Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

27 C 11/2024 - 451

Rozhodnuto 2024-10-31

Citované zákony (32)

Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 118a odst. 1 § 118a odst. 3 § 142 odst. 2 § 146 odst. 2
Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 10 odst. 3 písm. d § 11 odst. 1 písm. a § 11 odst. 1 písm. c § 11 odst. 1 písm. g § 13 odst. 4
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), 82/1998 Sb. — § 1 § 2 § 13 § 13 odst. 1 § 14 odst. 1 § 14 odst. 3 § 15 odst. 2 § 26 § 31a § 31a odst. 1 § 31a odst. 2 § 31a odst. 3 +4 dalších
trestní zákoník, 40/2009 Sb. — § 143 odst. 1 § 143 odst. 2 § 147 odst. 1 § 147 odst. 2
občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1968 § 1970
Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 1 183 209,88 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 173 495 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 173 495 Kč od 28. 1. 2024 do zaplacení ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 207 746,02 Kč od 28. 1. 2024 do 12. 3. 2024 ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 1 009 714,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 009 714,98 Kč od 28. 1. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 390 956 Kč od 28. 7. 2023 do 27. 1. 2024 zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 54 044 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 1. 2024 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením Policie České republiky, [Anonymizováno] ze dne 30. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno], obviněn z trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“) a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z. Trestných činů se měl dopustit v souvislosti s organizací s automobilových závodů [adresa]. Pro citované trestné činy byla podána u Okresního soudu v [adresa] na žalobce obžaloba. Žalobce byl následně rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 7. 4. 2022, č. j.: [Anonymizováno], obžaloby zproštěn dle § 226 písm. a) t. ř. Následně se proti tomuto rozhodnutí odvolal státní zástupce. Další zprošťující rozsudek byl vydán Krajským soudem [Anonymizováno] dne 8. 2. 2023 č. j. [Anonymizováno], kterým byl zrušen rozsudek soudu I. stupně, avšak zároveň byl žalobce podle § 226 písm. b) t. ř. znovu zproštěn obžaloby s odůvodněním, že skutek označený v obžalobě se stal, ale není trestným činem. Konkrétně žalobce požadoval zaplacení [Anonymizováno] v podobě nákladů obhajoby ve výši 209 827,90 Kč a cestovné žalobce ve výši 81 128 Kč, zaplacení nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč jako zadostiučinění za trestní stíhání, kterým bylo zasaženo do práv žalobce, a zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky napadeného řízení. K náhradě škody žalobce uvedl, že mu vznikla škoda, neboť ač faktury za zastupování hradil [právnická osoba], tak byla mezi ním a [právnická osoba] dohoda, že po pravomocném skončení trestního řízení uhradí žalobce [Anonymizováno] náklady na obhajobu. Žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce šesti let. K nemajetkové újmě z nezákonného trestního stíhání žalobce uvedl, že mu bylo kladeno za vinu nedodržení všech bezpečnostních opatření, což mělo vést k usmrcení čtyřech dívek ve věku od 7 do 19 let a mělo způsobit těžké ublížení na zdraví jedné ženy. Trestním stíháním byl narušen jeho rodinný, pracovní a soukromý život. Trpěl pocitem nespravedlnosti, nespavostí a byla poškozena jeho dobrá pověst. V důsledku tr. stíhání byl podrážděný, náladový, celkově ztratil radost ze života, uzavíral se před okolím a držel stres v sobě. Svou úzkost sdílel se synem, jinak omezil sociální aktivitu. Kauza byla celostátně medializovaná. Čelil nepříjemným posměškům, komentářům, nepříjemným pohledkům široké veřejnosti, ale i od členů rodiny, přátel či sousedů. V rodině panovaly napjaté vztahy, vznikla incidenty, které prohlubovaly jeho stres a úzkost. Dále uvedl, že se musel odstěhovat do [adresa] za prací, neboť nemohl v [adresa], kde bydlel, najít odpovídající zaměstnání. Rozpadla se mu rodina. Manželka se od něj odstěhovala a poté se s ním rozvedla, neboť nedokázala snášet pohledy lidí na malém městě. Dcera [Anonymizováno] odešla pracovat do [Anonymizováno], kde dosud bydlí. V důsledku jeho tr. stíhání opadl zájem o služby, které žalobce nabízel, kdy provozoval hotel i restauraci, a jeho hotel byl několikrát zmiňován v médiích. Aby mohl zaplatit zbytek hypotečního úvěru na hotelový areál, musel prodat majetek společnosti i svůj pod cenou. Od roku 2018 navštěvuje [Anonymizováno]. Rovněž čelil telefonickým i SMS úrokům, v důsledku čehož si musel změnit telefonní číslo. Byl slovně napadán při nákupech v [jméno FO], na náměstí aj. Rovněž přišel o přátele z oblasti sportu i podnikání. Závěrem uvedl, že sama tragická událost měla na žalobce negativní vliv, neboť byl na místě nehody, kde došlo k úmrtí, což u něj způsobilo špatný spánek a psychický stav. Stran nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení uvedl, že na délce řízení se nijak negativně nepodílel, s orgány činnými v trestním řízení od počátku spolupracoval. Dle žalobce se vztahu k němu nejednalo o skutkově složitou věc, řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Vytýkal zejména liknavý postup orgánů v trestním řízení, zdlouhavé intervaly mezi hlavními líčeními a odročení hlavního líčení v důsledku změny senátu. Se zřetelem na uvedené žádal zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, když celková délka řízení tak činila 5 let, 3 měsíce a 8 dnů. U žalované nároky uplatnil dne 27. 7. 2023, která jeho žádost do dne podání žaloby nevyřídila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 12. 3. 2024, v němž uvedla, že žalobce u ní dne 27. 7. 2023 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná uvedla, že vyhověla částečně nároku žalobce, a to stanoviskem ze dne 8. 3. 2024. Žalovaná dále uvedla, že činí nesporným, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky, [Anonymizováno] ze dne 30. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno]. Dále pak, že byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 8. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno]. Nárok na náhradu škody v podobě výdajů na obhajobu shledala důvodným co do částky 201 087,98 Kč a cestovné žalobce v částce 6 658,04 Kč. U obhajoby poskytnuté žalobci [tituly před jménem] [právnická osoba] sporovala následující úkony právní služby: poradu s obhájcem, která byla poskytnuta v den převzetí a přípravy zastoupení, za stížnost proti usnesení o zahájení tr. stíhání žalobci poskytla odměnu v poloviční výši. Za obhajobu poskytnutou žalobci [tituly před jménem] [právnická osoba] poskytla 14 338,50 Kč (požadováno bylo 29 144 Kč). U obhajoby poskytnuté žalobci [Jméno advokáta], [tituly za jménem] sporovala následující úkony právní služby: za 2 úkony spočívající ve stížnostech v procesních věcech přiznala odměnu v poloviční výši, návrh na doplnění dokazování rovněž ocenila na odměnu v poloviční výši, písemný spise závěrečné řeči neodškodnila vůbec, za účast u veřejného zasedání poskytla odměnu za 1 úkon právní služby. Při vyčíslování amortizace za rok 2022 sporovala výši náhrady 4,73 Kč. Za obhajobu [Jméno advokáta] poskytla žalobci odškodnění 186 749,48 Kč. U cestovného žalovaná sporovala požadavek žalobce na přiznání ztráty času a náhradu za amortizaci. Náklady na ubytování žalobce před hlavním líčením neshledala účelnými, neboť hlavní líčení měla být nařizována na 9.00 hod. a soud je vzdálen necelé 2 hodiny jízdy od bydliště žalobce. Dále sporovala nároky žalobce související s poradou s právníky [jméno FO] dne 14. 2. 2018, která měla proběhnout po převzetí obhajoby jeho obhájcem a nemohla směřovat ke zrušení či změněn nezákonného rozhodnutí. K seznámení se spisem dne 14. 6. 2018 se žalobce nedostavil. Rovněž projednání nehody před disciplinární komisí [jméno FO] nepovažovala za úkon související s trestním řízením. V neposlední řadě cestu žalobce k nafocení „předešlé havárie vozu“ dne 5. 2. 2022 měla za spornou. Žalovaná neshledala důvodným požadovaný nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním, přičemž vyšla z odůvodnění odvolacího soudu v předmětné věci, který dospěl k závěru, že žalobce se dopustil jednání, jehož spáchání mu bylo kladeno za vinu, nicméně že toto není trestným činem. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že žalobce dodržel požadavky, které na něj byly kladen ze strany tehdy účinných bezpečnostních předpisů [jméno FO] [Anonymizováno] (což byl ostatně i závěr disciplinární komise [jméno FO]), přičemž tu skutečnost, že požadavky těchto předpisů byly zoufale nedostatečné, je obtížné až nemožné klást žalobci k tíži v režimu trestního práva (za současného konstatování, že v průběhu trestního řízení, které bylo vedeno dlouho před žalobcovým obviněním, došlo ke zpřísnění těchto požadavků). K celkové situaci při nehodě se pak soud vyjádřil tak, že na následcích předmětné tragické nehody se podílelo vícero faktorů, mimo jiné trestní jednání odsouzeného [jméno FO], jezdecká chyba řidiče vozidla, špatné místo, které si oběti ke stání vybraly a nedbalé a šlendriánské plnění povinností ze strany činovníků rallye, přičemž uvedl, že zproštění obžalovaní, tj. mimo jiné též žalobce, za nehodu sice nenesou trestní odpovědnost, morální však bezpochyby ano, což odpovídá též závěrům soudu o někdejších požadavcích [jméno FO] [Anonymizováno] stran bezpečnosti – formálně nebylo vyžadováno mnoho, ovšem současně formálně žádnému činovníkovi nebylo bráněno v tom, aby bezpečnostní opatření prováděl i ve vyšší kvalitě, než jaká byla formálně požadována. To se ovšem nestalo a podle výsledků trestního řízení žalobce za nehodu a její následek, tj. smrt čtyř mladých dívek a zranění další ženy, morální odpovědnost nese. V takové situaci by žalovaná považovala za příčící se obecně přijímané představě spravedlnosti, aby bylo žalobci v rámci odškodnění nemajetkové újmy vyplaceno peněžité plnění. Žalovaná délku namítaného řízení hodnotila jako přiměřenou, když trestní stíhání žalobce trvalo od 30. 10. 2017 do 8. 2. 2023, tedy 5 let a 4 započaté měsíce, nicméně s přihlédnutím k dané situaci nelze tuto dobu považovat za nepřiměřenou. Během této doby v řízení nedocházelo k dílčím průtahům a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách, s jedinou potenciální výjimkou – mezi hlavními líčeními, která se konala v prosinci roku 2019 a v květnu roku 2021, mezi nimiž se žádné další hlavní líčení nekonalo. Nekonání hlavních líčení bylo způsobeno zejména komplikacemi způsobenými pandemií covidu v letech 2020 a 2021 a na tuto navázanými restriktivními opatřeními vydávanými s cílem omezit šíření daného onemocnění. Na rozdíl od žalobce, žalovaná řízení považuje za složité. Ve věci došlo k pochybení celé řady osob, fyzických i právnických, a bylo nezbytné určit jejich možný podíl, byť nedbalostní, na trestné činnosti, přičemž za tímto účelem bylo třeba pracovat s velmi specifickými předpisy (zejména s podklady od [jméno FO] [Anonymizováno]), jejichž znalost nelze označit za běžně očekávatelnou znalostní výbavu soudů. S ohledem na shora uvedené žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce namítaného řízení a navrhla žalobu zamítnout.

3. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně výdajů na ubytování, tedy jakým způsobem a na základě čeho žalobce dospěl k výši jeho výdajů na ubytování ve dnech 27. 3. 2022, 30. 3. 2022, 8. 12. 2019–11. 12. 2019, 30. 5. 2021, 2. 6. 2021 a 7. 11. 2021, kde byl ubytovaný, za jakých podmínek a v čem spatřuje účelnost výdajů na ubytování v uvedených dnech, jakým způsobem a na základě čeho žalobce dospěl k výši jeho výdajů na cestovné, z čeho se sestává částka 29 144 Kč označená jako výdaje vynaložené žalobcem na obhajobu provedenou [tituly před jménem] [jméno FO], z jakých konkrétních úkonů právní služby se sestává, v jaké dny měly být úkony provedeny, v čem spatřuje účelnost každé konkrétní porady uskutečněné mezi ním a [tituly před jménem] [jméno FO] a jakým způsobem a na základě čeho dospěl k výši výdajů na cestovném [tituly před jménem] [právnická osoba] a také co bylo předmětem porad, v čem spatřuje příčinou souvislost s vedením jeho obhajoby a v čem spatřuje účelnost jeho účasti na poradě s právníky [jméno FO] dne 14. 2. 2018 a účasti na jednání disciplinární komise [jméno FO] 25. 6. 2019 žalobce doplnil, že se ubytovával ve dnech předcházejících hlavním líčení, kdy nemohl riskovat při dojíždění z [adresa], že se k soudu nedostaví, přičemž náklady na ubytování byly nižší, než náklady na cestování do bydliště žalobce a zpět. Za obhajobu [tituly před jménem] [jméno FO] požaduje odměnu za následujícího úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb spolu s první poradou s žadatelem dne 31.10.2017 ve výši 2 300 Kč – dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 31. 10. 2017 ve výši 2 300 Kč – dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, písemné podání nebo návrh ve věci samé – Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 6. 11. 2017 ve výši 2.300 Kč – dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 10.2.2018 ve výši 2 300 Kč – dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, účast na úkonu výslech obviněného dne 20 3 2018 od 8.00 hod. do 11.50 hod. ve výši 4 600 Kč (tj. 2 úkony právní služby) – dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, celkem 29 144 Kč. Předmětem porad s obhájcem byly navazující úkony v tr. řízení, stížnost, odvolání, hlavní líčení, doplnění návrhu na dokazování aj. Účelnost těchto úkonů vyplývala z nutnosti přípravy a formulace jednotlivých podání, resp. přípravy a formulace otázek na jednotlivé svědky. Současně předmětem porad bylo vyhledávání nových a opomenutých důkazů, kterých předložil žalobce v průběhu řízení celou řadu. K poradě s právníky [jméno FO] dne 14. 2. 2018 žalobce uvedl, že o schůzku požádal on sám. Snažil se při ní získat od [jméno FO] verzi sportovních pravidel, která byla použitelná na daný případ a v daném období, a to v českém jazyce. Současně účast žalobce na disciplinárním řízení komise [jméno FO] dne 25. 6. 2019 byla účelná a nutná tak, aby komise [jméno FO] měla veškeré podklady a informace pro správné rozhodnutí v dané věci včetně vyjádření samotného žalobce. Rozhodnutí disciplinární komise bylo následně provedeno k důkazu nalézacím soudem. K úhradě nákladů obhajoby uvedl, že na základě dohody mezi [právnická osoba], IČ [IČO], a žalobcem, byly faktury vystavovány obhajobou na [právnická osoba], s tím, že žalobce je zavázán tyto částky [právnická osoba] uhradit. potvrdil, že všechny faktury byly uhrazeny.

4. Soud řízení zastavil co do částky 207 746,02 Kč usnesením ze dne 18. 4. 2024, č. j. 27 C 11/2024 – 353, z důvodu zpětvzetí žaloby pro plnění žalované po podání žaloby.

5. Při jednání dne 22. 10. 2024 účastníci řízení učinili nesporným, že k výplatě částky 207 746,02 Kč žalobci ze strany žalované došlo dne 12. 3. 2024.

6. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Policie České republiky, [adresa], vydalo dne 12. 11. 2012 pod č. j. [Anonymizováno] Záznam o zahájení úkonů trestního řízení, a to na základě anonymního oznámení na neznámého pachatele ve věci [Anonymizováno] byl spáchán v obci [adresa], před domem č. p. [Anonymizováno], na [Anonymizováno] přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku tím, že při průběhu automobilového závodu s názvem [Anonymizováno] speciální automobil zn. [Anonymizováno], r. z. [Anonymizováno], řízený řidičem [Anonymizováno], narozeným [Anonymizováno], při jízdě po [Anonymizováno] ve směru od obce [Anonymizováno] vyjel ve smyku mimo levý okraj pozemní komunikace, kde najel do diváků tohoto závodu. Došlo ke střetu se šesti diváky, z nichž [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly na místě usmrceny. Divák a pořadatel [Anonymizováno] při střetu utrpěl těžké zranění ([Anonymizováno]), divačka [Anonymizováno] utrpěla těžké zranění ([Anonymizováno]). Při dopravní nehodě došlo i k hmotné škodě na oplocení zahrady rodinného domu č. p. [Anonymizováno] ve výši cca 10 000 Kč. Usnesením PČR, [Anonymizováno], ze dne 22. 5. 2013, č. j. [Anonymizováno], o zahájení trestního stíhání osoby [jméno FO] jako obviněného ze spáchání přečinů usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z. a ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 147 odst. 1, odst. 2 t. z.. Okresní státní zastupitelství v [adresa] podalo dne 24. 10. 2013 obžalobu na obviněného [jméno FO]. Dne 5. 2. 2015 byl vyhlášen rozsudek, podle kterého byl [jméno FO] uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z., ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z.. Rozsudek k odvolání obžalovaného byl usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 2. 12. 2015 zrušen a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření. Usnesení bylo napadeno stížností pro porušení zákona a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, č. j. [Anonymizováno] bylo konstatováno porušení zákona v ustanovení § 260 t. ř., a to ve prospěch obviněného [jméno FO]. Dne 15. 5. 2017 byla podána nová obžaloba na obviněného [jméno FO], že spáchal přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z., přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z. Dne 24. 10. 2017 byla obžaloba vzata zpět s tím, že ve věci je potřeba provést další vyšetřovací úkony. Byla šetřena trestní odpovědnost dalších subjektů. Dne 30. 10. 2017 vydala [právnická osoba] usnesení, pod č. j. [Anonymizováno], kterým podle § 160 odst. 1 t. ř. zahájila trestní stíhání osob [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [adresa] [jméno FO]. Žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z. a trestního činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z. Žalobci bylo usnesení do vlastních rukou doručeno dne 30. 10. 2017. Dne 31. 10. 2017 podal žalobce blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 10. 2017. Dne 1. 11. 2017 podal obviněný [jméno FO] stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 10. 2017. Dne 3. 11. 2017 obviněný [jméno FO] svoji stížnost konkretizoval. Stejného dne podal blanketní stížnost obviněný [jméno FO] a žalobce. Dne 7. 11. 2017 do spisu nahlížel obhájce obviněného [jméno FO]. Dne 8. 11. 2017 odůvodnil žalobce svou stížnost. Dne 10. 11. 2017 doplnil obviněný [jméno FO] svoji stížnost. Dne 16. 11. 2017 podal druhou blanketní stížnost obviněný [jméno FO]. Dne 20. 11. 2017 doplnil obviněný [jméno FO] svoji stížnost. Dne 21. 11. 2017 podal obviněný [jméno FO] žádost o vyhotovení kopie kamerových záznamů. Dne 22. 11. 2017 požádal obviněný [jméno FO] o prodloužení lhůty k vyhotovení odůvodnění stížnosti, a to do 29. 11. 2017. Stejného dne byly obhájci obviněného [jméno FO] předány kopie kamerových záznamů. Dne 27. 11. 2017 obšírně doplnil obviněný [jméno FO] svoji stížnost. Dne 29. 11. 2017 odůvodnil obviněný [jméno FO] svou stížnost. Dne 30. 11. 2017 bylo policejním orgánem vyhotoveno předložení stížnosti obviněného žalobce, obviněného [jméno FO], obviněného [jméno FO] k nadřízenému orgánu. Dne 10. 1. 2018 Krajské státního zastupitelství v [adresa], rozhodlo usnesením pod č. j. [Anonymizováno], že se všechny stížnosti zamítají, neboť nejsou důvodné. Dne 11. 1. 2018 byl spis vrácen policejnímu orgánu. Dne 25. 1. 2018 požádal obhájce obviněného [jméno FO] o nahlédnutí do spisu. Dne 29. 1. 2018 byl obhájci obviněného [jméno FO] sdělen termín nahlížení. Dne 9. 2. 2018 obviněný [jméno FO] vyhotovil námitku podjatosti vůči [tituly před jménem] [jméno FO] a návrh na vyloučení věci. Dne 13. 2. 2018 do spisu nahlížel obhájce obviněného [jméno FO]. Dne 26. 2. 2018 policejní orgán usnesením rozhodl o odložení věci proti [jméno FO], neboť nelze vést trestní stíhání proti zemřelému. Dne 27. 2. 2018 podal obviněný [Anonymizováno] žádost o odstranění průtahů ve vyšetřování. Stejného dne bylo Okresním státním zastupitelstvím v [adresa] rozhodnuto, že [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučen. Dne 5. 3. 2018 byl spis vrácen policejnímu orgánu. Stejného dne byli k výslechu předvolání všichni obvinění a těchto úkonech vyrozuměni jejich obhájci. Dne 6. 3. 2018 bylo vyhotoveno vyrozumění o vyřízení žádosti o odstranění průtahů. Státní zástupce uvedl, že je nutné námitce obviněného [jméno FO] přisvědčit. Nečinnost policejního orgánu je spatřována v tom, že policejní orgán v zákonně lhůtě nepožádal státního zástupce o prodloužení lhůty. Policejní orgán byl na nečinnost upozorněn a byl mu dán další pokyn. Dne 12. 3. 2018 podal obviněný [jméno FO] návrh na výkon dohledu ze dne 9. 2. 2018. Dne 13. 3. 2018 podal obviněný [jméno FO] stížnost proti usnesení ze dne 27. 2. 2018. Dne 20. 3. 2018 byl vyslechnut obviněný [Anonymizováno], obviněný [jméno FO], obviněný [jméno FO]. Dne 4. 4. 2018 byli účastníci řízení vyrozuměni o možnosti si prostudovat trestní spis. Dne 5. 4. 2018 potvrdilo [Anonymizováno] přijetí písemnosti obviněného [jméno FO] ze dne 9. 2. 2018, přičemž mu sdělilo, že bude vykonán dohled. Stejného dne zpravil obviněný [jméno FO] policejní orgán o svém postupu a zažádal o odložení výslechu obviněných. Dne 6. 4. 2024 obviněný [jméno FO] zažádal o napravení nezákonného postupu policejního orgánu a odložení plánovaného úkonu v trestní věci bez náhrady, případně změny termínu. Dne 9. 4. 2018 bylo účastníkům sděleno, že se termíny prostudování trestního spisu ruší. Stejného dne si spis prostudovali právní zástupce poškozené [jméno FO] a poškozená [právnická osoba]. Dne 25. 4. 2018 bylo [Anonymizováno] vyhotoveno vyrozumění o výkonu dohledu nad postupem Krajského státního zastupitelství v [adresa], na základě stížnosti obviněného [jméno FO] a obviněného [jméno FO]. Dne 3. 5. 2018 byl spis vrácen Krajskému státnímu zastupitelství v [Anonymizováno], pobočka ve [adresa]. Dne 11. 5. 2018 byl spis vrácen Okresnímu státnímu zastupitelství v [adresa]. Dne 15. 5. 2018 bylo Krajským státním zastupitelstvím v [adresa], rozhodnuto, že se stížnost obviněného [jméno FO] podaná dne 13. 3. 2018 zamítá, neboť není důvodná. Dne 21. 5. 2018 byl spis vrácen Okresnímu státnímu zastupitelství v [adresa]. Dne 25. 5. 2018 byli účastníci řízení vyrozuměni o možnosti prostudovat si spis. Dne 31. 5. 2018 požádal právní zástupce poškozeného [jméno FO] o změnu termínu k prostudování spisu. Dne 5. 6. 2018 bylo odpovězeno právnímu zástupci poškozeného [jméno FO]. Dne 8. 6. 2018 právní zástupce poškozeného [jméno FO] prostudoval trestní spis. Dne 11. 6. 2018 obhájce obviněného [jméno FO] a poškozená [právnická osoba] prostudovali trestní spis. Stejného dne podal obviněný [jméno FO] návrh na doplnění dokazování a byl znovu vyrozuměn o možnosti prostudovat spis. Dne 12. 6. 2018 právní zástupce poškozeného [Anonymizováno] prostudoval trestní spis. Dne 13. 6. 2018 právní zástupce poškozených [jméno FO], právní zástupce poškozených [jméno FO] a obhájce obviněného [jméno FO] prostudovali trestní spis. Dne 14. 6. 2018 obhájce obviněného [jméno FO] a právní zástupce poškozené [jméno FO] prostudovali trestní spis. Dne 15. 6. 2018 obhájce obviněného [jméno FO] prostudoval trestní spis. Dne 19. 6. 2018 podal žalobce návrh na doplnění dokazování. Dne 20. 6. 2018 doplnil obviněný [jméno FO] návrh na doplnění vyšetřování. Dne 2. 7. 2018 byli obviněný [jméno FO] a jeho obhájce zpraveni o změně termínu k prostudování trestního spisu a k učinění návrhů na doplnění vyšetřování. Dne 12. 7. 2018 obhájce obviněného [jméno FO] prostudoval trestní spis. Dne 19. 7. 2018 vyhotovil obhájce obviněného [jméno FO] další Návrh na doplnění vyšetřování. Dne 20. 7. 2018 došlo k vyrozumění o návrzích na doplnění dokazování a všechny byly odmítnuty. Dne 6. 8. 2018 došlo k vyrozumění o návrzích na doplnění dokazování a všechny byly odmítnuty. Dne 7. 8. 2018 byl policejním orgánem podán návrh na podání obžaloby. Dne 7. 9. 2018 byla podána obžaloba, mj. i proti žalobci. Stejného dne byli účastníci řízení vyrozuměni o podání obžaloby. Dne 11. 9. 2018 obhájce obžalovaného [jméno FO] zažádal o zaslání obžaloby do datové schránky nebo prostřednictvím e-mailu. Stejného dne zažádal o zaslání obžaloby i obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 13. 9. 2018 učiněn úřední záznam o telefonické urgenci obhájce obžalovaného [jméno FO] stran zaslání obžaloby. Stejného dne zažádal o zaslání obžaloby obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 14. 9. 2018 zažádala o zaslání obžaloby obhájkyně obžalovaného [jméno FO]. Dne 27. 9. 2018 požádal předseda senátu o prodloužení lhůty dle § 181 odst. 3 t.ř. z důvodu konání jiných hlavních líčení a veřejných zasedání, psaní rozsudku, usnesení, složitosti věci a rozsahu věci, a to o 2 měsíce, tj. do 27. 11. 2018. Stejného dne byl vysloven souhlas a obžalovaný [jméno FO] zažádal o předběžné projednání obžaloby. Dne 1. 10. 2018 byl do spisu nahlížet obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 17. 10. 2018 podal obžalovaný [jméno FO] návrh na předběžné projednání obžaloby. Dne 19. 10. 2018 se [podezřelý výraz] připojila se svým nárokem k trestnímu řízení. Dne 25. 10. 2018 podal obžalovaný [Anonymizováno] návrh na předběžné projednání obžaloby. Dne 5. 11. 2018 byl do spisu nahlížet obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 16. 11. 2018 dán pokyn k nařízení neveřejného zasedání na 26. 11. 2018. Dne 22. 11. 2018 učiněn úřední záznam o tom, že se z neveřejného zasedání na 26. 11. 2018 omluvila přísedící z důvodu nemoci. Dle seznamu vybrána jiná přísedící. Dne 26. 11. 2018 se konalo neveřejné zasedání na kterém bylo rozhodnuto, že předseda senátu [tituly před jménem] [jméno FO] je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne 10. 12. 2018 požádal předseda senátu o prodloužení lhůty pro vyhotovení a vypravení usnesení o vyloučení soudce do 27. 12. 2018, souhlas předsedy soudu je připojen týž den. Stejného dne učiněn úřední záznam o pracovní neschopnosti předsedy senátu v období od 29. 11. 2018 do 7. 12. 2018. Dne 27. 12. 2018 požádal znovu předseda senátu o prodloužení lhůty pro vyhotovení a vypravení usnesení o vyloučení soudce do 14. 1. 2019, souhlas předsedy soudu je připojen dne 3. 1. 2019. Stejného dne učiněn úřední záznam o pracovní neschopnosti předsedy senátu v období od 29. 11. 2018 do 7. 12. 2018. Dne 14. 1. 2019 bylo rozesláno usnesení ze dne 26. 11. 2018. Stejného dne podal stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018 státní zástupce. Dne 16. 1. 2019 podal stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018 obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] dne podal blanketní stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018 obžalovaný [Anonymizováno]. Dne 17. 1. 2019 podal stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018 obžalovaný [jméno FO]. Dne 21. 1. 2019 odůvodnil obžalovaný [Anonymizováno] svou stížnost. Dne 29. 1. 2019 doplnil obžalovaný [jméno FO] svou stížnost. Dne 7. 2. 2019 byl dán pokyn k vzájemnému rozeslání všech podání. Dne 12. 3. 2019 byly stížnosti předloženy odvolacímu soudu. Dne 13. 3. 2019 byl dán pokyn k nařízení neveřejného zasedání na 20. 3. 2019. Dne 20. 3. 2019 se před odvolacím soudem konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že senát [tituly před jménem] [adresa] a soudců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne 2. 4. 2019 dán pokyn odvolacím soudem k rozeslání rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 5. 4. 2019 podal obžalovaný [Anonymizováno] blanketní stížnost proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 8. 4. 2019 podali obžalovaný [jméno FO] a obžalovaný [jméno FO] stížnosti proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 9. 4. 2019 a 10. 4. 2019 obžalovaný [Anonymizováno] odůvodnil svou stížnost. Dne 17. 4. 2019 odvolací soud vydal opravné usnesení do rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 24. 4. 2019 byl spis předložen [Anonymizováno]. Dne 7. 5. 2019 se u [Anonymizováno] konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že se stížnosti proti usnesení ze dne 20. 3. 2019 zamítají. Dne 15. 5. 2019 byl spis vrácen odvolacímu soudu. Dne 22. 5. 2019 se před odvolacím soudem konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že se rozhodnutí ze dne 26. 11. 2018 zrušuje a nově se rozhoduje, že předseda senátu [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne 5. 6. 2019 byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne 17. 6. 2019 dán pokyn k rozeslání rozhodnutí ze dne 22. 5. 2019 současně dán pokyn k předložení spisu asistence k nařízení hlavního líčení na 9. 12. 2019, 11. 12. 2019 a 12. 12. 2019. Dne 19. 7. 2019 učiněn úřední záznam o tom, že spis byl asistentce předložen až 17. 7. 2019, zároveň dán pokyn k zaslání přípisu. Dne 22. 7. 2019 soud I. stupně dotázán státním zástupce, kdy lze očekávat nařízení hlavního líčení. Dne 5. 8. 2019 vydán pokyn kanceláři k nařízení hlavního líčení ve dnech 9. 12. 2019, 11. 12. 2019 a 12. 12. 2019, k předvolání účastníků a svědků. Dne 4. 9. 2019 učiněn úřední záznam o tom, že se přísedící nemůže zúčastnit nařízených jednání, neboť bude v lázních. Stejného dne dán pokyn ke změně přísedícího. Dne 6. 9. 2019 zažádal [tituly před jménem] [jméno FO] o odročení jednání dne 11. 12. 2019 a 12. 12. 2019 z důvodu kolize. Dne 18. 10. 2019 zažádal [tituly před jménem] [jméno FO] o odročení jednání dne 9. 12. 2019 z důvodu Kolize. Dne 20. 10. 2019 požádala [právnická osoba] o spisovou značku, aby mohla vstoupit jako poškozená do řízení. Dne 23. 10. 2019 bylo [tituly před jménem] [jméno FO] sděleno, že v této věci nelze hlavní líčení odročit z důvodu stáří věci a množství svědků. Soud jej vyzval k zařízení si substituce. Dne 29. 10. 2019 do spisu nahlížel obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 16. 11. 2019 se pan [jméno FO] omluvil z hlavního líčení z vážných zdravotních důvodů. Dne 18. 11. 2019 uplatnila [právnická osoba] svůj nárok na náhradu škody. Dne 20. 11. 2019 sdělení o skončení obhajoby obžalovaného [jméno FO]. Dne 28. 11. 2019 pan [jméno FO] specifikoval vážnost svého zdravotního stavu. Dne 4. 12. 2019 do spisu nahlížel zmocněnec [právnická osoba]. Dne 9. 12. 2019 byl učiněn úřední záznam o omluvě svědkyně paní [jméno FO] z hlavního líčení dne 12. 12. 2019. Stejného dne byl trestní soud zpraven o přiznání náhrady poškozeným v jiných civilních řízeních a o tom, že se poškození ani jejich právní zástupkyně z toho důvodu nedostaví k hlavnímu líčení. Tento den bylo zahájeno hlavní líčení, na které se dostavili všichni obžalovaní i se svými obhájci, [jméno FO] hlavním líčení byla přednesena obžaloba. Následně byl vyslechnut obžalovaný [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO]. Dále byl přečten protokol o výslechu obžalovaného [jméno FO]. Dne 11. 12. 2019 učiněn úřední záznam o omluvě svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a svědkyně[Anonymizováno][Anonymizováno] z jednání ze zdravotních důvodu a svědka [Anonymizováno], který by měl dorazit později. Zároveň pokračovalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno] a [jméno FO] se všemi obhájci. [jméno FO] hlavním líčení bylo vyslechnuto třináct svědků. Dne 12. 12. 2019 bylo pokračováno v hlavním líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno] a [jméno FO] se všemi obhájci. [jméno FO] hlavním líčení bylo vyslechnuto sedm svědků. Následně bylo hlavní líčení odročeno na 25. 3. 2020 a 1. 4. 2020. Dne 10. 1. 2020 podali obžalovaný [jméno FO] a obžalovaný [Anonymizováno] návrhy na doplnění dokazování. Dne 2. 3. 2020 dán pokyn k předvolání svědků k hlavnímu líčení dne 25. 3. 2020, 1. 4. 2020 a 8. 4. 2020. Dne 5. 3. 2020 byl učiněn úřední záznam o tom, že jeden ze svědků oznámil změnu adresy. Dne 16. 3. 2020 učiněn úřední záznam o tom, že z důvodu opatření předsedy Okresního soudu v [adresa] spojená s pandemií Covid 19 byla zrušena hlavní líčení nařízena na 25. 3. 2020, 1. 4. 2020 a 8. 4. 2020. Dne 30. 3. 2020 bylo soud oznámeno, že zemřel svědek [Anonymizováno] v roce 2018. Dne 20. 5. 2020 dán pokyn k vypravení přípisu všem obžalovaným s dotazem, zda dávají souhlas se čtením protokolů o již konaném hlavním líčení, jelikož z důvodu úmrtí přísedícího [tituly před jménem] [jméno FO], dojde ke změně složení senátu. Dne 26. 5. 2020 souhlasili obžalovaný [Anonymizováno] a státní zástupce se čtením protokolů. Dne 27. 5. 2020 souhlasil obžalovaný [jméno FO] se čtením protokolů. Dne 28. 5. 2020 souhlasil obžalovaný [jméno FO] se čtením protokolů. Dne 1. 6. 2020 souhlasil obžalovaný [jméno FO] se čtením protokolů. Dne 3. 6. 2020 dán pokyn k nařízení hlavního líčení na 30.11.2020 a 3. 12. 2020. Dne 15. 7. 2020 žádost o součinnost, stran zjištění doručovací adresy jednoho ze svědků. Dne 16. 7. 2020 žádosti o součinnost, stran zjištění doručovacích adres svědků. Dne 22. 7. 2020 odpověď na součinnostní dotaz ze dne 15. 7. 2020. Dne 26. 7. 2020 odpověď na další součinnostní dotazy. Dne 28. 7. 2020 byl obhájce obžalovaného [jméno FO] vyzván ke správnému označení svědka, tak aby mu bylo možné doručit předvolání. Stejného dne byla sdělena kontaktní adresa. Dne 30. 7. 2020 dán pokyn k zaslání předvolání dohledaným svědkům. Dne 3. 8. 2020 policejním orgánem sděleno, že jednomu ze svědků není možné doručit na uvedenou adresu, neboť tento je dlouhodobě hospitalizován v nemocnici. Dne 9. 9. 2020 učiněny další součinnostní dotazy. Dne 7. 10. 2020 obhájce obžalovaného [jméno FO] zažádal o rozeslání rozpisu hlavních líčení. Dne 10. 10. 2020 se z hlavního líčení omluvil svědek [Anonymizováno] z vážných zdravotních důvodů. Dne 6. 11. 2020 dán pokyn ke zrušení hlavních líčení nařízených na 30. 11. 2020 a 3. 12. 2020 z důvodu zhoršující se situace pandemie Covid 19. Nově byla hlavní řízení nařízena na 15. 3. 2021 a 18. 3. 2021. Dne 10. 11. 2020 zažádala obhájkyně obžalovaného [jméno FO] o zaslání znaleckého posudku k vozidlu, které způsobilo nehodu. Dne 12. 11. 2020 učiněn úřední záznam o požadavku obhájkyně obžalovaného [jméno FO] stran zrušených a nově nařízených hlavních líčení. Dne 26. 11. 2020 dán pokyn k doručení nedoručených zásilek prostřednictvím policejního orgánu. Dne 27. 11. 2020 dán pokyn k doručení nedoručených zásilek prostřednictvím policejního orgánu. Následně byla řešena nemožnost doručení zásilek jednomu ze svědků. Dne 21. 1. 2021 doručení oznámení o smrti svědka [Anonymizováno]. Dne 15. 2. 2021 byla do spisu nahlížet obhájkyně obžalovaného [jméno FO]. Dne 2. 3. 2021 byl do spisu nahlížet obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 3. 3. 2021 dán pokyn k zrušení hlavních líčení na 15. 3. 2021 a 18. 3. 2021 z důvodu nouzového stavu a jejich přeložení na 31. 5. 2021 a 3. 6. 2021. Dne 17. 5. 2021 jeden ze svědků zažádal o užití motorového vozidla. Dne 25. 5. 2021 doložil obhájce obžalovaného [jméno FO] listinné důkazy. Dne 26. 5. 2021 se z hlavního líčení omluvil svědek [Anonymizováno] z důvodu nemožnosti se vzdálit ze zaměstnání. Dne 31. 5. 2021 se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno] a [jméno FO] se všemi obhájci. [jméno FO] hlavním líčení bylo vyslechnuto devět svědků. Dne 3. 6. 2021 se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno] a [jméno FO] se všemi obhájci. [jméno FO] hlavním líčení byli vyslechnuti čtyři svědci. Následně byly projednávány návrhy na doplnění dokazování. Poté bylo hlavní líčení odročeno na 30. 8. 2021. Dne 9. 6. 2021 dán pokyn k předvolání osob k nařízenému hlavnímu líčení. Dne 10. 6. 2021 bylo rozhodnuto o svědečném několika svědků. Dne 14. 6. 2021 dán pokyn k výplatám svědečného. Dne 6. 8. 2021 dán pokyn ke zjištění u obhájců volných termínu pro konání dalších hlavních líčení. Ve dnech 6. 8. 2021 až 11. 8. 2021 sdělovali obhájci své časové dispozice. Dne 12. 8. 2021 dán pokyn k přeložení hlavního líčení z 30. 8. 2021 na 8. 11. 2021. Dne 1. 9. 2021 dán pokyn k doručení nedoručených zásilek policejním orgánem. Od 8. 9. 2021 do 20. 9. 2021 probíhalo doručování nedoručených zásilek. Dne 21. 10. 2021 podal obžalovaný [jméno FO] návrh na další dokazování a své vyjádření. Dne 3. 11. 2021 obžalovaný [jméno FO] požádal o sdělení, kdo je předvolán k nařízenému hlavnímu líčení. Dne 8. 11. 2021 se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno], obžalovaný [jméno FO] se všemi obhájci. [jméno FO] hlavním líčení byli vyslechnuti tři svědci a obžalovaný [Anonymizováno]. Následně bylo hlavní líčení odročeno na 28. 3. 2022. Dne 2. 2. 2022 učiněn úřední záznam o prověření skutečností ve spise. Stejného dne [tituly před jménem] [jméno FO] vyzvána k úhradě soudního poplatku za požalované písemnosti. Dne 11. 2. 2022 podal obžalovaný [Anonymizováno] návrh na doplnění dokazování a žádost o zaslání protokolu z hlavního líčení. Dne 10. 3. 2022 dán pokyn k předvolání k hlavnímu líčení dne 28. 3. 2022 a 31. 3. 2022. Dne 1. 3. 2022 urgovala [tituly před jménem] [jméno FO] zaslání požadovaných dokumentů. Dne 14. 3. 2022 bylo oznámeno nové zastupování obžalovaného [jméno FO]. Dne 15. 3. 2022 požádal obžalovaný [Anonymizováno] o seznam svědků. Dne 16. 3. 2022 požádal obžalovaný [jméno FO], aby bylo jednání konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 21. 3. 2022 byla do spisu nahlížet poškozená [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Dne 22. 3. 2022 byl do spisu nahlížet obhájce obžalovaného [Anonymizováno]. Stejného dne požádal jeden ze svědků o použití vlastního motorového vozidla. Dne 28. 3. 2022 se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno] a [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení byli vyslechnuti tři svědci. Na č.l. 3194 spisu se nachází fotografie místa nehody, která se stala v 2011, kde havaroval řidič [Anonymizováno]. Na fotografii byla zachycena cesta se stromy podél cesty, kolem silnice je sníh. Fotografii založil žalobce krátkou cestou při hlavním líčení dne 28. 3. 2022 k podpoře obhajoby, kdy v závěru tohoto hlavního líčení žalobce uvádí, že předkládá soubor fotografií, jsou zde vyznačeny místa, kde je v karosérii ukotven bezpečnostní rám, současně uvádí, že předkládá i fotografii stromu po 12 letech, který byl focen jeho osobou, dodnes je to na stromu znát, je to fotka, kterou dával do spisu a vyznačil v ní nyní místa v konfrontaci se skutečným rámem. Toto mělo sloužit k tomu, že vozidlo, která havarovalo, havarovalo tímto způsobem již v minulosti opakovaně a jednalo se o tvrzení, která byla na podporu jeho obhajoby. Tyto listiny včetně fotografií byly potom provedeny k důkazu jako listinný důkaz na hlavním líčení dne 31. 3. 2022. Dne 30. 3. 2022 předložili obhájce obžalovaného [jméno FO], obžalovaného [jméno FO] a obhájce obžalovaného [jméno FO] své závěrečné řeči. Dne 31. 3. 2022 byla vyhotovena závěrečná řeč státního zástupce. Ve spise se nachází závěrečné řeči obžalovaných. Stejného dne se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [Anonymizováno] a obžalovaný [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení byly provedeny listinné důkazy. Dále byly projednávány návrhy na doplnění dokazování. Tyto byly zamítnuty. Následně bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Následně se hlavní líčení odročilo na 7. 4. 2022 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 1. 4. 2022 obžalovaný [jméno FO] zažádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 4. 4. 2022 obžalovaný [Anonymizováno] zažádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 6. 4. 2022 obžalovaný [jméno FO] a obžalovaný [jméno FO] zažádali, aby hlavní líčení bylo konáno v jejich nepřítomnosti. Dne 7. 4. 2022 se konalo hlavní líčení, na kterém byl vyhlášek rozsudek, kterým byl obžalovaný [jméno FO] shledán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 t. z. a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1,2 t. z. Ostatní obžalovaní, vč. žalobce, byli zproštění obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou stíháni. Dne 8. 4. 2022 zažádal státní zástupce o zaslání protokolu z hlavního líčení. Dne 25. 4. 2022 zažádal předseda senátu o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 16. 5. 2022. Týž den byla žádost schválena. Dne 16. 5. 2022 byl rozsudek vypraven. Dne 18. 5. 2022 bylo rozhodnuto o svědečném jednoho ze svědků. Dne 20. 5. 2022 dán pokyn k vyplacení svědečného. Dne 23. 5. 2022 podal státní zástupce odvolání proti rozhodnutí ze dne 7. 4. 2022 do zprošťujícího výroku. Dne 25. 5. 2022 podal obžalovaný [jméno FO] odvolání do výroku o vinně a trestu. Dne 31. 5. 2022 žádost obhájce obžalovaného [jméno FO] o zaslání odvolání státního zástupce. Dále bylo řešeno doručování obžalovaným. Dne 29. 6. 2022 se obžalovaný [Anonymizováno] vyjádřil k odvolání státního zástupce. Dne 26. 7. 2022 dán pokyn k zaslání vyjádření státnímu zástupci. Dne 3. 8. 2022 se k odvolání státního zástupce vyjádřil obžalovaný [jméno FO]. Dne 4. 8. 2022 dán pokyn k zaslání vyjádření státnímu zástupci. Dne 14. 9. 2022 dán pokyn k vyhotovení předkládací zprávy. Dne 26. 9. 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 17. 10. 2022 opatření o přidělení věci [tituly před jménem] [adresa]. Dne 23. 11. 2022 byla oznámena změna obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 3. 1. 2023 dán pokyn k nařízení veřejného zasedání na 8. 2. 2023. Dne 11. 1. 2023 požádal obžalovaný [jméno FO], aby bylo veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 19. 1. 2023 úřední záznam o tom, že byl obhájce obžalovaného [Anonymizováno] nahlížet do spisu. Dne 20. 1. 2023 se obžalovaný [jméno FO] omluvil z veřejného zasedání. Dne 27. 1. 2023 doplnil obžalovaný [jméno FO] svou žádost o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Dne 1. 2. 2023 doplnil obžalovaný [jméno FO] své odvolání Dne 3. 2. 2023 se žalobce omluvil z veřejného zasedání. Dne 6. 2. 2023 podal obžalovaný [jméno FO] konečný návrh. Dne 8. 2. 2023 se konalo veřejné zasedání, jehož se neúčastnili obžalovaní, avšak účastnili se ho jejich obhájci. Byla podána zpráva o stavu věci. V průběhu zasedání dorazil obžalovaný [jméno FO]. Následně bylo předneseno odvolání. [jméno FO] zasedání byl vyslechnut obžalovaný [jméno FO]. Následně bylo přistoupeno k závěrečným řečem. [jméno FO] tomto zasedání byl vyhlášen rozsudek, kterým byl v celém rozsahu zrušen rozsudek ze dne 7. 4. 2022 a bylo nově rozhodnuto, že obžalovaný [jméno FO] byl shledán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 t. z. a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 t. z. Ostatní obžalovaní byli obžaloby zproštěni, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Zároveň byla poškozená [právnická osoba]. odkázána se svým nárokem na civilní řízení. Veřejné zasedání proběhlo v čase 10.03 hod. – 11.51 hod. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 2. 2023. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil, neboť soud I. stupně přiřadil skutková zjištění pod nesprávné právní závěry, ač jinak provedl řádně všechny své povinnosti. Průběh trestního řízení učinili účastníci nesporným při jednání dne 18. 6. 2024 (viz. spis vedený Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno].

8. Z rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 8. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno] soud seznal, že rozsudek soudu I. stupně byl zrušen v celém rozsahu a bylo nově rozhodnuto výrokem I. o vině a trestu obžalovaného [jméno FO] a výrokem II. o zproštění obžaloby žalobce a dalších tří obžalovaných dle § 226 písm. b) t.ř., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestními činy. Odvolací soud rozhodl znovu, neboť ač soud I. stupně řádně zjistil skutkový stav věci, tak jej podřadil pod nesprávný právní závěr. Odvolací soud tak změnil právní kvalifikaci zproštění, a to z § 226 písm. a) t.ř. na § 226 písm. b) t.ř. a zmírnil právní kvalifikaci u obžalovaného [Anonymizováno] z § 143 odst. 2 t.z. a § 147 odst. 2 t.z. na § 143 odst. 1 t.z. a § 147 odst. 1 t.z. V bodě 23 a násl. naříkaného rozsudku odvolací soud uvádí, že byly dodrženy bezpečnostní opatření ze strany pořadatelů, i když připustil, že v bezpečnostním plánu byly některé nebezpečné zóny nedostatečně označeny. Podrobně však rozebral, že v naříkaném místě dodrželi pořadatelé všechny bezpečnostní předpisy, přičemž jednání obžalovaného [jméno FO] a poškozených dívek vedlo k nastalé tragédii. V bodě 26 odůvodnění rozsudku odvolací soud konstatoval především to, že k danému následku by nedošlo, pokud by se obžalovaný [jméno FO] svévolně nepřemístil z určeného místa na příjezdovou dlážděnou cestu. Na vzniku předmětného následku se podílela celá řada různorodých příčin, které měly různý význam pro vznik následku (nedostatečné preventivně bezpečnostní zabezpečení místa ze strany pořadatelů. Vyjetí závodního automobilu v důsledku jezdecké chyby z trati, spoluzavinění dívek, které stály v zakázaném místě a v blízkosti vozovky. S rizikem jednání byly dívky řádně srozuměny, neboť se s [jméno FO] zúčastnily školení traťových komisařů. V bodě 31 odvolací soud uvedl, že dospěl k závěru, že ze strany zodpovědných činovníků rallye nedošlo k jednoznačnému porušení či nedodržení zmiňovaných ustanovení přílohy [jméno FO], neboť na naříkaném místě byl umístěn traťový komisař. Odvolací soud dále uvedl, že bezpečnostní plán byl oproti původní verzi doplněn mj. z iniciativy pořadatelů o dané stanoviště traťového komisaře, a to právě s ohledem na zajištění ochrany diváků, a byl zpracován renomovanou společností. Pořadatelé dále z vlastní iniciativy vyvěsili dvě cedule nebezpečný prostor, ačkoliv v bezpečnostním plánu v tomto úseku nejsou vyznačena nebezpečná místa. Sám odvolací soud uvedl, že lze toliko polemizovat, jestli byla daná bezpečností opatření dostatečná a jestli by jiná opatření byla vhodnější. Odvolací soud dále podrobně rozvádí, jak pořadatelé splnili svou informační povinnost vůči obyvatelům [adresa]. V bodě 34 odvolací soud výslovně uvádí, že [tituly před jménem] [jméno FO] se snažil oproti bezpečnostnímu plánu učinit příslušná opatření v naříkaném území. Odvolací soud uvedl, že pořadatelé v rámci zajištění bezpečnosti dodrželi ustanovení [jméno FO]. Zůstává pak diskutabilní, jestli bylo možné zajistit lepší bezpečnostní opatření. Daný prostor byl střežen právě obžalovaným [jméno FO]. Disciplinární panel [právnická osoba] došel k závěru, že se činovníci rallye disciplinárního provinění nedopustili. Činovníci se nedopustili žádného excesu. Činnost byla prováděna způsobem dobré praxe, zavedenými způsoby a nedošlo k žádné odchylce od zavedených standardů ochrany bezpečnosti. Shora uvedené rozhodnutí dle odvolacího soudu osvědčuje, jakým způsobem a za jaké realizace preventivně bezpečnostních opatření se v té době rallye na území České republiky konala. V bodě 36 odvolací soud uvádí, že vyjma obž. [jméno FO] všichni obžalovaní učinili bezpečnostní opatření a dodrželi je. Ke stejnému závěru dospěl i Disciplinární panel [Anonymizováno] v rozhodnutí ze dne 20. 11. 2019, který uzavřel, že se obžalovaní disciplinárního provinění nedopustili, jejich činnost byla prováděna způsobem dobré praxe, zavedenými postupy a nedošlo k žádné odchylce od zavedených standardů ochrany bezpečnosti, za nichž se v dané době rallye na území ČR konala. Odvolací soud se v závěru v bodě 37 sám popře, když uvede, že k nehodě došlo z několika příčin a mj. pro nedbalé a šlendriánské plnění povinností ze strany zodpovědných činovníků rallye, přičemž tito mají nést morální odpovědnost. Dále konstatuje, že od nehody došlo ze strany [jméno FO] ke zpřísnění bezpečnostních opatření v rámci pořádání rallye.

9. Hlavní líčení dne 9. 12. 2019 konáno v čase 9:00–17:00 hod., dne 11. 12. 2019 v čase 9:00–17:29 hod., dne 12. 12. 2019 v čase 9:00–13:51 hod, dne 31. 5. 2021 v čase 9:00–17:00 hod., dne 3. 6. 2021 v čase 9:00–12:55 hod., dne 8. 11. 2021 v čase 9:00–12:13 hod., vždy byl přítomen osobně žalobce. Hlavní líčení dne 28. 3. 2022 zahájeno v 9:00 hod., skončeno ve 12:16 hod. a dne 31. 3. 2022 zahájeno v 9:00 hod. a skončeno v 15:38 hod. (viz. protokoly o hlavních líčeních v těchto dnech).

10. Žalobce podal dne 10. 1. 2020 návrh na doplnění dokazování, ve kterém uvedl kontaktní údaje na navržené svědky (viz. návrh na doplnění dokazování z 10. 1. 2020), a dne 11. 2. 2022 návrh na doplnění dokazování, ve kterém doplnil kontaktní údaje svědky, navrhl provést důkaz znaleckým posudkem a stanovil otázky na soudního znalce (viz. návrh na doplnění dokazování z 11. 2. 2022).

11. Obhájce [tituly před jménem] [právnická osoba] předložil žalobci předběžné vyúčtování nákladů obhajoby. Uvedl, že realizoval v rámci obhajoby žalobce: 31. 10. 2017 převzetí zastoupení, 31. 10. 2017 porada s klientem, 31. 10. 2017 stížnost proti usnesení o zahájení tr. stíhání, doplnění stížnosti 7. 11. 2017, únor 2018 účast na poradě v [Anonymizováno] – 4 hodiny – 2x úkon, cestovní náklady za cestu do [Anonymizováno] 500 Kč, ztráta času cestou 6 hodin – 1.200 Kč (vlakem), 20. 3. 2018 účast u výslechu obv. ve [adresa] cca 4 hodiny – 2x úkon, cestovní náklady za cestu [Anonymizováno] 200 km – 1 200 Kč – autem, ztráta času za tuto cestu 3 hodiny – 600 Kč, 29. 10. porada s klientem v [jméno FO], cestovní nálady [adresa] km 1 080Kč – autem, ztráta času za 2 hodiny 400 Kč, tj. náklady právního zastupování celkem 18 400 Kč s DPH 22 264 Kč, cestovní náklady 4 480Kč, paušální náhrada za 8 úkonů 2 400 Kč, tedy celkem 29 144Kč (viz. vyúčtování [tituly před jménem] [právnická osoba] ze dne 25. 3. 2019).

12. Vozidlo obhájce žalobce [Jméno advokáta] má průměrnou spotřebu vozidla 5,5 l/100 km, palivo nafta (viz. velký technický průkaz vozidla RZ [SPZ]).

13. Ve dnech 11. 2. 2022, 27. 3. 2022, 30. 3. 2022, 6. 4. 2022, 7. 2. 2023, 18. 9. 2018, 16. 1. 2021, 2. 6. 2021 a 7. 11. 2021 se uskutečnily porady mezi žalobcem a jeho obhájcem [Jméno advokáta], [tituly za jménem] Každá porada trvala déle než jednu hodinu. Jejich předmětem byl rozbor obvinění, podjatost, řízení a důkazů, kompletace důkazů, rozbor obžaloby, odvolání (viz. potvrzení o konání jednotlivých porad).

14. Dle dohody uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem se [Anonymizováno] zavázal za žalobce hradit náklady právního zastoupení, které mu vzniknou v rámci obhajoby, a to po celou dobu řízení v plné výši s tím, že po pravomocném skončení řízení žalobce uhradí [Anonymizováno] takto vynaložené náklady. Úhrada nákladů právního zastoupení bude probíhat na základě faktur, které bude vystavovat [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] na účet [Anonymizováno]. Žalobce uznal, že náklady na právní zastoupení eviduje AČR jako pohledávku za žalobcem, který tuto částku [Anonymizováno] dluží. Žalobce se zavázal uhradit svůj dluh ve lhůtě tří let od pravomocného skončení řízení (viz. dohoda o úhradě nákladů za právní zastoupení z 16. 5. 2023).

15. Advokátní kancelář [právnická osoba] vyfakturovala [právnická osoba] za právní služby fakturou ze dne 28. 2. 2023 částku 58 987,50 Kč, ze dne 31. 1. 2019 částku 43 560 Kč, ze dne 30. 4. 2019 částku 38 115 Kč, ze dne 28. 2. 2020 částku 6 352,50 Kč a ze dne 31. 1. 2020 částku 120 697,50 Kč (viz. faktura č. [hodnota], faktura č. [hodnota], faktura č. [hodnota], faktura č. [hodnota] a faktura č. [hodnota]).

16. Žalobce trpí [podezřelý výraz]. Byl v pracovní neschopnosti (viz. lékařské zprávy žalobce od [právnická osoba], [Anonymizováno] ze dne 17. 5., 13. 6., 22. 7. a 8. 8. 2022).

17. U praktického lékaře žalobce uváděl v listopadu 2021, že trpí [Anonymizováno]. V květnu 2022 uvedl, že [Anonymizováno] (viz. výpis ze zdravotnické dokumentace žalobce za období od 12. 10. 2021 do 31. 5. 2022 u [právnická osoba]). 18. [Anonymizováno]

19. Obhájce [Jméno advokáta] obdržel od [Anonymizováno] platby za právní služby v období od 25. 7. 2020 do 15. 7. 2023 v celkové výši 819 472,50 Kč (viz. výpis z [Anonymizováno], majitelem účtu je [Anonymizováno] [jméno FO] [právnická osoba].).

20. Žalobce uhradil obhájci [tituly před jménem] [jméno FO] dvě zálohové platby po 20 000 Kč dne 1. 11. 2017 a 1. 11. 2018 (viz. výpis z účtu žalobce vedený u [právnická osoba]., období 24. 10. až 23. 11. 2017 a 24. 10. až 23. 11. 2018 a příkaz k nastavení uživatele produktu přímého bankovnictví [tituly před jménem] [právnická osoba]). Obhájce byl plátcem DPH (viz. osvědčení o registraci k DPH [tituly před jménem] [právnická osoba]). 21. [tituly před jménem] [právnická osoba] si zakoupil vozidlo značky [Anonymizováno] (viz. kupní smlouva o prodeji automobilu [Anonymizováno] mezi tímto a kupující je [Anonymizováno] [tituly před jménem] [právnická osoba]). Obdobné vozidlo s výkonem 150 kW mělo dle inzerátů k prodeji spotřebu paliva 5,8 l/100 km (viz. inzeráty na prodej vozidla [Anonymizováno]).

22. Žalobce uhradil za ubytování v [Anonymizováno] z 8. na 9. 12. 2019 a 9. na 11. 12. 2019 celkem 3 750 Kč po 1 250 Kč, dále za ubytování 30. na 31. 5. 2021 ve výši 1 250 Kč, z 2. na 3. 6. 2021 částku 1 250 Kč a z 7. na 8. 11. 2021 částku 1 250 Kč, z 27. na 28. 3. a z 30. na 31. 3. 2022 částku 2 500 Kč (viz. příjmové pokladní doklady za ubytování v [Anonymizováno]).

23. Vozidlo žalobce má průměrnou spotřebu 4,7 l/100 km, palivo benzín (viz. kopie velkého technického průkazu RZ [SPZ]).

24. Cena jízdného v roce 2018 vlakem z [adresa] se pohybovala v rozmezí 173,91 Kč až 795,24 Kč (viz. cena jízdenek v roce [adresa] drah na cestě [adresa]).

25. Žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že sdělení obvinění jej velmi překvapilo, neboť se tak stalo po pěti letech od tragické události. První fází řízení proti [jméno FO] prošel jako svědek a neměl povědomost o tom, že se ve věci ještě něco dalšího děje. Byl [Anonymizováno], při kterém došlo k úmrtí několika dívek. Závod pořádala jeho společnost [Anonymizováno], kterou v tu dobu vlastnil, a která pořádala více závodů. Poté, co došlo k neštěstí, se od společnosti odvrátili sponzoři a další lidé, tudíž v době zahájení trestního stíhání již závody neorganizovali. Činnost ukončili v roce 2014 či 2015. Rovněž provozoval hotel, auto umývárnu, restaurace, což vše skončilo, neboť již v zimě 2012 a v roce 2013 přestali chodit lidé, byl za „černou ovci“ v [jméno FO], který je malým městem. Hotel prodal ještě před zahájením tr. stíhání. V roce 2014 přestal pracovat v [jméno FO] a dojížděl za prací jinam, byť v [jméno FO] ještě bydlel. Měl však problémy jít na nákup, protože mohl potkat rodiče mrtvých dívek. Rovněž přestal společensky žít, nechodil na fotbal či na plesy, a to jednak z důvodu, že již pracoval jinde, ale také, neboť je nikdo nezval, byť do té doby byli známou rodinou v [jméno FO]. Z [adresa] se odstěhoval na Vánoce 2017 do [Anonymizováno]. Chtěl přetrhat kontakty s krajem. Ještě pět let po tragédii mu chodili SMS zprávy z neznámých čísel s tím, že „se to konečně ukáže“. Musel na čas změnit telefonní číslo. Nejvyšší intenzita narážek na trestní stíhání nastala po prvním hlavním líčení. Rovněž po sdělení obvinění se setkal v [jméno FO] s pokřiky „vrahu“ na jeho osobu. Nejdříve pracoval v baru, ale tím, jak se objevoval jeho obličej v médiích, odešel z obsluhy pracovat do kuchyně jako kuchař. Problémy se spánkem měl po tragédii, které utichly po dobu trestního stíhání vedeném proti [jméno FO]. Následně se problémy se spánkem znovu objevily v horší míře po sdělení obvinění a následně podání obžaloby. Taktéž se léčil s [Anonymizováno]. Uvedl, že jeho rodina se rozpadla v průběhu prvních dvou let po tragédii, tj. ještě před zahájením tr. stíhání. Manželka situaci neunesla, neboť pracovala ve státní správě v [jméno FO]. Zpočátku věřila v nevinu žalobce, poté již ne a rozvedli se roce 2015. Dcera před zahájením tr. stíhání pracovala v [Anonymizováno], po sdělení obvinění jejich vztahy ochladly na telefonní hovory. Žalobce dosud komunikuje pouze se svým synem [Anonymizováno] a jezdí za ním a za svou matkou do [adresa] jednou za dva týdny na návštěvu. Bývalá manželka mu po sdělení obvinění řekla, že je dobře, že od něj odešla. Přišel o řadu známých a přátel, kteří už nechtěli, aby jim telefonoval. Bratři žalobce podporovali. Nyní má novou rodinu, má devítiletého syna. Se současnou manželkou se potkal na závodech. K náhradě škody uvedl, že obhájci [tituly před jménem] [jméno FO] vše uhradil. [jméno FO] ČR se konaly dvě porady, kterých se sám účastnil. První po sdělení obvinění a druhá před jednáním disciplinární komise Po zproštění obžaloby žalobce kontaktoval média se snahou o uskutečnění reportáže s výsledkem trestního řízení. Návrh na rozvod podala jeho bývalá manželka se souhlasem žalobce (viz. účastnický výslech žalobce).

26. Manželka žalobce při svém výslechu uvedla, že žalobce se po sdělení obvinění zhroutil a omdlel. Od té doby se jeho psychický stav změnil, [Anonymizováno]. Problémy má dosud. Před tragickou událostí chodil se svou bývalou manželkou na plesy, společenské akce, nebál se lidí. Po sdělení obvinění přestal chodit mezi lidi, chodí nakupovat ráno nebo večer, aby potkali méně lidí. Situace nadále trvá. [jméno FO] provozují restauraci a hotel. Než se přestěhovali do [adresa] v roce 2015, resp. tam začali pracovat, ještě v [jméno FO] již od nehody žalobce nevycházel ani z bytu, pronásledovali jej novináři, lidé mu vyhrožovali, že jej zabijí, chodili mu nenávistné a výhružné SMS od pozůstalých rodin. Lidé ho v [jméno FO] nemají rádi dosud, bojí se tam jezdit. Svědkyně uvedla, že když ještě pracovala v [jméno FO], slyšela, jak si lidé povídají o tom, že kvůli žalobci zemřely děti. Jakmile začali oba pracovat v [adresa], nikdo je neznal, bylo jim lépe. Nicméně v souvislosti s medializací tr. stíhání žalobce jej začali lidé poznávat. Zaměstnanci jim začali postupně odcházet až zůstala s žalobcem sama a táhnou podnikání tak dosud. I nyní mají špatnou pověst, nedaří se jim sehnat zaměstnanci. Došlo k odlivu přátel žalobce už po nehodě. V době zahájení tr. stíhání se žalobce věnoval již jen [jméno FO]. Svědkyně a syn [Anonymizováno] žalobce podporovali. Lékař u žalobce zjistil [Anonymizováno] asi dva roky po sdělení obvinění, který se u něj měl rozvinout v souvislosti se stresem. Uvedla, že se žalobce [podezřelý výraz]. Žalobce nechce do společnosti chodit dodnes (viz. výpověď svědkyně [jméno FO]).

27. Svědek [jméno FO] uvedl, že žalobce zná řadu let, oba se pohybují v oblasti rallye sportu. Trestní stíhání žalobce jej velmi překvapilo. Uvedl, že žalobce dopadl ze všech obviněných nejhůře. Ve volném čase se s žalobcem běžně nestýkal. Od tragédie je žalobce jiný člověk, je zničený, smutný. Předtím byl veselý člověk, měl zápal do automobilového sportu. Slyšel od někoho, že žalobce už nechodí mezi lidi a že navštěvuje nějakou poradnu (viz. výslech svědka [jméno FO]).

28. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem „[adresa]“ ze dne 18. 1. 2017 soud zjistil, že trestní stíhání vedené původně proti [jméno FO] bylo vráceno do přípravného řízení a státní zástupce měl znovu posoudit, koho obžaluje.

29. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem „[adresa]“ ze dne 7. 9. 2018 soud zjistil, že v článku je zmíněno jméno žalobce. Dále je zachyceno jeho vyjádření s tím, že ho stíhání zarazilo, od začátku vyšetřování tvrdí, že splnil všechny bezpečnostní podmínky a udělal vše potřebné i co se týče proškolení komisařů. Státní zástupce uvedl, že podal obžalobu, je stíháno celkem pět osob, jedná se o traťového komisaře a čtyři osoby podílející se na organizaci rallye, zejména zajištění bezpečnosti rallye. Obžaloba byla podána pro přečin usmrcení z nedbalosti a přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, všechny osoby se pohybují v trestní sazbě jeden rok až šest let.

30. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem „[adresa]“ ze dne 20. 8. 2018 soud zjistil, že je zmíněné jméno žalobce, který byl organizátorem závodu.

31. Ze článku ze serveru [právnická osoba] s názvem Soud pokračuje v rozplétání tragédie v [adresa], viník se hledá už devět let ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že v tomto článku byl žalobce zmíněn jménem jako obžalovaný.

32. Ze článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [Anonymizováno] ze dne 31. 3. 2022 soud zjistil, že žalobce je v něm uveden jménem jako obžalovaný a je zde umístěna jeho fotografie z profilu. V článku je uveden názor státního zástupce, že za tragédii mohou všichni obžalovaní, pokud by neporušili povinnosti plynoucí z jejich funkcí, nemusel by nastat projednávaný tragický následek.

33. Ze článku ze serveru [Anonymizováno] ze dne 7. 4. 2022 s názvem [adresa]. Všichni obžalovaní jsou v článku jmenování, mj. i žalobce. Výslovně je zde uváděno, že žalobce byl zproštěn viny.

34. Ze článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa]. Padlo odvolání ze dne 31. 5. 2022 se podává, že se případem bude zabývat odvolací soud, na základě odvolání státního zástupce a obžalovaného [jméno FO]. Žalobce je tady výslovně jmenován. Zároveň je uvedeno, že ho soud I. stupně obžaloby zprostil, s tím, že soud neshledal, že by činovnici rallye nedostáli svým povinnostem.

35. Ze článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [jméno FO] ze dne 31. 5. 2022 se podává, že žalobce byl v tomto článku výslovně jmenovaný coby předseda organizačního výboru závodu, přičemž bylo i uvedeno, že žalobce byl obžaloby zproštěn, neboť soud neshledal, že by svým povinnostem nedostáli. Bylo zde uvedeno, že státní zástupce a obžalovaný [jméno FO] podali ve věci odvolání.

36. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa] potvrdil soud podmínku traťovému komisaři ze dne 8. 2. 2023 soud zjistil, že žalobce byl v tomto článku výslovně jmenován, přičemž bylo i uvedeno, že soud potvrdil zproštění obžaloby u činovníků rallye, ač u nich shledal pochybení. V článku je uvedena citace předsedy odvolacího senátu, který uvedl, v nedbalém a šlendriánském plnění povinností činovníky rallye nelze shledávat naplnění trestní odpovědnosti, avšak nesou odpovědnost morální. V článku je i uvedena citace soudu I. stupně, že pořadatelé neporušili žádné povinnosti.

37. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem „[adresa]“ ze dne 22. 1. 2018 soud zjistil, že žalobce se médiím vyjádřil tak, od začátku vyšetřování opakuje, že splnil všechny bezpečnostní podmínky a udělal vše potřebné i co se týče proškolení komisařů. Pokud by pořadatel nevpustil osoby tam, kde byly a došlo by k nehodě, mohlo by to být jen s materiálními škodami. Zároveň generální sekretář [jméno FO] uvedl, že stíhaní lidé nenesou zodpovědnost za lidskou chybu, stojí za nimi a mají jejich podporu.

38. Řízení o rozvod manželství žalobce s bývalou manželkou [jméno FO] bylo zahájeno dne 9. 1. 2015 společným návrhem manželů na rozvod. Manželé konstatovali, že manželství bylo zpočátku harmonické, plnilo všechny své funkce, ale před třemi lety došlo k prvním závažným hádkám a konfliktům, které stále narůstaly, což vyústilo tím, že se žalobce odstěhoval ze společné domácnosti dne 9. 1. 2014. Již předtím spolu žili pouze formálně, společnou domácnost nevedli nejméně několik měsíců před odstěhováním. Vzhledem k přetrvávajícím neshodám se dohodli na rozvodu manželství. Manželství je hluboce a trvale nenapravitelně rozvráceno. Manželství bylo rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 15. 5. 2015, č. j. [Anonymizováno], rozvedeno. V právní moci 15. 6. 2015 (viz. spis Okresního soudu v [adresa] sp. un. [Anonymizováno].

39. Žalobce uplatnil žalované nároky u žalované podáním jí doručeným dne 27. 7. 2023 (viz. uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 27. 7. 2023 a potvrzení o přijetí žádosti žalobce ze dne 28. 7. 2023). Žalovaná projednala žádost žalobce dne 9. 2. 2024 a shledala ji nedůvodnou (viz. stanovisko žalované ze dne 9. 2. 2024). Dne 8. 3. 2024 žalovaná přehodnotila své stanovisko a žalobci poskytla na náhradě škody celkem 207 746,02 Kč (viz. sdělení k žádosti o přehodnocení stanoviska ze dne 8. 3. 2024).

40. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků, jak jej soud níže podává, plně postačující. Současně soud nerozvádí skutková zjištění z provedených důkazů, o která později své rozhodnutí neopřel, a další důkazy neprováděl z důvodu nadbytečnosti.

41. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh trestního řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobce, které soud blíže shrnuje níže v rámci právního posouzení. Ve stručnosti lze uvést, že trestní stíhání žalobce trvalo od 30. 10. 2017 do 8. 2. 2023, tedy 5 let a 3 měsíce. Žalobce byl trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti a těžkého ublížení na zdraví, obžaloby byl zproštěn rozsudkem krajského soudu ze dne 8. 2. 2023. Řízení bylo současně vedeno proti dalším 4 spoluobžalovaným, došlo v něm k průtahům a mělo dopady do osobnostní sféry žalobce (zejména do rodinné a soukromé sféry, cti, důstojnosti a pověsti žalobce). Žalobce u žalované uplatnil všechny nároky, které jsou předmětem řízení. Žalovaná vydala zamítavé stanovisko dne 9. 2. 2024, následně dne 8. 3. 2024 nárok na náhradu škody doprojednala a poskytla žalobci částku 207 746,02 Kč.

42. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce následovně.

43. Podle § 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

44. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

45. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

46. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

47. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

48. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 cit. ustanovení nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 cit. ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

49. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

50. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

51. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

52. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

53. V řízení bylo prokázáno, že žalobce své nároky na peněžité plnění u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

54. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

55. V této souvislosti soud uvádí, že mezi účastníky nebylo ve svém důsledku sporu o tom, že v rámci trestního řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, za které je nutno považovat usnesení Policie České republiky, [Anonymizováno] ze dne 30. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno], jímž bylo žalobci sděleno obvinění ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z. a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z., když nezákonnost tohoto rozhodnutí vůči žalobci byla deklarována pravomocným rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 8. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno].

56. Výše uvedený závěr soudu pak vyplývá již i z konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, z níž vyplývá, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. Proto tedy soud i v tomto případě dospěl k závěru (a ze strany žalované toto nebylo ani sporováno), že zde existuje odpovědnostní titul.

57. Nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání.

58. Žalobce uplatnil nárok v celkové výši 1 000 000 Kč. Soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za částečně důvodnou. Mezi účastníky řízení byla sporná pouze forma odškodnění, tedy zda žalobci náleží finanční zadostiučinění či nikoliv.

59. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

60. Soud se tak dále zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

61. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

62. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

63. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán za trestný čin usmrcení z nedbalosti čtyř mladých dívek a těžkého ublížení na zdraví jedná ženy, kterého se měl dopustit v souvislosti se svou funkcí předsedy organizačního výboru závodu v rallye. Za tento trestný čin žalobci hrozila trestní sazba v trvání až šesti let. Žalobce byl osobou bezúhonnou. Žalobce byl trestně stíhán pro závažnější trestný čin proti životu a zdraví, který v očích veřejnosti vzbuzuje vyšší odsudek. Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo po dobu 5 let a 3 měsíce (od 30. 10. 2017 do 8. 2. 2023), což nelze vzhledem ke všem okolnostem považovat za délku přiměřenou, a to i s přihlédnutím ke složitosti věci a většímu počtu obviněných. Kritérium délky je zohledňováno s ohledem na skutečnost, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Nepřiměřená délka však byla odškodněna přiznaným zadostiučiněním za nepřiměřenou délku řízení (viz nežádoucí zdvojení nároku a odškodnění NS sp. zn. 30 Cdo 701/2016). Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi samotného žalobce, výslechu svědků a listinných důkazů. Soud dále tato kritéria zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou, délkou a dopady.

64. Žalobce tvrdil negativní dopady trestního stíhání konkrétně spočívající v tom, že nechápal, jak ve věci, kde dlouhé roky figuroval jako svědek a vše vysvětloval se mohl najednou sám stát obžalovaným. Trestní stíhání žalobce poškodilo v osobní rovině. Případ byl značně medializovaný, přičemž v médiích bylo zveřejněno celé jméno žalobce s funkcí a byla připojena jeho fotografie. Žalobce byl rozpoznávám cizími lidmi a konfrontován s okolnostmi nehody. Což se projevilo v jeho zaměstnání, kdy byl žalobce jako barman konfrontován zákazníky a pracovním kolektivem s dotazy na nehodu. Tuto pozici žalobce následně změnil a šel pracovat do kuchyně, aby se vyhýbal lidem. Nicméně je zřejmé, že podnikání v oblasti organizace automobilových závodů či provozování hotelu, restaurace či automobilové myčky v [jméno FO] bylo utlumeno již před zahájením trestního stíhání kvůli odlivu zákazníků po nehodě. Bylo prokázáno, že žalobce čelil nadávkám, výhružkám a výčitkám ze strany třetích osob či rodin od zemřelých dívek, a to jednak po několik let od tragické události, tak i po zahájení trestního stíhání, kde slýchal, že dívky zabil. Aby se žalobce nesetkával s lidmi z [adresa], vyhledal práci mimo město, a to taktéž před zahájením tr. stíhání. Rovněž před zahájením trestního stíhání se odstěhoval do [adresa]. Žalobce přestal již po tragické události chodit do společnosti, avšak tyto dopady trvají dosud a byly umocněny sdělením obvinění a medializací kauzy. Dopady do rodinného života soud u žalobce neshledal. Jak vyplynulo z dokazování, k rozpadu manželství a odcizení s dcerou došlo již před zahájením trestního stíhání. Z této doby má rovněž devítiletého syna se současnou manželkou. Po celou dobu trestního stíhání čelil žalobce tlaku okolí. Žalobce byl pod neustálým stresem a úzkostí, což vedlo k tomu, že [Anonymizováno]. [jméno FO]. Dříve byl veselým člověkem. Taktéž bylo prokázáno, že někteří lidé z jeho okolí se od něj odvrátili a nechtěli s ním mít nic společného. Naopak [právnická osoba] několikrát veřejně prohlásil, že za žalobcem a ostatními obžalovanými činovníky stojí. O tom svědčí i skutečnost, že [právnická osoba] hradil za žalobce náklady spojené s obhajobou v trestním řízení.

65. Soud uvěřil, že žalobce úkorně vnímal, že je vůči jeho osobě vedeno trestní stíhání, že trestní stíhání mělo negativní vliv na psychický stav žalobce. Žalobce své obvinění (následně obžalování) a průběh vyšetřování vnímal citlivě, nechápal, jak může být stíhán za něco, co nebyla jeho chyba, když udělal ze své pozice všechna potřebná opatření vyžadovaná bezpečnostním plánem, přičemž dlouhé roky vystupoval v trestním stíhání z pozice svědka. Najednou se však sám stal obžalovaným. Žalobce to vnímal jako projev nespravedlnosti a selhání systému. Soud nedospěl k závěru o tom, že by orgány činné v trestním řízení ve věci žalobce postupovaly účelově, důkazy opatřené v přípravném řízení odůvodňovaly postavení žalobce před soud, neboť těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem a teprve po jeho provedení mohl soud dospět k závěru, že skutek není trestným činem.

66. Podstatný důvod je i důvod skončení trestního stíhání žalobce. Žalobce byl obvinění zproštěn odvolacím soudem, neboť skutek není trestným činem. Nikoliv tedy z nejsilnějšího zprošťovacího důvodu, a to že se skutek, který byl žalobci kladen za vinu, vůbec nestal. Žalobce se jednání dopustil, avšak toto jednání nenaplňovalo znaky trestní odpovědnosti. V tomto bodě chce však zdejší soud podotknout, že žalobci nelze klást za vinu, že platné předpisy v té době v oblasti bezpečnosti závodů byly nedostatečné. Žalobci nelze klást povinnosti nad rámec právních předpisů, jak uvádí žalovaná. Z dokazování v trestním řízení vyplynulo, že pořadatelé řádné splnili všechny předepsané povinnosti a učinili i několik opatření navíc, prováděli je tedy ve vyšší než zákonem požadované kvalitě. Ke shodnému závěru dospěla i [Anonymizováno]. Dle názoru zdejšího soudu tak nelze hovořit o žádné morální odpovědnosti žalobce, ani o „šlendriánském“ plnění povinností ze strany žalobce. Žalobce svým povinnostem dostál. Dále z dokazování v trestní věci vyplynulo, že na tragické nehodě se podílelo několik příčin s různým významem, hlavní příčinou bylo jednání traťového komisaře [jméno FO] a spoluzavinění poškozených dívek (dále jezdecká chyba, nedostatečné označení trati v daném úseku z důvodu nedostatečných předpisů použitelných v době nehody). Jinými slovy, žalobci nelze v rámci odškodňovacího řízení přičíst vinu za spáchaný čin a smrt čtyř dívek, když za to nebyl odsouzen, jednalo by se o porušení práva na presumpci neviny. Obrana žalované ubírající se tímto směrem se soudu jeví jako absurdní, když žalovaná svá tvrzení staví na přesvědčení, že žalobci, který je zkušeným odborníkem na problematiku bezpečnosti závodů rallye, ničeho nebránilo, aby učinil nad rámec tehdy platných předpisů a zavedené praxe při konání rallye závodů na území ČR další (blíže nespecifikovaná) opatření, jimž by (dle přesvědčení žalované) v kontextu všech ostatních příčin zjištěných trestním soudem zamezil škodlivému následku nehody. V této souvislosti lze poukázat i na zjištění trestního soudu, že poškození dívky byly přítomny školení traťových komisařů, kterého se účastnily spolu s odsouzeným traťovým komisařem [jméno FO], a že bezpečnost na inkriminovaném místě měl zajišťovat obžalovaný [jméno FO] v mezích určených bezpečnostním plánem, což řádně neučinil. Ve věci nelze jednoznačně dojít k závěru, že smrt dívek a poškození zdraví bylo zapříčiněno jednáním nebo nejednáním žalobce. Rozhodující pro toto odškodňovací řízení je, že žalobce byl obžaloby zproštěn (není projednáváno profesní pochybení žalobce, nejedná se o spor poškozené osoby s žalobcem).

67. Co se týká medializace posuzovaného řízení, medializace trestního stíhání, je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu. Orgány činné v trestním řízení se v posuzovaném případě nedopustily neodpovídající medializace případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012). V řízení nebylo prokázáno, že by orgány trestního stíhání excesivně přispěly k medializaci trestního stíhání, nebo že by ony samy zveřejňovaly, nebo daly popud ke zveřejnění, celého jména a fotografie žalobce. Stát tak nelze činit odpovědným za přímou medializaci celé věci, tato však byla vyvolána v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce a prohloubila dopady do osobnostní sféry žalobce, neboť se jednalo pro média o zajímavou kauzu, při níž došlo k tragickému úmrtí několika mladých dívek.

68. Pokud by došlo k poškození zdraví žalobce v důsledku trestního stíhání žalobce, šlo by v souladu s konstantní judikaturou o nárok se samostatným skutkovým základem, který by se neodškodňoval v režimu náhrady nemajetkové újmy dle § 31a OdpŠk. Žalobce v řízení takový samostatný nárok na náhradu škody na zdraví neuplatnil, což potvrdil již při prvním jednání soudu.

69. Soud tak shrnuje, že s ohledem na hrozbu vysokého trestu odnětí svobody, povahu trestného činu a prokázané zásahy do osobnostní sféry žalobce v oblasti dobrého jména, cti a důstojnosti a soukromého života a uzavírá, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční, neboť trestní stíhání mělo vliv na kvalitu života žalobce a nefinanční odškodnění náleží dle názoru soudu každé nezákonně trestně stíhané osobě, tj. i osobě, která žádné zásahy do osobnostní sféry (na rozdíl od žalobce) neprokázala.

70. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 71. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z následujících rozhodnutí. Jedná se o rozhodnutí zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 52/2021, u Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 3/2023, kdy trestní stíhání trvalo přibližně 7 let, bylo vedeno pro trestný čin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 tr. zkn. a přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zkn., hrozil trest odnětí svobody v délce až 3 let, což je nižší trest než u žalobce. Poškozený na rozdíl od žalobce prokázal zásahy do profesního života, byl terčem poznámek kolegů, měl obavy o budoucí výkon povolání. Dále byly prokázány zásahy do rodinného života, zásah do zdraví poškozeného, který trpěl stresem a nejistotou, problémy měl i v sociální sféře. Žil v malé vesnici, kde o jeho trestním stíhání vědělo. Soud přihlédl k tomu, že věc byla medializována, ale na druhou stranu byl poškozený v minulosti již trestán, což je rozdíl oproti žalobci. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučiní 100 000 Kč.

72. Dále soud věc porovnal s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 154/2021 (u Městského soudu v Praze sp. zn. 54 Co 223/2022). Trestní stíhání trvalo 20 měsíců, tedy kratší než u žalobce, bylo vedeno pro trestný čin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 tr. zkn., hrozil stejný trest jako žalobci, tedy až šest let. Byly prokázány zásahy do profesního života, mělo dojít tedy k usmrcení při výkonu povolání poškozeného, zpochybněna pověst a odbornost poškozeného, prokázány zásahy do rodinného života a dále do sféry zdraví, poškozený se léčil, hroutil se, musel vyhledat pomoc a dále byl prokázán zásah do sociálního života, vědělo o trestním stíhání okolí poškozeného a na druhou stranu věc nebyla medializována. Přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč.

73. V neposlední řadě soud provedl srovnání s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 121/2018, kde se jednalo taktéž o trestní stíhání pro trestný čin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 tr. zkn., hrozil trest 1–6 let. Řízení bylo kratší než u žalobce, a to 3 roky a 9 měsíců. V mezidobí bylo na dobu jednoho roku zastaveno, nejdříve teda byla poškozená zproštěna obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. Prokázány byly psychické problémy, což vedlo až k ukončení podnikatelské činnosti poškozené, tím, že pocházela z malé vesnice, o trestním stíhání vědělo okolí, věděli teda všichni sousedé a širší známí. Dále došlo tedy k poškození pověsti, neboť mělo dojít k usmrcení mladého člověka. Přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč.

74. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na finanční zadostiučinění, a to ve výši 110 000 Kč. Žalovaná žalobci neposkytla odškodnění, proto jí soud uložil zaplatit žalobci částku 110 000 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud nárok na zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání jako nedůvodný zamítl (výrok II.).

75. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení soud shledal částečně důvodným.

76. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

77. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

78. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 30. 10. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 8. 2. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 5 let a 3 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Soud se tak neztotožnil s názorem žalované, že řízení bylo přiměřeně dlouhé. Naříkané řízení bylo právně, skutkově i procesně složité, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů byl shledán nehospodárný postup. Zvýšený význam trestního řízení pro žalobce nebyl v této části soudem zohledněn, neboť odškodnění za význam by bylo přiznáno duplicitně. Význam tak byl soudem shledán jako běžný nemodifikující základní částku. S ohledem na uvedené, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složité. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

79. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

80. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 5 let a 3 měsíce, soud vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, když v daném případě nebyly dány důvody pro její zvýšení.

81. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce skutkové, právní i procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil celkem o 25 %. Složitost věci byla dána zejména tím, že soud musel pracovat s vnitrostátními i mezinárodními právními předpisy ohledně závodů rallye. Dále byla složitost věci dána i tím, že v řízení figurovalo 5 obžalovaných. V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování, a to jak listinnými důkazy (soud opakovaně byl nucen žádat o součinnost 3. subjekty, když o rozsáhlosti dokazování vypovídá i obsah spisu), tak svědeckými výslechy (provedeno desítky svědeckých výslechů). Dále byly ve věci zpracovány znalecké posudky jak z oboru zdravotnictví, tak z oboru doprava městská a silniční se specializací na příčiny dopravních nehod. Předmětem zkoumání pak zejména bylo podrobné zkoumání pravidel automobilového sportu [jméno FO]. Předmět odvolacího přezkumu bylo také rozhodnutí o vyloučení soudce, jež se významnou měrou podílelo na délce řízení. Řízení probíhalo na 2 stupních soudní soustavy.

82. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení nepodílel, proto soud základní částku zadostiučinění v tomto směru nijak nemodifikoval.

83. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud shledal, že v řízení se vyskytl od 12. 12. 2019 (konání hlavního líčení) do 31. 5. 2021 (konání dalšího hlavního líčení) průtah v délce téměř 1 roku a 5 měsíců a nečinnost policejního orgánu, který včas nepožádal státního zástupce o prodloužení lhůty na jaře roku 2018, kdy z tohoto důvodu byla stížnost na průtahy jiného obviněného shledána státním zástupcem jako důvodná a byl stanoven dohled. Pokud žalovaná namítala, že rozvolnění bylo způsobeno pandemií covid a na tuto navázanými restriktivními opatřeními vydávanými s cílem omezit šíření daného onemocnění, lze k uvedenému argumentu do určité míry přihlédnout, avšak dle úvahy zdejšího soudu jím nelze omluvit takto dlouhotrvající období nečinnosti, zvlášť s přihlédnutím ke skutečnosti, o jaký typ řízení ve věci šlo a jakým způsobem pandemie probíhala. Jednání měla být nařizována v kratších termínech – např. nařízené jednání bylo odvoláno 16. 3. 2020 bez stanovení nového termínu, k tomu došlo až 3. 6. 2020, ale jednání soud nařídil až na 30. 11. 2020 (následně opět došlo ke zrušení dne 6. 11. 2020 a jednání bylo nařízeno až na 15. 3. 2021, kdy opět došlo ke zrušení dne 3. 3. 2021 a jednání bylo nařízeno na 31. 5. 2021). Dále lze shledat nekoncentrovanost postupu mezi jednáním dne 3. 6. 2021 a 8. 11. 2021. Opakované delší lhůty při nařizování jednání nelze odůvodnit ani příp. omluvou svědka. Se zřetelem na uvedený průtah, který prodloužil délku řízení téměř o čtvrtinu, nelze uvedený postup soudu označit jako hospodárný a koncentrovaný, proto soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %.

84. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních typu trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005)). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Nicméně v tomto případě žalobce je na místě hodnotit význam řízení jako standardní, neboť se žalobce současně domáhal zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2800/2009). Soud proto výši zadostiučinění pro význam nijak neupravoval.

85. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 15 % na výsledných 54 188 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci neposkytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, soud žalobci přiznal nárok v této výši (výrok I.).

86. Nárok na náhradu škody v podobě výdajů na obhajobu soud shledal částečně důvodným.

87. Dle shora citovaného ust. § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk náhrada škody zahrnuje toliko náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu a že náklady zastoupení zahrnují účelně vynaložené náklady na hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejichž výše se určí dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/).

88. Pokud jde o výši odměny obhájce za 1 úkon právní služby žalobce byl stíhána pro spáchání více tr. činů, z nichž nejpřísnějším byl zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 143 odst.1, 2 tr. zákoníku, za jehož spáchání hrozilo uložení trestu až na 6 let. Dle § 10 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu tak činí tarifní hodnota 30 000 Kč a odměna za 1 úkon právní služby 2 300 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu).

89. V řízení bylo prokázáno, že obhájce [Jméno advokáta] vyúčtoval žalobci, resp. [právnická osoba] na nákladech obhajoby částku výrazně převyšující nárok žalobce v žalobě. Žalobce se zavázal tuto částku [právnická osoba] uhradit, čímž má soud za prokázané, že žalobci vznikl závazek k úhradě dluhu a došlo na straně žalobce ke vzniku škody. Ostatně žalovaná vznik škody nesporovala a sama žalobci plnila.

90. Pokud jde o úkony obhajoby, které zůstaly předmětem řízení, bylo jejich provedení předloženými důkazy prokázáno, ale sporná zůstala výše odměny za jejich provedení (případně rozsah úkonu). K jednotlivým úkonům soud uvádí následující: - 10. úkon (v žalobě označeno) – stížnost proti usnesení ze dne 16. 1. 2019 – za podání stížnost náleží obhájci dle judikatury nikoliv odměna v plné výši, nýbrž ve výši úkonu podle advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2007, sp. zn., 7 To 161/2006), jak žalovaná žalobci již poskytla; - 12. úkon - stížnost proti usnesení ze dne 5. 4. 2019 a její odůvodnění ze dne 10. 4. 2019 – za podání stížnost náleží obhájci dle judikatury nikoliv odměna v plné výši, nýbrž ve výši úkonu podle advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2007, sp. zn., 7 To 161/2006), jak žalovaná žalobci již poskytla; - 20. úkon – návrh na doplnění dokazování ze dne 10. 1. 2020 – předmětem podání bylo označení kontaktních údajů na svědky, soud proto tento úkon odškodnil odměnou v poloviční výši dle § 11 odst. 3 AT a § 11 odst. 2 AT shodně jako žalovaná, neboť se nejednalo o podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 AT; - 32. úkon – sepis závěrečné řeči ze dne 30. 3. 2022 – odměna za tento úkon dle judikatury nenáleží (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 Po 59/99); - 37. úkon – účast na veřejném zasedání dne 8. 2. 2023 – soud má za prokázané, že veřejné zasedání proběhlo v čase od 10.03 do 11.51 hod., tudíž jeho délka nepřesáhla 2 hodiny a obhájci náleží odměna za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. AT, což plnila žalovaná. Žalobce za obhajobu tímto obhájcem požadoval 47x odměnu za právní služby, z čehož 43,5x (42 celých úkonů s 3 v poloviční výši) odměnu mu přiznala již žalovaná a v rozsahu a v 3,5x odměny soud neshledal důvodnou žalobu (viz. úkony výše). Stejně soud posoudil náhradu hotových výdajů, ztrátu času cestou a cestovné soud posoudil stejně jako žalovaná. U náhrady za opotřebení vozidla v roce 2022 žalovaná sporovala žalobcem uplatněnou náhradu 4,73 Kč za 1 km jízdy. Soud souhlasí s žalovanou, že náhrada za opotřebení vozidla v tomto roce činila dle vyhlášky (Ministerstva práce a sociálních věcí) č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad 4,7 Kč za 1 km jízdy. O tento rozdíl (0,03 Kč na 1 km jízdy) žalovaná správně přiznala méně, než žalobce žádal. Za obhajobu vykonanou tímto obhájcem tudíž soud nepřiznal nic navíc oproti žalované.

91. Za obhajobu vykonanou [tituly před jménem] [právnická osoba] z celkových 6 požadovaných úkonů zůstala sporná odměna za následující úkony právní služby: - 2. úkon – další porada s klientem dne 31. 10. 2017 - porada se uskutečnila v den převzetí obhajoby je proto součástí úkonu dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, za nějž odměna žalobci přiznána byla; - 3. úkon - stížnost proti usnesení ze dne 6. 11. 2017 – za podání stížnost náleží obhájci dle judikatury nikoliv odměna v plné výši, nýbrž ve výši úkonu podle advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.1.2007, sp. zn., 7 To 161/2006), jak žalovaná žalobci již poskytla.

92. Jelikož žalovaná přiznala žalobci 4,5x odměnu za právní služby a 5 režijních paušálů a ve zbytku soud shledal nárok nedůvodným, soud žalobci ničeho navíc nepřiznal.

93. Náklady žalobce 94. Soud shledal účelnými výdaji žalobce nocležné za přespání v [Anonymizováno] v [adresa], které se nachází 28 km od Okresního soudu v [adresa]. Jelikož se bydliště žalobce nacházelo v [adresa], odkud by žalobce musel absolvovat cestu k hlavním líčením po [Anonymizováno] a jedna cesta jedním směrem čítá 162 km (délka cesty nejméně 2 hodiny dle serveru [Anonymizováno]), soud shledává za účelné, že žalobce přespal poblíž soudu, a to i přesto, že hlavní líčení začínala v 9.00 hod. Hlavní líčení se konala i dva dny po sobě, tudíž absolvovat cestu do svého bydliště a zpět i s ohledem na výši výdajů na cestovní náklady soud nepovažuje za adekvátní a chápe žalobce v tom, že necestoval domů. Celkem soud přiznal žalobci náhradu za nocležné ve dnech 27. 3. 2022 (HL dne 28. 3. 2022), 30. 3. 2022 (HL dne 31. 3. 2022), 30. 5. 2021 (HL dne 31. 5. 2021), 2. 6. 2021 (HL dne 3. 6. 2021), 7. 11. 2021 (HL dne 8. 11. 2021), 8. 12. 2021 (HL dne 9. 12. 2019) a 10. 11. 2019 (HL dne 12. 12. 2019), tj. 7x 1 250 Kč, což odpovídá částce 8 750 Kč, neboť v následujících dnech se konalo hlavní líčení. Soud má tedy prokázaný výdaj žalobce i příčinnou souvislost, neboť nebýt nezákonného rozhodnutí, ke škodě by nedošlo. Nocležné ze dne 9. 12. 2019 soud žalobci nepřiznal, neboť se dne 10. 12. 2019 hlavní líčení nekonalo. Naopak výdaj žalobce na nocležné ze dne 11. na 12. 12. 2019 ve výši 1 250 Kč soud nemá za prokázaný ani po opakovaném poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

95. Náhrada za ztrátu času žalobci nenáleží, neboť tato náhrada náleží při poskytování právních služeb dle § 14 AT, přičemž žalobce cesty vykonával coby soukromá fyzická osoba. Rovněž žalobci nenáleží náhrada za opotřebení vozidla (coby součást cestovného), neboť náhrada se poskytuje při provozování podnikatelské činnosti. Rovněž soud nepřiznal žalobci cestovné (ani ve snížené výši) či jakýkoliv související nárok v souvislosti s poradou s právníky [jméno FO] dne 14. 2. 2018 a projednání nehody před disciplinární komisí, neboť účast na těchto jednáních nesouvisela s trestním stíháním, nejednalo se o úkon ve věci samé. Seznámení se spisem dne 14. 6. 2018 se žalobce prokazatelně neúčastnil, tudíž ani požadované výdaje související s účastí na tomto úkonu soud žalobci nepřiznal. Naopak soud má oproti žalované za účelné cestovní výdaje žalobce ze dne 5. 2. 2022 na místo předchozí havárie vozu, kde žalobce obstaral fotografie místa nehody, které následně předložil k důkazu při hlavním líčení a soud je jako důkaz provedl. Z fotografií je patrno, že jsou pořízeny v zimním období (což odpovídá době jejich pořízení). Cesta představovala 320 km (trasa [adresa]) se sazbou spotřeby za 1 km 1,74 Kč, což odpovídá cestovnému 557 Kč (vozidlo žalobce má spotřebu 4,7 l/100 km, palivo benzín, vyhlášková cena benzínu v roce 2022 činila 30,50 Kč/l).

96. Soud proto shledal žalobu za důvodnou co do částky 173 495 Kč a ve zbytku ji zamítl.

97. Příslušenství 98. Úrok z prodlení z plnění přiznaného soudem je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 15 odst. 1 zákona, podle kterého přizná-li žalovaná náhradu škody, je třeba jí nahradit do 6 měsíců od uplatnění nároku, ode dne následujícího po uplynutí lhůty vzniká žalobci právo na úrok z prodlení. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 27. 7. 2023, šestiměsíční lhůta k plnění uplynula dne 27. 1. 2024, proto se následující den ocitla žalovaná s plněním peněžitého dluhu v prodlení. Žalovaná neplnila, odškodnění bylo žalobci přiznáno soudem. Soud proto ve výroku I. přiznal žalobci právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky přiznané soudem ode dne 28. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.). U částky, do které bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby z důvodu plnění žalované po podání žaloby, soud žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení taktéž ode dne 28. 1. 2024 do 12. 3. 2024, neboť tohoto dne žalovaná přiznanou částku vyplatila (výrok II.). Naopak co se týče příslušenství z celé původně žalované částky od 28. 7. 2023 do 27. 1. 2024 soud žalobu zamítl, neboť teprve dne 28. 1. 2024 se žalovaná dostala do prodlení.

99. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., potažmo dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení částečně úspěšný ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu (216 496,02 Kč) a zcela úspěšný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné tr. stíhání (tarifní hodnota činí 50 000 Kč) a nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení (tarifní hodnota činí 50 000 Kč). Žalovaná byla částečně úspěšná ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby (žalobu v částce 74 459,88 Kč soud zamítl).

100. V daném případě, kdy žalobce uplatnil jednou žalobou tři nároky, to pak znamená, že se za tarifní hodnotu považuje částka 390 955,90 Kč. Při srovnání tarifních hodnot u všech nároků je zřejmé, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 81 % a žalovaná v rozsahu 19 %. Žalobce má proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 % (81 % - 19 %).

101. Žalobci vznikly náklady v celkové výši 87 166,80 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč, 4x odměnou právního zástupce za 4 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 12. 3. 2024, účast na jednání dne 18. 6. 2024) dle § 7 bodu 6 AT z tarifní hodnoty 390 955,90 Kč v celkové výši 39 600 Kč (4x 9 900 Kč), 3x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby (doplnění žaloby ze dne 16. 7. 2024, účast na jednání dne 27. 8. 2024 a 22. 10. 2024) dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu z tarifní hodnoty 183 209,78 Kč (ke dni 7. 5. 2024 bylo řízení pravomocně skončeno do tarifní hodnoty 207 746,02) v celkové výši 25 380 Kč (3x 8 460 Kč); 7x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 7 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 2 100 Kč (7x 300 Kč), DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce ve výši 14 086,80 Kč, přičemž, žalobce má nárok na 62 % z toho, což odpovídá částce 54 044 Kč.

102. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Citovaná rozhodnutí (9)

Tento rozsudek je citován v (1)

Soudy 21 Co 34/2025 - 492 (2025-03-26)