103 CO 17/2022 - 422

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Šebka a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupeného advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupeného advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupeného advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí správního úřadu, o 113 275 817,85 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a vedlejšího účastníka na straně žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 13 C 221/2021-330 ze dne 2. prosince 2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se nahrazuje rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu č.j. 09576-32/2018-ERU ze dne 28. 5. 2020 (sp.zn. SLS [číslo]) ve spojení s rozhodnutím Rady [anonymizováno] regulačního úřadu č.j. 09576-41/2018-ERU ze dne 18. 5. 2021 tak, že účastník [právnická osoba], [IČO] je povinen zaplatit žalobci částku 113 275 817,85 Kč s ročním úrokem z prodlení: - ve výši 8,05% z částky 72 649 089,80 Kč od [datum] do zaplacení, - ve výši 8,05% z částky 40 626 728,05 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Účastník [právnická osoba], [IČO] je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před správním úřadem 9 438 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

III. Účastník [právnická osoba], [IČO] je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 23 570 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

IV. Účastník [právnická osoba], [IČO] je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalobce náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 23 401 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce vedlejšího účastníka na straně žalobce.

V. Účastník [právnická osoba], [IČO] je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 10 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

VI. Účastník [právnická osoba], [IČO] je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalobce náhradu nákladů odvolacího řízení 14 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce vedlejšího účastníka na straně žalobce.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem č. j. 13 C 221/2021-330 ze dne 2. prosince 2021 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhá rozhodnutí, jímž by bylo nahrazeno rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu č.j. 09576-32/2018-ERU ze dne 28. 5. 2020 (sp.zn. SLS [číslo]) ve spojení s rozhodnutím Rady [anonymizováno] regulačního úřadu č.j. 09576-41/2018-ERU ze dne 18. 5. 2021 (dále též jen„ rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu“ či„ rozhodnutí ERÚ“) a vyhověno návrhu žalobce (o němž bylo citovaným rozhodnutím ERÚ rozhodnuto) na uložení povinnosti účastníku [právnická osoba] zaplatit žalobci částku 113 275 817,85 Kč„ s příslušenstvím“ (představovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 72 649 089,80 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 8,05% ročně z částky 40 626 728,05 Kč od [datum] do zaplacení) – výrok I. Současně uložil žalobci povinnost zaplatit účastníku [právnická osoba] náhradu nákladů řízení 35 758 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce tohoto účastníka – výrok II. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba byla v dané věci žalobcem podána dne [datum], coby žaloba dle části páté občanského soudního řádu. Byla podána včas, neboť rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu bylo žalobci doručeno dne [datum]. Citovaným rozhodnutím [anonymizováno] regulačního úřadu byl zamítnut návrh žalobce na uložení účastníku [právnická osoba] zaplatit mu částku 113 275 817,85 Kč s příslušenstvím blíže označeným výše (výrok I. rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu) a žalobci dále uložena povinnost nahradit účastníku [právnická osoba] náklady řízení 6 500 Kč do tří dnů od právní moci daného rozhodnutí, k rukám jeho zástupce (výrok II. rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu). Soud prvního stupně uzavřel, že rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu je v uvedeném rozsahu (jež je předmětem žaloby) věcně správné. Žalobci vůči účastníku [právnická osoba] nesvědčí za rozhodné období [datum] až [datum] ohledně provozovny„ teplárna ŠKO-ENERGO [obec]“ (dále též jen„ výrobna [obec]“) žalobou uplatněná pohledávka ve výši 111 256 092,75 Kč s příslušenstvím a za rozhodné období [datum] až [datum] ohledně provozovny„ kogenerace [obec]“ (dále též jen„ výrobna [obec]“) uplatněná pohledávka ve výši 2 019 725,10 Kč s příslušenstvím, coby žalobcem tvrzený nárok na uhrazení příspěvku na podporu (obnovitelných zdrojů) elektřiny, když ze znění § 28 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, pro rozhodné období ani z jiného právního předpisu (účinného v rozhodném období) takový nárok žalobce vůči účastníku [právnická osoba] nevyplývá. Účastník [právnická osoba] byl v rozhodném období výrobcem elektřiny, na základě licence udělené mu [anonymizováno] regulačním úřadem, mj. v uvedených dvou výrobnách, byl současně připojen k distribuční soustavě žalobce na základě smluv o připojení těchto výroben k distribuční soustavě. V rozhodném období žalobce účastníku [právnická osoba] pro obě výrobny [obec] i [obec] účtoval cenu služeb obecně nazvanou„ spotřeba elektřiny a služeb“, která v sobě zahrnovala cenu za„ systémové služby výroby“,„ cenu na podporu výkupu el. z OZE“,„ cenu OTE za činnost zúčtování“. V lednu, dubnu a květnu 2013 pro výrobnu [obec] byla dále účtována rovněž„ cena za nevyžádanou dodávku jalové energie“. Faktury pro výrobnu [obec] za fakturační období duben – červenec 2013 byly vystaveny dne [datum] se splatností dne [datum], za fakturační období srpen – září 2013 byly vystaveny dne [datum] se splatností dne [datum]. Faktury pro výrobnu [obec] za fakturační období srpen – září 2013 byly vystaveny dne [datum] se splatností dne [datum]. Z obou smluv o připojení účastníka [právnická osoba] k distribuční soustavě žalobce (ohledně obou výroben elektřiny [obec] i [obec]) se pak podává, že následně měla být uzavřena samostatná smlouva o distribuci. Předmětem smluv o připojení účastníka [právnická osoba] k distribuční soustavě žalobce bylo právě a jen připojení k této soustavě za účelem výroby elektřiny tímto účastníkem a při jejím přebytku umožnění dodávky přebytku vyrobené elektřiny do distribuční soustavy žalobce. Předmětem smluv mezi žalobcem a účastníkem bylo jen připojení k distribuční soustavě, nikoliv distribuce elektřiny (případně přenos elektřiny) žalobcem účastníku. Mezi žalobcem a účastníkem [právnická osoba] byly dále uzavřeny tzv. smlouvy o podpoře výroby elektřiny (pro výrobnu [obec] dne [datum], pro výrobnu [obec] dne [datum]). Jejich předmětem byla podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů vyrobené účastníkem - žalobce se zavázal tuto vyrobenou elektřinu vykupovat. Obsahem těchto smluv taktéž nebyla distribuce elektřiny. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobce„ nedistribuoval elektřinu účastníku [právnická osoba], a to ani fakticky přes absenci uzavření smlouvy o distribuci“. Předmětná pohledávka žalobce přitom představuje žalobcem účastníku [právnická osoba] účtovaný příspěvek na podporu (obnovitelných zdrojů energie) ve smyslu zákona č. 165/2012 Sb. z množství účastníkem vyrobené a jím spotřebované elektrické energie, bez jakékoliv vazby na její distribuci. Žalobce takový příspěvek účtoval coby cenu za distribuci elektřiny, jíž jednou ze složek byl v rozhodném období dle účinné právní úpravy právě příspěvek na podporované zdroje energie (dále též jen„ POZE“). Ve smyslu § 28 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do [datum] (v rozhodném období) – dále též jen„ zákon č. 165/2012 Sb.) měl operátor trhu právo na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny a provozní podporou tepla. Tyto náklady jsou hrazeny operátorovi trhu provozovatelem regionální distribuční soustavy a provozovatelem přenosové soustavy z finančních prostředků, které tvoří složku ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, a dále dotací z prostředků státního rozpočtu. [ulice] podpora tepla je hrazena pouze z dotace z prostředků státního rozpočtu.

2. Mezi žalobcem a účastníkem [právnická osoba] však v rozhodném období neexistovala smlouva o distribuci elektřiny ve smyslu § 50 odst. 6 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění účinném do 20. 5. 2014 (dále též jen„ energetický zákon“). Jestliže příspěvek POZE měl být složkou ceny za distribuci, pak při neexistenci smlouvy o distribuci v rozhodném období nárok žalobce vůči účastníku [právnická osoba] na úhradu této„ složky ceny“ opodstatněn není.

3. Soud prvního stupně zdůraznil, že rozhodné není posouzení otázky, zda žalobce má vůči účastníku [právnická osoba] právo na zaplacení příspěvku POZE z vlastní spotřeby vyrobené elektrické energie v rozhodném období, nýbrž zda má nárok na tento příspěvek také v případě,„ nebyla-li mezi žalobcem a účastníkem [právnická osoba] uzavřena smlouva o distribuci elektřiny, tj. bez existence právního titulu umožňujícího účastníku [právnická osoba] odběr elektřiny, která by mu byla distribuována žalobcem. Jelikož pak nebylo prokázáno, že by docházelo k distribuci elektřiny žalobcem účastníku [právnická osoba] fakticky přes případnou absenci právního titulu, soud prvního stupně se nezabýval možností faktické existence distribučního vztahu“. Protože mezi žalobcem a účastníkem [právnická osoba] nebyla v rozhodném období uzavřena smlouva o distribuci elektřiny dle § 50 odst. 6 energetického zákona, ani smlouva o přenosu elektřiny podle § 50 odst. 4 energetického zákona, nebyl účastník povinen v rozhodném období hradit příspěvek POZE, neboť § 28 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. (ve znění účinném v rozhodném období) tuto platbu stanovil coby složku ceny za distribuci elektřiny. Operátor trhu (vedlejší účastník na straně žalobce) složku ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny účtoval provozovateli regionální distribuční soustavy (žalobci) v souladu s § 13 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. Příspěvek POZE je platební povinnost veřejnoprávní povahy, kterou lze zavést toliko pouze na základě jasného ustanovení zákona. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3744/2017 ze dne 26. 8. 2019 soud prvního stupně dovodil, že nosičem této veřejnoprávní povinnosti je„ složka ceny elektřiny, kdy právní titul vůbec k možnosti vybírat tuto veřejnoprávní povinnost je soukromoprávní smlouva o distribuci elektřiny“. Takový soukromoprávní vztah však v rozhodném období mezi žalobcem a účastníkem dán nebyl. Zákonodárce v rozhodném období učinil příspěvek POZE součástí ceny za distribuci. Nelze proto uvažovat, že by příspěvek POZE měl být vybírán samostatně, bez vazby na službu distribuce v rozhodném období. V rozhodném období tak„ veřejnoprávní povinnost byla určena pro konečné zákazníky v ceně distribuované elektřiny, kdy zákazníky byly jak fyzické, tak právnické osoby, včetně velkých průmyslových odběratelů elektřiny“. Z uvedených důvodů proto posoudil nárok žalobce uplatněný u [anonymizováno] regulačního úřadu jako neopodstatněný a předmětné rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu tento nárok zamítající proto jako věcně správné.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce včasná odvolání, kterými jej napadli v celém rozsahu.

5. Žalobce v odvolání namítá nesprávný závěr soudu prvního stupně, že jím uplatněný nárok za rozhodné období na nedoplatek příspěvku elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů energie ve smyslu zákona č. 165/2012 Sb. („ příspěvek POZE“) není opodstatněn. [příjmení] žalobce je v nastaveném systému omezena výhradně na povinnost příslušnou částku - příspěvek POZE – vybrat od svých zákazníků a následně ji postoupit operátoru trhu – vedlejšímu účastníku na straně žalobce. Fungování systému nemělo a nemá mít za důsledek zisk ani ztrátu na straně žalobce – pro žalobce měl a má být systém výběru příspěvku POZE vždy finančně neutrální. Příspěvek POZE, coby složka ceny za distribuci elektřiny, je určen cenovým rozhodnutím [anonymizováno] regulačního úřadu vždy na období jednoho kalendářního roku; pro rok 2013 byla tato cena (složka ceny) stanovena cenovým rozhodnutím ERÚ [číslo] 2012 ve výši 583 Kč/MWh. Žalobce jako provozovatel regionální distribuční soustavy měl vůči účastníku [právnická osoba] jako výrobci elektřiny právo na odvedení příspěvku POZE ve vztahu k elektřině, kterou tento účastník vyrobil v době od [datum] do [datum] a dál spotřeboval nebo dodal jinému subjektu bez použití distribuční soustavy, a která tedy nebyla dodána prostřednictvím distribuční soustavy provozované žalobcem (dále též jen„ vlastní spotřeba“). Poukázal na obsah rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3744/2017 ze dne 26. 8. 2019, který uzavřel, že i v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 do [datum] je provozovatel regionální distribuční soustavy povinen hradit operátorovi trhu s elektřinou náklady spojené s podporou elektřiny z podporovaných zdrojů též z lokální spotřeby výrobců v areálu výroben připojených k distribuční soustavě. To zahrnuje právě vlastní spotřebu účastníka v předmětných výrobnách. Jde zde právě o elektřinu, kterou výrobce elektřiny (účastník) vyrobil a jež byla spotřebována bez využití přenosové nebo regionální distribuční soustavy. Obě výrobny účastníka jsou přitom k distribuční soustavě žalobce připojeny. Povinnost hradit příspěvek POZE vyplývá ze zákona, jde o povinnost veřejnoprávní povahy, svého druhu odvod ze spotřebované elektřiny. Příspěvkem POZE byla zatížena též lokální spotřeba výrobců, ovšem za splnění předpokladu, že jejich zařízení bylo připojeno k přenosové nebo distribuční soustavě. Podstatné bylo, že mezi výrobcem a provozovatelem přenosové distribuční soustavy byl příslušný právní vztah, umožňující účtovat cenu za přenos nebo cenu za distribuci. Dle žalobce okolnost připojení výrobny k distribuční či přenosové soustavě zakládá právní vztah mezi výrobcem a provozovatelem soustavy, v jehož rámci mohl být v rozhodném období příspěvek POZE účtován. Citovaný rozsudek Nejvyššího soudu dopadá i na vztah mezi provozovatelem regionální distribuční soustavy a výrobcem, byť řešil vztah mezi provozovatelem regionální distribuční soustavy a operátorem trhu. Rozsah odvodní povinnosti provozovatele regionální distribuční soustavy vůči operátorovi trhu je totiž dán souhrnem odvodních povinností ostatních účastníků trhu s elektřinou vůči provozovateli regionální distribuční soustavy. Nejvyšší soud v předmětném rozhodnutí dovodil, že povinnost hradit příspěvek POZE nesouvisí se způsobem distribuce či přenosu elektřiny, nýbrž právě s existencí spotřeby jako takové. Proto není významné, že v dané věci nebyly předloženy smlouvy o distribuci uzavřené mezi žalobcem a účastníkem ve vztahu k předmětným výrobnám. Soud prvního stupně nesprávně považoval za právně významnou otázku existence smlouvy o distribuci elektřiny. Účel platby příspěvku POZE, která spotřebu elektřiny zatěžuje, je v konečném důsledku spojen s ochranou klimatu a životního prostředí. Nesouvisí se způsobem distribuce či přenosu elektřiny, nýbrž právě s existencí spotřeby jako takové; to bylo dovozeno i Nejvyšším soudem v předmětném rozsudku. Výklad, podle něhož se vymezení rozsahu elektřiny, která je povinností k úhradě veřejnoprávní platby zatížena, neomezuje pouze na spotřebu elektřiny dodané v rámci přenosu či distribuce, také vede k tomu, že nezakládá neodůvodněné rozdíly mezi jednotlivými spotřebiteli elektřiny jen podle toho, zda je jimi spotřebovaná elektřina dodávána distribuční soustavou nebo ke spotřebě dochází přímo v areálu výrobny bez použití distribuční soustavy. Pro takové rozlišování z hlediska konečného (klimatického) účelu právní úpravy neexistuje racionální důvod. Jak se podává z předmětného rozsudku Nejvyššího soudu, nelze skutečnost, že zákon č. 165/2012 Sb. ukotvil platbu na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny jako„ složku ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny“, přeceňovat. Pojetí této platby jako složky ceny za přenos a ceny za distribuci je legislativní konstrukce se zvláštním veřejnoprávním účelem. Nesouhlasí rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že nebyla prokázána samotná existence smlouvy o distribuci. Zde zdůraznil, že vztah mezi ním a účastníkem je širší, než pouze vztah založený smlouvami o připojení, a zahrnuje v sobě i minimálně latentní vztah distribuční. [ulice] zákazník účastníka – společnost [právnická osoba] se nemůže spoléhat výlučně na možnost dodávek elektřiny z výroben účastníka. V případě, že by z jakéhokoliv důvodu tyto výrobny nebyly schopny dodat požadované množství elektřiny, musel by ji účastník opatřit jinde, a to tak, že by ji nakoupil od obchodníka s elektřinou a nechal ji dopravit prostřednictvím distribuční soustavy, k níž je připojen. Dále žalobce poukázal i na smlouvy o podpoře elektřiny uzavřené mezi ním a účastníkem. Tyto smlouvy jsou založeny na srozumění stran, že mezi nimi existuje právní vztah distribuce elektřiny. V rozhodném období přitom nebyla dána obligatorní písemná forma smlouvy o distribuci. Žalobce proto vychází, oproti soudu prvního stupně, ze závěru, že v rozhodném období mezi oběma stranami distribuční vztah existoval. Existoval tak distribuční vztah coby nosič povinnosti hradit příspěvek POZE, i kdyby tato teze platila. Bez významu je okolnost, zda v rozhodném období k distribuci elektřiny skutečně došlo. Distribuce elektřiny není podmínkou existence distribučního vztahu. Vztah k určitému distributorovi je dán faktem připojení k jeho distribuční soustavě. V dané věci byl účastník [právnická osoba] takto připojen k distribuční soustavě žalobce coby regionálního distributora. Tento fakt připojení k distribuční soustavě také určuje toho regionálního distributora, který je oprávněn vybírat příspěvek POZE. Žalobce rovněž poukázal na stav řízení vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 15 C 266/2021, v němž byl dne [datum] vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu, jímž byl zamítnut návrh výrobce elektřiny, kterou též sám spotřeboval, s odůvodněním, že příspěvek POZE zatěžuje spotřebu, nikoliv distribuci, je platbou veřejnoprávní povahy, nikoliv platbou za službu distribuce, a že proto otázka existence smlouvy o distribuci či samotné distribuce není významná. Dále rovněž poukázal na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 138/2021, v němž byl dne [datum] vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce podaná vůči [právnická osoba] (vedlejšímu účastníku na straně žalobce) s odůvodněním, že žalobce měl povinnost příspěvek POZE z vlastní spotřeby účastníka [právnická osoba] odvést operátorovi trhu (vedlejšímu účastníku). 6. [ulice] účastník na straně žalobce v odvolání namítá, že pro povinnost účastníka [právnická osoba] hradit příspěvek POZE není významná existence smlouvy o distribuci elektřiny mezi žalobcem a tímto účastníkem. Příspěvek POZE je platební povinností veřejnoprávní povahy nepodmíněný existencí smluvního vztahu a této povinnosti není žádný z účastníků trhu s elektřinou zbaven. Jestliže by povinnost úhrady příspěvku byla spojena s existencí smluvního vztahu, nejednalo by se o veřejnoprávní povinnost, ale o věc soukromoprávní povahy. Podmínění příspěvku POZE existencí smlouvy není opodstatněné a nemá oporu v právním předpisu. Platba tohoto příspěvku není cenou v pravém slova smyslu – finančním plněním za službu poskytovanou distributorem, ale platbou začleněnou zcela neorganicky do ceny za distribuci jako její„ složka“. Neodpovídá jí přitom žádná protislužba distributora. Jde ve skutečnosti o regulovanou platbu, kterou si nemůže distributor ponechat, na rozdíl od úhrady ostatních složek ceny tvořící protiplnění – peněžní ekvivalent za skutečně jím poskytovanou službu. Právo požadovat úhradu této„ složky ceny“, kterou lze charakterem přirovnat k nepřímé dani, poplatku, vzniká na základě zákona č. 165/2012 Sb., nikoliv na základě smlouvy. Nejde zde o nějaké protiplnění za službu provozovatele distribuční soustavy. Regionální distributor má a v rozhodném období měl povinnost vyplývající ze zákona č. 165/2012 Sb. účtovat pevnou cenu na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny z obnovitelných zdrojů, vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a z druhotných zdrojů, dle cenového rozhodnutí ERÚ [číslo] 2012 ve výši 583 Kč/MWh. To vyplývá i z textu cenového rozhodnutí ERÚ [číslo] 2012. Tato složka ceny musí být účtována bez ohledu na existenci smluvního vztahu mezi distributorem a příslušným plátcem této složky ceny podle cenového rozhodnutí ERÚ [číslo] 2012, v opačném případě„ by systém financování podpory na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny a provozní podpory tepla nefungoval“. Povinnost hradit příspěvek POZE je zákonem stanovena obecně; tento zákon žádný v úvahu přicházející okruh subjektů spotřebovávajících elektřinu z jeho platby nevyloučil. Všechny dotčené subjekty – účastníci trhu s elektřinou mají stejná práva a povinnosti, nikdo nemůže být zvýhodněn či diskriminován. Právním titulem pro úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny je ustanovení § 13, § 28, § 43 zákona č. 165/2012 Sb., přičemž výpočet výše předmětné složky ceny za distribuci a přenos stanoví ERÚ na základě svého zákonného zmocnění a tato složka ceny, ve smyslu příslušného regulačního vzorce stanoveného vyhláškou č. 140/2009 Sb., obsahuje lokální spotřebu výrobců. Výše této složky ceny není ovlivňována či určována uzavřenými smlouvami, jejichž typy jsou upraveny energetickým zákonem či jiným právním předpisem a ani tomu tak být nemůže. Prováděcí předpisy k zákonu č. 165/2012 Sb. pouze konkretizují způsob výpočtu výše složky ceny za distribuci a způsob úhrady fakturace. Jestliže je výrobce elektřiny nebo zákazník spotřebovávající elektřinu připojen k distribuční soustavě (ať již regionální nebo lokální), nebo je připojen k přenosové soustavě, je tímto připojen k elektrizační soustavě (§ 2 odst. 2 písm. a/ bod 4. energetického zákona), která představuje vzájemně propojený celek. Jestliže tento výrobce nebo zákazník spotřeboval elektřinu, nelze jednoznačně určit, zda dané množství elektřiny spotřeboval výhradně bez použití zařízení distribuční přenosové soustavy, protože v každém okamžiku využívá nějaké fyzikální vlastnosti soustavy (např. zajištění kvality napětí, kmitočtu sítě – systémové služby). Systémovými službami jsou činnosti žalobce pro zajištění spolehlivého provozu jím provozované distribuční soustavy. Stěží bylo úmyslem zákonodárce vytvořit takový systém financování výroby elektřiny, ve kterém by nikomu nebyla stanovena povinnost do něho přispívat. Povinností platby složky ceny na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie podle zákona č. 165/2012 Sb. je zatížen každý účastník trhu s elektřinou (nyní to stanoví § 22 odst. 3 energetického zákona), a to bez ohledu na existenci smlouvy o distribuci. Zatížena je spotřeba, a to i spotřeba vlastní. Legislativní zakotvení platby příspěvku POZE jako složky ceny za distribuci znamená jen určení mechanismu cesty jeho výběru. V důsledku rozhodnutí ERÚ a následně soudu prvního stupně je z povinnosti předmětné platby zcela vyloučen určitý okruh subjektů, aniž by to zákon umožňoval, resp. specifikoval takový okruh subjektů, který zákonnou povinností platby příspěvku POZE zatížen není, nemá být. V daném případě legitimní důvody pro rozdílné zacházení mezi lokální spotřebou výrobců a spotřebou elektřiny ze zbytku elektrizační soustavy vzhledem k účelu podpory neexistují. Nelze totiž např. dovodit, že lokální spotřeba výrobců představuje spotřebu elektřiny s nižším dopadem na životní prostředí. Pod pojmem lokální spotřeba výrobců je třeba rozumět veškerou elektřinu, která není přenášena provozovatelem přenosové soustavy ani distribuována provozovatelem regionální distribuční soustavy. Nemusí se však nutně jednat o elektřinu, která není distribuována vůbec. Distribuce elektřiny zajišťovaná provozovatelem lokální distribuční soustavy totiž pod definici lokální spotřeby výrobců spadá. Nedává rovněž smysl, aby se na ochraně životního prostředí a podpoře využívání elektřiny z obnovitelných zdrojů a jejím financování neměly podílet např. subjekty vyrábějící elektřinu pro velké a náročné provozy. Nelze připustit diskriminaci jedné skupiny spotřebitelů elektřiny na úkor druhé. Je potřeba právní úpravu účinnou v rozhodném období vyložit ústavně konformně. V situaci, kdy je podporu výroby elektřiny možné čerpat i za lokální spotřebu výrobců, neexistuje důvod, pro který by se subjekty, u nichž k lokální spotřebě výrobců dochází, neměly na financování systému podpory spolupodílet. Tyto subjekty totiž svojí lokální spotřebou výrobců nenaplňují účel podpory výroby elektřiny o nic víc, než ti, kdo vyrobenou elektřinu dodávají ke spotřebě prostřednictvím regionální distribuční soustavy či přenosové soustavy. Opačný závěr by vedl k diskriminaci a rozporu s povinností vykládat právní úpravu v souladu s ústavním pořádkem. Veškerá spotřebovaná elektřina musí být do místa spotřeby distribuována. Je zcela nerozhodné, jestli se tak děje s použitím regionální distribuční soustavy nebo lokální distribuční soustavy, přenosové soustavy nebo jiným způsobem v místě její výroby a spotřeby, který právní předpisy aprobují. Spotřeba elektřiny v konkrétním místě je vždy spojena s jejím dopravením (distribucí) do tohoto místa spotřeby. Povinností platby příspěvku POZE je zatížena spotřeba elektřiny, nikoliv její distribuce (která je z hlediska emisí bez značného vlivu na životní prostředí). Je to spotřeba elektřiny účastníky trhu s elektřinou, která má vliv na životní prostředí a je zatížena platbou příspěvku POZE, jehož výše je přímo úměrná výši spotřeby, nikoliv její distribuci a bez vazby na existenci soukromoprávně smluvního vztahu. Legislativní zakotvení této platby jako„ složky ceny za distribuci“ neznamená nic jiného, než určení mechanismu (cesty) jejího výběru ve vazbě na to, že to byl právě provozovatel přenosové soustavy a provozovatelé regionálních distribučních soustav, kdo byl v systému pověřen vybíráním příspěvku POZE a jeho odvodem operátorovi trhu. Při výkladu právní úpravy užitém účastníkem [právnická osoba] pro rozhodné období by došlo k paradoxu, že subjekt pobírající dotaci pro obnovitelné zdroje by za spotřebu elektřiny neodváděl příspěvek POZE, ničím by do systému nepřispíval. Platba příspěvku POZE není platbou za službu distributora. V rozhodném období byl účastník [právnická osoba], na základě dvou smluv o připojení, připojen s oběma výrobnami k distribuční soustavě žalobce; proto byl žalobce coby provozovatel distribuční soustavy povinen hradit náklady spojené s podporou elektřiny z podporovaných zdrojů, tedy z lokální spotřeby výrobců v areálu výroben připojených k distribuční soustavě; z toho zcela nepochybně vyplývá i povinnost účastníka [právnická osoba] zaplatit tento příspěvek POZE žalobci.

7. Žalobce i vedlejší účastník na straně žalobce proto navrhli rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, aby rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu bylo nahrazeno a žalobě žalobce bylo zcela vyhověno.

8. Účastník [právnická osoba] navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Zdůraznil správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce mohl v rozhodném období účtovat příspěvek POZE pouze osobám, se kterými měl uzavřenu smlouvu o distribuci elektřiny dle § 50 odst. 6 energetického zákona. Závěr o povinnosti účastníka příspěvek POZE v rozhodném období platit by byl nepřípustným dotvářením práva, když z rozhodné právní úpravy se nic takového nepodává. Platební povinnost příspěvku POZE byla v rozhodném období prostřednictvím zákonné úpravy implementována coby povinná součást – složka ceny za distribuci elektřiny nebo přenos elektřiny. Poskytovatel služby distribuce elektřiny nebo přenosu elektřiny tak musel do ceny, kterou účtoval za tuto službu, zahrnout také tuto složku. Smluvní strany v rámci autonomie vůle stran nemohly tuto složku ceny ani vyloučit, ani modifikovat. Je proto nesprávný závěr, že by povinnost platit příspěvek POZE v rozhodném období byla nezávislá na smlouvě o distribuci elektřiny, a ani, že příspěvek POZE zákonem nebyl vztažen k distribuované elektřině, ale obecně k elektřině spotřebované. Právo distributora účtovat příspěvek POZE je odvozeno právě z existence příslušného smluvního vztahu; toto se podává i v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3744/2017 ze dne 26. 8. 2019 Touto právní úpravou je rovněž dán okruh osob povinných platit tento příspěvek. Příspěvku POZE v rozhodném období nelze přiznat statut„ samostatně stojící veřejnoprávní platební povinnosti, jejíž vymahatelnost není závislá na existenci smluvního vztahu“. Vytvoření takové konstrukce by bylo výlučně v kompetenci zákonodárce. V takovém případě bych také ale [anonymizováno] regulační úřad neměl kompetenci stanovovat výši takové platební povinnosti, neboť by mu k tomu chybělo zmocnění ve smyslu § 17 odst. 11 energetického zákona ve znění účinném v listopadu 2012, podle něhož byl ERÚ zmocněn k tomu, aby reguloval ceny za přenos elektřiny a za distribuci elektřiny. Právě proto mohl ve svém cenovém rozhodnutí č. 05/2012, které platilo v rozhodném období, určit výši platby na financování podpory výroby elektřiny, která podle zákona č. 165/2012 Sb. v rozhodném období byla složkou ceny za přenos elektřiny a za distribuci elektřiny. Podstatnou podmínkou pro účtování ceny za distribuci byl příslušný právní vztah, ve kterém se realizovala povinnost stanovená v § 50 odst. 6 energetického zákona, tudíž povinnost zaplatit regulovanou cenu za distribuci. V rozhodném období byly vymezeny zákonem dva zdroje financování podpory obnovitelných zdrojů energie, složka ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny a dotace ze státního rozpočtu. Právně v souvislosti s argumentací ochrany životního prostředí nelze dovodit platební povinnost účastníka vůči žalobci, která v zákoně v rozhodném období upravena nebyla. Při absenci příslušných zákonných ustanovení ze smyslu a účelu zákona obecně nelze v rozhodnutí správního orgánu dovozovat veřejnoprávní platební povinnost jednotlivce. Účastník [právnická osoba] v rozhodném období nebyl zákazníkem žalobce, kterému by žalobce byl oprávněn účtovat cenu za své distribuční služby. Smlouva o distribuci mezi těmito stranami uzavřena nebyla a žalobce službu distribuce elektřiny účastníku neposkytoval. V období od [datum] už také žalobce obdobný nárok na úhradu příspěvku POZE vůči účastníku nevznášel a neúčtoval. Z hlediska vymezení zdroje financování podpory výroby elektřiny i zde šlo o úpravu obdobnou.

9. V rozhodném období ze zákona nevyplývalo, že účastník [právnická osoba] jako výrobce má povinnost platit žalobci jako regionálnímu distributorovi příspěvek POZE. Taková povinnost by ze zákona musela vyplývat výslovně. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3744/2017 ze dne 26. 8. 2019 je na danou věc nepoužitelný. Z citovaného rozsudku se však i tak podává, že podstatné je, že mezi výrobcem a provozovatelem přenosové či distribuční soustavy je příslušný právní vztah umožňující účtovat cenu za přenos nebo cenu za distribuci. Právě v rámci tohoto vztahu se totiž realizovala povinnost stanovená v § 50 odst. 6 energetického zákona, totiž povinnost účastníka trhu s elektřinou zaplatit regulovanou cenu za distribuci a související služby. Povinnost k úhradě příspěvku POZE a právo jej účtovat je tak spojena s existencí smlouvy o distribuci elektřiny podle § 50 odst. 6 energetického zákona mezi výrobcem elektřiny a provozovatelem distribuční soustavy. Takovou smlouvou však není smlouva o připojení výrobny. Nejvyšší soud ve svých úvahách uvedl, že povinnost platit příspěvek POZE se v rozhodném období vztahuje též k elektřině z lokální spotřeby výrobců. To přesto, že nic takového ze zákona č. 165/2012 Sb. v rozhodném období výslovně nevyplývalo. Nejvyšší soud tak dotvářel zákon, což mu nepřísluší; tento postup nelze považovat za ústavně konformní. Úvahy o účelu příspěvku POZE nemohou vést k založení samostatné veřejnoprávní platební povinnosti účastníka v rozhodném období. Je v kompetenci zákonodárce, jaká nastaví zákonná kritéria pro vznik povinnosti platit příspěvek POZE. Zákonodárce v rozhodném období jako věcnou podmínku stanovil uzavření smlouvy o distribuci elektřiny podle § 50 odst. 6 energetického zákona nebo smlouvy o přenosu elektřiny podle § 50 odst. 4 energetického zákona, když příspěvek POZE učinil složkou ceny za distribuci nebo přenos elektřiny hrazené podle takové smlouvy. To lze stěží považovat za úpravu diskriminační, když tato povinnost zatěžuje fyzické i právnické osoby bez rozdílu. Existence distribuční smlouvy tak byla otázkou zásadní, když jde o podmínku hrazení příspěvku POZE vyplývající z § 28 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. (ve znění účinném v rozhodném období). Jestliže mezi žalobcem a účastníkem smlouva o distribuci uzavřena nebyla, nelze ve vztahu k vlastní spotřebě účastníka vůbec o platbě ceny za distribuci uvažovat, a tím spíše nelze uvažovat ani o platbě příspěvku POZE, který je právě v ceně distribuce zahrnut. Neexistuje podklad, aby byl příspěvek POZE hrazen. V této skutečnosti spočívá odlišnost předmětné věci od věci posuzované Nejvyšším soudem. Svými fakturami žalobce v rozhodném období neúčtoval účastníku cenu za distribuci elektřiny. Ani obsahem uzavřených smluv o podpoře výroby elektřiny nebyl závazek distribuce smluveného množství elektřiny žalobcem pro účastníka, ani závazek účastníka platit žalobci cenu za distribuci elektřiny. Distribuční vztah, v rámci kterého má žalobce právo účtovat druhé straně cenu za distribuci elektřiny, musí být něčím založen. Důvodem vzniku takového vztahu byla právě smlouva o distribuci elektřiny podle § 50 odst. 6 energetického zákona, jejíž obsahové náležitosti byly vymezeny zákonem. Taková smlouva v předmětném případě mezi žalobcem a účastníkem uzavřena nebyla. Uzavřené smlouvy o podpoře výroby elektřiny fakticky zanikly k [datum], resp. byly výslovně zrušeny zákonem. Jestliže jedna z těchto smluv byla uzavřena [datum], nemohla být nikdy z tohoto důvodu uzavřena platně.

10. Příspěvek POZE v rozhodném období tak měl být hrazen jako složka ceny za distribuci elektřiny, tedy jako součást soukromoprávní platby ceny. Výběr a povinnost ji hradit byla spojena se soukromoprávní povinností platit cenu za distribuci. V dané věci však mezi žalobcem a účastníkem žádný takový soukromoprávní vztah nebyl. Pro rozhodné období proto nelze dovodit povinnost účastníka hradit příspěvek POZE ani ze zákona, ani ze smlouvy. Povinnosti, a zvláště povinnosti veřejnoprávní povahy, lze ukládat pouze na základě zákona, a to jasně stanovené normy.

11. Příspěvek POZE se platí jako složka ceny za distribuci. Pokud zde taková distribuce je, strany si nemohou vyloučit placení takového příspěvku, ani si nemohou sjednat jinou jeho výši, ta je dána cenovým rozhodnutím. Stejně tak si strany nemohou sjednat placení příspěvku v případě, kdy zákon takovou povinnost neukládá.

12. Účastník [právnická osoba] dále poukázal na již v řízení uplatněnou námitku promlčení žalobou uplatněného nároku a na své námitky vůči možnosti přiznat úroky z prodlení z žalobou uplatněné pohledávky, když má jít o veřejnoprávní pohledávku a platbu.

13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobce a vedlejšího účastníka na straně žalobce opodstatněným.

14. Odvolatelé – žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce obsahově uplatnili odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř. – soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním co do závěru, že mezi žalobcem a účastníkem [právnická osoba] nebyla uzavřena v rozhodném období smlouva o distribuci; a – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci co do navazujícího závěru, že mezi těmito účastníky nevznikl distribuční vztah ve smyslu § 50 odst. 6 energetického zákona a že právní úprava § 28 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. (ve znění účinném v rozhodném období) nezakládala účastníku [právnická osoba] povinnost platit příspěvek POZE z lokální spotřeby svých výroben energie i za situace, kdy by taková smlouva o distribuci uzavřena nebyla; jinými slovy, že podmínkou povinnosti hradit příspěvek POZE účastníka [právnická osoba] žalobci má být uzavřená smlouva o distribuci ve smyslu § 50 odst. 6 energetického zákona, jestliže tento příspěvek POZE má být hrazen coby složka„ ceny za distribuci elektrické energie“.

15. Rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu (Rady [anonymizováno] regulačního úřadu o rozkladu) bylo žalobci doručeno dne [datum], žaloba byla odeslána a podána soudu dne [datum]; žaloba tak byla podána ve lhůtě dvou měsíců uvedené v ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř.

16. Odvolací soud (po zopakování dokazování v části dle § 213 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.) uzavřel, že soud prvního stupně v řízení na základě provedených důkazů, které podrobně a správně hodnotil, správně zjistil, že v rozhodném období – ohledně výrobny [obec] [datum] až [datum] a ohledně výrobny [obec] [datum] až [datum] - byl účastník [právnická osoba] výrobcem elektřiny, mj. s udělenou licencí pro obě výrobny; obě tyto výrobny byly připojeny k distribuční soustavě žalobce. Žalobce je regionálním distributorem. Účastník [právnická osoba] v rozhodném období vyrobil množství elektrické energie, jemuž při sazbě 583 Kč/MWh určenou cenovým rozhodnutím ERÚ [číslo] 2012 odpovídá příspěvek POZE ohledně výrobny [obec] ve výši 111 256 092,75 Kč a ohledně výrobny [obec] ve výši 2 019 725,10 Kč, celkem 113 275 817,85 Kč. Vyrobená elektřina byla v tomto rozsahu předmětem tzv. vlastní spotřeby elektřiny účastníkem (nebyla předmětem dodávek do distribuční soustavy žalobce). Správně soud prvního stupně zjistil, že žalobce vystavil účastníku [právnická osoba] za rozhodné období faktury, jimiž mu účtoval cenu v obecné rovině označenou jako„ spotřeba elektřiny a služeb“, která zahrnovala složky ceny:„ cena za systémové služby – výroba“,„ cena na podporu výkupu el. z OZE“,„ cenu OTE za činnost zúčtování“. V lednu, dubnu a květnu 2013 dále byla pro výrobnu [obec] účtována cena za„ nevyžádanou dodávku jalové energie“. Správně zjistil, že faktury pro výrobnu [obec] za období duben až červen 2013 byly vystaveny dne [datum] se splatností dne [datum], za období srpen až září 2013 byly vystaveny dne [datum] se splatností [datum]; pro výrobnu [obec] byly faktury za období srpen až září 2013 vystaveny [datum] se splatností [datum]. Z jednotlivých fakturovaných položek nebyly zaplaceny toliko položky označené jako„ cena na podporu výkupu el. z OZE“, tedy příspěvek POZE v žalobou uplatněné výši za rozhodné období pro jednotlivé výrobny z tzv. vlastní spotřeby výrobce. Ostatní fakturované složky uhrazeny byly. Žalobcem fakturovaná vlastní spotřeba vyrobené elektřiny v rozhodném období odpovídala výkazům, jež účastník [právnická osoba] zadal do systému [právnická osoba] (viz jednotlivé výkazy o výrobě a spotřebě, jednotlivé faktury ohledně výrobny [obec] za období 1. 4. až [datum] a ohledně výrobny [obec] za období od 1. 8. až [datum], dopis účastníka [právnická osoba] ze dne [datum] a výzva ze dne [datum], emailová komunikace zástupce účastníka [právnická osoba] ze dne [datum] a [datum]; rovněž shodná tvrzení žalobce a účastníka [právnická osoba]; § 120 odst. 3 o.s.ř.).

17. V rozhodném období byly ohledně obou výroben mezi žalobcem a účastníkem [právnická osoba] uzavřeny smlouvy o jejich připojení k distribuční soustavě žalobce coby regionálního distributora a tyto výrobny byly k této distribuční soustavě také fakticky připojeny.

18. Shora uvedený skutkový stav je dostatečný pro právní posouzení věci. Odvolací soud ve shora uvedeném rozsahu v podrobnostech odkazuje na podrobné hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku a na jeho skutková zjištění a skutkové závěry.

19. Ve vztahu k právnímu posouzení věci soud prvního stupně správně vyšel z ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. (ve znění účinném v rozhodném období, tedy ve znění účinném od 1. 1. 2013 do [datum]). Podle citovaného ustanovení„ operátor trhu má právo na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny a provozní podporou tepla. Tyto náklady jsou operátorovi trhu hrazeny provozovatelem regionální distribuční soustavy a provozovatelem přenosové soustavy z finančních prostředků, které tvoří složku ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, a dále dotací z prostředků státního rozpočtu. [ulice] podpora tepla je hrazena pouze z dotace z prostředků státního rozpočtu“.

20. Odvolací soud při právním posouzení věci – shodně jako soud prvního stupně – vyšel rovněž z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3744/2017 ze dne 26. 8. 2019, podle něhož„ v režimu právní úpravy účinné v době od [datum] do [datum] je provozovatel regionální distribuční soustavy povinen hradit operátorovi trhu s elektřinou náklady spojené s podporou elektřiny z podporovaných zdrojů též z lokální spotřeby výrobců v areálu výroben připojených k distribuční soustavě“.

21. Nejvyšší soud zde přiléhavě dovodil, že povinnost hradit operátorovi trhu finanční prostředky tvořené složkou ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, jež byla i v rozhodném období uložena zákonem provozovatelům regionálních distribučních soustav, neměly v režimu tohoto zákona nést subjekty z vlastních prostředků. Z konstrukce platby na krytí nákladů podpory elektřiny jako složky regulované ceny za distribuci elektřiny je patrno, že k jejímu placení mělo docházet prostřednictvím ceny za distribuci, a byli to tedy odběratelé elektřiny jako příjemci služeb distribuce elektřiny, kdo prostřednictvím této složky ceny přidružené k ceně za distribuci nesl náklady na financování podpory elektřiny. Hradil-li pak provozovatel regionální distribuční soustavy tyto náklady z výnosu„ složky ceny“, byl rozsah jeho povinnosti odvozen od rozsahu dílčích platebních povinností účastníků trhu s elektřinou, kteří hradí příslušnou složku ceny za distribuci, a objem finančních prostředků, které byl povinen předat operátorovi trhu, odvisel od objemu prostředků, které byl oprávněn a povinen účtovat jiným účastníkům trhu s elektřinou. S posouzením rozsahu jeho povinnosti vůči operátorovi trhu se tedy nutně pojí vymezení rozsahu povinností ostatních účastníků trhu s elektřinou platit uvedenou složku ceny provozovateli regionální distribuční soustavy. Nejvyšší soud zdůraznil, že pojetí platby na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny jako složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny provedené zákonem č. 165/2012 Sb. v rozhodném znění nelze přeceňovat a dovozovat z ní samotné bez dalšího dalekosáhlé důsledky. Jde jen o legislativní konstrukci se zvláštním veřejnoprávním účelem, zvolenou zjevně ve vazbě na to, že to byl právě provozovatel přenosové soustavy a provozovatelé regionálních distribučních soustav, kdo byl v systému pověřen vybíráním příspěvku na podporu elektřiny a jeho odvodem operátorovi trhu, a bylo shledáno technicky proveditelným a účelným, aby byl tento příspěvek povinnými subjekty placen v rámci ceny za přenos a ceny za distribuci, resp. spolu s touto cenou. Příspěvek na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, jenž je podle zákonné konstrukce„ složkou“ této ceny, je zcela jiné povahy. Není protiplněním za distribuované množství elektřiny či za jiné služby poskytované distributorem, nýbrž jde o jeden ze zdrojů financování systému podpory preferovaných zdrojů elektrické energie. Povinnost jej platit nebyla založena smlouvou, nýbrž vyplývá ze zákona, a jde o povinnost veřejnoprávní povahy, svého druhu„ odvod“ ze spotřebované elektřiny. Legislativní zakotvení této platby v § 28 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. v rozhodném znění jako složky ceny za distribuci neznamená nic jiného než určení mechanismu (cesty) jejího výběru. Cena za distribuci tu měla ve vztahu k platbám na náhradu nákladů na podporu elektřiny funkci jakéhosi nosiče. Odběratelé elektřiny nesli náklady na financování podpory prostřednictvím k cenám distribuce přidružené složky ceny. Podstatné je, že mezi výrobcem a provozovatelem přenosové nebo distribuční soustavy je příslušný právní vztah umožňující„ účtovat“ cenu za přenos nebo cenu za distribuci.

22. Na základě citovaných závěrů uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, lze uzavřít o správnosti takového výkladu povinnosti výrobce elektřiny hradit příspěvek POZE v rozhodném období, podle něhož se určení elektřiny, která je povinností k úhradě této platby veřejnoprávní povahy zatížena, neomezuje pouze na spotřebu elektřiny dodané v rámci přenosu či distribuce. Též v případě lokální spotřeby výrobců v areálu výroben jde o takovou spotřebu elektřiny, která je vzhledem k veřejnoprávním účelům relevantní. Účel platby, která spotřebu elektřiny zatěžuje, je v konečném důsledku spojen s ochranou klimatu a životního prostředí. Nesouvisí se způsobem distribuce či přenosu elektřiny, nýbrž právě s existencí spotřeby jako takové. Zákonem je stanoven mechanismus výběru této platby prostřednictvím složky ceny za distribuci elektřiny, tj. v rámci distribučních vztahů.

23. Odvolací soud dále vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3635/2018 ze dne 29. 4. 2020, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že„ jestliže odvolací soud v projednávané věci dospěl k závěru, že provozovatel regionální distribuční soustavy nebyl v období od [datum] do [datum] oprávněn zatížit složkou ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny také vlastní spotřebu výrobců, připojených k distribuční soustavě, ocitá se jeho závěr v přímém rozporu se shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu“.

24. Ze shora uvedeného se podává, že i ve vztahu mezi provozovatelem regionální distribuční soustavy a výrobcem elektřiny připojeným k jeho distribuční soustavě je (ohledně vlastní spotřeby tohoto výrobce) dáno oprávnění provozovatele regionální distribuční soustavy zatížit složkou ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny také vlastní spotřebu takového výrobce.

25. Pro poměry dané věci se z toho podává, že za situace, kdy v rozhodném období obě předmětné výrobny účastníka [právnická osoba] byly připojeny k distribuční soustavě žalobce, coby regionálního distributora - kdy právě připojení k distribuční soustavě konkrétního regionálního distributora identifikuje tohoto distributora jako osobou oprávněnou vybírat příspěvek POZE - byl účastník [právnická osoba] (bez dalšího) povinen příspěvek POZE též z vlastní lokální spotřeby v areálu obou výroben připojených k distribuční soustavě žalobci hradit.

26. To, že příspěvek POZE je (technicky) v rozhodném období zákonnou úpravou ve vztahu k výrobci elektrické energie dle § 28 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. v rozhodném znění identifikován jako„ složka ceny za přenos elektřiny či složka ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny“, je pouze vyjádřením„ techniky výběru“ tohoto příspěvku. Se žalobcem i vedlejším účastníkem na straně žalobce se lze ztotožnit v tom, že nejde ve své podstatě o soukromoprávní cenu, jíž by přináleželo jakési protiplnění, v daném případě v podobě určité služby regionálního distributora, ale že koncipování výběru tohoto příspěvku POZE coby (v konkrétním případě) složky ceny za distribuci, je pouze technickoorganizační úprava způsobu výběru tohoto příspěvku na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny. Rozhodné pro povinnost jeho placení je připojení výrobny k distribuční soustavě konkrétního regionálního distributora.

27. Z fyzikálních vlastností elektrické energie plyne, že již samotným faktem takového připojení dochází k různým přetokům elektrické energie (v daném případě byla rovněž fakturována a zaplacena tzv. jalová energie v části rozhodného období, jež takto„ přetekla“ – byla dodána z výrobny [obec] do distribuční sítě žalobce); výrobna se tak stává součástí celé elektrizační soustavy (jejíž součástí je i regionální distribuční soustava) s fyzikálními vlastnostmi (např. kmitočet sítě, napětí apod.) určenými pro jednotlivé její části, jak správně poukázal vedlejší účastník na straně žalobce ve svém odvolání (srov. § 2 odst. 2 písm. a) bod 4. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění účinném do 20. 5. 2014; dále též jen„ energetický zákon“).

28. Odvolací soud tak uzavřel, že v rozhodném období již sám fakt připojení výrobce elektřiny se svou výrobnou ke konkrétní distribuční soustavě regionálního distributora představoval právní důvod vzniku oprávnění a povinnosti tohoto regionálního distributora takovému výrobci„ účtovat“ příspěvek POZE coby„ složku ceny za distribuci“, a to i z tzv. vlastní spotřeby výrobce, a vzniku povinnosti výrobce takový příspěvek regionálnímu distributorovi hradit, a to na základě § 28 odst. 1 zákona č. 165/2012 Sb. ve znění účinném v rozhodném období (ve znění účinném od 1. 1. 2013 do [datum]).„ Soukromoprávním nosičem“ výběru tohoto příspěvku POZE regionálním distributorem – žalobcem od účastníka – [právnická osoba] byla předmětná„ složka ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny“, ohledně níž oprávnění účtovat ji vzniklo již samotným připojením účastníka k regionální distribuční soustavě žalobce a vyrobením elektřiny, byť pro vlastní spotřebu, účastníkem.

29. V daném případě navíc lze – i bez písemně uzavřené smlouvy o distribuci – učinit rovněž závěr o minimálně jakémsi„ faktickém distribučním vztahu“ mezi žalobcem a účastníkem [právnická osoba] v rozhodném období, a to ohledně obou výroben. Obě výrobny byly připojeny k regionální distribuční síti žalobce. Již tím docházelo (z fyzikálních vlastností elektrické energie) k proudění elektrické energie v rámci celé elektrizační soustavy; ohledně výrobny [obec] v části tohoto období byla dodána i tzv. jalová energie do distribuční soustavy žalobce. Žalobce coby regionální distributor také poskytoval účastníku [právnická osoba] z tohoto důvodu v rozhodném období určité služby (systémové služby) tak, jak byly fakturovány předmětnými fakturami a účastníkem [právnická osoba] (s výjimkou příspěvku POZE z vlastní výroby) rovněž hrazeny.

30. Ohledně vznesené námitky promlčení žalobou uplatněné pohledávky nutno vyjít z toho, že otázku promlčení pohledávky na úhradu předmětné složky ceny za distribuci – soukromoprávního nosiče povinnosti hradit příspěvek POZE - je třeba kvalifikovat podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.), když rozhodným obdobím je právě období před [datum]; tedy zejména dle ustanovení obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., neboť právní vztah mezi žalobcem a účastníkem [právnická osoba] v rozhodném období byl vztahem obchodněprávní povahy (u obou coby podnikatelů se týká předmětu jejich podnikatelské činnosti). Proto zde platí promlčecí doba 4 letá (srovnej § 397 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb.). Žalobou uplatněná pohledávka, týkající se období [datum], resp. [datum] až [datum] tak promlčena není, neboť byla uplatněna původní žalobou u soudu dne [datum] (následně bylo řízení usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 18 C 214/2016-135 ze dne 12. 10. 2016 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 726/2016-179 ze dne 10. 2. 2017 zastaveno a věc postoupena [anonymizováno] regulačnímu úřadu); tedy v této 4 leté promlčecí době.

31. Výše uplatněné pohledávky je v souladu s ustanovením § 53 odst. 2 písm. l) zákona č. 165/2012 Sb., vyhláškou č. 140/2009 Sb., ve znění účinném v rozhodném období a cenovým rozhodnutím ERÚ [číslo] 2012 platným pro rozhodné období.

32. Právo na úroky z prodlení s úhradou soukromoprávní pohledávky na zaplacení předmětné složky ceny za distribuci na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, coby„ nosiče příspěvku POZE“ vyplývá z ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., za použití § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.; období, za nějž žalobce úroky z prodlení požaduje, je (s ohledem na splatnost faktur a jimi fakturovaná období předcházející této splatnosti) obdobím, kdy již byl účastník [právnická osoba] se svým plněním v prodlení. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

33. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., za použití § 250j odst. 1, 2 o.s.ř. změnil tak, že nahradil předmětné rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu v celém rozsahu tak, že účastníku [právnická osoba] uložil povinnost zaplatit žalobci částku 113 275 817,85 Kč s ročním úrokem z prodlení blíže ve výroku rozsudku vymezeným (a vyhověl tím zcela žalobě). Lhůtu k plnění stanovil, s ohledem na výši pohledávky uložené k zaplacení, podle § 160 odst. 1 o.s.ř. do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

34. V souladu s ustanovením § 250l o.s.ř., s ohledem na to, že rozhodnutím [anonymizováno] regulačního úřadu bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před správním orgánem mezi žalobcem a účastníkem [právnická osoba], rozhodl odvolací soud znovu o náhradě těchto nákladů řízení před správním úřadem. Žalobce byl z pohledu konečného výsledku a předmětu řízení plně procesně úspěšný, náleží mu tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před správním úřadem dle § 141 odst. 11 věta prvá, § 79 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Ty sestávají z: odměny zástupce žalobce – advokáta za 6 úkonů právní služby po 1 000 Kč + DPH 21% (příprava a převzetí zastoupení, návrh na zahájení sporného řízení, vyjádření k výzvě správního úřadu ze dne [datum], rozklad ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], rozklad ze dne [datum]), 6 náhrad hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21%, to vše dle § 6, § 7, § 10 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), k ), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; celkem částka 9 438 Kč. Její zaplacení žalobci bylo účastníku [právnická osoba] uloženo ve lhůtě k plnění tři dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

35. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud rovněž znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 2 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. ve vztahu žalobce, vedlejšího účastníka na straně žalobce a účastníka. V řízení byli – vzhledem k jeho předmětu a konečnému výsledku – žalobce i vedlejší účastník na straně žalobce plně procesně úspěšní, mají tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně vůči účastníku [právnická osoba]

36. Ty ohledně žalobce sestávají ze: soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč, odměny zástupce žalobce – advokáta za 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč + DPH 21% (žaloba, účast u jednání [datum] trvajícím déle jak 2 hodiny, vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]), 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21%, to vše dle § 6, § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d), g), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem částka 23 570 Kč. Její zaplacení žalobci bylo účastníku [právnická osoba] uloženo ve lhůtě k plnění tři dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

37. Účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně vedlejšího účastníka na straně žalobce sestávají ze: odměny zástupce žalobce – advokáta za 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč + DPH 21% (příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání [datum] trvajícím déle jak 2 hodiny, vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]), 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21%, cestovného za cestu k jednáním soudu prvního stupně ze sídla advokáta [obec] – [obec] a zpět vždy po 122 km za 1 cestu, osobním automobilem RZ 8 [příjmení] [číslo], při průměrné spotřebě 5,3 l/100km [anonymizováno] 95, celkem cestovné 770 Kč + DPH 21% za 1 cestu, náhrady za promeškaný čas za cesty k uvedeným jednáním vždy 4 půlhodiny po 100 Kč/půlhod za každou cestu, celkem 400 Kč + DPH 21% za 1 cestu, to vše dle § 6, § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 4, § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve znění vyhlášky č. 375/2021 Sb., § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem částka 23 401 Kč. Její zaplacení vedlejšímu účastníku bylo účastníku [právnická osoba] uloženo ve lhůtě k plnění tři dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce vedlejšího účastníka na straně žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

38. Ze shodných důvodů rozhodl odvolací soud rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. ve vztahu žalobce, vedlejšího účastníka na straně žalobce a účastníka. Také v odvolacím řízení – s ohledem na jeho předmět a výsledky – byli žalobce a vedlejší účastník na straně žalobce plně procesně úspěšní, náleží jim tak vůči účastníku [právnická osoba] náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu.

39. Ty ohledně žalobce sestávají ze: soudního poplatku za odvolání 2 000 Kč, odměny zástupce žalobce – advokáta za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč + DPH 21% (odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), 2 náhrad hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21%, to vše dle § 6, § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. g), k ), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem částka 10 228 Kč. Její zaplacení žalobci bylo účastníku [právnická osoba] uloženo ve lhůtě k plnění tři dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

40. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení vedlejšího účastníka na straně žalobce sestávají ze: soudního poplatku za odvolání 2 000 Kč, odměny zástupce žalobce – advokáta za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč + DPH 21% (odvolání, vyjádření ze dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu), 3 náhrad hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21%, to vše dle § 6, § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d), g), k ), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem částka 14 342 Kč. Její zaplacení vedlejšímu účastníku bylo účastníku [právnická osoba] uloženo ve lhůtě k plnění tři dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce vedlejšího účastníka na straně žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení