19 Co 344/2022- 182

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Karetové a soudců Mgr. Pavla Freiberta a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá; jinak se v tomto výroku, jakož i ve výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů před soudem prvního stupně částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a s tímtéž úrokem z částky [částka] od [anonymizováno] do [datum] (výrok I.), dále rozhodl o zamítnutí žaloby co do zbývající částky [částka] spolu s 10% ročním úrokem z této částky od [datum] do zaplacení, a tímtéž úrokem z částek [částka] a [částka] od [anonymizováno] do [datum], jakož i co do úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), a konečně rozhodl také o náhradě nákladů řízení, na niž přiznal právo žalobci, a to v částce [částka] (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě doručené soudu prvního stupně dne [datum], jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky původně ve výši [částka] s tím, že jde o nárok na zvláštní odměnu obchodního zástupce po skončení vztahu obchodního zastoupení podle ustanovení § 2514 o. z. Žalobce vykonával činnost obchodního zástupce pro žalobkyni (a předtím pro její právní předchůdkyni) po dobu 22 let, naposledy na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum], tento vztah byl ukončen výpovědí žalobce ke dni [datum], a to z důvodu věku žalobce. Svou činností obchodního zástupce žalobce významně rozvinul podnikatelskou činnost žalované (její právní předchůdkyně) získal jí stovky nových zákazníků a vytvořil pojistný kmen významné velikosti a rozsahu, vedl rovněž agenturní kancelář a žalované tak přinesl významné výhody, z nichž profituje dosud. Žalobce své právo na zvláštní odměnu uplatnil u žalované dopisem ze dne [datum], přičemž žádal částku ve výši představující průměrnou roční odměnu žalobce počítanou z odměn získaných u žalované za posledních 5 let jeho činnosti.

3. Žalovaná se podané žalobě bránila s tím, že nárok žalobce byl zcela uspokojen částkou [částka], která mu byla uhrazena dne [datum] (po odpočtu částky [částka] coby započteného nároku na vrácení provizí z důvodu ukončení podkladových pojistných smluv). Žalovaná učinila nesporným jak výkon činnosti žalobce coby obchodního zástupce žalované (její právní předchůdkyně), tak i ukončení tohoto vztahu a jeho okolnosti (důvody). Žalovaná upozornila, že zákon nestanoví konkrétní způsob výpočtu zvláštní odměny, vymezena je pouze její horní hranice; to však neznamená, že by zástupci měla náležet zvláštní odměna právě v této výši. Žalovaná zdůraznila, že činnost obchodního zástupce byla žalobcem vykonávána za úplatu, tj. žalobci se odpovídající odměny zásadně dostalo již tímto způsobem a zvláštní odměna nemá tento nárok suplovat. Pojistný kmen žalobce (a tedy i přetrvávající výhoda žalované) měl po skončení smluvního vztahu klesající tendenci (13 %). Přitom provize, o něž žalobce ukončením obchodního zastoupení přišel, mohly dosahovat nejvýše částky [částka], odpovídající tzv. pečovatelské provizi v posledním roce trvání obchodního zastoupení, a to ještě za předpokladu, že by žádná ze smluv nebyla v následujícím období ukončena. Žalovaná nesouhlasila ani s výpočtem maximální výše zvláštní odměny, neboť ta by rovněž měla vycházet toliko z tzv. pečovatelských provizí; průměr těchto částek za posledních 5 let pak činí [částka]. Žalobce navíc nebyl po ukončení vztahu obchodního zastoupení omezen v případné své další činnosti konkurenční doložkou (ustanovením Čl. XI odst. 3 smlouvy bylo zamezeno toliko nekalosoutěžnímu jednání, tj. oslovování klientů žalované) a bylo jen jeho rozhodnutím, že další výdělečnou činnost již neprovozoval.

4. S ohledem na částečné plnění žalované co do částky [částka] byla v tomto rozsahu žaloba vzata zpět a řízení zastaveno (usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

5. Soud prvního stupně po skutkové stránce vyšel na základě provedeného dokazování ze zjištění, že žalobce vykonával pro žalovanou a její právní předchůdkyni na základě smluvních ujednání po dobu 22 let činnost výhradního pojišťovacího zprostředkovatele spočívající v uzavírání pojistných smluv s třetími osobami výhradně pro žalovanou nebo právního předchůdce žalované a smluv o finančních službách uzavíraných mezi partnery žalované nebo jejích právních předchůdců na straně jedné a třetími osobami na straně druhé, péči o pojistný kmen a portfolio smluv o finančních službách a poskytování odborné péče klientům žalované, za což žalovaná a její právní předchůdci hradili žalobci odměnu, zejména uzavírací provizi za zprostředkování obchodů a pečovatelskou provizi za péči o pojistný kmen, jakož i odměnu za vedení agenturní kanceláře a další mimořádné odměny. Žalobce se ve smlouvě zavázal, že nebude po dobu dvou let po ukončení smlouvy oslovovat klienty žalované a jejích právních předchůdců a partnery s nabídkou jakýchkoli finančních produktů konkurence. Žalobce dosáhl u žalované nejvyšší pozice mezi pojišťovacími zprostředkovateli a byl za svou práci pro žalovanou a její právní předchůdce opakovaně dobře hodnocen. Žalobce v září [rok] vypověděl smlouvu s žalovanou z důvodu pokročilého věku a odchodu do starobního důchodu, který mu příslušel již od roku 2006, jakož i z důvodu zhoršeného [anonymizována dvě slova]; smluvní vztah poté skončil k [datum]. Žalobce vytvořil pro žalovanou pojistný kmen, který již v roce [rok] čítal [číslo] smluv s roční netto výší pojistného [částka], k [datum] činila hodnota kmene v podobě tohoto pojistného z [číslo] smluv celkem [částka] a k [datum] činila [částka]. Hodnota původního pojistného kmene žalobce, tedy smluv, které byly původně k [datum] v tomto pojistném kmeni, poklesla do [datum] o 33 %, ke konci roku [rok] a na počátku roku [rok] však byl stav tohoto pojistného kmene již stabilizovaný. Za rok [rok] příslušela žalobci pečovatelská provize v celkové výši [částka]; v roce [rok] by žalobci plynula provize ze smluv s celkovou výší ročního pojistného v částce [částka]. Průměrná celková roční výše odměn žalobce včetně doplatků a odměny za provoz agenturní kanceláře vyplacených mu za roky [rok] až [rok] činila [částka]. Žalobce v [anonymizováno] [rok] uplatnil u žalované nárok na zvláštní odměnu ve výši [částka], žalovaná však dopisem doručeným mu dne [datum] souhlasila pouze s vyplacením odměny ve výši [částka] a dne [datum] mu uhradila částku [částka].

6. Po právní stránce soud prvního stupně na tomto základě uzavřel, že částečným plněním (za současného vyjádření výhrad k celkové požadované částce) nedošlo k uznání zbytku žalobcem uplatňované pohledávky podle ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. Nárok samotný pak plyne z ustanovení § 2514 odst. 1 o. z., přičemž mezi účastníky byl zjištěn vztah obchodního zastoupení podle ustanovení § 2483 odst. 1 o. z., který skončil ke dni [datum]. Výše zvláštní odměny, která co do základu žalobci nepochybně náleží (o tom ostatně mezi účastníky nebylo sporu a nebyly shledány – ani žalovanou tvrzeny – okolnosti bránící přiznání nároku podle ustanovení § 2517 o. z. či uplynutí prekluzivní lhůty podle ustanovení § 2516 o. z.), pak je určena kritérii vycházejícími v ustanovení § 2514 odst. 1 písm. b) o. z. a horní hranicí vymezenou v ustanovení § 2515 o. z. Soud prvního stupně v tomto kontextu citoval rovněž související judikaturu, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého„ smyslem odškodnění je peněžité vyrovnání výhody vzniklé na straně zastoupeného, přetrvávající i po ukončení smluvního vztahu a pramenící z dosavadní aktivní činnosti obchodního zástupce, za kterou zastoupený zástupci v důsledku ukončení smluvního vztahu nemusí zaplatit příslušnou odměnu“. Přetrvávající výhodu na straně žalované soud prvního stupně kvantifikoval částkou [částka], odpovídající hodnotě ročního pojistného plynoucího ze smluv, z nichž by žalobci náležela i v roce [rok] provize, pokud by obchodní zastoupení nebylo ukončeno. Dále soud prvního stupně konstatoval, že zjištěné smluvní ujednání představuje konkurenční doložku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o provizi, o níž žalobce ukončením obchodního zastoupení přichází, vyšel soud prvního stupně z částky [částka], která odpovídá tzv. pečovatelské provizi v posledním roce trvání smluvního vztahu (tj. nejblíže datu vydání rozsudku), kterou vynásobil 5 lety (minimální doba plynutí provize) a ponížil o 33 % (přirozený úbytek pojistného kmene) na výsledných [částka]. Tato částka však přesahuje roční průměr žalobcem přijatých odměn v posledních 5 letech, tj. částku [částka], lze mu proto přiznat zvláštní odměnu maximálně právě v této výši (po odečtení již poskytnutého plnění [částka]). Z této částky pak žalobci náleží též úrok z prodlení, to však až od [datum], kdy uplynula 7denní lhůta určená ve výzvě k plnění, a ve výši 8,25 %, jak plyne z [ustanovení pr. předpisu] Pouze v tomto rozsahu proto soud prvního stupně podané žalobě vyhověl, jinak ji co do zbývající částky a úroku z prodlení zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na její poměrnou část přiznal žalobci. Vyšel přitom z toho, že procesní úspěch žalobce je určen toliko přiznanou částkou [částka], jeho procesní neúspěch pak zamítnutou částkou [částka]. Pokud jde o částku [částka] uhrazenou žalobci v průběhu řízení, vyšel soud prvního stupně z toho, že žalovaná již před podáním žaloby avizovala, že tuto částku zaplatí, žalobce ji pak vyzýval již jen k úhradě rozdílu a předmětná částka byla skutečně zaplacena dříve, než se žalovaná vůbec o již podané žalobě vůbec dozvěděla; procesní zavinění na zastavení řízení proto v tomto případě leží na žalobci (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Výši nákladů řízení na straně žalobce určil soud prvního stupně součtem odměny a náhrady hotových výdajů advokátky podle příslušných ustanovení [ustanovení pr. předpisu], advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), v souvislosti s celkem 9 úkony právní služby, 21% DPH a zaplaceného soudního poplatku [částka]; z takto určené částky [částka] pak žalobci přiznal 34,9 %, tedy [částka].

8. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.

9. Žalobce brojí proti zamítavému meritornímu výroku II. a akcesorickému výroku III. o náhradě nákladů řízení. S napadeným rozsudkem se v zásadě co do posouzení věci samé ztotožnil, nesouhlasil toliko s výpočtem maximální výše odměny provedeným soudem prvního stupně, který neodpovídá částkám vyplaceným žalobci žalovanou v posledních 5 letech trvání smluvního vztahu; správné hodnoty vycházející z předložených provizních listin činí [částka] za rok [rok], [částka] za rok [rok], [částka] za rok 2018, [částka] za rok [rok] a [částka] za rok [rok]. Pokud žalobce uváděl jiné hodnoty, než k jakým dospěl soud, měl být podle ustanovení § 118a o. s. ř. vyzván k doplnění souvisejících důkazních návrhů; žalobce proto nyní mimo již předložených provizních listin navrhuje důkaz rovněž výpisy z účtu, z nichž jsou vyplacené částky také zřejmé. Nadto měla být do výpočtu zahrnuta též částka provizí vyplacených žalobci dodatečně v roce [rok], jíž se však soud prvního stupně vůbec nezabýval. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, nesouhlasí žalobce s tím, že by částečné zpětvzetí žaloby zavinil on, když to byla naopak žalovaná, kdo na výzvu žalobce reagoval teprve po 2 měsících, přičemž přislíbené částečné plnění (s jehož výší žalobce nesouhlasil) bylo skutečně uhrazeno až po uplynutí dalších 2 měsíců (kdy již žalobce přikročil k podání žaloby na zaplacení celé požadované částky). Žalobci by proto měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť jeho neúspěch se týká jen nepatrné části uplatněného nároku. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a bude mu přiznána rovněž náhrada nákladů odvolacího řízení.

10. Žalovaná svým odvoláním napadla vyhovující meritorní výrok I. napadeného rozsudku spolu s akcesorickým výrokem III. o náhradě nákladů řízení. Setrvala na svém názoru, že žalobci vyplacená částka [částka] splňuje zákonná kritéria a představuje proto spravedlivou výši zvláštní odměny. Žalovaná vyjádřila nesouhlas se způsobem jejího určení ze strany soudu prvního stupně. Pojistná hodnota kmene žalobce v roce [rok] ve výši [částka] není ziskem žalované, nýbrž hrubým obratem, tj. nereflektuje související náklady žalované. Žalovaná nesouhlasí také s posouzením zjištěného smluvního ujednání coby konkurenční doložky, neboť jeho účelem není omezení další (i konkurenční) podnikatelské činnosti žalobce, který pouze po určitou dobu neměl oslovovat s konkurenční nabídkou stávající klienty žalované. Zkoumaná ujednání tedy nemá zamezovat konkurenci, nýbrž toliko případnému nekalosoutěžnímu jednání. Nadto sám žalobce deklaroval, že další podnikatelskou činnost (konkurenční ani jinou) nadále neprovozoval a ani provozovat nehodlal. Za těchto okolností pak není hledisko sjednání konkurenční doložky pro posouzení spravedlivé výše zvláštní odměny relevantní. Jakkoli se žalovaná ztotožňuje s tím, že žalobci může ucházet toliko pečovatelská provize, přičemž tato složka v posledním roce smluvního vztahu činila [částka], nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně vyšel z 5násobku této částky. Ohradila se také proti tomu, že v dalším výpočtu (maximální výše zvláštní odměny) soud prvního stupně zohlednil též další složky odměny, o které však obchodní zástupce fakticky nepřichází, neboť byly vypořádány v době vzniku nároku na ně (zejména získatelské provize, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), případně šlo o účelově určené příspěvky na činnost, která již není nadále provozována (činnost agenturní kanceláře, marketingová podpora). Všem těmto okolnostem pak odpovídá žalovanou určená výše zvláštní odměny, které se již žalobci dostalo. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a žalované bude přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že s jí uplatněnými námitkami se neztotožňuje. Pokud jde o určení počtu a rozsahu obchodů s novými zákazníky, z nichž má žalovaná i po odchodu žalobce podstatné výhody, pak nelze přehlédnout, že takovouto výhodou je nepochybně právě pojistné; pokud by měly být odečítány související náklady, pak by již nešlo o určení výhody, nýbrž o výpočet zisku žalované, který ovšem představuje odlišnou kategorii. Určité náklady přitom byly s pojistným kmenem spojeny vždy, a nelze je proto klást k tíži žalobce, který není ani schopen ovlivnit, jak žalovaná se získanou výhodou naloží (zda ji kupř. spotřebuje na související administrativu, případně v jakém rozsahu). Nadto získaná výhoda není veličinou, která by podle zákonné úpravy vstupovala přímo do výpočtu zvláštní odměny obchodního zástupce, rozhodující je toliko pro určení, zda tu daný nárok jako takový je či není; takto k ní přistupoval i soud prvního stupně. Otázka souvisejících nákladů je nyní navíc uplatňována v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř. Pokud jde o povahu smluvního ujednání coby konkurenční doložky, odkázal žalobce znovu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž byla řešena skutkově stejná věc. Žalobce nicméně předmětné ujednání za daných okolností, kdy svou činnost hodlal ukončit úplně, což vůči žalované výslovně deklaroval, nepovažuje za rozhodné pro účely určení výše jemu příslušející zvláštní odměny; jde navíc pouze o jedno ze zákonem příkladmo uvedených kritérií. Za rozhodující naopak žalobce považuje délku trvání smluvního vztahu (22 let), vysokou profesionalitu a bezmeznou loajalitu, ale i fakt, že žalovaná ještě před skončením spolupráce odebrala žalobci část jeho pojistného kmene. Postup soudu prvního stupně při samotném výpočtu zvláštní odměny pak vychází z doporučení obsaženého v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o pokles pojistného kmene, měl by být podle názoru žalobce zohledněn jen takový, který není ovlivněn dalším postupem žalované (případně jiného obchodního zástupce). K výpočtu maximální výše zvláštní odměny pak soud prvního stupně přistoupil správně potud, že vyšel z celkového souhrnu všech získaných provizí v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Je proto nutno do něj zahrnout též odměnu za provoz agenturní kanceláře, která byla rovněž závislá na měsíční nové produkci příslušného obchodního zástupce. V kontextu s vlastním odvoláním pak žalobce setrval na návrhu, aby jeho žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno.

12. Žalovaná se k podanému odvolání žalobce mimo vlastní podané odvolání, na němž v celém rozsahu setrvala, zvlášť nevyjádřila.

13. Po zjištění, že obě odvolání jsou přípustná (§ 202 o. s. ř. a contrario), byla podána osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné, odvolání žalobce naproti tomu nikoli.

14. Ke skutkové stránce věci odvolací soud předesílá, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně lze v zásadě vyjít, neboť byla učiněna na základě řádně provedeného dokazování, které je v těchto ohledech úplné a koneckonců ani sami účastníci v tomto směru neuplatnili vůči napadenému rozhodnutí žádné relevantní výhrady.

15. Pouze ve stručnosti lze v této souvislosti uvést, že odvolací soud nepovažuje za podstatné výhrady žalobce vůči výpočtu maximální výše zvláštní odměny (resp. vůči zjištění souhrnu částek vyplacených žalobci v letech [rok] – [rok]), neboť dospívá k závěru, že spravedlivá zvláštní odměna této výše nedosahuje (srov. k tomu dále v rámci právního posouzení věci). V tomto kontextu pak není relevantní vadou řízení ani případná absence poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se z uvedeného důvodu nemohla projevit v (ne) správnosti rozhodnutí.

16. Dále pak, pokud žalovaná argumentovala tím, že částka [částka] plynoucí z pojistného placeného na smlouvy, z nichž by žalobci náležela v roce [rok] pečovatelská provize, nepředstavuje sama o sobě bez dalšího získanou výhodu, neboť je třeba ji očistit o související (ovšem dále nijak blíže nespecifikované) náklady, považuje odvolací soud tuto argumentaci nikoli za nesouhlas se skutkovými zjištěními (ostatně žalovaná žádnou jinou konkrétní skutkovou verzi v podobě odlišné částky nepředkládá), nýbrž za polemiku s právním posouzením tohoto – jinak správného – skutkového zjištění.

17. Odvolací soud proto na skutková zjištění soudu prvního stupně, resp. související pasáže odůvodnění napadeného rozhodnutí pro stručnost odkazuje a dále z nich vychází.

18. Po právní stránce soud prvního stupně postupoval správně potud, že aplikoval správná zákonná ustanovení, tj. že v návaznosti na závěr, že mezi stranami byl vztah obchodního zastoupení podle ustanovení § 2483 a násl. o. z., posuzoval uplatněný nárok na zvláštní odměnu podle ustanovení 2514 a násl. o. z. Správně přitom dospěl k závěru, že tu nejsou překážky bránící vzniku tohoto práva podle ustanovení § 2517 o. z., neuplynula prekluzivní lhůta podle § 2516 o. z. a že co do základu je uplatněný nárok dán, neboť žalobce ve smyslu ustanovení § 2514 odst. 1 písm. a) o. z. získal žalované nové zákazníky a žalobkyně z těchto obchodů dosud čerpá podstatné výhody a placení zvláštní odměny je i s ohledem na další okolnosti případu (zejména dlouhodobé trvání obchodního zastoupení, počet nově získaných zákazníků a objem s nimi uzavřených obchodů, vzdání se přinejmenším určité části provize ze strany žalobce i jeho omezení plynoucí z ujednané konkurenční doložky) spravedlivé (písm. b/ cit. ust.). Co do těchto základních otázek ostatně nebylo po právní stránce sporu ani mezi účastníky, když sama žalovaná základ uplatněného nároku rovněž nečinila sporným.

19. Podstatnou otázkou pak bylo určení konkrétní výše zvláštní odměny, přičemž v tomto směru jsou představy obou účastníků významně odlišné.

20. Soud prvního stupně i v tomto směru postupoval správně, pokud vyšel z třístupňového schématu aprobovaného jak odbornou literaturou, tak i judikaturní praxí. S jeho konkrétními závěry se však odvolací soud zcela neztotožňuje.

21. V prvním kroku se soud prvního stupně správně pokusil kvantifikovat přetrvávající výhodu žalované v podobě existujícího pojistného kmene vytvořeného žalobcem. Nelze tu přitakat argumentaci v tom směru, že tento aspekt je možno hodnotit striktně pouze tak, že buď tu taková podstatná přetrvávající výhoda je anebo není, nýbrž vskutku je třeba posuzovat i rozsah dané výhody. Ten je totiž určujícím nejen pro vznik samotného nároku (pokud tu taková přetrvávající výhoda je), nýbrž i pro jeho výši, kterou je vždy nutno poměřovat právě i ve vztahu k významu (hodnotě) zjištěné přetrvávající podstatné výhody zastoupeného (stěží by za spravedlivou mohla být považována kupř. taková výše zvláštní odměny, která by hodnotu přetrvávající výhody převyšovala).

22. V tomto ohledu pak lze souhlasit se soudem prvního stupně i v tom, že danou výhodu kvantifikoval objemem pojistného, které předmětné pojistné smlouvy pro žalovanou ročně generují. Námitky žalované v tom směru, že jde pouze o obrat, který by bylo třeba očistit o související náklady, nejsou podstatné, neboť je čistě věcí žalované, jak se získaným pojistným dále naloží; případné náklady spojené s pouhou evidencí již uzavřené pojistné smlouvy a inkasem pojistného pak obecně nelze považovat za jakkoli zásadní položku a koneckonců ani sama žalovaná je nijak blíže nekonkretizovala. Podstatné potom je, že žalované zůstaly po ukončení činnosti žalovaného výhody plynoucí z pojistného kmene vytvořeného žalovaným a generujícího pojistné v řádu milionů Kč ročně. Jde tedy jednoznačně o výhodu žalované, která nejen přetrvává i po skončení obchodního zastoupení, nýbrž je i podstatná.

23. V dalším kroku pak soud prvního stupně při určení výše zvláštní odměny správně zohlednil i další okolnosti případu, s jeho konečným posouzením se však již odvolací soud zcela neztotožňuje.

24. Nepochybně lze souhlasit s tím, že placení zvláštní odměny je v tomto případě ve smyslu ustanovení § 2514 odst. 1 písm. b) o. z. spravedlivé nejen s ohledem na význam přetrvávající podstatné výhody žalované (pojistný kmen čítající tisíce pojistných smluv s celkovým ročním pojistným v řádu milionů Kč), ale i na další okolnosti věci spočívající především v dlouhodobém trvání obchodního zastoupení, které bylo ze strany žalovaného vykonáváno s příkladnou péčí a nasazením, což v průběhu smluvního vztahu opakovaně oceňovala i sama žalovaná (její právní předchůdkyně), a to nejen materiálně (včetně finančního ohodnocení), ale i nehmotnou formou.

25. Pokud zákon výslovně zmiňuje mezi kritérii pro přiznání zvláštní odměny také provizi, kterou obchodní zástupce ztrácí, pak opět nelze než souhlasit se soudem prvního stupně, že takto žalobce mohl ztratit pouze provizi pečovatelskou (spojenou s již dříve sjednanými smlouvami), neboť další dílčí provize (zejména získatelské za uzavření smluv, odměnu za provoz agenturní kanceláře apod.), které jsou svou povahou jednorázové, již za konkrétní splněné úkoly obdržel. Namístě bylo rovněž použití poslední roční částky těchto provizí ([částka] za rok [rok]), neboť z vývoje výše této dílčí provize je zřejmý setrvalý (byť mírný) meziroční pokles (s výjimkou mimořádného nárůstu v roce [rok], který se však v následujícím roce již dále nijak neprojevil). S ohledem na dále popsané okolnosti však nelze podle názoru odvolacího soudu vycházet z 5násobku této částky (byť sníženého o 33 % pro předpokládaný pokles pojistného kmene).

26. Soud prvního stupně dále správně zvažoval i sjednání konkurenční doložky, neboť zákon toto kritérium výslovně zmiňuje. V tomto ohledu pak je správným i ten jeho závěr (souladný s judikaturou dovolacího soudu, která byla přiléhavě citována), že konkurenční doložka v této věci sjednána byla. Ani zde však nepostačuje prosté posouzení, zda sjednána byla či nikoli, nýbrž je nutno posuzovat její konkrétní dopady, které se mohou případ od případu velmi významně lišit. V nyní projednávané věci bylo ujednáno omezení obchodního zástupce pouze v tom rozsahu, že po dobu 2 let od ukončení obchodního zastoupení nesměl s konkurenční nabídkou oslovovat stávající klienty žalované. Jakkoli tedy o konkurenční doložku co do její podstaty jde, plyne z ní jen dílčí omezení ve vztahu pouze ke stávajícím klientům žalované, nikoli však k případné další činnosti žalobce, a to včetně činnosti konkurenční; v tomto ohledu tedy žalobce zásadně omezen nebyl.

27. V této souvislosti nepovažuje odvolací soud za významné, že žalobce již předmětnou činnost nadále vykonávat nechtěl, a to nejen pro žalovanou ale ani pro žádný jiný subjekt. Toto„ omezení“ totiž plyne pouze z jeho vlastního rozhodnutí, nevychází z dohody se žalovanou, a není proto důvodu, aby jej měla žalovaná formou zvláštní odměny jakkoli honorovat. Z pohledu jejich smluvního vztahu (z nějž vychází i samo právo na zvláštní odměnu obchodního zástupce) je proto významné pouze to dílčí omezení, na kterém se shodly obě strany, tj. omezení plynoucí z výše zmíněné konkurenční doložky.

28. Určení konkrétní výše spravedlivé zvláštní odměny je pak průsečíkem výše popsaných kritérií. Pokud jde o přetrvávající výhodu žalované v podobě pojistného kmene, který jí žalobce zanechal, nelze z ní bez dalšího vycházet, neboť samo získání jednotlivých klientů a uzavření smluv s nimi již bylo honorováno vyplacenými získatelskými provizemi. Podstatnější je proto hledisko provize, o niž žalobce přišel, resp. které se za daných okolností vzdal, tj. konkrétně provize pečovatelské. Jakkoli by tato provize mohla žalobci plynout i po delší dobu, shledává tu odvolací soud za relevantní nejvýše dobu 2 let, po kterou (a nikoli déle) byl žalobce reálně omezen trváním závazku z konkurenční doložky; poté již žádným způsobem omezen nebyl a mohl proto získat v plném rozsahu zisk jiný, resp. popřípadě jinou hodnotu podle své volby (kupř. právě také klidný důchod); reálné omezení plynoucí ze zde sjednané konkurenční doložky pak bylo toliko dílčí (vztahovalo se pouze na stávající klienty žalované). Nadto je podstatná i ta skutečnost, že zatímco v případě trvání obchodního zastoupení by předmětná provize byla vyplácena za aktivní činnost (péči o stávající klienty a jejich smlouvy), po ukončení tohoto vztahu se již z povahy věci o jakoukoli aktivní péči jednat nemůže.

29. Ze všech těchto důvodů považuje odvolací soud za relevantní výpočet, který vychází z poslední roční výše pečovatelské provize ([částka]), násobené 2 lety trvání sjednané konkurenční doložky a dále snižované o 50 % z důvodu, že omezení plynoucí z této doložky je toliko dílčí, a o dalších 50 % z důvodu, že faktická činnost, za kterou by byla žalobci pečovatelská provize náležela, již reálně vykonávána není. Odvolací soud takto dospívá k částce [částka], přičemž žalobci se od žalované dostalo částky dokonce mírně vyšší. Takto určená výše zvláštní odměny se pak jeví spravedlivou i z toho pohledu, že žalobce byl i dle vlastního tvrzení již v průběhu trvání obchodního zastoupení honorován nejen finančně (provizemi vyplácenými za získané klienty, uzavřené smlouvy a péči o ně, jakož i dalšími odměnami), ale i jinými jak materiálními, tak i nehmotnými způsoby.

30. V posledním kroku určení zvláštní odměny pak je zřejmé, že takto zjištěná částka zcela zjevně nepřesahuje roční průměr souhrnu vyplacených provizí za posledních 5 let trvání obchodního zastoupení, do nějž je třeba vskutku zahrnout veškerá získaná plnění, nikoli jen pečovatelskou provizi. Vzhledem k tomu, že k překročení této maximální hranice (a to ani pokud by vycházela toliko z provizí pečovatelských) podle ustanovení § 2515 o. z. zjevně nedošlo, bylo by již nadbytečné zabývat se podrobněji námitkami žalobce i žalované proti tomu, jak tento limit vypočetl soud prvního stupně.

31. Ze všech těchto důvodů lze tedy částku, která byla jako zvláštní odměna žalobci ze strany žalované vyplacena, považovat za spravedlivou ve smyslu ustanovení § 2514 odst. 1 o. z.

32. Pokud jde o splatnost zvláštní odměny, postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 o. z. vyšel z výzvy žalobce, resp. z tam stanovené 7denní lhůty k plnění. Do prodlení podle ustanovení [ustanovení pr. předpisu] se pak žalovaná mohla dostat až jejím marným uplynutím, teprve poté jí proto náleží podle ustanovení § 1970 o. z. úrok z prodlení, a to ve výši správně soudem prvního stupně určené v souladu s [ustanovení pr. předpisu]

33. Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil v celém rozsahu zamítavého meritorního výroku II., jakož i v části vyhovujícího meritorního výroku I. co do úroku z prodlení z již vyplacené částky [částka]; ve zbývajícím rozsahu vyhovujícího meritorního výroku I. co do částky [částka] s příslušenstvím pak nezbylo než napadený rozsudek změnit tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

34. S ohledem na změnu napadeného rozsudku rozhoduje nyní odvolací soud o náhradě nákladů celého dosavadního řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k odlišné procesní situaci v řízení před soudem prvního stupně oproti řízení odvolacímu ovšem bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení pro každou z těchto procesních fází zvlášť.

35. Pokud jde o náklady řízení před soudem prvního stupně, považuje odvolací soud za podstatné, že žaloba byla podána důvodně (aniž by žalovaná doposud plnila, ačkoli dílčí plnění přislíbila); částečné plnění na uplatněný nárok pak bylo poskytnuto až po podání žaloby a rozhodnutí o výši nároku záviselo na úvaze soudu. Náhrada nákladů řízení v této fázi proto náleží podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. žalobci. Účelně vynaloženými náklady však jsou jen ty, jež bylo třeba vynaložit na vymožení částky [částka], která je dle výše popsaných závěrů odvolacího soudu spravedlivou zvláštní odměnou, na niž měl žalobce skutečně nárok. Jde tu tedy o odměnu advokátky ve výši [částka], tj. po [částka] za každý ze 4 účelně vykonaných úkonů právní služby spočívajících v převzetí věci, sepisu předžalobní výzvy, sepisu žaloby a jejím zpětvzetí; později vykonané úkony již nelze považovat za účelné, neboť směřovaly již pouze k vymáhání té části uplatněné zvláštní odměny, na niž nebyl nárok žalobce shledán. Advokátce náleží dále náhrada hotových výdajů v paušální výši po [částka] ke každému ze 4 výše uvedených úkonů (§ 13 odst. 1, 4 AT) a 21% DPH (advokátka je registrována coby plátkyně této daně). Nákladem na straně žalobce by byl rovněž zaplacený soudní poplatek, který však lze za účelný považovat pouze v rozsahu, který by byl placen z výše uvedené částky, tj. do výše [částka]. Právě tato výše soudního poplatku byla ovšem žalobci soudem prvního stupně v souvislosti s částečným zastavením řízení již vrácena. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobce v řízení před soudem prvního stupně proto činí [částka].

36. Pokud jde o odvolací řízení, byla zde v naprosto převažujícím rozsahu procesně úspěšná žalovaná (úspěch žalobce se týká toliko části příslušenství z částky [částka]); v této fázi již byla po celou dobu uplatňována pouze ta část tvrzené pohledávky, na niž nebyl nárok žalobce (vůbec) zjištěn. Podle ustanovení § 142 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. proto náleží právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žalované. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou jejího zástupce (advokáta) ve výši [částka], tj. [částka] za úkon právní služby spočívající v sepisu odvolání (tarifní hodnotou je jistina [částka], jíž se odvolání žalované týkalo) a [částka] za úkon spočívající v účasti při jednání odvolacího soudu (tarifní hodnotou je celá jistina [částka], tj. včetně částky, ohledně níž podal odvolání žalobce). Advokátovi náleží dále náhrada hotových výdajů v paušální výši po [částka] ke každému z obou výše uvedených úkonů (§ 13 odst. 1, 4 AT) a 21% DPH (advokát je registrován coby plátce této daně). Nákladem na straně žalované je rovněž zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši [částka] Celkem tak žalované přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši [částka].

37. Lhůta k plnění je u obou těchto platebních povinností určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. v trvání 3 dnů s tím, že náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit vždy k rukám toho kterého advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení