosti s uplatněním daňového zvýhodnění na děti v částce 34 608Kč a dále částka 1 409 Kč jako přeplatek daně. V období od [Anonymizováno] žalovaný přeposílal z tohoto účtu finanční prostředky na jiný svůj účet u téže bankovní instituce, a sice č. [hodnota], přičemž v roce [Anonymizováno] to byly finanční prostředky ve výši 161 850 Kč a v roce [Anonymizováno] ve výši 141 572 Kč. Z tohoto účtu byly hrazeny také exekuce vedené v té době proti žalovanému, a sice v únoru [Anonymizováno] částka 674 Kč a 32 374 Kč v rámci exekuce vedené ve prospěch povinné OSSZ [adresa], dále v březnu [Anonymizováno] částka 1644 Kč ve prospěch oprávněného FÚ [adresa] nebo v říjnu [Anonymizováno] byla stržena částka 7 943Kč na úhradu exekuce vedené soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] /viz výpis z účtu na č.l. 184-203 spisu/.

13. Třetím účtem žalovaného u téhož bankovního subjektu byl účet č. [hodnota]. Na tento byly ze strany bývalé manželky žalovaného, svědkyně [jméno FO], nepravidelně poukazovány platby na výživné pro syna, a to ať již platby na řádné výživné nebo na dluhy na výživném. S různou frekvencí a v různých částkách byly z titulu výživného od [Anonymizováno] připsány platby ve výši 22 200 Kč, v roce [Anonymizováno] ve výši 31 300 a do března [Anonymizováno] ve výši 1 500 Kč. Na příjmy z podnikatelské činnosti lze patrně usoudit v případě plateb v souhrnné výši 14 898 Kč připsaných v roce [Anonymizováno] (platby od [jméno FO], kterého sám žalovaný označil za zákazníka nebo [Anonymizováno].) a v roce [Anonymizováno] ve výši 44 146 Kč (platby od [jméno FO] a platby s avízem díly na auto patrik ze srpna [Anonymizováno]). Na tento účet byla v únoru [Anonymizováno] připsána částka 6 655 Kč jako vratka přeplatku exekuce nebo v březnu [Anonymizováno] naopak z něj stržena částka 338 Kč s avízem úhrada exekuce ve prospěch oprávněného FÚ [adresa]. Dne [datum] byla z účtu [Anonymizováno]s. připsána částka 614 818 Kč. Od okamžiku jejího připsání do května roku [Anonymizováno] včetně, byly ze strany žalovaného realizovány hotovostní výběry v částce přes 220 000 Kč a současně byla ještě v březnu [Anonymizováno] a 2. a [datum] převedena 3x částka vždy po 100 000 Kč na účet č. [č. účtu] /viz výpis z účtu na č.l. 242-266 spisu/.

14. Majitelem účtu č. [č. účtu] založeného dne [datum] je [Jméno žalovaného], nar. [datum], syn žalovaného (dále jen „synův účet“). Žalovaný nejdříve uváděl, že se jedná o účet, který byl zakládán v době, kdy bylo synovi 18 let a kam synovi chodí výživné. Pokud na synův účet sám žalovaný posílal finanční prostředky, byly to peníze pro syna a dále, že peníze z hypotéky na účet poslal proto, aby mohl dokončit rekonstrukci /viz vyjádření ze dne [datum] na č.l. 342/. Dále žalovaný uvedl, že v letech [Anonymizováno] syn studoval, nikde, ani brigádně si žádné prostředky nevydělával a nikomu nedlužil a nikdo nedlužil finanční prostředky jemu /viz vyjádření ze dne [datum] na č.l. 434/. Podle manželky žalovaného, svědkyně [jméno FO] (dále jen „svědkyně [jméno FO]“) žalovaný využíval asi tři bankovní účty s minimálními zůstatky, možná byl i v mínusu a o tom, že by využíval i účty, jejichž majitelem by byl někdo jiný, svědkyně nevěděla, resp. si to nemyslela /viz výpověď svědkyně na č.l. 340 p. v. spisu/. Před tím, než soud přistoupil k provedení důkazu v podobě výpisu ze synova účtu, předložil žalovaný čestné prohlášení, v němž svědkyně [jméno FO] prohlašuje, že se svolením syna žalovaného používá od [datum] jeho účet /viz čestné prohlášení na č.l. 433 spisu/. Žalovaný posléze tvrdil, že synův účet užívá výhradně jeho stávající manželka, která k němu, na rozdíl do něho, má dispoziční právo a dále, že jí na něj maximálně posílal výplatu, když byla jeho zaměstnancem, a to v době covidu „na krámě“, jinak v hospodě a konečně pokud jde o poukázaných celkem 3x100 000 Kč, realizoval tyto platby ve prospěch své manželky, neboť jí z prostředků z úvěru vracel peníze, které mu ona poskytla pro účely vrácení půjčky, kterou si v minulosti bral od své bývalé přítelkyně v částce 220 000 Kč a 80 000 Kč /viz vyjádření na č.l. 434 p.v. spisu/.

15. Na synův účet byla ze strany žalovaného v červenci [Anonymizováno] přímo vložena částka 5 500 Kč a v říjnu a listopadu [Anonymizováno] částka v celkové výši 71 000 Kč. Z účtu žalovaného č. [hodnota] byla na synův účet převedena v listopadu [Anonymizováno] částka 5 000 Kč a v březnu [Anonymizováno] částka v celkové výši 41 933 Kč a dále v červenci [Anonymizováno] byla z tohoto účtu převedena částka 10 000 Kč na účet žalovaného č. [hodnota]. Na účet žalovaného č. [hodnota] byla ze synova účtu v prosinci [Anonymizováno] převedena částka 3 500 Kč, lednu [Anonymizováno] částka 30 500 Kč a naopak z účtu žalovaného č. [hodnota] bylo na tento účet v březnu [Anonymizováno] a v dubnu [Anonymizováno] převedeno ve třech platbách celkem 300 000 Kč. Ze synova účtu byla převedena částka 15 000 Kč s avízem: [Jméno žalovaného] úvěr vklad, což se promítá ve výpisu z účtu stavebního spoření [Anonymizováno] /viz č.l. 278 spisu/. Z účtu společnosti [právnická osoba] bylo pak na tento účet v prosinci [Anonymizováno] poukázáno 11 600 Kč, což žalovaný vysvětloval tím, že manželce posílal nějakou výplatu. Na synův účet bylo poukazováno množství plateb v řádech set korun s avízem označení různého typu oblečení nebo i bez takového označení, což žalovaný následně vysvětloval tím, že manželka prodávala oblečení po svém synovi a jedná-li se o platby od společnosti [právnická osoba]. v celkové částce přes 60 000 Kč, představují tyto dle žalovaného srážky ze mzdy pro účely výživného na syna jeho manželky. Na synův účet byly dále připisovány platby ze strany FÚ, a to dne [datum] ve prospěch žalovaného v částce 37 524 Kč, jak bude patrno dále, nebo ve prospěch třetích osob, dle sdělení žalovaného kamarádky jeho manželky, která neměla vlastní účet. Na synův účet byly dále připisovány platby ze strany ÚP jako přídavek na dítě nebo podpora v nezaměstnanosti a příspěvek při rekvalifikaci (v období od [Anonymizováno]) a dále platby ošetřovného a nemocenského ze strany ČSSZ. Ze synova účtu bylo realizováno množství plateb s avízem [jméno FO] nebo [jméno FO] nebo [jméno FO], syn manželky žalovaného nebo naopak připisována řada plateb s avízem [jméno FO], dle sdělení žalovaného, matka jeho manželky nebo řada jiných plateb vyjma majitele účtu bez jakéhokoli označení /viz výpis z účtu na č.l. 354-390 spisu, nebo daňové přiznání žalovaného za rok 2021 na č.l. 130 spisu/.

16. Podle daňového přiznání za rok [Anonymizováno] vykazoval žalovaný jako fyzická osoba příjmy 385 616 Kč a výdaje 889 666 Kč, ztráta představovala částku 531 050 Kč. V tomto roce uplatnil žalovaný daňové zvýhodnění na vyživované dítě, mimo jiné i na žalobkyni, v celkové částce 34 608 Kč s tím, že přeplatek žádal vrátit na účet u GEMB č. [hodnota] /viz daňové přiznání na č.l. 133 spisu/. Podle daňového přiznání za rok [Anonymizováno] vykazoval žalovaný příjmy ve výši 434 036 Kč a výdaje ve výši 1 082 725 Kč s tím, že ztráta představovala částku -648 689 Kč. I v tomto zdaňovacím období uplatnil daňové zvýhodnění na vyživované dítě, také na žalobkyni, v celkové částce 37 524 Kč a přeplatek požádal vyplatit na účet svého syna vedený u MMB č. [hodnota], kam byl také [datum] vyplacen /viz daňové přiznání na č. l. 130-132, výpis z účtu na č.l. 392 spisu/.

17. Podle daňového přiznání společnosti [právnická osoba] hospodařila společnost v roce [Anonymizováno] se ztrátou -327 031 Kč s tím, že úhrn čistého obratu představoval částku 92 299 Kč. Jako aktiva byla v rozvaze uvedena oběžná aktiva ve výši 31 000 Kč a pohledávky ve výši 27 000 Kč. Do pasiv byly zahrnuty cizí zdroje ve výši 358 000 Kč, které představovaly krátkodobé závazky vůči ovládající osobě, tedy žalovanému /viz daňové přiznání na č. l. 153–159 spisu/. Podle daňového přiznání za rok [Anonymizováno] hospodařila společnost [právnická osoba] v daném zdaňovacím období se ztrátou -556 836 Kč a roční úhrn čistého obratu představoval částku 319 330 Kč. Podle rozvahy byla oběžná aktiva vykazována ve výši 45 000 Kč a dlouhodobé pohledávky ve výši 25 000 Kč. Krátkodobé závazky představovaly 929 000 Kč, z čehož 919 000 Kč tvořily krátkodobé závazky vůči ovládající osobě, tedy žalovanému /viz daňové přiznání na č.l. 160-166 spisu/.

18. Matka žalobkyně, svědkyně [jméno FO], má základní vzdělání, je rozvedená, nemá přítele a žije sama s jedním ze svých tří dětí, třináctiletým synem, který trpí střední formou autismu a byl mu diagnostikován Aspergerův syndrom, který se u něj dle svědkyně rozvinul před rokem poté, co našel svého mrtvého otce. Situace u svědkyně je od roku [Anonymizováno] neměnná, stále bydlí v podnájmu s náklady aktuálně 20 300 Kč měsíčně včetně služeb a energií a stále pracuje brigádně nyní opět jako servírka s příjmem zhruba 15 000 Kč měsíčně. V průběhu covidu pracovala také po dobu tří měsíců v pečovatelském domě s příjmem 16 – 17 000 Kč měsíčně a následně nárazově, na základě dohody o pracovní činnosti v [Anonymizováno], kde si vydělala zhruba 10 000 Kč. Dalšími příjmy jsou přídavky na syna okolo 790 Kč, sirotčí důchod v částce 9 480 Kč a v době před covidem, kdy o něj zažádala naposledy, to byl i příspěvek na bydlení v částce 7 000 Kč. Než zemřel, hradil synův otec výživné 3 000 Kč měsíčně a finančně svědkyni vypomáhal i poté, co již spolu se svědkyní nebyli. Po jeho smrti dle svých možností svědkyni vypomáhají částkami v rozmezí 1 500 až 2 000 Kč měsíčně prarodiče jejího syna. Výživné platí svědkyně jak žalobkyni, kterou vídá jednou až dvakrát do měsíce, tak svému synovi [jméno FO], kterého neviděla 5 let, protože si to žalovaný nepřeje a kterému výživné posílá na účet, podle svých finančních možností, někdy ho uhradí celé, někdy částečně, někdy nezaplatí vůbec a dluh, který na výživném v desítkách tisíc vykazuje, splácí také podle toho, jak jí to situace dovolí /výpověď svědkyně [jméno FO] na č.l. 338-339/.

19. Svědkyni [jméno FO] nebylo známo, jaké byly výdělkové poměry žalovaného poté, co se žalobkyně ze společné domácnosti odstěhovala, žalovaný měl své peníze, svědkyně také své. Od roku [Anonymizováno] prodával autodíly, výdělek nebyl asi nic moc, protože mu svědkyně několikrát i peníze půjčovala. Svědkyně aktuálně pracuje v restauraci, kde dříve za covidu pracovala brigádně, jinak se naplno stará o nemocnou matku žalovaného, která 3x týdně chodí na dialýzu /viz výpověď svědkyně [jméno FO] na č.l. 340-341/.

20. Svůj odchod z rodinné domácnost žalobkyně odůvodňovala svým úplným psychickým vyčerpáním, zmiňovala jak psychické tak fyzické útoky ze strany žalovaného, který byl nervní, vše žalobkyni vyčítal, vybíjel si na dětech, spíše na žalobkyni vztek, vykazoval jí kupř. v kuchyni do kouta a křičel na ni. Vyjma toho, že chodila do školy a vypomáhala žalovanému v obchodě, vypomáhala také v hospodě, kam chodila od pondělí do pátku, podle lidí, někdy i o víkendech. Poté, co si žalovaný našel přítelkyni, s níž měla žalobkyně dobrý vztah a která žalobkyni v odchodu i podporovala, začal být žalovaný s přítelkyní o víkendech v hospodě také a posléze si našel i další výpomoc /viz výpověď žalobkyně/. Svědek [jméno FO] přičítal odstěhovaní žalobkyně, jemuž asistoval, jejímu vztahu s otcem, protože žalobkyně věčně pracovala v hospodě, byť ke konci tam již byly i jiné brigádnice a byla otrokem domácnosti, s níž jí její bratr nijak nepomáhal a otec, který žalobkyni „seřval“, aniž měl důvod, nebyl ustavičně doma. Vyjma dýšek, které si žalobkyně brala, nebylo svědkovi známo nic o tom, že by žalobkyně od žalovaného za práci v hospodě, kde zůstávala tak dlouho, dokud byli „štamgasti“ a kde jí občas vypomáhal, dostávala nějaké peníze /viz výpověď svědka [jméno FO] na č.l. 339 p.v. - 340 spisu/. Svědkyně [jméno FO], která o tom, že je žalobkyně unavená, od ní věděla, byla dokonce jednou kontaktována učitelkou ze školy žalobkyně, zda by nemohla se žalovaným promluvit, neboť žalobkyně chodí do školy unavená, usnula i ve třídě a není možné, aby tak dlouhou dobu trávila na brigádách /viz výpověď svědkyně na č.l. 338 p.v. spisu/. Svědkyně [jméno FO] se s žalovaným seznámila v březnu [Anonymizováno] a do okamžiku, než žalobkyně ze společné domácnosti odešla, viděla žalobkyni, jak uvedla, zhruba pětkrát. I ona hodnotila jejich vzájemný vztah jako dobrý. V době, kdy se svědkyně se žalovaným seznámila, měli každý svou domácnost, nicméně žalovaný za ní jezdil, posléze i častěji a někdy od prázdnin roku [Anonymizováno] u ní byl skoro pořád, neboť jí pomáhal s hlídáním syna. Svědkyni bylo známo, že žalobkyně vypomáhala žalovanému v hospodě, ale podle ní to bylo to po škole od pěti hodin, a když ráno chodila do školy, tak maximálně do osmi a žalovaný jí za to dával peníze. Důvodem k odstěhování žalobkyně byly dle svědkyně neshody žalobkyně a žalovaného ohledně jejího tehdejšího přítele, neboť vzhledem k tomu, co o něm žalovaný zjistil, nesouhlasil s tím, aby se sním žalobkyně setkávala, tomu však žalobkyně vzdorovala /viz výpověď svědkyně [jméno FO] na č.l. na č.l. 340-341 spisu/. Podle žalovaného bylo hlavním důvodem odchodu žalobkyně to, že chtěla žít s přítelem. Žalovaný s tím sice souhlasil, nicméně podmiňoval stěhování dokončením třetího ročníku studia, a ačkoli se s žalobkyní takto domluvil, žalobkyně to nerespektovala a odstěhovala se v momentě, kdy nebyl žalovaný doma a poslala jen sms. Svou nevrlost a nervozitu pak přičítal tomu, že dcera byla nepořádná a doma býval „bordel“. Dcera se také snažila být co nejvíce se svým přítelem, což byl důvod, proč také trávila tolik času v hospodě, kde se s ním mohla vidět. K psychickému stavu žalobkyně pak uvedl, že navštěvovala psycholožku, neboť nadávala bratrovi, ohrožovala ho, bodala nožem do dveří, sama sebe řezala do nohou a pro její záchvaty byla několikrát volána i záchranka /viz také zpráva na č.l. 104 spisu, výpověď žalovaného/.

21. To, že a kdy žalobkyně vypomáhala v hospodě mapuje částečně komunikace žalobkyně s žalovaným, kdy například dne [datum] v 4,23 hod. žalobkyně žalovanému oznamuje, že bude zamykat (rozuměj hospodu) a následně jí žalovaný píše, že si může vzít 500 Kč za to, že šla /viz komunikace na č.l. 106 spisu/ nebo komunikace žalobkyně se svědkyní [jméno FO], která se jí kupříkladu [datum] dotazuje, zda byl žalovaný žalobkyni ve středu, když žalobkyni nebylo dobře, v hospodě vystřídat a proč, tam byla i den předchozí, když jí dobře nebylo nebo konverzace ze dne [datum], z níž vyplývá, že žalobkyně tráví v hospodě Silvestr nebo konverzace ze dne [datum], v níž žalobkyně svědkyni sděluje, že se zjistilo, že to, co měla v listopadu, jak chodila s horečkami do hospody a pořád zvracela, byl zánět průdušek /viz také obsah jejich komunikace na č.l. 102, 303-313 a 396-428a spisu/. Z obsahu zmíněné, byť útržkovité komunikace je dále patrné, že žalobkyně chovala ke svědkyni nemalou míru důvěry, popisovala jí různé neshody s žalovaným i jejich důvod, konflikt s babičkou (o něm se ve výpovědi zmiňoval i svědek [jméno FO]), nebo s ní konzultovala plány stran stěhování a sdělovala pohnutky, které ji k tomu vedou a obě některé momenty v chování žalovaného a nároky, které kladl na žalobkyni, podrobovaly vesměs kritickému hodnocení.

22. Poté, co se žalobkyně od žalovaného odstěhovala, vedli účastníci po nějakou dobu víceméně zcela běžnou, byť ne častou, pozitivně laděnou komunikaci s výjimkou jedné vzájemné roztržky z podzimu [Anonymizováno], jejíž obsah se týkal žalovaného a jeho vztahu k žalobkyni a jejímu bratrovi. V rámci po tuto dobu trvající komunikace žalobkyně potřebu finanční podpory nijak nezmiňuje a stejně tak se žalovaný v tomto ohledu nijak žalobkyně nedotazuje /viz jejich konverzace na č.l. 104 p.v. - 107 nebo 315-334 spisu/. Komunikace mezi účastníky ustala z pohledu žalobkyně proto, že jí přerušil sám žalovaný, který si napříště nepřál, aby ho žalobkyně kontaktovala a pokud ho potká, vůbec zdravila, a to proto, že ho měla žalobkyně pomlouvat, což však odmítla /výpověď žalobkyně/. Žalovaný přestal s žalobkyní komunikovat poté, co se od syna dozvěděl, že se žalobkyně přestěhovala ke své matce /výpověď žalovaného/. Podle svědkyně [jméno FO] s ní žalobkyně po odstěhování ukončila veškerou komunikaci, změnila pohled na svůj dosavadní život, vše klade za vinu otci, kterého, když potká, ani nepozdraví a naopak se upnula ke své matce, a to přesto, že se žalovaný o žalobkyni staral dobře, žalobkyně i její bratr měli vše, co potřebovali a svědkyně si rozhodně nemyslí, že by žalovaný žalobkyni nějak ubližoval /viz výpověď svědkyně [jméno FO]/.

23. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně, je zletilou dcerou žalovaného, která byla nejméně v období od [datum] (datum, od něhož výživné požaduje) do [datum] studentkou střední školy a od [datum] do [datum], kdy studium z důvodu těhotenství přerušila, studentkou vysoké školy v prezenční formě. O poměrech žalobkyně bylo rozhodováno naposledy rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum] č. j. [spisová značka], jímž byla svěřena do péče žalovaného, a její matce bylo stanoveno výživné ve výši 2 200 Kč měsíčně. Do ledna [Anonymizováno] bydlela žalobkyně s žalovaným, svým bratrem a babičkou, matkou žalovaného v rodinném domě žalovaného ve [Anonymizováno] odkud se dne [datum] odstěhovala ke svému příteli do domu jeho prarodičů. Od tohoto okamžiku žalovaný na výživu žalobkyně ničím nepřispěl. Žalobkyně byla mimo částky 29 979 Kč, kterou si v průběhu prázdnin roku [Anonymizováno] vydělala a vyjma nepravidelných plateb výživného od své matky, které navíc dluh na výživném v nezjištěné výši prominula, zcela odkázána na finanční podporu svého přítele, který zajišťoval úhradu veškerých výdajů na všechny její potřeby, nesl náklady jejich společné domácnosti a finančně žalobkyni podporoval i po dobu čtyř měsíců, co bydlela u své matky. Náklady žalobkyně představovaly zhruba 3 000 Kč až 4 000 Kč měsíčně na jídlo, 400 Kč měsíčně na hygienické potřeby, 599 Kč měsíčně na telefon, náklady na cestovné do škol, od října [Anonymizováno] do ledna [Anonymizováno] pak žalobkyně hradila měsíční jízdenku na MHD v Praze v částce po 417 Kč, za školní potřeby hradila nárazově částky v řádu nižších set korun a za přihlášky na vysokou školu jednorázový poplatek v souhrnné částce 1 000 Kč. Náklady na domácnost včetně energií hradil přítel žalobkyně v částce do 10 000 Kč měsíčně, svým prarodičům přispíval na bydlení v jejich domě částkou 2 000 až 3 000 Kč měsíčně, pomáhal jim s energiemi, nákupy nebo opravami a na ošacení či obuv vynakládal pro oba částku v řádu desítek tisíc ročně. Žalovaný, který je mimo žalobkyně otcem ještě studujícího syna [jméno FO], je ženatý a žije se synem, svou manželkou, s jejími dvěma dětmi a se svou těžce nemocnou matkou, o kterou se jeho manželka, která je přitom zaměstnána, stará, v rodinném domě, v souvislosti s nímž hradí od dubna [Anonymizováno] splátky překlenovacího úvěru v částce 3 868 Kč měsíčně. Vyjma stavby rodinného domu a pozemků s ní souvisejících vlastní žalovaný zanedbatelný spoluvlastnický podíl o velikosti [Anonymizováno] k pozemku v k. ú. [adresa]. Jako vlastník či provozovatel je žalovaný evidován ve vztahu ke 12 motorovým vozidlům, v realitě provozuje jen dvě. Žalovaný vykonával samostatně výdělečnou činnost, disponoval několika živnostenskými oprávněními a vyjma prodeje autodílů provozoval obchod s potravinami a hospodu. V roce 2020 a 2021 byl dotčen proticovidovými opatřeními a v září [Anonymizováno] utrpěl v důsledku napadení zranění v podobě podvrtnutí a natažení krční páteře, které si vyžádalo jeho týdenní hospitalizaci a nadále trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Podle daňových přiznání vykazoval v roce [Anonymizováno] ztrátu v částce 531 050 Kč a v roce [Anonymizováno] v částce 648 689 Kč. Za obě zdaňovací období uplatnil daňové zvýhodnění na dvě vyživované děti, tedy jak na syna, tak na žalobkyni a byl mu vyplacen daňový bonus v prvém případě v částce 34 608 Kč a ve druhém 37 524 Kč. Dle výpisů z bankovních účtů představovaly příjmy žalovaného z podnikatelské činnosti v roce [Anonymizováno] částku 37 750 Kč a v roce [Anonymizováno] částku 44 146 Kč. Žalovanému byla ze strany FÚ v roce [Anonymizováno] od března do prosince vrácena daň z přidané hodnoty v částce 97 087 Kč, v roce 2021 v částce 133 467 Kč a od ledna do března roku [Anonymizováno] v částce 9 900 Kč. V roce [Anonymizováno] obdržel žalovaný kompenzační bonus v částce 80 000 Kč a v roce [Anonymizováno] v částce 189 096 Kč. Exekučně bylo z účtů žalovaného strženo v roce 2020 zhruba 35 000 Kč a v roce [Anonymizováno] zhruba částka 8 000 Kč. V březnu [Anonymizováno] čerpal žalovaný úvěr v částce 614 818 Kč, z něhož 300 000 Kč odeslal na účet svého syna, který užívá pro své potřeby mimo jiné i manželka žalovaného a na který žalovaný dále přímo vložil nebo ze svých účtů poukázal od roku [Anonymizováno] do [Anonymizováno] částku ve výši 157 493 Kč. Na synův účet byl žalovanému v roce [Anonymizováno] ze strany FÚ poukázán daňový bonus v částce 37 524 Kč, když žalovaný i za rok [Anonymizováno] uplatnil daňové zvýhodnění na dvě vyživované děti, tedy jak na syna, tak opět na žalobkyni. Společnost [právnická osoba], jejímž je žalovaný jediným společníkem a jednatelem, hospodařila v roce [Anonymizováno] se ztrátou 327 031 Kč a vykazovala vůči žalovanému jako ovládající osobě krátkodobé závazky v částce 358 000 Kč. V roce [Anonymizováno] byla ztráta společnosti 556 836 Kč a krátkodobé závazky vůči žalovanému byly vykazovány v částce 919 000 Kč. V době, kdy žalobkyně žila v rodinné domácnosti se žalovaným, který od léta [Anonymizováno] trávil svůj čas převážně mimo domov u své nynější manželky, žalobkyně vyjma obvyklé domácí výpomoci, vypomáhala běžně i v hospodě, kterou žalovaný provozoval, a to jak přes týden, o víkendech a také o svátcích a nejednou bez ohledu na svůj zdravotní stav. Byť příčiny vzájemných neshod přičítá každý z účastníků na vrub tomu druhému závěr je takový, že vztahy v rodině idylické nebyly a umocnily vůli žalobkyně opustit dosavadní rodinnou domácnost ve stavu, jak byla a odstěhovat se. Poté, co se žalovaný dozvěděl, že žalobkyně bydlí u matky, přerušil s žalobkyní do té doby, byť nijak frekventovaně, ale běžně vedenou komunikaci. Žalobkyně již jednou návrh na stanovení výživného podala, o čemž, ač od syna, žalovaný věděl.

24. K jednotlivým, ve věci provedeným důkazům soud uvádí, že jedná-li se o výpovědi vyslechnutých svědků, a to svědků [jméno FO] a [jméno FO], hodnotí soud, a to i přes negativní postoj, který vůči žalovanému oba prezentovali, jejich výpovědi jako věrohodné, neboť po obsahové stránce s ostatními ve věci provedenými důkazy zásadně nekolidují a nic nenasvědčuje tomu, že by prezentovali smyšlenky neodpovídající realitě. Ne tak je tomu však v případě výpovědi svědkyně [jméno FO], z obsahu jejíž výpovědi je zřejmé, že k žalovanému aktuálně zaujímá zjevně protektivní postoj a poměry mezi účastníky nyní popisuje v jiném světle, než jak je hodnotila dříve, kdy se k chování žalovaného vůči žalobkyni stavěla kriticky, což je patrno především z obsahu vzájemné komunikace mezi ní a žalobkyní. Z obsahu výpovědí účastníků vycházel soud pouze potud, pokud byly ve shodě s ostatními ve věci provedenými důkazy. K obsahu ze strany obou účastníků předkládané komunikace, zachycující jak vzájemnou konverzaci účastníků nebo konverzaci mezi žalobkyni a svědkyní [jméno FO], soud konstatuje, že oproti žalovanému nemá o její pravosti důvodu pochybovat, neboť i přesto, že se ne vždy jedná o komunikaci ucelenou, skutečnosti v ní obsažené nejsou s obsahem ostatních ve věci provedených důkazů v rozporu, naopak. Namítal-li proto žalovaný v závěru řízení právě autenticitu předkládaných záznamů komunikace, v nichž se mu mnohdy pozitivního uznání nedostává, hodnotí soud jeho námitku jako ryze účelovou, a to ve světle toho, že sám žalovaný připustil, že vztahy mezi účastníky ideální nebyly a kriticky pro něj vyznívající konverzaci zasazoval do doby před čtyřmi lety, kdy se s tehdejší přítelkyní, nyní manželkou rozcházel.

25. Z ostatních provedených důkazů, které nebyly výše zmíněny (kupř. listiny upínající se k exekučním řízením zahájeným až po období, v němž je nárok na výživné ze strany žalobkyně uplatňován na č.l. 170-175 nebo č.l. 206-236), soud nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti a proto se jejich hodnocením blíže nezabýval.

26. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

27. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z. “), lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

28. Podle § 913 odst. 1, 2 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

29. Podle § 915 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

30. Podle § 922 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného [právnická osoba] i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

31. V obecné rovině třeba uvést, že vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do doby, dokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. dle § 911 o. z. „neschopnost sám se živit“. Stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného představuje neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku nebo z dávek z pojistných systémů. Míra potřebnosti oprávněného je přitom závislá na jeho věku, zdravotním stavu, fyzické a duševní vyspělosti, na způsobu přípravy na budoucí povolání, existenci zálib a zájmů apod. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se okolnosti, jež tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole nebo vysoké škole, které by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací (srov. Nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2121/14).

32. V daném případě je bez pochybnosti, že vyživovací povinnost žalovaného k zletilé žalobkyni, která ještě coby studentka třetího ročníku střední školy, opustila rodinnou domácnost, tímto momentem nezanikla a trvala jistě po celou dobu jejího dalšího studia, a to až do okamžiku jeho přerušení dne [datum]. Soud není toho názoru, že by žalobkyně svým studiem bezdůvodně na úkor žalovaného oddalovala období, kdy by po ní bylo namístě požadovat, aby se živila sama bez jeho finanční ingerence, naopak má za to, že studium v daném případě nepochybně vedlo k prohlubování předchozího vzdělání, a to i kontinuálně navazující studium vysokoškolské, neboť bylo předpokladem k získání lepší pracovní pozice a tím i ohodnocení. Pokud pak žalovaný faktické studium žalobkyně na vysoké škole zpochybňoval odkazem na skutečnost, že byla již v okamžiku zápisu na ni těhotná, soud konstatuje, že neměla-li by snad žalobkyně v úmyslu ve studiu řádně pokračovat, nezakoupila by ještě v listopadu 2021 potřebné učební materiály nebo by nevynakládala v období od října 2021 do ledna 2022 finanční prostředky na měsíční jízdenku MHD, a to v částkách, které, jak o tom svědčí prokázané poměry na straně žalobkyně, nejsou pro ni právě zanedbatelné. Z hlediska období, za které lze o výživném pro žalobkyni uvažovat, má soud ve shodě s žalovaným za to, že toto je vymezeno etapou, po kterou žalobkyně studovala a systematicky se připravovala na budoucí povolání, tedy od [datum], jak je požadováno, do okamžiku přerušení studia dne [datum]. Skutečnost, že po tomto datu nebyla žalobkyně objektivně schopna se živit z důvodu vysokého stupně těhotenství, nemá z pohledu soudu na vyživovací povinnost ve vztahu k žalovanému vliv, byť žalobkyni, jakožto studentce, nárok na peněžitou pomoc v mateřství, protože doba studia účast na nemocenském pojištění nezakládá, nevzniká. Pro subvence žalobkyně po tomto datu totiž slouží jiný institut vymezený v § 920 odst. 2, 3 o. z., který upravuje majetková práva neprovdané těhotné ženy vůči pravděpodobnému otci dítěte a po narození dítěte pak institut vymezený v odstavci 1 uvedeného ustanovení. Důvodným co do základu považuje proto soud nárok žalobkyně na výživné pouze co do období od [datum] do [datum].

33. K otázce výše výživného soud konstatuje, že jedná-li se o poměry žalovaného, jako osoby výživným povinné, nebyly tyto natolik nepříznivé, jak je žalovaný líčil, aby odůvodňovaly přiznání výživného v jím navrhované výši. Žalovaný se stavěl do pozice osoby, které bylo v nárokovaném období z objektivního pohledu znemožněno podnikatelskou činnost vyvíjet a dosahovat do té doby obvyklých příjmů. Jakkoli je bez diskuze, že omezení v podobě proticovidových opatření měla citelný dopad na všechny osoby v postavení žalovaného a zdravotní komplikace, které nemá soud v úmyslu nijak znevažovat či bagatelizovat, taktéž negativně ovlivnily život žalovaného ve všech jeho sférách, faktem zůstává, že ekonomicky aktivním, a to v nezanedbatelné míře žalovaný byl. Přestože z výpisů z bankovních účtů lze vysledovat jen mizivé příjmy spojené s podnikatelskou činností žalovaného, zde je ovšem otázkou v jakém rozsahu byly platby od klientů realizovány právě tímto způsobem, lze ze shodných výpisů vysledovat i to, že v daném období mu bylo na vratkách DPH vráceno v roce [Anonymizováno] bez mála 100 000 Kč, v roce [Anonymizováno] částka přes 130 000 Kč a za první dva a půl měsíce roku [Anonymizováno] částka zhruba 10 000 Kč. Žalovaný byl taktéž nikoli bezvýznamně podporován prostřednictvím kompenzačních bonusů, v roce [Anonymizováno] částkou 80 000 Kč a v roce [Anonymizováno] téměř 190 000 Kč a uplatňoval daňové zvýhodnění na žalobkyni i v době, kdy ji nevyživoval. Ponechat stranou nelze ani to, že žalovaný v roce [Anonymizováno] zakládá společnost, jíž je jediným společníkem a jednatelem a kterou zjevně také významně subvencuje, když v roce [Anonymizováno] vůči ní vykazuje pohledávku přes 350 000 Kč a v dalším roce již pohledávku ve výši přes 900 000 Kč. Nelze neuvést ani to, že žalovaný hojně využívá účet svého syna, na nějž převádí či vkládá finanční prostředky opět ve výši, která si zaslouží pozornost a tyto transakce a jejich důvody, jakož užívání synova účtu vysvětluje postupem doby různě. Tyto všechny skutečnosti, jakož i to, že je žalovaný nově ženat, kdy lze rozumně předpokládat, že veškeré náklady rodinné domácnosti nenesl a nenese na svých bedrech výlučně on, vedou soud k závěru, že je, resp. bylo v možnostech, schopnostech a odpovídalo poměrům žalovaného, hradit žalované na výživném částku vyšší, než, kterou žalovaný deklaruje.

34. Při úvahách o výši výživného zohlednil soud dále skutečnost, že vyživovací povinnost k žalobkyni představovala jednu ze dvou vyživovacích povinností žalovaného a bral v potaz i důvody opuštění tehdejší rodinné domácnosti ze strany žalobkyně. Zde soud podotýká, že oproti žalovanému tyto nespatřuje výhradně v tom, že žalobkyně jednoduše chtěla žít se svým přítelem, byť to byla jistě skutečnost, která ji v odchodu podpořila. Důvody opuštění rodinné domácnosti přičítá soud především snaze žalobkyně vymanit se z prostředí, které pro ni bylo s ohledem na ne zcela optimální vztahy mezi účastníky dlouhodobě diskomfortním a frustrujícím, o čemž svědčí ostatně i to, že se žalobkyně na dobu čtyř měsíců, po které se svým přítelem nežila, uchýlila k matce, než aby se vrátila zpět k otci. Na druhou stranu je však třeba přihlédnout k tomu, že se žalobkyně zcela dobrovolně a vztaženo k její osobě neodůvodněně, vzdala svých nároků stran výživného vůči matce. Tuto skutečnost pak pochopitelně nelze kompenzovat ve vztahu k žalovanému z hlediska výše jemu stanovené vyživovací povinnosti.

35. K potřebám žalobkyně, které se ona sama snažila pokrýt prostředky získanými formou, byť jednorázového výdělku v období před nástupem na vysokou školu, je nutno konstatovat, že z toho, co vyšlo v řízení najevo, lze učinit závěr, že žalobkyně vede skromný život se zcela standardními potřebami, nad jejichž rozsahem či charakterem není důvodu se v negativním smyslu pozastavovat. Všechny její potřeby lze zařadit do kategorie nezbytné, přičemž nejméně ty by žalovaný tak jako tak saturoval i v situaci, kdy by žalobkyně rodinnou domácnost neopustila.

36. Je-li pak o ze strany žalovaného zmiňovaný aspekt dobrých mravů, soud konstatuje, že samozřejmě nárok žalobkyně korektivu dobrých mravů podrobil, nicméně neshledal nic, co by bylo z pohledu dobrých mravů relevantní pro nepřiznání výživného. Pokud totiž žalovaný v tomto kontextu poukazoval na to, že s ním žalobkyně nekomunikuje a o významných milnících jejího života se nedozvídá od ní, nýbrž ze sociálních sítí, je na místě připomenout, že sám žalovaný s žalobkyní ukončil komunikaci v reakci na to, že bydlela u své matky. Za stavu, kdy si je žalovaný bezpochyby své vyživovací povinnosti k žalobkyni vědom, žalobkyně mu byla navíc po jistou dobu svěřena do péče a on měl tudíž o jejích potřebách jasný přehled, je naprosto absurdní ospravedlňovat neplnění vyživovací povinnosti tím, že mu žalobkyně potřebnost nedala najevo. Namítá-li pak žalovaný, že žalobkyně požaduje výživné zpětně s důrazem na to, že o výživné nikdy nepožádala, faktem zůstává, že žalobkyně se již jednou v minulosti na soud obrátila a žalovaný o tom byl zpraven a mohl adekvátně reagovat.

37. S ohledem na shora popsané soud požadavku žalobkyně zčásti vyhověl a stanovil žalovanému vyživovací povinnost vůči žalobkyni za období od [datum] do [datum] kopírující její středoškolské studium v částce 4 000 Kč měsíčně a za období studia vysokoškolského s přihlédnutím ke zvýšeným vstupním nákladům a nákladům v souvislosti s dopravou na částku 5 500 Kč měsíčně (výrok I. rozsudku). Takto stanovené výživné odpovídá majetkovým poměrům žalovaného, tak jak byly zmapovány v nárokovaném období, a to i s přihlédnutím k omezením, která v rámci podnikatelské činnosti žalovaný zaznamenal a současně odpovídá i potřebám žalobkyně, jejichž kvalitativní i kvantitativní stránka byla redukována de facto na holý základ, a to právě omezenou výší prostředků, jež na ně mohla žalobkyně vůbec vynakládat.

38. Vzhledem k tomu, že o vyživovací povinnosti žalovaného bylo rozhodováno pro období od [datum] do [datum], rozhodl soud o povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni nedoplatek na výživném za uvedené období v částce 111 483 Kč ([Anonymizováno] /tzn. 19měsíců*4 000=76 000/ a září 2021 až únor 2022 a 14 dnů měsíce [Anonymizováno] /tzn. (6měsíců*5 500=33 000) + (5 500/31*14=2483)/. Nedoplatek soud stanovil žalovanému splácet ve splátkách po částkách ve výši 4 000Kč měsíčně. Jedná-li se o splátky, soud poukazuje na skutečnost, že bude-li žalovaný splácet nedoplatek ve stanovených splátkách, lze předpokládat, že nedoplatek bude splacen za dobu zhruba dva a čtvrt roku. Soud má za to, že délka této doby, nemůže nijak zasáhnout do oprávněných zájmů žalobkyně a pokud se jedná o výši splátek, soud s respektem k aktuálnímu příjmu žalovaného připomíná, že žalovanému bylo známo, že je zahájeno řízení o stanovení výživného a musel tedy předpokládat, že k stanovení vyživovací povinnosti s největší pravděpodobností dojde, což povede zákonitě ke vzniku nedoplatku.

39. Soud dodává, že při písemném vyhotovení rozsudku opravil výrok II. rozsudku, kdy při vyhlášení rozsudku došlo k numerické chybě, neboť nedoplatek na výživném byl nesprávně uveden v částce 111 750 Kč, ačkoli správná výše představuje částku 111 483 Kč (srov. výpočet pod bodem 38 odůvodnění). Soud proto prostupem dle § 164 o. s. ř. tuto zjevnou matematickou chybu při písemném vyhotovení rozsudku opravil (k tomuto postupu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

40. Pokud jde o zamítavou část rozhodnutí (výrok III. rozsudku), soud takto rozhodl s ohledem na skutečnost, že požadavek výživného nad rámec svého rozhodnutí shledal s přihlédnutím k poměrům žalovaného nepřiměřeným a pro žalovaného nereálným a z hlediska zamítaného časového období, tedy od [datum] do [datum], odkazuje soud na odůvodnění bod bodem 32 rozsudku.

41. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem za období, kdy žalobkyně nebyla zastoupena ustanoveným zástupcem, rozhodl soud podle §§ 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšnější žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48% (žalobkyně požadovala na výživném v souhrnu částku 151 000, přisouzeno jí bylo výživné v částce 111 483 Kč (nedoplatek), úspěšná tudíž byla v rozsahu 74% svého nároku a při odečtení jejího neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48%), a to v částce 144 Kč, představující 48% paušální náhrady hotových výdajů žalobkyně ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za jeden úkon (písemné podání ve věci samé v podobě žaloby) dle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem IV. tohoto rozsudku).

42. Výrok V. je odůvodněn § 149 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., z něhož vyplývá, že zastupoval-li ustanovený advokát (§ 30 odst. 2 o. s. ř.) účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zde v rozsahu 48%, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Důvodem je skutečnost, že hotové výdaje a odměnu ustanoveného advokáta včetně náhrady za daň z přidané hodnoty platí stát (viz § 140 odst. 2 o. s. ř.). V daném případě byl usnesením zdejšího soudu ze den [datum] č. j. [spisová značka] ustanoven ochraně jejích zájmů zástupce z řad advokátů. Soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů státu dle § 155 odst. 1 o. s. ř. jen co do základu s tím, že jejich výši stanoví samostatným usnesením, neboť jejich přesná výše bude známa až po pravomocném rozhodnutí soudu o nárocích ustanoveného advokáta vůči státu.

Poučení