11 C 12/2020-108

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D., a přísedících Mgr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovanou, datovaná dne [datum] a doručená žalobci dne [datum], je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou a datované dnem [datum]. Svůj návrh odůvodnil tak, že je zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici obchodního zástupce, že náplní práce je komunikace s klienty, vyhledávání nových klientů a sjednávání nových zakázek, že žalovaná nikdy nesdělila žalobci výhrady k jím vykonávané práci, avšak dne [datum] mu doručila okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu údajné zpronevěry částky [částka]. Pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2014, č. j. 22 C 80/2012-193, byla určena neplatnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru. Dále uvedl, že dne [datum] mu žalovaná doručila výpověď z důvodu nadbytečnosti. Pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2017, č. j. 22 C 292/2014-392, byla určena neplatnost této výpovědi. Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto dovolacím soudem dne [datum]. Dále uvedl, že dne [datum] mu žalovaná doručila další výpověď z pracovního poměru, datovanou dnem [datum], a to znovu z důvodu nadbytečnosti. Žalobce uvedl, že nebyl seznámen s obsahem rozhodnutí o organizačních změnách, neboť údaj o tom, že došlo ke„ změně počtu a rozvržení pracovních pozic“ je neurčitý, že organizační změny fakticky nenastaly a že výpověď souvisí jen s tím, že byl žalovanou již dvakrát propuštěn a již po prvním propuštění za něj žalovaná přijala, a to dne [datum], jiného zaměstnance, Ing. [jméno] [příjmení]. V obchodním oddělení žalované dále působil jeho ředitel Ing. [jméno] [příjmení], obchodní zástupce pro [příjmení] [jméno] [příjmení] a obchodní zástupce pro Slovensko [jméno] [příjmení]. Žalobce uvedl, že podle jeho přesvědčení trval tento stav od roku 2012 až do současnosti, přičemž u žalované nedošlo k faktické změně, nýbrž k pouhému přejmenování pracovních pozic v rámci obchodního oddělení. Výpověď žalobci je dána tím, že žalovaná nechce žalobce dále zaměstnávat, neboť je osobou nepohodlnou a domáhající se svých práv, ale zároveň s ním nechce ukončit pracovní poměr dohodou s uspokojením jeho mzdových nároků. Dále uvedl, že neplatnost výpovědi sdělil žalované dopisem ze dne [datum].

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a k žalobě se vyjádřila tak, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] bylo žalobci dáno pro podezření z jednání, které mohlo naplňovat skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry, a že byť následně byla soudem vyslovena jeho neplatnost, došlo k zásadnímu narušení nezbytné důvěry a vztahů mezi stranami, které bylo následně vystupňováno vedením několika soudních řízení (o neplatnost ukončení pracovního poměru a o náhradu mzdy). Žalovaná uvedla, že není pravdou, že by byla se žalobcovou prací spokojena, nýbrž že žalobce u ní již řadu let fakticky nepracuje a omezuje se na„ opakované, dlouhodobé a téměř až šikanózní uplatňování údajných nároků“, zejména náhrady mzdy za období přesahující„ zákonný limit 6 měsíců“ podle § 69 zákoníku práce. K dohodě o ukončení pracovního poměru nedošlo podle ní proto, že žalobce bez jakékoli známky kompromisu vždy požadoval uhrazení všeho, na co má dle svého přesvědčení nárok. K podstatě nynějšího sporu žalovaná uvedla, že výpověď datovaná dnem [datum] je zcela platná, neboť rozhodnutí o organizační změně je faktickým jednáním, které nemá předepsanou formu a u něhož postačí seznámit s ním zaměstnance ve výpovědi, že výpověď není vágní, neboť v ní je uvedeno, že„ organizační změny spočívají ve změnách počtu a rozvržení pracovních pozic v rámci obchodního oddělení“ zaměstnavatele (tj. žalované), a že rozhodnutí o organizační změně přijal dne [datum] vedoucí odštěpného závodu žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], a to zcela nezávisle na probíhajících soudních sporech, neboť jeho účelem bylo reagovat na aktuální hospodářskou situaci, změny trhu a dopady vyhlášení nouzového stavu na jaře 2020. Žalovaná zdůraznila, že u rozhodnutí o organizační změně se může soud zabývat pouze tím, zda bylo opravdu přijato oprávněnou osobou, jinak je nemůže posuzovat, přičemž výběr nadbytečného zaměstnance je výlučně na zaměstnavateli a soud není oprávněn tento výběr přezkoumávat. Uvedla, že není pravdou, že by výpověď žalobci byla dána v důsledku předchozích sporů mezi stranami.

3. Žalovaná byla soudem vyzvána, aby jmenovitě uvedla zaměstnance, jejichž pozice byla zrušena rozhodnutím o organizační změně, a aby soudu předložila jejich pracovní náplně. K tomu žalovaná soudu pouze sdělila, že byla zrušena pozice obchodních zástupců v obchodním oddělení, kterou v té době zastával pouze žalobce. Pozice obchodních zástupců nebyla od té doby obnovena.

4. Jelikož z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalované bylo zjištěno, že žalovaná je právnickou osobou se sídlem v zahraničí (v Polské republice), která se řídí polským právem a která má na území České republiky organizační složku – odštěpný závod, zabýval se soud nejprve svou mezinárodní příslušností. Při tom dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a to zejména článku 21 odst. 1, podle něhož zaměstnavatel, který má bydliště (resp. s ohledem na článek 63 též sídlo – pozn. soudu) v některém členském státě, může být žalován … b) v jiném členském státě: i) u soudu místa, kde nebo odkud zaměstnanec obvykle vykonává svou práci, nebo u soudu místa, kde svou práci obvykle vykonával naposledy… Mezi stranami nebylo sporu, že žalovaný jako zaměstnanec naposledy obvykle vykonával svou práci pro žalobkyni v České republice. Mezinárodní příslušnost českých soudů je proto dána a ostatně ani nebyla nikým zpochybňována.

5. Mezi stranami byly nesporné a soud vzal za svá zjištění následující skutkové okolnosti. Žalobce byl zaměstnán u žalované jako obchodní zástupce na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] (shodné zjištění vyplývá i z vlastního textu této pracovní smlouvy). Dne [datum] obdržel žalobce výpověď, datovanou [datum], pro nadbytečnost z důvodu organizační změny, která byla ve výpovědi charakterizována tak, že došlo ke změnám v počtu a rozvržení pracovních pozic. Žalobce byl seznámen s rozhodnutím o organizačních změnách ze dne [datum] pouze touto výpovědí, k žádnému jinému sdělení o organizačních změnách nedošlo. Již v době okamžitého zrušení pracovního poměru, ke kterému došlo [datum], žalovaná v obchodním oddělení zaměstnávala Ing. [příjmení], pana [příjmení] a pana [příjmení]. Žalovaná do obchodního oddělení přijala od [datum] Ing. [příjmení]. Dne [datum] dala žalovaná žalobci výpověď pro nadbytečnost, přičemž ta byla zdejším soudem shledána neplatnou; jeho rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím odvolacího soudu s právní mocí dne [datum]. Žalobce sdělil žalované, že předmětná výpověď datovaná [datum] je neplatná, přičemž tak učinil dopisem ze dne [datum], který byl zaslán žalované (shodné zjištění vyplývá i z textu tohoto dopisu). Žalovaná žalobci nepřidělovala práci v celém období od prvního okamžitého zrušení pracovního poměru dne [datum] až do dání předmětné výpovědi datované [datum]. Žalovaná nepřiděluje žalobci práci ani po této poslední výpovědi (což žalovaná odůvodňuje tím, že podle ní pracovní poměr skončil).

6. Z provedených důkazů, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, soud učinil následující skutková zjištění. Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] bylo zdejším soudem shledáno neplatným, a to z toho důvodu, že nebylo prokázáno, že by žalobce převzal v hotovosti částku [částka], která měla náležet žalované a kterou jí údajně nepředal (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2014, č. j. 22 C 80/2012-193, který nabyl právní moci dne [datum]). Výpověď daná žalobci žalovanou ze dne [datum] byla zdejším soudem rovněž shledána neplatnou, a to z toho důvodu, že rozhodnutí vedoucího organizační složky Ing. [příjmení] bylo přijato pouze za účelem možnosti ukončení pracovního poměru se žalobcem, tedy rozhodnutí o organizační změně nebylo přijato a nemohlo být příčinou nadbytečnosti jakéhokoli zaměstnance (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2017, č. j. 22 C 292/2014-392). Rozsudek zdejšího soudu byl odvolacím soudem v této části potvrzen (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, č. j. 23 Co 239/2018-434) a dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto (zjištěno z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2020, č. j. 21 Cdo 3992/2019-570).

7. Výpověď datovaná dne [datum], která je předmětem nynějšího řízení, uváděla, že„ Zaměstnanec se v návaznosti na organizační změny přijaté u Zaměstnavatele stal nadbytečným. Uvedené organizační změny spočívají ve změnách počtu a rozvržení pracovních pozic v rámci obchodního oddělení Zaměstnavatele v [obec], jak o nich bylo rozhodnuto Zaměstnavatelem dne [datum]. Zachování Zaměstnance na pracovní pozici, kterou u Zaměstnavatele zastává, již v příčinné souvislosti s těmito organizačními změnami neodpovídá potřebám Zaměstnavatele.“ (zjištěno z předmětné výpovědi)

8. V písemném rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách ze dne [datum] žalovaná uvedla, že se s účinností ke dni přijetí tohoto rozhodnutí„ stanovuje, že obchodní oddělení Zaměstnavatele v [obec] bude mít nadále 3 zaměstnance, a to na pozicích [příjmení] [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno] pro ČR a produktový manažer“ a„ ruší pracovní pozice v rámci obchodního oddělení Zaměstnavatele v [obec] nad rámec výše uvedených, zejména pak pozice obchodních zástupců“; rozhodnutí podepsal Ing. [jméno] [příjmení] jako vedoucí odštěpného závodu (zjištěno z textu tohoto rozhodnutí). Jak se podává výše, mezi stranami bylo nesporné, že s tímto rozhodnutím byl žalobce seznámen pouze prostřednictvím výpovědi, jeho text mu tedy nebyl zpřístupněn dříve než v rámci soudního řízení.

9. Na webových stránkách žalované v sekci Kontakt / [ulice] oddělení jsou uvedeny celkem čtyři osoby, a to [jméno] [příjmení] s označením„ [příjmení] [příjmení]“, [jméno] [příjmení] s označením„ Product Manager/Flexo Specialist“, [jméno] [příjmení] s označením„ [příjmení] [jméno]“ a [jméno] [příjmení] s označením„ [příjmení] consultant“ (zjištěno ze snímku těchto webových stránek). Snímek stránek byl datován [datum], mezi stranami však bylo nesporné, že tyto údaje byly na webových stránkách stále uvedeny přinejmenším k datu ústního jednání dne [datum].

10. Po skutkové stránce bylo pro věc stěžejní, zda došlo k rozhodnutí žalované coby zaměstnavatele o změně úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiných organizačních změnách (tedy souhrnně řečeno, zda došlo k organizační změně), neboť to je jedním ze základních skutkových předpokladů pro možnost zaměstnavatele dát z tohoto důvodu zaměstnanci výpověď.

11. Vedoucí organizační složky žalované [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedl, že obchodní oddělení, kde byl žalovaný zaměstnán, prodává tiskárenskou techniku v [obec] a Slovenské republice a do poloviny roku 2020 zahrnovala jeho struktura obchodního ředitele, dále po jednom obchodním zástupci pro Českou a Slovenskou republiku a dva produktové manažery. Obchodním ředitelem byl pan [příjmení], za obchodní zástupce pro Českou republiku svědek označil žalobce (do doby jeho odchodu) a dále pana [příjmení], za obchodního zástupce pro Slovenskou republiku pana [příjmení], za produktové manažery pana [příjmení] a pana [příjmení]. Svědek uvedl, že pan [příjmení] odešel do důchodu na konci června 2020 a jeho funkci převzal pan [příjmení]. Na základě toho se žalovaná rozhodla zrušit pozici jednoho obchodního zástupce. Nynější strukturu obchodního oddělení popsal svědek tak, že on přímo řídí pana [příjmení], který má pozici„ senior sales manager“, pan [příjmení] zároveň působí jako obchodní zástupce pro Slovenskou republiku, pro Českou republiku je obchodním zástupcem pan [příjmení] a dále v oddělení působí dva produktoví manažeři. Rozdíl mezi tím, co je uvedeno na webových stránkách žalované, a tím, co svědek popsal, svědek nedokázal vysvětlit, přičemž uvedl, že snímek stránek buď pochází z doby před odchodem pana [příjmení] do důchodu, nebo webové stránky žalované nejsou aktualizovány. Neuvedení pana [příjmení] jako produktového manažera v rámci obchodního oddělení svědek vysvětlil tak, že pan [příjmení] je na webových stránkách žalované uveden v rámci oddělení marketingu, neboť ve společnosti se zabývá i marketingem, byť osobně nevytváří marketingové kampaně, nýbrž působí spíše jako koordinátor a zadavatel pro spolupracující marketingovou agenturu.

12. Pozici obchodního zástupce svědek [příjmení] popsal tak, že cestuje, jedná s potenciálními zákazníky a snaží se rozvíjet vyhledané příležitosti, zatímco pozici produktového manažera označil za štábního důstojníka, který sleduje konkurenci, vytváří prezentace produktů a je zdrojem know-how pro obchodníky.

13. Pokud šlo o rozhodnutí o dání výpovědi žalobci, svědek [příjmení] uvedl, že bylo v jeho kompetenci a přijal ho on, byť se o svém rozhodnutí radil s finančním ředitelem polské pobočky žalované. K otázce jak vybral, že výpověď bude dána právě žalobci, svědek uvedl, že žalobce vytvořil situaci, která vyvolala hlubokou nedůvěru, neboť buď vyvolal trestný čin, nebo vytvořil situaci, kdy bylo podezření z trestného činu; dále k tomu svědek uvedl, že žalobce se 9 let soudí, nárokuje, aby ho žalovaná nadále platila, ačkoliv základní úzus je platit pouze 6 měsíců. Podle svědka se nejedná o spor„ mezi velkým německým koncernem a chudákem žalobcem“, nýbrž mezi 15 pracovníky organizační složky žalované v [obec] a žalobcem. Podle svědka se zaměstnanci žalované podivují, jak mohl svědek dopustit, aby existovala situace, kdy žalobce ve firmě nepracuje a dále si nárokuje, aby byl placen. Svědek uvedl, že ostatní zaměstnanci mají možná nižší platy právě kvůli této situaci, že vůči žalobci historicky firma a kolektiv nemají důvěru a že přeci nepropustí někoho, kdo ve firmě pracuje a vytváří hodnoty.

14. Zaměstnanec žalované [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedl, že na obchodním oddělení žalované v [obec] aktuálně působí 3 pracovníci včetně něho; svědek sám v současné době jednak vede obchodní oddělení, jednak se zabývá prodejem na slovenském trhu. Dále v oddělení působí pan [příjmení], který je obchodníkem pro Českou republiku, a dále pan [příjmení], který působí jako produktový manažer. Svědek dále uvedl, že další kolega, pan [příjmení], dělá marketing, ale nespadá pod obchodní oddělení; sice rovněž pomáhá s podporou obchodního oddělení, avšak jeho hlavní náplní činnosti je reklama, marketing apod. K popsanému personálnímu stavu svědek uvedl, že trvá v podstatě od roku 2011 pouze s tou změnou, že v roce 2020 došlo k odchodu pana [příjmení] do důchodu, přičemž svědek převzal jeho pozici vedoucího obchodního oddělení. Dání výpovědi žalobci v roce 2020 svědek dle své výpovědi nijak neřešil, bylo to v kompetenci svědka [příjmení]. K dotazu, proč je na webových stránkách žalované stále uveden pan [příjmení], svědek uvedl, že pan [příjmení] již nemá žádnou úlohu v žalované společnosti a že webové stránky jsou neaktuální.

15. Soud při hodnocení důkazů ve vztahu k otázce, zda došlo k tvrzené organizační změně, vycházel z následujících úvah. Předně, nebylo v podstatě sporu a i z provedených důkazů včetně svědeckých výpovědí vyplynulo, že v obchodním oddělení žalované konstantně působili (mimo žalobce) pánové [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Výpovědi svědků [příjmení] a Nagye byly částečně rozporné s dalšími důkazy v tom, že podle nich obou pan [příjmení] v obchodním oddělení přestal působit při odchodu do důchodu v roce 2020, avšak je stále uveden, byť ne ve vedoucí pozici, na webových stránkách žalované. Další dílčí rozpor spočíval v tom, že svědek [příjmení] popisoval pozici pana [příjmení] jako v podstatě součásti obchodního oddělení (na pozici produktového manažera), zatímco podle svědka [příjmení] jeho hlavní působení je v marketingu a nespadá proto do obchodního oddělení. Soud má za to, že tyto dílčí rozpory nicméně nemění nic zásadního na zjištění, že personální obsazení obchodního oddělení je již minimálně několik let v podstatě stabilní. Soud také dodává, že tvrzení svědků [příjmení] i Nagye, že webové stránky žalované jsou neaktuální, považuje za přinejmenším pochybné, neboť u renomované společnosti lze předpokládat, že kontaktní údaje obchodního oddělení budou udržovány ve zcela aktuálním stavu již jen z důvodu snahy o maximální efektivitu vyhledávání nových obchodních příležitostí.

16. K osobě pana [příjmení] nebylo mezi stranami sporu, že byl do obchodního oddělení žalované přijat až po prvním ukončení pracovního poměru se žalovaným (okamžitým zrušením v roce 2012). Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2017, č. j. 22 C 292/2014-392, plyne, že působil (minimálně též) jako obchodní zástupce. Třebaže v současné době je jeho pozice na webových stránkách pojmenována jako„ Product Manager/Flexo Specialist“, z pouhého pojmenování pozice nelze vyvozovat žádné významné závěry. Tak např. svědek [příjmení] ve své výpovědi označil současnou pozici pana [příjmení] za„ senior sales manager“, zatímco podle webových stránek žalované má být„ [příjmení] [příjmení]“. Z výpovědi obou svědků také vyplynulo, že pan [příjmení], který má dle webových stránek žalované pozici„ [příjmení] [jméno]“, působí fakticky, a to po celou dobu až do současnosti, jako obchodní zástupce pro český trh.

17. Za další podstatnou součást úvah pro hodnocení důkazů soud považoval tu část výpovědi svědka [příjmení], kdy se vyjadřoval, proč se rozhodl dát výpověď z pracovního poměru právě žalobci. Z vyjádření svědka zcela jasně vyplynulo, že pociťuje vůči žalobci nedůvěru, vnímá ho jako někoho, kdo si nárokuje peníze. Z ničeho nevyplynulo, že by svědek reálně zvažoval, komu výpověď dá – je zcela zřejmé, že byl jednoznačně rozhodnut dát výpověď jen a pouze žalobci. Soud k tomu podotýká, že výběr nadbytečného zaměstnance sice přísluší zaměstnavateli, ne soudu, nicméně pokud z dokazování vyplývá, že k žádnému reálnému výběru nedocházelo, nýbrž že postup žalované směřoval pouze k jediné konkrétní osobě (žalobce), je to relevantní pro posouzení, zda vůbec došlo k tvrzené organizační změně a zda směřovala k legitimnímu, zákonem aprobovanému cíli.

18. Pokud šlo o rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně vyhotovené v písemné podobě, podle něho mělo dojít ke zrušení pozic obchodních zástupců. Ovšem pana [příjmení] coby obchodního zástupce pro Českou republiku se zrušení pozic obchodních zástupců nijak nedotklo. Z důkazů, zejména výpovědí svědků [příjmení] a Nagye, je přitom zcela jednoznačné, že bez ohledu na pojmenování pozice pana [příjmení] (dle webových stránek žalované„ [příjmení] [jméno]“) je jeho faktickou činností činnost právě obchodního zástupce. Jak se podává výše, žalovaná k dotazu soudu uvedla, že pozici obchodního zástupce v obchodním oddělení v době zrušení těchto pozic v roce 2020 zastával pouze žalobce. Soud má však za to, že to není pravda a že pozice s náplní činnosti obchodního zástupce minimálně v osobě pana [příjmení] fakticky zachována byla.

19. Soud též zohlednil nesporný fakt, že v celém období od prvního okamžitého zrušení pracovního poměru dne [datum] až do dání předmětné výpovědi datované [datum] žalovaná žalobci nepřidělovala práci, a to tedy i v období, kdy předchozí výpověď (datovaná [datum]) již byla pravomocně soudy shledána neplatnou, tedy v období od rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, č. j. 23 Co 239/2018-434, až do dání nynější výpovědi. Žalovaná tedy žalobci nepřidělovala práci již dlouho předtím, než si podle jejího tvrzení hospodářská situace a vyhlášení nouzového stavu na jaře 2020 vyžádaly provedení organizační změny v obchodním oddělení.

20. Na základě všech těchto úvah založených zčásti na shodných tvrzeních stran a zčásti na provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že není pravdou, že by v roce 2020 skutečně došlo ke změně ve smyslu snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce apod., která by se týkala pracovní pozice žalobce. Jediné, k čemu podle mínění soudu došlo, je, že žalovaná učinila formální úkony, jimiž se snažila vytvořit zdání, že v roce 2020 došlo k organizační změně, aby si vytvořila předpoklady pro dání výpovědi žalobci. Motivem těchto úkonů (pojmenování pozic jednotlivých pracovníků obchodního oddělení, vyhotovení písemného rozhodnutí o změně) bylo získat oporu pro ukončení pracovního poměru se žalobcem. Toho vnímá minimálně svědek [příjmení] coby vedoucí organizační složky žalované jako osobu problémovou, která se domáhá svých práv soudní cestou a nespokojí se s finančním plněním ve výši, kterou je žalovaná ochotna poskytnout, nýbrž uplatňuje své právní nároky v plném rozsahu. Žalovaná proto přikročila k úkonům majícím vytvořit zdání organizační změny, aby se mohla žalovaného zbavit a zachovat při tom dlouhodobě udržovaný stav obchodního oddělení, který jí vyhovuje. Soud má za to, že předmětná výpověď měla a má souvislost i s předchozími spory mezi stranami a byla reakcí žalované na to, že byla v soudních řízeních se žalovaným dosud neúspěšná; podle mínění soudu není náhodou, že následovala jen krátce po doručení odmítacího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2020, č. j. 21 Cdo 3992/2019-570.

21. Z dalších provedených důkazů (předžalobní výzva včetně plné moci a konverzní doložky, doručenka datové zprávy, odpověď na předžalobní výzvu, informace pošty o sledování zásilek a kopie dodejky, e-mailová korespondence mezi právními zástupci obou stran, rozsudek zdejšího soudu ze dne 3. 7. 2020, č. j. 22 C 292/2014-606, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 23 Co 161/2021-644) soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

22. Další důkazy nebyly navrhovány ani nevyplývaly z obsahu spisu.

23. Zjištěný skutkový stav lze shrnout tak, že nedošlo ke skutečné organizační změně spočívající v rozhodnutí žalované coby zaměstnavatele o změně úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiných organizačních změnách, která by směřovala k zákonem aprobovanému cíli a týkala se pozice žalobce, nýbrž došlo pouze k úkonům majícím vytvořit zdání, že taková organizační změna proběhla, aniž k ní ve skutečnosti došlo.

24. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 123 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Jelikož pracovní smlouva byla uzavřena [datum], je třeba otázku rozhodného práva posoudit podle tehdy účinného znění zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, které však v § 2 odkazuje na případnou přednostní úpravu mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, což v daném kontextu zahrnuje též úpravu provedenou nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. S ohledem na jeho článek 8 odst. 1 ve spojení s článkem 3 odst. 1 se na předmětný pracovní poměr aplikuje české právo, neboť si je strany v článku V odst. 2 pracovní smlouvy zvolily. Nic jiného ostatně žádná ze stran v řízení ani neuplatnila.

25. Podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: … c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách… 26. O tom, zda a kdy dojde k organizačním změnám, i o výběru nadbytečných zaměstnanců rozhoduje výlučně zaměstnavatel. Je však podstatné, zda rozhodnutí zaměstnavatele sledovalo změnu úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu, pomocí níž měl být regulován počet zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnavatel nadále zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám, nebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli. Jestliže rozhodnutí zaměstnavatele bylo opravdu přijato (posuzováno podle jeho skutečného smyslu) k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, byl splněn hmotněprávní předpoklad pro podání platné výpovědi z pracovního poměru. V případě, že rozhodnutím zaměstnavatele byly od počátku sledovány jiné než uvedené cíle a že tedy zaměstnavatel jen předstíral přijetí organizačního opatření, je třeba bez ohledu na to, jak své opatření označil, dovodit, že rozhodnutí o organizační změně nebylo přijato. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, či ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 695/2014)

27. S ohledem na tyto principy se soud nezabýval platností rozhodnutí žalované o organizační změně, které ostatně není právním jednáním, ani nepřezkoumával rozhodnutí o výběru nadbytečného zaměstnance, ale zabýval se tím, zda k organizační změně skutečně došlo, a to i včetně posouzení, zda směřovala k zákonem aprobovanému cíli. Jak se podává výše, z hlediska skutkového soud dospěl k závěru, že k relevantní organizační změně, která byla tvrzena jako důvod nadbytečnosti žalobce coby zaměstnance, nedošlo. Použitý výpovědní důvod tak nebyl naplněn. Důsledkem je, že výpověď byla dána zaměstnavatelem bez zákonného důvodu, a je proto neplatná.

28. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu důvodnou, a proto jí vyhověl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobci.

30. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem [částka] a sestává z následujících položek: a) soudní poplatek ve výši [částka]; b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po [částka] podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 a. t. za 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum]; c) paušální náhrada hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 5 úkonů; d) náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. b), odst. 3 a. t. po [částka] za 2 půlhodiny (zpoždění zahájení ústního jednání dne [datum] o 35 minut); e) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy [částka].

31. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

32. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení