105 Co 4/2026 - 639

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Staré a soudců JUDr. Oto Kubeše a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozený [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] d) [Jméno žalobce D], narozená [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce D] e) [Jméno žalobce E], narozená [Datum narození žalobce E] bytem [Adresa žalobce E] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno] – [Jméno žalované], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. října 2025, č. j. 17 C 404/2024-546, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. prosince 2025, č. j. 17 C 404/2024-555, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemku parc. č. [hodnota] zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], mění tak, že rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] [Anonymizováno] [právnická osoba], obec [adresa], u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] a pozemků parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], zapsaných v katastru nemovitosti na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 19 151 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 744 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Kolíně, na náhradě nákladů státu částku 3 432,25 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), a to ohledně pozemků parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] [Anonymizováno] nad [právnická osoba], parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], pozemků parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (výrok I.), zastavil řízení v rozsahu, v němž se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle k převodu pozemku parc. č. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa] (výrok II.), a nakonec rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům náhradu nákladu řízení ve výši 264 957,09 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.). Doplňujícím shora uvedeným usnesením rozhodl o povinnosti žalované zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kolíně na náhradě nákladů státu částku 3 432,25 Kč.

2. Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce věc hodnotil podle zákona č. 229/1991 Sb, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) a podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“). Uvedl, že poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem žalované a struktura její nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Je třeba mít na paměti smysl a účel restitučních zákonů, kterým je snaha zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd a ke splnění tohoto účelu a cíle je třeba interpretovat restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji (např. nález Ústavního soudu IV. ÚS 1088/12). [Jméno žalované] má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Pokud žalovaná nedostála své povinnosti uspokojit restituční nároky nabídkou v takové kvalitě a kvantitě, aby odpovídala skutečné výši restitučních nároků, dopouští se ve svém postupu při uspokojování restitučních nároků liknavosti, což umožňuje oprávněným osobám uplatnit svůj nárok u soudu žalobou na vydání konkrétních pozemků. Pokud jde o konkrétní posouzení věci, soud prvního stupně uzavřel, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle § 4 zákona o půdě, kterým vzniklo právo na poskytnutí náhradních pozemků. Pokud jde o charakter a ocenění odňatých pozemků, soud prvního stupně konstatoval, že pozemek PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] přešel na stát v roce 1970, výstavba na něm probíhala již od roku 1966, byl využíván jako navazující komunikace k probíhající výstavbě, postupně jako komunikace k rodinným domům zřetelným již v letech 1974-1975. Předchůdci žalobců žádali o jejich vydání v prosinci 1992. [Jméno žalované] sám ve svém rozhodnutí ze dne 29. 4. 2019 uvedl, že pozemek byl v roce 1975 zastavěn komunikací. Pozemek byl znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] oceněn částkou 315 250 Kč jako pozemek stavebního charakteru. Nevydané části pozemků PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] byly vyvlastněny výměrem z roku 1954, který byl zrušen, na základě nové žádosti o vyvlastnění z roku 1954 pro umístění dvou jednopatrových domů s byty, došlo za tímto účelem opětovně k vyvlastnění. Již v roce 1953 byly pozemky v oblasti vznikající výstavby, zřetelné i v roce 1966, na stát přešly i s pozemkem PK [Anonymizováno], který žalovaná již přecenila jako stavební, za účelem bytové výstavby. [Jméno žalované] k pozemkům uváděl, že pozemky byly státu darovány v roce 1970, nebyly využity k bytové výstavbě dle původního záměru, v průběhu 60.-80. let byly prodávány do osobního užívání a některé zastavěny. Pozemek PK [Anonymizováno] byl znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] oceněn částkou 331 500 Kč jako pozemek stavebního charakteru. Pozemek PK [Anonymizováno] byl znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] oceněn částkou 122 500 Kč jako pozemek stavebního charakteru. Nevydaná část pozemku PK 1717/1 v katastrálním území [adresa] přešla do vlastnictví státu dle kupní smlouvy ze dne 10. 11. 1971, v 70. letech na pozemku došlo k výstavbě rodinných domů. Pozemek byl znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] oceněn částkou 102 250 Kč jako pozemek stavebního charakteru. Nevydaná část pozemku PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] byla znárodněna dnem 1. 1. 1948 spolu s tesařským závodem, nabídka bezplatného odevzdání z roku 1952 byla přijata v roce 1959. Pozemek byl součástí stavebního obvodu v roce 1958. V roce 1976 bylo rozhodnuto o umístění stavby – zařízení staveniště, na části byl umístěn provizorní dvoupodlažní objekt sociálního zařízení a administrativní budovy investora Výstavby hlavního města Prahy, o kterém však bylo opakovaně rozhodováno, že se prodlužuje doba jeho umístění na pozemku, části od roku 1974 používala vysoká škola jako součást tělovýchovného areálu, v roce 2000 na pozemku stále byly umístěné objekty a komunikace, část byla využívána jako cvičiště, šatny, zázemí pro sportoviště, části byly zastavěné či přiléhaly ke komunikacím. Pozemek byl znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] oceněn částkou 1 455 500 Kč jako pozemek stavebního charakteru. Pozemky PK [Anonymizováno], PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] byly nabídnuty státu v roce 1959, neboť se jednalo o stavební místa s významem pro socialistickou výstavbu. Již v roce 1949 nesloužili zemědělské výrobě, v roce 1952 byly pozemky součástí stavebního obvodu. V roce 1961 o pozemku rozhodoval odbor pro výstavbu města, správu části pozemku převáděl na vojenskou stavební správu, v roce 1962 již byly zmíněny jako pozemky využité přejímající organizací pro svou výstavbu. Letecké snímky v roce 1966 dokládají zastavěnost. V roce 1992 byly na pozemku parc. č[Anonymizováno] evidovány dvě stavby s číslem popisným, část pozemku parc. č. [Anonymizováno] byla evidována jako zastavěná. V roce 1995 byla na pozemku č. [hodnota] povolena oprava dvoupodlažní budovy. V roce 1999 byly pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] evidovány jako zastavěné. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] byla již dříve zmiňována výstavba domů. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] byl znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] oceněn částkou 222 500 Kč, pozemek parc. č. [hodnota] částkou 50 500 Kč, pozemek parc. č. [Anonymizováno] částkou 456 500 Kč, všechny jako pozemky stavebního charakteru. Pozemek PK [Anonymizováno] již v roce 1949 nesloužil zemědělské výrobě, přešel do vlastnictví státu dnem 2. 12. 1959, část do správy vojenské stavební správy, část do správy generálního investora komplexní bytové výstavby a část do odboru výstavby města, byl součástí stavebního obvodu, pozemky byly zjevně zastavěné již v roce 1966. V roce 1992 na něm byly evidovány tři stavby s číslem popisným. V roce 2000 se na něm nacházel chodník, oplocení, plechové garáže, přístupy k objektům, nevydání oprávněným osobám bylo odůvodněno zastavěním obytnými domy, komunikacemi a plochami nutnými pro provoz staveb. Pozemek byl znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] oceněn částkou 1 373 000 Kč jako pozemek stavebního charakteru. Soud prvního stupně tak vycházel ze znaleckého posudku předloženého žalobci, který reflektoval stavební charakter pozemků, hodnota odňatých nevydaných shora uvedených pozemků podle něho činila 4 754 750 Kč.

3. Soud prvního stupně soud hodnotil přístup žalované jako liknavý a svévolný. Dovodil, že žalobci a jejich právní předchůdci se aktivně domáhali uspokojení svého nároku, řádně a včas podávali již v letech 1992 - 1993 výzvy na vydání odňatých nemovitostí, dokládali požadované doklady. O jejich nárocích nebylo ještě v roce 2018 rozhodnuto, podávali žádosti o dokončení restituce, rozhodnutí byla vydána až v roce 2019. Veřejných nabídek se žalobci účastnili, až na žalobkyni d), avšak nebyli úspěšní mimo jiné i z důvodu, že žalovaná eviduje nárok ve výrazně nižší výši a nemohli se hlásit o pozemky vyšších hodnot, než jak jejich nárok žalovaná eviduje. Uzavřel, že nelze vyčítat žalobkyni d), že se za takové situace nehlásila do nabídek či že ostatní se nehlásili více do veřejných nabídek, když ocenění jejich nároku bylo nesprávné a výrazně snížené a neúplné. Žalobce c) dosáhl jistého úspěchu ve veřejných nabídkách, ale dle tvrzení žalované pouze do výše 7 799 Kč a v některých smlouvách dle tvrzení žalované získal dle smlouvy i pouze korunové hodnoty, takový způsob uspokojování nároků restituentů se jeví jako velmi zdlouhavý a nelze po nich spravedlivě požadovat, aby se hlásili pouze o takto nízké hodnoty, když jejich nárok měl být oceněn výrazně vyšší částkou. Je tedy zcela pochopitelné, že žalobci se domáhají náhradních pozemků soudní cestou, když je třeba nahlížet na celkový přístup žalované k uspokojení nároku žalobce, včetně tedy délky vyřizování jejich nároků a neochotě přecenit jejich nárok, když o to žalovanou opakovaně žádali, aktivně si sami zjišťovali podklady a zajistili znalecké ocenění, ačkoli by to měla být žalovaná, kdo má usilovat o správné a co nejrychlejší napravení způsobených křivd. Žalobci s nesprávně oceněným nárokem nebyli schopni dostatečně uspět ve snaze získat kvalitní pozemky odpovídající jejich nároku, a to ani při již kvalitativně a kvantitativně lepší veřejné nabídce žalované.

4. Soud prvního stupně dále uzavřel, že zde není žádná zákonná překážka pro vydání požadovaných náhradních pozemků, a mohou být převedeny na oprávněné osoby. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa] rovněž neshledal sjednaný pacht jako překážku převoditelnosti, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021 sp. zn. [spisová značka], kdy vzájemná práva a povinnosti žalobců a dosavadního pachtýře budou nadále upravena sjednanou smlouvou, vydáním předmětných pozemků žalobcům nebude dotčeno právo pachtýře dané pozemky nadále jako doposud užívat. U pozemků parc. č. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa] a parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrálním území [adresa] u [Anonymizováno] [právnická osoba], neshledal namítaný nedostatek přístupu jako překážku převoditelnosti, když pozemek parc. č. [hodnota] je zemědělsky využíván a jako součást většího hospodářského celku a bylo prokázáno, že sama žalovaná nabízí ve veřejných nabídkách takové pozemky bez přístupu a rovněž odkázal na existující judikaturu, že nenapojení pozemku na veřejnou cestu nebrání právním dispozicím s ním, pozemek lze prodat či pronajmout, eventuálně zjednat přístup k němu právním jednáním s vlastníky či uživateli okolních pozemků a tato okolnost tedy nepředstavuje žádnou další zákonem předpokládanou či judikatorně odvozenou překážku vydání pozemku oprávněné osobě jako náhradního. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrálním území [adresa] u Kostelce nad [právnická osoba] namítala žalovaná existenci vodovodního přivaděče, pro který je pozemek zatížen věcným břemenem. Soud prvního stupně uzavřel, že přivaděč je podzemní již existující stavbou a pozemek je zelení bez využití s přístupem. Jedná se o již zřízenou technickou infrastrukturu, přičemž pro takový případ § 6 odst. 1 písm. b), bod 4 zákona o Státním pozemkovém úřadu stanoví výjimku ze zákazu převoditelnosti zemědělských pozemků. Dle judikatury samotné věcné břemeno bez dalšího není překážkou převoditelnosti pozemku do vlastnictví oprávněné osoby, omezení věcným břemenem, zde spočívajícím v povinnosti strpět umístění přivaděče, nijak i dle popisu znalcem neztěžuje zemědělské obhospodařování daného pozemku. Překážka pro vydání pozemku tak existovala jen ohledně pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], ohledně něhož vzali žalobci žalobu částečně zpět. S ohledem na shora uvedené i skutečnost, že vydáním pozemků ve zjištěné ceně 107 861,70 Kč, nebudou jednotlivé restituční nároky žalobců vyčerpány, soud prvního stupně řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil a ve zbývajícím rozsahu nároku žalobce vyhověl.

5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“). Žalobci byli podle soudu prvního stupně plně úspěšní, proto jim přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Vyšel z toho, že řízení o vydání náhradních pozemků je řízením, kde způsob vypořádání vyplývá z právního předpisu, ve kterém soud není vázán žalobním petitem. Předmětem řízení je penězi ocenitelné plnění, byla zjištěna hodnota vydávaných náhradních pozemků 107 861,70 Kč, proto při stanovení výše tarifní hodnoty vyšel z § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Soud prvního stupně jako účelně vynaložené náklady řízení žalobců shledal účtovanou částku 264 957,09 Kč, kterou tvoří odměna za právní zastoupení za 12 úkonů právní služby dle § 7 AT, když dva úkony ve věci – převzetí a příprava zastoupení a žaloba podle § 11 odst. 1 a) a d) AT byly učiněny do 31. 12. 2024, podle § 12 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 tak náleží za tyto úkony žalobcům odměna ve výši 4 336 Kč za každý tento úkon. Deset úkonů ve věci – šest vyjádření ve věci a čtyřikrát účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT, bylo učiněno po 1. 1. 2025 a podle novelizovaného § 12 odst. 4 AT tak dle soudu prvního stupně náleží za každý z těchto úkonů odměna 5 420 Kč pro žalobce a), 4 336 Kč pro žalobkyni b), 3 252 Kč pro žalobce c), 2 168 Kč pro žalobkyni d) a 1 084 Kč pro žalobkyni e). Dále soud prvního stupně přiznal žalobcům náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 AT 2 x 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a 10 x 450 Kč za úkony učiněné po 1. 1. 2025, náhradu cestovného za celkem [hodnota] km (čtyřikrát [adresa] a zpět) v částce 4 312,80 Kč a náhradu za promeškaný čas dle § 14 AT za 24 započatých půlhodiny po 150 Kč, tj. 3600 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobců a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. v částce 45 984,29 Kč.

6. O nákladech řízení státu soud prvního stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil ve věci neúspěšné žalované povinnost nahradit státu jím placené znalečné ve výši 3 432,25 Kč.

7. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Napadla odvoláním výroky I. III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně. Odmítla, že by vůči žalobcům bylo postupováno liknavě a svévolně. Namítala, že nejsou splněny podmínky pro výjimečnou možnost domáhat se převodu náhradních pozemků i mimo veřejnou nabídku podáním žaloby o nahrazení projevu vůle. Upozornila na skutečnost, že žalobci se mohli účastnit veřejných nabídek a v tomto směru nebyli dostatečně aktivní, zejména žalobkyně d) se jich neúčastnila vůbec. Nabídku pozemků ve veřejných nabídkách považovala za dostatečnou a adekvátní. I pře tvrzené nesprávné ocenění restitučního nároku žalobcům nic nebránilo, aby svůj nárok uspokojili alespoň v rozsahu, v jakém je tento nárok mezi účastníky sporný. Upozornila na skutečnost, že žádný z požadovaných náhradních pozemků nedosahuje hodnoty vyšší, než je dle žalované evidovaný restituční nárok. Dále uvedla, že nárok žalobců oceňuje správně na základě objektivních skutečností v souladu se zákonem a judikaturou, žalobci neprokázali dostatečně stavební charakter odňatých pozemků a trvá na tom, že pozemky jsou nestavební a že její evidovaná výše restitučního nároku je správná. Znaleckému posudku předloženému žalobci vytýkala, že je nesprávný, nezákonný a nepřezkoumatelný. Není popsáno, jakým způsobem znalkyně data sbírala, jak je analyzovala a hodnotila. Její ocenění spočívá na nesprávném zhodnocení charakteru nevydaných pozemků, okolnosti svědčící pro ocenění cenou stanovenou pro pozemky určené pro stavbu nebyly nijak doloženy, v části, kde doloženy byly, žalovaná nárok přecenila. Nesouhlasila s tím, že pouhá následná výstavba na pozemcích odůvodňuje jejich ocenění jako stavebních. Rovněž samotnou délku řízení nelze dle žalované považovat za liknavost. K převoditelnosti náhradních pozemků namítala u pozemku parc. č. 993/66 v obci [adresa], že k němu není přístup. [jméno FO] námitku vznesla proti vydání pozemku parc. č. [hodnota] v obci [adresa], kde současně uvedla nový důvod nepřevoditelnosti podle § 6 odst. 1 písm. i) zákona o Státním pozemkovém úřadu. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa] namítala existenci věcného břemene a vodovodního přivaděče. K pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa] namítala, že pozemek je propachtován. Žalovaná rovněž namítala nesprávný výpočet náhrady nákladů řízení přiznané žalobcům, když každý z žalobců nabyl pouze spoluvlastnický podíl na nemovitostech, jejich nárok je tak v částečné výši a každému z žalobců měla být přiznána náhrada nákladů řízení samostatně s tím, že punktum věci mělo být rozděleno dle poměru žalobců na předmětu sporu. Mělo být rovněž přihlédnuto k tomu, že žalobci byli stran pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] neúspěšní a žaloba byla v této části vzata zpět. Řízení bylo zastaveno výlučně z důvodů zaviněných žalobci, kteří jako požadovaný náhradní pozemek označili takový, který byl jako náhradní pozemek nevhodný. S ohledem na vše uvedené žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, případně aby zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc k dalšímu řízení.

8. Žalobci k odvolání žalované se plně ztotožnili s napadeným rozsudkem i jeho odůvodněním a mají za to, že postupy žalované při vyřizování jejich restitučních nároků jsou svévolné a liknavé a byly tak naplněny všechny předpoklady pro vypořádání nároků žalobců vydáním předmětných náhradních pozemků. Odkázali na konstantní judikaturu v tomto směru a na svá dřívější vyjádření k žalobě. Žalobci dále poukázali na jejich aktivní snahu o saturaci jejich restitučního nároku a naopak pasivitu žalované, která jim nebyla při vypořádání jejich nároku součinná. Po žalobcích tak nelze s odkazem na individuální okolnosti jejich restitučního případu účast na veřejných nabídkách spravedlivě požadovat. I přes tuto skutečnost se však žalobci pokusili alespoň částečně svůj restituční nárok prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách uspokojit a ohradili se vůči ničím nepodložené argumentaci žalované o účelovosti tohoto postupu. Ve vztahu k charakteru nevydaných pozemků zdůraznili, že Nejvyšší soud při posuzování stavebního charakteru odňatých pozemků aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, kdy je třeba oprávněné osobě poskytnout náhradu jako za pozemky stavební, pokud pozemky byly určeny k zastavění, přičemž při posuzování stavebního charakteru není rozhodující pouze existující územně plánovací dokumentace, nýbrž např. i skutečnost, že odňaté pozemky byly vykoupeny za účelem výstavby, ke které následně i došlo, či skutečnost, že došlo k bezprostřední realizaci výstavby. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] hodnotí jako souladný s požadavky na pravdivost a úplnost znaleckého posudku. K převoditelnosti náhradních pozemků odkázali na svá dřívější vyjádření s tím, že bylo dostatečně prokázána nedůvodnost námitek žalované v tomto směru. Ze všech uvedených důvodů žalobci navrhli, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrzen.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné částečně. Výrok II. rozsudku zůstal odvoláním nenapaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

10. Odvolací soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně, který v řízení provedl potřebné dokazování a dospěl ke správným závěrům. Odvolací soud z nich proto vychází a ve stručnosti na ně v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, odkazuje.

11. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b), nebo i) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. a) nabyté směnou nebo koupí podle § 3 odst. 2 pro potřeby pozemkových úprav, nebo j) zemědělské pozemky určené pro dopravní, vodní nebo energetickou infrastrukturu nebo strategické investiční stavby podle příloh č. 1 až 3 k zákonu č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů. Podle odst. 2 téhož ustanovení na žádost Státního pozemkového úřadu sdělí příslušný správní úřad písemně do 30 dnů, zda pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou podle odstavce 1 z převodu vyloučeny. V případě zjištění rozporu mezi těmito sdělenými skutečnostmi Státní pozemkový úřad ověří převoditelnost pozemku vlastní činností, a to za předpokladu, že lze skutečnost zjistit z veřejně dostupných zdrojů. Při převodu zastavěných pozemků se sdělení podle odstavce 1 písm. c), e) a f) nevyžaduje.

12. Podle § 11 odst. 1 zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájením stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976, f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.

13. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

14. Podle § 11a odst. 14 zákona o půdě cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

15. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

16. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10% pořizovací ceny.

17. V řízení bylo prokázáno, a tento závěr nebyl žádnou ze stran zpochybňován, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě v rozsahu nevydaných pozemků podle rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno], ze dne 14. 11. 1997, rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno], ze dne 29. 8. 2000, rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č.j. PÚ 8355/93, ze dne 1. 2. 2000, rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu č.j. PÚ [Anonymizováno], ze dne 19. 5. 2006, rozhodnutí Ministerstva zemědělství – [adresa], č.j. PÚ [Anonymizováno], ze dne 15. 3. 2007, rozhodnutí [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město [adresa], č.j. SPU [č. účtu], rozhodnutí [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu pro [adresa], č.j. SPU [č. účtu], ze dne 23. 7. 2019 a rozhodnutí [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu pro [Anonymizováno] [adresa], č.j. SPU [RČ], ze dne 4. 4. 2019 Původní pozemky nemohly být vydány pro omezení uvedená v § 11 zákona o půdě, žalobcům vznikl nárok na poskytnutí jiných pozemků dle § 11a zákona o půdě. Žalovaná je osobou povinnou, neboť práva a povinnosti podle § 22 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, vykonává [Jméno žalované].

18. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí postup žalované vůči žalobcům jako liknavý a svévolný, neboť nárok žalobců nebyl dosud zcela uspokojen a za nevydané odňaté pozemky jim dosud nebyla poskytnuta náhrada v plné výši. Žalovaná nesprávně evidovala nárok žalobců, neboť ocenila většinu odňatých nevydaných pozemků jako zemědělských, nikoli jako pozemky stavební, a na tomto stanovisku setrvala i po podání žaloby. Tímto postupem ztížila uspokojení žalobců předpokládaným způsobem. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žalobce se může domáhat nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních pozemků, aniž by bylo třeba trvat na tom, aby tyto pozemky byly dříve nabídnuty do veřejné nabídky.

19. K otázce ocenění nevydaných pozemků se opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud, přičemž uzavřel, že v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Jak uvedl již soud prvního stupně, dovolací soud ve své judikatorní praxi aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 1540/2023, dostupné jako ostatní v textu uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

20. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, na které odvolací soud odkazuje, a to, že: - nevydaný pozemek parc. č. PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] přešel na stát v roce 1970, výstavba na něm probíhala již od roku 1966, byl využíván jako navazující komunikace k probíhající výstavbě, postupně jako komunikace k rodinným domům zřetelným již v letech 1974-1975. Předchůdci žalobců žádali o jejich vydání v prosinci 1992. [Jméno žalované] sám ve svém rozhodnutí ze dne 29. 4. 2019 uvedl, že pozemek byl v roce 1975 zastavěn komunikací. - nevydané části pozemků PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] byly vyvlastněny výměrem z roku 1954, který byl zrušen, na základě nové žádosti o vyvlastnění z roku 1954 pro umístění dvou jednopatrových domů s byty, došlo za tímto účelem opětovně k vyvlastnění. Již v roce 1953 byly pozemky v oblasti vznikající výstavby, zřetelné i v roce 1966, na stát přešly i s pozemkem PK 1058, který žalovaná již přecenila jako stavební, za účelem bytové výstavby. [Jméno žalované] k pozemkům uváděl, že pozemky byly státu darovány v roce 1970, nebyly využity k bytové výstavbě dle původního záměru, v průběhu 60.-80. let byly prodávány do osobního užívání a některé zastavěny. - nevydaná část pozemku PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] přešla do vlastnictví státu dle kupní smlouvy ze dne 10. 11. 1971, v 70. letech na pozemku došlo k výstavbě rodinných domů. - nevydaná část pozemku PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] byla znárodněna dnem 1. 1. 1948 spolu s tesařským závodem, nabídka bezplatného odevzdání z roku 1952 byla přijata v roce 1959. Pozemek byl součástí stavebního obvodu v roce 1958. V roce 1976 bylo rozhodnuto o umístění stavby – zařízení staveniště, na části byl umístěn provizorní dvoupodlažní objekt sociálního zařízení a administrativní budovy investora Výstavby hlavního města Prahy, o kterém však bylo opakovaně rozhodováno, že se prodlužuje doba jeho umístění na pozemku, části od roku 1974 používala vysoká škola jako součást tělovýchovného areálu, v roce 2000 na pozemku stále byly umístěné objekty a komunikace, část byla využívána jako cvičiště, šatny, zázemí pro sportoviště, části byly zastavěné či přiléhaly ke komunikacím. - pozemky PK [Anonymizováno] PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] byly nabídnuty státu v roce 1959, neboť se jednalo o stavební místa s významem pro socialistickou výstavbu. Již v roce 1949 nesloužili zemědělské výrobě, v roce 1952 byly pozemky součástí stavebního obvodu. V roce 1961 o pozemku rozhodoval odbor pro výstavbu města, správu části pozemku převáděl na vojenskou stavební správu, v roce 1962 již byly zmíněny jako pozemky využité přejímající organizací pro svou výstavbu. Letecké snímky v roce 1966 dokládají zastavěnost. V roce 1992 byly na pozemku parc. č. [Anonymizováno] evidovány dvě stavby s číslem popisným, část pozemku parc. č. 235/2 byla evidována jako zastavěná. V roce 1995 byla na pozemku č. [hodnota] povolena oprava dvoupodlažní budovy. V roce 1999 byly pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] evidovány jako zastavěné. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] byla již dříve zmiňována výstavba domů. - pozemek PK [Anonymizováno] již v roce 1949 nesloužil zemědělské výrobě, přešel do vlastnictví státu dnem 2. 12. 1959, část do správy vojenské stavební správy, část do správy generálního investora komplexní bytové výstavby a část do odboru výstavby města, byl součástí stavebního obvodu, pozemky byly zjevně zastavěné již v roce 1966. V roce 1992 na něm byly evidovány tři stavby s číslem popisným. V roce 2000 se na něm nacházel chodník, oplocení, plechové garáže, přístupy k objektům, nevydání oprávněným osobám bylo odůvodněno zastavěním obytnými domy, komunikacemi a plochami nutnými pro provoz staveb.

21. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně odvodil stavební charakter žalobcům nevydaných pozemků z celé řady důkazů, které svědčí o jejich stavebním charakteru. Pokud byly ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] tyto pozemky, oceněny podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., jednalo se o správný postup, souladný s ustálenou judikaturou a odvolací soud uzavírá, že hodnota nároku na náhradu za odňaté pozemky činí v případě žalobců celkem 3 162 830 Kč (s ohledem na spoluvlastnické podíly jednotlivých žalobců), když částka 532 886,63 připadá na žalobce a), částka 532 886,63 Kč na žalobkyni b), částka 599 027,78 Kč na žalobce c), částka 599 027,78 Kč na žalobkyni d) a částka 899 001,17 Kč na žalobkyni e), jejíž nárok byl původně ve výši 922 104,51 Kč a částkou 23 103,34 Kč jej již částečně čerpala. Ostatní žalobci dosud na restituční nárok nečerpali. Soud prvního stupně tudíž správně dovodil, že vydáním pozemků nedošlo k přečerpání nároku žalobců, když hodnota převáděných náhradních pozemků činila 109 861 Kč (i když vycházel z nesprávně sečtené částky 107 861,70 Kč).

22. Námitku o nepřesvědčivosti znaleckého posudku odvolací soud nepovažuje za důvodnou. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda jsou závěry uvedené ve vlastním posudku náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jaký mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu nemá odborné znalosti nebo nikoli v takové míře, aby mohl takové přezkoumání zodpovědně učinit. Pokud však má soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil nedostatky, případně aby vypracoval posudek nový, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku. Soudy nejsou vázány důkazními návrhy účastníků potud, že by byly povinny provést všechny nabízené důkazy, jsou oprávněny posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z nabízených důkazů provedou, a které nikoliv, musí se však vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedly (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 28 Cdo 528/2024).

23. V tomto případě soud prvního stupně provedl důkaz předloženým znaleckým posudkem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], na jehož základě učinil závěr o hodnotě odňatých pozemků ke dni jejich odnětí státem. Nicméně závěr o stavebním charakteru odňatých pozemků učinil i z jiných listinných důkazů, které podrobně zmiňuje v písemném vyhotovení svého rozsudku, přičemž závěry znaleckého posudku plně korespondují s výsledky ostatních provedených důkazů. Lze přisvědčit žalované, že písemné odůvodnění znaleckého posudku je stručné po formální i obsahové stránce, avšak jeho závěry znalkyně náležitě obhájila při výslechu u jednání soudu, kdy přesvědčivě vyložila své odborné závěry a podklady, z nichž při posuzování odborných otázek vycházela. Odvolací soud tak hodnotí znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] jako dostatečný a úplný ve vztahu k zadání, když jeho závěry jsou podloženy i výsledky řízení a nejsou v rozporu s ostatními provedenými důkazy.

24. Pokud jde o otázku převoditelnosti a tedy vhodnosti náhradních pozemků, odkazuje odvolací soud zcela na skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, uvedené v odst. 22 odůvodnění napadeného rozsudku, s výjimkou pozemku par. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], když s účinností od 1. 10. 2025 došlo na základě zákona č. 287/2025 Sb., k rozšíření zákonných důvodů podle § 6 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu, pro které nelze pozemek převést z vlastnictví státu. Na tuto skutečnost zareagovali žalovaní částečným zpětvzetím žaloby ve vztahu k tomuto pozemku. Žalovaná s tímto částečným zpětvzetí žaloby souhlasila.

25. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že ani oprávněná osoba, vůči níž bylo postupováno liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem, se nemůže domáhat převodu jakéhokoli zemědělského pozemku ve vlastnictví státu. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) je jednak významné, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona č. 503/2012 Sb., a dále, zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda převod pozemku není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze hospodářsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Tato hlediska je nutno vždy zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání, popřípadě nevydání, každého takového pozemku posuzovat samostatně, ale s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci.

26. Za pozemky nevhodné k bezúplatnému převodu náhradou za pozemky nevydané lze považovat pozemky zastavěné, resp. se stavbou bezprostředně související, případně pozemky tvořící součást uceleného areálu, neboť u nich nelze vyloučit obtíže při jejich následném obhospodařování, činící případně takové pozemky nevhodnými pro zemědělské využití. Zákon za zastavěnou část pozemku považuje i tu, která sice stavbou bezprostředně zastavěná není, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebná k jejímu provozu a obsluze. Funkční souvislostí se rozumí, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek, čímž se rozumí jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, které tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021). U nárokovaného pozemku je třeba přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti i s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014).

27. U požadovaných pozemků nebyly žádné překážky vydání shledány. Soud prvního stupně správně uzavřel, že u pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa] není sjednaný pacht překážkou převoditelnosti, kdy odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021 sp. zn. 28 Cdo 3808/2020 s tím, že vzájemná práva a povinnosti žalobců a dosavadního pachtýře budou nadále upravena sjednanou smlouvou, vydáním předmětných pozemků žalobcům nebude dotčeno právo pachtýře dané pozemky nadále jako doposud užívat. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa] rovněž správně neshledal namítaný nedostatek přístupu jako překážku převoditelnosti, když bylo prokázáno, že sama žalovaná nabízí ve veřejných nabídkách takové pozemky bez přístupu a rovněž odkázal na existující judikaturu, že nenapojení pozemku na veřejnou cestu nebrání právním dispozicím s ním, pozemek lze prodat či pronajmout, eventuálně zjednat přístup k němu právním jednáním s vlastníky či uživateli okolních pozemků a tato okolnost tedy nepředstavuje žádnou další zákonem předpokládanou či judikatorně odvozenou překážku vydání pozemku oprávněné osobě jako náhradního. U pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa] namítala žalovaná existenci vodovodního přivaděče, pro který je pozemek zatížen věcným břemenem. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že přivaděč je podzemní již existující stavbou a pozemek je zelení bez využití s přístupem. Jedná se o již zřízenou technickou infrastrukturu, přičemž pro takový případ § 6 odst. 1 písm. b), bod 4 zákona o Státním pozemkovém úřadu stanoví výjimku ze zákazu převoditelnosti zemědělských pozemků. Dle judikatury samotné věcné břemeno bez dalšího není překážkou převoditelnosti pozemku do vlastnictví oprávněné osoby, omezení věcným břemenem, zde spočívajícím v povinnosti strpět umístění přivaděče, nijak i dle popisu znalcem neztěžuje zemědělské obhospodařování daného pozemku. Toliko v rovině hypotézy zůstává i tvrzení žalované, že v důsledku převodu pozemku by mohl být omezen řádný provoz předmětné stavby.

28. Účastníci učinili nespornou hodnotu převáděných pozemků, shodli se na tom, že cena pozemku parc. č. 2132/14 činí 4 794,68 Kč, dřeviny na něm se nacházející byly oceněny částkou 658,80 Kč. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] byl oceněn částkou 984,57 Kč, dřeviny na něm částkou 249 Kč. Cena pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa] činí 29 811,60 Kč. Cena pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrální území [adresa] u Kostelce nad [právnická osoba] činí 26 271,05 Kč, dřeviny na něm se nacházející 685,80 Kč. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrální území [adresa] u [Anonymizováno] [právnická osoba], byl oceněn částkou 14 384 Kč. Celkem je hodnota pozemků navržených k vydání včetně ocenění porostů 75 839,50 Kč. Nárok žalobců jako oprávněných osob není dosud, pokud odvolací soud vychází z jeho původní celkové výše 3 185 933 Kč a tvrzení účastníků o tom, že žádné pozemky byly žalobcům zatím převedeny, pouze žalobkyni e) byla poskytnuta částečná finanční náhrada, vyčerpán.

29. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., týkající se pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], podle § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek zrušil a řízení o žalobě, jíž se žalobci domáhali i ve vztahu k tomuto pozemku nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu těchto pozemků žalobci, zastavil; ve zbývajícím rozsahu výrok I. rozsudku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

30. Po změně rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvního stupně, o nákladech řízení odvolacího a o nákladech řízení státu.

31. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že řízení o převod náhradního pozemku podle ustanovení § 11a zákona o půdě je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř., v němž není soud žalobním návrhem – jde-li o určení okruhu převáděných pozemků – vázán, a nárok oprávněné osoby lze uspokojit vícero způsoby (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3250/2008, ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3453/2007, ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1324/2014, ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, či usnesení téhož soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4048/2016). S tímto právním názorem se ztotožnil i Ústavní soud v nálezu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1152/20 (zmíněný nález je přístupný na http://nalus.usoud.cz), v němž – vycházeje z citované judikatury Nejvyššího soudu – dále uvedl, že v řízení o vydání náhradního pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dojde k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nevyzve-li obecný soud neúspěšného žadatele k označení jiných vhodných pozemků způsobilých uspokojit jím uplatněný nárok.

32. Při rozhodování o nákladech řízení je tedy podle odvolacího soudu třeba vzít v potaz charakter tohoto řízení, ve kterém soud není vázán žalobním návrhem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. Nelze rovněž přehlížet, že nárok žalobce (a jeho předchůdce) nebyl dlouhodobě plně uspokojen, ač bylo zjištěno, že nárok na převod náhradních pozemků je dán a že postup žalované při uspokojování jeho nároků byl shledán jako liknavý a svévolný. Dále je třeba zohlednit, že částečné zpětvzetí návrhu bylo v řízení činěno především proto, že se v průběhu řízení ukázalo, že jeden z pozemků, jehož vydání se žalobci domáhali, není vhodný k vydání a u dalšího z pozemků vznikla až v průběhu řízení zákonná překážka převoditelnosti. Žalobci na tuto skutečnost reagovali tím, že vzali žalobu v této části zpět. Na základě všech uvedených okolností odvolací soud uzavřel, že shora uvedené skutečnosti nepovažuje za neúspěch žalobců v řízení, neboť podstatné je, že nakonec byl jejich nárok na vydání náhradních pozemků přes nesouhlasné stanovisko žalované shledán důvodným a došlo k jeho uspokojení ve výši 77 838,80 Kč.

33. Při posouzení otázky tarifní hodnoty sporu vyšel odvolací soud z toho, že jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, je namístě vycházet z hodnoty předmětu sporu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6064/2017). Odvolací soud vyšel z ceny pozemků, u nichž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít smlouvu o jejich převodu, což je obecně princip, který odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu a není v rozporu ani s aktuální rozhodovací praxí dovolacího soudu, který sám při rozhodování o nákladech dovolacího řízení vychází z tarifní hodnoty, která odpovídá hodnotě uspokojeného restitučního nároku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 28 Cdo 35/2023, či usnesení ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 28 Cdo 227/2023). Odvolací soud je přesvědčen, že zvolený postup, tedy určení tarifní hodnoty odvozené od výše uspokojeného nároku žalobců, plně odpovídá shora popsanému charakteru tohoto typu řízení, kdy soud není vázán žalobním návrhem, i okolnostem tohoto konkrétního řízení. Lze přisvědčit žalované, že každý z žalobců nabyl pouze spoluvlastnický podíl na nemovitostech, jejich nárok je tak v částečné výši a každému z žalobců měla být přiznána náhrada nákladů řízení samostatně s tím, že punktum věci mělo být rozděleno dle poměru žalobců na předmětu sporu. Každý z žalobců nabyl spoluvlastnický podíl k nemovitostem ve výši 1/5, tarifní hodnota tak představuje částku 15 568 Kč (77 838,80 Kč děleno 5).

34. Náklady řízení před soudem prvního stupně představuje odměna advokáta za dvanáct úkonů právní služby podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (AT), když dva úkony ve věci – převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby podle § 11 odst. 1 a) a d) AT byly učiněny do 31. 12. 2024, podle § 12 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 tak náleží za tyto úkony žalobcům odměna ve krácené výši 1 392 Kč (nekrácená tarifní odměna 1 740 Kč) za každý tento úkon plus poměrná část náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT ve výši 60 Kč. Deset úkonů ve věci – šest vyjádření ve věci a čtyřikrát účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT, bylo učiněno po 1. 1. 2025 a podle novelizovaného § 12 odst. 4 AT. Odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků se tak u každého účastníka krátí o aritmetrický průměr procentních hodnot uvedených účastníků (tj. v daném případě 0 % + 20 % + 40 % + 60% + 80 % = 200 % : 5 = 40 %). Každému z účastníků tak náleží za každý z těchto úkonů odměna 1 044 Kč plus poměrná část náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT ve výši 90 Kč. Dále odvolací soud přiznal žalobcům náhradu náhradu cestovného za celkem [hodnota] km (čtyřikrát [adresa] a zpět) v částce 4 312,80 Kč (na každého z žalobců tak připadá ve výši 863 Kč) a náhradu za promeškaný čas dle § 14 AT za 24 započatých půlhodiny po 150 Kč, tj. 3600 Kč (na každého z účastníků připadá 720 Kč) a náhradu ve výši 3 324 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně tak pro každého z účastníků činí 19 151 Kč.

35. Náklady žalobců v odvolacím řízení sestávají z krácené odměny advokáta za dva úkony právní služby po 1 044 Kč za účast na jednání odvolacího soudu dne 17. 3. 2026 a za vyjádření k odvolání žalované podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 12 odst. 4 AT, poměrné části paušální náhrady hotových výdajů po 90 Kč za uvedené úkony právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu a náhrady ve výši 476 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. Celkem náklady odvolacího řízení pro každého z žalobců činí 2 744 Kč.

36. O náhradě nákladů řízení státu odvolací soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Podle zásady úspěchu ve věci uložil v řízení neúspěšné žalované zaplatit státu 3 432,25 Kč za vyplacené znalečné.

37. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení