10 C 154/2021-143

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 28 031 Kč, 654 Kč a 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Řízení se částečně, co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 28 031 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 29. 7. 2021 do zaplacení, a dále co do požadavku na zaplacení částky 654 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 29. 7. 2021 do zaplacení, zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 29. 7. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 7. 2021 do zaplacení. IV) Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 594,68 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně (dále též i jen„ žalobce“) se žalobou podanou dne 24. 8. 2021, domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč s příslušenstvím představující náhradu nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nezákonným trestním stíháním podle zákona č. 82/1998 Sb. Trestní řízení bylo vedeno u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně byla nezákonně stíhána od 22. 2. 2019 do 15. 10. 2020 pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 t. z., a to jakožto lékařka a pro úmrtí pacienta, kterého léčila. Žalobkyně byla trestním stíháním dotčena na své cti a důstojnosti, profesním a rodinném životě a došlo k zásahům do zdravotní sféry žalobkyně. Žalobkyně se dále domáhala nároků na náhradu škody ve výši 28 031 Kč jakožto částek vynaložených na právní zastoupení a náhrady škody ve výši 654 Kč jakožto vlastního cestovného.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 11. 11. 2021, kde uvedla, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 28 813,06 Kč na nákladech obhajoby a cestovném žalobkyně, čímž nároky zcela (pozn. soudu: dokonce na rámec žaloby) odškodnila. Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním žalovaná odmítla, když žalobkyně netvrdila konkrétní zásahy do osobnostní sféry a když konstatování je dostačujícím za situace, kdy byla žalobkyně kárně postižena za chyby ve vedení zdravotnické dokumentace. Žalobkyni bylo proto jako zadostiučinění poskytnuto konstatování porušení práva a omluva.

3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně u žalované nároky předběžně uplatnila, a to dne 28. 1. 2021.

4. Jelikož žalovaná žalobkyni po podání žaloby a uplynutí lhůty pro předběžné projednání nároku dne 12. 11. 2021 uhradila celkově částku 28 813,06 Kč na nákladech obhajoby a vlastním cestovném žalobkyně, vzala žalobkyně žalobu v rozsahu obou těchto dvou nároků (zcela co do rozsahu obou těchto nároků, tj. vč. přísl.) částečně zpět a soud řízení v této části zastavil výrokem I. dle § 96 o.s.ř.

5. Ze spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že trestní řízení bylo vůči žalobkyni zahájeno usnesením Policie ČR ze dne 22. 2. 2019, č.j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] o zahájení trestního stíhání pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Dne 2. 7. 2019 byla k Okresnímu soudu ve [obec] podána obžaloba. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 11. 8. 2020, č.j. [číslo jednací] byla žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne 15.10.2020.

6. Z lékařské zprávy [příjmení] onkologického ústavu z 4.3.2020 a z 25.1.2021 soud zjistil, že žalobkyni byl na konci roku 2018 diagnostikován karcinom prsu, který byl operován 5.2.2019, a následně byla žalobkyni indikována adjuvantní chemoterapie. Žalobkyně i v souvislosti s tímto onemocněním vyhledala psychologickou péči, neboť nemoc obtížně přijímala, byla emočně nestabilní, a výrazněji ji psychicky i fyzicky zasáhly i pracovní problémy. To vše právě v souvislosti s trestním řízením, které se k těmto dřívějším zdravotním problémům přidalo. Soud má za zjištěné, že na jaře 2019 došlo k zvýšeným psychickým obtížím ve formě posttraumatické reakce na těžký stres a že byla žalobkyně léčena i antidepresivy. Ze zprávy o ambulantním vyšetření interní gastroenterologické kliniky z 7. 2. 2022 pak soud zjistil, že u žalobkyně byly na počátku roku 2018 diagnostikovány problémy s tlustým střevem a že žalobkyni je indikována biologická terapie. V kombinaci s výpovědí žalobkyně má pak soud za potvrzené, že žalobkyně absolvovala celkem 5 operací tlustého střeva v roce 2021.

7. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] z 16.8.2021, manžela žalobkyně, soud zjistil, že rodina žalobkyně tuto v průběhu trestního stíhání podporovala, nicméně že manžel a děti trestní stíhání obtížně snášeli.

8. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil následující. Žalobkyně byla na své osobnostní sféře dotčena nezákonným trestním stíháním v tom směru, že byla zasažena její důstojnost a čest jakožto lékařky, neboť vykonávala přes 20 let pozici [anonymizována dvě slova] oddělení nemocnice [obec] a byla stíhána právě pro výkon svého povolání. Rovněž byla zasažena na své důstojnosti a cti tím, že se o trestním stíhání vědělo mezi jejími pacienty a obecně ve městě. Soud má rovněž částečně za zjištěné zásahy ve sféře zdravotní, zejména v tom směru, že žalobkyně se na jaře 2019 zhroutila v důsledku rakovinového onemocnění v kombinaci právě se zahájeným trestním stíháním. Zásahem na straně žalobkyně tak bylo tedy rovněž to, že čelila trestnímu stíhání v době, kdy jí byla čerstvě diagnostikována rakovina, což bylo pro žalobkyni zvláště obtížné. Soud však nemá za prokázané, že by trestním stíháním došlo k zásahům do osobnostní sféry žalobkyně, pokud jde o ukončení činnosti primářky, když sama potvrdila, že tuto ukončila ze zdravotních důvodů, a rovněž nemá soud za zjištěné zásahy ve sféře rodinné, neboť žalobkyně potvrdila, že rodina ji v trestním stíhání podporovala. Soud dále nezjistil, že by rakovina prsu nebo onemocnění tlustého střeva bylo vyvoláno trestním stíháním. Lze tak pouze uzavřít, že žalobkyně čelila trestnímu stíhání v době, kdy byla nucena se vypořádat s těmito onemocněními a že trestní stíhání byl jeden z negativních faktorů, který na ni v tuto dobu negativně působil. Z výpovědi žalobkyně má soud rovněž za potvrzené, že úmrtí pacienta [příjmení] bylo předmětem šetření i ze strany České lékařské komory a že u lékařské komory byla shledána vinnou za nedostatky ve vedení zdravotnické dokumentace, za což byla i postižena. Z výpovědi žalobkyně se rovněž podává, že na své cti a důstojnosti utrpěla subjektivně újmu i tím, že kolegové lékaři vypracovali znalecké posudky, které měly podporovat její vinu, a rovněž tím, že se jí nemocnice nezastala ani v rámci řízení před lékařskou komorou.

9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů.

10. Vzhledem k tomu, že došlo k zastavení řízení, pokud jde o nároky na náhradu škody, pak soud nehodnotil listinné důkazy, které se týkaly poskytnutých právních služeb, to jest vyúčtování těchto právních služeb, faktury vystavené za poskytnuté právní služby, ani doklady k cestovnému ve formě technických průkazů k vozidlům. Soud rovněž duplicitně nehodnotil listiny z naříkaného řízení, když k důkazu byl proveden podstatný obsah naříkaného řízení jakožto celku.

11. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

14. Žalobce se žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 200 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla finanční zadostiučinění, nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku).

15. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

16. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie ČR ze dne 22. 2. 2019, č.j. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] o zahájení trestního stíhání vůči žalobkyni pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Toto bylo odklizeno rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 11. 8. 2020, č.j. [číslo jednací] s právní mocí ke dni 15. 10. 2020.

17. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

20. Žalobkyně byla stíhána pro přečin usmrcení z nedbalosti, kterýžto trestný čin v kombinaci s tím, že k naplnění skutkové podstaty mělo dojít při výkonu povolání lékařky, znamenal pro žalobkyni zvýšené společenské odsouzení. Soud z tohoto důvodu dospěl k závěru, že pro toto kritérium je třeba žalobkyni poskytnout finanční zadostiučinění. Žalobkyni rovněž hrozil trest odnětí svobody až na 6 let, což tento závěr potvrzuje.

21. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

22. Trestní stíhání žalobkyně bylo vedeno 1 rok a 8 měsíců, přičemž nelze dojít k závěru, že by se jednalo o dobu nepřiměřeně dlouhou. Soud toto kritérium zhodnotil jakožto jedno z kritérií v rámci porovnávané judikatury a další zvláštní závěry z něj nečiní.

23. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

24. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

25. Žalobkyně tvrdila na osobnostních zásazích, že byla v důsledku trestního stíhání negativně zasažena na své dobré pověsti, jak ve sféře soukromé, tak zejména pracovní, což se promítlo zejména tím, že byla stíhána za skutek, který souvisel s výkonem jejího povolání lékařky, byla tak profesně ostrakizována, a to i přesto, že předtím 23 let jakožto [anonymizováno] působila na [anonymizováno] oddělení nemocnice [obec], což tuto její újmu zvyšovalo. Rovněž byla dotčena nesprávnými závěry znaleckého posudku, který byl vypracován v rámci tohoto trestního řízení. Dále byla narušena důstojnost ve vztahu k pacientům, když byla zpochybněna její odbornost. Dále žalobkyně tvrdila zásahy ve sféře zdravotní, konkrétně, že 18.12.2018 jí byl diagnostikován invazivní karcinom prsu, dále v době zahájení trestního stíhání podstupovala adjuvantní chemoterapii, dále uvádí, že v březnu 2019 musela vyhledat odbornou pomoc, když se psychicky zhroutila, dále uvádí, že v roce 2021 musel absolvovala několik operací střev. Žalobkyně uváděla i zásahy ve sféře rodinného, kdy trestní stíhání negativně vnímali její manžel i její 2 děti, rodinné vazby trestním stíháním však narušeny nebyly.

26. Soud má za prokázané zásahy v osobnostní sféře žalobkyně vyvolané trestním stíháním, pokud jde o její čest a důstojnost, neboť byla stíhána za tvrzené pochybení při výkonu odborné činnosti lékařky, za situace, kdy byla přes 20 let primářkou neurologického oddělení. Toto se dotklo profesní cti žalobkyně, a rovněž byla ve své důstojnosti a cti dotčena ve vztahu k pacientům i okolí, které o jejím trestním stíhání pro přečin, který měla spáchat při výkonu činnosti lékařky, vědělo. Soud dále shledal zásahy do osobnostní sféry ve sféře zdravotní, konkrétně v tom směru, že žalobkyně byla nucena čelit nezákonnému trestnímu stíhání v době zhoršeného zdravotního stavu, když jí byla diagnostikována na konci roku 2018 rakovina prsu, a bezprostředně před zahájením trestního stíhání podstoupila operaci, a dále za situace, kdy již od roku 2018 řešila problémy s tlustým střevem. Ve sféře zdravotní má soud za prokázané, že trestní stíhání přispělo k psychickému kolapsu žalobkyně na jaře 2019, který musel být řešen i antidepresivy. Na druhou stranu soud nemá za zjištěné zásahy v tom směru, že žalobkyně by v důsledku trestního stíhání opustila pozici primářky, neboť tak učinila dobrovolně pro zdravotní obtíže. Soud nemá ani za prokázané zásahy rodinné, neboť rodina žalobkyni podporovala. Rovněž soud neshledal zásahy ve sféře zdravotní v tom směru, že by trestní stíhání bylo příčinou rakovinového onemocnění žalobkyně či jejího onemocnění tlustého střeva. V tomto směru soud shledal zásahy spočívající v tom, že trestní stíhání se negativně promítlo na psychické stránce žalobkyně a mohlo tak přispět tak k rozvoji těchto onemocnění, zejména pokud jde o onemocnění tlustého střeva, když soud má za zjištěné, že v roce 2021 podstoupila žalobkyně řadu závažných operací tlustého střeva, které ji ohrožovaly na životě. Soud dále zjistil, že žalobkyně před zahájením trestního stíhání byla postižena Českou lékařskou komorou za nedostatky ve vedení zdravotnické dokumentace, což se rovněž dotklo její profesní cti a důstojnosti. V tomto směru je třeba vnímat i zásahy, vyvolané čistě trestním stíháním, jakožto lehce snížené. Pokud jde o zásahy vyvolané na cti a důstojnosti žalobkyně, pak je třeba rovněž zohlednit to, že zásahy vyvolané čistě trestním řízením byly sníženy i tím, že žalobkyně se cítila dotčena nikoliv pouze vedením trestního řízení, ale právě odbornými vyjádřeními jiných kolegů lékařů, kteří jí dávali za vinu smrt pacienta, a kdy až na základě revizního a ústavního znaleckého posudku bylo shledáno, že žalobkyně se odborně ničeho nedopustila. Tedy žalobkyně byla dotčena na důstojnosti i cti tím že, jiní kolegové lékaři měli po odborné stránce za to, že pochybila.

27. Soud neshledal jiné zvláštní okolnosti, ke kterým by měl přihlédnout při stanovení výše finančního zadostiučinění.

28. Pro povahu trestné činnosti, pro kterou byla žalobkyně stíhána a hrozící trest v rozmezí jednoho až šesti let a pro shledané zásahy do osobnostní sféry žalobkyně soud dospěl k závěru o nutnosti poskytnout žalobkyni finanční zadostiučinění.

29. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

30. Soud proto vyšel z níže citované judikatury, v nichž byla řešena otázka výše finančního zadostiučinění v obdobných případech, a dospěl k závěru, že adekvátní výší finančního zadostiučinění ve vztahu k žalobkyni je částka 50 000 Kč.

31. Soud vyšel předně z rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], tedy z případu, kdy tamní poškozený byl stíhán pro těžké ublížení na zdraví z nedbalosti po dobu 20 měsíců a hrozil mu trest odnětí svobody až na 4 léta. U tamního poškozeného byl shledán zásah ve sféře zdravotní, když tento propadl depresím a beznaději, měl problémy se spánkem, a rovněž byl zasažen na soukromém životě, pokud jde o dobré jméno a pověst. Rovněž tamní poškozený čelil trestnímu stíhání v nepříznivém zdravotním stavu, který přetrvával. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto odškodnění právě ve výši 50 000 Kč. Případ žalobkyně je srovnatelný právě s tímto porovnávaných případem, neboť rovněž žalobkyně čelila trestnímu stíhání pro stejnou trestnou činnost, po stejně dlouhé období, a hrozil jí obdobný trest odnětí svobody. Rovněž u žalobkyně soud dospěl k závěru, že tato čelila trestnímu stíhání v nedobré zdravotní kondici, a rovněž u žalobkyně došlo k zásahu do dobrého jména a její pověsti. I u žalobkyně byly shledány zásahy zdravotní ve sféře psychické, když tato léčila své problémy antidepresivy. Vzhledem k tomu, že soud u žalobkyně nedospěl k závěru, že by v důsledku trestního stíhání tato ukončila činnost primářky, a vzhledem k tomu, že zásahy ve sféře cti a důstojnosti byly u žalobkyně vyvolány i tím, že předtím byla disciplinárně potrestána Českou lékařskou komoru za pochybení při vedení dokumentace, a kdy se žalobkyni na její cti a důstojnosti dotklo i to, že kolegové lékaři ji v rámci znaleckých posudků kladli odborně úmrtí pacienta (nedůvodně) za vinu, pak soud má za to, že případ žalobkyně je plně porovnatelný s případem, který soud uvádí, neboť tyto faktory vyvažují skutečnost, že žalobkyně byla dotčena na své cti a důstojnosti v pozici primářky, tedy ve významnějším společenském postavení. Nicméně, jak uvedeno, tyto zásahy nebyly vyvolány čistě trestním stíháním, ale i tím, že se jí nedostalo zastání ze strany České lékařské komory ani kolegů lékařů, kteří vypracovávali znalecké posudky. Soud tak má za to, že toto porovnání plně odůvodňuje přiznání odškodnění žalobkyni právě ve výši 50 000 Kč.

32. Soud dále provedl porovnání s judikaturou označenou žalobcem. Žalobce označil v porovnání případ řešený Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto odškodnění ve výši 60 000 Kč za trestní řízení trvající 3 roky a 11 měsíců, přičemž tamní poškozený byl stíhán za trestný čin neposkytnutí pomoci. U tamního poškozeného byly shledány zásadní zásahy ve sféře osobnostní, a to právě na cti a důstojnosti, neboť neposkytl pomoc svému kamarádovi, který poté zahynul. Rovněž u tamního poškozeného mělo trestní stíhání dopad psychický stav, začal požívat alkohol, a většina společnosti se od žalobce odvrátila, přičemž do té doby byl osobou společensky aktivní a ctěnou. I tento případ odůvodňuje poskytnutí zadostiučinění žalobkyni ve výši 50 000 Kč. Tamní poškozený byl totiž stíhán dobu výrazně delší, konkrétně necelé 4 roky, i když mu hrozil menší trest. Tyto dva faktory se tak kompenzují. Rovněž tamní poškozený byl stíhán za skutek, který souvisel se smrtí, avšak na rozdíl od žalobkyně, která byla obžaloby zproštěna, u tamního poškozeného nebyl shledán trestný čin, avšak kamarád, kterému nepomohl, skutečně zahynul. V tomto směru je tak třeba vnímat odsouzení společnosti u tamního poškozeného jakožto zásadnější, a toto pak vyvažuje zásahy v osobnostní sféře na cti a důstojnosti u žalobkyně, vyvolané u této naopak tím, že byla v prestižnější pozici primářky stíhané pro výkon odborné činnosti. Rovněž je třeba zdůraznit, že u žalobkyně zásahy do cti a důstojnosti jsou sníženy předchozím postihem ze strany [obec] lékařské komory a obecně tím, že byla dotčena, že se jí nezastalo ani vedení nemocnice ani kolegové lékaři, kteří zpracovávali zdravotnické posudky. Stejně jako žalobkyně, i tamní poškozený trpěl psychickými problémy. Zejména vzhledem k výrazně delší délce trvání tamního řízení a k tomu, že zásahy na cti a důstojnosti žalobkyně mají i další rovnocenné příčiny má tak soud za odůvodněnou výši odškodnění pro žalobkyni ve výši 50 000 Kč.

33. Přiznanou výši finančního zadostiučinění pak odůvodňuje i další ze žalobcem označených případů řešených Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě, nicméně trestní stíhání proti němu bylo vedeno 7 let. Žalobkyně byla stíhána pro trestný čin závažnější, avšak výrazně kratší dobu, tedy tyto faktory se kompenzují. Rovněž u tamního poškozeného byly shledány i zásahy ve sféře důstojnosti, vážnosti a cti, a rovněž tamní poškozený čelil trestnímu stíhání ve významné společenské pozici zastupitele [územní celek]. Kauza poškozeného byla výrazně medializována, byla zmiňována na zasedání zastupitelstva a využita k politickému boji. I v tomto je případ tamního poškozeného porovnatelný se žalobkyní, která naopak byla zasažena na své cti a důstojnosti v pozici dlouholeté [anonymizována tři slova]. U tamního poškozeného nebyly sice shledány zásahy ve sféře zdravotní, nicméně i zejména s ohledem na výrazně delší dobu trvání trestního stíhání, tedy dobu, po kterou byl tamní poškozený vystaven negativním účinkům trestního stíhání, v kombinaci s tím, že tamnímu poškozenému hrozil vyšší trest odnětí svobody až 8 let vzhledem k tomu, že zásahy na cti a důstojnosti žalobkyně mají i další rovnocenné příčiny, pak soud shledává za adekvátní rovněž částku 50 000 Kč, která byla přiznána i tamnímu poškozenému.

34. Žalobce dále označil k porovnání případ řešený Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Tamní poškozený byl stíhán pro trestný čin podvodu, hrozil mu trest odnětí svobody až v rozsahu 10 let a trestní stíhání trvalo 3 roky a 10 měsíc. Tamnímu poškozenému byla dočasně odňata bezpečnostní prověrka, došlo k výraznému zásahu do jeho volnočasových aktivit, které zcela omezil, a rovněž byl zasažen v psychické sféře vedeným trestním stíháním. Kauza tamního poškozeného byla i medializována, a tamní poškozený byl stíhán za situace, kdy byl nominován i na [anonymizováno 5 slov]. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto odškodnění ve výši 100 000 Kč. Tento případ je porovnatelný s případem žalobkyně v tom směru, že bylo rovněž zasaženo do sféry cti a důstojnosti, nicméně tamní poškozený čelil riziku výrazně vyššího trestu odnětí svobody až v délce trvání 10 let a trestní řízení bylo rovněž výrazně delší, více než dvojnásobné. Rovněž u tamního poškozeného byly shledány vyšší zásahy v osobnostní sféře, konkrétně pokud jde o odnětí bezpečnostní prověrky NBÚ, a dále pokud jde o volnočasové aktivity, které byly u tamního poškozeného rozsáhlé a byly zcela omezeny. Rovněž se u tamního poškozeného negativně promítlo trestní stíhání v profesním postavení poškozeného. [ulice] míra hrozícího trestu a delší doba trestního řízení tamního poškozeného stejně jako vyšší míra shledaných zásahů do osobnostní sféry tamního poškozeného pak soud vede k závěru, že i tento případ odůvodňuje přiznání odškodnění žalobkyně ve výši 50 000 Kč jakožto adekvátní, a to opět při zohlednění toho, že zásadní újma ve sféře cti a důstojnosti byla u žalobkyně vyvolána již postihem České lékařské komory a samotným nepochopením ze strany kolegů lékařů.

35. Konečně žalobce označil k porovnání případ řešený Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Soud v tomto směru však uzavírá, že tento případ není porovnatelný žádným z parametrů s případem žalobkyně. U tamního poškozeného bylo sice přiznáno odškodnění výrazně vyšší, konkrétně ve výši 550 000 Kč, nicméně bylo tomu tak proto, že byly shledány diametrálně odlišné zásahy ve sféře osobností u tamního poškozeného. Tyto byly vyvolány jednak domovní prohlídkou, jednak vykonanou vazbou, ale především tím, že tamní poškozený byl významným vědeckým pracovníkem a inovátorem i ve vědecké oblasti, kteroužto činnost zcela přerušil. Navíc mu byly odebrány věci, které pro tuto svou vědeckou činnost používal, a tyto mu již nebyly navráceny. Rovněž tamní poškozený čelil rozsáhlým zásahům ve sféře rodinné i pracovní, které se pak opětovně promítly do jeho vědecké činnosti. Soud tedy tento případ pro porovnání pro tyto zásadní odlišnosti jakožto vhodný nepoužil.

36. Soud proto žalobkyni přiznal na finančním zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného rozhodnutí částku 50 000 Kč a v rozsahu 150 000 Kč soud tento nárok zamítl, neboť žalovaná na tomto nároku žalobci finančně ničeho neplnila.

37. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými.

38. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 78 685 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 + 28 031 Kč a 654 Kč za škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně zcela úspěšný, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, a pokud jde o škodní nárok, pak bylo řízení o jinak důvodně uplatněných nárocích zastaveno pro plnění žalované po podání žaloby. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši.

40. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 6.000 Kč -) odměny za 4x účelně vynaložený úkon právní služby po 4 260 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 16.11.2021; účast na jednání soudu; soud nepřiznal odměnu za nevyžádané vyjádření ze de 3.2.2022), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 20 618,40 Kč s DPH -) 4x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 452 Kč s DPH -) náhrada cestovného za soudní jednání konané 1.3.2022 za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět vždy za 420 km (cesta tam a zpět dle [webová adresa]), při spotřebě 7,8 litrů [spisová značka] km + náhrada za promeškaný čas za každou tuto cestu k soudu a zpět (tj. vždy 10 x hod.; dle [webová adresa]) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – v celkové výši 4 524,28 Kč s DPH Tedy celkem 32 594,68 Kč s DPH.

Poučení