28 C 139/2024 - 206

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 408 003,70 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 129 801 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 278 202,70 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 66 334 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna nahradit státu České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady řízení ve výši 18 497,70 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit státu České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náklady řízení ve výši 5 525,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 8. 2024 domáhal na žalované zaplacení částky 440 395,40 Kč jako náhrady škod a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobených mu nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne 2. 12. 2020 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro skutek, v němž bylo spatřováno spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Žalobce, lékař působící v [právnická osoba], byl spolu s dalšími spoluobviněnými lékaři stíhán pro skutek spočívající ve zkratce v tom, že při výkonu svého povolání lékaře při péči o poškozeného [jméno FO], narozeného dne [datum] (dále jen „poškozený“), se měl nikoliv řádně seznámit se zdravotnickou dokumentací a nezohlednit výsledky konkrétních vyšetření, v důsledku čehož měla být pacientovi poskytnuta nedostatečná léčba a lékařská péče, v důsledku čehož pacient později zemřel. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce podal stížnost, která byla zamítnuta usnesením státního zástupce ze dne 15. 2. 2021. Dne 29. 11. 2021 byla na žalobce podána obžaloba. Městský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 16. 12. 2021 tak, že se trestní věc vrací státnímu zástupci k došetření. Krajský soud v Brně jako soud stížností rozhodl usnesením ze dne 15. 2. 2022 tak, že se usnesení o vrácení trestní věci státnímu zástupci k došetření ruší a soudu se ukládá, aby o věci znovu rozhodl. Věc byla následně projednána Městským soudem v Brně, který rozsudkem ze dne 8. 8. 2023 žalobce obžaloby zprostil, zprošťující rozsudek nabyl téhož dne právní moci. V důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce požadoval částku 82 328,40 Kč na náhradě majetkové škody zastoupením obhájcem a částku 8 067 Kč za náklady znaleckého posudku, dále a částku 350 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy, představované zásahem do jeho osobnosti, zejména do duševního zdraví, cti a dobrého jména, rodinného života a vytrpěné duševní útrapy. Tyto nároky uplatnil žalobce u žalované žádostí ze dne 2. 2. 2024, žalovaná však žádost do dne podání žaloby nevyřídila.

2. Podáním ze dne 2. 9. 2024 vzal žalobu co do částky 32 391,70 Kč zpět, a to v části uplatněné majetkové škody ve výši 28 761,70 Kč za náklady obhajoby a ve výši 3 630 Kč za znalecký posudek s odůvodněním, že žalovaná dne 8. 8. 2024 tyto nároky ve svém stanovisku uznala. Usnesením ze dne 19. 9. 2024, č. j. 28 C 139/2024-76, tedy řízení v této částce zastavil.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce podáním ze dne 2. 2. 2024, doručeným dne 6. 2. 2024, uplatnil nárok na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 440 395,40 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 8. 8. 2024, kterým žalobci přiznala na nákladech obhajoby částku 28 761,70 Kč a na znalečném částku 3 630 Kč, celkem tedy náhradu škody ve výši 32 391,70 Kč. Dále žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., konstatovala porušení práva v neprospěch žalobce a za vydání nezákonného rozhodnutí se žalobci omluvila. Co se týče tzv. obhajného, žalovaná uvedla, že předložené vyúčtování plně neodpovídá příslušným právním předpisům, a to konkrétně: a. účast u podání vysvětlení dne 16. 10. 2018 nelze uznat jako úkon právní služby účelně směřující ke změně či zrušení nezákonného rozhodnutí, neboť tím je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 10. 2020, a úkon, který jeho vydání předcházel o dva roky, tak nemohl směřovat k jeho změně či zrušení – mohl směřovat toliko k jeho nevydání, nicméně tuto podmínku zákon nezná; b. stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. její odůvodnění, není, bez ohledu na její rozsah, považováno za písemné podání ve věci samé, nýbrž dle § 11 odst. 3 advokátního tarifu za úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu, tj. za úkon s poloviční odměnou [viz rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (dále jen „VS Olomouc“), sp. zn. 3 To 161/2006], c. výslech obviněného ze dne 29. 4. 2021 byl úkonem společné obhajoby, neboť se bez ohledu na osobu vyslýchaného týkal stíhání všech tří obviněných, za tento úkon tedy přísluší snížená odměna; d. dále byla ze strany žalobce požadována náhrada za celkem 22 porad s obhájcem, z toho 14 v režimu společné obhajoby a 8 v režimu samostatné obhajoby. Tyto porady žalobce doložil potvrzeními a žalovaná tedy má za prokázané, že k nim skutečně došlo. Drtivá většina těchto porad však probíhala v době, kterou nelze spojit se žádným úkonem trestního řízení (výslechem, prostudováním spisu, hlavním líčením, doručením rozhodnutí a podobně), a k účelnosti porad žalobce nepředložil žádná doplňující tvrzení. Žalovaná tedy účelnost posoudila sama a dospěla k závěru, že: i. porada dne 10. 12. 2020 mohla navazovat na podání blanketní stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, tato porada tedy byla uznána v režimu samostatné obhajoby ii. porada dne 9. 3. 2021 mohla navazovat na zamítnutí stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, doručené dne 15. 2. 2021, tato porada tedy byla uznána, iii. porada dne 26. 4. 2021 mohla předcházet výslechu žalobce v následujících dnech, tato porada tedy rovněž byla uznána, iv. totéž platí o poradě dne 17. 6. 2021 a výslechu třetího obviněného dne 22. 6. 2021, v. porada dne 23. 3. 2022 mohla, byť s jistým odstupem, navazovat na zrušení vrácení k došetření, které bylo žalobci doručeno dne 15.2.2022, i tato porada tak byla uznána, U ostatních porad nebylo možné seznat k jakým úkonům se měly vázat a žalovaná je tedy neshledala účelnými. Celkově tedy žalovaná uznala 11 úkonů právní služby. Ohledně nákladů na vypracování znaleckého posudku žalovaná uvedla, že z předložené smlouvy o vypracování znaleckého posudku a z následného vyúčtování jeho zpracování se podává, že posudek si vyžádal práci v rozsahu 20 hodin, z nichž za každou byla uhrazena částka 1 000 Kč. Rozsah prací považuje žalovaná za adekvátní a účelnost zpracování znaleckého posudku je rovněž nesporná. Je tak na místě přiznat žalobci třetinu z celkové ceny znaleckého posudku, neboť ve věci figurovali tři obvinění/obžalovaní a posudek byl zpracován v rámci obhajoby všech tří. Ohledně nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že se jednalo o trestní stíhání za nedbalostní trestný čin se sazbou 1 až 6 let odnětí svobody, byť s následkem smrti (což je nicméně podmínka nutná ke kvalifikaci podle § 143 tr. zákoníku). Zároveň ovšem nelze pominout souvislost s profesí žalobce, která závažnost činu významně zvyšuje a v této konkrétní situaci pro žalobce bylo nepochybně závažnější obvinění z nedbalostního činu souvisejícího s profesí, než by bylo obvinění z běžného úmyslného trestného činu, který by s profesí nesouvisel. Případná obava ze změny kvalifikace ovšem není předmětem odškodnění, odškodňují se následky reálně vzniklé a mající reálný základ, nikoliv obava z hypotetické změny kvalifikace. I tak ovšem zůstává faktem, že v konkrétní situaci byla závažnost stíhaného činu spíše vyšší. Žalovaná nesouhlasí s tím, že odškodnitelná nemajetková újma byla žalobci způsobena již v době před zahájením trestního stíhání, kdy bylo ve věci policejním orgánem vedeno prověřování. Samotná fáze trestního řízení, tj. prověřování, se nevede proti konkrétní osobě, ale pouze ve věci. Účastníkem trestního stíhání (obviněným) se stal žalobce až dnem rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání, tj. dne 2. 12. 2020, přičemž řízení bylo pravomocně skončeno v srpnu roku 2023, tj. po zhruba dvou a půl letech. Délku trestního stíhání jako celek považuje žalovaná za zcela přiměřenou, a to i ve smyslu dílčího kritéria k nemajetkové újmě, přičemž má za to, že není na místě k ní dále přihlížet. Dle žalované lze přisvědčit tvrzení o obavách žalobce z následků trestního stíhání, zejména z možného trestu zákazu činnosti. Jestliže byl stíhán v souvislosti s vlastní profesí, pak by takové obavy nepochybně pociťovala každá osoba ve srovnatelné situaci. K tvrzením o následcích v osobním životě, kdy se žalobce měl uzavřít do sebe a měla se u něj rozvinout hypertenze, následcích i v pracovním životě, konkrétně nižší sebedůvěře v léčbě pacientů a pozastavení jeho odborného růstu, žalobce navrhl, avšak nepředložil žádné důkazy, žalovaná tak tvrzené následky nemohla mít za prokázané. Ze skutečností, které by mohly být předmětem odškodnění, tak v případě žalobce zůstala závažnost trestného činu a jeho vlastní obavy z následků trestního stíhání. Tyto dvě skutečnosti ovšem samy o sobě nejsou způsobilé založit právo na peněžité zadostiučinění. To se poskytuje za vzniklou nemajetkovou újmu, přičemž nejzásadnějším kritériem jsou následky v osobnostní sféře, které ovšem v případě žalobce z drtivé většiny nelze považovat za prokázané. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že peněžité zadostiučinění nelze přiznat.

4. K výzvě soudu žalobce pro porovnání svého případu odkázal na věc řešenou zdejším soudem pod sp. zn. 17 C 57/2014. V této věci byl poškozený povoláním gynekolog a porodník, byl trestně stíhání důvodu, že měl zavinit smrt pacientky, stejně jako žalobce tak byl stíhán pro přečin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku a byl ohrožen stejnou trestní sazbou 1 až 6 let. Trestní stíhání trvalo 4 roky a 3 měsíce, ale délka byla odškodňována samostatně. Poškozenému rovněž hrozil trest zákazu činnosti. Následky nezákonného trestního stíhání se projevily na rodinném a soukromém životě, vědomost o trestním stíhání se objevila v lékařských kruzích. Soud v uvedené věci shledal za odpovídající zadostiučinění ve výši 142 600 Kč. Dále žalobce odkázal na věc řešenou Městský soudem v Praze pod sp. zn. 28 Co 169/2020, v němž byl poškozený dotčen trestním stíháním trvajícím přibližně 5 let a byla mu přiznána částka 500 000 Kč. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že by případná přiznaná částka zadostiučinění měla být valorizována, kdy je potřeba zohlednit vysokou míru inflace a dále přihlédnout i k tomu, že měsíční příjem žalobce činí částku přibližně 150 000 Kč měsíčně, proto by přiznaná náhrada neměla být v nižší výši.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že dne 19. 7. 2018 byly zahájeny úkony trestního řízení stran skutku souvisejícího s úmrtím poškozeného [jméno FO], narozeného 19. 4. 2010, kvalifikovaného jako přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, z jehož spáchání byli podezřelí žalobce ad) [jméno FO] Dne 26. 9. 2018 udělil žalobce plnou moc advokátovi [jméno FO]. Dne 16. 10. 2018 podával žalobce vysvětlení, úkonu byl přítomen obhájce [jméno FO]. Dne 16. 10. 2018 podával [jméno FO] vysvětlení, úkonu byl přítomen substitut obhájce [jméno FO]. Dne 26. 10. 2018 udělil [jméno FO] plnou moc advokátovi [jméno FO]. Dne 6. 11. 2018 podával [jméno FO] vysvětlení, úkonu byl přítomen obhájce [jméno FO]. Třemi samostatnými usneseními ze dne 2. 12. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, [jméno FO] a [jméno FO] pro skutky kvalifikované jako přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, spočívající v tom, že se jako lékaři jednotky intenzivní péče pohotovostí služby Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie [adresa] (dále jen „JIP“) řádně neseznámili se zdravotnickou dokumentací a nezohlednili výsledky předchozích vyšetření, v důsledku čehož nebylo odhaleno, že poškozený utrpěl vážné poranění srdce, tento byl nadále léčen jen konzervativním způsobem na JIP, které nemohlo zajistit odpovídající lékařskou péči, nebyly provedeny potřebné úkony, nebyla zvážena konzultace zdravotního stavu poškozeného se specializovaným pracovištěm – Klinikou dětské anesteziologie a resuscitace [adresa] (dále jen „KDAR“), ani nebyla zvážena možnost jeho včasného transportu na KDAR, což vedlo k úmrtí poškozeného dne 11. 8. 2014. Poškozený utrpěl úraz, kdy mu na koupališti spadla na hrudník kovová hokejová branka, byl převezen do [nemocnice] (dále jen „[nemocnice]“) a odtud na JIP, kde jej přijala [jméno FO] a následně měli poškozeného v péči žalobce, [jméno FO] a [jméno FO], než byl převezen na KDAR, kde následně zemřel. Policejní orgán vycházel při zahájení trestních stíhání ze znaleckého posudku [jméno FO], znalce z oboru lékařství, odvětví dětská kardiochirurgie, ze dne 13. 12. 2014, zpracovaného k žádosti Policie ČR v rámci prověřování úmrtí poškozeného, z doplnění tohoto posudku ze dne 13. 1. 2016, zpracovaného na základě opatření Policie ČR již v trestní věci obviněného [jméno FO], odborného posudku [jméno FO], znalce z oboru lékařství, odvětví anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína, ze dne 20. 12. 2014, zpracovaného k žádosti Policie ČR v rámci prověřování úmrtí poškozeného, z doplnění tohoto posudku ze dne 4. 1. 2016, zpracovaného na základě opatření Policie ČR již v trestní věci obviněného [jméno FO], znaleckého posudku [jméno FO], znalce z oboru lékařství, odvětví chirurgie, specializace dětská chirurgie a dětská traumatologie, ze dne 28. 11. 2016, zpracovaného k žádosti obhájce obviněné [jméno FO], znaleckého posudku [právnická osoba], znalce z oboru lékařství, odvětví anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína ze dne 11. 4. 2018, zpracovaného v řízení vedeném u MS Brno pod sp. zn. [Anonymizováno], znaleckého posudku [jméno FO], znalce z oboru lékařství, odvětví zdravotnická odvětví různá, specializace anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína, ze dne 18. 9. 2017, zpracovaného k žádosti obhájce obviněného [tituly před jménem] [jméno FO], znaleckého posudku Inštitútu forenzných medicínskych [Anonymizováno]., znaleckého ústavu v oboru zdravotnictví a farmacie, ze dne 8. 6. 2017, zpracovaného k žádosti obhájce [jméno FO] v řízení vedeném u MS Brno pod sp. zn. [Anonymizováno], revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále jen „IPVZ“) ze dne 24. 4. 2020, zpracovaného na základě opatření MS Brno v trestní věci vedené u něho proti obžalované [jméno FO] pod sp. zn. [Anonymizováno] který se vyjadřoval ke všem uvedeným posudkům a výpovědím znalců. Žalobci bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno dne 6. 1. 2021, jeho obhájci již dne 6. 12. 2020. Dne 8. 12. 2020 podal žalobce a [jméno FO] prostřednictvím obhájce [jméno FO] blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, které přislíbili odůvodnit do 14 dnů po umožnění nahlédnutí do spisu. Dne 11. 12. 2020 udělil [jméno FO] plnou moc [jméno FO] a téhož dne bylo převzetí právního zastoupení oznámeno policejnímu orgánu. Dne 8. 1. 2021 podal žalobce sám blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. E-mailem ze dne 15. 1. 2021 došla policejnímu orgánu tři odůvodnění stížností proti usnesením o zahájení trestního stíhání podaná obviněnými prostřednictvím obhájce [jméno FO]. Všechna odůvodnění byla obsahově obdobná. Obsahovala skutkové námitky, když z dokumentace [nemocnice] i z informace od [jméno FO], který poškozeného z [nemocnice] převážel, plynulo, že poškozenému spadla branka na hlavu, a dále z dokumentace plynulo, že poškozený utrpěl povrchní zranění neurčených částí hrudníku, což není poranění srdce. Dále vyjádření obsahovala odborný lékařský rozbor provedených vyšetření, zjištěných hodnot a stanovených postupů léčby s tím, že postupně všichni obvinění postup léčby konzultovali s lékaři KDAR, kteří jej označili za správný, nenařídili další vyšetření a navrhli pokračovat v konzervativní léčbě na JIP. KDAR byla o zdravotním stavu poškozeného informováno celkem 6x (při převozu z [nemocnice], při příjmu na JIP a 3x obviněnými během jejich služby), přičemž až při vyrozumění žalobce při zhoršení stavu poškozeného byl tento přesunut na KDAR, kde však bylo pokračováno ve stávající konzervativní léčbě. Nakonec pak vyjádření namítala nesprávné odborné zaměření všech znalců (až na [jméno FO]), jejichž posudky byly použity jako podklad pro vydání napadeného usnesení, kdy postup obviněných je nutno hodnotit v rámci jejich specializace, a nelze se tak obejít bez znaleckého posouzení z oboru dětské chirurgie. Všechny stížnosti byly usneseními státního zástupce ze den 15. 2. 2021 zamítnuty jako nedůvodné. Dne 23. 4. 2021 byl žalobce vyslechnut jako obviněný, výslechu byl přítomen obhájce [jméno FO], výslech trval od 10:10 hod. do 13:58 hod. Dne 29. 4. 2021, v době od 13:45 hod. do 17:08 hod., byl vyslechnut [jméno FO] jako obviněný, výslechu byl opět přítomen obhájce [jméno FO]. Dne 22. 6. 2021 byl jako obviněný vyslechnut [jméno FO] v době od 9:09 hod. do 11:17 hod, výslechu byl přítomen obhájce [jméno FO]. Neuvedeného dne byl obviněnými policejnímu orgánu předložen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví dětská chirurgie ze dne 30. 4. 2021, zpracovaný znaleckým ústavem [Anonymizováno], který jako s podklady pracoval mj. se všemi uvedenými posudky užitými při zahájení trestního stíhání. Přípisem ze dne 19. 7. 2021 sdělila policejnímu orgánu Česká lékařská komora (dále jen „ČLK“), že v případě obviněných neeviduje žádnou stížnost, která by byla předmětem disciplinárního řízení. Neuvedeného dne byly obviněnými policejnímu orgánu předloženy odborné posudky Oborové komise pro dětskou chirurgii Vědecké rady ČLK (dále jen „oborová komise ČLK“) ze dne 28. 7. 2021, zpracované k jejich žádostem, které stran všech obviněných shodně uzavřely, že postup obviněných při poskytování zdravotní péče poškozenému byl v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými postupy, v péči poskytované obviněnými nedošlo ani k porušení pravidel uznávaných postupů, ani k odbornému pochybení. I když nebylo poznáno poranění srdce, nepovažuje oborová komise ČLK postup při poskytování zdravotní péče obviněnými za odborné pochybení těchto lékařů. [právnická osoba] byla poskytována na JIP, pacient byl monitorován, opakovaně a podrobně vyšetřován radiodiagnostickými metodami, které však neodhalily srdeční poranění, ale naopak vysvětlovaly závažný celkový stav poraněného dítěte. Případné zásadní změny v léčbě by byly v kompetenci lékaře se specializací v intenzivní medicíně. Obvinění s tímto lékařem stav konzultovali a nebyla jim navržena změna stávající léčby. Oborové komisi ČLK nepřísluší hodnocení rozhodování a činnosti lékařů KDAR a zároveň toto nebylo obsahem žádostí o vypracování posudků, ani samotných posudků. V opisech z evidence rejstříku trestů a evidence přestupků ze dne 26. 8. 2021 neměl žalobce žádný záznam. Při prostudování spisu před skončením vyšetřování, které proběhlo dne 16. 11. 2021, v době od 9:00 hod. do 9:36 hod. a účastnili se ho s [jméno FO] všichni obvinění, neměli obvinění návrhy na doplnění vyšetřování, avšak zejména s odkazem na znalecký posudek [Anonymizováno] a odborné posudky oborové komise ČLK navrhovali zastavení svých trestních stíhání, když z dosavadního průběhu trestního řízení vyplynulo, že svým jednáním nenaplnili znaky stíhaného trestného činu ani po objektivní, ani po subjektivní stránce. Vyšetřování bylo ukončeno dne 18. 11. 2021 s návrhem na podání obžaloby na všechny tři obviněné pro skutky popsané a kvalifikované jak v usneseních o zahájení trestního stíhání. Spis došel státnímu zástupci dne 22. 11. 2021. Obžaloba na všechny tři obviněné byla podána k MS Brno dne 2. 12. 2021. Pro případ uznání viny dle obžaloby bylo státním zástupcem navrhováno uložit každému z obžalovaných trest odnětí svobody při dolní hranici zákonné trestní sazby s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 14-18 měsíců, popř. uložení peněžitého trestu ve výměře cca 80-100 denních sazeb s výši jedné denní sazby 1 000 Kč. MS Brno rozhodl usnesením ze dne 16. 12. 2021, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření. Soud takto rozhodl z důvodu, že veškeré skutkové závěry jsou opírány výlučně o důkazy opatřené v řízení vedeném u MS Brno pod sp. zn. [Anonymizováno], zejména tam zpracované znalecké posudky, které jsou v tomto řízení jako znalecké posudky nepoužitelné, a ani jejich zpracovatele nelze vyslýchat jako znalce. S ohledem na uvedené tak nebyly objasněny ani základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci meritorně rozhodnout a soud státnímu zástupci též vytkl, že vůbec nereflektoval znalecké posudky opatřené obhajobou, které na rozdíl od shora uvedených mají důkazní hodnotu znaleckého posudku a kdy závěry znaleckého posudku [Anonymizováno] jsou v naprostém rozporu s podanou obžalobou. Soud tak uložil orgánům přípravného řízení přibrat znalce k vypracování znaleckého posudku v souladu s trestním řádem, reflektovat také závěry znaleckých posudků předložených obhajobou, vyslechnout navrhované svědky v souladu s trestním řádem a následně znovu zvážit, zda jsou vůbec splněny podmínky pro podání obžaloby. Soud pak připomněl, že ačkoliv těžiště dokazování v trestním řízení je před soudem, neznamená to, že orgány přípravného řízení nemají povinnost dokazovat alespoň základní skutečnosti nutné pro posouzení, zda skutečně došlo ke spáchání trestného činu tak, aby nedocházelo ke zcela nedůvodnému stavění obviněných před soud a tím k jejich zbytečnému šikanování, nehledě na respektování zásady rychlosti a hospodárnosti trestního řízení. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce dne 23. 12. 2021 blanketní stížnost, kterou odůvodnil dne 6. 1. 2022. O této stížnosti rozhodl KS Brno usnesením ze dne 15. 2. 2022 tak, že napadené usnesení zrušil a MS Brno uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Stížnostní soud takto rozhodl (zjednodušeně řečeno) s tím, že si znalce má ustanovit a svědky vyslechnout sám MS Brno, kterému v tomto nic nebrání a jeho možnosti jsou v daném směru stejné jako u orgánů přípravného řízení. Spis byl vrácen MS Brno dne 28. 2. 2022. Usnesení KS Brno bylo vypraveno dne 16. 3. 2022 spolu se sdělením účastníkům, že hlavní líčení bude nařízeno až po vrácení spisu sp. zn. [Anonymizováno] z Nejvyššího soudu, který rozhodoval o dovolání, a s výzvou účastníkům ke sdělení případných návrhů na provedení dalších důkazů nad rámec návrhů uvedených v obžalobě. NS byl současně zaslán dotaz, kdy lze očekávat rozhodnutí ve věci [Anonymizováno]. K tomu NS sdělil dne 18. 3. 2022, že rozhodnuto bylo usnesením ze dne 15. 3. 2022. Dne 1. 6. 2022 soud telefonicky zjišťoval u IPVZ možnosti podání znaleckého posudku v této věci, bylo mu sděleno, že s ohledem na enormní vytížení bude [Anonymizováno] schopen vypracovat posudek nejdříve za 8 měsíců. Opatřením ze dne 16. 6. 2022 soud přibral IPVZ, kterému uložil opětovně se vyjádřit k posudkům a výpovědím [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] z řízení sp. zn. [Anonymizováno] avšak ve vztahu k nynějším obviněným, a dále se vyjádřit k závěrům znaleckého posudku[Anonymizováno][Anonymizováno] – předchozího znaleckého ústavu a odborných posudků oborové komise ČLK, to vše nejpozději do 8 měsíců od doručení tohoto opatření. IPVZ vrátil dne 1. 3. 2023 spis soudu bez zpracování posudku, když žádosti o zpracování posudku již nemůže vyhovět. Uvedl, že z důvodu dlouhodobého přetížení a nemožnosti vypracovávat posudky v požadovaných lhůtách přijal již v říjnu 2022 rozhodnutí o úplném pozastavení příjmu nových žádostí o zpracování znaleckých posudků a jelikož to nepomohlo, bylo k jeho žádosti rozhodnuto o pozastavení jeho oprávnění vykonávat znaleckou činnost na dobu od 8. 2. 2023 do 8. 2. 2026. Spis byl dne 28. 3. 2023 soudem zaslán zpět IPVZ, kterému bylo s odkazem na zákonnou povinnost dokončit již rozpracované posudky uloženo předložit posudek nejdéle ve lhůtě 3 měsíců. Účastníci byli o tomto postupu téhož dne informováni. Posudek IPVZ došel soudu dne 21. 7. 2023. Dne 26. 7. 2023 bylo nařízeno hlavní líčení na den 8. 8. 2023. V opisu údajů z evidence rejstříku trestů ze dne 4. 8. 2023 neměl žalobce stále žádný záznam. Při hlavním líčení konaném dne 8. 8. 2023, v době od 9:00 hod. do 11:30 hod. za přítomnosti všech obžalovaných a [jméno FO], byli vyslechnuti obžalovaní a provedeny důkazy zejména posudky FTN a IPVZ a obsahem spisu[Anonymizováno][Anonymizováno], dokazování bylo ukončeno a po přednesu závěrečných řečí, byl vyhlášen rozsudek, kterým byli všichni obžalovaní zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Po vyhlášení rozsudku se všichni obžalovaní i státní zástupce vzdali práva odvolání a netrvali na písemném vyhotovení odůvodnění rozsudku. Písemné vyhotovení rozsudku, který nabyl právní moci dne 8. 8. 2023, neobsahuje odůvodnění.

7. Z potvrzení o poradách soud zjistil, že [jméno FO] vykonal v předmětném trestním řízení následující porady se žalobcem: a. dne 4. 10. 2018 od 13:30 do 15:10 hod. b. dne 10. 10. 2018 od 18:30 do 19:50 hod. c. dne 15. 10. 2018 od 15:00 do 16:50 hod. d. dne 19. 10. 2018 od 13:00 do 14:20 hod. e. dne 1. 11. 2018 od 17:00 do 18:10 hod. f. dne 10. 4. 2019 od 17:00 do 18:25 hod. g. dne 2. 6. 2020 od 9:00 do 10:20 hod. h. dne 10. 12. 2020 od 10:00 do 11:10 hod. i. dne 15. 1. 2021 od 10:00 do 11:15 hod. j. dne 11. 2. 2021 od 10:30 do 11:35 hod. k. dne 9. 3. 2021 od 11:00 do 12:15 hod. l. dne 12. 4. 2021 od 14:00 do 15:30 hod. m. dne 26. 4. 2021 od 15:30 do 16:35 hod. n. dne 17. 6. 2021 od 10:00 do 11:30 hod. o. dne 8. 9. 2021 od 11:00 do 12:05 hod. p. dne 22. 9. 2021 od 11:30 do 12:40 hod. q. dne 23. 3. 2022 od 11:00 do 12:15 hod. r. dne 27. 6. 2022 od 10:30 do 11:45 hod. s. dne 1. 11. 2022 od 12:30 do 13:45 hod. t. dne 4. 4. 2023 od 18:00 do 19:30 hod. u. dne 17. 7. 2023 od 11:30 do 12:00 hod. v. dne 7. 8. 2023 od 10:00 do 11:45 hod.

8. Z faktury č. 2024002 a potvrzení o zaplacení nákladů obhajoby soud zjistil, že [jméno FO] vyúčtoval žalobci náklady na právní služby na celkovou částku převyšující 82 328,40 Kč.

9. Ze smlouvy o vypracování znaleckého posudku ze dne 7. 4. 2021, přípisu ze dne 7. 5. 2021 a vyúčtování znalečného soud zjistil, že [jméno FO] sjednal s [nemocnice] zpracování znaleckého posudku, objednaného již dne 18. 3. 2021. Cena byla sjednána na 1 000 Kč + DPH za každou hodinu práce, předpokládaný počet hodin práce byl odhadnut na cca 20. Přípisem ze dne 7. 5. 2021 zasílala [právnická osoba] [jméno FO] zpracovaný znalecký posudek ze dne 30. 4. 2021 spolu s fakturou a vyúčtováním znalečného na částku 24 200 Kč vč. DPH, zahrnující odměnu za 20 hodin práce (8 hodin při studiu doručené dokumentace, 4 hodiny při studiu odborné literatury a literárních rešerších a 8 hodin při vypracování znaleckého posudku) a 1 000 Kč + DPH (21 %) ve výši 4 200 Kč.

10. Z faktury ze dne 24. 5. 2021 soud zjistil, že [jméno FO] vyúčtoval žalobci hotové výdaje na znalecký posudek ve výši 8 067 Kč se splatností dne 28. 5. 2021.

11. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že celá věc pro ně s manželem byla velice citově náročná a trvala docela dost dlouho. Manžel přestal komunikovat, v podstatě se zhroutil a ona zůstala na domácnost a děti sama. Plánovali i nějaké investice, dovolené, ale ze všeho sešlo. Manžel nemohl spát, vytratila se mezi nimi intimita. Na dovolenou nakonec jela s dětmi a s kamarádkou, bez manžela. Bylo to takové strašně dlouhé období, trvalo to skoro pět let a vzpomíná si, že když to pak skončilo, manžel přišel domů, brečel. Dětem to neříkali, snažili se je od těchto stresových situací chránit, Manžel začal mít problémy s vysokým tlakem. V podstatě omezili širší okruh přátel, manžel nechtěl moc chodit do společnosti, protože se bál, že by musel situaci vysvětlovat. Snažila se manžela podporovat.

12. Svědek [jméno FO] uvedl, že se žalobcem se znají ze zaměstnání, jsou kolegové. Po zahájení trestního stíhání byla na žalobci znát změna chování, byla vidět ztráta jistoty, nadhledu, sebevědomí. Byl příliš opatrný, změna byla znát i ve fyzickém vzhledu, minimálně na samotném držení těla, které žalobce má, byl víceméně přihrbený, takový nevýrazný. Reakce okolí v zaměstnání byla především překvapení, nepochopení, nevíra, že se něco takového může dít, negativní reakce nezaznamenal. On sám byl v trestním řízení uznán vinným, žalobce se o jeho řízení zajímal, měl obavy, ale vztahy mezi nimi to nezměnilo.

13. Svědek [jméno FO] uvedl, že žalobce zná již od školních let na vysoké škole. Nejprve spolu studovali a pak začali spolu pracovat v nemocnici na stejném oddělení. Později se žalobce stal jeho přímým nadřízeným. Jejich vztahy jsou velmi dobré, jak na osobní úrovni, přátelské, tak i pracovně. Byl se žalobcem také trestně stíhán, poznamenalo je to podobně. Žalobce začal být nejistý, měl pochyby o tom, co se vlastně může stát. Měli strach o to, že budou stíháni za to, že neúmyslně zabili dítě. V dalších případech neustále ověřovali, jestli se správně rozhodují. V průběhu dne si třeba volali, když žalobce potřeboval něco probrat, zkonzultovat, což dříve nedělal, spíše naopak se svědek ptal žalobce, když něco potřeboval řešit. Žalobce začal řešit problémy s tlakem, se spánkem. Začal brát nějaké léky na tlak a když v tom stresu jako přibíral, tak samozřejmě těch léků pak musel brát více. V osobní rovině se žalobce začal stranit společnosti, dříve byl společensky velmi aktivní člověk. Občas svědkovi zavolala manželka žalobce a ptala se, jestli si všímá toho, že je žalobce jiný. Že mají spolu problémy samozřejmě ve vztahu, protože to pořád řešil. On se potřeboval z toho vždycky vymluvit. A pokud takto s tím obtěžoval i manželku neustále, tak to samozřejmě muselo hrát roli, ona to taky tak vnímala. V zaměstnání se samozřejmě všichni ptali, nikdo se úplně narovinu nevyjadřoval, ale bylo cítit, že to všichni sledují. Zajímalo je, jak to dopadne s jejich přednostou. Jestli nakonec bude moci dělat přednostu dále. Nebo bude muset být vystřídaný. Bylo nepříjemné dusno.

14. Svědek [jméno FO] vypověděl, že žalobce zná jako kolegu řadu let, kooperují v jedné nemocnici. V době covidové chvíli dělal ředitele [adresa], byli pod extrémním tlakem, kdy lidé z dětské nemocnice museli jezdit do té dospělé části a suplovat nedostatek personálu, scházeli se na prakticky denní bázi s kolegy, protože bylo nutné obsazovat služby. V jednu chvíli za ním přišel žalobce, že je problém, protože probíhá trestní stíhání, bylo jeho povinností svědka informovat. Svědek to vzal na vědomí a požádal žalobce o další informace, ten mu sdělil, že tedy došlo k jednomu pravomocnému a jednomu nepravomocnému odsouzení dalších kolegů z kliniky, což už začal být problém, jak pro provoz té samotné kliniky, tak i pro provoz dětské nemocnice. Byl nadřízeným žalobce, ale pořád zůstával i na stejné úrovni jako přednosta kliniky dětské onkologie, žalobce jako přednosta chirurgie. Zaznamenal, že u žalobce došlo k určité opatrnosti, nebyl tak sebejistý. Svědek musel začít připravovat variantu, že o ty čtyři lidi přijdou a budou muset zabezpečit provoz, což žalobce samozřejmě vnímal, přestože ctili presumpci neviny. Mimo pracovní dobu se se žalobcem nestýkal. Negativní reakce vůči žalobci nezaznamenal. Lidé na pracovišti si o tom ale samozřejmě povídali. Žalobce se choval profesionálně, ale bylo vidět, že ho situace na klinice trápí.

15. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že byl zoufalý z toho, že zklame svého zaměstnavatele, a vše bral jako obrovské selhání. Je členem Vědecké rady, aby mohli vznikat noví docenti. Je členem akreditačních komisí, úrazové chirurgie a dětské chirurgie. Je členem akademického senátu, což je statutární orgán fakulty a tedy univerzity. Z toho většího okolí byl i konfrontován s tím, proč to dítě nechali být, proč ho zabili. Nevěděli, jak rychle to proběhne a jeho zaměstnavatel sice řekl, že počká do rozhodnutí, ale že kdyby byl odsouzený, nebo uznán vinným, tak by se ani nemohl zpátky přihlásit do konkursu třeba za dva roky, protože už by neměl čistý rejstřík, a ten je podmínkou v těch jednotlivých řízeních. Takže v té pracovní rovině byl velmi úzkostný z toho, co bude. V těch nejhorších obdobích, kdy přišlo trestní stíhání, slyšel každý úder srdce v noci, když spal. Musel tedy potom vyhledat lékaře, od té doby bere léky proti vysokému tlaku. Přestal také operovat určitý typy operací, nějakých těžkých, velkých, kde bylo riziko větší. Spravuje třeba vpáčené hrudníky, v tom období to minimalizoval, protože představa, že se u toho něco stane a bude zase někde něco vysvětlovat, strašně znejistěl. Byl rád, když na službě s ním byl jiný kolega, se kterým to mohl zkonzultovat, dříve byl samostatný. V osobní rovině byl člověk aktivní, vedl folklórní soubor, většinou akce organizoval. V období stíhání už vůbec nechtěl nikam chodit, manželku už štvalo. Ani nespal v ložnici, chodil do obýváku a usínal tam, abych nebudil tím, jak byl pořád vzhůru. S manželkou se velmi odcizili i fyzicky, půl roku, třičtvrtě roku neměli žádné intimnosti. Jednou se poté uřekl před rodiči, že je souzen a oni několik týdnů pak denně volali, jestli opravdu zavinil nějakou smrt, že jinak by ho nesoudili. Co se týče porad s obhájcem v rámci obhajoby, žalobce vůbec neznal systém těch jednotlivých kroků, potřeboval každý vysvětlit.

16. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě svůj nárok dne 6. 2. 2024.

17. Ze stanoviska žalované a likvidační doložky soud zjistil, že žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 8. 8. 2024, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobci náhradu nákladů zastoupení obhájcem ve výši 28 761,70 Kč a náhradu nákladů na znalecký posudek ve výši 3 630 Kč, konstatovala, že v řízení vedeném u MS Brno došlo rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a za vydání tohoto rozhodnutí se žalobci omluvila. K náhradě nákladů na znalecký posudek žalovaná ve stanovisku nad rámec pozdějšího vyjádření k žalobě uvedla, že stejně jako jsou výdaje na obhajobu určeny právním předpisem, jsou jím určeny i náklady na znalce. Tímto předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 504/2020 Sb., podle níž je třeba určit hodinovou odměnu znalce. Smlouva o zpracování znaleckého posudku byla uzavřena v dubnu 2021, v květnu 2021 byl posudek zpracován, a ještě v květnu 2021 byly náklady přeúčtovány žalobci. Dle § 2 odst. 1 odkazované vyhlášky, ve znění do 31. 12. 2022, činila hodinová odměna znalce 300-450 Kč, a právě tuto hodnotu, nikoliv aktuální, je třeba s ohledem na datum zpracování a vyúčtování posudku použít. Z tohoto rozmezí je na místě vzít horní hranici a tu, coby náklady určené právním předpisem o mimosmluvní odměně, žalobci přiznat jako škodu. Jestliže tedy rozsah prací činil 20 hodin, mimosmluvní odměna činí 9 000 Kč, s DPH 10 890 Kč, a třetina, kterou lze žalobci přiznat, tak činí 3 630 Kč. Přiznaná částka 29 245,70 Kč byla žalobci uhrazena na základě likvidační doložky ze dne 8. 8. 2024.

18. Ze zprávy o ambulantním vyšetření soud zjistil, že poprvé začal mít žalobce problémy s krevním tlakem cca v roce 2016, v roce 2022 došlo k postupnému zvýšení hodnot krevního tlaku. V lednu 2025 bylo do zprávy lékařkou dopsáno, že pacient udává možné aktuální zhoršení z důvodu stresu v důsledku trestního stíhání.

19. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

20. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

21. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

22. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy a škod způsobených nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

24. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

25. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

26. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné.

27. Dle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem, tj. o. z.

28. Dle § 2952 odst. 1 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

29. Dle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

30. Dle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

31. Tímto zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně je vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to v této věci ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“).

32. V řízení bylo prokázáno, že žalobce využil v předmětném trestním řízení služeb obhájce, kterému na nákladech obhajoby zaplatil celkem částku 82 328,40 Kč vč. DPH, a že mu tedy vznikla v uvedené výši škoda, kterou však lze dle OdpŠk nahradit jen v rozsahu určeném dle advokátního tarifu.

33. Pokud jde o výši odměny obhájce za 1 úkon právní služby, žalobce byl stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, tj. trestný čin s horní hranicí trestní sazby šest let. Dle § 10 odst. 3 písm. c) a. t. tak činí tarifní hodnota 30 000 Kč a odměna za 1 úkon právní služby 2 300 Kč (§ 7 bod 5. a. t.). Jelikož se pak jednalo o společnou obhajobu více obviněných jedním obhájcem, náleží obhájci u společných úkonů dle § 12 odst. 4 a. t. za každou takto obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %, tj. 1 840 Kč.

34. Pokud jde o úkony, které žalovaná neuznala: - 16. 10. 2018 – podání vysvětlení – soud se ztotožnil s názorem žalované, že náhradu nákladů na tento úkon nelze dle OdpŠk přiznat, když se nejedná o náklady vynaložené na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání. - 15. 1. 2021 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a odůvodnění stížnosti – soud se ztotožnil s názorem žalované, že obhájci za takový úkon dle § 11 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. d) a. t. náleží odměna ve výši , když se nejedná o opravný prostředek uvedený v § 11 odst. 1 písm. k) a. t., za který náleží odměna plná. Žalovaná v daném směru správně odkázala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 161/2006, které bylo uveřejněno pod č. 24/2008 Sb. NS a bylo akceptováno i v judikatuře Ústavního soudu – viz např. usnesení ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. I. ÚS 534/18). Se žalobcem pak lze souhlasit, že odůvodnění předmětné stížnosti představuje vysoce odborné podání, které v sobě kloubilo právní i lékařskou argumentaci, a že by tak bylo na místě navýšení odměny až na trojnásobek dle § 12 odst. 1 a. t. Z provedeného dokazování však současně vyplynulo, že obhájce zpracoval obsahově velmi podobná, až téměř shodná, odůvodnění stížností ve vztahu ke každému z obviněných a jednu práci tak vyúčtoval (anebo vyúčtovat mohl) celkem třikrát. Soud tak neshledal požadavek na navýšení nahrazované odměny za sepis stížnosti žalobce důvodným. - 23. 4. 2021 – výslech obviněného – soud se ztotožnil s názorem žalované, že se jednalo o společný úkon vykonaný při obhajobě všech obviněných, a že tak obhájci náleží odměna snížená o 20 %. - 7 porad v období 4. 10. 2018 až 2. 6. 2020 - soud se ztotožnil s názorem žalované, že náhradu nákladů na tento úkon nelze dle OdpŠk přiznat, když se nejedná o náklady vynaložené na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť trestní stíhání žalobce bylo zahájeno až v prosinci 2020. - dalších 15 porad – soud na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že se v případě následujících porad jednalo o úkony účelně provedené k obhajobě obviněných - 15. 1. 2021 od 10:00 do 11:15 hod. – předcházela odeslání odůvodnění stížností obviněných téhož dne v 16:59 hod., dle posouzení soudu se jednalo o společný úkon - 12. 4. 2021 – předcházela výslechu žalobce jako obviněného dne 23. 4. 2021 - 27. 6. 2022 – navazovala na doručení opatření o přibrání IPVZ ze dne 16. 6. 2022 - 4. 4. 2023 – navazovala na doručení sdělení soudu o trvání na zpracování posudku IPVZ - 7. 8. 2023 – předcházela hlavnímu líčení konanému dne 8. 8. 2023. - u ostatních porad (5x) soud neshledal, že by porady navazovaly na nějaké úkony v trestním řízení, ať již ze strany soudu či obviněných a soud se tak ztotožnil se závěrem žalované, že nebyly účelné ve vztahu k nezákonnému trestnímu stíhání.

35. Vedle odměny za zastupování náleží obhájci též paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. (režijní paušál) ve výši 300 Kč na jeden úkon právní služby. Vykonává-li advokát společné úkony při obhajobě více obviněných, náleží mu dle shora odkazovaného ustanovení advokátního tarifu snížená odměna za každého z obviněných. Hotové výdaje mu však při těchto úkonech vznikají jen jedny. Náhradu hotových výdajů tak může advokát vyúčtovat pouze jednou a tuto náhradu pak poměrně rozdělit mezi zastupované osoby (viz usnesení NS sp. zn. 25 Cdo 1610/2014).

36. Dle § 23a zákona o advokacii pak z odměny a náhrad náleží též 21 % DPH.

37. Co se týče nároků na odměnu a náhradu hotových výdajů za další vyúčtované úkony, které žalovaná uznala a vyplatila za ně žalobci náhradu, soud se s hodnocením žalované plně ztotožnil a těmito nároky se tak již nezabýval, když žalovaná tyto odměny a náhrady (náhrady v plné výši, přestože za společné úkony náležela jen 1/3) již žalobci v požadované výši vyplatila a žaloba byla v tomto rozsahu vzata zpět.

38. Veden popsanými úvahami považoval soud za důvodný požadavek žalobce na náhradu obhajného v této výši: Datum Úkon Počet úkonů Odměna Režijní paušál 26. 9. 2018 převzetí a příprava obhajoby 1x 2 300 Kč 300 Kč 10. 12. 2020 porada s klientem 1x 2 300 Kč 300 Kč 15. 1. 2021 stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a odůvodnění stížnosti 1x 1 150 Kč 300 Kč 15. 1. 2025 porada s klientem 1x 1 840 Kč 100 Kč 9. 3. 2021 porada s klientem 1x 1 840 Kč 100 Kč 12. 4. 2021 porada s klientem 1x 1 840 Kč 100 Kč 23. 4. 2021 výslech obviněného žalobce 2x 3 680 Kč 200 Kč 26. 4. 2021 porada s klientem 1x 1 840 Kč 100 Kč 17. 6. 2021 porada s klientem 1x 1 840 Kč 100 Kč 16. 11. 2021 prostudování spisu 1x 1 840 Kč 100 Kč 23. 3. 2022 porada s klientem 1x 1 840 Kč 100 Kč 27. 6. 2022 porada s klientem 1x 1 840 Kč 100 Kč 4. 4. 2023 porada s klientem 1x 1 840 Kč 100 Kč 7. 8. 2023 porada s klientem 1x 1 840 Kč 100 Kč 8. 8. 2023 hlavní líčení 1x 1 840 Kč 100 Kč 39. Celkem tak žalobci na tzv. obhajném náleží náhrada ve výši 31 870 Kč a DPH ve výši 6 692,70 Kč, tj. celkem 38 562,70 Kč Jelikož žalovaná žalobci na náhradě obhajného již zaplatila částku 28 761,70 Kč, považoval soud podanou žalobu v této části v rozsahu po částečném zpětvzetí za důvodnou do částky 9 801 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém rozsahu, tj. do částky 43 765,70 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

40. Ohledně nároku na náhradu za vyhotovený znalecký posudek měl soud za prokázané, že znalecký posudek byl proveden jako důkaz v předmětném trestním řízení a že se jednalo o jeden z klíčových důkazů, na základě kterých byli obvinění zproštěni obžaloby. Náklady vynaložené na zpracování tohoto posudku tak lze zcela jistě považovat za náklady účelně vynaložené na odstranění nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání). To nebylo mezi účastníky sporné.

41. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3414/2016 však lze náklady na znalecký posudek předložený účastníkem řízení považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk pouze v rozsahu částky, která by se významně nelišila od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu.

42. S ohledem na uvedené je tak možné za odškodnitelnou výši nákladů na znalecký posudek možno považovat jen částku 10 890 Kč (stran jejího odůvodnění lze plně odkázat na stanovisko žalované), nikoliv skutečně uhrazenou částku 24 200 Kč, ze které pak může žalobce k náhradě nárokovat 1/3, tj. žalovanou již uhrazenou částku 3 630 Kč.

43. Soud tak považoval podanou žalobu v této části v rozsahu po částečném zpětvzetí, tj. do částky 4 437 Kč, za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

44. Co se týče uplatněného nároku na nemajetkovou újmu, dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

45. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i „při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

46. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 1 až 6 let. S ohledem na dosavadní bezúhonnost žalobci zjevně nehrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, v podané obžalobě mu bylo navrhováno uložení podmíněného trestu odnětí svobody, anebo peněžitého trestu. To je okolnost, která vzniklou nemajetkovou újmu do jisté míry snižuje. S ohledem na výsledek předchozího trestního stíhání [jméno FO] však žalobci zřejmě hrozilo uložení trestu zákazu činnosti, který by pro něho byl po stránce pracovní, profesní likvidační. Žalobce byl stíhán pro trestný čin proti životu, při kterém došlo k úmrtí čtyřletého dítěte, trestného činu se měl navíc žalobce dopustit při porušení důležitých povinností vyplývajících z jeho zaměstnání dětského chirurga. S takovým stíháním je obecně spojeno vysoké společenské odsouzení. Žalobce byl trestně stíhán poprvé a trestní stíhání tak na něj muselo působit intenzivněji než na osobu, která se do takovéhoto střetu s orgány činnými v trestním řízení dostává opakovaně či dokonce pravidelně. To jsou naopak všechno skutečnosti, která dopady trestního stíhání a způsobenou nemajetkovou újmu umocňují, a to zásadním způsobem. Oproti tomu soud nepřihlédl k tvrzené obavě ze zpřísnění právní kvalifikace stíhaného skutku. Jednak taková obava na straně žalobce nebyla ani prokázána, a i kdyby jí žalobce skutečně trpěl, nelze ji přičítat žalované k tíži, když pro ni nelze v průběhu předmětného trestního stíhání najít žádné racionální opodstatnění. Právní kvalifikace byla od počátku trestního stíhání, resp. od počátku trestního řízení neměnná, žalobce byl stíhán pro skutek obdobný tomu, pro který již jedno trestní řízení proběhlo, a i v tomto trestním řízení byla užita stejná právní kvalifikace.

47. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne 2. 12. 2020, doručeným žalobci dne 3. 12. 2020, a skončeno bylo právní mocí zprošťujícího rozsudku Městského soudu v Brně dne 8. 8. 2023. Trestní stíhání tedy trvalo 2 roky a 8 měsíců, resp. 32 měsíců. V této souvislosti soud dodává, že nebylo možné zohledňovat dobu před zahájením trestního stíhání, kdy již probíhaly úkony trestního řízení, neboť odpovědnostním titulem pro náhradu újmy je zde (nezákonné) usnesení o zahájení trestního stíhání a odškodnitelnou dobu tak představuje až doba od zahájení trestního stíhání. Obdobně, pokud by prověřování věci neskončilo zahájením trestního stíhání a věc byla odložena, by žalobci nárok na náhradu újmy vůbec nevznikl pro absenci odpovědnostního titulu, přestože mu i dosavadní úkony trestního řízení mohly nějakou újmu způsobit. Avšak ani délka trestního stíhání nebyla dle názoru soudu přiměřená okolnostem projednávané věci, a to jak ve fázi přípravného řízení, tak v řízení před soudem. V přípravném řízení se nic podstatného nedělo, byli jen vyslechnuti obvinění, všechny další důkazy již měly orgány činné v trestním řízení z předcházející věci [jméno FO] a [jméno FO], přesto přípravné řízení trvalo téměř rok. Řízení před soudem pak bylo ovlivněno průtahy na straně IPVZ, který zpracovával zadaný posudek více než rok. Nepřiměřenost délky řízení je tak nutno přičíst státu a považovat ji za skutečnost umocňující způsobenou nemajetkovou újmu. Rovněž objektivně, kdy při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je více než přiměřenost délky rozhodná délka trestního stíhání jako taková, trvalo stíhání dlouho, a rovněž samotnou délku řízení je tak nutno považovat za okolnost, která nemajetkovou újmu umocňuje.

48. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobci zahájeno svévolně či šikanózně. K úmrtí poškozeného při poskytování lékařské péče ve [nemocnice] došlo, orgány činné v trestním řízení měly důvod trestní řízení vést, kdy v konečném důsledku rozhodl soud, a to po částečné změně důkazní situace v řízení před soudem (nový znalecký posudek IPVZ). Je však nutno též konstatovat, že zejména po předložení znaleckého posudku [Anonymizováno] a stanovisek oborové komise ČLK mohly a měly orgány činné v trestním řízení věnovat větší pozornost obraně obviněných, samy přibrat znalce a nespoléhat se jen na posudky z jiné, byť související věci. Při takové pečlivější snaze o zjišťování skutkového stavu věci nelze vyloučit (naopak lze důvodně předpokládat), že by trestní stíhání mohlo skončit již ve fázi přípravného řízení a na řízení před soudem by ani nemuselo dojít. To je rovněž okolnost, která nemajetkovou újmu umocňuje.

49. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, provedenými důkazy (výpovědi svědků a žalobce, které soud hodnotil jako věrohodné) byly prokázány obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. psychická zátěž, stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení. Trestní stíhání mělo dopad na chování žalobce, kdy se uzavřel do sebe a stranil se kolektivu. Trestní stíhání mělo též určitý dopad na manželství žalobce, kdy v důsledku stresových faktorů došlo k úbytku intimity mezi manželi, jinak však měl žalobce v rodině podporu, rodina sdílela jeho obavy z možného odsouzení a potrestání, manželka se snažila žalobci poskytnout útěchu. Podstatné dopady mělo trestní stíhání na pracovní sféru žalobce. Žalobce jako špičkový dětský chirurg ztratil sebedůvěru, víru ve své schopnosti a dovednosti, ztratil lehkost v rozhodování, začal pochybovat o svých rozhodnutích, která oddaloval či podmiňoval nadbytečnými vyšetřeními. To jednak snižovalo jeho kredit v očích kolegů, jednak mohlo být i potenciálně nebezpečné. Při znalosti „osudu“ [jméno FO] se žalobce důvodně obával ztráty své pracovní pozice, když uložení obdobného trestu zákazu činnosti by pro něho pravděpodobně neznamenalo přímo ztrátu zaměstnání, ale mělo by za následek profesní likvidaci v rámci jeho odbornosti dětského chirurga. Na druhou stranu bylo v řízení prokázáno, že žalobce o zaměstnání nepřišel a nebyl v něm v důsledku trestního stíhání ani nijak omezen. Pokud jde o zásah do profesní pověsti a profesních aktivit žalobce, soud vzal za prokázané, že žalobce byl před trestním stíháním poměrně aktivní a působil např. v několika akreditačních komisích, členem oborové rady apod., nicméně žalobce nijak nedoložil, že by došlo k zásahu do těchto jeho aktivit, resp. že by například došlo k ukončení jeho účasti v uvedených skupinách a z výslechu ostatních svědků nevyplynulo, resp. bylo přímo vyvráceno, že by pověst žalobce v kolektivu nemocnice poškodil fakt, že byl trestně stíhán. Bylo prokázáno, že o trestním stíhání žalobce se všeobecně vědělo, reakce kolegů, pokud žalobce přímo nepodporovali, však byly spíše zvídavé či nechápavé, žádná zavržení, odsouzení či jiné negativní reakce prokázány nebyly. Žalobce dále k prokázání zhoršení zdravotního stavu předložil lékařskou zprávu ke skutečnosti, že došlo k hypertenzi u žalobce z důvodu nezákonného trestního stíhání, nicméně soud dospěl k závěru, že žalobce k těmto tvrzením neunesl důkazní břemeno, neboť z této zprávy nijak nevyplývá, že by ke zhoršení zdravotního stavu došlo v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, když navíc i z lékařské zprávy vyplývá, že k prvním potížím s tlakem došlo již před 6 lety, tj. v roce 2016.

50. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci velmi významná nemajetková újma, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. Zadostiučinění v penězích je dle názoru soudu namístě poskytnout již na základě samotné povahy předmětné trestní věci, tj. obvinění osoby, která má dětské životy zachraňovat, ze zavinění (byť nedbalostního) smrti malého dítěte, i kdyby žádné další konkrétní dopady do jednotlivých sfér života žalobce nebyly prokázány.

51. Případ žalobce pak soud porovnal s následujícími případy odškodňování nemajetkových újem:

52. Řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 70/2020 a následně u MS Praha pod sp. zn. 55 Co 111/2021 – v této věci byl poškozený stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti dle 143 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, tj. pro obdobnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen též trestem odnětí svobody ve výměře 1 roku až 6 let, stíhán však byl pro zavinění smrti dvou osob. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně kratší dobu 14 měsíců a jeho délka nebyla nepřiměřená, poškozený byl obžaloby též zproštěn dle § 226 písm. b) tr. řádu, avšak až na základě usnesení odvolacího soudu, který zamítl odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvého stupně. Poškozený v porovnávané věci se měl trestné činnosti dopustit při své podnikatelské činnosti (projektant, který zanedbal statické posouzení a nenavrhl opatření k zabezpečení svahu, který následně zavalil dva dělníky), a hrozilo mu tak uložení trestu zákazu činnosti. Poškozený měl psychické potíže, hůře spal, mělo to vliv na jeho výkonnost a v souvislosti s trestním řízením byl nucen ukončit práce na jednom konkrétním projektu, přestal vykonávat volnočasové aktivity a nedocházel do společnosti, což ho omezilo i v jeho politické kariéře komunálního politika. Soud rozsudkem z dubna 2021 shledal za adekvátní zadostiučinění částku 50 000 Kč.

53. Řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 172/2017 a následně u MS Praha pod sp. zn. 28 Co 169/2020 (k porovnání navrhl i sám žalobce) – v této věci byla poškozená stíhána pro přečin usmrcení z nedbalosti dle 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, tj. pro stejnou trestnou činnost, pro kterou byla ohrožena stejný trestem odnětí svobody, stíhána byla jako porodní asistentka pro zavinění smrti novorozence. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně delší dobu 5 let a 2 měsíců, jeho délka byla též nepřiměřená, ale nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení byla odškodněna samostatně. Poškozená byla nejprve pravomocně odsouzena, byl jí uložen trest zákazu činnosti, stav pravomocného odsouzení trval cca 13 měsíců. Po zrušení pravomocných rozhodnutí dovolacím soudem byla poškozená obžaloby zproštěna, a to na dvou stupních, ve věci znovu rozhodoval i NS, který odmítl dovolání. Trestní stíhání poškozené v porovnávané věci mělo vliv na její osobní sféru a profesní postavení, byla poškozena její dobrá pověst a profesní kariéra, poškozená byla ve svém oboru mimořádně profesně angažovaná, a to i na mezinárodní úrovni, její případ byl velmi rozsáhle medializován, čímž došlo ke zvýšení její psychické zátěže a poškození jejího rodinného a profesního života. Soudy nepřihlédly k tomu, že poškozená měla porušit zákonné povinnosti porodní asistentky, neboť závěr trestního soudu v daném směru byl neurčitý. Soud rozsudkem ze září 2020 shledal za adekvátní zadostiučinění částku 500 000 Kč.

54. Řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 154/2021 a následně u MS Praha pod sp. zn. 54 Co 223/2022 – v této věci byla poškozená stíhána pro přečin usmrcení z nedbalosti dle 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, tj. pro stejnou trestnou činnost, pro kterou byla ohrožena stejným trestem odnětí svobody, stíhána byla jako lékařka pro zavinění smrti svého pacienta. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně kratší dobu 18 měsíců a jeho délka nebyla nepřiměřená, poškozená byla obžaloby též zproštěna dle § 226 písm. b) tr. řádu, a to již rozsudkem soudu prvého stupně. Trestní stíhání negativně zasáhlo do cti a důstojnosti poškozené v porovnávané věci, byla stíhána pro pochybení při výkonu lékařské činnosti jako primářka neurologického oddělení nemocnice na menším městě, nařčení ze závažného odborného pochybení bylo podepřeno stanovisky jejích kolegů, kteří jí dávali za vinu smrt pacienta, a těchto nařčení byla zbavena až na základě vypracovaného revizního ústavního znaleckého posudku. Taktéž vedení nemocnice se za poškozenou odmítlo postavit a vyjádřit jí tím svoji podporu. Před zahájením trestního stíhání byla poškozená sice v souvislosti s úmrtím daného pacienta kárně odstíhána ČLK, avšak výhradně pro nedostatky ve vedení zdravotnické dokumentace. Informace o trestním stíhání se rozšířila i mezi pacienty poškozené, resp. obecně po celém městě, kde byla známou osobou. Trestní stíhání mělo též negativní dopad na psychiku poškozené, čerstvě jí byla diagnostikována rakovina prsu a musela zvládat náročnou proceduru chemoterapie a radioterapie. Lze důvodně předpokládat, že trestní stíhání mělo významný podíl na vzniku jejích zdravotních problémů souvisejících s onemocněním tlustého střeva, pro které byla po skončení trestního stíhání nucena podstoupit celkem čtyři po sobě jdoucí závažné operace, které ji ohrožovaly na životě. Soud prvého stupně rozsudkem z března 2022 shledal za adekvátní zadostiučinění částku 50 000 Kč, proti čemuž se poškozená neodvolala (původně požadovala 200 000 Kč). Odvolací soud rozhodoval jen o odvolání žalované a v rozsudku ze září 2022 konstatoval, že obecně akceptovaná základní výše relutárního odškodnění imateriální újmy osob stíhaných pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za jehož spáchání hrozí uložení trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku až šesti let, činí minimálně 3 571 Kč za každý měsíc uvedeného trestního stíhání.

55. Řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 57/2014 a následně u MS Praha pod sp. zn. 16 Co 37/2016 (navrhl k porovnání i sám žalobce) – v této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví dle 224 odst. 1, 3 tr. zák., tj. pro obdobnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 5 let, stíhán byl jako lékař gynekolog-porodník pro zavinění smrti pacientky. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně delší dobu 4 let a 3 měsíců, jeho délka byla nepřiměřená a za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení byl poškozený odškodněn samostatně. Poškozený byl obžaloby též zproštěn dle § 226 písm. b) tr. řádu, avšak až ve třetím kole, kdy před tím byl 2x nepravomocně uznán vinným a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti. Poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobce bezúhonný, trestní stíhání negativně ovlivnilo jeho soukromý i rodinný život, trpěla i jeho rodina, zejména z důvodu obav o budoucnost právě s ohledem na hrozbu trestu zákazu činnosti, což by pro poškozeného znamenalo existenční problémy, neboť by nemohl vykonávat své povolání. Tato hrozba včetně obav o budoucnost byla umocněna i tím, že trest zákazu činnosti byl poškozenému dvakrát nepravomocně uložen. Zároveň i v lékařských kruzích panovalo povědomí o trestním stíhání poškozeného. Za podstatné ovšem soud považoval, že žádné postihy vůči poškozenému, který i po dobu trestního stíhání dále vykonával své povolání, přijaty nebyly, je tedy zřejmé, že bez dalšího nelze dovodit existující podstatnou újmu v profesním životě po dobu trestního stíhání. Soud rozsudkem z března 2016 shledal za adekvátní zadostiučinění částku 142 600 Kč.

56. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobce s uvedenými případy, soud dospěl k závěru, že případ žalobce je nejvíce podobný případu sp. zn. 17 C 57/2014 a 10 C 154/2021. Oproti prvnímu případu byl však žalobce zproštěn již prvním rozsudkem a nedošlo k uložení žádného trestu. V případě žalobce je též nutno přihlédnout k nepřiměřenosti délky řízení, která není odškodňována samostatně. Oproti druhému případu pak trestní stíhání žalobce trvalo delší dobu, nicméně mělo výrazně nižší dopady do jeho profesní pověsti a zdravotního stavu. Soud tak za adekvátní pro žalobce považoval zadostiučinění ve výši 120 000 Kč.

57. K otázce valorizace přiměřeného zadostiučinění s ohledem na inflaci, soud uvádí, že požadavky na „valorizaci“ přiznávaných částek s ohledem na inflaci byly předmětem posouzení opakovaně, aniž by došlo k odklonu od dlouhodobě zastávaných závěrů, totiž, že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního odškodnění ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, dostupný na https://nalus.cz), resp., že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021, dostupný na www.nsoud.cz a tam odkazovanou judikaturu). Soud neshledal důvody, pro které by se měl od výše uvedené judikatury v nyní posuzované věci odchýlit, a to tím spíše, že argumentace žalobkyně – poukazuje-li na změnu okolností danou „samotným plynutím času“ a vyčísluje-li inflaci za dobu od roku 2010 – se od argumentace uplatněné v odkazovaných věcech ve své podstatě neliší.

58. Soud neshledal přiléhavou ani námitku žalobce týkající se jeho měsíčního příjmu, neboť žalobce nebyl nijak profesně omezen a tato otázka by se dotýkala případně spíše ušlého zisku, nikoliv přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

59. Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud žádné finanční plnění neobdržel, považoval soud podanou žalobu v dané části s požadavkem na zaplacení částky 120 000 Kč za důvodnou, a v plném rozsahu jí tak vyhověl.

60. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, v kombinaci s § 146 odst. 2 větou druhou o. s. ř., dle které byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Předmětem řízení byly dva samostatné nároky, a to a. nárok na náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu s tarifní hodnotou ve výši celkem 90 395,40 Kč (82 328,40 Kč + 8 067 Kč) dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, b. nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním s tarifní hodnotou ve výši 350 000 Kč (resp. 120 000 Kč dle přiznané částky) dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu.

61. Do částky 32 391,70 Kč na náhradě škody vzal žalobce svou žalobu zpět z důvodu plnění žalované po zahájení řízení. Lze tak uzavřít, že žaloba byla v této části podána důvodně, a část, do které bylo řízení z uvedeného důvodu zastaveno, je nutno přičíst k procesnímu úspěchu žalobce. Další procesní úspěch žalobce představují částky 9 801 Kč na náhradě škody a 120 000 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, do kterých bylo žalobě vyhověno. Procesní úspěch žalované pak představuje částka 48 202,70 Kč na náhradě škody, do které byla žaloba zamítnuta, částku ve výši 230 000 Kč, která byla zamítnuta v části náhrady za nemajetkovou újmu, soud v procesním úspěchu nezohledňoval, neboť dle ustálené judikatury se má za to, že i přes nižší přiznanou částku na přiměřeném zadostiučinění byl žalobce v této části plně procesně úspěšný. Žalobce tak byl úspěšný do částky 162 192,70 Kč, tj. do 77 % předmětu řízení, a do částky 48 202,70 Kč, tj. do 23 % předmětu řízení, byla úspěšná žalovaná. Žalobci tak přísluší náhrada nákladů v rozsahu 54 %.

62. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 122 840,75 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč (2x 2 000 Kč), - 2x odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 12 840 Kč (2x 6 420 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 132 328,40 Kč (82 328,40 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024), - 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby (sepis částečného zpětvzetí žaloby dne 2. 9. 2024) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 2 420 Kč, když za tarifní hodnotu byla vzata částka, které se úkon týkal, tedy částka 32 391,70 Kč (dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu), - 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby (sepis vyjádření ze dne 1. 11. 2024) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 5 100 Kč, když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 99 936,70 Kč (49 936,70 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024), - 7x odměnou právního zástupce za 7 úkonů právní služby (5 x účast na jednání soudu, doplnění ze dne 18. 8. 2025) dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu v celkové výši 47 400 Kč (6x 7 900 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 169 936,70 Kč (49 936,70 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a 120 000 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025), - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby vykonané do konce roku 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, v celkové výši 1 200 Kč (4x 300 Kč), - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby vykonaných v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 2 700 Kč (6x 450 Kč), - 5x náhradou cestovného za cesty vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech 29. 1., 16. 5., 20. 6., 13. 8. a 22. 8. 2025, tj. vždy za 414 km (1 cesta dle www.mapy.cz měří 206,8 km) při kombinované spotřebě 10,6 litrů BA/100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 475/2024 Sb. v celkové výši 19 861,25 Kč (5x cena PHM ve výši 1 571,05 Kč + 5x základní náhrada ve výši 2 401,20 Kč), - 5x náhradou za promeškaný čas při cestách vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech 29. 1., 16. 5., 20. 6., 13. 8. a 22. 8. 2025, tj. celkem za 40 x hod. (jedna cesta vozidlem trvá dle www.mapy.cz 1 hodinu a 57 minut) po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 6 000 Kč (40 x 150 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny, paušálních náhrad hotových výdajů, základní náhrady u cestovních výdajů a paušálních náhrad za promeškaný čas právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 319,50 Kč.

63. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.

64. Výroky IV. a V. o nákladech řízení státu jsou odůvodněny podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V posuzovaném případě státu vznikly náklady v podobě proplacených svědečných v celkové částce 24 023,04 Kč svědkyni [jméno FO], svědku [jméno FO] a [jméno FO]. S ohledem na úspěch a neúspěch obou účastníků, jak uvedeno výše, soud uložil každému z nich nahradit státu náhradu takto vzniklých nákladů, tj. žalované v rozsahu 77 % a žalobci v rozsahu 23 %.

Poučení