11 C 121/2021-125

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 690 756,77 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 661 199 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 289 495 Kč od 20. 4. 2021 do 5. 8. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 661 199 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení.

II. Co do částky 29 557,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 661 199 Kč a z částky 289 495 Kč od 13. 4. 2021 do 19. 4. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení co do výše 1,75% ročně z částky 661 199 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 57 378,87 Kč k rukám zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 19. 7. 2021 domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 9. 8. 2021) s odůvodněním, že žalobce vykonával pro žalovanou od roku 1998 činnost výhradního pojišťovacího agenta, a to konkrétně pro [právnická osoba], jakožto pojišťovnu, naposledy na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 1. 2019 uzavřené se spol. [právnická osoba], která zanikla fúzí sloučením s přechodem veškerého jmění na [právnická osoba], tedy žalovanou. Spol. [právnická osoba], převedla pojistný kmen na spol. [právnická osoba], nyní s názvem [právnická osoba] Naposledy byla činnost žalobce vykonávána pro [právnická osoba], žalobce však vychází z 22 let trvajícího vztahu s přechozími subjekty, zejména [právnická osoba] Žalobce svou činnost vykonával řádně, byl jedním z nevýkonnějších agentů, za což byl žalovanou v průběhu trvání smluvního vztahu opakovaně odměňován, a to finančně, materiálně i slovně. Žalobce svou činnost propagoval prostřednictvím inzerce, nejprve v knižní, a poté internetové formě ve Zlatých stránkách. Žalobce taktéž užíval od roku 2004 a následně od roku 2009 ke své činnosti vůz s logem pojišťovny. Žalobce v roce 2019 úspěšně složil závěrečnou zkoušku na investice I a taktéž v roce 2020 odbornou zkoušku VII na prodej neživotního a životního občanského pojištění, tedy měl nad rámec zákonem požadovaných osvědčení též další doklady o nadstandardním vzdělání. Žalobce u žalované dosáhly nejvyššího, tedy pátého stupně kroků kariéry, a byl mu propůjčen titul„ [anonymizována dvě slova]“, a to již v roce 2004, zároveň dodatky ke smlouvám o obchodním zastoupení byl žalobce žalovanou pověřen vedením agenturní kanceláře. Otevřením agenturní kanceláře žalovaná pověřila jen nejvýkonnější a nejschopnější zprostředkovale, když jim dokonce na tuto činnost poskytovala finanční příspěvky ve formě odměny za vedení této kanceláře. Žalobce dále uzavíral další pojistné smlouvy, a to na podkladě smluv o obchodním zastoupení uzavřených s různorodými dceřinými společnostmi pojišťovny, a činnost i takto nebývalé rozvíjel. Dne 17. 9. 2020 podal žalobce výpověď smlouvy, žalovaná výpověď převzala dne 21. 9. 2020. Dopisem ze dne 8. 10. 2020 žalované výpověď potvrdila, když uzavřela, že účinnost smlouvy končí ke dni 31. 12. 2020 Smluvní vztah mezi žalobcem a žalovanou byl tedy ukončen uplynutím výpovědní doby ke dni 31. 12. 2020, přičemž důvodem výpovědi smlouvy na straně žalobce byl jeho důchodový věk. V souladu s § 2514 občanského zákoníku žalobci náleží tzv. právo na zvláštní odměnu, když žalobce splnil všechny podmínky zákona pro její přiznání. Žalobce vykonával pro žalovanou činnost výhradního pojišťovacího agenta, když za tuto svou činnost významně rozvinul její podnikatelskou činnost a nepochybně získal stovky nových zákazníků. Žalobce vytvořil svou dlouholetou věrnou činností žalované tzv. pojistný kmen významné velikosti a rozsahu, po dobu několika let vedl agenturní kancelář, která vytvořila významně velký objem zákazníků pro žalovanou a přinesla tak žalované značné výhody, které žalovaná pociťuje nepochybně dodnes. V kmeni žalobce se nacházely smlouvy s celkovým plněním za rok 2020 ve výši 7 659 589 Kč s počtem smluv 2132, za rok 2019 ve výši 7 816 887,30 Kč s počtem smluv 2317. Též za minulé roky vzájemné spolupráce se výše kmene žalobce pohybovala vždy v řádu více než 7 000 000 Kč, v letech 2010 2015 pak 8 000 000 Kč. Tento kmen významné velikosti pak žalobce vytvořil pro žalovanou významně rychle, a to samostatně bez převzetí jiných kmenů. V kmeni žalobce byly zahrnuty vždy stovky smluv, z nichž žalované plynulo pojistné hrazené koncovými klienty, o něž žalobce pečoval a jež získával pro žalovanou. Žalobce odhaduje, že takto žalované jím zprostředkování klienti uhradili cirka 140 000 000 Kč na pojistném. Velikost pojistného kmene vytvořeného žalobcem a počty získaných smluv dokládá nejen zisk podstatného počtu nových zákazníků pro žalovanou, ale též význam rozvinutí obchodu žalované, přičemž z takto uzavřených pojistných smluv má žalovaná nepochybně stále významný prospěch, když tito zákazníci žalované stále platí pojistné. Ovšem již sama skutečnost, že kmen je pro žalovanou využitelný co do kontaktu na zákazníky, přináší žalované podstatné výhody nezanedbatelného charakteru. Přiznání zvláštní odměny žalobce je nepochybně spravedlivé, a to zejména vzhledem k výši provize, kterou výpovědí smlouvy žalobce ztratil a která vyplývá z obchodů, jež tvoří pojistný kmen žalobce. Zároveň je tato zvláštní odměna spravedlivá i s ohledem na ustanovení článku XI odst. 3 smlouvy, dle kterého žalobce není oprávněn po dobu dvou let od ukončení činnosti smlouvy vykonávat činnost pojišťovacího zprostředkovatele. Zákon sám ujednání o konkurenční doložce považuje za splnění podmínky § 2514 odst. 1 písm. b) občanského zákon. Důvodem pro ukončení smluvního vztahu se žalovanou byl především vysoký věk žalobce, který se rozhodl požádat o přiznání starobního důchodu, na nejž mu vznikl nárok již dne [datum]. Z důvodu pokročilého věku tak žalobce nemohl dále pokračovat ve své práci pro žalovanou. Na žalobce se proto nevztahuje ustanovení § 2517 občanského zákoníku, stanovící důvody, kdy nelze zvláštní odměnu obchodnímu zástupci přiznat. Žalobce své právo na úhradu zvláštní odměny uplatnil u žalované dopisem ze dne 6. 4. 2021, tento dopisy žalovaná převzala dne 12. 4. 2021, žalobce tedy uplatňuje úrok z prodlení ode dne následujícího, tedy od 13. 4. 2020. Žalovaná na tento dopis reagovala přípisem ze dne 14. 6. 2021, v němž nárok na zvláštní odměnu žalobce jako takový uznala, ovšem ve výši, s níž žalobce nesouhlasí. Nárok žalobce na zvláštní odměnu je tedy dán a je mezi stranami nesporný! Na tento dopis žalobce reagoval sdělením, že nesouhlasí s žalovanou určenou výší zvláštní odměny, a předžalobní výzvou vyzval žalovanou k úhradě zvláštní odměny ve smyslu § 142a o. s. ř. Do dnešního dne však žalovaná ničeho neuhradila, ačkoliv žalobci sdělila, že jeho nárok uznává. Žalobce má za to, že mu svědčí nárok na zvláštní odměnu v plném rozsahu, a to ve výši představující průměrnou roční odměnu žalobce počítanou z ročních odměn získaných u žalované za posledních 5 let činnosti žalobce, tedy za rok 2016, 2017, 2018, 2019 a 2020, když u žalobce není jediný důvod, pro který by bylo možno nárok na zvláštní odměnu jakkoliv krátit.

2. Podáním ze dne 9. 8. 2021, doručeným soudu dne 10. 8. 2021, vzal žalobce žalobu co do částky jistiny ve výši 289 495 Kč zpět, neboť mu tato částka byla žalovanou uhrazena na účet jako neoznačení platba. K tomuto žalobce doplnil, že úhradou části nároku žalovaná uznala nárok žalobce co do důvodu a výše. Žalovaná v dopise ze dne 14. 6. 2021 uznala nárok žalobce na zvláštní odměnu jako takový a nyní po podání žaloby ještě částečně nárok uhradila. Žalovaná provedla úhradu částky 289 495 Kč, tedy částky, která nijak nesouhlasí s částkou, kterou žalovaná uvádí ve svém dopise a kterou jako nárok na zvláštní odměnu žalobci sama uznává, tento krok přitom žalobci nikterak smysluplně neobjasnila. Ze skutečnosti, že uhrazená částka není částkou uváděnou v dopise žalobci, ale částkou zcela jinou, má žalobce za to, že tento krok nelze vyložit jinak, než uznání nároku žalobce částečnou úhradou.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že jí navrhla ve zbylém rozsahu po částečném zpětvzetí zamítnout, a to z následujících důvodů. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce vykonával pro žalovanou činnost pojišťovacího zprostředkovatele, přičemž tento vztah mezi stranami byl naposledy upraven smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 1. 1. 2019. Dne 21. 9. 2020 žalovaná obdržela ze strany žalobce výpověď smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 17. 9. 2020, žalobce jako důvod ukončení vztahu s žalovanou uvedl pokročilý věk a zhoršený zdravotní stav. Dne 8. 10. 2020 zaslala žalovaná žalobci přípis, ve kterém jej informovala o akceptaci výpovědi a odvolání plné moci. Smluvní vztah byl tedy ukončen uplynutím výpovědní doby ke dni 31. 12. 2020. Prostřednictvím přípisu právní zástupkyně ze dne 6. 4. 2021 uplatnil žalobce vůči žalované nárok na úhradu tzv. zvláštní odměny dle § 2514 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a požadoval úhradu zvláštní odměny ve výši 987 487,40 Kč. Na uplatnění tohoto nároku reagovala žalovaná přípisem ze dne 14. 6. 2021, jímž přiznala žalobci nárok na úhradu zvláštní odměny ve výši 296 905 Kč. Právní zástupkyně žalobce s takto stanovenou výší zvláštní měny nesouhlasila a zaslala žalované další přípis, na který žalovaná reagovala přípisem ze dne 29. 6. 2021 a podrobně vysvětlila žalobci, proč považuje takto stanovenou částku za konečnou a spravedlivou ve smyslu občanského zákoníku. Dne 4. 8. 2021 žalovaná uhradila žalobci zvláštní odměnu ve výši 289 495 Kč, tj. přiznanou zvláštní odměnu ve výši 296 905 Kč mínus 7 410 Kč, kterou současně poukázala bezhotovostním převodem na bankovní účet určený žalobcem. Žalovaná na nárok na zvláštní odměnu žalobce započetla částku ve výši 7 410 Kč představující nárok žalované na tzv. vratky na již žalobci vyplacených provizích z důvodu zrušení/storna pojistných smluv zprostředkovaných žalobcem ze strany zákazníků/pojištěných, to vše v souladu se smlouvou o obchodním zastoupení. Se zbývající požadovanou částkou zvláštní odměny ve výši 690 756,77 Kč s příslušenstvím žalobkyně zásadně nesouhlasí, jí přiznanou zvláštní odměnu považuje za konečnou, přiměřeně dostatečnou a spravedlivou ve smyslu občanského zákoníku. Co se týče uznání dluhu částečným plněním, z obsahu vzájemné korespondence účastníků řízení jednoznačně vyplývá vůle žalované, směřující nikoliv k uznání celkové maximální možné zákonné zvláštní odměny, ale toliko k přiznání nároku na zvláštní odměnu ve výši, v jaké mu byla již při podání žaloby ze strany žalované přiznána, tzn. ve výši 296 905 Kč. Žalovaná od počátku přiznala žalobci nárok na náhradu zvláštní odměny v této výši a ve zbylé části požadovaného plnění s tvrzením žalobce od počátku zásadně nesouhlasila a nesouhlasí. Žalovaná má za to, že metodiku výpočtu zvláštní odměny občanský zákoník přímo neuvádí, v § 2515 občanského zákoníku je vymezena (matematicky) pouze horní hranice zvláštní odměny, a to tak, že výše zvláštní odměny nikdy nesmí překročit roční odměnu vypočtenou z ročního průměru odměn získaných obchodním zástupcem během posledních pěti let. Jedná se tedy o ustanovení, které představuje pouze horní mantinel výše zvláštní odměny, v žádném případě se však nejedná o ustanovení, které by určovalo, že zvláštní odměna obchodnímu zástupci má být vyplacena právě v této výši (ve výši 100 % průměrných provizí z posledních pěti let), jak se mylně domnívá žalobce. Nutno zdůraznit, že žalobce vykonával v průběhu trvání smluvního vztahu činnost pro žalovanou na základě smlouvy o obchodním zastoupení za úplatu ve formě provizí/odměn, tedy nikoliv bezplatně, tudíž za odvedenou práci/obchodní činnost byl odměňován průběžně dle sjednané smlouvy podle své výkonnosti. Nárok nyní žalobcem požadovaný má tedy ve své podstatě nikoliv nahrazovat úplatu za poskytovaná plnění ve prospěch žalobce, ale být toliko kompenzací z důvodu ukončení smluvního vztahu za situace, jsou-li naplněny všechny zákonné předpoklady k jeho poskytnutí. Při výpočtu zvláštně změny obchodního zástupce při ukončení smluvního vztahu mezi zastoupenou a obchodním zástupcem je tedy nejdříve zapotřebí zkoumat, zda obchodní zástupce přivedl zastoupenému nové zákazníky a zda má zmocnitel nadále podstatné výhody z obchodu s těmito zákazníky. Je tedy nutné zabývat se tím, kolik zákazníků, respektive nových obchodů obchodní zástupce zprostředkoval, i tím, jaký byl v čase následný vývoj těchto výhod pro zastoupeného, a to včetně vývoje po skončení smluvního vztahu mezi stranami. Důležitým kritériem při výpočtu této zvláštní odměny je i to, o jakou částku na provizích obchodní zástupce ukončením smluvního vztahu přichází, tedy zkoumat, jaká částka by obchodnímu zástupci náležela, pokud by nadále vykonával zprostředkovatelskou činnost pro zastoupeného. Druhým stěžejním hlediskem je pak hledisko spravedlnosti této odměny, a to ve vztahu k oběma stranám obchodního zastoupení. Korektiv spravedlnosti je pak zapotřebí zkoumat s ohledem na všechny okolnosti jednotlivého případu, zejména právě na provize, o které obchodní zástupce přichází, ujednání či nesjednání konkurenční doložky atd. Třetím posledním kritériem je, že tato částka nikdy nesmí přesáhnout částku roční odměny, která se vypočte jako roční průměr odměn získaných obchodním zástupcem během posledních pěti let. Z administrativních záznamů žalované vyplývá, že pojistný kmen žalobce měl/má po skončení smluvního vztahu klesající tendenci, když bezprostředně po ukončení smluvního vztahu, respektive ještě před tím, pojistný kmen ve zprávě žalobce významně klesl. Z uvedeného vyplývá, že žalobce sice získal pro žalovanou nové zákazníky, avšak ještě za trvání smluvního vztahu měl pojistný kmen klesající tendenci a bezprostředně po ukončení smluvního vztahu se tento kmen podstatně snížil, což má za následek, že se žalované zmenšily výhody, které jí nadále z pojistného kmene plynou a které jsou jedním z podstatných hledisek při výpočtu zvláštní změny obchodního zástupce. Rozhodující hledisko pro výpočet zvláštní odměny obchodního zástupce, tedy hledisko provizí poskytnutých žalobci v posledních pěti letech, pak vypovídá taktéž o značném poklesu jak pojistného kmene, tak stěžejních provizí získávaných žalobcem, což zcela nesporně vypovídá jednak o snížení aktivity v získávání nových zákazníků, respektive nových pojistných smluv, když podíl provizí na nově uzavřených smlouvách klesl ze 40 % na pouhých 20 %, jednak to vypovídá rovněž o ztrátě stávajících klientů, které žalobce získal v předchozích letech. Rovněž žalovaná poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž dovodila, že výše zvláštní odměny, o kterou obchodní zástupce přichází, činí v tomto případě maximálně 564 884 Kč, rovnající se poslední tzv. pečovatelské provizi za poslední rok vzájemné obchodní spolupráce, a to dokonce za předpokladu, že by žádná ze smluv nebyla v následujícím období ukončena, což je absolutně nereálné, když z výše uvedeného vyplývá jednoznačně pokles provizí pojistného kmene žalobce. Žalobce do svého výpočtu zvláštní odměny započítává nesprávně i uzavírací/získatelské provize, popřípadě i další plnění nesouvisející přímo s uzavřenými obchodními vztahy. Takový výpočet je v přímém rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Ve smyslu výše uvedené metodiky tak maximální možná hranice zvláštní odměny a obchodního zástupce ve smyslu § 2515 občanského zákoníku odpovídá maximální částce 578 069 Kč (součtem pečovatelských provizí za posledních 5 let trvání vztahu dosáhneme částky 2 890 345 Kč a tuto částku vydělíme pěti lety). Tato částka pak navíc představuje pouze horní hranici, kterou tato zvláštní odměna nemůže překročit, ale následně musí být podrobena dalšímu korektivu, a to s ohledem na pokles pojistného kmene po rozvázání smluvního vztahu (zde konkrétně o 13 %) a tím snížení výhod, které žalovaná profituje po skončení vzájemného vztahu, jakož i nesjednání konkurenční doložky a dalších faktorů. Ve smlouvě o obchodním zastoupení upravující vztah mezi žalobcem a žalovanou ze dne 1. 1. 2019 konkurenční doložka absentuje, ujednání v článku XI odst. 3 smlouvy o obchodním zastoupení nebrání pojišťovacímu zprostředkovateli vykonávat činnost, jež má soutěžní povahu vůči žalované, jakožto jeden z podstatných znaků konkurenční doložky, ale omezuje se pouze na to, že obchodní zástupce nemůže vykonávat činnost jen a pouze vůči klientům, jejich smlouvy se nacházejí v pojistném kmeni svěřeném do péče obchodnímu zástupci. Žalobce tak nic nebránilo a nebrání vykonávat činnost pojišťovacího zprostředkovatele u konkurence. Pokud navíc vypověděl žalobce smluvní vztah z důvodu věku a zdravotního stavu, lze uzavřít, že činnost pojišťovacího zprostředkovatele z důvodu vysokého věku vykonávat již nechce či nemůže. Žalovaná tak trvá, že částka poskytnutá žalobci ve výši 296 905 Kč představuje spravedlivou dostatečnou výši zvláštní odměny obchodního zástupce. Tato částka představuje 51 % maximální možné výše zvláštní odměny stanovené zákonem. S ohledem na pokles pojistného kmene v průběhu posledních let trvání vzájemného vztahu a zejména pokles pojistného kmene po jeho skončení, dále na v posledních letech značně klesající tendenci nových zákazníků, které žalobce přiváděl, a tedy na pokles nově uzavíraných smluv, a dále s přihlédnutím k absenci konkurenční doložky, se jeví takto vypočtená odměna jako zcela spravedlivá a odpovídající dikci zákona i korektivu spravedlnosti. K požadavku žalobce na přiznání náhrady nákladů řízení i v rozsahu částečného zpětvzetí žalovaná uvedla, že žalobce dne 19. 7. 2021 podal žalobu i v rozsahu následně obratem vyplacené částky ve chvíli, kdy mezi stranami probíhalo jednání o výši zvláštní odměny obchodního zástupce, a ve chvíli, kdy bylo zřejmé, žalované částku ve výši 266 905 Kč (jako nárok na zvláštní odměnu) žalobci přiznala (dopisem ze dne 14. 6. 2021, žalobci doručeným dne 30. 6. 2021) a dala pokyn k jejímu uhrazení. Toto jednání považuje žalovaná za zcela účelové, motivované pouze a jen snahou o navýšení nákladů soudního řízení.

4. K tomuto žalobce uvedl, že má za to, že v jeho případě jsou naplněny podmínky pro výplatu maximální výše zvláštní odměny tak, jak tuto definuje zákon. Částka, kterou žalobce od žalované obdržel, rozhodně neodpovídá kritériu spravedlnosti, je v porovnání se stavem práce žalobce pro žalovanou až výsměchem a rozhodně neodpovídá stavu současných judikatorních závěrů. Žalobce souhlasí se žalovanou pouze potud, že výpočet částky zvláštní odměny zákon nestanoví a je nutné tento provádět v závislosti na judikatorní závěry soudu a taktéž v souladu s judikaturou evropskou, která primární právo obchodního zástupce na zvláštní odměnu do našeho právního řádu přinesla. Žalobce rovněž souhlasí se žalovanou, že je nutno postupovat tak, že nejprve je nutné vyčíslit výhody zmocnitele vyplývající z obchodu se zákazníky, které získal obchodní zástupce, dále určit, zda částka, ke které se dospělo na základě výše uvedených kritérií, je spravedlivá s ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu, a ve třetí fázi uplatnit na částku odškodnění maximální hranici. Žalobce k první fázi uvedl, že sama žalovaná nesporuje, že žalobce získal žalované nové zákazníky a významně rozvinul obchod se zákazníky stávajícími, když nárok žalobce na zvláštní odměnu jako takový uznala. Pouhým nahlédnutím do kmene žalobce je seznatelné, že žalobce přenechal žalované kmen s ročním pojistným plněním ve výši mnoha milionů korun, kdy se jedná o kmen stabilní, neklesající ve svém objemu a v zásadě diverzifikovaný co do druhu smluv. Tento kmen žalobce vybudoval zcela sám, nikdy od žalované nedostal do správy či do pečování žádné smlouvy jako jiní zprostředkovatelé. Kmen takovéto velikosti je zásadní majetkovou hodnotou, kterou žalobce pro žalovanou vybudoval. I přesto si žalobce troufá tvrdit, že poklesy nejsou tak zásadního charakteru, jak uvádí žalovaná, když i mnoho měsíců po jeho odchodu by se v jeho kmeni nacházely nadále smlouvy s celkovým plněním cirka 7 000 000 Kč. Navíc poklesy kmene tak, jak tyto zobrazuje žalovaná, nejsou dle žalobce relevantní, neboť žalovaná ve své tabulce nikterak neuvádí fakt, že sama žalovaná odebrala z kmene žalobce ještě v prosinci roku 2020 smlouvy v celkové hodnotě 1 356 728 Kč a tyto převedla jinému pečovateli, již je tak neoznačuje jako výhodu získanou pro ni žalobcem. Žalobce si naopak troufá tvrdit, že pokud o jeho smlouvy po jeho odchodu není pečováno, či o ně není pečováno řádně, je pokles pojistného o pouhých 13 % nepatrný a dokládá jedině fakt, že kmen, který žalobce žalované zanechal, je trvalý a jedná se o významnou majetkovou hodnotu. Pokud pak jde o samotný pokles kmene, pak žalobce namítá, že na kmen po svém odchodu již nemá a nemůže mít žádný vliv, a neví, jak je o jeho smlouvy dále žalovanou pečováno, zda vůbec. K druhé fázi – hledisku ekvity – žalobce uvedl, že to, jaké provize obchodní zástupce ztrácí, je nutné zohlednit i při zohlednění závěrů o tom, zda je částka zvláštní odměny pro zástupce spravedlivá, když ovšem ani tato částka není sama o sobě jediným korektivem oné spravedlnosti výplaty nároků. Žalovaná opět nesprávně tuto spravedlnost omezuje na pouhou ztrátu budoucích provizí jako takovou, nicméně opět dle judikatury je nutné zohledňovat v tomto směru i další skutečnosti. V rámci tohoto hlediska je nutno zohledňovat mimo jiné i důchodový věk žalobce a vztahovat toto k výši starobního důchodu, jež bude nadále žalobci vyplácen. Dále je hledisko ekvity nutné spatřovat i v tom, že celková doba vztahu žalobce k žalované činí 20 let, když za tuto dobu žalobce provozoval celkem 12 let pro žalovanou agenturní kancelář a věnoval se tak i náhodným zákazníkům, majícím zájem o produkty žalované, když za tuto činnost nedostával zhola žádnou odměnu. Žalobce byl rovněž za svou činnost opakovaně odměňován a chválen. V rámci hlediska ekvity je rovněž nutno zohlednit soustavné prezentování žalované žalobcem, uzavírání dalších pojistných smluv s různorodými dceřinými společnostmi žalované a odebrání smluv z pojistného kmene žalobce v prosinci roku 2020 a jejich převedení jinému zprostředkovateli. V neposlední řadě je nutné zásadně zohlednit, že ve smlouvě o obchodním zastoupení je ujednána konkurenční doložka, kterou je taktéž nutno v souladu s kolektivem ekvity brát v potaz a o níž žalovaná chybně uvádí, že ve smlouvě absentuje. Závěry žalované o tom, že zde nejsou dány podmínky pro právo na zvláštní odměnu ve výši uváděné žalobcem, nejsou správné, naopak žalovaná záměrně vyzdvihuje negativní skutečnosti, jež doprovázely vzájemnou spolupráci stran, bezdůvodně práci žalobce pro žalovanou znehodnocuje a bagatelizuje. Žalobce byl extrémně výkonný a nadstandardní agentem a měl by být za tuto svou roky trvající plodnou práci pro žalovanou náležitě oceněn. Žalobci není jasné, jak žalovaná dospívá k závěru o tom, že by částka jemu žalovanou vyplacena představovala 51 % maximální možné výše provize. Maximální výše provize částky, jež vypočetl žalobce, a žalovanému z této uhradila ani ne třetinu, tedy závěry žalované o této procentní výši jsou zhola nesmyslné. Následně žalobce předstřel způsob výpočtu odměny. Dále žalobce doplnil, že do výpočtu celkově vyplacených odměn za posledních 5 let, z nichž se určuje výše zvláštní odměny jako takové, je nutno zahrnout veškeré vyplacené odměny, tedy i odměnu za provoz agenturní kanceláře, která byla pravidelně žalobci vyplácena.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

6. Žalobce a právní předchůdce žalované [právnická osoba] si za účasti [právnická osoba] dne 1. 1. 2019 ujednali, že žalobce jako pojišťovací zprostředkovatel bude v rámci kontinuity předchozí spolupráce s [právnická osoba] zprostředkovávat uzavírání pojistných smluv s třetími osobami výhradně pro právního předchůdce žalované a zprostředkovávat smlouvy o finančních službách uzavíraných mezi partnery a třetími osobami a dále bude pečovat o pojistný kmen a portfolio smluv o finančních službách a poskytovat odbornou péči klientům a právní předchůdce žalované zaplatí přímo žalobci za tuto činnost odměnu, a to zejména za zprostředkování obchodů uzavírací provizi a za péči o pojistný kmen pečovatelskou provizi a dále na základě uvážení i jiné finanční částky ve výši stanovené právním předchůdcem žalované, na které nevzniká nárok dle smlouvy, přičemž výše odměny, formu, vznik a zánik nároku, způsob a termín výplaty měly stanovit obchodní podmínky. Dále se žalobce zavázal, že nebude po dobu dvou let po ukončení smlouvy oslovovat klienty právního předchůdce žalované a partnery, zejména pak ty, jejichž pojistné smlouvy nebo smlouvy o finančních službách byly žalobci svěřeny dle smlouvy do péče, s nabídkou jakýchkoli finančních, zejména pak pojistných, produktů konkurence (zjištěno ze smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 1. 1. 2019). Dodatkem [číslo] ze dne 1. 1. 2019 právní předchůdce žalované pověřil žalobce rovněž vedením agenturní kanceláře [adresa] [anonymizována tři slova] [obec] (zjištěno z dodatku [číslo] ze dne 1. 1. 2019). Žalobci náležela v souladu s interním předpisem právního předchůdce žalované Provizní podmínky výhradních pojišťovacích agentů zejména uzavírací provize za řádné uzavření pojistné smlouvy, která je uzavřena jako nová, a to za první pojistné období, a pečovatelská provize za trvalou péči o klienta, a to od druhého roku trvání pojistné smlouvy z pojistných smluv patřících do pojistného kmene, které byly pojišťovacímu zprostředkovateli svěřeny do péče, pokud bylo uhrazeno pojistné včetně vedlejších poplatků za celé pojistné období a za předchozí pojistná období v plné výši. Pečovatelská provize náležela pouze do zániku pojištění z jakéhokoli důvodu. Interním předpisem byla stanovena metodika výpočtu dané provize u jednotlivých pojistných produktů (zjištěno z interního předpisu, provizních podmínek výhradních pojišťovacích agentů platných od 1. 11. 2015). Ke dni 7. 3. 2002 dosáhl žalobce u právního předchůdce žalované pozice samostatný reprezentant, ke dni 11. 2. 2004 nejvyšší pozice generální reprezentant (zjištěno listin vytištěných z interního systému žalované ohledně postupu v kariérním systému žalované). Žalobce získal v roce 2013 1. místo v soutěži Obchodník měsíce v kategorii majetek (zjištěno z ocenění 1. místo obchodník měsíce), v roce 2014 obdržel jako ocenění zájezd na hory na týden do Rakouska v hodnotě 39 200 Kč (zjištěno z předávacího protokolu na nefinanční plnění pro VPA ze dne 19. 8. 2014) a v roce 2016 byl vyhodnocen mezi seniory jako 36. nejlepší pojišťovací agent (zjištěno z vyhodnocení za rok 2016 Liga mistrů – Senioři). Nejméně od r. 2010 žalobce inzeroval ve Zlatých stránkách agenturu žalované [adresa] [anonymizována dvě slova] (zjištěno ze smlouvy o zveřejnění inzerce z roku 2009 a skenů příslušných reklam uveřejněných ve Zlatých stránkách). Žalobce složil v září 2018 odbornou zkoušku pro základní stupeň odborné způsobilosti pojišťovacího zprostředkovatele/samostatného likvidátora pojistných událostí (zjištěno z osvědčení o základním kvalifikačním stupni odborné způsobilosti ze dne 25. 9. 2018). Žalovaná e-mailem ze dne 3. 7. 2020 sdělila, že s ohledem na propad způsobený pandemií COVID-19 stabilizuje kroky kariéry pro obchodníky a kategorie agenturních kanceláří nejméně do 30. 10. 2020 ve stavu ke dni 30. 4. 2020 (zjištěno z e-mailové komunikace z 3. 7. a 14. 10. 2020).

7. Žalobci byl již ode dne [datum] přiznán starobní důchod (zjištěno z rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [rok]). Žalobce dne 17. 9. 2020 zaslal žalované po 22 letech spolupráce výpověď smlouvy o obchodním zastoupení především z důvodu pokročilého věku, s tím souvisejícího odchodu žalobce do starobního důchodu a zhoršeného zdravotního stavu (zjištěno z výpovědi smlouvy o obchodním zastoupení včetně dodejky), žalovaná na to reagovala dopisem ze dne 8. 10. 2020 tak, že bere na vědomí výpověď smlouvy a souhlasí s tím, že účinnost smlouvy končí ke dni 31. 12. 2020, přičemž k tomuto datu žalovaná rovněž odvolává žalobci plnou moc (zjištěno z odpovědi – ukončení smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 8. 10. 2020). Dopisem ze dne 6. 4. 2021, doručeným žalované dne 12. 4. 2021, uplatnil žalobce u žalované nárok na zvláštní odměnu dle § 2514 a násl. zákona č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. z.“), a to ve smlouvě ve výši 978 487,40 Kč i s ohledem na tvrzenou existenci konkurenční doložky. Tuto částku měla žalovaná uhradit žalobci nejpozději do sedmi dnů od obdržení dopisu (zjištěno z dopisu žalobce – uplatnění práva na zvláštní odměnu ze dne 6. 4. 2021 včetně dodejky). Na to žalovaná odpověděla dne 14. 6. 2021 tak, že dospěla k závěru, že žalobci svědčí právo na zvláštní odměnu, a na základě své metodiky pro výpočet výše zvláštní odměny stanovila výši na částku 296 905 Kč, která je s ohledem na přínos žalované z žalobcem zprostředkovaných obchodů spravedlivá (zjištěno z odpovědi žalované ze dne 14. 6. 2021). Žalobce zareagoval dopisem ze dne 1. 7. 2021 tak, že se stanovenou výší nesouhlasí, a vyzval žalovanou k doplacení částky 681 582,40 Kč s tím, že daný dopis je zároveň předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. (zjištěno z nesouhlasu s výší práva na zvláštní odměnu – předžalobní výzvy ze dne 1. 7. 2021). Na to žalovaná uvedla, že požadavek na doplacení zvláštní odměny považuje za bezpředmětný, neboť základem pro výpočet zvláštní odměny byly pouze následné odměny za správu části pojistného kmene [právnická osoba], jelikož se jedná o odměny dle smlouvy, které žalobce ztrácí. Zároveň žalovaná konstatovala, že část pojistného kmene ve správě žalobce byla v průběhu posledního roku spolupráce stabilní (zjištěno z dopisu žalované ze dne 29. 6. 2021). Dopisem ze dne 5. 1. 2022 vyzvala žalovaná žalobce k zaplacení pohledávky z titulu storna provize ve výši 3 970 Kč nejpozději do 7. 2. 2022, a to ze smluv uvedených v připojené tabulce (zjištěno z výzvy k zaplacení ze dne 5. 1. 2022 včetně připojené tabulky), načež žalobce tuto pohledávku žalované dne 2. 2. 2022 uhradil (zjištěno z výpisu z účtu žalobce u [anonymizována dvě slova] ze dne 5. 4. 2022 k částce zaúčtované dne 2. 2. 2022).

8. Ke dni 30. 4. 2011 pečoval žalobce o pojistný kmen, v němž se nacházelo 2 149 smluv, z nichž bylo hrazeno roční netto pojistné v celkové výši 10 415 141,69 Kč (zjištěno z inventury pojistného kmene pro obchodní službu ze dne 19. 5. 2011). Ke dni 30. 4. 2014 pečoval žalobce o pojistný kmen, kde se nacházelo 2 340 smluv, z nichž bylo hrazeno roční netto pojistné v celkové výši 9 575 944,11 Kč (zjištěno z inventury pojistného kmene pro obchodní službu ze dne 12. 5. 2014). Ke dni 30. 4. 2015 pečoval žalobce o pojistný kmen, kde se nacházelo 2 368 smluv, z nichž bylo hrazeno roční netto pojistné v celkové výši 9 372 347,84 Kč (zjištěno z inventury pojistného kmene pro obchodní službu ze dne 13. 5. 2015). Ke dni 31. 1. 2018 pečoval žalobce o pojistný kmen, kde se nacházelo 2 538 smluv, z nichž bylo hrazeno roční netto pojistné v celkové výši 9 472 516,70 Kč (zjištěno z inventury pojistného kmene pro obchodní službu ze dne 15. 2. 2018). Ke dni 30. 11. 2019 pečoval žalobce o pojistný kmen, kde se nacházelo 2 325 smluv, z nichž bylo hrazeno roční netto pojistné v celkové výši 7 848 743,70 Kč (zjištěno ze sestavy REP 232 kmen ze dne 4. 12. 2019). Ke dni 31. 12. 2019 pečoval žalobce o pojistný kmen, kde se nacházelo 2 317 smluv, z nichž bylo hrazeno roční netto pojistné v celkové výši 7 816 887,30 Kč. V pojistném kmeni se nacházely k tomuto datu smlouvy z více jak 20 odvětví, z nichž některé byly uzavřeny již v roce 1998, část z nich trvala více jak 10 let, podstatná část více jak 5 let, avšak významná část smluv byla uzavřena rovněž v posledních třech letech před vyhotovením výpisu (zjištěno ze sestavy REP 232 kmen ze dne 8. 1. 2020). Za rok 2016 splnil žalobce plán na 147 %, hrubý nárůst produkce činil 2 376 889 Kč, čistý nárůst činil 576 348 Kč. Za rok 2017 plnil žalobce plán na 118 %, hrubý nárůst produkce činil 1 919 453 Kč, čistý nárůst činil - 376 868 Kč (zjištěno z tabulky nárůstů za roky 2016 – 2017). Za rok 2019 činil hrubý nárůst produkce 1 105 746 Kč, storno 1 343 617 Kč, nettoprodukce činila 10 015 Kč. Za rok 2020 došlo k převodu části pojistného kmene žalobce, a to 233,79 ks v hodnotě 1 356 728 Kč. Hrubý nárůst v tomto roce činil 850 666 Kč, storno 1 431 139 Kč (zjištěno z tabulky nárůstů, storen, změn a netto produkce pro žalobce za rok 2019 a 2020).

9. Hodnota kmene žalobce, tj. výše ročního netto pojistného, k 31. 10. 2016 činila 8 485 617 Kč, k 31. 10. 2017 činila 8 127 111 Kč, k 31. 10. 2018 činila 8 002 988 Kč, k 31. 10. 2019 činila 7 882 969 Kč a k 31. 10. 2020 činila 7 637 279 Kč (zjištěno z tabulky žalované –grafického přehledu vývoje pojistného kmene žalobce za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2020 a ročních provizí za roky 2016 – 2020 včetně průměrné roční provize za 5 let). Výše roční provize žalobce za rok 2016 činila 898 700 Kč, za rok 2017 činila 953 083 Kč, za rok 2018 činila 848 005 Kč, za rok 2019 činila 887 715 Kč a za rok 2020 činila 714 759 Kč (zjištěno z tabulky žalované – souhrnného přehledu provizí získatelských a pečovatelských vyplácených žalobci v období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2020). Z toho byla v roce 2016 vyplacena pečovatelská provize ve výši 570 064 Kč a uzavírací/získatelská provize ve výši 328 636 Kč, v roce 2017 pečovatelská ve výši 571 224 Kč a uzavírací ve výši 381 859 Kč, v roce 2018 pečovatelská ve výši 569 199 Kč a uzavírací ve výši 278 806 Kč, v roce 2019 pečovatelská ve výši 655 949 Kč a uzavírací ve výši 231 766 Kč a v roce 2020 pečovatelská ve výši 564 918 Kč a uzavírací ve výši 149 841 Kč (zjištěno z tabulky žalované – přehledu žalobci vyplacených provizí za rozhodné období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2020 a rozpadem na provize získatelské a provize pečovatelské, a souhrnný přehled těchto druhů provizí za jednotlivé roky). Žalobci byla v letech 2016 až 2020 vedle provize vyplácena rovněž odměna za provoz agenturní kanceláře a občasné jiné odměny. Celková odměna vyplacená žalobci za rok 2016 činila 1 007 627 Kč, za rok 2017 činila 1 060 597 Kč, za rok 2018 činila 917 461 Kč, za rok 2019 činila 891 553 Kč a za rok 2020 činila 876 235 Kč (zjištěno z provizních listin za měsíce prosinec 2015 až listopad 2020). V roce 2021 byly žalobci uhrazeny žalovanou doplatky provizí, a to dne 20. 1. 2021 ve výši 15 125 Kč, dne 5. 2. 2021 ve výši 62 364 Kč a dne 5. 3. 2021 ve výši 2 353 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalobce u [anonymizována dvě slova] ze dne 5. 4. 2022 k částce zaúčtované dne 20. 1. 2021, 5. 2. 2021 a 5. 3. 2021). Hodnota původního pojistného kmene žalobce, tj. výše ročního netto pojistného, k 31. 10. 2020 činila 7 637 279 Kč, k 31. 12. 2020 činila 7 547 965 Kč, v průběhu roku 2021 postupně klesala, až k 31. 12. 2021 činila 5 246 136 Kč a po již pouze mírném poklesu k 28. 2. 2022 činila 5 093 449 Kč (zjištěno z tabulky žalované – vývoje pojistného kmene po ukončení smluvního vztahu s žalobcem, tj. po 1. 1. 2021). Z tohoto pojistného kmene by dle žalované žalobci příslušela v roce 2021 pečovatelská provize z pojistných smluv v hodnotě 3 365 732 Kč v celkové výši 324 145 Kč a za první tři měsíce roku 2022 pečovatelská provize z pojistných smluv v hodnotě 683 571 Kč v celkové výši 65 783 Kč (zjištěno z tabulky č. 5 žalované – modelace příjmů pečovatelských provizí za rok 2021 a 1. kvartál roku 2022 za předpokladu péče o daný kmen žalobcem a doplněné tabulky č. 5 obsahující přehled všech aktivních pojistných smluv žalované, ze kterých byla vypočítávána pečovatelská provize žalobce za předpokladu, že by byl i nadále obchodním zprostředkovatelem žalované).

10. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud provedl dokazování dopisem ze dne 14. 12. 2020, avšak tento důkaz soud nehodnotí, neboť není podstatný pro rozhodnutí v tomto sporu, jelikož se jedná o dopis obecný, nejedná se o pochvalu, resp. hodnocení činnosti pouze žalobce. Dále soud neprovedl navrhovaný výslech žalobce, neboť ho považoval za nadbytečný a žalobce na něm netrval.

11. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

12. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

13. Žalobce vykonával pro žalovanou a její právní předchůdce na základě smluvních ujednání po 22 let činnost výhradního pojišťovacího zprostředkovatele spočívající v uzavírání pojistných smluv s třetími osobami výhradně pro žalovanou nebo právního předchůdce žalované a smluv o finančních službách uzavíraných mezi partnery žalované nebo jejích právních předchůdců a třetími osobami, péči o pojistný kmen a portfolio smluv o finančních službách a poskytování odborné péče klientům žalované, za což žalovaná a její právní předchůdci hradili žalobci odměnu, zejména za zprostředkování obchodů uzavírací provizi a za péči o pojistný kmen pečovatelskou provizi a taktéž odměnu za vedení agenturní kanceláře a další mimořádné odměny. Žalobce se rovněž zavázal, že nebude po dobu dvou let po ukončení smlouvy oslovovat klienty žalované a jejích právních předchůdců a partnery s nabídkou jakýchkoli finančních produktů konkurence. Žalobce dosáhl u žalované nejvyšší pozice mezi pojišťovacími zprostředkovateli a byl za svou práci pro žalovanou a její právní předchůdce opakovaně dobře hodnocen. Žalobce v září 2020 vypověděl smlouvu s žalovanou z důvodu pokročilého věku, odchodu do starobního důchodu, který mu příslušel již od roku [rok], a zhoršeného zdravotního stavu, což žalovaná přijala, smluvní vztah skončil k 31. 12. 2020. Žalobce v dubnu 2021 uplatnil u žalované nárok na zvláštní odměnu dle § 2514 o. z. ve výši 978 487,40 Kč, žalovaná však dopisem doručeným žalobci dne 30. 6. 2021 souhlasila pouze s vyplacením odměny ve výši 296 905 Kč, dne 4. 8. 2021 uhradila žalobci částku 289 495 Kč.

14. Žalobce vytvořil pro žalovanou pojistný kmen, který již v roce 2011 čítal 2 149 smluv s roční netto výší pojistného 10 415 141,69 Kč, k 30. 12. 2019 činila hodnota kmene v podobě tohoto pojistného z 2 317 smluv celkem 7 816 887,30 Kč a k 31. 10. 2020 činila 7 637 279 Kč, z toho příslušela provize ze smluv v hodnotě pojistného v roce 2021 ve výši 3 365 732 Kč. Hodnota původního pojistného kmene žalobce, tedy smluv, které byly původně k 31. 10. 2020 v pojistném kmeni žalobce, poklesla do 28. 2. 2022 o 33 %, ke konci roku 2021 a na počátku roku 2022 však byl již tento pokles stabilizovaný. Za rok 2020 příslušela žalobci pečovatelská provize v celkové výši 564 918 Kč. Průměrná celková roční výše odměn žalobce včetně doplatků a odměny za provoz agenturní kanceláře vyplacených mu za roky 2016 až 2020 činila 950 694 Kč.

15. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

16. Dle § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

17. Předně soud uvádí, že plnění poskytnuté žalovanou, tj. zaplacení částky 289 495 Kč, nelze považovat za uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. Jak plyne z provedeného dokazování, mezi účastníky probíhala komunikace, v níž zejména diskutovali výši zvláštní odměny, která by měla žalobci náležet. Žalovaná od počátku, kdy žalobce u ní nárok na zaplacení zvláštní odměny uplatnil, odmítala zaplacení celé částky, kterou žalobce požadoval, naopak akceptovala písemně pouze částku 296 905 Kč. Je tak zřejmé, že nárok ve výši, kterou uplatňoval žalobce, neuznala a neměla v úmyslu nad rámec částky 296 905 Kč žalobci plnit. Není pak nutné, aby své námitky vůči výši nároku uplatněnému žalobcem opakovala i poté, co na nárok plnila v mantinelech, které dříve žalobci sdělila. Z okolností tak nelze usuzovat, že poskytnutým plněním žalovaná uznala zbytek dluhu. Již Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1336/2010, konstatoval:„ Uplatnil-li dlužník vůči části pohledávky námitky a později zaplatil pouze část této pohledávky, nelze jen proto, že po zaplacení části pohledávky neopakoval tyto námitky, dovozovat, že zaplacením části pohledávky došlo k uznání zbytku závazku konkludentním způsobem.“ Tomu odpovídá i situace v této věci, soud proto uzavírá, že k uznání závazku dle § 2054 odst. 2 o. z. nedošlo.

18. Dle § 2483 odst. 1 o. z. se smlouvou o obchodním zastoupení obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

19. Dle § 2514 odst. 1 o. z., zanikne-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na zvláštní odměnu, pokud a) zastoupenému získal nové zákazníky nebo významně rozvinul obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud z těchto obchodů podstatné výhody a b) placení zvláštní odměny je s ohledem na všechny okolnosti případu spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují i případné ujednání nebo neujednání konkurenční doložky.

20. Dle § 2515 věty prvé o. z. výše zvláštní odměny nesmí překročit roční odměnu vypočtenou z ročního průměru odměn získaných obchodním zástupcem během posledních pěti let.

21. Dle § 2518 odst. 1 o. z. si strany mohou ujednat, že obchodní zástupce po zániku obchodního zastoupení nesmí na určeném území nebo vůči určenému okruhu osob na tomto území vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání zastoupeného, zejména tu činnost, kterou při obchodním zastoupení vykonával pro zastoupeného.

22. Soud konstatuje, a mezi účastníky to rovněž bylo nesporné, že žalobce a žalovaná, resp. její právní předchůdce uzavřeli smlouvu o obchodním zastoupení ve smyslu § 2483 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, na základě níž vykonával žalobce pro žalovanou do konce roku 2020 činnost pojišťovacího zprostředkovatele, za což mu žalovaná poskytovala příslušnou odměnu, zejména uzavírací/získatelské provize za uzavírání nových smluv a pečovatelské provize za péči o pojistný kmen sestávající se smluv s klienty žalované nebo jejích partnerů již uzavřených. Taktéž bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce ukončil svůj smluvní vztah s žalovanou výpovědí, pročež tento smluvní vztah skončil ke dni 31. 12. 2020.

23. Taktéž bylo mezi účastníky nesporné, že žalobci v důsledku dlouhodobé činnosti pro žalovanou a její právní předchůdce a v důsledku toho, že ukončil smluvní vztah s žalovanou z důvodu pokročilého věku a zhoršeného zdravotního stavu, vznikl nárok na tzv. zvláštní odměnu dle § 2514 odst. 1 o. z. Soud k tomuto pouze uvádí, že žalobce vykonával činnost pro žalovanou nebo její právní předchůdce přes 20 let a žalovaná netvrdila naplnění žádné z podmínek dle § 2517 o. z., pro něž by byl vznik nároku na zvláštní odměnu u žalobce vyloučen, ani uplatnění nároku po uplynutí prekluzivní lhůty dle § 2516 o. z. Lze tak konstatovat, že s ohledem na důvody, pro něž došlo k zániku smluvního vztah mezi žalobcem a žalovanou v důsledku výpovědi žalobce jako obchodního zástupce, žalobci vznikl nárok na zvláštní odměnu ve smyslu § 2514 a násl. o. z.

24. Mezi účastníky však byla sporná výše daného nároku, tedy v jaké výši přísluší žalobci tato zvláštní odměna. Jak oba účastníci taktéž uvedli, zákon kritéria pro výpočet zvláštní odměny přímo nestanoví, je nutno tak při výpočtu vycházet z výkladu daného ustanovení provedeného judikaturou vyšších soudů, zejména Nejvyššího soudu ČR, a taktéž z evropského práva, které představuje podklad pro implementaci daného institutu do českého právního řádu, konkrétně čl. 17 směrnice Rady ze dne 18. 12. 1986, č. 86/653/ EHS, o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců, a jeho výkladu provedeného SD EU (dříve ESD) v rozsudcích ze dne 26. 3. 2009, Turgay Semen, sp. zn. C -348/07, ze dne 23. 3. 2006, Honyvem, sp. zn. C -465/04, ze dne 19. 4. 2018, Conseils et mise en relations (CMR) SARL, sp. zn. C -645/16, a ze dne 7. 4. 2016, Marchon Germany GmbH proti Yvonne Karaszkiewicz, sp. zn. C -315/14. Je však předně nutno připomenout, že„ smyslem odškodnění je peněžité vyrovnání výhody vzniklé na straně zastoupeného, přetrvávající i po ukončení smluvního vztahu a pramenící z dosavadní aktivní činnosti obchodního zástupce, za kterou zastoupený zástupci v důsledku ukončení smluvního vztahu nemusí zaplatit příslušnou odměnu“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 6020/2018).

25. Dle právní úpravy i výše zmíněné judikatury je nutno daný výpočet rozčlenit do tří fází. Nejprve je třeba vyčíslit výhody, které žalované vyplývají z obchodů se zákazníky, které získal žalobce. V druhé fázi je nutno ověřit, zda částka, ke které se dospělo na základě výše uvedených kritérií, je spravedlivá s ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu, zejména s ohledem na ztráty provizí, které vznikly žalobci, a to, zda byla sjednána konkurenční doložka. Ve třetí fázi se aplikuje maximální hranice stanovená v čl. 17 odst. 2 písm. b) směrnice a § 2515 o. z., která se použije pouze tehdy, pokud ji tato částka, která vyplývá z předešlých fází, převyšuje (srov. Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, komentář k ust. § 2515; dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3359/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 6020/2016 atd.). Zjištění maximálního limitu odškodnění je tak jen jedním z kroků při určení výsledné výše odškodnění, a to posledním z nich, bez určení výše základního odškodnění se obejít nelze.

26. Soud tedy nejprve kvantifikoval výhody vzniklé na straně žalované, přetrvávající i po ukončení smluvního vztahu a pramenící z dosavadní aktivní činnosti žalobce, za kterou v důsledku ukončení smluvního vztahu nemusí žalovaná žalobci zaplatit příslušnou odměnu. Tato výhoda je představována pojistným, které bude nadále žalované plynout ze smluv, které žalobce jako obchodní zástupce žalované nebo jejích právních předchůdců se zákazníky jako zprostředkovatel uzavřel, konkrétně pak pojistným ze smluv, z nichž by i nadále žalobci plynuly příslušné odměny, zejména provize. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobce zanechal žalované po svém odchodu pojistný kmen v hodnotě 7 637 279 Kč (ke dni 31. 10. 2020, kdy dosud nedošlo k převodu části kmene na jiné zprostředkovatele), ke dni 31. 12. 2021 pak činila hodnota pojistného kmene 5 246 136 Kč a ke dni 28. 2. 2020 činila 5 093 449 Kč. Z této výše by pak ze smluv s celkovou hodnotou netto ročního pojistného 3 365 732 Kč plynuly žalobci provize i v roce 2021. Tuto poslední hodnotu, tj. 3 365 732 Kč, pak soud považuje za výši výhody, která i nadále přetrvala pro žalovanou poté, co byla smlouva mezi účastníky ukončena, a z níž žalovaná již nemusí žalobci uhradit příslušnou odměnu, tedy za základní hodnotu pro další výpočty.

27. Dále se soud zabýval tím, zda daná výše odpovídá korektivu ekvity, tedy zda se jedná o spravedlivou výši zvláštní odměny vzhledem ke všem individuálním okolnostem daného případu. V tomto bodě je nutno zejména zohlednit provizi, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů se zákazníky, které žalobce získal nebo s nimiž významně rozvinul obchod, přičemž vypočtená provize nemusí být nutně identická s provizí, která byla žalobci vyplacena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 228/2018). Rovněž je nutno v rámci daných okolností posoudit, zda byla sjednána konkurenční doložka.

28. Soud se nejprve zabýval tím, zda byla konkurenční doložka sjednána, přičemž dospěl k závěru, že ustanovení v čl. XI. bodu 3 smlouvy o obchodní spolupráci ze dne 1. 1. 2019 parametry stanovené v § 2518 o. z. naplňuje. Žalobce se zavázal, že nebude po dobu dvou let po ukončení smlouvy oslovovat klienty právního předchůdce žalované a partnery, zejména pak ty, jejichž pojistné smlouvy nebo smlouvy o finančních službách byly žalobci svěřeny dle smlouvy do péče, s nabídkou jakýchkoli finančních, zejména pak pojistných, produktů konkurence. Je zde tedy jasně stanovený okruh osob, vůči němuž nemůže žalobce vykonávat po dobu dvou let činnost soutěžní k činnosti žalované, tedy nabízet finanční, zejména pojistné produkty, a to klienti žalované. Obdobné posouzení učinil ostatně i Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1627/2006, když jako konkurenční doložku ve smyslu tehdy účinného § 672a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, posoudil ustanovení, že se obchodní zástupce„ zavazuje, že po dobu 2 let po zániku výhradního obchodního zastoupení nebude kontaktovat klienty [právnická osoba]“, a spojil s ním právní účinky spravedlivého odškodnění dle § 669 obch. zák.

29. Nyní se soud zabýval konkrétní spravedlivou výší dané odměny zejména s ohledem na výši provizí, které žalobce ztrácí a které by mu jinak byly vyplaceny, a s ohledem na sjednanou konkurenční doložku. V tomto bodě soud vycházel rovněž ze skutečnosti, že žalobce pro žalovanou a její právní předchůdce vykonával činnost po velmi dlouhou dobu, a to 22 let, přičemž pokud vykonával činnost na základě několika navazujících smluv nepřetržitě, považuje se i více smluv pro účely zvláštní odměny za jeden vztah (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4957/2015). Taktéž považoval za nutné zohlednit to, že žalobce byl žalovanou a jejími právními předchůdci dobře hodnocen a za svou činnost několikrát oceněn, zanechal relativně stabilní pojistný kmen o velmi vysoké hodnotě, který vytvořil zcela sám. Naproti tomu soud musel zvážit to, že po ukončení smluvní spolupráce mezi žalobcem a žalovanou, jak bylo doloženo, došlo k úbytku hodnoty pojistného kmene o 33 % v průběhu jednoho a čtvrt roku, zároveň však tento úbytek byl ke konci roku 2021 a počátku roku 2022 již pouze nepatrný a došlo k ustálení hodnoty pojistného kmene. V tomto okamžiku soud pracuje pouze s provizí, která by žalobci skutečně byla dále vyplácena, tj. s provizí pečovatelskou, neboť provize uzavírací/získatelská je vyplácena pouze na počátku zprostředkovaného pojistného vztahu, ale žalobce již žádné nové smlouvy žalované zprostředkovat nemůže. Pro ověření spravedlivé výše zvláštní odměny tak soud kalkuloval s pečovatelskou provizí vyplacenou žalobci v posledním roce jeho smluvního vztahu s žalovanou, tj. v roce 2020, a to s částkou 564 918 Kč, neboť se jedná o výši nejbližší době vydání rozsudku, kdy žalobce ještě pro žalovanou vykonával činnost a úbytek v pojistném kmeni nemohl být případně ovlivněn péčí, ať už dobrou, nebo špatnou, jiného pojistného zprostředkovatele. Tuto výši provize soud s ohledem na sjednanou konkurenční doložku a délku spolupráce mezi žalobcem a žalovanou vynásobil předpokládanou minimální délkou plynutí provize, tj. 5 let. Zároveň výslednou částku 2 824 590 Kč soud ponížil o 33 % její výše, s ohledem na přirozený úbytek hodnoty pojistného kmene žalobce. Soud tedy považoval s ohledem na okolnosti dané věci za maximální a spravedlivou výši odměny částku 1 892 475,30 Kč, neboť tato soudem modelovaná částka představuje předpokládanou výši odměny, která by byla dále žalobci vyplácena a kterou tedy ukončením smluvní spolupráce s žalovanou ztratil.

30. Následně soud přistoupil k třetímu kroku, a to ke zjištění, zda vypočtená částka spravedlivé odměny nepřekračuje maximální možný limit zvláštní odměny stanovený v § 2515 o. z. V rámci tohoto výpočtu maximálního limitu je pak třeba vykládat dané ustanovení ve smyslu čl. 17 odst. 2 písm. b) směrnice č. 86/653 EHS a vycházet z veškerých odměn, které obchodní zástupce v rozhodném období posledních pěti let trvání obchodního vztahu mezi účastníky získal. Soud podotýká, že v § 2515 o. z. se nemluví o provizích, ale o odměně, je tedy zřejmé, že i znění daného ustanovení odpovídá eurokonformnímu výkladu čl. 17 odst. 2 písm. b). Soud proto zohlednil v tomto bodě veškeré žalobci vyplacené odměny, tedy nikoli jen provize, ale i odměnu za vedení agenturní kanceláře. Tomu odpovídá i výklad německých spolkových soudů k německé právní úpravě, která se stala inspirací pro příslušnou evropskou úpravu. Jak připomněl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 6020/2016,„ podle závěrů rozhodovací praxe vysokých soudů Německé spolkové republiky, Spolkového soudního dvora (Bundesgerichtshof, dále též jen„ BGH“) a Vrchních zemských soudů (Oberlandesgericht, dále též jen„ OLG“), se do maximálního limitu zahrnují i provize, které se nevztahují k novým zákazníkům; relevantní jsou i ty, které se vztahují ke starým zákazníkům (Altkunden) – rozhodnutí OLG Oldenburg ze dne 5. 12. 1963 - 1 U 105/63. Z hlediska věcného jsou pro maximální limit relevantní i provize, které nepředstavují zprostředkování či uzavření nových obchodů, ale též jakékoliv ostatní provize (Provisionen) a odměny a úplaty (Vergütungen) za různé služby, např. za péči o kmen (Bestandspflege, portfolio care), inkaso, skladování (Lagerhaltung), dodávky zboží (Warenauslieferung) a jiné služby (andere Dienstleistungen) – srov. rozsudek BGH ze dne 19. 11. 1970 - VII ZR 47/69 a rozsudek OLG Karlsruhe ze dne 27. 3. 1981 - 14 U 245/79. Je přitom nerozhodné, zda byly dané provize skutečně vyplaceny, protože musí být vzaty v úvahu všechny provize obchodním zástupcem během příslušného období získané (nikoliv jen provize uhrazené) – viz rozsudek BGH ze dne 22. 5. 1981 - I ZR 34/79. Také provize obchodnímu zástupci neoprávněně odepírané je třeba zohlednit, stejně jako provize promlčené (tamtéž). Veškeré částky ve smyslu odstavce druhého jsou relevantní před zdaněním, jde o bruttoprovize (Bruttoprovisionen) – viz rozsudek BGH ze dne 28. 6. 1973 - VII ZR 3/71. V podrobnostech srov. von Hoyningen-Huene in Münchener Kommentar zum HGB, 4. vydání, 2016, § 89b (Ausgleichsanspruch), marg. č. 148-151 Evropská komise pak v citované Zprávě, která má sloužit jako pomůcka národním soudům při interpretaci čl. 17 odst. 2 Směrnice (str. 1 odst. 6 Zprávy), shrnuje k čl. 17 odst. 2 písm. b), že maximální hodnota je spíše konečným korektivem, nežli metodou výpočtu náhrady škody, a při výpočtu maxima zahrnuje odměna všechny formy plateb (nejen provizi) a je založena na všech zákaznících, a to nejen na nových nebo nárůstových.“ Tomuto dle názoru soudu odměna za provoz agenturní kanceláře nepochybně odpovídá.

31. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaná za rok 2016 vyplatila žalobci celkem 1 007 627 Kč, za rok 2017 celkem 1 060 597 Kč, za rok 2018 celkem 917 461 Kč, za rok 2019 celkem 891 553 Kč a za rok 2020 pak celkem 876 235 Kč, když v roce 2021 ještě doplatila za rok 2020 žalobci částky 15 125 Kč, 62 364 Kč a 2 353 Kč. Průměrná roční výše veškerých odměn, které žalovaná žalobci vyplatila za roky 2016 – 2020, tak činí 950 694 Kč. Jelikož spravedlivá výše odměny vypočtená soudem tuto částku překračuje, soud přiznal žalobci tuto maximální možnou výši odměny, a to po odečtení již žalovanou zaplacené částky 289 495 Kč, tj. ve výši 661 199 Kč.

32. Na základě výše uvedeného tak soud žalobě vyhověl co do částky 661 199 Kč a co do částky 29 557,77 Kč žalobu zamítl.

33. O příslušenstvím pohledávky, a to úroku z prodlení, rozhodl soud dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož v daném případě nebyla doba plnění ujednána, soud vyšel z § 1958 odst. 2 o. z. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení zvláštní odměny dopisem ze dne 6. 4. 2021, který byl žalované doručen dne 12. 4. 2021, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Do prodlení se tak žalovaná nedostala již dne 13. 4. 2021, ale až uplynutím lhůty stanovené žalobcem v dané výzvě, tj. dnem 20. 4. 2021. Proto soud rovněž zamítl žalobu co do části úroku z prodlení od 13. 4. 2021 do 19. 4. 2021. Zákonný úrok z prodlení k datu 20. 4. 2021 rovněž nečinil 10 % ročně, jak požadoval žalobce, ale pouze 8,25 % ročně. Proto soud taktéž zamítl úrok z prodlení co do výše 1,75 % ročně.

34. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 57 378,87 Kč, přičemž tato částka představuje 34,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,45 % a úspěchu žalované v rozsahu 32,55 %, představovaného částkami 289 495 Kč a 29 557,77 Kč). Soud jako úspěch žalobce posuzoval pouze částku 661 199 Kč, nikoli však již částku 289 495 Kč, pro něž vzal žalobce žalobu částečně zpět. V tomto rozsahu soud v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. posuzoval, kdo z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Dospěl pak k závěru, že to byl žalobce. Žalovaná totiž krátce před podáním žaloby nepochybně avizovala, že část nároku žalobce uspokojí, přičemž uvedla konkrétní výši částky, kterou se chystá žalobci vyplatit. Žalobce i v následujícím dopise žalovanou vyzval pouze k doplacení nárokované částky, nikoli k zaplacení celé výše nároku, je tedy zřejmé, že počítal s tím, že žalovaná avizovanou část nároku uhradí. Pokud tedy podal žalobu (dne 19. 7. 2021) a žalovaná krátce poté avizovanou částku uhradila (dne 5. 8. 2021), nemohla ještě mít informace o tom, že žaloba byla podána a činila tak pouze na základě svých předchozích sdělení. Žalobce tak zavinil, že musel vzít žalobu hned krátce po jejím podání v části zpět, neboť i přes ujištění žalované podal žalobu na celou nárokovanou částku. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného a nevráceného soudního poplatku v částce 27 631 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 980 251,77 Kč ve výši 12 260 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý z devíti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, za 4x písemné podání nebo návrh ve věci samé – návrh na vydání EPR, replika ze dne 5. 10. 2021, vyjádření ze dne 28. 3. 2022 a vyjádření ze dne 8. 4. 2022, a za 3x účast na jednání soudu – dne 25. 1. 2022, dne 5. 4. 2022 a dne 2. 6. 2022) a dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 113 040 Kč ve výši 23 738,40 Kč.

Poučení