53 Co 342/2025 - 247

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň Mgr. Dity Staňkové a JUDr. Lady Záviškové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 245 569 Kč o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. srpna 2025, č. j. 28 C 139/2024-206 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. ohledně částky 245 569 Kč mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 116 108,84 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve výroku IV. se rozsudek mění tak, že výše nákladů řízení státu činí 20 035,18 Kč, jinak se potvrzuje.

IV. Ve výroku V. se rozsudek mění tak, že výše nákladů řízení státu činí 3 987,82 Kč, jinak se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 129 801 Kč (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 278 202,70 Kč (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 66 334 Kč (výrok III.), dále uložil žalované povinnost nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady řízení ve výši 18 497,70 Kč (výrok IV.) a konečně uložil žalobci povinnost nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady řízení ve výši 5 525,30 Kč (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady majetkové škody za zastoupení obhájcem ve výši 82 328,40 Kč, nákladů za znalecký posudek ve výši 8 067 Kč a částky 350 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, představované zásahem do jeho osobnosti, zejména do duševního zdraví, cti a dobrého jména, rodinného života a za vytrpěné duševní útrapy, a to v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce vedeným nakonec u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením [orgán] ze dne 2. 12. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro skutek, v němž bylo spatřováno spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.

3. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení, provedených listinných důkazů, výpovědí žalobce a svědků dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 6. až 18.) a učinil závěr o skutkovém stavu v bodě 19. Po citaci § 5, § 8 odst. 1, § 14, § 15, § 26 a § 31 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen „OdpŠk“), nejprve posuzoval, zda jsou v daném případě splněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za vzniklou škodu, tj. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, dále vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Žalobce uplatnil nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 350 000 Kč. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyšel prvostupňový soud ze skutečností, že žalobce byl stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 1 až 6 let. Přihlédl k tomu, že žalobci zjevně nehrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, přičemž tato okolnost vzniklou nemajetkovou újmu do jisté míry snižuje, hrozilo mu však uložení trestu zákazu činnosti, a vzhledem k povaze trestného činu, při kterém došlo k úmrtí čtyřletého dítěte, zřejmě i vysoké společenské odsouzení. To jsou okolnosti, které dopady trestního stíhání na žalobce umocňují. Oproti tomu prvostupňový soud nepřihlédl k tvrzené obavě ze zpřísnění právní kvalifikace stíhaného skutku. Jednak taková obava na straně žalobce nebyla ani prokázána, a i kdyby jí žalobce skutečně trpěl, nelze ji přičítat žalované k tíži, když pro ni nelze v průběhu předmětného trestního stíhání najít žádné racionální opodstatnění. Právní kvalifikace byla od počátku trestního stíhání, resp. od počátku trestního řízení, neměnná, žalobce byl stíhán pro skutek obdobný tomu, pro který již jedno trestní řízení proběhlo, a i v tomto trestním řízení byla užita stejná právní kvalifikace. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne 2. 12. 2020, doručeným žalobci dne 3. 12. 2020, a skončeno bylo právní mocí zprošťujícího rozsudku Městského soudu v [adresa] dne 8. 8. 2023. Trestní stíhání tedy trvalo 2 roky a 8 měsíců, resp. 32 měsíců. V této souvislosti soud prvního stupně doplnil, že nebylo možné zohledňovat dobu před zahájením trestního stíhání, kdy již probíhaly úkony trestního řízení, neboť odpovědnostním titulem pro náhradu újmy je zde (nezákonné) usnesení o zahájení trestního stíhání a odškodnitelnou dobu tak představuje až doba od zahájení trestního stíhání. Dále byla konstatována nepřiměřenost délky řízení, kterou bylo nutné přičíst státu, a prvostupňový soud ji považoval za skutečnost umocňující způsobenou nemajetkovou újmu. Z provedených důkazů však nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobci zahájeno svévolně či šikanózně, nicméně při pečlivější snaze o zjišťování skutkového stavu věci nelze vyloučit (naopak lze důvodně předpokládat), že by trestní stíhání mohlo skončit již ve fázi přípravného řízení a na řízení před soudem by ani nemuselo dojít. To je rovněž okolnost, která nemajetkovou újmu umocňuje. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, provedenými důkazy byly prokázány obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. psychická zátěž, stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení. Trestní stíhání mělo dopad na chování žalobce, kdy se uzavřel do sebe a stranil se kolektivu. Trestní stíhání mělo též určitý dopad na manželství žalobce, kdy v důsledku stresových faktorů došlo k úbytku intimity mezi manželi, jinak však měl žalobce v rodině včetně manželky podporu. Podstatné dopady mělo trestní stíhání na pracovní sféru žalobce. Žalobce jako špičkový [funkce] ztratil sebedůvěru, víru ve své schopnosti a dovednosti, ztratil lehkost v rozhodování, začal pochybovat o svých rozhodnutích, která oddaloval či podmiňoval nadbytečnými vyšetřeními. Pociťoval důvodně obavu ztráty své pracovní pozice (vědom si důsledků trestního stíhání pro jeho kolegu [tituly před jménem] [jméno FO]). Prvostupňový soud však zohlednil, že žalobce o zaměstnání nepřišel a nebyl v něm v důsledku trestního stíhání ani nijak omezen. Pokud jde o zásah do profesní pověsti a profesních aktivit žalobce, nebyly negativní dopady nijak prokázány. Rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by ke zhoršení zdravotního stavu žalobce (hypertenze) došlo v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, prvostupňový soud uzavřel, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci velmi významná nemajetková újma, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobce s obdobnými případy, dospěl soud prvního stupně k závěru, že případ žalobce je nejvíce podobný případům projednávaným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]) a pod sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]). Oproti prvnímu případu byl však žalobce zproštěn již prvním rozsudkem a nedošlo k uložení žádného trestu. V případě žalobce je též nutno přihlédnout k nepřiměřenosti délky řízení, která není odškodňována samostatně. Oproti druhému případu pak trestní stíhání žalobce trvalo delší dobu, nicméně mělo výrazně nižší dopady do jeho profesní pověsti a zdravotního stavu. Soud tak za adekvátní pro žalobce považoval zadostiučinění ve výši 120 000 Kč. K otázce valorizace přiměřeného zadostiučinění s ohledem na inflaci prvostupňový soud uvedl, že požadavky na „valorizaci“ přiznávaných částek s ohledem na inflaci byly předmětem posouzení opakovaně, aniž by došlo k odklonu od dlouhodobě zastávaných závěrů, totiž že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního odškodnění ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/21), resp. že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2181/2021). Ani námitka žalobce týkající se jeho argumentace ohledně výše měsíčního příjmu, neboť žalobce nebyl nijak profesně omezen, a tato otázka by se dotýkala případně spíše ušlého zisku, nikoliv přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, nebyla shledána důvodnou. Za situace, kdy v době rozhodování soudu prvního stupně žalobce neobdržel od žalované žádné finanční plnění, považoval soud prvního stupně podanou žalobu za důvodnou ohledně nemajetkové újmy v rozsahu částky 120 000 Kč.

4. Ohledně požadavku žalobce na zaplacení nákladů v souvislosti s obhajobou žalobce prvostupňový soud podrobně specifikoval jednotlivé úkony, za které byl nárok přiznán, a to v bodě 38, a rovněž podrobně specifikoval úkony, za které náhrada přiznána nebyla, a to v bodě 34, přičemž konstatoval, že celkem žalobci na tzv. obhajném náleží náhrada ve výši 31 870 Kč a 21 % DPH ve výši 6 692,70 Kč, tj. celkem 38 562,70 Kč. Protože žalovaná z titulu tohoto nároku žalobci uhradila částku 28 761,70 Kč, považoval prvostupňový soud nárok žalobce za důvodný v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 9 801 Kč, ve zbylém rozsahu, tj. ohledně částky 43 765,70 Kč, byla žaloba zamítnuta.

5. Náklady za vypracovaný znalecky posudek byly přiznány s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3414/2016 pouze v rozsahu částky, která byla účelně vynaložena a která by se významně nelišila od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu (body 40 až 43). Proto soud prvního stupně za odůvodněný náklad považoval celkem částku 10 890 Kč a ve vztahu k žalobci pouze 1/3 této částky, tj. 3 630 Kč, která však již byla žalobci uhrazena. Ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 4 437 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

6. Proti výrokům II. ohledně částky 245 569 Kč, III. a V. napadeného rozsudku podal žalobce odvolání. Ohledně nároku na nemajetkovou újmu uvedl, že je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že za přiměřené zadostiučinění lze považovat pouze částku 120 000 Kč. Při porovnání s obdobným případem vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] by měla být jako přiměřená shledána částka ve výši 375 000 Kč, proto mělo být žalobci ve vztahu k tomuto nároku ohledně částky 350 000 Kč zcela vyhověno. Nesprávný je i závěr, že není možné přiznané zadostiučinění valorizovat s ohledem na inflaci. Citovaná judikatura, na kterou soud prvního stupně odkázal, se týká odškodňování nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, která se na základě stanoviska sp. zn. Cpjn 206/2010 odškodňuje pevnou částkou za rok trvání řízení, kterou tedy podle stávající judikatury nelze valorizovat o inflaci. V předmětném řízení však žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, u nějž se výše přiměřeného zadostiučinění určuje zcela jiným způsobem výpočtu. Pro tyto případy zákon ani judikatura nepředepisuje žádnou pevnou základní částku (jíž by se týkal judikatorní zákaz valorizace o inflaci). Zákon pouze předepisuje povinnost nahradit nemajetkovou újmu včetně případných duševních útrap zadostiučiněním, které musí být přiměřené (§ 2957 o. z.). Podle žalobce je proto třeba v rámci hlediska přiměřenosti zohlednit i míru inflace.

7. Žalobce dále namítl, že pokud jde o náhradu odměny obhájce a jeho hotových výdajů, má právo na částku 49 694,70 Kč včetně DPH, přičemž za situace, kdy žalovaná žalobci po podání žaloby na předmětný nárok uhradila částku 28 761,70 Kč, měla být žalobci přiznána ještě částka 20 933 Kč. Prvostupňový soud nesprávně nepřiznal žalobci náhradu za další porady s obhájcem konané ve dnech 11. 2. 2021, 8. 9. 2021, 22. 9. 2021, 1. 11. 2022 a 17. 7. 2023 s odůvodněním, že se nejednalo o účelně vynaložené náklady. Žalobce však namítá, že veškeré porady, které uskutečnil se svým obhájcem v době po zahájení trestního stíhání, byly vždy účelně provedeny k jeho obhajobě. Porady se konaly na základě společné žádosti žalobce a ostatních spoluobviněných [funkce] a jejich obsahem vždy bylo projednání postupu a dalších kroků obhajoby podle aktuálního stavu řízení.

8. K náhradě nákladů za zpracování znaleckého posudku žalobce uvedl, že žalovaný po podání žaloby uhradil žalobci částku 3 630 Kč, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby tak k projednání zůstala pouze částka 4 437 Kč. Pokud však soud prvního stupně nepřiznal žalobci plnou náhradu za znalecký posudek, postupoval nesprávně. Podle názoru žalobce lze posoudit náklad na odměnu znalce jako neúčelný pouze v případě, že se od sazby odměny znalce stanovené právním předpisem významně odchyluje. Názor žalobce je však takový, že sjednaná hodinová sazba ve výši 1 000 Kč v roce 2021 se významně nelišila od zákonné, tehdy platné, hodinové sazby ve výši 450 Kč, z níž vycházel nalézací soud, a to za situace, kdy tato zákonná sazba byla považována za nepřiměřeně nízkou až nedůstojnou a s účinností od 1. 1. 2023 byla navýšena na částku 800 Kč až 1 000 Kč, tj. v horní hranici právě ve výši, v jaké hodinovou odměnu sjednal žalobce. S ohledem na námitky žalobce je třeba správně rozhodnout i o náhradě nákladů řízení a o nákladech státu. Ze všech uvedených důvodů požadoval žalobce změnu napadeného rozsudku ve výroku II. tak, že bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 245 569 Kč a podle úspěchu ve věci bude žalobci přiznána náhrada nákladů řízení a uložena povinnost zaplatit náklady státu.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že napadený rozsudek považuje za věcně správný a přezkoumatelný. Ztotožnila se s odůvodněním rozsudku i pokud jde o nepřiznání navýšení nároku o inflaci a poukázala na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, zejména na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 26/25 ze dne 29. 9. 2025, ze kterého vyplývá, že inflace by neměla být promítána do finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku v předmětném rozsahu. Ohledně výroku o náhradě nákladů řízení uvedla, že prvostupňový soud spočítal náklady právního zastoupení žalobce nesprávně, a proto požádala o přepočet nákladů řízení, a to přiznaných žalobci i uložených zaplatit státu.

10. Žalobce v replice k vyjádření žalované k odvolání uvedl, že pokud jde o citovanou judikaturu ohledně nepřiznání navýšení částky formou zohlednění inflace, je otázkou, zda lze vůbec předmětnou judikaturu na danou věc použít, když se týká případů odškodňování nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, což není projednávaný případ. Zatímco v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení judikatura stanovila tzv. základní částku, kterou se odškodňuje jeden rok trvajícího řízení a ke které se váže judikatorní zákaz její valorizace o inflaci, ve vztahu k náhradě újmy způsobené nezákonným rozhodnutím judikatura žádný takový zákaz pro odškodnění nestanovuje a stěžejní je úprava v občanském zákoníku (§ 2956 a § 2957 o. z.), případně § 31a OdpŠk. Základním ukazatelem je tak požadavek na poskytnutí zadostiučinění, které je přiměřené, jímž musí být zohledněna závažnost vzniklé újmy a okolnosti, za nichž k újmě došlo, okolnosti zvláštního zřetele hodné a také všechny další okolnosti dané věci. V daném případě se jedná i o povahu a závažnost stíhaného trestného činu, o délku řízení a o následky v osobní sféře poškozeného. Na základě soudní praxe se vychází ze zadostiučinění přiznaných v obdobných případech v minulosti a dle názoru žalobce, pokud má být tento způsob rozhodování spravedlivý, musí být zohledněna také změna satisfakční hodnoty peněz v průběhu času. Ohledně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení navrhl postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., přičemž je třeba míru úspěchu ve věci stanovit bez přihlédnutí k té části žalobního nároku, v níž soud zamítl dílčí žalobu na přiznání přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, jak přiléhavě uvedl prvostupňový soud ve svém odůvodnění (bod 61.).

11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z části důvodné.

12. Soud prvního stupně zjistil rozhodné skutečnosti v rozsahu nezbytném pro posouzení věci, přičemž jeho právním závěrům nelze co vytknout, a odvolací soud na ně pro stručnost svého rozhodnutí odkazuje. Soud prvního stupně zcela správně vycházel z celkové délky trestního stíhání žalobce. V souladu s citovanou judikaturou prvostupňový soud zjišťoval, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se žalobce mohl cítit poškozen a podrobně zkoumal zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy. Tyto konkrétní zásahy a jejich projevy soud prvního stupně pečlivě popsal v odůvodnění napadeného rozsudku a odvolací soud se v zásadě s jeho závěry ztotožňuje. Vzhledem k tomu, že v obdobné věci byl vydán rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 9. 4. 2025, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 24. 9. 2025, č. j. [spisová značka], vyšel odvolací soud především z aplikace tohoto případu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). Jedná se o případ nejbližší posuzované věci, když bylo rozhodnuto o [funkce], který byl spoluobviněným žalobce a u něhož rovněž došlo k vydání zprošťujícího rozsudku. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že i v daném případě se jednalo o vysoce [funkce], který byl stíhán za zavinění smrti malého dítěte. V projednávané věci rovněž vyplynuly zjevné negativní vlivy, které posuzované trestní stíhání mělo na osobní, rodinný i profesní život žalobce a je proto namístě přiznat žalobci finanční odškodnění. Odvolací soud však shledal, že dopady na žalobce v porovnávaném řízení byly výrazně intenzivnější, když se potýkal s natolik závažnými psychickými problémy, že byl v péči psychiatra a psychologa a byla mu předepsána medikace. Navíc bylo prokázáno, že trestní stíhání bylo jednou z příčin rozvodu manželství žalobce v porovnávané věci. I pokud jde o dopady do profesní sféry, došlo v porovnávané věci u žalobce ke ztrátě možnosti se ucházet o primariát, přestože byl žalobce jedním z vhodných adeptů na místo primáře a v důsledku trestního stíhání na snahu o získání primariátu rezignoval. Prvostupňový soud popsal podrobně dopady na žalobce v posuzované věci a s těmito závěry se odvolací soud zcela ztotožňuje (bod 49.). Vzhledem k porovnávané věci je však namístě navýšit nemajetkovou újmu o 80 000 Kč, tj. na celkovou částku 200 000 Kč, která je dle názoru odvolacího soudu zcela přiměřená zjištěným okolnostem. K navýšení však odvolací soud nevedly úvahy prvostupňového soudu o vývoji inflace v letech 2020 až 2024, ale zejména skutečnost, že u žalobce došlo k výraznému zásahu do osobního a profesního života právě s ohledem na jeho profesi [funkce]. Za této situace se jeví jako odpovídající odškodnit žalobce ještě další částkou ve výši 80 000 Kč (nad rámec již přiznané částky 120 000 Kč). V ostatních bodech odůvodnění se lze ztotožnit s rozhodnutím soudu prvního stupně a z důvodu stručnosti na ně odvolací soud odkazuje. Přiznané zadostiučinění je vzhledem ke konkrétním okolnostem tohoto případu způsobilé plnit svou kompenzační funkci a v daném případě došlo i k naplnění nezbytné individualizace rozhodnutí v souladu s body 43. a 52. nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3183/15. Při rozhodování odvolací soud vyšel z hledisek vymezených zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, podle kterého soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby s tím, že forma a případná výše zadostiučinění přitom nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti.

13. Pokud jde o argumentaci žalobce, že by měl být jeho nárok navýšen o inflaci, odvolací soud se s tímto názorem neztotožňuje. Nelze přihlížet k citované judikatuře, kterou argumentuje žalobce, neboť tato dopadá na nároky, které se týkají náhrady poskytované za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, nikoli tedy na odškodnění újmy vzniklé z nezákonného rozhodnutí. Není však jakýkoliv důvod nepřistupovat k těmto nárokům obdobně za situace, kdy neexistuje zákonná ani judikaturní úprava svědčící pro navyšování nároků z důvodu inflace a odvolací soud proto ani v tomto případě neshledává důvody pro navýšení zadostiučinění. K této otázce se rovněž vyjádřil prvostupňový soud a posoudil ji v souladu s názorem odvolacího soudu.

14. Ohledně nároku žalobce na odměnu a náhradu hotových výdajů za právní zastoupení (tzv. obhajné), odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, když odvolací soud pouze dodává, že u nepřiznaných porad s klientem, které byly celkem čtyři, nebyla prokázána jejich účelnost, tj. proč bylo nutné je realizovat, a navíc v takovém časovém rozsahu, když z žádných tvrzení nevyplynula nutnost realizace těchto porad přesahujících z hlediska doby konání jednu hodinu. Je třeba poukázat na to, že většina dalších porad byla prvostupňovým soudem přiznána a toto stanovisko odvolací soud zcela akceptuje.

15. Odvolací soud se rovněž zcela ztotožňuje se závěrem prvostupňového soudu, že žalobce má právo na náhradu nákladů za vypracovaný znalecký posudek, ale pouze ve výši 3 630 Kč, přičemž tato částka již byla žalobci žalovanou uhrazena v rámci částky 32 391,70 Kč a v této části bylo řízení částečně zastaveno. Zbývající požadovaná částka ve výši 4 437 Kč není důvodná, jak správně odůvodnil prvostupňový soud, proto odvolací soud v tomto rozsahu podle § 219 o. s. ř. zamítavý výrok napadeného rozsudku potvrdil.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud výrokem I. z důvodu částečného vyhovění odvolání žalobce ohledně nemajetkové újmy ve výši 80 000 Kč napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil ohledně částky, která byla předmětem odvolání ve výši 245 569 Kč ve výroku II. tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 80 000 Kč, jinak výrok II. napadeného rozsudku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud ve výroku II. podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobci v řízení podle úspěchu ve věci 66,8 % (83,4 % - 16,6 %) náhrady nákladů, jež účelně vynaložil (žalobcův úspěch byl ve věci ohledně částek 200 000 Kč, 32 391,70 Kč a 9 801 Kč, tj, celkem 242 192,70 Kč, tj. 83,4 %, přičemž neúspěch žalobce byl ohledně částek 43 765,70 Kč [obhajné] a 4 437 Kč [náklady na znalecký posudek], tj. celkem 48 202,70 Kč, tj. 16,6 %).

18. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 116 108,84 Kč (66,8 % celkových nákladů žalobce ve výši 173 815,64 Kč). Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč (2x 2 000 Kč), v řízení před soudem prvního stupně odměnou za zastoupení advokátem podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 132 328,40 Kč (82 328,40 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024) za 2 úkony právní služby á 6 420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), tj. 12 840 Kč, z tarifní hodnoty 32 391,70 Kč (podle § 8 odst. 1 a. t.) za 1 úkon právní služby á 2 420 Kč (sepis částečného zpětvzetí žaloby dne 2. 9. 2024), z tarifní hodnoty 99 936,70 Kč (49 936,70 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024) za 1 úkon právní služby á 5 100 Kč (sepis vyjádření ze dne 1. 11. 2024), z tarifní hodnoty 249 936,70 Kč (49 936,70 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a 200 000 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025) za 6 úkonů právní služby á 9 300 Kč, tj. 55 800 Kč (5 x účast na jednání soudu dne 29. 1. 2025, 16. 5. 2025, 20. 6. 2025, 13. 8. 2025 a[Anonymizováno]22. 8. 2025, doplnění ze dne 18. 8. 2025), dále v řízení před odvolacím soudem z tarifní hodnoty 245 569 Kč za 3 úkony právní služby á 9 300 Kč, tj. 27 900 Kč (odvolání, replika k vyjádření žalované k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 5. 2. 2026). Dále byly přiznány paušální náhrady hotových výdajů před soudem prvního stupně za 4 úkony právní služby vykonané do konce roku 2024 podle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, v celkové výši 1 200 Kč (4x 300 Kč), za 6 úkonů právní služby vykonaných v roce 2025 podle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 2 700 Kč (6x 450 Kč), a v řízení před odvolacím soudem za 3 úkony právní služby vykonané v roce 2025 a 2026 podle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 1 350 Kč (3x 450 Kč). Dále byla žalobci přiznána náhrada cestovného, a to 6 x za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět k jednáním u soudu prvního stupně ve dnech 29. 1., 16. 5., 20. 6., 13. 8. a 22. 8. 2025 a dne 5. 2. 2026 k jednání odvolacího soudu, tj. vždy za 414 km při kombinované spotřebě 10,6 litrů BA/100 km, tj. náhrada cestovného činí podle § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb. částku 23 833,50 Kč, 6x náhrada za promeškaný čas při cestách vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech 29. 1., 16. 5., 20. 6., 13. 8. a 22. 8. 2025 a dne 5. 2. 2026 za cestu k jednání u odvolacího soudu, tj. celkem za 48 x hod. podle § 14 a. t. v celkové výši 7 200 Kč (48 x 150 Kč). Odvolací soud žalobci přiznal rovněž 21 % DPH z odměny, paušálních náhrad hotových výdajů, základní náhrady u cestovních výdajů a paušálních náhrad za promeškaný čas právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 29 472,14 Kč.

19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.

20. Výroky III. a IV. odvolací soud změnil podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V posuzovaném případě státu vznikly náklady v podobě proplacených svědečných v celkové částce 24 023,04 Kč svědkyni [jméno FO], svědku [jméno FO] a [jméno FO]. S ohledem na úspěch a neúspěch obou účastníků, jak uvedeno výše, soud uložil každému z nich nahradit státu náhradu takto vzniklých nákladů, tj. žalobci v rozsahu 16,6 % čemuž odpovídá částka 3 987,82 Kč a žalované v rozsahu 83,4 % čemuž odpovídá částka 20 035,18 Kč.

Poučení