11 C 130/2024 - 119

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [stát, organizační složka státu], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [název státní instituce] sídlem [adresa] o zaplacení 335 981,70 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 321 126,60 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 14 855,10 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 135 508,39 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta], zástupce žalobce.

IV. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobci z účtu soudu vrácena nespotřebovaná záloha na náklady důkazů ve výši 13 059,36 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 365 227,40 Kč jako náhrady škod a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobených mu nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec u Městského soudu v [adresa] (dále jen „MS [adresa]“) pod sp. zn. [spisová značka].

2. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro skutek, v němž bylo spatřováno spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Žalobce, lékař působící v [název] v [adresa], byl spolu s dalšími spoluobviněnými lékaři stíhán pro skutek spočívající ve zkratce v tom, že při výkonu svého povolání lékaře při péči o poškozeného [jméno FO], narozeného dne [datum] (dále jen „Poškozený“), se měl nikoliv řádně seznámit se zdravotnickou dokumentací a nezohlednit výsledky konkrétních vyšetření, v důsledku čehož měla být pacientovi poskytnuta nedostatečná léčba a lékařská péče, v důsledku čehož pacient později zemřel. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce podal stížnost, která byla zamítnuta usnesením státního zástupce ze dne [datum]. Dne [datum] byla na žalobce podána obžaloba. MS [adresa] rozhodl usnesením ze dne [datum] tak, že se trestní věc vrací státnímu zástupci k došetření. Krajský soud v [adresa] (dále jen „KS [adresa]“) jako soud stížností rozhodl usnesením ze dne [datum] tak, že se usnesení o vrácení trestní věci státnímu zástupci k došetření ruší a soudu se ukládá, aby o věci znovu rozhodl. Věc byla následně projednána MS [adresa], který rozsudkem ze dne [datum] žalobce obžaloby zprostil, zprošťující rozsudek nabyl téhož dne právní moci.

3. V důsledku takto vedeného nezákonné trestního stíhání vznikly žalobci následující škody a nemajetkové újmy: A. škoda – náklady na zastoupení obhájcem 4. Žalobce byl spolu s dalšími dvěma spoluobviněnými lékaři zastoupen stejným obhájcem. Při vyúčtování dle advokátního tarifu (odměna za jeden úkon právní služby 2 300 Kč, resp. 1 840 Kč dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu u společných úkonů) činily náklady na zastoupení obhájcem, jejichž náhradu žalobce požadoval, 57 160,40 Kč vč. DPH a byly vypočteny následovně: Datum Popis úkonu Počet úkonů právní služby Odměna Náhrada hotových výdajů 1 [datum] Podání vysvětlení [Jméno žalobce] 1 2 300 Kč 300 Kč 2 [datum] Převzetí obhajoby na základě smlouvy o poskytování právních služeb 1 2 300 Kč 300 Kč 3 [datum] Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání [Jméno žalobce] a odůvodnění stížnosti 1 2 300 Kč 300 Kč 4 [datum] Výslech obviněného [Jméno žalobce] 2 4 600 Kč 600 Kč 5 [datum] Seznámení se se spisem při skončení vyšetřování 1 1 840 Kč 300 Kč 6 [datum] Hlavní líčení 1 1 840 Kč 300 Kč 7 14x další porada s klientem přesahující 1 hodinu 14 25 760 Kč 4 200 Kč Celkem 40 940 Kč 6 300 Kč + DPH (21 %) ve výši 9 920,40 Kč. B. škoda – náklady na znalecký posudek 5. Žalobce požadoval poměrnou část nákladů na pořízení stěžejního znaleckého posudku [právnická osoba] (dále jen „[název]“). Znalecký posudek byl vypracován na základě smlouvy o vypracování znaleckého posudku ze dne [datum] uzavřené mezi obhájcem obviněných na straně objednatele a [název] na straně zhotovitele. Tento znalecký posudek byl stěžejním důkazem obhajoby. Na jeho základě byla věc vrácena do přípravného řízení, toto usnesení bylo sice později zrušeno stížnostním soudem, avšak nikoliv z toho důvodu, že by snad argumentace obhajoby opřená právě o znalecký posudek [název] byla nesprávná, nýbrž čistě z procesních důvodů, kdy stížnostní soud dospěl k závěru, že v přípravném řízení nedošlo k žádnému pochybení, resp. že ostatní znalecké posudky obžaloby postačovaly pro podání obžaloby, a že v řízení před soudem mohou být veškeré nedostatky odstraněny přibráním znalců obžaloby. V hlavním líčení soud provedl tento znalecký posudek k důkazu. Zhotovitel vyúčtoval cenu znaleckého posudku ve výši 24 200 Kč, obhájce následně vyúčtoval žalobci jeho podíl na tomto hotovém výdaji fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] znějící na částku 8 067 Kč. C. nemajetková újma – trestní stíhání 6. Žalobce požadoval také náhradu nemajetkové újmy představované především zásahem do jeho osobnosti, zejména do jeho duševního zdraví, cti a dobrého jména, jakož i rodinného života a vytrpěnými duševními útrapami. Žalobce bylo kladeno za vinu spáchání přečinu, jehož podstatou je porušení podstatných povinností vyplývajících z povolání lékaře. Navíc v popisu skutku bylo žalobci a ostatním spoluobviněným kladeno za vinu, že v důsledku takových pochybení zapříčinili smrt dětského pacienta. Právní kvalifikace skutku je věcí orgánů činných v trestním řízení, pročež žalobce si nemohl být jistý, zda mu později nebude kladeno za vinu spáchání přísnějšího trestného činu. Ze všech těchto důvodů se žalobce domnívá, že byl trestně stíhán pro závažný trestný čin. První úkon v trestním řízení byl vůči němu učiněn již dne [datum], kdy k výzvě podal vysvětlení. S ohledem na podstatu samotné věci, informací o související trestní věci jeho kolegů i otázek, které mu zde byly položeny, bylo žalobci již v tuto chvíli jasné, že je považován za podezřelého. Již od tohoto okamžiku pak žalobce začínal pociťovat značné obavy. Tyto obavy se žalobci následně potvrdily, když dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání pro předmětný skutek. Stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta. I přes všechny argumenty ve prospěch obhajoby byla v konečném důsledku podána obžaloba. Po předběžném projednání obžaloby byla v neveřejném zasedání věc vrácena do přípravného řízení. Byť toto rozhodnutí bylo následně stížnostním soudem zrušeno, tato skutečnost vypovídá o tom, že trestní stíhání žalobce bylo (v zásadě od počátku) pochybné. Věc nakonec skončila zprošťujícím rozsudkem, výsledek ale žalobce nemohl s jistotou předpokládat. Trestní řízení tedy mělo nedůvodně značnou délku, konkrétně od prvního úkonu v řízení směřovanému proti němu až do zprošťujícího rozsudku uběhla doba téměř 5 let. Za důležitou považuje žalobce tu skutečnost, že délka trvání šetření orgánů činných v trestním řízení a na to navazujícího trestního řízení byla zapříčiněna v převážné míře liknavostí až nečinností orgánů činných v trestním řízení, zejména pak jeho přípravné fázi, bez jakékoliv reálné možnosti žalobce či jeho spoluobviněných tento nežádoucí stav ovlivnit. Pro žalobce se jednalo o první trestní stíhání, v dosavadním osobním, ani profesním životě neměl obdobnou zkušenost. Jakkoliv mohl být přesvědčen o své nevině, za takové situace bylo vyloučeno, aby nepociťoval vážné obavy z potenciálně zdrcujících následků, které by trestní řízení mohlo vyvolat v jeho profesním životě. Přehlédnout v tomto směru nelze ani žalobcovy důvodné obavy ze ztráty povolání v důsledku případného odsouzení v předmětné trestní věci, a to i ohledem na skutečnost, že mimo jiné hrozilo žalobci uložení trestu zákazu lékařské činnosti, který bývá jednak v trestních věcech obdobného charakteru běžně ukládán a jednak byl jinému lékaři v odlišné trestní věci, avšak skutkově totožné, takový trest, vedle trestu odnětí svobody, v dnes již pravomocně skončeném řízení vedeném MS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], skutečně uložen. V důsledku obav z průběhu, možného výsledku a následků trestního řízení byl žalobce podstatně dotčen také v osobním a rodinném životě, následkem stresu a obav z možného odsouzení a tím možné ztráty zaměstnání došlo k závažným poruchám spánku. V takovém rozpoložení a dlouhodobé únavě nebyl žalobce schopen dlouhodobě fungovat, proto musel začít pravidelně navštěvovat psychiatrickou ambulanci a užívat psychiatrickou medikaci, byla mu indikována psychologická podpora a terapie. Vše nakonec vyústilo v postupné uzavření se do sebe, depresivním náladám, neshodám v rodině, ztrátě intimity s manželkou a toto vše vedlo k rozpadu jeho manželství. Od dubna [rok] začal žalobce žít sám mimo rodinu a dne [datum] absolvoval soudní jednání k určení výživného a určení péče o nezletilé děti. Toto opatrovnické řízení již bylo pravomocně skončeno a v současné době probíhá u soudu řízení rozvodové. Z důvodu probíhajícího trestního řízení měl žalobce také problémy s výkonem svého povolání, kdy zejména v počátku byla oslabena sebedůvěra v jeho vlastní schopnosti a vědomosti, v důsledku čehož ve své práci postupoval velice nejistě a snažil se vyhnout rizikovým činnostem. Žalobce při každém svém rozhodnutí mimovolné pochyboval o jeho správnosti, což se projevovalo kupř. alibismem při jeho profesním rozhodování nebo tím, že nařizoval nadbytečná vyšetření pacientů. Výkon jeho povolání u něj vyvolával značný stres. Uvedené mělo také následky na jeho dobrém jménu a profesní cti v kolektivu. Za takto vytrpěnou nemajetkovou újmu požadoval žalobce poskytnout zadostiučinění v penězích ve výši 300 000 Kč.

7. Takto formulované nároky žalobce uplatnil u žalované žádostí ze dne [datum], žalovaná však žádost dosud nijak nevyřídila. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 365 227,40 Kč.

8. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce podáním ze dne [datum], doručeným dne [datum], uplatnil nárok na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 365 227,40 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného MS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum], kterým žalobci přiznala na nákladech obhajoby částku 25 615,70 Kč a na znalečném částku 3 630 Kč, celkem tedy náhradu škody ve výši 29 245,70 Kč. Tato částka byla žalobci vyplacena dne [datum]. Dále žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., konstatovala porušení práva v neprospěch žalobce a za vydání nezákonného rozhodnutí se žalobci omluvila. K jednotlivým nárokům pak žalovaná uvedla: A. škoda – náklady na zastoupení obhájcem 9. Předložené vyúčtování, resp. přehled vykonaných úkonů právní služby, plně neodpovídá příslušným právním předpisům: - účast u podání vysvětlení dne [datum] nelze uznat jako úkon právní služby účelně směřující ke změně či zrušení nezákonného rozhodnutí, neboť tím je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], a úkon, který jeho vydání předcházel o dva roky, tak nemohl směřovat k jeho změně či zrušení – mohl směřovat toliko k jeho nevydání, nicméně tuto podmínku zákon nezná; nadto platí, že podání vysvětlení se účastnil jiný obhájce než advokát [tituly před jménem] [jméno FO], který převzal obhajobu žalobce až dne [datum], a vůči tomuto jinému obhájci není nijak prokázán vznik škody, - stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. její odůvodnění, není, bez ohledu na její rozsah, považováno za písemné podání ve věci samé, nýbrž dle § 11 odst. 3 advokátního tarifu za úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu, tj. za úkon s poloviční odměnou [viz rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (dále jen „VS Olomouc“), sp. zn. 3 To 161/2006], - výslech obviněného ze dne [datum] byl úkonem společné obhajoby, neboť se bez ohledu na osobu vyslýchaného týkal stíhání všech tří obviněných, za tento úkon tedy přísluší snížená odměna. Dále byla ze strany žalobce požadována náhrada za celkem 14 porad s obhájcem. 13 z těchto porad bylo doloženo potvrzeními podepsanými žalobcem, a žalovaná tedy má za prokázané, že k nim skutečně došlo. Současně se ovšem z potvrzení předložených v souvislosti se žádostí [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] podává, že porady s ním probíhaly v naprosto totožných časech. Porady tedy s ohledem na to, že probíhaly mezi dvěma klienty najednou, žalovaná považuje za úkony společné obhajoby. Dále je třeba posoudit jejich účelnost. Drtivá většina těchto porad probíhala v době, kterou nelze spojit se žádným úkonem trestního řízení (výslechem, prostudováním spisu, hlavním líčením, doručením rozhodnutí a podobně), a k účelnosti porad žalobce nepředložil žádná doplňující tvrzení. Žalovaná tedy účelnost posoudila sama a dospěla k závěru, že: - porada dne [datum] mohla navazovat na zamítnutí stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, doručené dne [datum], tato porada tedy byla uznána, - porada dne [datum] mohla předcházet výslechu žalobce v následujících dnech, tato porada tedy rovněž byla uznána, - totéž platí o poradě dne [datum] a výslechu třetího obviněného dne [datum], - porada dne [datum] mohla, byť s jistým odstupem, navazovat na zrušení vrácení k došetření, které bylo žalobci doručeno dne [datum], i tato porada tak byla uznána. U ostatních porad nebylo možné seznat, k jakým úkonům se měly vázat či co mělo být jejich obsahem, a nebylo tedy možné posoudit jejich účelnost. Ostatní porady tedy žalovaná nemohla uznat jako účelně směřující ke změně či zrušení nezákonného rozhodnutí.

10. Žalovaná tedy jako úkony splňující požadavky zákona č. 82/1998 Sb. i advokátního tarifu uznala následující položky: - převzetí obhajoby - § 11 odst. 1 advokátního tarifu, samostatná obhajoba => 2 300 Kč, - stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání – § 11 odst. 2 advokátního tarifu, samostatná obhajoba => 1 150 Kč, - účast u výslechu obviněného – § 11 odst. 1 advokátní tarifu, společná obhajoba, 2 úkony => 3 680 Kč, - prostudování spisu při skončení vyšetřování – § 11 odst. 1 advokátního tarifu, společná obhajoba => 1 840 Kč, - účast u hlavního líčení – § 11 odst. 1 advokátního tarifu, společná obhajoba => 1 840 Kč, - porady – § 11 odst. 1 advokátního tarifu, společná obhajoba, 4 úkony => 7 360 Kč. Celkem tedy bylo uznáno 10 úkonů právní služby v celkové hodnotě 18 170 Kč, ke kterým se připočítává 10 režijních paušálů, tj. částka 3 000 Kč. Navýšeno o DPH pak byla žalobci přiznána náhrada ve výši 25 615,70 Kč. B. škoda – náklady na znalecký posudek 11. Z předložené smlouvy o vypracování znaleckého posudku a z následného vyúčtování jeho zpracování se podává, že posudek si vyžádal práci v rozsahu 20 hodin, z nichž za každou byla uhrazena částka 1 000 Kč. Rozsah prací považuje žalovaná za adekvátní a účelnost zpracování znaleckého posudku je rovněž nesporná. Je tak na místě přiznat žalobci třetinu z celkové ceny znaleckého posudku, neboť ve věci figurovali tři obvinění/obžalovaní a posudek byl zpracován v rámci obhajoby všech tří. C. nemajetková újma – trestní stíhání 12. Obecná typová závažnost činu, bráno z hlediska trestního práva, byla ve spodní polovině zvláštní části tr. zákoníku, jednalo se o nedbalostní trestný čin se sazbou 1 až 6 let odnětí svobody, byť s následkem smrti (což je nicméně podmínka nutná ke kvalifikaci podle § 143 tr. zákoníku). Zároveň ovšem nelze pominout souvislost s profesí žalobce, která závažnost činu významně zvyšuje a v této konkrétní situaci pro žalobce bylo nepochybně závažnější obvinění z nedbalostního činu souvisejícího s profesí, než by bylo obvinění z běžného úmyslného trestného činu, který by s profesí nesouvisel. Případná obava ze změny kvalifikace ovšem není předmětem odškodnění, odškodňují se následky reálně vzniklé a mající reálný základ, nikoliv obava z hypotetické změny kvalifikace. I tak ovšem zůstává faktem, že v konkrétní situaci byla závažnost stíhaného činu spíše vyšší. Žalovaná nesouhlasí s tím, že odškodnitelná nemajetková újma byla žalobci způsobena již v době před zahájením trestního stíhání, kdy bylo ve věci policejním orgánem vedeno prověřování. Samotná fáze trestního řízení, tj. prověřování, se nevede proti konkrétní osobě, ale pouze ve věci. Účastníkem trestního stíhání (obviněným) se stal žalobce až dnem rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání, tj. dne [datum], přičemž řízení bylo pravomocně skončeno v srpnu roku [rok], tj. po zhruba dvou a půl letech. Délku trestního stíhání jako celek považuje žalovaná za zcela přiměřenou, a to i ve smyslu dílčího kritéria k nemajetkové újmě, přičemž má za to, že není na místě k ní dále přihlížet. Dle žalované lze přisvědčit tvrzení o obavách žalobce z následků trestního stíhání, zejména z možného trestu zákazu činnosti. Jestliže byl stíhán v souvislosti s vlastní profesí, pak by takové obavy nepochybně pociťovala každá osoba ve srovnatelné situaci. K tvrzením o poruchách spánku a stresu, což vyústilo v rozpoložení vyžadující medikaci a terapii, načež se měl žalobce uzavřít do sebe, neshodách v rodině, které vyústily v rozvod manželství, následcích i v pracovním životě, konkrétně nižší sebedůvěře v léčbě pacientů a alibismu při profesním rozhodování (nařizování zbytečných výkonů a podobně), žalobce navrhl, avšak nepředložil žádné důkazy, žalovaná tak tvrzené následky nemohla mít za prokázané. Z úřední činnosti měla žalovaná možnost toliko prostudovat listiny předložené soudu v souvislosti s rozvodem žalobce, přičemž z těch se ovšem podává, že rozvod byl tzv. nesporný, a o příčinách rozvratu manželství tedy nebylo zjištěno ničeho. Ze skutečností, které by mohly být předmětem odškodnění, tak v případě žalobce zůstala závažnost trestného činu a jeho vlastní obavy z následků trestního stíhání. Tyto dvě skutečnosti ovšem samy o sobě nejsou způsobilé založit právo na peněžité zadostiučinění. To se poskytuje za vzniklou nemajetkovou újmu, přičemž nejzásadnějším kritériem jsou následky v osobnostní sféře, které ovšem v případě žalobce z drtivé většiny nelze považovat za prokázané.

13. Dále žalovaná uvedla, že v předmětné věci se jednalo o trestní řízení, ve kterém mělo být zjištěno, zda k úmrtí poškozeného, tj. pacienta v nemocnici, došlo v důsledku porušení povinnosti žalobce (neseznámení se se zdravotnickou dokumentací a nezohlednění výsledků fyziologických a laboratorních vyšetření). V trestním řízení byla vypracována řada znaleckých posudků, na jejichž základě nebylo možné v přípravném řízení učinit jednoznačný závěr o tom, zda se žalobce dopustil trestného činu či nikoliv. Trestní řízení ve vztahu k žalobci proto nebylo možné zastavit. Ze zákonných důvodů bylo proto ve věci zahájeno trestní stíhání. Trestní řád na policejní orgán klade požadavek vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, pro které není vyžadována taková míra jistoty a prokázání skutku, která je vyžadována po soudu, pokud má být vydán odsuzující rozsudek. Při sdělení obvinění a podání obžaloby není vyžadován takový stupeň pravděpodobnosti či jistoty spáchání trestného činu, jaký je třeba pro vynesení odsuzujícího rozsudku. Státní zástupce byl při podání obžaloby důvodně přesvědčen, že skutek se stal a obviněný jej spáchal. Musí se přihlížet k tomu, že důkazy shromážděné v přípravném řízení nemusí poskytovat zcela nezpochybnitelnou jistotu o vině obviněného. V souladu se zásadami trestního řádu tak byla věc předána soudu, aby rozhodl o podané obžalobě. Soud provedl v hlavním líčení výslechy a rovněž provedl důkazy znaleckými posudky, na jejichž základě bylo zjištěno, že žalobce své povinnosti lékaře nezanedbal, a skutek není trestní činem. Je třeba zmínit rovněž skutečnost, že v průběhu hlavního líčení, po změně důkazní situace, sama státní zástupkyně v závěrečné řeči navrhla zproštění žalobce. Soud na základě souladných závěrečných řečí státního zástupce a obhájce žalobce zprostil. Státní zástupkyně se vzdala práva na podání odvolání proti zprošťujícímu rozsudku, přičemž netrvala ani na odůvodnění zprošťujícího rozsudku. Trestní řízení probíhalo v souladu se zákonem a nevykazovalo žádných excesů ze strany orgánů činných v trestním řízení. Pro žalobce tak trestní řízení a zejména hlavní líčení znamenalo nezpochybnitelné potvrzení správnosti jeho postupu a faktické okamžité morální zadostiučinění, které se jistě odrazilo i v jeho profesním životě. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že peněžité zadostiučinění nelze přiznat.

14. Žalobce v podání došlém soudu dne [datum] uvedl, že mu byla žalovanou přiznána a následně zaplacena shora specifikovaná náhrada škody v celkové výši 29 245,70 Kč, a v požadavku na zaplacení této částky vzal svou žalobu částečně zpět. Řízení bylo v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno].

15. K obraně žalované pak žalobce uvedl: A. škoda – náklady na zastoupení obhájcem 16. Žalobce by byl schopen se ztotožni s argumentací žalované o tom, že mu nenáleží náhrada nákladů zastoupení obhájce při podání vysvětlení dne [datum], nebýt zde speciálních okolností této konkrétní věci. Trestní věc žalobce byla skutkové provázána s trestními věcmi kolegů, kteří nakonec byli za své jednání také pravomocně odsouzeni. Žalobci proto bylo od počátku zřejmé, že jeho předvolání k podání vysvětlení v konečném důsledku vyústí v zahájení trestního stíhání. Žalobce proto již u tohoto vysvětlení měl legitimní zájem se řádně hájit a zabránit zahájení trestního stíhání. Obavy žalobce v tomto směru se ukázaly být zcela důvodnými, protože k zahájení trestního stíhání nakonec skutečně došlo. Náklad, který žalobce vynaložil na takovou obhajobu, byl nepochybně nákladem účelným. V ideálním světě, v němž by se orgány činné v trestním řízení neřídily pochybnou zásadou „v pochybnostech žaluj“, nýbrž by řádně naslouchaly uplatněné obhajobě podezřelého již ve fázi prověřování, by následně vůbec nedošlo k nezákonnému zahájení trestního stíhání žalobce, kterému by v důsledku toho ani nevznikla újma, jejíž náhrady se domáhá ve zdejším řízení. Žalobce je proto přesvědčen, že pokud znění zákona o náhradě odpovědnosti za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nepřiznává výslovně náhradu za úkon, který směřoval toliko „k nevydání nezákonného rozhodnutí“ (tedy nikoliv k jeho změně či zrušení), s ohledem na obecné zásady spravedlnosti a morálky by měla být povinnost žalované k náhradě nákladů za takový úkon dovozena alespoň analogicky.

17. Žalobce nesouhlasí ani s názorem žalované, že za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání obhájci náležela pouze odměna ve výši poloviny mimosmluvní odměny. Žalobce si je vědom existence judikatury, na kterou odkázala žalovaná. Žalobce by byl schopen takové odůvodnění přijmout v případě, kdyby konkrétní posuzovaná stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahovala podnětnou argumentaci, nýbrž byla pouze „formálním“ podáním, jehož účelem je alibistické podání opravného prostředku za tím účelem, aby náhodou nedošlo k poškození práv klienta, případně doslova pouhé navýšení počtu úkonů a zvýšení odměny obhájce v trestním řízení. Žalobce se ale bytostně nemůže s tímto odůvodněním ztotožnit v případě, kdy stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání je vysoce odborným podáním, které do trestního řízení vznáší věcnou, kvalifikovanou a podnětnou argumentaci obviněného proti vznesenému obvinění, která navíc, jak se později ukáže, skutečně směřovala ke zproštění obžalovaného obžaloby. Taková stížnost je podle žalobce svou povahou a účelem analogická řádně odůvodněnému a podnětnému odvolání nebo dovolání, případně jinému opravnému prostředku uvedenému v § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, nikoliv návrhům a stížnostem, o kterých je rozhodováno v neveřejném zasedání, tj. úkonům uvedeným v § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu. Žalobce je přesvědčen, že v jeho případě tomu bylo právě tak. Jeho stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla vysoce kvalifikovaná, využívající odborné argumentace z oboru zdravotnictví, kterou žalobce navíc udržel v celém následujícím průběhu trestního stíhání, které vyústilo až ve zproštění žalobce obžaloby. Jak již žalobce uvedl, v ideálním světě, v němž by orgány činné v trestním řízení řádně naslouchaly uplatněné obhajobě a neřídily se pochybnou zásadou „v pochybnostech žaluj“, by již tato stížnost žalobce měla vést ve zrušení nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání a následnému odložení věci. Že k tomu nedošlo, a právě naopak orgány činné v trestním řízení žalobce nadále stíhaly a, kromě kontinuálně způsobované nemajetkové újmy, jej nutily vynakládat další a další náklady na vedení obhajoby, nemůže být kladeno k tíži žalobce, a to ani co do jeho práva na náhradu nákladů obhajoby. Žalovanou odkazovaná judikatura dle žalobce dospívá k nesprávnému, resp. příliš zobecňujícímu závěru. V označeném rozhodnutí VS [adresa] není nikde vysvětlen stěžejní předpoklad, proč by výčet opravných prostředků v § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu měl být právě taxativním výčtem. Stejně tak zde není ani vysvětleno, proč by stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání měla být svou povahou a účelem nutně analogická stížnostem, o kterých se rozhoduje v neveřejném zasedání, a nikoliv opravným prostředkům vyjmenovaným v § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu (z nichž nejbližším bude především odvolání). Konečně lze dle žalobce poukázat na to, že jeho konkrétní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání obsahovala argumentaci také z oboru zdravotnictví, pročež se nepochybně jednalo o úkon mimořádně obtížný, za který dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu je namístě zvýšit odměnu až na trojnásobek (když žalobce požadoval pouze její zvýšení na dvojnásobek).

18. Žalobce se nedokáže ztotožnit ani se závěrem žalované, podle kterého mu nelze přiznat náhradu nákladů obhajoby za porady, které žalovaná výslovné neuznala. K četnosti konaných porad žalobce doplnil, že trestě stíháni byli tři prestižní pracovníci kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, kteří z pohledu své pracovní činnosti a přístupu ke svému povolání každý individuálně vyžadovali porady v rozlišném rozsahu. Souviselo to i s jejich funkčním zařazením, kdy přednostou kliniky byl profesor [jméno FO], který porady vyžadoval výrazně četněji než žalobce. Všichni tři obvinění ale měli na základě studia odborné literatury, zkušeností z jiných případů (klinika, konkrétně profesor [jméno FO], se zabývá i znaleckou činností, čili oni vypracovávali též znalecké posudky v jiných případech pochybení lékařů atd.) neustále potřebu probírat případné spojení trestní odpovědnosti s výkonem své pracovní činnosti v souvislosti s kauzou zemřelého Poškozeného, možné postupy v trestním řízení, obhajoby a případné následky, praktické dopady apod. K náhradě požadované porady tedy byly vždy konány na základě požadavků žalobce, resp. obviněných, všech se účastnili všichni tři spoluobvinění. Jednalo o účelné porady, které sloužily ke kontinuálnímu prodiskutovávání taktiky obhajoby a postupu orgánů činných v trestním řízení, jakož i prodiskutovávání odborných aspektů trestní věci mezi všemi obviněnými lékaři, a jejich následky na stanovení dalšího postupu v trestním řízení. Trestní stíhání v této věci bylo výrazně komplikováno jeho odborným podtextem. Každá z těchto porad tak byla provedena účelně, a podle názoru žalobce je proto nezbytné mu přiznat náhradu nákladů, kterou na ně vynaložil. Žalobce stran porad pouze korigoval svá žalobní tvrzení tak, že porad proběhlo jen 13, nikoliv v žalobě uvedených 14.

19. Žalobce na nákladech zastoupení svému obhájci zaplatil celkem částku 72 600 Kč. B. škoda – náklady na znalecký posudek 20. Vyjádření žalované k tomuto dílčímu požadavku žalobce považuje za zmatečné. Žalovaná podle jazykového výkladu v zásadě tento dílčí žalobní nárok uznává, přesto žalobci z požadovaných 8 067 Kč, které žalobce svému obhájci zaplatil, přiznala pouze 3 630 Kč a ve zbylém rozsahu navrhuje žalobu zamítnout. C. nemajetková újma – trestní stíhání 21. Žalobce kvituje, že žalovaná zjevně vnímá intenzitu danou závažností trestného činu, z jehož spáchání byl žalobce obviněn, a význam a intenzitu obav žalobce z potenciálně zdrcujících následků nezákonného trestního stíhání. Nemůže ale již souhlasit s názorem žalované, že obavy z pouze možné změny kvalifikace nemohou být podstatné pro posouzení požadované náhrady újmy, neboť se mají nahrazovat pouze reálné následky v osobní sféře (avšak ke změně právní kvalifikace reálně nikdy nedošlo). Předmětem náhrady nemá být dle žalobce samotná změna právní kvalifikace (u které nijak nezpochybňuje, že k ní reálně nedošlo), nýbrž obavy z takové eventuality a jejích možných následků, které ale u žalobce reálně vznikly a způsobovaly mu mimořádné silný psychický diskomfort nad rámec psychického diskomfortu ze samotného trestního stíhání. Aktuálně platná právní úprava vyžaduje odškodnění veškerých újem, které vznikly v osobní sféře poškozeného. Je povinností škůdce odčinit veškeré majetkové i nemajetkové újmy vč. duševních útrap (§ 2956 o. z.) a ve vztahu k náhradě újmy na zdraví je povinností škůdce poskytnout náhradu plně vyvažující vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy (§ 2958 o. z.). Žalobce je přesvědčen, že i obavy z pouze potenciálně možné změny kvalifikace skutku na závažnější trestný čin v intenzitě, v jaké je prociťoval, představují minimálně jím vytrpěné duševní útrapy. Tyto obavy nelze jednoduše směšovat s obavami týkajícími se samotného trestního stíhání, neboť v případě změny trestněprávní kvalifikace na těžší trestný čin se obavy žalobce vztahovaly k možnosti mnohem vážnějšího trestního postihu a jiných následků v jeho osobním životě, které nebyly zahrnuty v obavách vztahujících se k možným následkům trestního stíhání pro trestný čin podle aktuální právní kvalifikace. Tyto obavy žalobce měly původní základ ve skutečnosti, že orgány činné v trestním řízení mu kladly za vinu způsobení smrti jiného člověka. Jelikož žalobce neměl žádnou předchozí zkušenost s trestním řízením, nebyl schopen ve své mysli předvídat možný průběh trestního řízení, a především nahlížení orgánů činných v trestním řízení na předmětný skutek. Žalobce si pouze obecně byl vědom pojmů zabití a vražda, méně již pojmu usmrcení, a dále pojmů úmysl a nedbalost. Jako právní laik ale již nebyl schopen správně posoudit předmětný skutek a sám sebe vnitřně přesvědčit o tom, že jeho trestní stíhání pro těžší trestné činy (zabití, ne-li dokonce vražda) reálně nepřicházejí v úvahu. Obavy z možné překvalifikace jej neopustily ani po poradách s obhájcem, když jejich obsahem sice bylo podrobné rozebrání všech aspektů případu včetně právní kvalifikace skutku, avšak tato možná iracionální, avšak stále existující fobie pořád v mysli žalobce přetrvávala a zhoršovala již uvedené následky na osobnosti žalobce a jeho rodinném, profesním a pracovním životě. Již se znalostí výsledku nezákonného trestního stíhání se možná jeví být uvedené obavy žalobce za nesmyslné. Žalobce ale připomněl, že se od počátku trestního řízení řádnou argumentací bránil vznesenému obvinění, avšak přesto s tímto neuspěl již v přípravném řízení, nýbrž až po několika letech v řízení před soudem. V daném okamžiku tedy žalobce nemohl být přesvědčen, že pro něj celá věc skončí dobře zproštěním obžaloby. Podle žalobce je odpovědností orgánů činných v trestním řízení řádně vyhodnotit všechny známé skutečnosti a v trestním řízení postupovat s jejich zohledněním. To zejména v případě, že obviněný již prakticky od prvního svého úkonu velice kvalifikovaně zpochybňuje své obvinění. Pokud se orgány činné v trestním řízení i přesto rozhodnou v trestním řízení pokračovat (a v zásadě tak jako útočník pokračují v útoku proti osobě obviněného jako oběti), tak jsou odpovědné za všechny následky, které tímto způsobí, včetně následků vyplývajících z osobních vlastností oběti, v případě žalobce popsanými, byť možná iracionálními obavami také z možnosti zpřísnění trestněprávní kvalifikace skutku, dané především slabší žalobcovou znalosti trestního práva.

22. Žalobce nemůže souhlasit ani se závěrem žalované ohledně délky trestního stíhání. Rozdělení trestního řízení na jednotlivé fáze má význam z procesního hlediska pro účely stanovení pravomocí orgánů činných v trestním řízení a z hlediska vymezení práv a povinností osob provádějících a jinak se účastnících trestního řízení. Takové procesní rozdělení ale nemůže mít vliv na posouzení nároku poškozeného na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním řízením. Následky nezákonného trestního řízení ve fázi prověřování nejsou o nic méně závažné pouze proto, že dosud nedošlo k zahájení trestního stíhání. Žalobce již v době, kdy byl předvolán k podání vysvětlení, moc dobře věděl, že je v procesním postavení podezřelého a že později dojde k zahájení trestního stíhání, a to zejména z toho důvodu, že kauza žalobce byla skutkové úzce související s kauzami jeho kolegů, z nichž proti některým již trestní stíhání bylo zahájeno a následně také skončilo odsuzujícím rozsudkem. Z uvedeného důvodu nesmí být bráno hledisko pouze na dílčí fázi trestního řízení od zahájení trestního stíhání a při zohlednění délky trvání zásahů je nutno brát v úvahu celkovou délku trestního řízení. Žalobce tak setrvává na svém původním stanovisku, že nemajetkové újmy u něj začaly vznikat nejpozději od okamžiku, kdy byl poprvé předvolán k podání vysvětlení, tj. dne [datum], tedy po dobu přibližně 5 let. Při rozhodování o náhradě újmy je proto potřeba zohlednit i hledisko nepřiměřené délky trestního řízení. Konkrétní následky v jednotlivých sférách života bude žalobce v řízení prokazovat navrženými důkazy.

23. K argumentaci žalované o důvodnosti zahájení trestního stíhání žalobce namítl, že tato argumentace nemůže změnit nic na závěru, že trestní řízení vedené proti žalobci bylo ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím vedeno nezákonně, pročež žalobci náleží náhrada újmy tímto způsobené. Nezákonnost trestního stíhání není dána tím, že by snad měla být porušena pravidla stanovená trestním řádem, nýbrž tím, že trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem, pročež žalobce od počátku neměl být trestně stíhán; rozhodujícím je pozdější výsledek trestního stíhání, tj. zprošťující rozsudek. Odpovědnosti za takto způsobenou újmu je absolutní, stát se jí proto nemůže nijak zprostit, tedy ani poukazem na skutečnost, že v době zahájení trestního stíhání mohly mít orgány činné v trestním řízení podezření na spáchání trestného[Anonymizováno]činu v míře pravděpodobnosti dostatečné pro zahájení trestního stíhání. Tato argumentace proto nemůže zpochybnit žalobní nárok.

24. Žalobce pro porovnání svého případu odkázal na věc řešenou Městským soudem v Praze (dále jen „MS Praha“) pod sp. zn. 69 Co 302/2016, v níž po přezkumu odvolacím soudem byla stejná žalovaná povinována k zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání celkem 800 000 Kč. V této věci byl poškozený obviněn nejdříve z trestného činu podvodu s trestní sazbou od 5 do 12 let odnětí svobody a po překvalifikaci z trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku s horní hranící trestní sazby 5 let odnětí svobody. Stejně jako žalobce i tento poškozený byl po celou dobu trestního řízení v nejistotě z hlediska přítomnosti i budoucnosti. U tohoto poškozeného došlo k narušení osobního, rodinného i pracovního života. Tohoto jiného poškozeného i žalobce nezákonné trestní řízení zastihlo na vrcholu pracovních schopností. Na rozdíl od tohoto jiného poškozeného u žalobce nedošlo k medializaci jeho případu. Na druhou stranu ale u žalobce došlo v důsledku narušení rodinného života k podstatně vážnějšímu následku, konkrétně k úplnému rozpadu jeho manželského života, které zcela jistě povede k rozvodu.

25. Dále žalobce odkázal na věc řešenou MS Praha pod sp. zn. 35 Co 398/2021, v níž byla stejné žalované uložena povinnost mimo jiné zaplatit poškozenému na přiměřeném zadostiučinění částku 50 000 Kč (s tím, že žalovaná již v rámci mimosoudního jednání zaplatila poškozenému částku 10 000 Kč, tj. celkem mu měla zaplatit částku 60 000 Kč). Poškozený v této věci neprokázal žádné významnější následky na jeho rodinný či pracovní život (na rozdíl od žalobce, u kterého tyto vážné následky nastaly a budou v řízení prokázány), soud ale přihlédl k délce řízení 11 měsíců (tedy podstatně kratší než i délce samotného trestního stíhání žalobce, které trvalo alespoň 2 a půl roku, avšak je potřeba přihlédnout k celkové délce trestního řízení v trvání 5 let) a obdobné povaze věci (především v obou případech hrozilo uložení trestu odnětí svobody v délce až 6 let). Na rozdíl od žalobce byl poškozený v této jiné věci mladistvý, žalobce ale nevidí v této skutečnosti reálný význam, neboť sám žalobce byl v jeho vlastní situaci otcem rodiny a hrozil mu také trest zákazu činnosti, závažnost možných následků a míra jejich prožívání proto musela u něj být minimálně stejná, jako v případě tohoto jiného poškozeného. Na rozdíl od tohoto jiného poškozeného pak u žalobce došlo k úplnému rozvratu manželského soužití, tj. ke zničení snad nejdůležitějšího typu vztahu v životě člověka, k podstatně delšímu trvání zásahu do práv žalobce (minimálně 2,5 roku, avšak reálně až 5 let), a k alespoň pozastavení kariéry úspěšného lékaře na vrcholu jeho pracovních schopností.

26. Následně pak žalobce ještě doplnil, že v souvislosti s tragickým úmrtím Poškozeného probíhala dvě trestní stíhání. Trestní stíhání žalobce a jeho spoluobviněných bylo až druhé v pořadí, v prvním byli stíháni [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce a jeho pozdější spoluobvinění v té původní kauze svědčili ve prospěch obhajoby a na základě této svědecké výpovědi dal soudce pokyn k tomu, aby byli trestně stíháni, a tím to celé začalo. Čili jejich překvapení a trauma s tím související vychází i z nepochopení té situace, že v podstatě šli svědčit pro dobrou věc a stali se záhy nato podezřelými a poté i trestně stíhanými. Jediným odsouzeným v celé kauze pak byl právě [tituly před jménem] [jméno FO], a to z toho důvodu, že byl lékařem jiné kliniky – anesteziologie, kdy bylo shledáno, že z anesteziologického pohledu došlo k jistým pochybením. Všichni ostatní lékaři byli z kliniky chirurgie a u nich k žádnému pochybení nedošlo. Prvotní pochybení orgánů činných v trestním řízení v řízení žalobce pak spočívá v tom, že znalecké posudky, které směřovaly k odsouzení [tituly před jménem] [jméno FO] a ke zproštění obžaloby pracovnice chirurgie [tituly před jménem] [jméno FO], byly z oboru anesteziologie a na základě těchto anesteziologických znaleckých posudků začaly orgány činné v trestním řízení stíhat další tři špičkové lékaře z jiného oboru. Druhé pochybení následně spočívalo v tom, že obhajoba nechala vypracovat znalecký posudek prestižním znaleckým ústavem [název] právě z oboru chirurgie, který byl naprosto odlišný a ke kterému orgány činné v trestním řízení nepřihlédly a nechaly věc dojít až do fáze řízení před soudem, který když vracel svým původním rozhodnutím věc k došetření státnímu zástupci, tak mimo jiné uváděl, nechť státní zástupce zváží, zda další pokračování v trestním řízení nešikanuje ty obviněné. U hlavního líčení, které se pak ve věci konalo, byla zcela jiná státní zástupkyně, která k věci zaujala opačný procesní postoj, připojila se k návrhu na zproštění obžaloby a nepodala proti rozsudku odvolání. Není to o tom, že by orgány činné v trestním řízení prozřely v průběhu nebo na základě provedeného dokazování v hlavním líčení, ale z důvodu změny státní zástupkyně. Předchozí státní zástupkyně celou dobu držela původní linii, ignorovala důkazy předkládané obhajobou a dospělo to až k pro obviněné stresujícímu hlavnímu líčení.

27. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

28. Dne [datum] byly zahájeny úkony trestního řízení stran skutku souvisejícího s úmrtím Poškozeného, kvalifikovaného jako přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, z jehož spáchání byli podezřelí [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a žalobce. Dne [datum] udělil [tituly před jménem] [jméno FO] plnou moc advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] udělil žalobce plnou moc advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] podával [tituly před jménem] [jméno FO] vysvětlení, úkonu byl přítomen obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum], v době od 10:19 hod. do 11:20 hod., podával žalobce vysvětlení, úkonu byl přítomen substitut obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] udělil [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] plnou moc advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] podával [tituly před jménem] [jméno FO] vysvětlení, úkonu byl přítomen obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Třemi samostatnými usneseními ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání [tituly před jménem] [jméno FO], žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] pro skutky kvalifikované jako přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, spočívající v tom, že se jako lékaři jednotky intenzivní péče pohotovostí služby Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie [název] (dále jen „[jméno FO]“) řádně neseznámili se zdravotnickou dokumentací a nezohlednili výsledky předchozích vyšetření, v důsledku čehož nebylo odhaleno, že Poškozený utrpěl vážné poranění srdce, tento byl nadále léčen jen konzervativním způsobem na JIP, které nemohlo zajistit odpovídající lékařskou péči, nebyly provedeny potřebné úkony, nebyla zvážena konzultace zdravotního stavu Poškozeného se specializovaným pracovištěm – Klinikou dětské anesteziologie a resuscitace [název] [adresa] (dále jen „[název]“), ani nebyla zvážena možnost jeho včasného transportu na [název], což vedlo k úmrtí Poškozeného dne [datum]. Poškozený utrpěl úraz, kdy mu na koupališti spadla na hrudník kovová hokejová branka, byl převezen do Nemocnice [název] v [adresa] (dále jen „nemocnice [název]“) a odtud na JIP, kde jej přijala [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a následně měli Poškozeného v péči [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce, než byl převezen na [název], kde následně zemřel. Policejní orgán vycházel při zahájení trestních stíhání ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalce z oboru lékařství, odvětví dětská kardiochirurgie, ze dne [datum], zpracovaného k žádosti Policie ČR v rámci prověřování úmrtí poškozeného, z doplnění tohoto posudku ze dne [datum], zpracovaného na základě opatření Policie ČR již v trestní věci obviněného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], odborného posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalce z oboru lékařství, odvětví anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína, ze dne [datum], zpracovaného k žádosti Policie ČR v rámci prověřování úmrtí poškozeného, z doplnění tohoto posudku ze dne [datum], zpracovaného na základě opatření Policie ČR již v trestní věci obviněného [tituly před jménem] [jméno FO], znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru lékařství, odvětví chirurgie, specializace dětská chirurgie a dětská traumatologie, ze dne [datum], zpracovaného k žádosti obhájce obviněné [tituly před jménem] [jméno FO], znaleckého posudku [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly za jménem], znalce z oboru lékařství, odvětví anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína ze dne [datum], zpracovaného v řízení vedeném u MS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru lékařství, odvětví zdravotnická odvětví různá, specializace anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína, ze dne [datum], zpracovaného k žádosti obhájce obviněného [tituly před jménem] [jméno FO], znaleckého posudku [název], znaleckého ústavu v oboru zdravotnictví a farmacie, ze dne [datum], zpracovaného k žádosti obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] v řízení vedeném u MS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu [název] (dále jen „[název]“) ze dne [datum], zpracovaného na základě opatření MS [adresa] v trestní vedené u něho proti obžalovaným [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], který se vyjadřoval ke všem uvedeným posudkům a výpovědím znalců. Žalobci bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno dne [datum], téhož dne podal žalobce sám proti usnesení blanketní stížnost. Dne [datum] podal žalobce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání prostřednictvím obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] podali [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] prostřednictvím obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] blanketní stížnosti proti usnesení o zahájení trestního, které přislíbili odůvodnit do 14 dnů po umožnění nahlédnout do spisu. Dne [datum] udělil žalobce plnou moc [tituly před jménem] [jméno FO] a téhož dne bylo převzetí právního zastoupení oznámeno policejnímu orgánu. Dne [datum] podal [tituly před jménem] [jméno FO] sám blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního. Dne [datum] podal [tituly před jménem] [jméno FO] sám blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního. E-mailem ze dne [datum] v 16:59 hod. došla policejnímu orgánu tři odůvodnění stížností proti usnesením o zahájení trestního stíhána podaná obviněnými prostřednictvím obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Všechna odůvodnění byla obsahově obdobná. Obsahovala skutkové námitky, kdy z dokumentace nemocnice [název] i z informace od [tituly před jménem] [jméno FO], který Poškozeného z nemocnice [název] převážel, plynulo, že Poškozenému spadla branka na hlavu, a dále z dokumentace plynulo, že Poškozený utrpěl povrchní zranění neurčených částí hrudníku, což není poranění srdce. Dále vyjádření obsahovala odborný lékařský rozbor provedených vyšetření, zjištěných hodnot a stanovených postupů léčby (i s ohledem na nesprávnou informaci o poranění hlavy) s tím, že postupně všichni obvinění postup léčby konzultovali s lékaři KDAR, kteří jej označili za správný, nenařídili další vyšetření a navrhli pokračovat v konzervativní léčbě na JIP. [název] bylo o zdravotním stavu Poškozeného informováno celkem 6x (při převozu z nemocnice [název], při příjmu na JIP a 3x obviněnými během jejich služby), přičemž až při vyrozumění žalobce při zhoršení stavu Poškozeného byl tento přesunut na [název], kde však bylo pokračováno ve stávající konzervativní léčbě. Nakonec pak vyjádření namítala nesprávné odborné zaměření všech znalců (až na [tituly před jménem] [jméno FO]), jejichž posudky byly použity jako podklad pro vydání napadeného usnesení, kdy postup obviněných je nutno hodnotit v rámci jejich specializace, a nelze se tak obejít bez znaleckého posouzení z oboru dětské chirurgie. Všechny stížnosti byly usneseními státního zástupce ze den [datum] zamítnuty jako nedůvodné. Dne [datum] byl [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechnut jako obviněný, výslechu byl přítomen obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum], v době od 13:45 hod. do 17:08 hod., byl žalobce vyslechnut jako obviněný, výslechu byl přítomen obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] byl [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechnut jako obviněný, výslechu byl přítomen obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]. Neuvedeného dne byl obviněnými policejnímu orgánu předložen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví dětská chirurgie ze dne [datum], zpracovaný znaleckým ústavem [název], který jako s podklady pracoval mj. se všemi shora uvedenými posudky užitými při zahájení trestního stíhání. Znalecký ústav konstatoval: „Průběh ošetřování pacienta [jméno FO], narozeného [datum] jsem hodnotil v souslednosti dějů ex ante a soustředil jsem se na organizaci dané péče v celém jejím komplikovaném řetězci. Nehodnotil jsem problematiku intenzivní medicíny a problematiku kardiochirurgickou, která byla velmi podrobně již hodnocena odborníky na slovo vzatými a jistě kompetentnějšími v této problematice než já. Soustředil jsem se na organizaci péče o poraněného a pak, jak mi bylo uloženo, obdobím činnosti lékařů KDCHOT na jejich oborovém JIP. [jméno FO] utrpěl velmi agresivním mechanismem úrazu závažné, tupé poranění srdečního svalu. Každé tupé poranění tělesných orgánů je velmi komplikované k vyšetřování a ošetřování, zvláště pokud neznáme důležité podrobnosti. Aby pacient s takto poraněným srdečním svalem měl šanci přežít, musí dojít k souladu všech úrovní péče a okolností. V tomto případě v řetězci událostí se spíše kupily tu menší, tu větší problémy, které vyústily v tragický závěr, tedy úmrtí pacienta. První tragickou okolností je nezajištěná kovová hokejová branka, na které se může dítě houpat a pokud dojde k jejímu překlopení a dítě zůstane v jejím dosahu, míra násilí na malou plochu dětského těla (ve 4 letech jde o velmi křehký organismus) je obrovská a může způsobit velmi závažné poranění dutinových orgánů, nezřídka neslučitelných se životem. Druhým, pro dle událostí velmi důležitým faktem je, že v předávání informací o zdravotním stavu se skutečnost, že břevno branky spadlo [jméno FO] na dolní polovinu hrudníku a způsobilo nejspíše přechodnou asystolii (?) s bezdeším a bezvědomím úplně vytratila a lékaři, kteří pak [jméno FO] ošetřovali ve [název] [adresa] jí k dispozici po celou dobu neměli. Rovněž tak i informaci o laické kardiopulmonální resuscitaci. Tato by měla být jednoznačná indikace k přijetí na KDAR. Toto já vidím jako možný kruciální bod celého případu. Jestli byla anamnéza v místě primárního zásahu vůbec odebírána a následně předána nelze nikde zjistit, ale jisté je, že v překladové zprávě z [adresa] o těchto faktech není zmínka, úrazový děj je velmi zjednodušen a mitigován. Ošetření v nemocnici [adresa] probíhá standardně a až na nedostatečně odebranou anamnézu nelze nalézt závažnější opomenutí. Nález systolického šelestu na srdci, který dříve diagnostikován nebyl, měl být ve zprávě zdůrazněn, což nebyl, a v dalším průběhu ošetřování zapadl. Překlad na KDAR [název] [adresa] je ale naprosto v pořádku, tam polytraumatizovaný pacient jistě patří. K dalšímu zkreslení a podhodnocení stavu dochází v okamžiku převzetí pacienta službou KDAR, která si pacienta přiváží „na sebe“ v doprovodu dr. [jméno FO]. Pacient není adekvátně převzat a místo aby směřoval na KDAR, jak bylo dohodnuto, je pro mě zcela nepochopitelně označen jako komoce mozku po pádu branky na hlavu a předán „příkazem“ na oborovou [jméno FO] KDCHOT. Pacient měl být přijat na KDAR, jak bylo dohodnuto, adekvátně dovyšetřen, adekvátně zajištěn, stabilizován a až poté eventuálně předán dále. Toto se nestalo a předání pacienta na JIP KDCHOT proběhlo velmi nedostatečně a nestandardně, bez předání důležitých faktů. O pacienta již KDAR, která vlastně převoz do [název] [adresa] organizovala, dále nejeví aktivní zájem a jen po telefonu schvaluje konzervativní léčbu těžší komoce. O systolickém šelestu museli mít informace, tak jako o oběhové nedostatečnosti již z [adresa] a i telefonické informace z JIP KDCHOT v průběhu noci o tom svědčily. Přesto pacienta ponechávají na JIP a není ani lékařem KDAR fyzicky vyšetřen. To že dětský chirurg může přeslechnout systolický šelest při tachykardii uznal i [tituly před jménem] [jméno FO], ale to, že lékař, vzděláním dětský intenzivista z KDAR si tuto skutečnost ani neověří, je nepochopitelné. Je zjevné, že dr. [jméno FO] stav pacienta podcenil, či nedocenil. Na JIP KDCHOT pak lékaři, kteří měli jen kusé a zkreslené informace o tom, co se pacientovi stalo, hledají příčinu hraničních hodnot některých životních funkcí a tento stav přičítají mozkové komoci, kontuzi levé plíce a kontuzi jater. Na možnost poraněni srdce, které v dostupné zdravotnické dokumentaci je naznačeno jen popisem systolického šelestu zachyceném v [adresa], nemyslí, sami systologický šelest nezaznamenali. Je ostatně paradoxní, že i později, již při pobytu hocha na KDAR, přizvaný dětský kardiolog zjišťuje jak šelest, tak i defekt septa komor. Ten však považuje za „hemodynamicky bezvýznamný“ a tato zjištění jej nenutí k okamžité změně diagnosticko-léčebného procesu. Dále lékaři na JIP KDCHOT vylučují aktivní krvácení do dutiny břišní a po telefonickém ujištěni KDAR, že je vše „v pořádku“ a mají pokračovat v konzervativní péči, takto i činí. Svou specializaci jsou to dětští chirurgové a to, že slouží na oborové dětsko-chirurgické JIP neznamená, že jsou vzděláním odborníci na intenzivní a resuscitační péči. Mají za úkol pacienty sledovat a pokud se pacient stává nestabilním, mají kontaktovat vyšší intenzivistické pracoviště, tedy KDAR. Toto také učinili, několikrát hlásili horšící se stav a byli ujištění, zeje vše v pořádku. Až během dopoledne druhého dne hospitalizace po zhoršení stavu vědomí pacienta, KDAR souhlasí s překladem [jméno FO] na jejich kliniku zřejmě z indikace vážné poruchy vědomí. Filozofii léčby však nemění a nadále pacienta léčí konzervativně, bez zajištění dýchacích cest a invazivní monitorace, v podstatě až do závěrečných okamžiků. Nehodnotím kvalitu a průběh intenzivní péče o pacienta [jméno FO], hodnotím jen organizaci práce dětského úrazového centra, které se o pacienta jako celek staralo. [jméno FO] měl být uložen na KDAR, kam byla původně dohodnut překlad z [adresa] a na JIP KDCHOT se v této fázi poranění neměl ocitnout. V této konstelaci událostí nehodnotím činnost lékařů KDCHOT jako non lege artis, ani jako chybnou. To, že nevedla ke zlepšení stavu pacienta, je věc jiná, v rámci svých odborných kompetencí s opakovanou snahou stav pacienta řešit s KDAR se nedopustili závažných chyb. Navíc není vyloučeno, že ani při velmi časném rozpoznání všech detailů, by toto trauma nebylo slučitelné se životem. Proto nelze položit jasnou kauzální souvislost mezi případnými nedostatky, zjištěnými v diagnosticko-léčebném procesu [jméno FO] a jeho úmrtím. Případ ukázal, že organizace Centra dětské traumatologie ve [název] [adresa] není bezchybně funkční, chybí jasně stanovený „trauma team leader“, který by měl právo a povinnost delegovat péči na jednotlivá pracoviště s plnou odpovědností za svá rozhodnutí.“ Přípisem ze dne [datum] sdělila policejnímu orgánu Česká lékařská komora (dále jen „ČLK“), že v případě obviněných neeviduje žádnou stížnost, která by byla předmětem disciplinárního řízení. Neuvedeného dne byly obviněnými policejnímu orgánu předloženy odborné posudky Oborové komise pro dětskou chirurgii Vědecké rady ČLK (dále jen „oborová komise ČLK“) ze dne [datum], zpracované k jejich žádostem, které stran všech obviněných shodně uzavřely, že postup obviněných při poskytování zdravotní péče poškozenému byl v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými postupy, v péči poskytované obviněnými nedošlo ani k porušení pravidel uznávaných postupů, ani k odbornému pochybení. I když nebylo poznáno poranění srdce, nepovažuje oborová komise ČLK postup při poskytování zdravotní péče obviněnými za odborné pochybení těchto lékařů. Zdravotní péče byla poskytována na JIP, pacient byl monitorován, opakovaně a podrobně vyšetřován radiodiagnostickými metodami, které však neodhalily srdeční poranění, ale naopak vysvětlovaly závažný celkový stav poraněného dítěte. Případné zásadní změny v léčbě (intubace, umělá ventilace) by byly v kompetenci lékaře se specializací v intenzivní medicíně. Obvinění s tímto lékařem stav konzultovali a nebyla jim navržena změna stávající léčby. Oborové komisi ČLK nepřísluší hodnocení rozhodování a činnosti lékařů KDAR a zároveň toto nebylo obsahem žádostí o vypracování posudků, ani samotných posudků. V opisech z evidence rejstříku trestů a evidence přestupků ze dne [datum] neměl žalobce žádný záznam. Při prostudování spisu před skončením vyšetřování, které proběhlo dne [datum], v době od 9:00 hod. do 9:36 hod. a účastnili se ho s [tituly před jménem] [jméno FO] všichni obvinění, neměli obvinění návrhy na doplnění vyšetřování, avšak zejména s odkazem na znalecký posudek FTN a odborné posudky oborové komise ČLK navrhovali zastavení svých trestních stíhání, když z dosavadního průběhu trestního řízení vyplynulo, že svým jednáním nenaplnili znaky stíhaného trestného činu ani po objektivní, ani po subjektivní stránce. Vyšetřování bylo ukončeno dne [datum] s návrhem na podání obžaloby na všechny tři obviněné pro skutky popsané a kvalifikované jako v usneseních o zahájení trestního stíhání. Spis došel státnímu zástupci dne [datum]. Obžaloba na všechny tři obviněné byla podána k MS [adresa] dne [datum]. Pro případ uznání viny dle obžaloby bylo státním zástupcem navrhováno uložit každému z obžalovaných trest odnětí svobody při dolní hranici zákonné trestní sazby s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 14-18 měsíců, popř. uložení peněžitého trestu ve výměře cca 80-100 denních sazeb s výši jedné denní sazby 1 000 Kč. MS [adresa] rozhodl usnesením ze dne [datum], že se věc vrací státnímu zástupci k došetření. Soud takto rozhodl z důvodu, že veškeré skutkové závěry jsou opírány výlučně o důkazy opatřené v řízení vedeném u MS [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], zejména tam zpracované znalecké posudky, které jsou v tomto řízení jako znalecké posudky nepoužitelné (mohly by být jen listinným důkazem), a ani jejich zpracovatele nelze vyslýchat jako znalce. S ohledem na uvedené tak nebyly objasněny ani základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci meritorně rozhodnout. Soud státnímu zástupci též vytkl, že vůbec nereflektoval znalecké posudky opatřené obhajobou, které na rozdíl od shora uvedených mají důkazní hodnotu znaleckého posudku a kdy závěry znaleckého posudku [název] jsou v naprostém rozporu s podanou obžalobou. Soud tak uložil orgánům přípravného řízení přibrat znalce k vypracování znaleckého posudku v souladu s trestním řádem, reflektovat také závěry znaleckých posudků předložených obhajobou, vyslechnout navrhované svědky v souladu s trestním řádem a následně znovu zvážit, zda jsou vůbec splněny podmínky pro podání obžaloby. Soud pak připomněl, že ačkoliv těžiště dokazování v trestním řízení je před soudem, neznamená to, že orgány přípravného řízení nemají povinnost dokazovat alespoň základní skutečnosti nutné pro posouzení, zda skutečně došlo ke spáchání trestného činu tak, aby nedocházelo ke zcela nedůvodnému stavění obviněných před soud a tím k jejich zbytečnému šikanování, nehledě na respektování zásady rychlosti a hospodárnosti trestního řízení. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce dne [datum] blanketní stížnost, kterou odůvodnil dne [datum]. O této stížnosti rozhodl KS [adresa] usnesením ze dne [datum] tak, že napadené usnesení zrušil a MS [adresa] uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Stížnostní soud takto rozhodl (zjednodušeně řečeno) s tím, že si znalce má ustanovit a svědky vyslechnout sám MS [adresa], kterému v tom nic nebrání a jeho možnosti jsou v daném směru stejné jako u orgánů přípravného řízení. Spis byl vrácen MS [adresa] dne [datum]. Usnesení KS [adresa] bylo vypraveno dne [datum] spolu se sdělením účastníkům, že hlavní líčení bude věci nařízeno až po vrácení spisu [spisová značka] z Nejvyššího soudu (dále „NS“), který rozhoduje o dovolání, a s výzvou účastníkům ke sdělení případných návrhů na provedení dalších důkazů nad rámec návrhů uvedených v obžalobě. NS byl současně zaslán dotaz, kdy lze očekávat rozhodnutí ve věci [spisová značka]. K tomu NS sdělil dne [datum], že rozhodnuto bylo usnesením ze dne [datum]. Dne [datum] soud telefonicky zjišťoval u [název] možnosti podání znaleckého posudku v této věci, bylo mu sděleno, že s ohledem na enormní vytížení bude [název] schopen vypracovat posudek nejdříve za 8 měsíců. Opatřením ze dne [datum] soud přibral [název], kterému uložil opětovně se vyjádřit k posudkům a výpovědím [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] z řízení [spisová značka] avšak ve vztahu k nynějším obviněným, a dále se vyjádřit k závěrům znaleckého posudku [název] a odborných posudků oborové komise [název], to vše nejpozději do 8 měsíců od doručení tohoto opatření. [název] vrátil dne [datum] spis soudu bez zpracování posudku, když žádosti o zpracování posudku již nemůže vyhovět. Uvedl, že z důvodu dlouhodobé přetíženosti a nemožnosti zpracovávat posudky v požadovaných lhůtách přijal již v říjnu [rok] rozhodnutí o úplném pozastavení příjmu nových žádostí o zpracování znaleckých posudků a jelikož to nepomohlo, bylo k jeho žádosti rozhodnuto o pozastavení jeho oprávnění vykonávat znaleckou činnost na dobu od [datum] do [datum]. Spis byl dne [datum] soudem zaslán zpět [název], kterému bylo s odkazem na zákonnou povinnost dokončit již rozpracované posudky uloženo předložit posudek nejdéle ve lhůtě 3 měsíců. Účastníci byli o tomto postupu téhož dne informováni. Posudek [název] došel soudu dne [datum]. [název] posudky [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] za správné, ani v jejich posudcích, ani v následných výpovědích však nejsou zmíněna jasná odborná pochybení či zanedbání péče nyní obviněnými či jejich osobní zodpovědnost ve smyslu zanedbání péče. Se závěry posudků [název] a oborové komise [název] se [název] ztotožnil. [název] pak uzavřel: „I přes určitá pochybení v průběhu léčebného procesu a v dokumentaci pacienta, především pak špatné směřování pacienta na JIP KDCHOT s omezenými možnostmi monitorace pacienta po závažném mnohočetném poranění, kdy měl být pacient [jméno FO] dle původní telefonické domluvy směrován na KDAR, a určitým komunikačním chybám při překladu pacienta mezi jednotlivými nemocnicemi, včetně předávání od RLP, a i když nebylo během hospitalizace poznáno poranění srdce, není prokazatelná osobní zodpovědnost obviněných lékařů KDCHOT [název] [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ve smyslu zanedbání péče či zjevného odborného pochybení vedoucího k úmrtí pacienta.“ Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na den [datum]. V opisu údajů z evidence rejstříku trestů ze dne [datum] neměl žalobce stále žádný záznam. Při hlavním líčení konaném dne [datum], v době od 9:00 hod. do 11:30 hod. za přítomnosti všech obžalovaných a [tituly před jménem] [jméno FO], byli vyslechnuti obžalovaní a provedeny důkazy zejména posudky [název] a [název] a obsahem spisu [spisová značka], dokazování bylo ukončeno a po přednesu závěrečných řečí, kdy státní zástupkyně (jiná, než která dozorovala přípravné řízení a podávala obžalobu) v závěrečné řeči uvedla: „Jak plyne ze samotné obžaloby, tak tato byla podávána v pochybnostech, když v rámci přípravného řízení byly opatřeny a předloženy znalecké posudky jejichž závěry se značně rozporovaly. Na základě nyní provedeného hlavního líčení i vypracování ústavního znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví nyní nezbývá než konstatovat, že nebyla prokázána osobní odpovědnost obžalovaných ve smyslu zanedbání péče a nebo zjevného odborného pochybení vedoucího k úmrtí poškozeného [jméno FO]. S ohledem na výsledky dokazování navrhuji všechny obžalované zprostit obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu případně podle § 226 písm. b) trestního řádu.“, byl vyhlášen rozsudek, kterým byli všichni obžalovaní zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Po vyhlášení rozsudku se všichni obžalovaný i státní zástupkyně vzdali práva odvolání a netrvali na písemném vyhotovení odůvodnění rozsudku. Písemné vyhotovení rozsudku, který nabyl právní moci dne [datum], neobsahuje odůvodnění (zjištěno ze spisu MS [adresa] sp. zn. [spisová značka]).

29. Rozsudkem MS [adresa] ze dne [datum] byli [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] uznáni vinnými ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byly jim uloženy tresty odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 1 roku ([tituly před jménem] [jméno FO]) a v trvání 2 let s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 2 let ([tituly před jménem] [jméno FO]). Uvedeného přečinu se měli dopustit v souvislosti s pochybením při péči o Poškozeného předcházející péči žalobce a jeho posléze spoluobviněných ([tituly před jménem] [jméno FO] při převozu Poškozeného z [adresa] a rozhodnutí o umístnění Poškozeného na JIP, namísto na KDAR, [tituly před jménem] [jméno FO] při přijmu Poškozeného a prvotní péči o něho na JIP), žalobce a jeho posléze spoluobvinění byli v řízení slyšeni jako svědci (zjištěno z rozsudku č. j. [číslo jednací]).

30. Rozsudek MS [adresa] ze dne [datum] byl k odvolání obou obžalovaných a státního zástupce zrušen usnesením KS [adresa] ze dne [datum] a věc byla vrácena soudu prvního stupně (zjištěno z usnesení KS [adresa] č. j. [číslo jednací]).

31. Rozsudkem MS [adresa] ze dne [datum] byl [tituly před jménem] [jméno FO] opětovně uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 18 měsíců, [tituly před jménem] [jméno FO] byla obžaloby zproštěna dle § 226 písm. b) tr. ř. (zjištěno z rozsudku č. j. [číslo jednací]).

32. Rozsudek MS [adresa] ze dne [datum] byl rozsudkem KS [adresa] ze dne [datum] k odvolání státního zástupce doplněn ve výroku o trestu tak, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl též uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře na odborných pracovištích ARO a JIP všech nemocnic v České republice na dobu 2 let, odvolání [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zamítnuto (zjištěno z rozsudku KS [adresa] č. j. [číslo jednací]).

33. Usnesením NS ze dne [datum] bylo odmítnuto dovolání [tituly před jménem] [jméno FO] proti rozsudku KS [adresa] ze dne [datum] (zjištěno z usnesení sp. zn. [spisová značka]). 34. [tituly před jménem] [jméno FO] vykonal v předmětném trestním řízení následující porady se žalobcem: 1. dne [datum] od 10:00 do 11:15 hod. 2. dne [datum] od 10:30 do 11:35 hod. 3. dne [datum] od 11:00 do 12:15 hod. 4. dne [datum] od 14:00 do 15:30 hod. 5. dne [datum] od 15:30 do 16:35 hod. 6. dne [datum] od 10:00 do 11:30 hod. 7. dne [datum] od 11:00 do 12:05 hod. 8. dne [datum] od 11:30 do 12:40 hod. 9. dne [datum] od 11:00 do 12:15 hod. 10. dne [datum] od 10:30 do 11:45 hod. 11. dne [datum] od 12:30 do 13:45 hod. 12. dne [datum] od 18:00 do 19:30 hod. 13. dne [datum] od 10:00 do 11:45 hod. (zjištěno z potvrzení o poradách ze dnů [datum]., [datum]., [datum], [datum]., [datum]., [datum]., [datum], [datum], [datum]., [datum]., [datum], [datum], [datum]). 35. [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtoval žalobci náklady na právní služby na celkovou částku 72 600 Kč vč. DPH, a to fakturou ze dne [datum], splatnou dne [datum], na částku 36 300 Kč vč. DPH a fakturou ze dne [datum], splatnou dne [datum], na částku 36 300 Kč vč. DPH. Částky a 36 300 Kč byly žalobcem [tituly před jménem] [jméno FO] uhrazeny ve dnech [datum] a [datum] (zjištěno z faktur č. [hodnota] a [hodnota], částí výpisu z účtu žalobce za období [datum].-[datum] a [datum]-[datum]). 36. [tituly před jménem] [jméno FO] vykonal v předmětném trestním řízení porady s [tituly před jménem] [jméno FO] ve stejných dnech a časech jako se žalobcem a dále pak následující porady: - dne [datum] od 13:30 do 15:10 hod. - dne [datum] od 18:30 do 19:50 hod. - dne [datum] od 15:00 do 16:50 hod. - dne [datum] od 13:00 do 14:20 hod. - dne [datum] od 17:00 do 18:10 hod. - dne [datum] od 17:00 do 18:25 hod. - dne [datum] od 9:00 do 10:20 hod. - dne [datum] od 10:00 do 11:10 hod. - dne [datum] od 11:30 do 12:00 hod. (zjištěno z potvrzení o poradách ze dnů [datum]., [datum]., [datum]., [datum]., [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]., [datum]., [datum]., [datum], [datum]., [datum]., [datum]., [datum], [datum]., [datum]., [datum], [datum], [datum], [datum]).

37. Písemnou smlouvou ze dne [datum] sjednal [tituly před jménem] [jméno FO] s [název] zpracování znaleckého posudku, objednaného již dne [datum]. Cena byla sjednána na 1 000 Kč + DPH za každou hodinu práce, předpokládaný počet hodin práce byl odhadnut na cca 20 (zjištěno ze smlouvy o vypracování znaleckého posudku).

38. Přípisem ze dne [datum] zasílala [název] [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovaný znalecký posudek ze dne [datum] spolu s fakturou a vyúčtováním znalečného na částku 24 200 Kč vč. DPH, zahrnující odměnu za 20 hodin práce (8 hodin při studiu doručené dokumentace, 4 hodiny při studiu odborné literatury a literárních rešerších a 8 hodin při vypracování znaleckého posudku) a 1 000 Kč + DPH (21 %) ve výši 4 200 Kč (zjištěno z přípisu, vyúčtování znalečného).

39. Fakturou ze dne [datum], splatnou dne [datum], [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtoval žalobci hotové výdaje na znalecký posudek ve výši 8 067 Kč. Částku 8 067 Kč žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] uhradil dne [datum] (zjištěno z faktury č. [hodnota], části výpisu z účtu žalobce za období [datum]).

40. Žalobce dochází od [datum] do psychiatrické ambulance, veden je s diagnózou F43.2 porucha přizpůsobení. V popředí symptomatiky v oboru psychiatrie je intermitentní a reaktivní úzkost v návaznosti na zátěžové situace, kdy popisované stěžejní zátěžové situace jsou problematika vztahová (rozpad manželství) a pracovní (nedávné trestní řízení). Žalobci byla předepsána psychofarmakoterapie (Quetiapin) (zjištěno ze zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba]. ze dne [datum]).

41. Žalobce je od dubna [rok] též v péči klinického psychologa, veden je s diagnózou F43.2 poruchy přizpůsobení. Ke komplexnímu psychologickému vyšetření byl žalobce odeslán na žádost ošetřující psychiatryně [tituly před jménem] [jméno FO]. Vyšetřením byl diagnostikován depresivní stav (ztráta energie, unavitelnost, poruchy spánku, podrážděnost) spojený s vyčerpáním zdrojů v souvislosti se snahou zvládat tíživé zátěžové situace (dlouhodobě se táhnoucí trestní řízení s nejasným výsledkem mající vliv kromě pracovního zázemí i na rodinnou situaci žalobce a vedoucí k manželské krizi ústící do rozpadu rodiny a ztráty vztahů s dětmi). Žalobci byl nasazen Quetiapin a následně byla zahájena individuální psychoterapie, která dosud již v nižší frekvenci trvá. Žalobcův stav je již výrazně stabilnější, přetrvává však subjektivně prožívaný stav ohrožení, fyziologicky spojený s hyperexcitací, neschopností odpočinku, poruchami spánku (spánek je bez medikace stále mělký, subjektivně co do kvality i délky pro žalobce nedostačující). Aktuální psychický stav žalobce je důsledkem traumatizace uvedenými výraznými zátěžovými situacemi (zjištěno ze zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba] ze dne [datum]).

42. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky [rok] až [rok] celkem 50,36 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne [datum]).

43. Roční průměr bazických indexů, tj. míry inflace vyjádřené přírůstkem indexu spotřebitelských cen k základnímu období (průměr roku [rok]=100) vyjadřující změnu cenové hladiny sledovaného měsíce příslušného roku proti průměru roku [rok], činil 100,7 za rok [rok] a 151,4 za rok [rok], rozdíl je tedy 50,7 (zjištěno z webových stránek Českého statistického úřadu – sekce Statistiky>Ekonomika>Ceny, inflace>Inflace, spotřebitelské ceny>Inflace - druhy, definice, tabulky).

44. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že žalobce zná asi 20 let, co jsou kolegové z nemocnice, žalobce na chirurgické klinice, svědek na klinice anesteziologické, v pracovním kontaktu jsou téměř denně. V dané kauze bylo postupně obžalováno pět osob, a jak se ta kauza projednávala dlouho, tak na nich všech postupně byly vidět víc a víc obavy, nervozita z toho, jakým směrem celý případ směřuje, co bude v budoucnu, jaké to může mít pro ně následky. V podstatě všichni se výrazně změnili ve smyslu ztráty nějakého nadhledu, lehkosti v rozhodování, sebedůvěry. Konkrétně žalobce si svědek vybavuje, jak se během těch let změnil z veselého, bezstarostného, sebevědomého v člověka lehce s obavami řešícího běžné problémy, což před tím nebýval. Zdravotních problémů u žalobce si svědek nebyl vědom, ale na žalobci bylo vidět, že sešel nebo zchřadnul, zešedivěl, nevypadá zdravě a spokojeně. Stran rodinného života se žalobce svědkovi přímo nesvěřoval, ale z drbů, které kolovaly po nemocnici, měl svědek pocit, že se něco děje, že to nebude v pořádku, nic konkrétního o tom ale nevěděl. Pokud jde o pracovní sféru, svědek uvedl, že vůči odborným kvalitám žalobce neměl nikdy žádné výhrady, zná jej jako svědomitého, zodpovědného člověka. Žalobce se po celou dobu, co ho svědek zná, stejně jako svědek rozvíjel, postupoval k významnějším úkolům, postupně si dělal další a další stupně vzdělávání, specializace, v rámci dětské chirurgie se určitým způsobem profiloval, specializoval. Byl to přirozený vývoj. Za dobu, kdy se daný případ projednával, tak se kariérní postup žalobce nezastavil. Postupuje k závažnějším nebo důležitějším, významnějším úkolům, jak to odpovídá lékaři v jeho postavení, zkušenosti, věku, ale zmizely u něho lehkost, samozřejmost, nadhled. Ne, že by žalobce nepřijímal nové výzvy nebo nová místa, nové úkoly v rámci kliniky a nemocnice, ale více váhá, není tam takový nadhled. Rozhodování v závažných případech je vždy komplikované, konzultuje se, radí se, to je v pořádku, ale běžné, každodenní věci lékaři po určité době řeší sami. A tam byl dle svědka vidět krok zpátky, žalobce se víc radil o věcech, které předtím řešil sám a jednoznačně, ztratil takovou jistotu. Že by žalobce nařizoval nějaká zbytečná či nadbytečná vyšetření by svědek přímo neřekl, ale je možné, že kdyby se to spočítalo a porovnalo za jednotlivé roky, že by to tak vyšlo, ale to je jen spekulace. Uvedené dopady se u žalobce začaly dle svědka objevovat zhruba od doby, kdy byl svědek odsouzen, což bylo v roce [rok], kdy už věděl, co se může všechno stát. Zda již před tím byly nějaké náznaky, si svědek nevybavoval, ale je možné, že to gradovalo po celou dobu. O případných obavách ze ztráty zaměstnání se svědek se žalobcem asi přímo nebavil, ale dá se předpokládat, že měl stejné obavy, jaké měl o rok dříve sám svědek. Žalobce věděl, jaký trest byl svědkovi uložen, věděl to přímo od svědka a rovněž od své kolegyně z kliniky, [tituly před jménem] [jméno FO], která byla obžalována spolu se svědkem. Pro svědka znamenal uložený trest ztrátu jistoty zaměstnání, nevěděl, jakým způsobem se k uloženému zákazu činnosti postaví zaměstnavatel. Dopadlo to tak, že nemohl pracovat na své domovské klinice a byla mu přidělena jiná práce neodpovídající jeho kvalifikaci a dosavadnímu platovému ohodnocení. Po vykonání trestu zákazu činnosti se svědek vrátil na své místo na svou kliniku, ale náplň jeho práce není úplně stejná, jako když odcházel, natož kdyby tam ty dva roky byl. O tom, zda zaměstnavatel nějak reagoval na skutečnost, že je žalobce trestně stíhán, svědek nic nevěděl, na základě své zkušenosti však předpokládal, že k žádnému krácení služeb, odměn apod. nedošlo. Spíš tam dle svědka bude taková obava, rezervovanost, tendence odsouvat eventuální postup nebo přidělení nějaké funkce, jmenování do nějaké funkce až po skončení kauzy. Jestli ale k něčemu takovému ve vztahu k žalobci došlo, svědek nevěděl. Zda a jak se k trestnímu stíhání žalobce vyjadřoval zaměstnavatel navenek, svědek též nevěděl. V nemocnici se o trestním stíhání žalobce dle svědka všeobecně vědělo. V podstatě všechny reakce v rámci nemocnice byly překvapení a zvědavost. Zjišťovali u nich všech, jak se to vlastně mohlo stát, proč, a jakmile si to nějakým způsobem ujasnili, tak byli všichni na jejich straně. Svědek neví o nikom, kdo by řekl něco jako „to vám patří“ nebo „konečně na vás došlo“ nebo něco takového, reakce všech byly udivené. Zda se o trestním stíhání žalobce vědělo i mimo nemocnici, svědek nevěděl.

45. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že žalobce zná od roku [rok], kdy spolu nastoupili na lékařskou fakultu, a po studiu následně nastoupili do zaměstnání na stejnou kliniku, na které je svědek jako přednosta žalobcovým nadřízeným a jsou v denním kontaktu. Svědek zná i žalobcovu mimopracovní sféru, zhruba jednou ročně se setkával s žalobcovou rodinou na přátelskou návštěvu.Předmětná věc, kterou si společně prošli, pro ně byla otřesnou zkušeností, která je velmi poznamenala. Dle svědka nelze dopady dané věci omezovat jen na dobu vlastního trestního stíhání. Když došlo k úmrtí Poškozeného, tak původně neměli jakoukoliv obavu, že by se to mělo týkat i jich, protože jejich odborný zásah byl správný, zlom ale nastal v okamžiku, kdy bylo zahájeno trestní stíhání [tituly před jménem] [jméno FO] a zejména pak jejich kolegyně z kliniky [tituly před jménem] [jméno FO], které se nevyvíjelo vůbec dobře. Jelikož svědek a žalobce pečovali o Poškozeného kolem [tituly před jménem] [jméno FO], tak bylo téměř jisté, že je jen otázkou času, kdy ty velmi ne dobře provedené posudky ukáží i na ně a kdy bude vzneseno obvinění též vůči nim. Od toho okamžiku pak měla předmětná trestní věc dopad i na jejich osoby. Žalobce byl dle svědka dříve extrovertní člověk, který nabíjel spoustu lidí kolem sebe. V dané době byl ale výrazně podrážděnější, výrazně se zvýšila frekvence jeho nestabilních nálad, rychleji u něho došlo až k rozčílení, což ale může souviset i s věkem, neboť jak stárneme, tak trpělivosti ubývá. U žalobce se objevovaly až poraženecké dny, kdy to vypadalo, že i zabalí práci, která je sama psychicky hodně náročná. Byly i dny, kdy říkal, že už na to rezignuje, ať je odsoudí, že už si s tím nějak poradí, ale už chce mít hlavně klid. Dle svědka žalobce v daném období prokázal až lehce větší labilitu, než si o něm myslel. Svědek si vždycky vůči žalobci připadal takový lehce při zemi, ale v té finální fázi to musel být on, kdo žalobci dodával odvahy, že to musí nějak dotáhnout. Asi dvakrát musel svědek přistoupit i k tomu, že když žalobce ráno viděl, že je natolik zničený ze všech těch věcí (nemusela to přitom být jen trestní věc, jsou na ně vyvíjeny různé tlaky, žalobce se rozváděl, je i docela exponovaný člověk, takže k tomu zřejmě přispěly i další věci), tak mu nařídil volno na několik dní, aby si psychicky odpočinul. On sám by si takové volno asi nevzal, protože by to bral jako slabost, ale pro svědka to stejně bylo, jako kdyby tam nebyl. Pokud jde o obavu ze zpřísnění kvalifikace, dle svědka se obávali, že budou usvědčeni, že zabili z nedbalosti, ale že by z toho někdo udělal vraždu, to se nebáli. Spíš vzhledem k tomu, jak se to celé vyvíjelo, tak v té finální fázi už si nebyli vůbec jistí, jak to celé skončí, jestli třeba někdo nenajde ještě něco, co jim nějak přitíží v té míře zavinění. Takové obavy vyjadřoval i žalobce. Nejhorší dle svědka na celém bylo, že od svého advokáta dostávali naprosto logické vysvětlení, jak ten proces probíhá, byli ochotni i přijmout, i když se toho strašně báli, nějakou odpovědnost, kdyby byli odsouzeni, ale ty kroky se tak neděly. Dali jasný důkaz ve formě několika různých odborných posudků, ale to nikoho nezajímalo a rovnou je poslali až k soudu. Když potom byli u soudu osvobozeni, tak jim bylo oznámeno, že státní zástupkyně, která se o ně „starala“, byla vyhozena pro požívání alkoholu na pracovišti. Důvěra v systém tak u nich v tu chvíli byla silně narušená. Fyzických zdravotních dopadů si svědek u žalobce nebyl vědom, ale určitě žalobce vyhledal psychologickou a psychiatrickou pomoc a snad měl na nějaký čas i psychiatrickou medikaci. Předmětná trestní věc dle názoru svědka přispěla k rozvodu manželství žalobce, i když určitě nebyla přímo jeho důvodem. Žalobce přestal mít energii na to vyvažovat nějaké rodinné nesoulady, které každý má, a došlo to potom až k rozvodu. Trestní stíhání a změny v chování žalobce byly ze strany bývalé manželky ve vyhrocených okamžicích, kdy už bylo jasné, že další soužití není možné, používány jako argument, proč se se žalobcem nedá být, že je ještě k tomu nervózní, zlý, že si to v práci zavinil sám, že byl lehkomyslný atd. To se stupňovalo, až již spolu nemohli dál být. Svědek to zažil na zmíněných rodinných setkáních, kdy manželka na žalobce nasazovala již dříve, ale v době trestního stíhání se to stupňovalo. Jinak v rodině žalobce nikdo nezavrhl. Pokud jde o pracovní sféru, žalobce byl dle svědka dříve takový zdravě odvážný, na svědka někdy možná i moc, tato odvaha ho ale v době trestního řízení opustila, byl méně odvážný, opatrnější. Od již zmíněného okamžiku, kdy bylo zahájeno trestní stíhání jejich kolegů, tak přestože věděli, že se ničeho nedopustili, tak někdy až přehnaně a zbytečně alibisticky třeba převyšetřovávali pacienty, prodlužovali nějaká rozhodnutí atd. Situace byla komplikovaná i z pohledu svědka jako přednosty kliniky. Získat dobrého dětského chirurga s potřebnou praxí je velmi těžké a časově náročné. Svědek měl na pracovišti takových chirurgů 12, žalobce byl jednou z opor a předmětná věc celkově ohrozila profesní existenci hned čtyř z nich, tj. třetina takto atestovaných lékařů byla v ohrožení, že jim v nějaký okamžik bude zakázána činnost. To už byl podstatný počet, který nelze lehce nahradit, a žalobce velmi trpěl představou, že on by byl ten, který by dopustil krach dětské chirurgie v [adresa]. To si žalobce uvědomoval a ve slabých chvílích se svědkovi v podstatě omlouval, že toto nechal dopustit. Někdy už i pochyboval, jestli, když už se to táhne osmý rok, opravdu neudělali něco špatně, že to tak nějak asi bylo, ale ať už je to hlavně za nimi a ať to nějak nepoškodí jejich pracoviště. Dále svědek uvedl, že žalobce pro něho byl jedním ze třech adeptů na místo primáře kliniky, které se mělo v následujících letech uvolnit. V důsledku předmětných událostí však žalobce rezignoval na takový ten finální běh, kdy by si měl osvojit ty nejsložitější operační postupy, získat jistotu nutnou pro zastávání této funkce, což již nejde dohnat, a z uvedené trojice adeptů tak vypadl. Svědek tak ze svého pohledu přišel o možného primáře. Pokud jde o reakci zaměstnavatele na trestní stíhání, svědek uvedl, že v neformální debatě byl dotázán, jestli by měl žalobce, jak nahradit, kdyby byl odsouzen. Jinak jim ale zaměstnavatel slíbil ctít presumpci neviny, ale současně řekl, že jim nemůže nijak pomoct. K žádné reakci v podobě krácení odměn, služeb apod. nedošlo. Jak by zaměstnavatel reagoval, kdyby žalobci byl uložen trest zákazu činnosti v rámci jeho specializace, svědek nevěděl. Na základě jiných případů se dá předpokládat, že by byla nějaká vůle to období překlenout, ale bylo by to v nějaké v naprosto neadekvátní pozici, což by bylo pro žalobce jako chirurga, který by dva roky neoperoval, stejně naprosto likvidační. V zaměstnání mezi kolegy se o předmětném trestním stíhání dle svědka vědělo, případ se táhl dlouho a nedalo se to utajit. Vědělo se, že jsou souzeni za úmrtí malého chlapce, což je strašný pocit. Okolí se chovalo relativně korektně, ale určitý negativní nádech tam dle svědka byl, mluvilo se o nich, zejména ze strany lidí, kteří u těch případů nebyli. Pokud jde o porady s obhájcem, svědek si nevybavoval konkrétní obsah jednotlivých porad, avšak uvedl, že již od doby, kdy skončil případ jejich kolegů a byli znovu vyzváni k podání vysvětlení, věděli, že je to přesně ten okamžik, který očekávali, tj. že bude ukázáno na ně, a současně vůbec nechápali, proč jsou vlastně podezřelí z nějakého trestného činu. Potřebovali tak, aby je tím procesem provedl advokát, každý krok potřebovali vysvětlit, neměli s trestním řízením žádné zkušenosti, nevěděli, jaké jsou v té které fázi jejich možnosti. Porady byly iniciovány zejména ze strany obviněných a jejich náplň se odvíjela od toho, co bylo aktuálně potřeba v trestním řízení řešit. Dle názoru svědka nebyla četnost porad nějak vysoká, v určitých fázích řízení by ocenil i četnější porady. Obdobný přístup k poradám zaujímal též žalobce. Svědek si nebyl vědom, že by žalobce v dané době řešil i nějaké jiné právní věci.

46. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že na žalobci i dalších obviněných byla v práci někdy vidět určitá míra nervozity, že se snaží být daleko častěji pečlivější, že tam jsou určité obavy, určitá míra nejistoty, že si všechno ověřují vícekrát a podobně, což mohlo v lidech, kteří nevěděli, že probíhá nějaké řízení, vyvolávat až pocity nějaké nejistoty. Uvedené se dle svědkyně projevilo poté, co ona byla zproštěna obžaloby a obviněni byli (pro ni překvapivě) její kolegové. O trestním stíhání svědkyně a [tituly před jménem] [jméno FO] i jeho průběhu se v nemocnici vědělo a stejně tak se vědělo o následném stíhání žalobce a dalších kolegů. Vzhledem k tomu, že všichni věděli, že se v léčbě u nich na klinice postupovalo správně, tak někteří kolegové brali trestní stíhání jako senzaci, někteří ty, kdo v tom byli zúčastněni, litovali, někteří říkali, že to v podstatě mohlo potkat kohokoliv, kdo měl v ten den službu. Žádné negativní reakce kolektivu si svědkyně nebyla vědoma. Žádné negativní reakce si svědkyně nebyla vědoma ani ze strany zaměstnavatele, byla ctěna presumpce neviny. Vlivy trestního stíhání přímo na osobu či osobnost žalobce již svědkyně nedokázala s odstupem času posoudit, o zdravotní stránce žalobce jí nebylo ničeho známo. Pokud jde o rodinný život, svědkyně věděla, že se žalobce rozvádí či je rozvedený, a na základě své vlastní zkušenosti věřila, že takto mohlo trestní stíhání rodinný život žalobce negativně ovlivnit. Že by ale bylo trestní stíhání přímo příčinou jeho rozvodu, nebylo svědkyni známo. Opět na základě vlastní zkušenosti svědkyně věřila, že trestní stíhání mohlo žalobce brzdit ve snaze o rozšíření kvalifikace či v kariérním postupu, ale o ničem konkrétním nevěděla.

47. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že v momentě, kdy se dozvěděli, že [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] byli obviněni z neúmyslného zabití, a viděli, jak je to ničí, jak pořád chodí k soudu, někde něco dokazují, tak jim bylo jasné, že se to může velmi citelně dotknout i jich. Člověk si pak vezme za své, že se to pravděpodobně může stát, a také se to stalo. V roce [rok] byli opravdu obžalovaní a v momentě, kdy musel žalobce vyvíjet spoustu aktivity, aby se bránil, tak mohl velmi těžko rozhodovat bez problému o tom, co dřív rozhodoval bez většího přemýšlení. Stále se vracel k tomu, jestli se rozhodl dobře, jestli náhodou jeho rozhodnutí zase nepovede k nějakému důsledku, pro který je zase někdo bude za něco vinit a chtít trestat za to, že nedělají svoji práci. Žalobce uznává, že určitě byl i otravný, protože se kolegů doptával, jak by se oni k tomuto vyjádřili, i když vlastně zastával post jednoho z osmi top chirurgů na jejich klinice. Žalobce má extrovertní povahu, vždycky věděl, že když něco udělá, udělá to dobře, mladší kolegové se od něho učili a teď najednou byl nejistý i před těmi mladšími kolegy, vlastně i sám před sebou, jestli to opravdu není tak, že to nedělají dobře, že je možné, že opravdu dělají chyby, za které budou pykat. Obavy, že může přijít o práci, že mu zakáží pracovat, nebo že dostane nějaký trest odnětí svobody, protože se dostatečně nebude umět bránit, vyvolávaly psychickou zátěž. S takovými obavami se velmi těžko pracuje. U žalobce to dospělo tak daleko, že ze stresů, jak pracovních, tak z těchto obav, přestal spát. Většinou nemohl usnout, naspal dvě, tři hodiny denně. A když se to pak nakumulovalo ještě s nějakou 24hodinovou směnu, tak nebyl schopen ani normálně reagovat, fungovat. Se spaním už si žalobce nemohl poradit. Do toho probíhal rozvod, který žalobce též nesl velmi těžce. Když mu pak i jeho přímý nadřízený profesor [jméno FO] dával najevo, že by si měl jít někam odpočinout, dát si život do pořádku a že v tomto stavu už ani není vhodné, aby chodil do práce, tak žalobce navštívil psychiatrickou ambulanci a tam dostal medikaci, aby mohl alespoň pět šest hodin spát a mohl pak fungovat jak v práci, tak v běžném životě. Tato psychiatrická péče trvá dosud, i když se situace od roku [rok] uklidňuje a žalobce už nemá medikaci v takových dávkách, jako míval v nejhorším období. Pokud jde o další dopady do pracovní sféry, žalobce uvedl, že věděl, že patří mezi kandidáty na místo primáře, což je prestižní funkce a žalobce by o ni stál. Ale v momentě, kdy pořád pochyboval, sám sobě nevěřil a dostal se do takové té spirály, kdy nespal, doma to nebylo dobré a vlastně vůbec nic se mu nedařilo, tak pochopil, že v této fázi o tom nemůže ani uvažovat, nemělo smysl o tom v té době ani přemýšlet, tak to nechal na jiných. Stejně jako slyšení svědci žalobce uvedl, že žádný přímý postih ze strany zaměstnavatele v souvislosti s trestním stíháním neproběhl. O trestním stíhání se dle žalobce na pracovišti vědělo, někteří kolegové se přímo zeptali, protože viděli, že nebýval v dobré náladě. Byly doby, kdy se žalobce stranil kolektivu, přestal chodit na společenské akce s manželkou, nebyl schopen ani sportovat, byl uzavřený do sebe, tak se někdy ptali, jak se to vyvíjí, že to vypadá, že to není úplně dobré. Věděli, jak dopadl [tituly před jménem] [jméno FO], bylo cítit, že o tom přemýšlí. S žádnou přímou negativní reakcí se žalobce nesetkal, ale ví, že si o tom vykládali v kuloárech, bylo to nepříjemné. V rodině žalobce nikdo nezavrhl, měli obavu, co bude dál, pořád se vyptávali, co z toho může být, kam až to může dojít, jestli může žalobce přijít o práci, jestli půjde do vězení, žalobci bylo nepříjemné to pořád vysvětlovat. Obzvláště nepříjemné bylo říct jeho synům, že je jejich táta obviněný z toho, že někoho zabil, a vysvětlovat, že to tak není. Když se to pak táhlo dlouho, tak byl žalobce doma podrážděný, uzavíral se do sebe, projevovaly se dopady na jeho psychiku, osobnost, a to už bylo moc i pro manželku. Tím, že s ní pak nechodil už ani na žádné společenské akce, nebylo mu příjemné už o tom ani mluvit, když se někdo zeptal, tak manželka toho už měla nad hlavu, už to ani nechtěla poslouchat, ani žít s někým, kdo se takhle měnil před očima. Dle žalobce nebylo trestní stíhání přímo příčinou rozvodu jejich manželství, ale byla to jedna z věcí, která jej urychlila. Pokud jde o možnost zpřísnění právní kvalifikace, žalobce uvedl, že co víc mohlo být než samotný fakt, že je vinili z toho, že někoho zabili. Žalobce si ani nemyslel, nebo vytěsnil myšlenku, že by si někdo myslel, že to udělal úmyslně, ale i být obviněný z toho, že někoho zabil neúmyslně, je hrozné a s tím pocitem se velmi špatně žije. Konečně pokud jde o porady s obhájcem a jejich četnost, žalobce uvedl, že tyto iniciovali oni jako obvinění. Na poradách vždy probírali další postup v řízení a obhájce jim současně poskytoval morální oporu. Porady se dle žalobce nekonaly příliš často, konaly se proto, protože je obvinění potřebovali. Možná, kdyby porad měli méně, nebo měli jiného obhájce, tak by nyní řešili, že budou dělat práci představující naprostou degradaci toho, na co byli dvacet let školeni a tvrdě na to dřeli, jako tomu bylo u [tituly před jménem] [jméno FO], který jako špičkový anesteziolog dělal za Covidu někde na očkovacím centru. [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci neposkytoval jiné právní služby než při zastupování v předmětném trestním řízení.

48. Přípisem došlým žalované dne [datum] uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavky na zaplacení částek 57 160,40 Kč, 8 067 Kč a 300 000 Kč. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum], kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobci náhradu nákladů zastoupení obhájcem ve výši 25 615,70 Kč a náhradu nákladů na znalecký posudek ve výši 3 630 Kč, konstatovala, že v řízení vedeném u MS [adresa] došlo rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a za vydání tohoto rozhodnutí se žalobci omluvila. K náhradě nákladů na znalecký posudek žalovaná ve stanovisku nad rámec pozdějšího vyjádření k žalobě uvedla, že stejně jako jsou výdaje na obhajobu určeny právním předpisem, jsou jím určeny i náklady na znalce. Tímto předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 504/2020 Sb., podle níž je třeba určit hodinovou odměnu znalce. Smlouva o zpracování znaleckého posudku byla uzavřena v dubnu [rok], v květnu [rok] byl posudek zpracován a ještě v květnu [rok] byly náklady přeúčtovány žalobci. Dle § 2 odst. 1 odkazované vyhlášky, ve znění do [datum], činila hodinová odměna znalce 300-450 Kč, a právě tuto hodnotu, nikoliv aktuální, je třeba s ohledem na datum zpracování a vyúčtování posudku použít. Z tohoto rozmezí je na místě vzít horní hranici a tu, coby náklady určené právním předpisem o mimosmluvní odměně, žalobci přiznat jako škodu. Jestliže tedy rozsah prací činil 20 hodin, mimosmluvní odměna činí 9 000 Kč, s DPH 10 890 Kč, a třetina, kterou lze žalobci přiznat, tak činí 3 630 Kč. Přiznaná částka 29 245,70 Kč byla žalobci uhrazena na základě likvidační doložky ze dne [datum] (zjištěno z potvrzení přijetí včetně doručenky, stanoviska, likvidační doložky).

49. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

50. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

51. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

52. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy a škod způsobených nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. trestní stíhání 53. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

54. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

55. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné. škoda 56. Dle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem, tj. o. z.

57. Dle § 2952 odst. 1 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

58. Dle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. náklady na zastoupení obhájcem 59. Dle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

60. Tímto zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to v této věci ve znění účinném do [datum] (dále jen „advokátní tarif“).

61. V řízení bylo prokázáno, že žalobce využil v předmětném trestním řízení služeb obhájce, kterému na nákladech obhajoby zaplatil celkem částku 72 600 Kč vč. DPH, a že mu tedy vznikla v uvedené výši škoda, kterou však lze dle OdpŠk nahradit jen v rozsahu určeném dle advokátního tarifu.

62. Pokud jde o výši odměny obhájce za 1 úkon právní služby, žalobce byl stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, tj. trestný čin s horní hranicí trestní sazby šest let. Dle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu tak činí tarifní hodnota 30 000 Kč a odměna za 1 úkon právní služby 2 300 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu). Jelikož se pak jednalo o společnou obhajobu více obviněných jedním obhájcem, náleží obhájci u společných úkonů dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu za každou takto obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %.

63. Pokud jde o úkony, které žalovaná neuznala: - [datum] – Podání vysvětlení [Jméno žalobce] – Soud se ztotožňuje s názorem žalované, že náhradu nákladů na tento úkon nelze dle OdpŠk přiznat, když se nejedná o náklady vynaložené na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl při tomto úkonu zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO], nikoliv [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž žalobce ani netvrdil, že by mu z titulu obhajoby vykonané [tituly před jménem] [jméno FO] vznikla nějaká škoda, a to alespoň ve formě dluhu. - [datum] – Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání [Jméno žalobce] a odůvodnění stížnosti – Soud se ztotožňuje s názorem žalované, že obhájci za takový úkon dle § 11 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu náleží odměna ve výši , když se nejedná o opravný prostředek uvedený v § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, za který náleží odměna plná. Žalovaná v daném směru správně odkázala na usnesení VS Olomouc ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 161/2006, které bylo uveřejněno pod č. 24/2008 Sb.NS a bylo akceptováno i v judikatuře Ústavního soudu – viz např. usnesení ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 534/18). Se žalobcem pak lze souhlasit, že odůvodnění předmětné stížnosti představuje vysoce odborné podání, které v sobě kloubilo právní i lékařskou argumentaci, a že by tak bylo na místě navýšení odměny až na trojnásobek dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Z provedeného dokazování však současně vyplynulo, že obhájce zpracoval obsahově velmi podobná, až téměř shodná, odůvodnění stížností ve vztahu ke každému z obviněných, a jednu práci tak vyúčtoval (anebo vyúčtovat mohl) celkem třikrát. Soud tak neshledal požadavek na navýšení nahrazované odměny za sepis stížnosti žalobce na dvojnásobek důvodným. - [datum] – Výslech obviněného [Jméno žalobce] – Soud se ztotožňuje s názorem žalované, že se jednalo o společný úkon vykonaný při obhajobě všech obviněných, a že tak obhájci náleží odměna snížená o 20 %. - další 9 porad se žalobcem přesahujících jednu hodinu – Soud na základě provedeného dokazování (výslechy svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce) vzal za prokázané, že se v případě všech v řízení uskutečněných porad jednalo o úkony účelně provedené k obhajobě obviněných. Porady se konaly na žádost obviněných a jejich obsahem bylo vždy projednávání postupu a dalších kroků obhajoby dle aktuálního stavu řízení. U většiny neuznaných porad lze navíc nalézt i souvislost s konkrétním úkonem či událostí v řízení: - [datum] od 10:00 do 11:15 hod. – předcházela odeslání odůvodnění stížností obviněných téhož dne v 16:59 hod. - [datum] – předcházela objednání znaleckého posudku u [název] dne [datum] - [datum] – předcházela výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] jako obviněného dne [datum] - [datum] – navazovala na doručení opatření o přibrání [název] ze dne [datum] - [datum] – navazovala na doručení sdělení soudu o trvání na zpracování posudku [název] - [datum] – předcházela hlavnímu líčení konanému dne [datum]

64. Vedle odměny za zastupování náleží obhájci též paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (režijní paušál) ve výši 300 Kč na jeden úkon právní služby. Vykonává-li advokát společné úkony při obhajobě více obviněných, náleží mu dle shora odkazovaného ustanovení advokátního tarifu snížená odměna za každého z obviněných. Hotové výdaje mu však při těchto úkonech vznikají jen jedny. Náhradu hotových výdajů tak může advokát vyúčtovat pouze jednou a tuto náhradu pak poměrně rozdělit mezi zastupované osoby (viz usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 1610/2014).

65. Dle § 23a zákona o advokacii pak z odměny a náhrad náleží též 21% DPH.

66. Nároky na odměnu a náhradu hotových výdajů za další vyúčtované úkony se soud nezabýval, když žalovaná tyto odměny a náhrady (náhrady v plné výši, přestože za společné úkony náležela jen 1/3) již žalobci v požadované výši vyplatila a žaloba byla v tomto rozsahu vzata zpět.

67. Veden popsanými úvahami považoval soud za důvodný požadavek žalobce na náhradu obhajného v této výši: Datum Popis úkonu Počet úkonů právní služby Odměna Náhrada hotových výdajů 1 [datum] Podání vysvětlení [Jméno žalobce] 10:19-11:20 hod. = 1 hod. a 1 min. 2 [datum] Převzetí obhajoby na základě smlouvy o poskytování právních služeb 1 2 300 Kč 300 Kč 3 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 10:00-11:15 hod. 1 1 840 Kč 100 Kč 4 [datum] Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání [Jméno žalobce] a odůvodnění stížnosti 1 1 150 Kč 300 Kč 5 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 10:30-11:35 hod. 1 1 840 Kč 100 Kč 6 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 11:00-12:15 hod. 1 1 840 Kč 300 Kč 7 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 14:00-15:30 hod. 1 1 840 Kč 100 Kč 8 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 15:30-16:35 hod. 1 1 840 Kč 300 Kč 9 [datum] Výslech obviněného [Jméno žalobce] 13:45-17:08 = 3 hod. a 23 min. 2 3 680 Kč 600 Kč 10 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 10:00-11:30 hod. 1 1 840 Kč 300 Kč 11 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 11:00-12:05 hod. 1 1 840 Kč 100 Kč 12 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 11:30-12:40 hod. 1 1 840 Kč 100 Kč 13 [datum] [datum] Seznámení se se spisem při skončení vyšetřování 9:00-9:36 hod. = 36 min. 1 1 840 Kč 300 Kč 14 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 11:00-12:15 hod. 1 1 840 Kč 300 Kč 15 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 10:30-11:45 hod. 1 1 840 Kč 100 Kč 16 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 12:30-13:45 hod. 1 1 840 Kč 100 Kč 17 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 18:00-19:30 hod. 1 1 840 Kč 100 Kč 18 [datum] Další porada s klientem přesahující 1 hodinu 10:00-11:45 hod. 1 1 840 Kč 100 Kč 19 [datum] Hlavní líčení 9:00-11:30 = 2 hod. a 30 min. 1 1 840 Kč 300 Kč Celkem 34 730 Kč 3 900 Kč + DPH (21 %) ve výši 8 112,30 Kč, celkem tedy 46 742,30 Kč.

68. Jelikož žalovaná žalobci na náhradě obhajného již zaplatila částku 25 615,70 Kč, považoval soud podanou žalobu v této části v rozsahu po částečném zpětvzetí za důvodnou do částky 21 126,60 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém rozsahu, tj. do částky 10 418,10 Kč ji jako nedůvodnou zamítl. náklady na znalecký posudek 69. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že znalecký posudek FTN byl proveden jako důkaz v předmětném trestním řízení a že se jednalo o jeden z klíčových důkazů, na základě kterých byli obvinění zproštěni obžaloby. Náklady vynaložené na zpracování tohoto posudku tak lze zcela jistě považovat za náklady účelně vynaložené na odstranění nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání). To nebylo mezi účastníky sporné.

70. Dle rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 3414/2016 však lze náklady na znalecký posudek předložený účastníkem řízení považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 31 odst. 1 zákona OdpŠk pouze v rozsahu částky, která by se významně nelišila od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu.

71. S ohledem na uvedené je tak možné za odškodnitelnou výši nákladů na znalecký posudek možno považovat jen částku 10 890 Kč (stran jejího odůvodnění lze plně odkázat na stanovisko žalované), nikoliv skutečně uhrazenou částku 24 200 Kč, ze které pak může žalobce k náhradě nárokovat 1/3, tj. žalovanou již uhrazenou částku 3 630 Kč.

72. Soud tak považoval podanou žalobu v této části v rozsahu po částečném zpětvzetí, tj. do částky 4 437 Kč, za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl. nemajetková újma 73. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

74. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i „při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

75. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 1 až 6 let. S ohledem na dosavadní bezúhonnost žalobci zjevně nehrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, v podané obžalobě mu bylo navrhováno uložení podmíněného trestu odnětí svobody, anebo peněžitého trestu. To je okolnost, která vzniklou nemajetkovou újmu do jisté míry snižuje. S ohledem na výsledek předchozího trestního stíhání [tituly před jménem] [jméno FO] však žalobci zřejmě hrozilo uložení trestu zákazu činnosti, který by pro něho byl po stránce pracovní, profesní likvidační. Žalobce byl stíhán pro trestný čin proti životu, při kterém došlo k úmrtí čtyřletého dítěte, trestného činu se měl navíc žalobce dopustit při porušení důležitých povinností vyplývajících z jeho zaměstnání dětského chirurga. S takovým stíháním je obecně spojeno vysoké společenské odsouzení. Žalobce byl trestně stíhán poprvé, a trestní stíhání tak na ně muselo působit intenzivněji než na osobu, která se do takovéhoto střetu s orgány činnými v trestním řízení dostává opakovaně či dokonce pravidelně. To jsou naopak všechno skutečnosti, která dopady trestního stíhání a způsobenou nemajetkovou újmu umocňují, a to zásadním způsobem. Oproti tomu soud nepřihlédl k tvrzené obavě ze zpřísnění právní kvalifikace stíhaného skutku. Jednak taková obava na straně žalobce nebyla ani prokázána (svědek [tituly před jménem] [jméno FO] o ní hovořil jen mlhavě, žalobce ji popřel), a i kdyby jí žalobce skutečně trpěl, nelze ji přičítat žalované k tíži, když pro ni nelze v průběhu předmětného trestního stíhání najít žádné racionální opodstatnění. Právní kvalifikace byla od počátku trestního stíhání, resp. od počátku trestního řízení neměnná, žalobce byl stíhán pro skutek obdobný tomu, stran kterého již jedno trestní řízení proběhlo, a i v tomto trestním řízení byla užita stejná právní kvalifikace.

76. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne [datum], doručeným žalobci dne [datum], a skončeno bylo právní mocí zprošťujícího rozsudku MS [adresa] dne [datum]. Trestní stíhání tedy trvalo 2 roky a 8 měsíců, resp. 32 měsíců. V této souvislosti soud dodává, že nebylo možné zohledňovat dobu před zahájením trestního stíhání, kdy již probíhaly úkony trestního řízení, neboť odpovědnostním titulem pro náhradu újmy je zde (nezákonné) usnesení o zahájení trestního stíhání, a odškodnitelnou dobu tak představuje až doba od zahájení trestního stíhání. Obdobně, pokud by prověřování věci neskončilo zahájením trestního stíhání a věc byla odložena, by žalobci nárok na náhradu újmy vůbec nevznikl pro absenci odpovědnostního titulu, přestože mu i dosavadní úkony trestního řízení mohly nějakou újmu způsobit. Avšak ani délka trestního stíhání nebyla dle názoru soudu přiměřená okolnostem projednávané věci, a to jak ve fázi přípravného řízení, tak v řízení před soudem. V přípravném řízení se nic podstatného nedělo, byli jen vyslechnuti obvinění, všechny další důkazy již měly orgány činné v trestním řízení z předcházející věci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], přesto přípravné řízení trvalo téměř rok. Řízení před soudem pak bylo ovlivněno průtahy na straně [název], který zpracovával zadaný posudek více než rok. Nepřiměřenost délky řízení je tak nutno přičíst státu a považovat ji za skutečnost umocňující způsobenou nemajetkovou újmu. Rovněž objektivně, kdy při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je více než přiměřenost délky rozhodná délka trestního stíhání jako taková, trvalo stíhání dlouho, a rovněž samotnou délku řízení je tak nutno považovat za okolnost, která nemajetkovou újmu umocňuje.

77. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobci zahájeno svévolně či šikanózně. K úmrtí Poškozeného při poskytování lékařské péče ve [název] [adresa] došlo, OČTŘ měly důvod trestní řízení vést, kdy v konečném důsledku rozhodl soud, a to po částečné změně důkazní situace v řízení před soudem (nový znalecký posudek [název]). Je však nutno též konstatovat, že zejména po předložení znaleckého posudku [název] a stanovisek oborové komise ČLK mohly a měly orgány činné v trestním řízení věnovat větší pozornost obraně obviněných, samy přibrat znalce a nespoléhat se jen na posudky z jiné, byť související věci. Při takové pečlivější snaze o zjišťování skutkového stavu věci nelze vyloučit (naopak lze důvodně předpokládat), že by trestní stíhání mohlo skončit již ve fázi přípravného řízení a na řízení před soudem by ani nemuselo dojít. To je rovněž okolnost, která nemajetkovou újmu umocňuje.

78. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, provedenými důkazy (výpovědi svědků a žalobce, které soud hodnotil jako věrohodné) byly prokázány obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. psychická zátěž, stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení. Uvedené následky však byly u žalobce vyšší intenzity, přetavily se v depresivní stavy, stavy psychické lability a poruchy se spánkem, pro které žalobce vyhledal pomoc psychiatra a psychologa a byla mu předepsána psychiatrická medikace, jak vyplynulo též z předložených lékařských zpráv. Trestní stíhání mělo dopady i na zevnějšek žalobce, kdy viditelně zestárl, sešel, a jeho chování, kdy se z dřívějšího extroverta stal člověk uzavřený do sebe, stranící se kolektivu, podrážděný, popudlivý. Trestní stíhání bylo též jednou z příčin rozvodu manželství žalobce, byť zřejmě nikoliv příčinou hlavní, jak uvedli svědek [tituly před jménem] [jméno FO] i žalobce, rozpad manželství žalobce však urychlilo. Jinak měl žalobce v rodině podporu, rodina sdílela jeho obavy z možného odsouzení a potrestání, žalobci však bylo nepříjemné se před rodinou obhajovat a vysvětlovat jí, že se žádného trestného činu, při kterém navíc zemřelo dítě, nedopustil. Podstatné dopady mělo trestní stíhání na pracovní sféru žalobce. Žalobce jako špičkový dětský chirurg ztratil sebedůvěru, víru ve své schopnosti a dovednosti, ztratil lehkost v rozhodování, začal pochybovat o svých rozhodnutích, která oddaloval či podmiňoval nadbytečnými vyšetřeními. To jednak snižovalo jeho kredit v očích kolegů, jednak mohlo být i potenciálně nebezpečné. Do pracovního výkonu, resp. vůbec schopnosti práci vykonávat se promítaly i nedobrý fyzický (vyvolaný nedostatkem spánku) a psychický stav žalobce, v důsledku čehož mu bylo jeho nadřízeným doporučeno vzít si volno a dát se dohromady. Při znalosti „osudu“ [tituly před jménem] [jméno FO] se žalobce důvodně obával ztráty své pracovní pozice, když uložení obdobného trestu zákazu činnosti by pro něho pravděpodobně neznamenalo přímo ztrátu zaměstnání, ale mělo by za následek profesní likvidaci v rámci jeho odbornosti dětského chirurga. Na druhou stranu bylo v řízení prokázáno, že žalobce o zaměstnání nepřišel, a nebyl v něm v důsledku trestního stíhání ani nijak omezen. Pokud jde o ztrátu možnosti ucházet se o místo primáře kliniky, které se žalobce při uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ani nedovolával a tato skutečnost vyplynula až z provedeného dokazování, soud vzal z provedených výslechů svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobce za prokázané, že žalobce byl jedním z vhodných adeptů na místo primáře a že v důsledku trestního stíhání na snahu o získání primariátu rezignoval. Současně však nebylo prokázáno (a nebylo to při absenci konkrétních skutkových tvrzení ani prokazováno), že by se žalobce, nebýt trestního stíhání, primářem skutečně stal. Za újmu tak soud považoval pouze ztrátu možnosti se o primariát ucházet. Konečně pak nebylo prokázáno, resp. bylo to svědeckými výpověďmi vyvráceno, že by pověst žalobce v kolektivu nemocnice poškodil fakt, že byl trestně stíhán. Bylo prokázáno, že o trestním stíhání žalobce se všeobecně vědělo, reakce kolegů, pokud žalobce přímo nepodporovali, však byly spíše zvídavé či nechápavé, žádná zavržení, odsouzení či jiné negativní reakce prokázány nebyly.

79. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci velmi významná nemajetková újma, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. Zadostiučinění v penězích je dle názoru soudu namístě poskytnout již na základě samotné povahy předmětné trestní věci, tj. obvinění osoby, která má dětské životy zachraňovat, ze zavinění (byť nedbalostního) smrti malého dítěte, i kdyby žádné další konkrétní dopady do jednotlivých sfér života žalobce nebyly prokázány.

80. Případ žalobce pak soud porovnal s následujícími případy odškodňování nemajetkových újem: věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 70/2020 a následně u MS Praha pod sp. zn. 55 Co 111/2021 V této věci byl poškozený stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti dle 143 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, tj. pro obdobnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen též trestem odnětí svobody ve výměře 1 roku až 6 let, stíhán však byl pro zavinění smrti dvou osob. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně kratší dobu 14 měsíců a jeho délka nebyla nepřiměřená, poškozený byl obžaloby též zproštěn dle § 226 písm. b) tr. řádu, avšak až na základě usnesení odvolacího soudu, který zamítl odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvého stupně. Poškozený v porovnávané věci se měl trestné činnosti dopustit při své podnikatelské činnosti (projektant, který zanedbal statické posouzení a nenavrhl opatření k zabezpečení svahu, který následně zavalil dva dělníky), a hrozilo mu tak uložení trestu zákazu činnosti. Poškozený měl psychické potíže, hůře spal, mělo to vliv na jeho výkonnost a v souvislosti s trestním řízením byl nucen ukončit práce na jednom konkrétním projektu, přestal vykonávat volnočasové aktivity a nedocházel do společnosti, což ho omezilo i v jeho politické kariéře komunálního politika. Soud rozsudkem z dubna [rok] shledal za adekvátní zadostiučinění částku 50 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 172/2017 a následně u MS Praha pod sp. zn. 28 Co 169/2020 V této věci byla poškozená stíhána pro přečin usmrcení z nedbalosti dle 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, tj. pro stejnou trestnou činnost, pro kterou byla ohrožena stejný trestem odnětí svobody, stíhána byla jako porodní asistentka pro zavinění smrti novorozence. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně delší dobu 5 let a 2 měsíců, jeho délka byla též nepřiměřená, ale nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení byla odškodněna samostatně. Poškozená byla nejprve pravomocně odsouzena, byl jí uložen trest zákazu činnosti, stav pravomocného odsouzení trval cca 13 měsíců. Po zrušení pravomocných rozhodnutí dovolacím soudem byla poškozená obžaloby zproštěna, a to na dvou stupních, ve věci znovu rozhodoval i NS, který odmítl dovolání. Trestní stíhání poškozené v porovnávané věci mělo vliv na její osobní sféru a profesní postavení, byla poškozena její dobrá pověst a profesní kariéra, poškozená byla ve svém oboru mimořádně profesně angažovaná, a to i na mezinárodní úrovni, její případ byl velmi rozsáhle medializován, čímž došlo ke zvýšení její psychické zátěže a poškození jejího rodinného a profesního života. Soudy nepřihlédly k tomu, že poškozená měla porušit zákonné povinnosti porodní asistentky, neboť závěr trestního soudu v daném směru byl neurčitý. Soud rozsudkem ze září [rok] shledal za adekvátní zadostiučinění částku 500 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 154/2021 a následně u MS Praha pod sp. zn. 54 Co 223/2022 V této věci byla poškozená stíhána pro přečin usmrcení z nedbalosti dle 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, tj. pro stejnou trestnou činnost, pro kterou byla ohrožena stejným trestem odnětí svobody, stíhána byla jako lékařka pro zavinění smrti svého pacienta. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně kratší dobu 18 měsíců a jeho délka nebyla nepřiměřená, poškozená byla obžaloby též zproštěna dle § 226 písm. b) tr. řádu, a to již rozsudkem soudu prvého stupně. Trestní stíhání negativně zasáhlo do cti a důstojnosti poškozené v porovnávané věci, byla stíhána pro pochybení při výkonu lékařské činnosti jako primářka neurologického oddělení nemocnice na menším městě, nařčení ze závažného odborného pochybení bylo podepřeno stanovisky jejích kolegů, kteří jí dávali za vinu smrt pacienta, a těchto nařčení byla zbavena až na základě vypracovaného revizního ústavního znaleckého posudku. Taktéž vedení nemocnice se za poškozenou odmítlo postavit a vyjádřit jí tím svoji podporu. Před zahájením trestního stíhání byla poškozená sice v souvislosti s úmrtím daného pacienta kárně odstíhána ČLK, avšak výhradně pro nedostatky ve vedení zdravotnické dokumentace. Informace o trestním stíhání se rozšířila i mezi pacienty poškozené, resp. obecně po celém městě, kde byla známou osobou. Trestní stíhání mělo též negativní dopad na psychiku poškozené, čerstvě jí byla diagnostikována rakovina prsu a musela zvládat náročnou proceduru chemoterapie a radioterapie. Lze důvodně předpokládat, že trestní stíhání mělo významný podíl na vzniku jejích zdravotních problémů souvisejících s onemocněním tlustého střeva, pro které byla po skončení trestního stíhání nucena podstoupit celkem čtyři po sobě jdoucí závažné operace, které ji ohrožovaly na životě. Soud prvého stupně rozsudkem z března [rok] shledal za adekvátní zadostiučinění částku 50 000 Kč, proti čemuž se poškozená neodvolala (původně požadovala 200 000 Kč). Odvolací soud rozhodoval jen o odvolání žalované a v rozsudku ze září [rok] konstatoval, že obecně akceptovaná základní výše relutárního odškodnění imateriální újmy osob stíhaných pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za jehož spáchání hrozí uložení trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku až šesti let, činí minimálně 3 571 Kč za každý měsíc uvedeného trestního stíhání. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 57/2014 a následně u MS Praha pod sp. zn. 16 Co 37/2016 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví dle 224 odst. 1, 3 tr. zák., tj. pro obdobnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 5 let, stíhán byl jako lékař gynekolog-porodník pro zavinění smrti pacientky. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně delší dobu 4 let a 3 měsíců, jeho délka byla nepřiměřená a za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení byl poškozený odškodněn samostatně. Poškozený byl obžaloby též zproštěn dle § 226 písm. b) tr. řádu, avšak až ve třetím kole, kdy před tím byl 2x nepravomocně uznán vinným a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti. Poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobce bezúhonný, trestní stíhání negativně ovlivnilo jeho soukromý i rodinný život, trpěla i jeho rodina, zejména z důvodu obav o budoucnost právě s ohledem na hrozbu trestu zákazu činnosti, což by pro poškozeného znamenalo existenční problémy, neboť by nemohl vykonávat své povolání. Tato hrozba včetně obav o budoucnost byla umocněna i tím, že trest zákazu činnosti byl poškozenému dvakrát nepravomocně uložen. Zároveň i v lékařských kruzích panovalo povědomí o trestním stíhání poškozeného. Za podstatné ovšem soud považoval, že žádné postihy vůči poškozenému, který i po dobu trestního stíhání dále vykonával své povolání, přijaty nebyly, je tedy zřejmé, že bez dalšího nelze dovodit existující podstatnou újmu v profesním životě po dobu trestního stíhání. Soud rozsudkem z března [rok] shledal za adekvátní zadostiučinění částku 142 600 Kč.

81. Shora uvedené případy předložené žalobcem soud za vhodné k porovnání nepovažoval, a to zejména s ohledem na druh tam stíhané trestné činnosti (znásilnění, majetková trestná činnost).

82. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobce s uvedenými případy, soud dospěl k závěru, že případ žalobce je nejvíce podobný případu sp. zn. 17 C 57/2014 /16 Co 37/2016. Oproti tomuto případu byl žalobce zproštěn již prvním rozsudkem, avšak oproti poškozenému v porovnávaném případu utrpěl též výrazné následky ve zdravotní a osobnostní sféře, a přestože nebyl stejně jako poškozený v porovnávané věci omezen ve výkonu svého povolání, utrpěl na rozdíl od tohoto poškozeného též výrazné následky v pracovní sféře. V případě žalobce je též nutno přihlédnout k nepřiměřenosti délky řízení, která není odškodňována samostatně. Za podstatnou okolnost pak soud, jak již výše uvedl, považoval skutečnost, že ze zavinění smrti malého dítěte byl viněn vysoce specializovaný dětský lékař. Soud by tak za adekvátní považoval zadostiučinění ve výši cca 250 000 Kč.

83. Výše poskytovaného zadostiučinění by však měla též odpovídat poměrům v ČR a měla by reagovat na změny ekonomické situace a cenové úrovně tak, aby byla zachována jeho satisfakční funkce. Uvedený princip ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Rozsudek odvolacího soudu v porovnávané věci 16 Co 37/2016 byl vydán v březnu [rok]. S ohledem na vývoj inflace v letech [rok] až [rok], která činila přes 50 %, tak soud shora uvedenou částku 250 000 Kč navýšil o 50 % a za odpovídající výši zadostiučinění považoval částku cca 375 000 Kč.

84. Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud žádné finanční plnění neobdržel, považoval soud podanou žalobu v dané části s požadavkem na zaplacení částky 300 000 Kč za důvodnou, a v plném rozsahu jí tak vyhověl.

85. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, v kombinaci s § 146 odst. 2 větou druhou o. s. ř., dle které byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Předmětem řízení byly dva samostatné nároky, a to - nárok na náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu s tarifní hodnotou ve výši celkem 65 227,40 Kč (57 160,40 Kč + 8 067 Kč) dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, - nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním s tarifní hodnotou ve výši 300 000 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu. Do částky 29 245,70 Kč na náhradě škody vzal žalobce svou žalobu zpět z důvodu plnění žalované po zahájení řízení. Lze tak uzavřít, že žaloba byla v této části podána důvodně, a část, do které bylo řízení z uvedeného důvodu zastaveno, je nutno přičíst k procesnímu úspěchu žalobce. Další procesní úspěch žalobce představují částky 21 126,60 Kč na náhradě škody a 300 000 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, do kterých bylo žalobě vyhověno. Procesní úspěch žalované pak představuje částka 14 855,10 Kč na náhradě škody, do které byla žaloba zamítnuta. Žalobce tak byl úspěšný do částky 350 372,30 Kč, tj. do 95,93 % předmětu řízení, a do částky 14 855,10 Kč, tj. do 4,07 % předmětu řízení, byla úspěšná žalovaná. Neúspěch žalobce byl tedy natolik nepatrný, že mu byla přiznána plná náhrada nákladů řízení dle citovaného ustanovení o. s. ř., když soud pak při jejím vyčíslení vycházel jen z tarifních hodnot nároků důvodně uplatňovaných.

86. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 135 508,39 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč (2x 2 000 Kč), - 2x odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 10 280 Kč (2x 5 140 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 100 372,30 Kč (50 372,30 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum]), - 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby (sepis částečného zpětvzetí žaloby dne [datum]) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 2 300 Kč, když za tarifní hodnotu byla vzata částka, které se úkon týkal, tedy částka 29 245,70 Kč (dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu), - 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby (sepis vyjádření ze dne [datum]) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 3 980 Kč, když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 71 126,60 Kč (71 126,60 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum]), - 7x odměnou právního zástupce za 7 úkonů právní služby (2x účast na jednání soudu, které trvalo více než 2 hodiny, dne [datum], sepis doplnění ze dne [datum], 2x účast na jednání soudu, které trvalo více než 2 hodiny, dne [datum], sepis závěrečného návrhu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu v celkové výši 67 340 Kč (7x 9 620 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 321 126,60 Kč (21 126,60 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a 300 000 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum]), - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby vykonané do konce roku 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum], v celkové výši 1 200 Kč (4x 300 Kč), - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 7 úkonů právní služby vykonaných v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum], v celkové výši 3 150 Kč (7x 450 Kč), - 3x náhradou cestovného za cesty vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech [datum] [datum]. a [datum], tj. vždy za 414 km (1 cesta dle www.mapy.cz měří 206,8 km) při kombinované spotřebě 10,6 litrů BA/100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 475/2024 Sb. v celkové výši 11 916,75 Kč (3x cena PHM ve výši 1 571,05 Kč + 3x základní náhrada ve výši 2 401,20 Kč), - 3x náhradou za promeškaný čas při cestách vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech [datum]., [datum]. a [datum], tj. celkem za 24x hod. (jedna cesta vozidlem trvá dle www.mapy.cz 1 hodinu a 57 minut) po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 3 600 Kč (24x z 150 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny, paušálních náhrad hotových výdajů, základní náhrady u cestovních výdajů a paušálních náhrad za promeškaný čas právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 20 801 Kč, - spotřebovanou částí zálohy na náklady důkazů (svědečné pro [tituly před jménem] [jméno FO]) ve výši 6 940,64 Kč.

87. Žalobce složil na účet soudu zálohy na náklady důkazů v celkové výši 20 000 Kč. Jelikož z takto složených záloh bylo použito jen 6 940,64 Kč (svědečné pro [tituly před jménem] [jméno FO]), bude zbylých 13 059,36 Kč žalobci vráceno 88. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.

Poučení