108 C 58/2014- 497

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: ; 1) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] 2) [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] oba zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [anonymizována tři slova], [adresa] [anonymizováno] [obec a číslo] o vzájemném návrhu na zaplacení částky 23 330 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh žalovaných, aby byl žalobce uznán povinným zaplatit žalovaným oprávněným každý po jedné ideální polovině vzhledem k celku částku 23 330 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit prvé žalované náklady řízení k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku v částce 63 735 Kč.

III. Žalobce je povinen nahradit druhému žalovanému náklady řízení k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku v částce 63 735 Kč.

IV. Prvá žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení o vzájemném návrhu žalovaných k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku v částce 10 578,10 Kč.

V. Druhý žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení o vzájemném návrhu žalovaných k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku v částce 10 578,10 Kč.

VI. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení ve výši 10 756 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

VII. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek za řízení o vzájemném návrhu žalovaných v částce 1 167 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalovaným žalobou doručenou soudu dne 7. 5. 2014 domáhal zaplacení částky 74 223 Kč. Tvrdil, že je výlučným vlastníkem domu [adresa] v [obec] včetně bytu [číslo] v přízemí tohoto domu. Dne 19. 3. 2013 uzavřel s žalovanými nájemní smlouvu, podle níž jim vzniklo právo nájmu k označenému bytu včetně jeho zařízení a vybavení, přičemž dodatkem ze dne 1. 4. 2013 žalovaným pronajal i parkovací stání. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 19. 3. 2013 do 30. 9. 2013 prodlouženou dodatkem smlouvy do 20. 3. 2014. Nájemné za byt činilo 10 980 Kč a za parkovací stání 850 Kč měsíčně vždy se splatností do 10. dne příslušného kalendářního měsíce. Při podpisu nájemní smlouvy žalovaní zaplatili poměrnou část nájemného za březen 2013 5 025 Kč, nájemné za duben 2013 12 980 Kč a 850 Kč za parkovací stání 20. 3. 2014. Dále zaplatili kauci 41 490 Kč. Z této kauce byl uhrazen jejich dluh na nájemném, který včetně poplatku z prodlení ke dni 20. 3. 2014 činil 31 656 Kč. Žalovaní byt dobrovolně nevyklidili a užívali jej i po zániku nájemní smlouvy. Ke dni 9. 4. 2014 žalobce uplatnil zadržovací právo dle § 1395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). K tomuto datu žalovaní žalobci dlužili na službách spojených s užíváním bytu částku 15 753 Kč, částku 28 500 Kč představující smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení s vyklizením bytu ve výši 1 500 Kč za každý den prodlení za 19 dní a částku 9 878 Kč z titulu náhrady škody vzniklé žalobci nutností vymáhat dlužné nájemné a uplatnit zadržovací právo. Dále se žalobce proti žalovaným domáhal náhrady za skladné ve výši 600 Kč denně za uskladnění zadržených movitých věcí za období od 9.

4. Do 7. 5. 2014 v celkové částce 16 800 Kč, nákladů na uplatnění zadržovacího práva v částce 3 272 Kč vzniklých cestovným a administrativními úkony, nákladů na zajištění ocenění zadrženého movitého majetku žalovaných v částce 3 116 Kč, nákladů na úklid nepředaného bytu včetně cestovného v částce 6 868 Kč a nákladů na vymalování bytu i výměnu vanové baterie v částce 8 450 Kč. Od celkového uplatněného nároku žalobce odečetl část kauce ve výši 9 834 Kč a hodnotu zadržených věcí v částce 8 400 Kč.

2. Proti platebnímu rozkazu vydanému Okresním soudem v Pardubicích pod č.j. 108 C 58/2014 – 58 ze dne 27. 8. 2014 podali žalovaní ve lhůtě odpor. Potvrdili, že s žalobcem sjednali smlouvu o nájmu předmětného bytu, namítali ale, že na nájemném a na kauci, která by měla být přednostně použita na úhradu nájemného, zaplatili 176 905 Kč. Za dané období měli uhradit částku 165 960 Kč, takže přeplatek na nájemném činil 10 945 Kč. Vyúčtování za služby neměl žalobce ke dni 9. 4. 2014 k dispozici, tedy zde nebyl právní titul pro uplatnění zadržovacího práva. Žalovaní také tvrdili, že žalobci zaplatili i částku 5 000 Kč před 19. 3. 2013, nájemné za únor 2014 a částku 2 000 Kč dne 9. 4. 2014. Žalobce žalovaným svévolně zabral nábytek, osobní věci, doklady a s těmi protiprávně nakládal. Navíc ve znaleckém posudku, který neměli žalovaní nikdy k dispozici, znalec ocenil nábytek na částku 8 400 Kč, ačkoli z dokladů, které žalobce sám soudu předložil, vyplývá, že veškerý nábytek byl kupován jako nový v březnu 2013 a žalovaní vědí, že žalobce nábytek pronajímá dalším nájemcům. Žalovaní rozporovali dále právo žalobce na úhradu smluvní pokuty a měli ji za rozpornou s dobrými mravy. Poukazovali na právní úpravu obsaženou o. z., která s účinností od 1. 1. 2014 má takové ujednání za nepřípustné. Dále tvrdili, že žalobce jim vydal jen osobní oblečení a urnu matky žalované za přítomnosti Policie ČR, přičemž sám a svévolně rozhodl, že ostatní věci jsou na vyhození a nepotřebné. Žalovaní vylučovali, že by v bytě zanechali nepořádek a plíseň, které by bylo třeba uklízet. U vyúčtování služeb sporovali jak stav na měřidlech při započetí nájemního vztahu, tak výši vyúčtování. K ocenění zadržených věcí navrhovali nový znalecký posudek.

3. Okresní soud v Pardubicích ve věci rozhodl dne 14. 12. 2016 rozsudkem č. j. 108 C 58/2014 – 246 ve znění usnesení č. j. 108 C 58/2014 – 252 ze dne 27. 1. 2017. Tímto rozsudkem byli žalovaní uznáni povinnými zaplatit žalobci částku 66 740,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení. Co do částky 7 482,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení byla žaloba zamítnuta. Žalovaní byli též uznáni povinnými nahradit náklady řízení žalobci ve výši 3 712 Kč a státu v částce 7 727 Kč. Tento rozsudek, vyjma odvoláním nenapadeného výroku II, jímž byla žaloba co do částky 7 482,95 Kč s příslušenstvím zamítnuta, byl ve výroku I rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č. j. 22 Co 121/2017 – 269 ze dne 3. 8. 2017 zčásti změněn tak, že v rozsahu smluvní pokuty v částce 28 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení byla žaloba zamítnuta a ve zbývajícím rozsahu byl rozsudek zrušen a vrácen okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil závazný právní názor, že žalobce si nepočínal po právu, pokud dne 9. 4. 2014 jednostranně vnikl do bytu, vyměnil u něj zámek a znemožnil jeho další užívání žalovanými, přičemž takto uplatnil své zadržovací právo vyplývající z ustanovení § 2234 ve spojení s § 1395 o. z., neboť ustanovení § 2234 o. z. lze aplikovat jen v souladu s ustanovením § 2235 odst. 1 o. z., respektive s přihlédnutím k faktu, že nájemce má v pronajatém bytě své obydlí, které požívá ústavněprávní i trestněprávní ochrany (viz. článek 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. a § 178 trestního zákoníku). Pokud se tedy žalobce choval protiprávně, stěží může požadovat náhradu jakýchkoliv nákladů s tím vzniklých (výměna zámku, cesty za účelem„ uplatnění zadržovacího práva“, ocenění movitých věcí). Toto chování žalobce je pak nutno brát v úvahu i ve vztahu k posouzení důvodnosti nároků na náhradu nákladů na uvedení bytu do původního stavu za okolností, že žalobce žalovaným byt svévolně znepřístupnil, takže jim v podstatě znemožnil byt řádně předat, zejména ve vztahu k úklidu bytu. Pokud se týče služeb spojených s nájmem bytu, odvolací soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 803/2002 v tom smyslu, že o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši. Krajský soud tak uzavřel, že pokud žalobce uplatnil svou žalobou nárok na zaplacení určité částky z vyúčtování ke dni 9. 4. 2014, pak nelze v rámci takto požadované částky, žalobci přiznat částku, která byla předmětem předchozího vyúčtování. Dále krajský soud uzavřel, že neplacení nájemného není zásahem do absolutního práva žalobce a porušení této povinnosti bude jen stěží v přímé příčinné souvislosti s vykonáním cest žalobcem či jeho blíže nespecifikovatelnými administrativními úkony. K otázce nároků vzniklých ze zadržovacího práva pak odvolací soud poukázal na ustanovení § 1397 o. z., podle nějž mimo jiné věřitel může zadrženou věc užívat jen se souhlasem vlastníka a uspokojením pohledávky prostřednictvím zadržovacího práva je pak možné pouze v souladu s ustanoveními § 1398 a § 1359 o. z., tj. způsobem, o němž se věřitel dohodl s dlužníkem v písemné formě nebo z výtěžku zpeněžení zadržené věci ve veřejné dražbě nebo z prodeje zadržené věci podle jiného zákona. V dalším řízení proto bylo soudu okresnímu uloženo zvážit, jaké nároky mohly žalobci vzniknout z jím tvrzeného skutkového stavu a jaké nároky žalobce žalobou uplatnil, poučit případně účastníky dle § 118 a) o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů a postupovat v řízení dle závazného názoru odvolacího soudu.

4. Po poučení soudu ve smyslu § 118 a) o.s.ř., žalobce podáním ze dne 18. 3. 2018 doplnil svá tvrzení tak, že žádal, aby mu byl přiznán nárok z titulu nedoplatku za služby spojené s užíváním bytu ve výši dle znaleckého posudku, tj. v částce 14 979,33 Kč od 8. 5. 2014 do zaplacení. Potvrdil, že nové vyúčtování vystaveno nebylo, protože má své původní vyúčtování za správné a pouze přizpůsobil výši své pohledávky zjištění znalce. Setrval na svém stanovisku, že zadržovací právo bylo uplatněno jednoznačně po právu, neboť zajistit lze jak dluh splatný tak i nesplatný. Dále se domáhal náhrady za skladování movitých věcí žalovaných za dobu od 21. 3. 2014 do 9. 4. 2014, tj. celkem za 20 dní při sjednaném nájemném 10 980 Kč měsíčně. Nájemné za jeden kalendářní den tak činilo 366 Kč, náhrada proto žalobci náleží ve výši 7 320 Kč. Při výpočtu cestovného, které žalobce nadále nárokoval ve výši 12 092,72 Kč, použil účetní program, jenž používá při své podnikatelské činnosti. Náklady nebyly uplatněny pro daňové potřeby v žádné z jeho podnikatelských činností. Jeho jízdy korespondují s daty SMS zpráv zasílaných žalovanými, kdy si má přijet pro nájem. Dále požadoval náhradu škody za ušlý zisk ve výši 7 686 Kč za období od 10. 4. 2014 do 30. 4. 2014, kdy byt po skončení nájmu žalovaných nemohl pronajmout a uváděl jej do stavu další nájem umožňující, náklady na ocenění movitého majetku žalovaných v částce 1 210 Kč zaplacené [jméno] [příjmení] a úhradu částky 4 600 Kč vyplacené [jméno] [příjmení] podle smlouvy o dílo ze dne 28. 4. 2014, která uklidila byt za účelem dalšího nájmu, když před tím bezplatně pomohla žalobci odkrýt stav bytu. Nakonec žalobce žádal náhradu ve výši 4 500 Kč za 15,5 hodiny administrativních úkonů, které musel vynaložit na vymáhání svého nároku po žalovaných a uvedení bytu, který měli žalovaní pronajatý, do původního stavu s přihlédnutím k běžnému opotřebení. Jednalo se zejména o jednání s žalovanými, poskytnutí součinnosti znalci, podání vysvětlení na Policii ČR, výkon zadržovacího práva, o úkony směřující k Okresnímu soudu v Trutnově a úkony nezbytné k uvedení bytu do původního stavu, přičemž žalobce účtoval jednu hodinu po 200 Kč.

5. Žalovaní po upřesnění nároků žalobcem žádaných nadále neuznávali zadržovací právo na movité věci, které žalobce uplatnil. Odkazovali na stanovisko odvolacího soudu. Tvrdili, že chtěli byt sami vyklidit, ale nebylo jim to umožněno, přičemž žalobce jejich věci nejen zcizil, ale mnohé věci zničil, aniž je vyzval k jejich převzetí, a k dalšímu pronajímání bytu používá i jejich majetek. Po započtení kauce, kterou uhradili při započetí nájemního vztahu proti dlužnému nájemnému a doplatku na energiích, nic žalobci nedluží. Ani ostatní nároky žalobcem uplatněné neuznávali, protože vznikly protiprávní činností žalobce, tedy násilným uzavřením předmětného bytu a neoprávněným zadržováním věcí jim patřících. Stejně tak neuznávali ani ušlý zisk, neboť žalobce jim neposkytl jimi žádanou součinnost a neumožnil jim byt uklidit, případně vymalovat a odvézt si své osobní věci. S ohledem na tyto závěry žalovaní v závěrečném návrhu ze dne 14. 5. 2019 navrhli, aby soud žalobu zamítl a aby jim z titulu náhrady škody způsobené zcizením jejich movitých věcí nahradil částku 23 330 Kč, jíž původně v průběhu řízení uplatnili k obraně.

6. Rozsudek Okresního soudu v Pardubicích č. j. 108 C 58/2014-395 ze dne 5. 6. 2019, kterým byla žaloba zamítnuta co do částky 60 838,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5% ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení, řízení bylo zastaveno co do částky 5 902 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení, žalobci uloženo zaplatit žalovaným každému polovinu částky 23 330 Kč a nahradit žalovaným každému po jedné polovině náklady řízení ve výši 101 254 Kč a státu náklady řízení ve výši 10 756 Kč, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č. j. 22 Co 42/2020-443 ze dne 22. 9. 2020 a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu okresnímu, aby vyzval žalobce k doplnění tvrzení, zda svým podáním ze dne 18. 3. 2018 mínil navrhnout změnu žaloby a, pokud se kladně vyjádří, o připuštění změny žaloby rozhodnout. Následně měl okresní soud ve smyslu ustanovení § 118a) o.s.ř. vyzvat žalobce k doplnění tvrzení o tom, jak naložil s tou částí kauce, složené žalovanými, kterou nezapočetl na nájemné a zálohy na službách za období do 20. 3. 2014 a pokud osud zbývající částí kauce žalobce dostatečně nevysvětlí, vyzvat žalované, aby sdělili, zda a na jaké nároky žalobce započítávají jakou část složené kauce. Pokud žalobce změnu žaloby nenavrhne, zůstává předmět řízení o žalobě stejný jako po předchozím zrušujícím rozsudku krajského soudu, tedy v částce 38 240,05 Kč s příslušenstvím a v takovém případě bude na okresním soudu, aby vyzval žalobce k upřesnění, jaké částky na jakém nároku (do výše 38 240,05 Kč) uplatňuje, přičemž pokud by tak žalobce neučinil, zřejmě by nezbylo, než žalobu odmítnout. Co se týče vzájemného návrhu žalovaných, pak tito od počátku řízení tvrdili, že žalobce jim zadržel některé movité věci, jež posléze specifikovali podáními ze dne 26. 7. 2016 a 30. 9. 2016, v nichž též navrhli„ ocenit věci soudním znalcem, protože budou mít daleko vyšší cenu, než činí nedoplatek za energie“. Okresní soud to považoval za obranu žalovaných, nicméně žalovaní nikdy neuvedli, zda a jaký nárok z těchto tvrzení vůči žalobci uplatňují (viz. též jejich závěrečný návrh ze dne 10. 12. 2016). Teprve v závěrečném návrhu ze dne 14. 5. 2019 žalovaní uvedli, že kromě zamítnutí žaloby navrhují, aby soud uložil žalobci zaplatit žalovaným částku 23 330 Kč z titulu náhrady škody způsobené na„ zcizených movitých věcech“. Skutečnost, že žalovaní nad rámec pouhé obrany proti žalobě požadují zaplacení částky 23 330 Kč, musela být pro žalobce naprosto překvapivá, proto i v této části byl rozsudek zrušen a okresnímu soudu uloženo vyzvat žalobce k vyjádření k tomuto uplatněnému nároku.

7. Usnesením č. j. 108 C 58/2014-452 ze dne 26. 10. 2020 vyzval soud žalobce, aby se vyjádřil k vzájemnému návrhu žalovaných ve lhůtě 30 dnů. Toto usnesení zůstalo bez odezvy.

8. Usnesením č. j. 108 C 58/2014-453 ze dne 28. 12. 2020 vyzval soud žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení doplnil svá tvrzení a uvedl, zda svým podáním ze dne 18. 3. 2018 mínil změnu žaloby a zda navrhuje, aby soud tuto změnu žaloby připustil. Usnesení zůstalo opět bez jakékoli reakce žalobce.

9. Usnesením č. j 108 C 58/2014-454 ze dne 4. 2. 2021 vyzval soud žalobce, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení upřesnil, jaké částky na jakém nároku (do výše 38 240,05 Kč) v tomto řízení uplatňuje a ke svým tvrzením označil důkazy. Současně byl žalobce poučen, že pokud ve stanovené lhůtě tvrzení nedoplní, v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, a soudu nezbude, než postupem § 43 odst. 2 o. s. ř. podání odmítnout. Usnesení zůstalo bez odezvy, proto soud usnesením č. j. 108 C 58/2014-455 ze dne 27. 5. 2021, které nabylo právní moci dne 17. 6. 2021, v souladu s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích 22 Co 42/2020-443 ze dne 22. 9. 2020 žalobní návrh na zaplacení částky 38 240,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2014 do zaplacení odmítl, čímž byl vyčerpán předmět sporu založený žalobou ze dne 7. 5. 2014. Předmětem řízení tak zůstal toliko vzájemný návrh žalovaných na zaplacení částky 23 330 Kč.

10. Při jednání soudu dne 13. 9. 2021 žalobce vůči vzájemnému návrhu žalovaných uplatnil námitku promlčení. Měl za to, že nelze shledat rozpor této námitky s dobrými mravy, neboť se domníval, že zadržení činí po právu, protože zadržet lze movité věci i v případě nesplatné pohledávky a úkon zadržení nečinil šikanózně v úmyslu ublížit. Ve stejný den, kdy uplatnil zadržovací právo, provedl vyúčtování a odeslal žalovaným dopis se sdělením, že když pohledávku uhradí, věci vydá. Žalovaní měli možnost si jej přečíst a vyjádřit se. Na běh promlčecí lhůty má vliv toliko procesní úkon podání žaloby a nikoli předžalobní korespondence. Podáním ze dne 30. 9. 2021 žalobce doplnil svá tvrzení k námitce promlčení, když poukazoval na skutečnost, že nic nebránilo žalovaným uplatnit nárok na náhradu škody kdykoli v průběhu běžící promlčecí lhůty, neboť domnělým škůdcem mohl být jedině žalobce. Nadále také neshledával, že by uplatnění této námitky bylo v rozporu s dobrými mravy, protože taková situace se týká velmi úzké, hraniční skupiny případů, zejména mezi osobami na sebe závislými v rodinném poměru, osob ve výrazně nerovném postavení, jednání, kterým je od počátku sledováno záměrné způsobení škody apod. To však nedopadá na tento konkrétní případ, když v dané době existoval prokazatelně minimálně dluh na energiích a v rámci uplatnění zadržovacího práva byl žalobce veden toliko úmyslem realizovat své zákonné právo a domoci se dlužné pohledávky.

11. Žalovaní měli za to, že námitka promlčení není důvodná, neboť o tom, že žalovaným vznikla škoda, a o tom, že hodnota movitých věcí je vyšší, než připouštěl žalobce, hovořili již v roce 2016. Připustili, že procesní návrh výslovně podán nebyl, tvrdili ale, že nárok uplatnili v tříleté lhůtě od vyklizení, která by uplynula 10. 4. 2017, neboť nárok byl uplatněn již závěrečným návrhem z 10. 12. 2016.

12. Po doplněném dokazování soud vzájemný návrh žalovaných zamítl na základě následujících skutkových zjištění:

13. Nájemní smlouvou ze dne 19.3.2013 bylo prokázáno, že žalobce jako vlastník pronajal žalovaným byt [číslo] v přízemí domu [adresa] v obci [obec] na dobu určitou od 19. 3. 2013 do 30. 9. 2016 s možností prodloužení doby nájmu o další půlrok (článek I, II smlouvy). Nájemné bylo sjednáno v částce 10 980 Kč splatné vždy do 10. dne příslušného kalendářního měsíce. Záloha na služby pak byla smluvena v částce 2 000 Kč se stejnou splatností (článek V. odst. 2 a 5 smlouvy). V odstavci 7 citovaného článku byla sjednána kauce ve výši 41 490 Kč (trojnásobek smluveného nájemného) se splatností k podpisu smlouvy (článek V. odst. 7 a 9 smlouvy). Dodatkem ze dne 1. 4. 2013 pronajal žalobce žalovaným také jedno parkovací stání na dobu od 1. 4. 2013 do 30. 9. 2013 za sjednané nájemné 850 Kč měsíčně. Dodatkem datovaným dnem 20. 3. 2014 byla prodloužena doba nájmu od 1. 10. 2013 do 20. 3. 2014. Podle předávacího protokolu opatřeného datem 6. 2. 2012 při předání bytu [anonymizováno] v domě [adresa] v obci [obec] byly provedeny odečty stavu elektroměru, vodoměrů, měřičů tepla a teplé vody. Protokol je opatřen podpisem žalobce i podpisy, které vizuálně odpovídají podpisům žalovaných.

14. Podle vyúčtování služeb ke dni 13. 8. 2013 pro byt [číslo] nájemci [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného], byly provedeny odečty stavu spotřeby tepla, spotřeby pro ohřev teplé vody s poměrným vyúčtováním k tomuto dni, spotřeby tepla na společné chodbě poměrným vyúčtováním, byl vyčíslen měsíční poplatek za měřiče tepla a teplé vody s vyúčtováním kompaktních měřičů, dále k uvedenému dni zjištěn strav elektroměru pro podružné měření, spotřeby poměrovým vyúčtováním, stav elektroměru s vyčíslenou měsíční platbou, měsíční rezervovaný příkon, byl vyčíslen měsíční poplatek za podružný měřič, dále byla zjištěna spotřeba studené vody i teplé vody se stavem vodoměrů, vyčíslena pevná složka za měsíc včetně měřičů i částka na stočné za 1 m, stanoven měsíční poplatek za satelitní signál, měsíční poplatek správy bytu, tj. celkové náklady pro vyúčtování služeb s vyčíslením doplatku 63 Kč, který měl být převeden pro následující vyúčtování. Nájemce prohlásil, že vyúčtování je mu srozumitelné a potvrzuje podpisem projednání a souhlas. V kolonce podpis nájemce se nachází podpis tvarově odpovídající podpisu druhého žalovaného a pod ním je tiskacími písmeny napsáno„ [celé jméno žalovaného]“.

15. Podle vyúčtování služeb ke dni 9. 4. 2014 pro byt [číslo] za období od 13. 8. 2013 do 9. 4. 2013 zaplatili žalovaní na zálohách na služby – spotřeba tepla a teplé vody s měsíčními poplatky za kompaktní měřič tepla, teplé vody a měřič společné chodby na elektřinu, spotřebu teplé a studené vody, vodné a stočné, poplatek za satelitní signál a za správu bytu 10 000 Kč, celkové náklady na tyto služby vznikly v částce 25 573 Kč, doplatek tedy představuje 15 573 Kč.

16. Ze znaleckého posudku zpracovaného [celé jméno znalce], znalcem z oboru ekonomika – odvětví účetní evidence, soud zjistil, že žalovaným vznikl nedoplatek na službách v souvislosti s nájmem bytu, z vyúčtování ke dni 13. 8. 2013 ve výši 1 213,19 Kč a z vyúčtování ke dni 9. 4. 2014 ve výši 13 766,14 Kč Celkem v součtu 14 979,33 Kč. Nedoplatek žalovaných byl vyúčtován metodicky správně na základě účetních dokladů. Tyto doklady byly pronajímatelem předloženy ke zpracování znaleckého posudku. Nebyly zjištěny žádné nesprávnosti v metodice rozúčtování jednotlivých položek vyúčtování. Ve své výpovědi znalec doplnil, že každý byt v objektu, který byl předmětem posudku, má své vlastní měření jednotlivých médií. Pouze v prvním období neměl byt, který je předmětem sporu, samostatné měřící zařízení pro elektřinu, proto je počítáno s paušální úhradou. V předávacím protokole si sporné strany odsouhlasily výchozí stav jednotlivých měřidel. Předávací protokol znalec k dispozici měl a byl podepsán.

17. Dopisem ze dne 9. 4. 2014 sdělil žalobce žalovaným, že ke dni 20. 3. 2014 jim skončila nájemní smlouva na dobu určitou, bez odezvy zůstávají snahy o telefonický kontakt, upozornil, že účtuje skladné 600 Kč za den a poslal na sebe telefonický kontakt. Obdobná listina byla vylepena na dveřích domu.

18. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 15. 4. 2014 soud zjistil, že žalobce podal vysvětlení Policii ČR, obvodní oddělení [obec] pod č.j. KRPH-38813-1/ČJ-2014-050216. Uvedl, že toho dne byl kontaktován policií z důvodu ukončení nájemního vztahu s žalovanými, s nimiž od [datum] písemně ukončil smlouvu o nájmu. Protože žalovaní neměli zájem řešit situaci, dne [datum] za účasti nezúčastněné osoby vyměnil zámky a využil práva zadržovacího dle občanského zákoníku, neboť dluh převýšil 50 000 Kč. Dne [datum] také podal příslušný návrh na Okresní soud v Trutnově. Využití zadržovacího práva žalovaným sdělil SMS zprávou a vylepil oznámení na balkónové a vchodové dveře domu. [datum] byl kontaktován telefonicky Policií v [obec], kde situaci vysvětlil. Dne [datum], když byl u domu v [obec], jej kontaktovali žalovaní a vyžadovali vstup do bytové jednotky, aby si mohli odvézt své věci. [příjmení] žádost odmítl. Policii předložil zprávy z SMS komunikace, z nichž vyplývalo, že [datum] se druhý žalovaný omlouval žalobci, že schůzku stíhá až po 16:30 hodin, [datum] odeslal druhý žalovaný žalobci sdělení, že zítra nestíhá, musí do [obec]. Dne [datum] sděluje, že jel na Slovensko, neměl roaming a že zítra má žalobce peníze na účtu. [datum] pak sdělil, že od rána jezdí po obchodech, že určitě tento týden zaplatí a že to nedělá schválně. Dne [datum] sdělil žalobci, že toho dne a zítra jede do [obec] a zítra se určitě ozve. [datum], že hotovost nemá, peníze půjdou až zítra ve stejný čas. Dne [datum] sdělil, že přijede z [obec] až na 20:00 hodin, žalobce mu odpověděl, že s tím bude počítat. V 19:02 hodin pak odeslal zprávu„ už jsem v [obec]“, [datum] pak zprávu, že má jednání, peníze mu půjčí, zítra dá vědět, kdy se sejdou, přibližně mezi 19. až 20. hodinou. Dne [datum] sdělil, že peníze již má, ale musel kvůli tomu zůstat v [obec] a od zítřka do konce týdne je v [obec], peníze budou na účtu zítra. Žalobce pak upozornil druhého žalovaného, že peníze na účtu nemá a že využívá zadržovacího práva. Zpráva byla doručena [datum].

19. Podle úředního záznamu o podání vysvětlení z [datum], sepsaného Policií ČR, obvodní oddělení [obec] pod [číslo jednací], podal žalobce vysvětlení v němž uvedl, že žalovaní mu dluží za nájem a další výdaje 60 000 Kč a k 20. 3. 2014 s nimi ukončil nájemní smlouvu. Oba si však nadále ponechali své osobní věci v domě. Uplatnil zadržovací právo a tyto věci si ponechal. O zadržovacím právu žalované písemně vyrozuměl, ale neví, zda si jeho oznámení převzali. Informaci o uplatnění zadržovacího práva vylepil ještě na vnitřní stranu dveří na terasu předmětného bytu. Dne 10. 4. 2014 žalovaní oznámili na Policii ČR v [obec], že jim zabral jejich věci. Dne 19. 4. 2014 žalobci telefonoval pan [příjmení], nájemce jiného bytu ve stejném domě, a sdělil, že se u domu pohybují čtyři osoby včetně žalovaných a vynášejí z bytové jednotky, kterou měli žalovaní pronajatu, nějaké věci jako televizor apod. Tyto osoby měly být na místě dvěma vozy, a to bílou dodávkou a Škodou Felícií. Když se žalobce na místo dostavil, zjistil, že část věcí, na které uplatnil zadržovací právo, je odvezena, část jich je v dodávce stojící před domem a část zůstala v bytě. S žalovanými se domluvil, že si mohou odvézt věci osobní potřeby, do 25. 4. 2014 se mají ozvat, zda budou schopni do konce dubna 2014 zaplatit alespoň 40 000 Kč, do půlky května 2014 pak 10 000 Kč a pak jim část dluhu odpustí a vrátí zbytek věcí. Při uplatnění zadržovacího práva neudělal přesný soupis věcí, pořídil pouze fotodokumentaci. Neví přesně, které věci si žalovaní odvezli. V bytě zůstala sedací souprava, skleněná skříň, skleněný stůl pod TV, skleněný konferenční stolek, koberec, lednice, manželská postel s jednou matrací, dřevěná skříň a dva noční stolky.

19. Z dopisu ze dne 20. 5. 2014 adresovaného žalobci bylo zjištěno, že zástupkyně žalovaných jejich jménem projevila nesouhlas s vyúčtováním, včetně doplatku za služby s tím, že prvá žalovaná za dobu od 19. 3. 2013 do 20. 1. 2014 uhradila částku 177 505 Kč, za předmětné období měla na nájemném uhradit částku 172 440 Kč, takže ke dni 20. 3. 2014 bylo za použití kauce nájemné uhrazeno. Stejně tak nebyla uznána pohledávka ve výši 50 386 Kč, neboť vyúčtování služeb, spojených s užíváním bytu [číslo] není doloženo doklady od dodavatelů energií. Úhrada bude provedena po doložení řádného vyúčtování služeb za užívání bytu. Uplatnění zadržovacího práva mají žalovaní za nedůvodné. V době zadržení věcí zde neexistoval žádný dluh, žalobce svévolně vnikl do bytu a nakládal s věcmi žalovaných, včetně osobních, které nemohou být předmětem zadržovacího práva. Jedná se o záměrné jednání, s cílem se na žalovaných obohatit a poškodit je. Žalovaní proto žalobce vyzvali k vydání věcí a k řádnému předložení vyúčtování energií s doložením faktur od dodavatelů. S uvedením, že pokud nebude záležitost bezodkladně vyřešena a movité věci vydány, budou řešit záležitost soudní cestou. Dle potvrzení České pošty, s. p. byl dopis odeslán dne 24. 5. 2014 a příjemci zásilky doručen dne 26. 5. 2014.

20. Z ocenění movitého majetku [číslo] [rok] zpracovaného k zadání žalobce [jméno] [příjmení] ke dni 28. 4. 2014 soud zjistil, že tento vycházel z cen uvedených na výše citovaných nákupních dokladech a ocenil movité věci, které byly umístěny v domě [adresa] bytě na východní straně v přízemí tohoto domu v [obec]. Obvyklou cenu jednotlivých položek určil celkovou částkou 8 400 Kč, konkrétně ocenil sedací rohovou soupravu částkou 1 700 Kč, modrý kusový koberec 300 Kč, konferenční stolek 300 Kč, prosklenou vitrínu částkou 300 Kč, barový stůl – polici částkou 400 Kč, jídelní set v sestavě stůl a čtyři kovové židle částkou 1 100 Kč, dva kusy lampiček celkem 200 Kč, noční stolky celkem 200 Kč, dvoulůžkovou postel dělenou 1 200 Kč, šatní skříň dvoudílnou čtyřdveřovou 800 Kč, šatní skříň dvoudílnou třídveřovou 600 Kč, chladničku kombinovanou Electrolux 900 Kč a automatickou pračku Indesit 400 Kč. Dle paragonu [číslo] vyúčtoval za tři paré tohoto posudku 1 210 Kč dne 2. 5. 2014.

21. Ze znaleckého posudku zpracovaného pod č. j. [číslo jednací] dne 13. 11. 2018 soudem ustanoveným znalcem [celé jméno znalce] soud zjistil, že cena věcí movitých zachycených v odborném posouzení zpracované [jméno] [příjmení] ke dni 9. 4. 2014 představuje částku 23 330 Kč. Dle závěru znalce [jméno] [příjmení] použil pro časovou cenu procentuální odpis s předpokládanou životností a nebral v úvahu skutečný fyzický stav ke dni 9. 4. 2014 a dále použil koeficient prodejnosti, který tento znalec nepoužívá, protože předmětem ocenění byla cena obvyklá.

22. Dle § 609 prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

23. Dle § 610 odstavec l věta prvá o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

24. Dle § 611 o.z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

25. Dle § 619 odstavec 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

26. Dle § 620 odstavec 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

27. Dle § 629 odstavec 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

28. Dle § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Dle odstavce 2 věta prvá téhož ustanovení zákona byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

29. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

30. Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu je dle ustálené judikatury porušení povinnosti škůdcem, vznik škody jako majetkové újmy, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem majetkové újmy i zavinění škůdce, ať již úmyslné nebo nedbalostní. Jak uzavřel v rozsudku Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č. j. [číslo jednací] ze dne 3. 8. 2017, žalobce si nepočínal po právu, pokud dne 9. 4. 2014 jednostranně vnikl do bytu do té doby užívaného žalovanými, vyměnil u něj zámek a znemožnil jim jeho další užívání, přičemž takto uplatnil své zadržovací právo vyplývající z ustanovení § 2234 ve spojení s § 1395 o. z. Porušil také ustanovení § 1397 o. z., podle nějž mimo jiné věřitel může zadrženou věc užívat jen se souhlasem vlastníka a uspokojením pohledávky prostřednictvím zadržovacího práva je pak možné pouze v souladu s ustanoveními § 1398 a § 1359 o. z., tj. způsobem, o němž se věřitel dohodl s dlužníkem v písemné formě nebo z výtěžku zpeněžení zadržené věci ve veřejné dražbě nebo z prodeje zadržené věci podle jiného zákona, neboť i shodnými tvrzeními stran má soud prokázáno, že žalobce si ponechal a žalovaným nevrátil sedací rohovou soupravu, kusový koberec, konferenční stolek, prosklenou vitrínu, barový stůl, jídelní set a stolní lampičky, set stolní a stojací lampičky, 2 ks nočních stolků, dvoulůžkovou postel bez matrací, skříň čtyřdveřovou, skříň třídveřovou, chladničku kombinovanou a automatickou pračku, přičemž sám uváděl, že tyto věci již nemá ve svém držení. V příčinné souvislosti s tímto jednáním žalobce vznikla žalovaným škoda jako majetková újma v částce 23 330 Kč vyplývající ze znaleckého posudku soudního znalce [celé jméno znalce]. Soud se však nejprve musel zabývat otázkou, zda byla důvodně vznesena námitka promlčení a zda je tato námitka souladná či rozporná s dobrými mravy.

31. S ohledem na obsah ustanovení § 611 o.z. lze dospět k závěru, že právo na náhradu škody je právem majetkovým a jako takové se promlčuje. Dle § 619 odstavec 1 o.z. běží promlčecí lhůta ode dne, kdy právo vymahatelné u orgánu veřejné moci mohlo být uplatněno poprvé. Odstavec 2 citovaného ustanovení zákona pak vymezuje, že tak může být ve dvou případech, a to pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo pokud se o nich dozvědět měla a mohla. Ustanovení § 620 odst. 1 o.z. předpokládá, že okolností rozhodnou pro počátek promlčecí lhůty u práva na náhradu škody je jednak vědomost o tom, že vznikla škoda a dále vědomost o osobě, která je povinna ji nahradit. Z toho je zřejmé, že právní úprava obsažená v občanském zákoníku vychází z toho, že rozhodnou je ve vztahu k nároku na náhradu škody, tzv. subjektivní promlčecí doba. V daném případě žalovaní od počátku věděli, že to byl právě žalobce, kdo jejich movité věci zadržel, a s ohledem na průběh událostí výše popsaných, a také písemná podání samotného žalobce, je zjevné, že od 9. 4. 2014, kdy k zadržení došlo, neměli a ani nemohli mít o osobě odpovědné žádnou pochybnost. Z úředních záznamů Policie ČR výše citovaných pak vyplývá, že oni sami dne 10. 4. 2014 oznámili na Policii ČR v [obec], že jim žalobce zabral jejich věci. Stejně tak od uvedeného data věděli, jaké věci jim žalobce zadržel, přičemž s ohledem na skutečnost, že movité věci, které jsou oceněny v odborném posouzení [jméno] [příjmení] a ve znaleckém posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], žalovaní pořizovali v roce 2013, museli mít na jaře 2014 alespoň hrubou představu o tom, jaká je jejich cena pro účely soudního řízení, tedy měli veškeré dostupné informace pro uplatnění vzájemného návrhu. Přesto však žalovaní po celou dobu řízení až do závěrečného návrhu v roce 2019 nakládali s nárokem na náhradu škody toliko jako s procesní obranou. Že takto svůj procesní postup chápou i oni sami, nelze mít žádnou pochybnost, neboť v tomto smyslu soud protokoloval i přednes zástupkyně žalovaných ještě při jednání dne 9. 4. 2018 (viz č. l. 306 spisu). Závěrečný návrh žalovaných z 10. 12. 2016, jak uzavřel i odvolací soud, nelze mít za uplatnění vzájemného návrhu, neboť zde nebyla uvedena žádná částka, jejíhož přiznání by se žalovaní domáhali způsobem předpokládaným v ustanovení § 79 o.s.ř. (náležitosti žalobního návrhu) nad rámec procesního návrhu zamítnutí žaloby. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta (ustanovení § 629 odst. 1 o.z.) tedy žalovaným marně uplynula 10. 4. 2017. Řádný vzájemný návrh byl uplatněn až v závěrečném návrhu datovaném dnem 14. 5. 2019, který byl soudu doručen dne 30. 5. 2019. Na námitku promlčení žalobcem uplatněnou, proto nelze nahlížet jinak, než že byla vznesena důvodně.

32. Pokud se pak týče posouzení její případné rozpornosti s dobrými mravy, pak soud vycházel nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2021 pod sp. zn. III. ÚS 3358/20, který uzavírá, že promlčení je zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích a jeho namítnutí dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Judikatura Ústavního soudu již dlouhodobě posuzuje uplatnění námitky promlčení jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy např. mezi nejbližšími příbuznými (mezi rodiči a dětmi) s ohledem na specifické vztahy uvnitř rodiny (viz nález Ústavního soudu z 6. 9. 2005 sp. zn. I. ÚS 643/04), nebo ve specifickém (privatizačním) vztahu mezi jednotlivcem a státem, v němž stát i přes soukromoprávní povahu samotného převodu majetku (kupní smlouva) rozhodoval a vůči stěžovatelkám (resp. jejich právním předchůdcům) působil převážně ve vrchnostenském (mocenském) postavení (viz nález Ústavního soudu z 31. 5. 2011 sp. zn. I. ÚS 2216/09). Závěr o rozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy se objevuje v judikatuře Nejvyššího soudu tehdy, jestliže by výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku byl toliko prostředkem, umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by pro něj zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu (viz. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 11. 2010 sp. zn. 26 Cdo 45/2010).

33. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy se tedy, jak namítal žalobce, dle obvyklé praxe týká jen velmi úzké hraniční skupiny případů, zejména mezi osobami na sobě závislými v rodinném poměru, osob ve výrazně nerovném postavení nebo jednáním, kterým je od počátku sledováno záměrné způsobení škody. Tento případ však do uvedené skupiny zařadit nelze. V den zadržení movitých věcí (9. 4. 2014) žalobce žalovaným toto oznámil v písemném vyjádření, v němž bylo i vyúčtování služeb a vyčíslení pohledávky a odeslané do vlastních rukou žalovaných. Dne 10. 4. 2014 tuto skutečnost sami žalovaní oznámili policii. Dne 19. 4. 2014 žalovaní do bytu vstoupili a část věcí převzali. Žaloba byla u soudu podána dne 7. 5. 2014. Žalovaní byli od počátku právně zastoupeni a v průběhu řízení nenastala žádná okolnost, na jejímž základě by se mohli domnívat, že by jim žalobce způsobenou škodu nahradil dobrovolně bez soudního rozhodnutí jinou formou, než případným zápočtem proti jím uplatňovaným pohledávkám. Na základě uvedených skutečností nezbylo soudu než vzájemný návrh žalovaných, s ohledem na důvodně vznesenou námitkou promlčení, jejíž uplatnění soud neshledal jako rozporné s dobrými mravy, postupem dle § 609 a § 610 o.z. zamítnout.

34. O nákladech řízení o žalobě ze dne 7. 5. 2014 bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť soud přiznal žalovaným, kteří měli v řízení plný úspěch, právo na náhradu těchto nákladů představovaných odměnou advokáta určenou dle § 7, § 11 a § 12 odstavec 4 vyhlášky č 177/1996 Sb. za 11 úkonů z punkta 74 223 Kč po 6 560 Kč, a to za převzetí zastoupení, podání odporu, po dvou úkonech za účast u jednání soudu ve dnech 28. 1. 2015 a 14. 9. 2016, když v obou případech jednání přesáhlo dvě hodiny, vyjádření ve věci dne 18. 3. 2016, účast u jednání ve dnech 1. 2. 2016, 11. 7. 2016 a 7. 12. 2016 i písemný závěrečný návrh, za 2 úkony z punkta 66 740,05 Kč po 6 048 Kč a to za podání odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 27. 7. 2017, za šest úkonů z punkta 38 240 Kč po 3 560 Kč po dvou úkonech za účast u jednání soudu ve dnech 9. 4. 2018 a 4. 6. 2018, když v obou případech jednání přesáhlo dvě hodiny, vyjádření k doplněným tvrzením žalobce ze dne 3. 4. 2018 a účast u jednání dne 21. 2. 2018, paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 38 úkonů po 300 Kč dle § 13 odstavec 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb, zálohami na znalečné v částce 5 000 Kč a 2 000 Kč i soudním poplatkem z odvolání v částce 3 454 Kč Náklady řízení tak celkem představují částku 127 470 Kč, z níž na každého z žalovaných připadá polovina, tj. 63 735 Kč.

35. O nákladech řízení o vzájemném návrhu bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť soud přiznal žalobci, který měl v této části řízení plný úspěch, právo na náhradu nákladů představovaných odměnou advokáta určenou dle § 7 a § 11 vyhlášky č 177/1996 Sb. za 7 úkonů z punkta 23 330 Kč po 2 060 Kč, a to za podání odvolání, účast u jednání odvolacího soudu ve dnech 7. 5. 2020 a 22. 9. 2020, účast u jednání soudu prvého stupně ve dnech 13. 9. 2021 a 19. 1. 2022, vyjádření ze dne 30. 9. 2021 a závěrečný návrh, paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 7 úkonů po 300 Kč dle § 13 odstavec 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21 % DPH, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně, i soudním poplatkem z odvolání v částce 1 167 Kč Náklady řízení tak celkem představují částku 21 156,20 Kč, z níž na každého z žalovaných připadá k úhradě polovina, tj. 10 578,10 Kč.

36. Postupem dle § 148 odst. 1 o.s.ř. pak soud s ohledem na výsledek řízení uznal žalobce, který nebyl osvobozen od poplatkové povinnosti, povinným nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení představované znalečným vyplaceným znalcům [příjmení] [celé jméno znalce], [anonymizováno], a [anonymizováno] [celé jméno znalce] v rozsahu, v němž nebyly kryty zálohami a náklady spojenými s výpověďmi svědků [příjmení] (522 Kč), [příjmení] (108 Kč) a [příjmení] (549 Kč).

37. Lhůta k plnění byla žalobci stanovena jako obvyklá patnáctidenní postupem dle § 160 odstavec 1 o.s.ř. s přihlédnutím k výši částek, které je povinen hradit.

38. Protože soud opomněl vyměřit poplatek ze vzájemného návrhu žalovaných ke dni jeho uplatnění, rozhodl o povinnosti tento poplatek zaplatit v v rozhodnutí, jímž se řízení končí, dle § 9 odstavec 4 a 6 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Výše soudního poplatku vyplývá z položky 1/1b sazebníku soudních poplatků.