11 C 101/2021-206

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovníkem [údaje o zástupci] pro 27.341 Kč / bezdůvodné obohacení takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 27.341 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému, k rukám zástupce žalovaného, náhradu nákladů řízení v částce 43.786,15 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 27.341 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo] která byla uzavřena žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 15. března 2020. Úvěr se týkal částky 30.000 Kč a byl žalovanému vyplacen na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalobkyni byla podle smlouvy vrácena částka ve výši 2.659 Kč dne 9. 4. 2020. Žalobkyně následně zjistila, že žalovaný je omezen na svéprávnosti a to rozhodnutím Okresního soudu v Karlových Varech z 9. 5. 2019, č.j. 20 P 19/2007-380, kteréžto rozhodnutí předložil žalobkyni opatrovník žalovaného. Žalobkyně vycházela z toho, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť žalovaný zřejmě trpěl duševní poruchou již v době uzavírání smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 30.000 Kč, které bylo sníženo úhradou 2.659 Kč, domáhala se žalobkyně zaplacení žalované částky. Žalobkyně vyzývala výzvou z 27. 10. 2020 marně opatrovníka žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že popírá, že by žalovaný obdržel od žalobkyně jakékoliv finanční prostředky. Žalovaný se ztotožňoval se žalobkyní v tom, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Podle názoru žalovaného muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný je osobou handicapovanou, která si neuvědomuje význam uzavření smlouvy; konkrétně žalovaný namítal, že žalobkyni bylo předloženo oznámení o zvýšení invalidního důchodu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10. 7. 2020, sp.zn. 28 Cdo 527/2020-274 navrhoval žalovaný, aby se soud zabýval specifickými okolnostmi uzavření smlouvy (zda jednání žalobkyně nebylo jednání v rozporu s dobrými mravy). Žalovaný dále navrhoval, aby u zprostředkovatele bylo zkoumáno, zda zprostředkovatel obdržel provizi. Žalovaný poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018, podle kterého je subjekt poskytující úvěr povinen osobu, která o úvěr žádá náležitě prověřit. Tato povinnost je dána věřiteli právě proto, aby nedocházelo k zneužívání osob postižených, nebo osob na hranici absolutní chudoby. Žalovaný namítal, že obdobná věc, týkající se žalovaného, je projednávána u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 221/2020. Konečně žalovaný odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 221/2002 a rozhodnutí Ústavního soudu z 3. 9. 2019, sp.zn. I. ÚS 204/19 (podle kterých má být rozhodná otázka upotřebení získaných prostředků).

3. Mezi účastníky bylo nesporné: 1/ uzavření úvěrové smlouvy [číslo] z 15. 3. 2020 s výší úvěru 30.000 Kč, 2/ úvěrová smlouva byla uzavřena v době, kdy žalovaný byl omezen na způsobilosti k právním úkonům, a to rozsudkem zdejšího soudu z 9. 5. 2019 č. j. 20 P 19/2007-380 (právní moc 14. 6. 2019), dle nějž byl m.j. schopen se smluvně a majetkově zavazovat co do částky 1.000 Kč týdně, 3/ v souladu s úvěrovou smlouvou došlo k vyplacení poskytnutého úvěru ve výši 30.000 Kč na účet č. [bankovní účet], druh účtu m-KONTO, který byl zřízen a veden ve prospěch žalovaného; k vyplacení úvěru došlo dne 16. 3. 2020, 4/ po úhradě částky (první splátky) 2.659 Kč z 9. 4. 2020 činí nevrácená částka 27.341 Kč, 5/ Podání žaloby předcházela předžalobní výzva z 27. 10. 2020 (to bylo potvrzováno předžalobní výzvou s dokladem o doručení).

4. Mezi účastníky pak bylo sporné, zda okolnosti uzavření úvěrové smlouvy dovolovaly žalobkyni, popř. osobám, které za ni sjednávaly úvěrovou smlouvu se žalovaným poznat, že žalovaný je osobou postiženou a zda náležitě žalobkyně (prostřednictvím těchto osob) zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy.

5. Soud bez dokazování rozhodl rozsudkem z 28. 7. 2021, č.j. 11 C 101/2021-35 a žalobě vyhověl v jistině 27.341 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky od 4. 5. 2021 do zaplacení (I.), zamítnul žalobu ohledně úroku z prodlení z uvedené částky od 16. 11. 2020 do 30. 5. 2021 (II.) a žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, avšak pouze v části představující zaplacený sodní poplatek 1.094 Kč (III.). K odvolání žalovaného bylo usnesením z 19. 10. 2021, č.j. 64 Co 232/2021-66 rozhodnuto o zrušení I. a III. výroku rozsudku soudu I. stupně a v tomto rozsahu byla věc vrácena k dalšímu řízení. Ve výroku II. nabyl rozsudek soudu I. stupně samostatně právní moci. Soud II. stupně vyšel z toho, že a) úvěrová smlouva je absolutně neplatná, o tom není ani mezi účastníky sporu, b) na účet, který byl veden na jméno žalovaného, byla převedena částka 30.000 Kč s tím, že žalovaných 27.341 Kč nebylo dosud vráceno. Soud poukázal na pravomocné rozhodnutí o omezení svéprávnosti vč. rozsahu takového omezení, tedy zákazu dispozice s částkou přesahující 1.000 Kč týdně s tím, že nad tento limit není žalovaný způsobilý se smluvně zavazovat, nebo jinak právně jednat. Uvedené omezení pak trvá od roku 2007 za vícenásobného posuzování zdravotního stavu žalovaného (to vyplývá ze spisu Okresního soudu Plzeň - město sp.zn. 99 P 69/2021). Nebylo pak podstatné, zda žalovaný peněžní prostředky fakticky spotřeboval; důkazní prostředky, které k tomu žalovaný před vydání rozhodnutí soudu I. stupně označil, nebyly způsobilé tuto skutečnost prokázat. Soud II. stupně však dal žalovanému za pravdu v tom, že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal se všemi okolnostmi, které jsou pro posouzení opodstatněnosti žaloby významné (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 527/2020 které přisvědčuje objektivnímu charakteru bezdůvodného obohacení, avšak připouští, že okolnosti, za kterých k obohacení osoby s omezenou svéprávností došlo, mohou vést k závěru o rozporu práva na vydání obohacení s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o.z., popř. o zneužití práva dle § 8 o.z.). Konkrétně šlo o to, zda poskytovateli plnění, musela či nemusela být nezpůsobilost příjemce k právnímu jednání známa, což ostatně akcentoval Ústavní soud v nálezu z 7. 9. 2021, sp.zn. II. ÚS 1292/21.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru z 15. 3. 2020 vyplývalo, že žalobkyně zastoupená [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec] uzavřela se žalovaným, bydlištěm [ulice a číslo] [obec], adresou pro doručování [adresa žalovaného], který měl být splácen ve splátkách po 2.659 Kč měsíčně, celkem měla být zaplacena částka 95.724 Kč, RPSN činila 162,46 %, zápůjční úroková sazba 100,48 % p.a. Z potvrzení o zřízení účtu, který byl v souvislosti se sepisováním úvěrové smlouvy předložen, vyplývalo, že m [právnická osoba] měla potvrzovat žalovanému k 3. 1. 2020 vedení účtu [bankovní účet] znějícího na jméno žalovaného pod uvedenou adresou trvalého pobytu a příslušným rodným číslem. V souvislosti se sjednáváním úvěrové smlouvy byla předložena též pracovní smlouva, kterou uzavíral [právnická osoba] jako zaměstnavatel a [celé jméno žalovaného] jako zaměstnanec na dobu 20 hodin týdně, sjednaný druh práce - pracovník restauračního provozu s nástupem od 17. 6. 2019; místo výkonu práce bylo sjednáno v [obec]. Dále byly předloženy potvrzení o provedení transakce ohledně účtu žalovaného vystavené 10. 3. 2020 týkající se příchozí platby 16.070 Kč dne 7. 2. 2020 od odesílatele AmRest, a potvrzení z téhož dne týkající se příchozí platby 16.690 Kč dne 9. 1. 2020 od téhož odesílatele na stejné č. účtu. Z hodnocení klienta z 15. 3. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně ([jméno] [anonymizováno]) vyplnila informace poměrech žalovaného, tj. čistý měsíční příjem 16.000 Kč ze zaměstnání, 3.410 Kč výdaje (životní minimum), 1.700 Kč (bydlení, nájemné). Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] od 1. 11. 2019 na dobu neurčitou, žije sám, má maturitu a bydlí ve vlastním bytě. Dále v souvislosti se sepisováním úvěrové smlouvy byl předkládán občanský průkaz žalovaného, jehož kopie byla vytvořena 15. 3. 2020 vč. souhlasu žalovaného s uchováváním kopie občanského průkazu.

7. Pokud bylo předloženo oznámení o využití ochranné doby z 23. 5.2020, pak na hodnocení schopností žalovaného nemá vliv. Žalovaný nepochybně nebyl, jak je dále zřejmé z obsahu opatrovnického spisu a výpovědi svědkyně [příjmení] a žalovaného, chápat smysl ochranné lhůty. I pokud oznámení podepsal, nepochybně nebyl uvedený úkon nesen bezvadnou vůlí žalovaného.

8. Ze zprávy m [právnická osoba] z 1. 6. 2022 soud zjistil, že účet [bankovní účet] je již uzavřený. Žalovaný byl jeho majitelem s tím, že z potvrzení o provedení transakce z 1. 6. 2022 vyplývalo, že byla odepsána částka 2.659 Kč na účet příjemce žalobkyně 8. 4. 2020. Z výpisu z účtu pak vyplývalo, že účet byl veden od 11. 3. 2020, kdy byl založen, 12. 3. 2020 na něj byla připsána částka 30.000 Kč z titulu poskytnutí úvěru, následující den 14. 3. 2020 byla na jiný účet odeslána částka 1.000 Kč, dne 16. 3. 2020 byla připsána částka 30.000 Kč od žalobkyně, poté pak byly prováděny výběry z bankomatů (v [obec]), které vedly k odčerpání finančních prostředků. Čerpání úvěrových částek pak bylo činěno opakovaně (po ověření zůstatku na účtu), a to způsobem, který popsal soud II. stupně. Z účtu byla provedena i jedna splátka předmětného úvěru. Z další zprávy m [právnická osoba] z 25. 8. 2022 vyplývalo, že účet žalovaného byl zřízen na obchodním místě [anonymizována dvě slova] na adrese [adresa]. Při identifikaci klient předložil občanský průkaz. Platební karta je zasílána obyčejnou poštou na korespondenční adresu klienta ([ulice a číslo], [obec], tj. chráněné bydlení), aktivaci karty provádí klient v internetovém bankovnictví nebo prostřednictvím zákaznické linky mBank. V příloze byla obsažena smlouva o vedení účtu u mBank s tím, že smlouva byla podepsána 11. 3. 2020, identifikační údaje žalovaného ověřil [jméno] [příjmení] za [anonymizována dvě slova]. Žalovaný současně souhlasil se zpracováním osobních údajů a informací nepodléhajících bankovnímu tajemství, a to téhož dne 11. 3. 2020. Z připojeného spisu sp.zn. 10 C 221/2020, č.l. 24 soud zjistil, že z potvrzení o zřízení účtu bylo vystavováno skutečně 11. 3. 2020, na rozdíl od potvrzení, které bylo založeno ve spise, žádné další skutečnosti ze zprávy m [právnická osoba] z 17. 2. 2021 soud nezjistil.

9. Ze spisu Okresního soud [okres] sp.zn. 99 P 69/2021 soud zjistil: Dne 20. 4. 2006 byl [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení], rodiči žalovaného, podán návrh na zbavení žalovaného způsobilosti k právním úkonům. Zejména šlo o problém uzavírání smluv a smluv u peněžních ústavů, jejichž počet se zvyšuje a které není schopen splácet, finanční situaci nezvládá. Ze znaleckého posudku [číslo] který byl předložen soudu 16. 10. 2006 znalcem, vyplývalo, že žalovaný byl postižen perinatální encefalopatií, mentálně na hranici defektu s poruchami chování, s poruchami chování nesocializovanými, s rysy osobnosti disociálními, nezdrženlivými, díky snížení kritičnosti a soudnosti se dostává do situací, kterými ekonomicky ohrožuje rodinu, např. jako gambler. Přes veškerou snahu rodiny i společenských institucí k nápravě nedochází a hrozí nárůst dluhů. Žalovaný to byl schopen akceptovat a pochopit, ne však již prakticky zvládat. Žalovaný trpěl duševní poruchou, mentální retardací lehkého stupně s poruchami chování. V důsledku této poruchy, která není jen přechodná, byl schopen provádět jen jednoduché právní úkony související se spravováním a obstaráváním běžných záležitostí, nebyl však schopen pochopit význam složitějších právních úkonů, např. uzavírání majetkových smluv, převodu majetku, nemovitosti, přijímání zodpovědnosti v pracovním poměru, uzavírání půjček apod. Rozsudkem z 16. 1. 2007, č. j. 20 Nc 1501/2006-50 bylo rozhodnuto o omezení svéprávnosti žalovaného, a to ve způsobilosti k právním úkonům tak, že byl schopen činit jen jednoduché právní úkony související se spravováním a obstaráváním běžných záležitostí, zajištění každodenních běžných potřeb s dispozicí s částkou do 1.000 Kč měsíčně. V ostatních případech bylo třeba zastoupení opatrovníkem. Rozsudek nabyl právní moci 7. 3. 2007.

10. Dále z uvedeného spisu bylo zjištěno ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] z 29. 3. 2000, rozsudku z 29. 4. 2010, č.j. 20 P 19/2007-105, usnesení z 11. 6. 2015, č.j. 20 P 19/2007-190, znaleckého posudku z 9. 12. 2015, rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 9. 2. 2016, č.j. 20 P 19/2007-274, usnesení z 9. 1. 2019, č.j. 20 P 19/2007-324, lékařské zprávy z 26. 2. 2019, že zdravotní stav a jeho způsobilost o sobě sám pořizovat se v zásadě neměnila. Podle rozsudku z 9. 5. 2019, č.j. 20 P 19/2007-380 bylo rozhodnuto o omezení ve svéprávnosti na dobu pěti let, žalovaný byl mimo jiné omezen v souvislosti s nakládáním s majetkem a hospodařením s finančními prostředky, které přesahující částku 1.000 Kč týdně, v souvislosti se majetkovými jednáními nad částku 1.000 Kč týdně. Rozsudek nabyl právní moci 14. 6. 2019. Z roční zprávy opatrovníka vyplynulo, že opatrovanec pobírá invalidní důchod 7.443 Kč měsíčně, příspěvek na péči 880 Kč, příjem ze mzdy v průměrně od května 2019 do dubna 2020 ve výši 9.550 Kč. V uvedené době hradil nájemné za chráněné bydlení v [obec], cca 70.000 Kč v uvedeném období. Od 6. 1. 2020 užíval chráněné bydlení v [obec]. Ze zprávy opatrovníka za rok 2020 z 19. 7. 2021 vyplývalo, že žalovaný pobírá důchod 8.414 Kč, příspěvek na péči 880 Kč, příspěvek na mobilitu 550 Kč, jiný příjem ze zaměstnání průměrně 10.000 Kč měsíčně. Tři měsíce však byl bez zaměstnání na Úřadu práce. Hradil částku 7.400 Kč jako nájem v chráněném bydlení, za stravu hradí 6.000 Kč měsíčně, za léky 200 Kč měsíčně. Žalovaný bydlí v chráněném bydlení v [obec], [ulice a číslo].

11. Z listiny o jmenování opatrovníka z 19. 6. 2019, č.j. 20 P 19/2007-386 vyplývalo, že [celé jméno žalovaného], [datum narození] jako opatrovníku žalovaného byla vystavena listina k zastupování opatrovance, žalovaného, který je omezen ve svéprávnosti.

12. Zpráva MUDr. [příjmení], psychiatra neměla pro rozhodnutí soudu podstatný význam. Na hodnocení jednání žalovaného se případné dočasné omezení medikace nemění. Nesoučinnost, která byla ovlivňována též karanténními opatřeními, neovlivňuje vyhodnocení jednání, které žalobkyně vedla ze žalovaným.

13. Ze spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp.zn. 10 C 221/2020 ve věci žalobkyně [právnická osoba] a žalovaného [celé jméno žalovaného] soud zjistil, že Krajský soud v Plzni, rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, č.j. 64 Co 155/2021-97 změnil rozhodnutí soudu I. stupně ve věci zaplacení částky 27.500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle úvěrové smlouvy [číslo] tak, že se žaloba zamítá. Soud II. stupně uzavřel na základě provedených výslechů žalovaného při soudním jednání (před soudem II. stupně), že žalovaný nebyl schopen pro svůj mentální stav jako osoba se mentálním postižením, vadou řečí a limity paměti založit bankovní účet, sjednat úvěr, provádět výběry z bankomatu bez přičinění jiného. Od banky se žádné okolnosti převzetí karty a výběru z bankomatů nepodařilo zjistit. Zneužívání žalovaného odpovídal postup při výběrech hotovosti po vyplacení úvěru na účet. Poukázáno bylo na rozporuplné či nepravdivé údaje ve formuláři o poměrech žalovaného. Pochybnosti pak budilo i místo uzavření smlouvy. S odkazem na čl. 12 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a s odkazem na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 173/13, rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 7. 2020, sp. zn. Cdo 527 2020 je právo uplatněné žalobkyni v rozporu s dobrými mravy. Pokud žalobkyně (v uvedené věci) za popsaných okolností žalovanému úvěr poskytla, nelze její chování spojovat pouze s absolutní neplatností, ale je na místě právo na vydání bezdůvodného obohacení odepřít. Rozhodnutí nabylo právní moci 4. 10. 2021.

14. Z usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství Policie Plzeňské kraje z 27. 3. 2021 vyplynulo, že byla odložena trestní věc z podezření na spáchání přečinu úvěrového podvodu související se získáním úvěrové částky 49.000 Kč za situace, kdy byly předloženy zfalšované doklady o příjmu a dalších poměrech žalovaného, dále byl zkoumán případ z 11. 7. 2020, který se týkal úvěrové částky 31.000 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí vyplynulo, že bylo učiněno podezření na zneužití žalovaného, avšak nepodařilo se zjistit konkrétní osoba, která by žalovaného při čerpání úvěrových částek využívala.

15. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která měla za žalobkyni úvěr se žalovaným podle obsahu smlouvy sjednávat, soud nezjistil žádné konkrétní podrobnosti týkající se sjednávání konkrétního závazku (a jednání se žalovaným). Svědkyně však nebyla v souvislosti s předmětným úvěrem odměněna provizí, protože nebyly zaplaceny alespoň dvě splátky. Schůzka se odehrála pravděpodobně v bytě svědkyně, který sdílela s malým dítětem a svým tehdejším partnerem, otcem dítěte. Svědkyně připustila, že na sjednávání úvěru se mohla podílet ona, nebo její partner, a že oba dva nemuseli být přítomni celému procesu sjednávání úvěru. Svědkyně dále potvrdila, že smlouvy s klienty s bydlištěm v pečovatelských domech, domech sociální péče, nemocnicích apod. uzavírány nejsou.

16. Z výpovědi [jméno] [příjmení] dožádaným soudem 7. 7. 2022 vyplynulo, že [jméno] [příjmení] působil jako zprostředkovatel pro žalobkyni. Na konkrétní případ sjednávání zkoumané úvěrové smlouvy si nevzpomínal. Svědek byl pod vlivem alkoholu, jak sám v rámci výslechu přiznal, léčí se pro alkoholizmus. Popsal však praktiky využívané při uzavírání úvěrových smluv za žalobkyni s tím, že preferováno bylo uzavírání úvěrových smluv prakticky za jakýchkoliv podmínek. Svědek popsal, jakým způsobem bylo možné zkreslovat vstupní údaje tak, aby úvěr mohl být poskytnut.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaný bydlel s ní a opatrovníkem, tedy manželem svědkyně ve společné domácnosti asi do roku 2020, před Covidem se odstěhoval a začal bydlet v chráněném bydlení v [obec]. Žalovaný není schopen sám si vyřizovat záležitosti na úřadech, limituje ho vada řeči, která se v neznámém prostředí zhoršuje. Má limity po mentální stránce, je otázka, zda by dokázal pochopit, co konkrétního má vyřídit. Schopnost čtení a psaní s ohledem na vadu řeči je problematická, žalovaný není schopen souvisle číst a ani se psaním to není moc dobré. Žalovaný začal být využíván různými osobami. Žalovaný je důvěřivý, nechce, aby interakce s někým jiným měla špatný výsledek, chce vyhovět každému, aby měl co nejvíce kamarádů. Žalovaný ve svém výslechu o sporu uvedl, že se týká půjčky od Proficreditu a že se má jednat o částku kolem 27.000 Kč. Na zřizování účtu u mBank si žalovaný nevzpomínal. Platební kartu měl, pokud něco potřeboval vybrat z bankomatu, pak s ním někdo musel jít. Potřebné údaje pro vývěr měl napsané na papírku, sám nikdy z bankomatu nevybíral. Internetové bankovnictví žalovaný užívat neumí. Žalovaný nedokázal říci, kde byla předmětná půjčka sjednávána. Žalovaný má omezený přístup k internetu, za dohledu vychovatele, wi-fi má přístupnou v práci ale pouze pro pracovní účely.

18. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný byl zneužit třetí osobou v souvislosti se sjednáváním úvěrových smluv, konkrétně i v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou. Žalovaný (zřejmě s pomocí další osoby) uzavřel smlouvu o účtu u mBank, následně pak sjednával se žalobkyní úvěr s tím, že s ohledem a své mentální postižení (jasně zřejmé z výslechu žalovaného, z řady důkazů z řízení ve věcech svéprávnosti a z dalšího řízení o zaplacení částky podle úvěrové smlouvy) musely osoby, které s ním jednaly o uzavření úvěrové smlouvy (ale i smlouvy o účtu), vědět, že se jedná o osobu mentálně postiženou (s ohledem na způsob vyjadřování a reagování na otázky). V souvislosti se sjednáváním úvěruschopnosti byly předkládány zfalšované doklady, kromě dokladu o vedení účtu s dřívějším datem zřízení účtu, také zfalšované doklady o připsání částek (neodpovídajících svou výší polovičnímu úvazku žalovaného) od zaměstnavatele na tehdy neexistující účet žalovaného. Postup zprostředkovatelů byl i v tomto ohledu lehkovážný. Je zřejmé, že žalovaný s ohledem na své mentální schopnosti nebyl schopen uvedené falzifikáty vyrobit. Soud se ztotožnil se závěry soudu II. stupně v související věci o tom, že žalovaný není chopen chápat smysl založení běžného účtu, popř. své jednání ovládnout. Je zřejmé, že žalovaný je v důsledku svých mentálních schopností důvěřivý, snaží se vyhovět osobám, není schopen reflektovat, že se ho tyto osoby snaží zneužít. Soud dále vycházel z toho, že na účet vedený na jméno žalovaného byla vyplacena částka 30.000 Kč, z níž byla vrácena pouze jedna splátka, tedy že žalobkyni nebyla vrácena částka, která je předmětem tohoto řízení.

19. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání které se zjevně příčí dobrým mravům a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, a nesmí vést ke krutosti, nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

21. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (č. 10/2022 Sb. m. s., dále jen„ Úmluva“) státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, znovu potvrzují, že osoby se zdravotním postižením mají kdekoli právo na uznání jejich osoby jako subjektu práva. Podle čl. 12 odst. 4 Úmluvy státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí, aby všechna opatření, která se týkají uplatnění právní způsobilosti, poskytovala, v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv, odpovídající a účinné záruky zamezující zneužití. Tyto záruky musí zajistit, aby opatření týkající se uplatnění právní způsobilosti respektovala práva, vůli a preference dané osoby, zabraňovala konfliktu zájmů a nevytvářela prostor pro nežádoucí ovlivňování, byla přiměřená a odpovídala situaci dané osoby, byla uplatňována po nejkratší možnou dobu a podléhala pravidelnému přezkumu odpovědným, nezávislým a nestranným orgánem nebo soudem. Tyto záruky musí být rovněž přiměřené stupni, jakým uvedená opatření ovlivňují práva a zájmy dané osoby. Podle čl. 12 odst. 5 Úmluvy s výhradou ustanovení tohoto článku, státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, přijmou veškerá odpovídající a účinná opatření, aby osobám se zdravotním postižením zajistily rovné právo vlastnit nebo dědit majetek, spravovat své finanční záležitosti a mít rovný přístup k bankovním půjčkám, hypotékám a dalším formám finančních úvěrů, a zajistí, aby osoby se zdravotním postižením nebyly svévolně zbavovány svého majetku.

23. Účastníci sjednali podle § 2390 o. z. výše uvedenou smlouvu o úvěru. Nebylo sporováno, že s ohledem na duševní poruchu žalovaného je smlouva podle § 581, § 588 věta první o.z. neplatná. V souladu s judikaturou, na kterou odkazuje soud II. stupně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 527/2020, dostupné na [webová adresa], a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21, dostupné na [webová adresa]), je třeba připomenout, že bezdůvodné obohacení nastává objektivně, tedy bez ohledu na vůli popř. schopnost projevení vůle toho, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí. Judikatura však dospěla k závěru, že s ohledem na osoby nesvéprávné a s ohledem na mezinárodní závazky (čl. 12 odst. 1, odst. 4, odst. 5 Úmluvy) České republiky je třeba přihlížet k okolnostem, za nichž bezdůvodné obohacení mohlo vzniknout. [příjmení] nesvéprávné jsou snadno zneužitelné, a pokud vznik bezdůvodného obohacení byl způsoben za zneužití osob nesvéprávných, je třeba tomu zamezit a zasáhnout ve prospěch nesvéprávného tím, že soud odmítne poskytnout právu na vydání bezdůvodného obohacení ochranu.

24. Žalovaný se nepochybně bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně (§ 2993 o.z.). Soud se však domnívá, že v řízení vyšly jasně najevo okolnosti, které svědčí pro zneužití omezených schopností žalovaného hájit svá práva. I když z provedeného dokazování nevyplývá, že by se tohoto zneužití měla dopustit sama žalobkyně (osoby za ni vystupující), je zřejmé, že osoby, které ji zastupovaly, jednaly neopatrně. Uplatněný nárok žalobkyně je tak třeba označit za rozporný s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.) a odmítnout ochranu právu žalobkyně. Je zřejmé, že sám žalovaný z poskytnutého plnění od žalobkyně nic nezískal, nebo získal mizivou částku (navíc s ohledem na jeho duševní schopnosti nelze zjistit nic dalšího).

25. Soud vyšel m.j. z posuzování důsledků zdravotního postižení na vypořádání vztahů z neplatné úvěrové smlouvy (smlouvy o zápůjčce) ve věci Okresního soudu v Karlových Varech sp. z. 10 C 221/2020 (byť v této věci byly oproti posuzované věci určité odchylky s ohledem na pochybnosti o místu sjednání úvěrové smlouvy). Při úvaze o souladu uplatnění práva žalobkyně u soudu jsou podstatné tyto okolnosti: a) Žalovaný je nesvéprávný. Výsledky jeho výslechu před soudem a závěry znalce (znalců) ve věci svéprávnosti žalovaného (které mají odraz v rozhodnutích soudů o omezení svéprávnosti žalovaného) vedou soud k závěru, že žalovaný nebyl schopen založit účet a provádět výběry z bankomatu (obsluhovat internetové bankovnictví a používat platební kartu). b) Bankovní operace na účtu žalovaného byly prováděny neznámou osobou v návaznosti na získání peněžitého plnění od žalobkyně (a i dalších poskytovatelů). c) Žalovaný měl ve smlouvě jako kontaktní adresu uváděnou adresu chráněného bydlení (obecně známou v rámci [obec], nebo snadno ověřitelnou ve kterémkoli vyhledavači; podle sdělení svědkyně [příjmení] měla již tato skutečnost vést k odmítnutí uzavření smlouvy; není rozdílu mezi chráněným bydlením na straně jedné a psychiatrickou léčebnou, nemocnicí a domovem pro seniory na straně druhé). d) Postižení žalovaného je zřejmé v běžném styku a nelze se v tomto ohledu mýlit. Při vyřizování úvěru je (má být) dotazování na úvěrovaného poměrně podrobné a vede tak m. j. k odhalení případného mentálního postižení žadatele. e) Při zkoumání úvěruschopnosti vyšly najevo pochybnosti o příjmu žalovaného (nesoulad mezi výší příjmu v oboru pracovní činnosti žalovaného a výší úvazku; dále místo výkonu práce žalovaného neodpovídalo místu vyjednávání o uzavření úvěrové smlouvy). f) Žalobkyně (za ni jednající osoby) se spokojila (spokojily) s doklady, které lze snadno zfalšovat: smlouva bez určení časové odměny, doklady o jednotlivých příchozích platbách a potvrzení o zřízení účtu (místo výpisu z účtu), nedostatek doložení výdajů žalovaného (výdaje byly velmi nízké i s přihlédnutím k údajně vlastnímu bydlení). g) Úvěrující nevěnoval dostatečnou pozornost předsmluvními vyjednávání, jak je zřejmé z výslechu podepsané zástupkyně žalobkyně (možná úvěr vyjednávala jiná osoba). h) Svědek [příjmení] upozornil na obecně prováděné postupy při vyjednávání úvěrových smluv (úvěrující), které podporují pochybnosti o účelnosti postupu při zjišťování úvěruschopnosti. Okolnosti jeho výslechu sice svědčí pro omezené sebeovládání svědka, na obsahu jeho výpovědi to nic nemění. Jeho vyjádření je vnitřně konzistentní a i odpovídá postupu, který byl zřejmě zvolen u žalovaného. Uvedená zjištění svědčí pro závěr, že žalobkyně při vyjednávání a plnění úvěrové smlouvy nemohla očekávat, že se jí peníze od žalovaného (s ohledem na jeho omezení) vrátí, a tedy není v souladu s dobrými mravy, aby jí takové plnění bylo přisouzeno.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43.786,15 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (za odvolání) v částce 1 368 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27.341 Kč sestávající z částky 2.220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 20. 1. 2021, z částky 2.220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 5. 2021, z částky 2.220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 6. 2021, z částky 2.220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 7. 2021, z částky 1.110 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 28. 7. 2021, z částky 2.220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 8. 2021, z částky 2.220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 10. 2021, z částky 4.440 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 5. 2022 s tím, že odměna byla z původní částky 2.220 Kč o zvýšena na dvojnásobek, protože délka jednání přesáhla dvě hodiny, z částky 4.440 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 7. 2022 s tím, že odměna byla z původní částky 2 220 Kč zvýšena na dvojnásobek, protože délka jednání přesáhla dvě hodiny, z částky 2.220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 7. 2022 a z částky 2.220 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 9. 2022 včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3.406,32 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 10. 2021 náhrada [číslo] za 160 ujetých km v částce 991,52 Kč (33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,5 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 7. 2022 náhrada 1.814,80 Kč za 160 ujetých km v částce 1.214,80 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,5 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35.056,32 Kč ve výši 7.361,83 Kč.

27. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve věci nebyla úspěšná, váže ji povinnost podle § 148 odst. 1 o.s.ř. zaplatit státu náklady řízení, které stát nesl, tedy svědečné ve výši 200 Kč.

Poučení