108 C 165/2017-269

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [název žalobkyně], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví kanalizace takto:

Výrok

I. Určuje se, že vlastníkem kanalizační betonové přípojky DN [anonymizováno] umístěné v pozemcích p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] a vedoucího podél bytových domů při adrese [adresa], č. or. 13, 15, 17 a 19, stojících na pozemcích st. p. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], a to až do místa napojení do jednotné kanalizace DN [anonymizováno] umístěné v pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], je žalovaný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 68.710 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení státu částku 86.511,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení, že žalovaný je vlastníkem kanalizační betonové přípojky [anonymizováno] umístěné v pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsaných na LV [číslo] vedoucí podél bytového domu při adrese [adresa], č. or. 13, 15, 17 a 19, stojícího na pozemcích st. p. [číslo] jak je zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek], část obce a [katastrální uzemí], vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], a to až do místa napojení do uliční stoky umístěné v pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek]. Žalobce podal tuto žalobu z důvodu toho, že mezi účastníky vznikl spor o vlastnictví předmětné kanalizace, když v průběhu roku 2015 žalobce zaznamenal problémy s odtokem odpadních vod z bytového domu na adrese [ulice a číslo] a ohledně řešení problému se obrátil na provozovatele kanalizační sítě [právnická osoba] Tento mu však sdělil, že není známo, kdo je vlastníkem či správcem předmětného úseku kanalizace. Žalobce tedy opakovaně vyzval žalovaného k zajištění opravy, který však reagoval negativně, když zejména uváděl, že předmětný úsek kanalizace není ve vlastnictví žalovaného. Žalobce má tedy za to, že je zde dán naléhavý právní zájem na vyřešení otázky vlastnictví předmětného úseku kanalizace, zejména z důvodu toho, že kanalizační potrubí je ve špatném stavu a tento se nadále zhoršuje. Dokud nebude postaveno na jisto vlastnictví k předmětnému úseku kanalizace, nelze provést ani jeho opravu. Bez požadovaného určení pak nelze ani vlastníka kanalizace přivést k provedené nutné opravy. Přitom hrozí, že kanalizace se stane neprůchozí se všemi dalšími negativními důsledky pro žalobce. Žalobce má tedy za to, že žalovaný je vlastníkem předmětného úseku kanalizace přičemž odkazuje na ust. § 3 odst. 3 zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích a ust. § 3 odst. 7 cit. zákona. [příjmení] pozemků, ve kterých je předmětná kanalizace uložena, stejně jako pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] je žalovaný, přitom se jedná o pozemky, které jsou veřejným prostranstvím. Vlastníkem domu na adrese [ulice] č. or. [číslo] je žalobce. Žalobce má za to, že je vlastníkem pouze vnitřní kanalizace ve smyslu ust. § 2 odst. 2 zák. č. 274/2001 Sb., což dovozuje i z prohlášení původního vlastníka domu – družstva [příjmení], stavební bytové družstvo. Obdobně je pak ve vlastnictví žalovaného i vodovodní přípojka vedoucí do domu žalobce. Do předmětné kanalizace jsou svedeny kromě odpadních vod z bytového domu žalobce i srážkové vody z veřejných prostranství (pozemku p. [číslo]), a to prostřednictvím ústí kanalizačních vpustí. Dle ust. § 3 odst. 7 zák. č. 274/2001 Sb. pak má opravy a údržbu vodovodních a kanalizačních přípojek uložených v pozemcích, které tvoří veřejné prostranství, zajišťovat provozovatel, kterým je v městě [obec] podnik [právnická osoba] Tento však může takto činit, jen na základě smluvního vztahu s vlastníkem kanalizace. Proto je nutné i z tohoto pohledu určit vlastníka kanalizace. Žalobce dále doplnil, že má za to, že vlastnictví k předmětné kanalizaci přešlo na žalovaného dle zákona č. 172/1991 Sb.

2. Žalovaný má za to, že žaloba není důvodná. Má za to, že kanalizační přípojkou je v daném případě ta část úseku potrubí vedoucí od místa posledního spojení vnějšího potrubí vnitřní kanalizace u domu [adresa], č. or. 13, stojícího na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], k zaústění do stokové sítě pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce]. Žalovaný je toho názoru, že předmětné kanalizační potrubí není kanalizační přípojkou, ale jedná se o součást vnitřní kanalizace. [ulice] kanalizace je pak součástí připojené nemovitosti. Potrubí vedoucí podél předmětného bytového domu není kanalizační přípojkou, ale vnitřní kanalizací ve smyslu ust. § 2 odst. 8 zák. č. 274/2001 Sb., s výjimkou části potrubí vedoucího podél st. [číslo] tohoto bytového domu a zaústěné do stokové sítě – kanalizace jednotné pro veřejnou potřebu v pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], kdy tato část j kanalizační přípojkou dle ust. § 3 odst. 2 cit. zákona. Kanalizační přípojka a vnitřní kanalizace pak slouží vlastníkům bytového domu při adrese [adresa], č. or. 13, 15, 17 a 19. Stoková sít v pozemku p. [číslo] k. ú. [část obce] je ve vlastnictví žalovaného a jejím provozovatelem je společnost [právnická osoba] Tento provozovatel plní svou zákonnou povinnost dle ust. § 3 odst. 7 zákona č. 274/2001 Sb., od místa napojení do uliční stoky v pozemku p. [číslo] k. ú. [část obce] po první připojení vnitřní kanalizace, tj. v úseku o délce 20,5 m. Dále žalovaný konstatoval, že kanalizační potrubí bylo vybudováno společně s bytovým domem ve vlastnictví žalobce v 60. letech 20. století. Od 1. 1. 1950 nemohly obce nabývat žádný majetek. Žalovaný by se vlastníkem předmětného kanalizačního potrubí DN 200 mohl stát pouze jeho pozdějším nabytím. Žalovanému však nesvědčí jakýkoli nabývací titul. Pro přechod věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí dle zák. č. 172/1991 Sb. nebyly splněny podmínky, neboť právní předchůdce obce s tímto majetkem nehospodařil. Na žalovaného pak nebyla předmětná kanalizace nikdy převedena a žalovaný tuto neeviduje ve smyslu ust. § 5 zákona o vodovodech a kanalizacích.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Z projektové dokumentace vyžádané z Archivu [územní celek] pro B1/49, obytný soubor [anonymizováno] soud zjistil, že na základě souhlasu s provedením bloku D v sídlišti [obec], [anonymizováno] při ulici [ulice] v [obec] vydaného rozhodnutím Městského národního výboru - odboru výstavby a vodního hospodářství dne 13. 1. 1960 realizoval Generální investor komplexní bytové výstavby KNV v [obec] (dále jen Generální investor) výstavbu bytového komplexu 1D o 60 bytových jednotkách v sídlišti v [obec] – [anonymizováno] při ulici [ulice], vedle domu č. or 21. Již dne 9. 11. 1959 byl Generálnímu investorovi udělen souhlas s provedením stavby kanalizace, plynovodu, komunikace a venkovních úprav. Z rozhodnutí Odboru výstavby a vodního hospodářství rady MěstNV v [obec] č. j. Výst. 7371/1959-H vyplývá, že byla stanovena při provádění kanalizace povinnost provádět stoku o průměru [číslo] cm za dozoru KS-ZVaKu- oblastní kanalizace v [obec] a dále bylo uvedeno, že KS-ZVaK v [obec] převezme po ukončení stavby stoky do správy a údržby. Z technické zprávy k projektu venkovní kanalizace a plynovodu pro sídliště [anonymizováno] blok 1 a školu bylo zjištěno, že blok 1D byl odvodněn stokou E do sběrače D o průměru 60/80 cm, do kterého je rovněž zaústěno odvodnění školy. V situačním projektu je pak jako stoka E zakreslena nynější sporná část kanalizačního potrubí. Z technické zprávy zdravotně instalace se podává, že k bloku 1D byla navržena jednotná kanalizační soustava, kdy hlavní svody z budovy měly být zaústěny do venkovního kanalizačního svodu, který není součástí projektu zdravotní techniky. Z projektové dokumentace k výstavbě bloku 1D pak vyplynulo, že projekt byl zpracován jednak k celému bloku, ve kterém jsou však jasně odděleny jednotlivé domy, když celkem je v projektu počítáno se 4 domy. Dále jsou pak zpracovány projektové dokumentace k jednotlivým sekcím, tedy jednotlivým domům, a to pro každé patro zvlášť. Stavba dvou domů 1 a 2 z bloku 1 D byla dokončena 31. 5. 1961, jak vyplývá ze zápisu o převzetí stavebních prací. Stavbu převzal odběratel Investorský útvar města Brna. Rozhodnutím výstavby a vodního hospodářství rady MěstNV v [obec] č. j. 2984/1961-Dě ze dne 29. 8. 1961 bylo Druhému stavebnímu bytovému družstvu zaměstnanců školství vědy, umění a tisku při [obec] učení Technickém v [obec] uděleno povolení k u vedení novostavby 4 obytných domů v [obec], [ulice] ulice, o celkem 60 bytových jednotkách do trvalého provozu dnem 29. 8. 1961. Z technické zprávy – zdrav. instalace ze dne 21. 3. 1960 (přeložené žalobcem spolu s jím dodanou projektovou dokumentací) bylo zjištěno, že u bloku 1 D byly kanalizační přípojky vypracovány KPÚ (Krajský projektový ústav), i rozpočtově, a to při projektu venkovní kanalizace. Pro dokreslení situace pak žalobce předložil i projektovou dokumentaci týkající se základní školy (projektované a vystavěné v daném sídlišti ve stejném období). Z technické zprávy [anonymizováno] – [anonymizováno] vypracované Pozemnímu stavbami [obec] pak bylo zjištěno, že bylo s KPÚ dohodnuto, že přípojky kanalizace se provedou 1 m před budovu a všechny přípojky budou zpracovány KPÚ. Do kalkulace kanalizace je pak zahrnuta pouze vnitřní kanalizace 1 m od budovy, jak dáno normou ČSN. [ulice] kanalizace měla být zpracována KPÚ – [anonymizováno], [obec].

4. V průběhu let 1973 došlo ke slučování bytových družstev, jehož výsledkem bylo, že Druhé stavební bytové družstvo při [obec] učení technickém v [obec] bylo sloučeno se Stavebním bytovým družstvem [anonymizována dvě slova] nám. [anonymizováno], [obec], které převzalo veškerý majetek a závazky domů na [ulice] ulici [číslo] – 19 (viz. dopis ve věci sloučení bytových družstev do větších celků ze dne 30. 8. 1973, zápis z porady o integraci konané dne 9. 10. 1973, rozhodnutí o rozdělení – sloučení družstva ze dne 15. 10. 1973, oznámení o výmazu stavebního bytového družstva, zápis o předání a převzetí dokumentů, písemností a účetní agendy ze dne 29. 1. 1974).

5. Z informací o stavbě zapsané na [list vlastnictví] bylo zjištěno, že na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [část obce] je umístěna stavba [adresa], ve které jsou vymezeny bytové jednotky, přičemž se jedná o bytový dům. [adresa] je situována na pozemku [parcelní číslo], stavba [adresa] je situována na pozemku [anonymizováno], stavba [adresa] je situována na pozemku [parcelní číslo] a stavba [adresa] na pozemku [parcelní číslo], jak vyplývá z jednotlivých katastrálních map a polohopisné situace. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví], k. ú. [část obce] ke dni 1. 1. 2002 soud zjistil, že uvedené nemovitosti byly ke dni 1. 1. 2002 ve vlastnictví družstva [příjmení], stavební bytové družstvo. Prohlášením vlastníka ze dne 24. 11. 2000, které bylo součástí žádosti o zápis vkladu do katastru nemovitostí tehdejší vlastník tohoto bytového domu družstvo [příjmení], stavební bytové družstvo vymezil v domě bytové jednotky a společné části domu. Součástí společných prostor pak mimo jiné byly i rozvody kanalizace, přípojky po revizní šachtu (dešťová, splašková), bez bližšího vymezení umístění kanalizace či revizní šachty. Dne 1. 2. 2006 byl zapsán žalobce do rejstříku společenství vlastníků jednotek (viz. úplný výpis z rejstříku). Z informace o pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] vyplývá, že tento pozemek je ve vlastnictví žalovaného a je evidován na [list vlastnictví]. Z nákresu přístupových cest k pozemků p. [číslo] v k. ú. [část obce] je zřejmé, že v případě pozemků situovaných za domy [adresa] – 401 v k. ú. [část obce] s nejedná o uzavřený trakt, ale jde o pozemky volně přístupné z několika stran a lokalita je běžně průchozí.

6. Z korespondence účastníků a společnosti [právnická osoba] vyplynulo, že žalobce se obrátil nejprve na uvedenou společnost se žádostí o zjištění vlastníka kanalizace za bytovými domy na ul. [ulice] č. or. 13 – 19. Žalobci bylo sděleno, že společnost provozuje betonovou kanalizaci DN [anonymizováno] vedoucí před bytovými domy na ulici [ulice]. Ohledně kanalizační přípojky a domovních rozvodů za uvedenými domy není společnosti znám vlastník. Jedná se o betonové potrubí DN 200, které je ve špatném stavebním a funkčním stavu (dopis společnosti ze dne 6. 8. 2015). Následně se žalobce obrátil na žalovaného, kdy se dožadoval zajištění opravy kanalizační přípojky, avšak bezvýsledně, neboť žalovaný setrvával na stanovisku, že předmětnou kanalizační přípojku žalovaný nevlastní a společnost [právnická osoba] ji neprovozuje. Jedná se o sdruženou přípojku, která vede do vnitrobloku. Do této kanalizační přípojky je zaústěna uliční vpusť, která slouží k odvodnění pozemků p. [číslo] v k. ú [část obce], které užívají především obyvatelé bytových domů [ulice a číslo] – 19. Žalovaný tedy nemá ve schválených plánovaných investicích opravu této kanalizační přípojky. Své stanovisko pak žalovaný v průběhu jednání se žalobcem nezměnil (viz. dopisy žalovaného ze dne 15. 6. 2016, 27. 9. 2016, předžalobní výzva ze dne 27. 3. 2017 a reakce na ni ze dne 10. 4. 2017). Součástí korespondence účastníků pak byly mapové plánky zakreslující předpokládaný průběh kanalizace, včetně revizních šachet a dešťových vpustí. Žalovaný na svém plánku pak vyznačil část potrubí, které považuje za kanalizační přípojku, kdy se jedná pouze o část vedoucí do pozemku [parcelní číslo] k přední části budovy stojící na pozemku [parcelní číslo]. Z plánku s poznámkami žalobce pak vyplývá, že za domem [ulice a číslo] a 17 jsou na pozemku p. [číslo] při hranici s pozemkem [parcelní číslo] umístěny 2 uliční vpustě a že revizní šachty kanalizace se nacházejí před domem [ulice a číslo] a 19.

7. Svědek [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že je zaměstnancem společnosti [právnická osoba], která je provozovatelem kanalizace pro veřejnou potřebu. Ohledně ulice [ulice] provozují kanalizaci, která je na plánku předloženém žalovaným vyznačena plnou čarou. Ke kanalizační přípojce, které vede za domy na ulici [ulice a číslo] – 19 pak mají zákonnou povinnost údržby pouze v délce asi 20 m od hlavní kanalizace. Na plánku je pak přerušovanou čarou zaznamenán předpokládaný průběh sporné části kanalizace. Ve vztahu k této části však společnost [právnická osoba] neprovádí žádnou údržbu, neboť není jejím provozovatelem ani k ní nemá žádnou zákonnou povinnost. Část vyznačenou na plánku čárkovaně svědek považuje za součást vnitřní kanalizace. Do sporné části potrubí jsou pak zaústěny střešní svody a domovní odpady předmětných domů, které jsou napojeny buď do šachty, nebo na odbočku, což jsou standartní způsoby napojení. Ohledně zbudování kanalizace, svědek předpokládá, že byla vybudována současně s domy, když s nimi funkčně souvisí. K uličním vpustím pro odvod srážkové vody se svědek vyjádřil tak, že předpokládá, že jsou rovněž zaústěny do sporného potrubí, když jiný způsob není možný.

8. Pro účely přesného průběhu kanalizačního potrubí a napojení jednotlivých svodů odpadních a srážkových vod z předmětného bytového domu nechal soud zpracovat znalecký posudek. Ze znaleckého posudku [číslo] jeho dodatku [číslo] zpracovaného [příjmení] učením technickým v [obec], fakultou stavební bylo soudem zjištěno, že za domy umístěnými na pozemcích p. [číslo] vede rovnoběžně s hranicí těchto pozemků kanalizační potrubí označené jako DN 200, které je umístěno pod povrchem pozemku p. [číslo]. V místě, kde končí hranice pozemku [parcelní číslo], pak toto potrubí okrajově zasahuje do pozemku p. [číslo] je napojeno na jednotnou kanalizaci označenou DN 800, umístěnou v pozemku p. [číslo] [město] napojení je pak šachta označená Š1. Z každého z domů umístěných na uvedených pozemcích je pak sváděna splašková voda a dešťová voda do předmětného potrubí DN 200. Z domu č. or 13 jsou napojeny dva svody splaškové vody a jeden svod dešťové vody, z domu č. or. 15 jsou napojeny tři svody splaškové vody a jeden svod dešťové vody, z domu č. or. 17 pak dva svody splaškové vody a jeden svod dešťové vody a z domu č. or. 19 tři svody splaškové vody a jeden svod dešťové vody. Jeden ze svodů splaškové vody z domu č. or. 13 je napojen do šachty, která je označena Š2. Jeden svod splaškové a jeden svod dešťové vody z domu č. or. 19 je napojen do šachty označené Š3. Zbývající svody z uvedených domů jsou na sporné potrubí DN 200 napojeny přímo, tzv. na odbočku. Pro svody splaškových a dešťových vod z uvedených domů je použito potrubí označené jako DN 150. Dále je ze znaleckého posudku zřejmé, že do šachty Š2 je napojen i svod dešťové kanalizace z uliční vpusti UV1 a svod dešťové kanalizace UV2 je pak napojen na sporné potrubí přímo. Obě uliční vpusti dešťové vody jsou umístěny na pozemku p. [číslo] v těsné hranici s pozemkem p [číslo]. Znalec uvedl, že předmětným kanalizačním potrubím DN 200 odtékají splaškové odpadní vody z domů č. or. 13, 15, 17 a 19 a dešťové vody z uličních vpustí ze střech předmětných domů a z komunikací. Posuzovaná kanalizace byla vybudována pravděpodobně v letech 1960 – 1962. Tomuto stáří odpovídá i stav kanalizace. Kanalizace nebyla v průběhu let nijak sanována a její stav předpokládá odstranění nedostatků v horizontu 1 – 5 let. Oproti tomu značná část přípojek z předmětných domů o profilu DN 125 byla sanována platovou vložkou a jsou napojeny na potrubí DN 150. Některé přípojky o velikosti DN 125 však sanovány nebyly a znalec předpokládá, že jsou i slepé nebo nevyužívané, což však nemohl při místním šetření ověřit. Při ústním jednání pak zpracovatel posudku doplnil, že místem posledního vyústění vnitřní kanalizace je v šachtě označené Š3, která se nachází v úrovni domu č. or.

19. Znalec s ohledem na stavebně technický stav kanalizace vyloučil, že by mohla být zbudována až po roce 2002. Upřesnil, že pouze u napojení z jednotlivých domů je zřejmé, že kanalizační porubí bylo sanováno tzv. vložkováním. Toto však nezasahuje do sporné části kanalizace, týká se pouze kanalizačního potrubí umístěného v jednotlivých domech. Dále zpracovatel posudku uvedl, že standardně by každá nemovitost měla mít jednu kanalizační přípojku, ale pokud to není technicky možné, např. v případech větších bytových domů, je možné po domluvě s provozovatelem udělat více připojení na stokovou síť. Je tedy možné, že je více takových přípojek. V městě [obec] je podobné napojení kanalizace, jako v projednávaném případě, poměrně běžné. Zcela nestandardně je však řešeno napojení uličních vpustí, neboť běžně bývá srážková voda do jednotné kanalizace sváděna samostatnou dešťovou kanalizací. V případě kanalizace DN 200 jde o odvádění jak splaškových vod, tak i dešťových netypickým způsobem. Z grafické části znaleckého posudku pak vyplývá, že hranice pozemku [parcelní číslo] odpovídá půdorysu domu č. or. 13, hranice pozemku [parcelní číslo] odpovídá půdorysu domu č. or 15, hranice pozemku [parcelní číslo] pak půdorysu domu č. or. 17 a hranice pozemku [parcelní číslo] půdorysu domu č. or.

19. V tomto ohledu znalecký posudek koresponduje i s předloženými katastrálními mapami a polohopisnou situací.

9. Z dalších důkazů nebylo pro právní hodnocení sporu zjištěno nic významného.

10. Dle čl. I. odst. 3 směrnice č. 129/1957 Ú. l. je kanalizační přípojkou svodné potrubí, které odvodňuje pozemek a objekty na něm, až k zaústění do veřejné stoky. Veřejnou částí přípojky je její část od veřejné stoky až k hranici odvodňované nemovitosti. Domovní část přípojky je svodné potrubí od hranice připojované nemovitosti k vyústění vlastní domovní (i vnitřní) přípojky. Podle čl. II. odst. 5 cit. směrnice jsou v obcích, kde je veřejná stoková síť již vybudována investory veřejných částí kanalizačních přípojek místně příslušné hospodářsko-výrobní organizace [ulice] správy vodního hospodářství (Krajská správa zásobování vodou a kanalizace). Článek VII odst. 20 pak stanovil, že po vybudování kanalizačních přípojek přejímají veřejnou část přípojek do správy místní organizace [ulice] správy.

11. Podle ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 144/1978 Sb. o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích je veřejná kanalizace soubor objektů a zařízení k odvádění, popřípadě i zneškodňování odpadních a srážkových vod z obcí a sídlišť. Dle odst. 2 písm. b) cit. ustanovení k souboru objektů a zařízení veřejné kanalizace patří veřejné části kanalizačních přípojek. Podle odst. 3 tohoto ustanovení se za veřejnou kanalizaci nebo její součást se nepovažují samostatné kanalizace k odvádění odpadních a srážkových vod z jednotlivých závodů, objektů a zařízení. Podle § 2a odst. 3 uvedené vyhlášky je kanalizační přípojka potrubí, kterým se odvádějí odpadní vody z místa vyústění vnitřní kanalizace až po zaústění do stokové sítě veřejné kanalizace. Podle ust. § 2b odst. 3 písm. a) uvedené vyhlášky se veřejná část vodovodní nebo kanalizační přípojky určuje tak, že je-li vodovodní nebo kanalizační přípojka napojena na vodovodní řad nebo uliční stoku (dále jen "rozváděcí potrubí") na veřejném prostranství, je veřejnou částí přípojky ta část, která je uložena na tomto veřejném prostranství, až po místo, kde toto veřejné prostranství poprvé opouští. Dle ust. § 10 odst. 2 vyhl. č. 144/1978 Sb. se nemovitosti, ve kterých vznikají odpadní vody, připojí na veřejnou kanalizaci, jsou-li maximálně 50 m od vybudované uliční stoky veřejné kanalizace a umožňuje-li připojení kapacita veřejné kanalizace a podmínky kanalizačního řádu. Podle odst. 3 cit. ustanovení se nemovitosti připojují na veřejnou kanalizaci kanalizační přípojkou. Pro každou připojovanou nemovitost se zásadně zřizuje samostatná kanalizační přípojka. Výjimečně se souhlasem správce lze zřídit jednu přípojku pro více nemovitostí, jsou-li pro to technické nebo ekonomické důvody, nebo více vodovodních nebo kanalizačních přípojek pro jednu nemovitost, jde-li o rozsáhlou nemovitost, o odběr vody v rozdílné ceně, o odběr pro požární účely apod. Odst. 4 cit. ustanovení pak stanoví, že jestliže veřejná kanalizace má oddílnou soustavu, je třeba odpadní a srážkové vody z jednotlivých nemovitostí odvádět v oddílné soustavě.

12. Dle § 2 odst. 2 zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích je kanalizace provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stoky k odvádění odpadních vod a srážkových vod společně nebo odpadních vod samostatně a srážkových vod samostatně, kanalizační objekty, čistírny odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace. Odvádí-li se odpadní voda a srážková voda společně, jedná se o jednotnou kanalizaci a srážkové vody se vtokem do této kanalizace přímo, nebo přípojkou stávají odpadními vodami. Odvádí-li se odpadní voda samostatně a srážková voda také samostatně, jedná se o oddílnou kanalizaci. Kanalizace je vodním dílem. Podle odst. 8 cit. ustanovení vnitřní kanalizace je potrubí určené k odvádění odpadních vod, popřípadě i srážkových vod ze stavby, k jejímu vnějšímu líci. V případech, kdy jsou odváděny odpadní vody, popřípadě i srážkové vody ze stavby i pozemku vně stavby, je koncem vnitřní kanalizace místo posledního spojení vnějších potrubí. Tato místa jsou také začátkem kanalizační přípojky.

13. Podle ust. § 3 odst. 2 zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích je kanalizační přípojka samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem. Podle odst. 3 cit. ustanovení vlastníkem vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky, popřípadě jejích částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak. Dle odst. 7 cit. ustanovení opravy a údržbu vodovodních přípojek a kanalizačních přípojek uložených v pozemcích, které tvoří veřejné prostranství zajišťuje provozovatel ze svých provozních nákladů.

14. Dle ust. § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

15. Podle ust. § 1 zák. č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě [obec] též na městské části, pokud obce a v hlavním městě [obec] též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily. Podle odst. 2 tohoto ustanovení do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí dále věci z vlastnictví České republiky, s nimiž začaly obce a v hlavním městě [obec] též městské části hospodařit po 23. listopadu 1990 způsobem obdobným právu hospodaření, jestliže s nimi takto hospodařily ke dni účinnosti tohoto zákona.

16. V posuzované věci se žalobce domáhá žalobou podle § 80 písm. c) o. s. ř. určení, že vlastníkem sporného kanalizačního potrubí, které žalobce označuje jako kanalizační přípojku, je žalovaný. Žalobce uvádí, že předmětné kanalizační potrubí je umístěno v pozemku žalovaného, který je veřejným prostranstvím, avšak žalovaný své vlastnictví odmítá s tím, že se jedná o kanalizační přípojku ve vlastnictví žalobce. Mezi účastníky tak vzniká spor zejména o provádění běžné údržby a oprav předmětného potrubí, když není zřejmé, kdo by měl údržbu a opravy kanalizačního potrubí skutečně provádět. Vyřešením otázky vlastnictví, tak hodlají postavit na jisto vlastníka předmětného potrubí a tím i osoby oprávněné i povinné k údržbě a opravám tohoto potrubí.

17. Podle § 80 písm. c) o. s. ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Dle názoru soudu má žalobce naléhavý právní zájem na podání této určovací žaloby. Pouze touto určovací žalobou může žalobce dosáhnout jistého určení vlastníka kanalizačního potrubí, přičemž výrok rozsudku, jehož vydání se žalobce domáhá, bude závazný také pro žalovaného. Podaná žaloba má charakter preventivní žaloby a do budoucna tak vylučuje vznik dalších sporů, zajistí žalobci i žalovanému jisté postavení ve vztahu ke spornému kanalizačnímu potrubí.

18. Pro účely určení vlastnictví bylo nutno nejprve posoudit, jaký charakter má předmětné kanalizační potrubí. Zda se jedná o vnitřní kanalizaci, kanalizační přípojku či součást stokové sítě veřejné kanalizace. V řízení bylo prokázáno, že předmětná část kanalizace byla vybudována v letech 1960 – 1962, tedy před účinností zákona č. 274/2001 Sb., jak bylo doloženo projektovou dokumentací i rozhodnutím o kolaudaci bytových domů, ke kterým byla kanalizace budována. K této otázce se rovněž jednoznačně vyjádřil znalec, který vyloučil, že by předmětné potrubí mohlo být zbudováno později, neboť jeho stavebně technický stav tomu neodpovídá. Ze všech provedených důkazů pak vyplynulo, že kanalizační potrubí bylo budováno společně s bytovými domy. Soud tedy charakter předmětného potrubí posoudil nejprve dle směrnice č. 129/1957 Úředního listu, která byla účinná v době výstavby bytových domů na ulici [ulice] [číslo] – 19 v [obec] a tedy i v době vybudování kanalizace, zajišťující odvod splaškových vod z těchto bytových domů. Článek I. této směrnice ve svém odstavci 3. jednoznačně stanovil, co bylo v době vybudování kanalizační přípojky považováno za veřejnou část přípojky. Jednalo se o její část od veřejné stoky až k hranici odvodňované nemovitosti. Z projektové dokumentace soud dovodil, že veřejnou stokou v době výstavby bytových domů [ulice a číslo] – 19 byl myšlen úsek jednotné kanalizace DN 800 procházející před budovou základní školy na [anonymizována dvě slova]. Toto jednoznačně vyplývá, jak z projektové dokumentace zpracované KPÚ (dodané Archivem [územní celek]), tak i z projektové dokumentace Pozemních staveb N. P: (předložených žalobcem). [obec] odvodňované nemovitosti je pak jednoznačně dána hranicí pozemku, který je zastavěn předmětnými budovami, tedy hranicí pozemků p. [číslo] [obec] těchto pozemků je zcela zřejmé z předložené výkresové dokumentace a odpovídá půdorysu předmětných domů. Jako kanalizační přípojku pak cit. směrnice označuje svodné potrubí, které odvodňuje nemovitost až k zaústění do veřejné stoky. Tímto svodným potrubím je tedy předmětná sporná část kanalizace. Jako svodné potrubí pak tuto spornou část kanalizace označuje projektová dokumentace Generálního investora zpracovaná KPÚ [obec], včetně technické zprávy zdravotně instalace k bloku 1D. Z technické zprávy zdravotně instalace se podává, že k bloku 1D byla navržena jednotná kanalizační soustava, kdy hlavní svody z budovy měly být zaústěny do venkovního kanalizačního svodu, který není součástí projektu zdravotní techniky. Je tak zřejmé, že součástí projektové dokumentace jednotlivých domů byla pouze vnitřní část kanalizace a předmětný kanalizační svod byl již projektován jako součást venkovní kanalizační přípojky. Z uvedeného je zcela zřejmé, že předpisy platné při vybudování kanalizace v dané lokalitě, zcela jednoznačně považovaly spornou část kanalizace za kanalizační přípojku a jako takou ji nyní hodnotí i soud. Jestliže již tedy v době svého vzniku byla předmětná část kanalizačního potrubí dle platné směrnice považována za kanalizační přípojku, nemohlo toto hodnocení být změněno ani později přijatými předpisy. Podle nich bylo možno posuzovat nově vzniklé kanalizační objekty, nikoli ty stávající a již vybudované.

19. Rovněž tak dle vyhl. č. 144/1978 Sb., která byla přijata až po vybudování předmětného potrubí lze dospět k závěru, že vnitřní kanalizací je pouze část kanalizačního potrubí umístěná v předmětných bytových domech do místa jejího vyústění z těchto domů (dle ust. § 2a odst. 3 vyhl. č. 144/1978). Část potrubí vedoucího od tohoto vyústění vnitřní kanalizace do napojení na předmětné kanalizační potrubí DN 200 je pak kanalizační přípojkou, neboť toto potrubí odvádí odpadní vody z místa vyústění vnitřní kanalizace po zaústění do stokové sítě. Dle ust. § 10 odst. 3 vyhl. č. 144/1978 Sb. pak bylo nutné připojit na veřejnou kanalizaci každou nemovitost samostatně. Takto je nutno pohlížet i na předmětné domy, které jsou nyní součástí pozemku, a to dům č. p. [adresa] je součástí pozemku [parcelní číslo], dům [adresa] je součástí pozemku [anonymizováno], dům [adresa] je součástí pozemku [parcelní číslo] a dům [adresa] je součástí pozemku [parcelní číslo]. Každá stavba má přiděleno svoje číslo popisné i orientační, je umístěna na samostatném pozemku a jet tak i možno je samostatně převádět. Pouze skutečnost, že ke všem čtyřem budovám vzniklo jedno společenství vlastníků, nezakládá předpoklad, že se jedná o jedinou nemovitost. Toto vyplývá z předložených nákresů kanalizační sítě, kdy zde je každý dům zakreslen jako samostatná budova a má zde samostatné napojení na veřejnou kanalizaci. Současně je to dokladováno katastrálními mapami i projektovou dokumentací z výstavby domů, která byla vyhotovována pro každý dům samostatně. Dle ust. § 10 odst. 3 vyhl. č. 144/1978 Sb. pak bylo možno zřídit společnou kanalizační přípojku pro více nemovitostí pouze výjimečně a se souhlasem správce veřejné kanalizace. K tomu v daném případě nedošlo a každý dům má svoji vlastní kanalizační přípojku. Z logiky věci pak tedy soud posoudil spornou část kanalizačního potrubí, jako součást stokové sítě. Tomuto posouzení pak odpovídá i současná právní úprava, která nahradila vyhlášku č. 144/1978, a sice zákon č. 274/2001 Sb. a vyhláška č. 428/2001 Sb. Dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb. je vlastníkem kanalizační přípojky zřízené před účinností tohoto zákona (tedy před 1. 1. 2002) vlastník pozemku nebo stavby připojené na kanalizaci. V daném případě bylo prokázáno, že vlastníkem stavby, tedy domů [adresa] až 338 v k.ú. [část obce], je žalobce. Soud však dospěl k závěru, že kanalizační přípojkou ve smyslu ust. § 3 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb. je pouze část potrubí vedoucích od vnější hranice těchto budov k potrubí označenému DN 200. Soud se tedy neztotožňuje s názorem žalovaného, že vnitřní kanalizací je předmětné kanalizační potrubí DN 200 od místa posledního spojení vnějšího potrubí vnitřní kanalizace u domu č. or. 13 na ulici [ulice] dále do vnitrobloku. Názor žalovaného vychází z nesprávného právního posouzení, kdy zcela nelogicky ve svém výkladu postupuje proti znění zákona. Ustanovení § 2 odst. 8 zákona č. 274/2001 Sb. zcela jasně stanoví, že potrubí určené k odvádění odpadních vod ze stavby k jejímu vnějšímu líci je vnitřní kanalizací. Je tedy třeba pro výklad ohledně toho, co je vnitřní kanalizací, postupovat dle tohoto ustanovení a tedy od místa, odkud je odpadní voda odváděna, tedy od budovy, nikoli od místa, kam dle názoru žalovaného zaúsťuje. Vzhledem k tomu, že žalobce odvádí odpadní a srážkové vody pouze z budov umístěných na pozemcích [parcelní číslo] až 400 v k. ú. [část obce] a tyto jsou zcela zastavěny předmětnými domy, nelze na dané potrubí užít druhou větu § 2 odst. 8 zákona č. 274/2001 Sb., neboť zde nemůže logicky dojít k odvádění vod ze stavby i pozemku žalobce vně stavby a není zde tedy žádné spojení vnějších potrubí. Jak vyplývá ze znaleckého posudku, není z pozemků [parcelní číslo] až 400 v k. ú. [část obce] odváděna žádná odpadní ani srážková voda, když tato je odváděna pouze ze staveb umístěných na těchto pozemcích. Soud tak dospěl k závěru, že i dle výkladu současné právní úpravy vnitřní kanalizace předmětných nemovitostí končí vnějším lícem předmětných bytových domů, tedy jejich vnější zdí. Potrubí od těchto zdí až po napojení na potrubí DN 200 je pak kanalizační přípojkou dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., tedy od vyústění vnitřní kanalizace stavby k zaústění do stokové sítě. Při hodnocení charakteru jednotlivých potrubí soud nepřihlédl ke svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], který je zaměstnancem provozovatele kanalizace a tento provozovatel je vázán výhradně smlouvou, kterou má se žalovaným ohledně provozování kanalizační stokové sítě. Je tedy zřejmé, že pokud sám žalovaný popírá své vlastnické právo k předmětnému úseku kanalizace, nepředal ani tento úsek k provozování společnosti [právnická osoba] a tudíž je pak zřejmé, že zaměstnanec této společnosti vychází při hodnocení potrubí, ke kterému mají povinnost údržby a oprav pouze ze zadání žalovaného a toho, co bylo společnosti předáno za účelem provozování kanalizační sítě pro veřejnou potřebu. V daném případě soud tedy hodnotí výpověď svědka [příjmení] jako tendenční a účelovou, když vychází pouze z informací, které mu byly poskytnuty žalovaným. Svědek je pracovníkem společnosti, která vykonává správu veřejné kanalizace pouze v rozsahu svěřené jí žalovaným. Je tak zcela logické, že se vyjadřoval pouze ke skutečnostem, k jakým má daná společnost uděleno oprávnění. Vzhledem k tomu, že žalovaný odmítá připustit, že by mohl být vlastníkem sporné části kanalizace a odmítá ji vést ve své evidenci, je logické, že tuto část kanalizace nepředal do správy uvedené společnosti a svědek pak nemohl vypovídat jinak, než jak uváděl žalovaný., když vychází právě ze stanoviska žalovaného. Soud naopak vyšel ze zpracovaného znaleckého posudku, který byl vyhotoven nezávislým znalcem a ze znění výše citovaných zákonných ustanovení. Zpracovatel znaleckého posudku pak sám k dotazu žalovaného vyhodnotil, jako místo posledního spojení vnějších potrubí (dle ust. § 2 odst. 8 zákona. č. 274/2001 Sb.) až šachtu Š3, která se nachází na samém konci předmětného potrubí DN 200 na úrovni domu [adresa] na ulici [ulice]. Soud se pak neztotožňuje ani s tvrzením žalovaného, že jestliže z jedné budovy paralelně vychází více odpadních trub, které jsou napojeny na kanalizační stoku jedním společným potrubím, patří k vnitřní kanalizaci ještě všechna potrubí vedoucí do místa, odkud ke kanalizační stoce pokračuje jediné potrubí. Již dle vyhl. č. 144/1978 Sb. nebylo možné zřídit jednu přípojku pro více nemovitostí (ust. § 10 odst. 3 cit. vyhlášky). Naopak měla být pro každou nemovitost zřízena samostatná přípojka a k tomu došlo i v daném případě, kdy kanalizace byla realizována ještě před účinností zákona č. 274/2001 Sb. Jak již soud uvedl výše, nelze pouze podle toho, že jednotlivé budovy jsou spojeny vznikem jediného společenství vlastníků, hodnotit, že se jedná o jednu stavbu, když je evidentní, že ze stavebnětechnického hlediska jde o 4 různé domy (viz. projektová dokumentace). Zpracovatel znaleckého posudku se pak vyjádřil v tom směru, že ve městě [obec] je běžně řešeno napojení vnitřních kanalizací domů podobným způsobem, jako je tomu v tomto případě. Rovněž tak již v době svého vybudování bylo předmětné potrubí považováno dle směrnice č. 129/1957 Ú. l. jako veřejná část kanalizační přípojky.

20. Ke shora uvedeným závěrům pak soud vede i ta skutečnost, že na kanalizační potrubí DN 200 je napojen i odvod srážkových vod z uličních vpustí umístěných na pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], který je ve vlastnictví žalovaného. Tyto uliční vpustě pak odvádějí srážkovou vodu nejen z pozemku p. [číslo] ale i z přilehlého pozemku p. [číslo] který je rovněž ve vlastnictví žalovaného. Tyto pozemky pak mají jednoznačně charakter veřejného prostranství, poněvadž jsou veřejnosti volně přístupné a slouží obecnému užívání bez ohledu na vlastnictví těchto pozemků. V daném případě se nejedná o uzavřený dvorní trakt, ve kterém by přilehlé pozemky sloužily výhradně potřebám obyvatel domů ve vlastnictví žalobce. Byť je zřejmé, že tyto pozemky budou převážně více užívat obyvatelé předmětných domů. Jde však o prostranství otevřené, kam má přístup neomezený počet lidí. Pohyb osob zde není nijak limitován ani kontrolován a pozemky jsou průchozí více směry. Soudu je pak z běžného života známo, že tyto pozemky jsou i pro průchod široké veřejnosti běžně užívány a tato skutečnost je seznatelná i z plánku žalobce, na kterém je zakreslen možný průchod přes předmětné pozemky. Nelze tak souhlasit s tvrzením žalovaného, že pozemky slouží výhradně obyvatelům domů č. or. 13 – 19 na ulici [ulice], když v okolí těchto pozemků bydlí i lidé z ostatních domů v ulici [ulice] a rovněž v domech na ulici [ulice], kteří pozemky mohou běžně užívat. Rovněž pozemky využívá i neomezený počet lidí, kteří potřebují projít ve směru mezi ulicí [ulice] (z místa od nemocnice [anonymizována dvě slova]), [ulice] (např. od základní školy) a [anonymizována dvě slova] (ve směru na [anonymizováno] [příjmení]). S ohledem na svůj charakter jsou tedy pozemky ze zákona veřejným prostranstvím a jsou předmětem veřejného užívání. Současná právní teorie i praxe chápe pod tímto pojmem veřejného užívání, užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů. Obecné užívání nevyžaduje žádné rozhodnutí správního orgánu, není tedy pro něj třeba žádné povolení a okruh uživatelů je neomezený. Lze tedy uzavřít, že výše uvedené pozemky splňují výše uvedenou zákonnou definici veřejného prostranství (ust. § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích). Předmětné kanalizační potrubí DN 200, tak neslouží výlučně k odvodu odpadní a srážkové vody z domů na ulici [ulice a číslo] – 19, ale rovněž jsou na něj napojeny kanalizační přípojky, sloužící k odvodu srážkové vody z uličních vpustí umístěných v pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], jak to vyplývá i ze znaleckého posudku. Zpracovatel znaleckého posudku pak označil napojení těchto uličních vpustí, jako nestandartní, když obvyklejší způsob bývá, že srážková voda z místních komunikací je odváděna samostatnou kanalizací a nebývá napojena do kanalizační přípojky. Soud tedy při hodnocení vzal v úvahu i tento nestandardní způsob napojení, ze kterého je zřejmé, že nebylo v úmyslu zhotovitele kanalizačního potrubí budovat samostatnou přípojku pro jednotlivé domy a zvlášť přípojku pro srážkovou vodu z přilehlých pozemků. Právě způsob, který byl zvolen, odpovídá i závěrům soudu. S ohledem na shora uvedené právní posouzení, tak soud posoudil i potrubí vedoucí z uličních vpustí ke kanalizačnímu potrubí DN 200 jako kanalizační přípojku, když tyto uliční vpustě slouží k odvodnění pozemku p. [číslo] příp. i [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. [příjmení] těchto kanalizačních přípojek je pak žalovaný, neboť je vlastníkem pozemku, který je připojen na kanalizaci (ust. § 3 odst. 3 zák. č. 274/2001 Sb.).

21. S ohledem na vlastnictví pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], je pak zcela nemyslitelné, že by vlastníkem potrubí, které odvádí srážkovou důvodu z tohoto pozemku, mohl být žalobce, jak se snaží dovozovat žalovaný. Soud tedy část kanalizačního potrubí označeného jako DN 200 vedoucího v převážné většině jeho délky v pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] a zaústěného do šachty Š1 umístěné na pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] posoudil jako součást stokové sítě, kde jde o veřejnou kanalizační přípojku ve smyslu ust. čl. I: odst. 3 směrnice 129/1957 Ú. l. a rovněž o kanalizační stoku dle ust. § 1a písm. e) vyhl. č. 428/2001 Sb. Jako součást stokové sítě, je pak ve vlastnictví žalovaného, když tento sám ve svém vyjádření ze dne 19. 9. 2017 potvrdil, že je vlastníkem stokové sítě v pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce]. Předmětná část kanalizačního potrubí DN 200 pak bezprostředně navazuje na stokovou síť, jejíž vlastnictví žalovaný potvrdil. Vyjádřením zpracovatele znaleckého posudku pak bylo prokázáno, že vlastníkem kanalizace pro veřejnou potřebu je na území města Brna pouze žalovaný. Vzhledem k tomu, že tedy soud dovodil, že předmětná část kanalizačního potrubí má charakter kanalizační přípojky, která slouží k odvádění odpadních a srážkových vod pro veřejnou potřebu, jedná se tak o součást stokové sítě, jejímž vlastníkem je žalovaný. Žalovaný argumentoval tím, že v době zbudování předmětné kanalizace nemohly obce nabývat žádný majetek a žalovaný by se vlastníkem kanalizačního potrubí mohl stát pouze na základě převodu či přechodu vlastnického práva. Pro přechod vlastnického práva dle zák. č. 172/1991 Sb. nebyly dle názoru žalovaného splněna veškerá kritéria. Soud je však opačného názoru. V řízení bylo prokázáno, že předmětná kanalizace byla vybudována v letech 1960 – 1961. Na základě kolaudačního rozhodnutí byly vystavěné domy dány do trvalého provozu dnem 29. 8. 1961. V té době tak musela již být vybodována i předmětná kanalizace, zajišťující odvod splaškových vod z jednotlivých domů. Po dokončení pak převzala kanalizaci do správy a údržby KS-ZVaK v [obec]. Podle čl. II. odst. 5 cit. směrnice č. 129/1957 Ú. l. pak v obcích, kde byla veřejná stoková síť již vybudována investory veřejných částí kanalizačních přípojek místně příslušné hospodářsko-výrobní organizace [ulice] správy vodního hospodářství (Krajská správa zásobování vodou a kanalizace). Toto je pak potvrzováno i projektovou dokumentací, která byla zpracována pro Generálního investora kompletní bytové výstavby KNV v [obec]. Článek VII odst. 20 pak stanovil, že po vybudování kanalizačních přípojek přejímají veřejnou část přípojek do správy místní organizace [ulice] správy. Správu a údržbu předmětné části kanalizace tak prováděla organizace podléhající [ulice] správě vodního hospodářství. S ohledem na zákon č. 279/1949 Sb. tak veškerý majetek připadal státu. Z předložených dokladů pak vyplývá, že právo hospodaření měla státní organizace Krajského národního výboru, podřízená organizacím [ulice] správy. V době vybudování tak předmětná kanalizace byla ve vlastnictví státu. Správu této kanalizace pak vykonávala organizace zřízená tehdejším Krajským národním výborem. Na základě ustanovení § 5 odst. 1 písm. j) zák. č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech pak rozpočtové a příspěvkové organizace a zařízení řízené ke dni 23. 11. 1990 okresními a krajskými národními výbory řídily okresní úřady. Dle ust. § 5 b zák. č. 425/1990 Sb. v okresech [část obce], [okres] a [okres] a v hlavním městě [obec] vykonávají působnost okresních úřadů tato města. Je tak zřejmé, že město Brno vykonávalo k datu 23. 11. 1990 správu veřejné kanalizace na svém území. Byla tak splněna podmínka ust. § 1 zák. č. 172/1991 Sb., že do vlastnictví žalovaného přešlo vlastnictví k předmětné kanalizační přípojce, když věc byla ke dni účinnosti zák. č. 172/1991 Sb. ve vlastnictví státu a právo hospodaření s ní k datu 23. 11. 1990 příslušelo okresnímu národnímu výboru [okres], jehož působnost vykonávalo město Brno (tedy obec ve smyslu zák. č. 367/1990 Sb.) dle zák. č. 425/1990 Sb.

22. Ústavní soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 185/96 ze dne 29. 11. 1996 dospěl k závěru, že pro přechod některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí dle shora citovaného zákona, musí být splněny kumulativně tři podmínky stanovené ve shora citovaném § 1 odst. 1 zákona, tj. že musí jít o majetek, který ve stanovené době náležel České republice, ke stanovenému dni k němu měl právo hospodaření právní předchůdce obce a že s tímto majetkem tento předchůdce také hospodařil. Ústavní soud v tomto rozhodnutí i v dalších svých rozhodnutích např. III. ÚS 1399/11 a IV. ÚS 96/11 a také Nejvyšší soud České republiky, např. v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1206/99 a 28 Cdo 1573/2010 dospěli k závěru, že zákonnou podmínku hospodaření s věcmi ve vlastnictví České republiky k datu 24. 5. 1991 je třeba vykládat ve smyslu faktického hospodaření. V tomto směru Ústavní soud ve svém rozhodnutí IV. ÚS 185/96 uvedl, že pojem„ hospodaření“ není právem definován, ale je třeba jej odvodit z hospodářského zákoníku a vyhlášky č. 119/1988 Sb. o hospodaření s národním majetkem. Podle ústavního nálezu IV. ÚS 185/96 Ústavního soudu ČR a jeho odůvodnění pojem„ právo hospodaření“ je pojmem, který byl v hospodářském zákoníku a ve vyhlášce č. 119/1988 Sb. o hospodaření s národním majetkem, použit v obdobném významu, jako původní pojem„ správa“. Proto i pojem„ hospodaření“, který sice není právem definován, je třeba odvodit z citovaných předpisů, kde se organizacím ukládá hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodaře, nejen tedy tento majetek evidovat, ale také pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat. Pokud organizace majetek k plnění svých úkolů nepotřebovala a neužívala jej, tendovala právní úprava k tomu, aby byl neprodleně nařízen převod práva hospodaření, přičemž umožňovala též dočasné užívání jinou organizací nebo i občany. A contrario Ústavní soud v tomto nálezu nepovažoval za důkaz faktického hospodaření s národním majetkem stav, kdy obec majetek např. evidovala, inventarizovala, ale faktické právo hospodaření nevykonávala. Obdobně se právem hospodaření obcí zabývá i rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 691/2009, kde část právní věty říká:„ Záměrem legislativy tedy je, respektive v roce 1991 bylo, vrátit obcím majetek, s nímž skutečně obce hospodařily. Ať již to bylo formou správy vykonávané jejich bezprostředními předchůdci (národními výbory, viz § 1 citovaného zákona), nebo plnohodnotnou formou hospodaření s tzv. historickým majetkem obce před 31. 12. 1949 (§ 2 téhož zákona)“ Od těchto nálezů ústavního soudu i judikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je aplikace ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. vykládána konstantně. Jak bylo shora uvedeno, pro fakticitu hospodaření není podstatná otázka účetní či jiné evidence předmětné kanalizace v dokladech žalovaného. To, že žalovaný odmítal fakticky přijmout předmětnou část své kanalizace do správy, mělo zcela logicky za následek, že tento majetek neevidoval ve své dokumentaci. Pro posouzení věci je však podstatná daná fakticita užívání předmětné kanalizace. Je také zcela logické, že pokud žalovaný odmítal přijmout vlastnické právo k předmětné části kanalizace, o tuto ani nepečoval, neprováděl opravy a údržbu. Pro posouzení věci je však stěžejní, že jej fakticky využíval. Jak již soud uvedl výše, bylo prokázáno, že předmětná část kanalizace slouží k odvodnění a sběru srážkové vody z veřejného prostranství. Pozemek [parcelní číslo] i p. [číslo] v k. ú. [část obce] odpovídají svým charakterem ust. § 34 zák. č. 128/2000 Sb. o obcích, když se jedná o veřejnou zeleň, park, chodníky či ulici, které jsou přístupné každému bez omezení. Slouží tak obecnému užívání. To, že je zajištěno odvodnění těchto pozemků od srážkové vody prostřednictvím předmětné kanalizace, je svým způsobem služba občanům, kterou žalovaný zajišťuje a umožňuje tak svým občanům pohodlné a bezproblémové užívání veřejných pozemků. Tímto způsobem tak pozemky fakticky využívá. Byť se tedy o předmětnou část kanalizace záměrně nestará, nezahrnuje ji do své správy a údržby, dochází přes to k jejímu faktickému využití ze strany žalovaného, a to prostřednictvím jeho občanů.

23. Ostatně stejný režim při přechodu vlastnictví dle zák. č. 172/1991 Sb. byl žalovaným uplatněn i u kanalizace DN 800 (vedené před budovou školy na [anonymizována dvě slova], do které zaúsťuje sporný úsek kanalizace) a tuto část kanalizace do svého vlastnictví žalovaný bez výhrad přijímá. Z provedeného dokazování je totiž zřejmé, zejména z projektové dokumentace týkající se právě školy na [anonymizována dvě slova], že rovněž tuto kanalizaci měla ve své správě Krajská správa zásobování vodou a kanalizace (KS-ZVaK v [obec]). Tato část kanalizace byla budována ve stejném období, jako sporná část a byla projektována i stejným projektantem a realizována rovněž Generálním investorem, jak je zřejmé z předložené projektové dokumentace. Pro její přechod do vlastnictví žalovaného tak musí platit stejný režim, jako pro přechod vlastnictví ke sporné části kanalizace. Rovněž tak ustanovený znalec potvrdil, že vlastníkem veřejné kanalizační sítě na území města Brna je žalovaný.

24. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost tvrzená žalovaným, že pokud by se jednalo o veřejnou kanalizaci, tato je vodním dílem a musí být zkolaudována. Soud v daném případě vychází pouze z faktické situace umístění jednotlivých typů potrubí a jejich vzájemnou návaznost a hodnotí je vy smyslu shora uvedených zákonných ustanovení. Pro posouzení sporu a určení vlastnického práva není rozhodné, zda byly splněny veškeré náležitosti veřejného práva, jakou je např. řádné kolaudační řízení. Splnění veřejnoprávních povinností není soud oprávněn řešit v tomto řízení. Je tedy na vlastníku kanalizace, aby si zákonné povinnosti v souvislosti s kolaudací řešil v příslušném stavebním řízení. Rovněž tak pro posouzení sporu nelze vycházet z prohlášení vlastníka předmětných budov ze dne 24. 11. 2000, kterým vymezil společné prostory v domech. Vzhledem k tomu, že tehdejší vlastník neužíval zákonnou terminologii vztahující se k označení jednotlivých částí kanalizace, není z jeho vymezení zřejmé, jakou část potrubí považoval za přípojky kanalizace po revizní šachtu, a co vlastně mínil samotnou revizní šachtou. Zda se jednalo o revizní šachtu, která je součástí vnitřní kanalizace v domě, či šlo o některou ze vstupních šachet vybudovanou na trati předmětného potrubí označenou jako Š2 a Š3. Vymezení společných částí budovy v prohlášení vlastníka je, pokud se týká rozvodů kanalizace, zcela neurčité a soud jej na daný spor nemohl aplikovat. Argumentace žalovaného vyhláškou č. 191/1964 Sb., dle které byla bytovým družstvům poskytována finanční pomoc při výstavbě, pak není případné s ohledem na fakt, že předmětná kanalizace i domy na ni napojené byly zbudovány již v lech 1960 – 162, jak vyplynulo z dokazování. Uváděná vyhláška tak na danou situaci nedopadá.

25. Soud po provedeném dokazování a prvním posouzení vyhověl žalobě a určil, že žalovaný je vlastníkem předmětného sporného úseku kanalizačního potrubí.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce v projednávané věci představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, zaplacená záloha na znalecký posudek ve výši 2.000 Kč a náklady právního zastoupení žalobce v celkové výši 61.710 Kč Náklady za právní zastoupení žalobce jsou tvořeny odměnou za řízení před soudem prvního stupně ve výši 45.254 Kč za 11 úkonů právní služby po 3.100 Kč (když jako tarifní hodnotu sporu bral soud částku 50.000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, písemné vyjádření ze dne 26. 10. 2017, účast na jednání soudu ve dnech 28. 11. 2017, 25. 1. 2018 a 13. 3. 2018, písemný návrh na ustanovení znalce se specifikací dotazů na znalce, písemné vyjádření ke znaleckému posudku, písemné vyjádření ve věci ze dne 27. 9. 2018, účast u jednání soudu dne 7. 3. 2019, dále paušální náhradou hotových výdajů za 11 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Dále jsou náklady řízení žalobce tvořeny odměnou právního zástupce žalobce za řízení před odvolacím soudem ve výši 8.228 Kč, a to za dva úkony po 3.100 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč a příslušná DPH za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu. Za opětovné řízení před soudem prvního stupně pak přísluší právnímu zástupci žalobce odměna ve výši 8.228 Kč, a to za 2 úkony právní sužby po 3.100 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč a DPH za písemné vyjádření ve věci a účast na jednání soudu dne 20. 5. 2021 Náklady žalobce za řízení před soudem tak tvoří celkem částku 68.710 Kč a tuto zavázal žalovaného žalobci uhradit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

27. O náhradě nákladů řízení státu pak bylo rozhodnuto dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy soudu vznikly náklady na znalečné ve výši 88.511,50 Kč. Žalovaný byl ve věci neúspěšný, proto soud k úhradě těchto nákladů zavázal žalovaného. Od uvedené částky pak soud odečetl zálohu na zpracování znaleckého posudku uhrazenou žalobcem ve výši 2.000 Kč (kdy tato mu je kompenzována v rámci náhrady nákladů řízení) a zavázal žalovaného uhradit náhradu nákladů řízení státu ve výši 86.511,50 Kč.

Poučení