11 C 52/2021-82

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 143 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 994,60 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 84 563 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částek 285 880,73 Kč od 6. 5. 2021 do 10. 9. 2021, 84 563 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 58 437 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 58 437 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 66 492 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 11. 5. 2021, ve znění následného upřesnění, domáhal na žalovaném zaplacení částky 354 312,33 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkových újem způsobených nezákonným trestním stíháním vedeným Okresním soudem v Chebu (dále jen„ OS Cheb“) pod sp. zn. [spisová značka] a jeho nepřiměřenou délkou.

2. Žalobce uvedl, že usnesením [stát. instituce] ze dne 9. 7. 2013 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení si podal žalobce prostřednictvím svého obhájce dne 10. 7. 2013 stížnost, kterou však státní zástupce usnesením ze dne 18. 7. 2013 zamítl. Přípravné řízení trvalo více než rok a dne 13. 11. 2013 byla podána k OS Cheb pro uvedené trestné činy obžaloba. Řízení před soudem trvalo od 14. 11. 2013 do 29. 7. 2020, tedy téměř sedm let. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) ze dne 29. 7. 2020 byl žalobce obžaloby zproštěn.

3. V důsledku takto vedeného nezákonné trestního stíhání vznikly žalobci následující škoda a nemajetkové újmy: A. škoda - náklady obhajoby 4. Žalobce udělil po sdělení obvinění dne 25. 7. 2012 plnou moc advokátovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ten jej obhajoval po celou dobu řízení a po jeho skončení vystavil dne 1. 10. 2020 fakturu za právní služby v celkové výši 114 312,33 Kč vč. DPH, kdy sazba mimosmluvní odměny za obhajobu pro spáchání uvedených trestných činů činila částku 1 500 Kč za jeden úkon právní služby. Částku 114 312,33 Kč žalobce svému obhájci uhradil. B. nemajetková újma - trestní stíhání 5. Trestní řízení bylo vedeno po dobu více než osmi let, přičemž nebylo nijak složité. Od počátku bylo naprosto jednoznačné, že žalobce neporušil svým jednáním žádné povinnosti uložené mu zákonem a ani neopomenul dbát přiměřené opatrnosti. V podstatě bylo sporné pouze to, zda mohl svým stylem jízdy zabránit nehodě či nikoliv. Sám nejvyšší státní zástupce se však již během prvého dovolacího řízení ztotožnil s obhajobou v tom smyslu, že s ohledem na okolnosti případu nelze požadovat na řidiči vozidla s právem přednosti jízdy větší míru opatrnosti než takovou, kterou žalobce při řízení sanitního vozu věnoval. Přesto soudy obou stupňů po zrušujícím verdiktu NSČR žalobce znovu uznaly vinným ze spáchání trestného činu dle podané obžaloby. Tento přístup zcela jednoznačně prodloužil řízení a zejména zvýšil náklady žalobce na obhajobu. Žalobce byl a stále je zaměstnán u původního zaměstnavatele, tedy u [anonymizována dvě slova] [územní celek]. Žalobce byl obviněn z uvedených trestných činů a dokonce mu byl dne 26. 7. 2012 zadržen řidičský průkaz. Řidičský průkaz mu byl vrácen teprve po podání žádosti o vrácení dne 4. 9. 2012, tedy po více jak měsíci a půl. Po celou dobu nemohl žalobce vykonávat svou profesi řidiče sanitního vozu a byl nucen dělat ve svém zaměstnání podřadné práce. Žalobce byl a je bezúhonný, nemá žádný záznam v rejstříku trestů a nikdy nebyl projednáván pro přestupek před příslušným městským úřadem. Žalobce po celou dobu nemařil trestní řízení a ani jej svým zaviněním neprodlužoval. Vždy se k hlavním líčením řádně dostavoval, nebo souhlasil, aby se řízení konalo bez jeho přítomnosti. Pokud hlavní líčení muselo být odročováno, nikdy z důvodů ležících na straně žalobce. Žalobce nevnímá případ jako složitý, a proto nebyl důvod, aby se s ním policejní a justiční orgány nevypořádaly v daleko kratším čase. Žalobce musel po dobu více jak 8 let žít v nervozitě a ve stresu z nejistého výsledku trestního stíhání. Ke sdělení obvinění přitom vůbec nemělo dojít. S ohledem na takto vylíčené skutečnosti požadoval žalobce nahradit nemajetkovou újmu vzniklou mu nezákonným trestním stíháním částkou 100 000 Kč. C. nemajetková újma - délka řízení 6. Délku předmětného trestního řízení považuje žalobce za nepřiměřeně dlouhou. Stran průběhu řízení zrekapituloval, že - dne 25. 7. 2012 se stal skutek, - dne 10. 7. 2013, tj. cca za 12 měsíců bylo sděleno obvinění, - dne 13. 11. 2013, tj. cca za 4 měsíce byla podána obžaloba k soudu, - dne 4. 2. 2016, tj. cca za 28 měsíců bylo poprvé rozhodnuto soudem prvého stupně, - dne 14. 3. 2016, tj. cca za 1,5 měsíce byl doručen rozsudek soudu prvého stupně, - dne 10. 5. 2016, tj. cca za 2 měsíce bylo rozhodnuto soudem druhého stupně bez nařízení jednání, - dne 24. 11. 2016, tj. cca za 6 měsíců bylo znovu rozhodnuto soudem prvého stupně po doplnění dokazování, - dne 4. 1. 2017, tj. cca za 2 měsíce byl doručen rozsudek soudu prvého stupně, - dne 2. 5. 2017, tj. cca za 4 měsíce bylo rozhodnuto soudem druhého stupně o odvolání, - dne 15. 8. 2017, tj. cca za 3 měsíce byl doručen rozsudek soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání, - dne 4. 9. 2017, tj. cca za 0,5 měsíce bylo podáno dovolání č. 1, - dne 14. 3. 2018, tj. cca za 6 měsíců rozhodl NSČR o zrušení rozsudků, - dne 19. 11. 2018, tj. cca za 8 měsíců znovu rozhodl soud prvého stupně, - dne 12. 2. 2019, tj. cca za 3 měsíce zamítl odvolací soud odvolání, - dne 21. 5. 2019, tj. cca za 3 měsíce bylo podáno dovolání č. 2, - dne 29. 7. 2020, tj. cca za 14 měsíců byl vydán zprošťující rozsudek NSČR. Z uvedeného je patrné, že orgány činné v trestním řízení byly značně laxní, rozhodování i zhotovení rozsudků bylo velmi zdlouhavé. Je zcela nepochopitelné, že soudy nezprostily žalobce obžaloby již po prvém vrácení věci od NSČR, když sám nejvyšší státní zástupce takový postup přímo předpokládal ve svém vyjádření ze dne 16. 10. 2017. S odkazem na stanovisko NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010 tak žalobce požadoval nahradit nemajetkovou újmu způsobenu nepřiměřenou délkou řízení částkou 140 000 Kč, když s ohledem na celkovou délku řízení, důvody, proč bylo řízení tak dlouho vedeno, a s přihlédnutím k osobě poškozeného vycházel ze základní částky 20 000 Kč za jeden rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení.

7. Takto formulované nároky žalobce uplatil u žalovaného dne 5. 11. 2020, žalovaný však žádost dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 354 312,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 5. 2021 do zaplacení.

8. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne 5. 11. 2020 uplatnil předmětné nároky na náhradu škody a nemajetkových újem, které mu měly vzniknout v souvislosti s řízením vedeným u OS Cheb pod sp. zn. [spisová značka]. K výzvě žalovaného ze dne 25. 5. 2021 pak žalobce doplnil dne 8. 6. 2021 doklady o úhradě nákladů obhajoby a doklady k vyúčtovanému cestovnému. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 9. 9. 2021, kterým shledal žádost žalobce částečně důvodnou a přiznal žalobci náhradu nákladů obhajoby ve výši 104 317,73 Kč, náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 25 000 Kč a náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení ve výši 72 000 Kč. K věci samé žalovaný po podrobné rekapitulaci předmětného trestního řízení, ve které oproti žalobci poukázal též na skutečnost, že řízení bylo vedeno proti dvěma obviněným, přičemž stran druhého obviněného bylo též soudy samostatně rozhodováno (nad rámec rozhodnutí uvedených žalobcem), uvedl k jednotlivým nárokům: A. škoda - náklady obhajoby 9. Po provedeném šetření a nahlédnutí do trestního spisu bylo žalovaným ověřeno, že žalobcem účtované úkony jsou co do druhu v souladu s jeho obsahem s následujícími výjimkami: - neuznán úkon dostavení se k hlavnímu líčení dne 3. 2. 2014 – líčení se nekonalo, bylo odročeno; uznáno jako náhrada za promeškaný čas za účast na jednání, které bylo odročeno bez projednání ve výši půl úkonu, tj. 750 Kč (§ 14 odst. 2 advokátního tarifu) - neuznány úkony telefonické jednání s policií – nejedná se o úkony ve smyslu advokátního tarifu - neuznány úkony nahlédnutí do trestního spisu dne 18. 5. 2015 a dne 6. 1. 2017 – není zřejmé, že by se jednalo o účelně vynaložené náklady, navíc ohledně nahlédnutí ze dne 18. 5. 2015 nedohledán žádný záznam v trestním spisu.

10. Žalovaná tak shledal důvodnou náhradu nákladů obhajoby (včetně cestovného) pouze do výše 104 317,73 Kč. B. nemajetková újma - trestní stíhání 11. Trestní stíhání žalobce trvalo 7 let s hrozbou trestní sazby až 3 roky odnětí svobody nebo zákazu činnosti. Během řízení byl žalobce pravomocně odsouzen, nicméně k podmíněnému trestu odnětí svobody. Zákaz činnosti nebyl žalobci uložen. Věc nebyla medializována. Žalobce vůbec netvrdí a nespecifikuje zásahy do psychické a osobní sféry, ani zásahy do rodinného nebo profesního života. Žalobce pouze tvrdí, že musel po dobu osmi let žít v nervozitě a ve stresu z nejistého výsledku trestního stíhání. Nelze také pominout, že žalobce má jeden záznam v rejstříku trestů, čili jistou zaviněnou zkušenost s trestním řízením z minulosti má. Vzhledem k uvedeným okolnostem a průběhu trestního stíhání, právní kvalifikaci a hrozící sazbě, a zároveň s přihlédnutím k tomu, že žalobcova tvrzení ohledně vzniku nemajetkové újmy jsou zcela strohá, respektive téměř absentují, se přiznání peněžité částky ve výši 25 000 Kč jeví jako dostatečné. Zároveň žalovaný vyslovil žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Vzhledem k okolnostem případu má žalovaný za to, že omluva a přiznaná částka je dostatečným zadostiučiněním. C. nemajetková újma - délka řízení 12. Celková délka trestního stíhání žalobce činila 7 let. V předmětné věci rozhodoval v meritu soud prvého stupně čtyřikrát, soud druhého stupně čtyřikrát a NSČR třikrát. V řízení nebyly průtahy, mimo prodlevu několika měsíců s vyhotovením revizního znaleckého posudku, nicméně došlo k tzv. ping-pongu soudů, když první rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost a dvakrát bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu ze strany NSČR. Věc nebyla jednoduchá, lze konstatovat určitou skutkovou složitost. Byl vypracován revizní znalecký posudek znaleckým ústavem k průběhu dopravní nehody, pohybu jejich účastníků a rychlosti vozidel. Na hlavních líčeních bylo opakovaně vyslýcháno více svědků. Soudy se opakovaně neshodly na tom, zda se žalobce dopustil nedbalostního jednání, zda zachoval objektivní a subjektivní míru opatrnosti s ohledem na dopravní situaci. Význam řízení pro žalobce je hodnocen jako vyšší, neboť dle konstantní judikatury trestní řízení patří mezi prioritní řízení. Celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, výše náhrady nemajetkové újmy za délku trestního řízení, kterou žalobce požaduje, však není přiměřená.

13. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu, žalovaný dospěl k závěru, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 72 000 Kč. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěl žalovaný nejprve k základní částce 90 000 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 7 500 Kč). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na uvedenou složitost projednávané věci o 20 %. K vyššímu významu trestního řízení pro žalobce nebylo při kalkulaci přihlédnuto, neboť žalobci bylo samostatně přiznáno zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání.

14. V podáních došlých soudu ve dnech 23. 9. 2021 a 11. 1. 2022 žalobce potvrdil, že mu byly dne 10. 9. 2021 žalovaným uhrazeny uvedené částky, tj. celkem částka 201 317,73 Kč a vzal svou žalobu částečně zpět stran celého požadavku na náhradu nákladů obhajoby, částky 25 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním a částky 72 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Řízení bylo v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením ze dne 17. 2. 2022, č. j. [číslo jednací].

15. Při ústním jednání konaném dne 11. 5. 2022 pak vzal žalobce svou žalobu částečně zpět též v rozsahu požadavku na zaplacení úroků z prodlení z částky 9 994,60 Kč, tj. částky požadované původně na náhradě nákladů obhajoby, do které byla žaloba vzata zpět bez úhrady žalovaného.

16. K nemajetkové újmě způsobené trestním stíháním pak žalobce doplnil, že mu opakovanými nezákonnými rozhodnutími byla způsobena nemajetková újma, když tato rozhodnutí přímo ovlivňovala jeho duševní rovnováhu. Žalobce byl po nehodě značně frustrován, žil v nejistotě ze ztráty řidičského průkazu a tím i zaměstnání. Skutečnost, že by byl propuštěn z pracovního poměru, je dána tím, že pracoval jako profesionální řidič sanitního vozu a v případě zákazu činnosti, který mu byl prvoinstančním soudem skutečně vysloven, by přišel o zaměstnání. Kauza byla značně medializována. Žalobce bydlí na malé vesnici ve [obec] [anonymizováno] [obec], kde žije trvale cca 60 obyvatel a každý ze sousedů si na něj ukazoval, jako na toho, kdo zabil nevinnou chodkyni. V samotném [obec] pak nejsou žádné pracovní příležitosti a žalobce je nucen do zaměstnání dojíždět autem. Značné trauma prožíval žalobce i v zaměstnání, kdy mu nadřízeným bylo opakovaně sdělováno, že v případě ztráty řidičského průkazu bude propuštěn, neboť pro něho nebylo v záchranném týmu jiné místo. To bylo také důvodem, proč si byl nucen žalobce doplnit vzdělání a dostudoval vysokou zdravotnickou školu a získal titul bakalář. Nehoda, následné vyšetřování a soudní procesy a psychický stav žalobce byly také důvodem manželské krize, kdy manželka žalobce zvažovala rozvod manželství a odchod ze společné domácnosti. Intenzita nemajetkové újmy byla o to vyšší, že nezákonné rozhodnutí nebylo jedno, ale jednalo se o několik na sebe navazujících nezákonných rozhodnutí, kdy se jednalo o sdělení obvinění, obžalobu, prvé rozhodnutí OS Cheb z roku 2016, druhé odsuzující rozhodnutí OS Cheb z roku 2017, pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (dále jen„ KS Plzeň“), které bylo zrušeno usnesením NSČR, třetí odsuzující rozhodnutí OS Cheb a pravomocné rozhodnutí KS Plzeň, kdy tato rozhodnutí šla proti zrušujícímu rozhodnutí NSČR. Tolik zásahů a tolik nezákonných rozhodnutí během osmi let představovalo velmi intenzivní zásah do života žalobce a částka požadovaná žalobcem za takový zásah ve výši 100 000 Kč, tedy ve výši tří průměrných měsíčních mezd v České republice, je naprosto střízlivým požadavkem.

17. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

18. Dne 25. 7. 2012 byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se mohl dopustit žalobce v souvislosti s dopravní nehodou, ke které došlo v [obec] dne 25. 7. 2012 a při které byly zraněny dvě osoby. Dne 26. 7. 2012 oznámil policejní orgán [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno] [obec]“) zadržení řidičského průkazu žalobci dne 25. 7. 2012 v souvislosti s předmětnou nehodou, a to postupem dle §118b odst. 1 s odkazem na § 118a odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), a zadržený řidičský průkaz téhož dne též předal [anonymizováno] [obec]. Státní zástupce vyslovil dne 27. 7. 2012 souhlas s tím, aby [anonymizováno] [obec] zahájil řízení o zadržení řidičského průkazu žalobce. [anonymizováno] [obec] rozhodnutím ze dne 4. 9. 2012, které téhož dne nabylo právní moci, rozhodl, že se žalobci řidičský průkaz nezadržuje. [anonymizováno] [obec] vyšel z vyjádření policejního orgánu, dle kterého byli ve věci vyslechnuti svědci, jsou zpracovávány znalecké posudky a nelze prozatím činit závěry o zavinění dopravní nehody. V opisu údajů z evidence rejstříku trestů ze dne 12. 6. 2013 měl žalobce jeden záznam - odsouzení ze dne 19. 4. 2004 pro trestný čin zvýhodňování věřitele dle § 256a odst. 1 tr. zákona s uložením trestu odnětí svobody ve výměře 3 měsíce s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Žalobce se osvědčil dne 10. 5. 2007. Tento jediný záznam (vyjma záznamů o odsouzení v posuzovaném řízení – viz dále) pak měl žalobce ve všech dalších opisech z evidence rejstříku trestů vyžádaných v průběhu řízení. Usnesením ze dne 9. 7. 2013, doručeným žalobci dne 11. 7. 2013, bylo v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou zahájeno trestní stíhání žalobce a [příjmení] [příjmení] jako obviněných ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Žalobce byl dopravní nehody účasten jako řidič vozidla Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) a trestné činy měl spáchat tím, že přes užití zvláštního světelného a zvukového výstražného znamení nedbal potřebné opatrnosti při vjezdu do křižovatky, kterou chtěl projet na signál s červeným světlem„ Stůj“, a srazil se s vozidlem řízeným [příjmení] [příjmení], který zase nedbal zvukového výstražného znamení sanitky a neumožnil bezpečný a plynulý průjezd vozidlu s právem přednostní jízdy řízenému žalobcem. V důsledku srážek a odražení vozidel došlo ke sražení cyklistky, která utrpěným poraněním podlehla, a zranění chodkyně, které byla způsobena těžká újma na zdraví. Dne 11. 7. 2013 podal žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, stížnost byla dne 15. 7. 2013 předložena k rozhodnutí státnímu zástupci, který ji usnesením ze dne 18. 7. 2013 jako nedůvodnou zamítl. Dne 24. 7. 2013 podal stížnost též [příjmení] [příjmení], stížnost byla dne 29. 7. 2013 předložena k rozhodnutí státnímu zástupci, který ji usnesením ze dne 29. 8. 2013 jako nedůvodnou zamítl. Dne 15. 8. 2013 byli žalobce a [příjmení] [příjmení] vyslechnuti jako obvinění. Dne 23. 8. 2013 žádal policejní orgán [stát. instituce], [anonymizováno] [obec] o provedení výslechu svědka [příjmení]. [příjmení] a [anonymizováno] [obec] o provedení výslechu svědka [příjmení]. [anonymizováno]. Dne 17. 9. 2013 vyrozumíval policejní orgán státního zástupce o potřebě provedení dalších výslechů (z části prostřednictvím dožádání) s tím, že předpokládaná doba ukončení vyšetřování je do 31. 10. 2013. Dne 27. 9. 2013 bylo policejnímu orgánu vráceno dožádání - výslech svědka [příjmení]. [anonymizováno] bez vyřízení, když tento se v místě trvalého bydliště nezdržuje a jiné místo pobytu se nepodařilo zjistit. Dne 3. 10. 2013 došlo policejnímu orgánu vyřízení dožádání - výslech svědka [příjmení]. [příjmení], který byl vyslechnut dne 17. 9. 2013. Dne 15. 10. 2013 byl vyslechnut svědek [příjmení] [příjmení], dne 16. 10. 2013 byly vyslechnuty svědkyně [příjmení]. [příjmení] a [příjmení] [příjmení]. Dne 21. 10. 2013 navrhoval žalobce doplnit dokazování o dodatek v řízení zpracovaného znaleckého posudku, který by zohlednil skutečnosti vyplynulé z výpovědí svědků, návrh byl policejním orgánem dne 25. 10. 2013 odmítnut jako nadbytečný. K žádosti policejního orgánu ze dne 25. 10. 2013 sdělila [anonymizována dvě slova] dne 30. 10. 2013, jakým způsobem je upraveno používání zvláštního světelného a zvukového výstražného znamení u vozidel s právem přednostní jízdy. Dne 30. 10. 2013 byl telefonicky vytěžen další potenciální svědek [příjmení]. [anonymizováno]. Dne 30. 10. 2013 prostudovali obvinění a poškození spis před skončením vyšetřování, návrhy na doplnění vyšetřování nebyly vzneseny. Vyšetřování bylo ukončeno dne 30. 10. 2013 s návrhem na podání obžaloby na oba obviněné pro skutek se shora uvedenou právní kvalifikací, spis došel státnímu zástupci dne 1. 11. 2013, obžaloba na oba obviněné byla k OS Cheb podána dne 15. 11. 2013. Dne 22. 11. 2013 bylo nařízeno hlavní líčení na den 3. 2. 2014. Obžalovaní byli v předvolání poučeni, že žalovaný skutek může být kvalifikován jako přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Dne 16. 12. 2013 došly soudu od státního zástupce dodatečně zajištěné materiály (úřední záznam o vysvětlení podaném [anonymizována dvě slova] dne 27. 11. 2013, rozhodnutí [anonymizováno] [obec] o nezadržení řidičského průkazu žalobce). Dne 20. 1. 2014 došly soudu od státního zástupce dodatečně zajištěné materiály (identifikace firmy ([anonymizováno] [právnická osoba]), která v den nehody prováděla stavební práce na chodníku v ulici, ze které do křižovatky vjelo vozidlo řízené [příjmení] [příjmení], a vyjádření této firmy stran druhu prováděných prací). Dne 20. 1. 2014 došly soudu od státního zástupce dodatečně zajištěné materiály (záznam o vytěžení pracovníka [anonymizováno] [právnická osoba] [jméno]) a návrh na výslech tohoto pracovníka jako svědka. Hlavní líčení konané dne 3. 2. 2014 bylo bez projednání věci odročeno na den 31. 3. 2014, když se z důvodu nemoci dítěte nedostavila jedna z přísedících a z důvodu hospitalizace se omluvil též jeden ze svědků. Dne 7. 2. 2014 vyžádal soud dodatečné informace od [anonymizována dvě slova] (stran jízdy vozidla řízeného žalobcem), [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (stran zdravotního stavu žalobcem převáženého pacienta), žádané údaje mu došly ve dnech 14. 2., 18. 2. a 21. 2. 2014. Dne 3. 3. 2014 požádala poškozená [příjmení]. [příjmení] (zraněná chodkyně) o ustanovení bezplatného právního zástupce, dne 10. 3. 2014 byla vyzvána k doložení poměrů, dne 20. 3. 2014 udělila plnou moc právnímu zástupci a usnesením ze dne 8. 4. 2014 bylo rozhodnuto, že poškozená nemá nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně, neboť neosvědčila nedostatek prostředků. Dne 28. 3. 2014 došla soudu uplatnění nároků na náhradu nemajetkových újem pozůstalých zemřelé cyklistky ve výši 4x 240 000 Kč a na náhradu nákladů pohřbu ve výši 13 987 Kč. Při hlavním líčení konaném dne 31. 3. 2014 byli vyslechnuti oba obžalovaní (žalobce odmítl vypovídat) a svědci [příjmení]. [příjmení], [příjmení] [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] a poškozená [příjmení]. [příjmení]. Žalobce zopakoval svůj návrh na doplnění dokazování dodatkem znaleckého posudku vznesený již v přípravném řízení. Hlavní líčení bylo za účelem předvolání znalce [příjmení] [příjmení] a svědka [příjmení] [jméno] odročeno na den 26. 5. 2014. K návrhu [příjmení] [příjmení] ze dne 8. 4. 2014 učinil soud dne 15. 4. 2014 dotaz na [právnická osoba] s.r.o., která měla v místě nehody též provádět stavební práce, vyjádření došlo dne 24. 4. 2014. Při hlavním líčení konaném dne 29. 5. 2014, kterého se žalobce osobně účastnil, byli vyslechnuti svědek [příjmení] [jméno] a znalec [příjmení] [příjmení] a hlavní líčení bylo za účelem předvolání pracovníka [právnická osoba] s.r.o. odročeno na den 28. 7. 2014, na dřívější termín nemohlo být hlavní líčení odročeno z důvodu čerpání dovolené obhájcem žalobce a předsedkyní senátu. Dne 6. 6. 2014 byly od [právnická osoba] [anonymizováno] vyžádány doplňující informace stran strojů použitých při jejich pracích, vyjádření došlo soudu dne 18. 6. 2014. K návrhu státního zástupce byl k odročenému hlavnímu líčení předvolán jako svědek policista, který měl vypovídat stran hlukových poměrů při provedeném vyšetřovacím pokusu. Při hlavním líčení konaném dne 28. 7. 2014, kterého se žalobce osobně účastnil, byli vyslechnuti svědci [příjmení] [jméno] a [anonymizováno]. [jméno] a hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování ústavního znaleckého posudku. Opatřením ze dne 25. 8. 2014 byl přibrán znalecký ústav [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova], [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], který měl zpracovat revizní znalecký posudek k posudku [anonymizováno] [příjmení] ve lhůtě 6 měsíců. Znalecký ústav vyrozuměl soud dne 17. 9. 2014, že s ohledem na vytíženost velkým množstvím žádostí o zpracování revizních posudků nemůže zaručit dodržení stanoveného termínu a předpokládá možné zpoždění o cca 2 měsíce. K dotazu soudu ze dne 28. 4. 2015 se znalecký ústav dne 29. 4. 2015 omluvil za zpoždění způsobené časovou náročností přechozích revizních posudků a sdělil, že předpokládá zaslání požadovaného posudku v půli června. Revizní znalecký posudek byl soudu předložen dne 23. 7. 2015. Dne 28. 7. 2015 bylo nařízeno hlavní líčení na den 3. 9. 2015, k žádosti znaleckého ústavu odůvodněné jinou již plánovanou činností (výuka studentů), jejíž termín nelze změnit, bylo hlavní líčení přeodročeno na den 21. 9. 2015, toto hlavní líčení pak bylo zrušeno z důvodu nemoci předsedkyně senátu. Dne 2. 12. 2015 bylo nařízeno hlavní líčení na den 4. 2. 2016. Při hlavním líčení konaném dne 4. 2. 2016, kterého se žalobce osobně účastnil, byl vyslechnut zástupce znaleckého ústavu, bylo provedeno větší množství listinných důkazů a po přednesu závěrečných řečí byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel s právem přednostní jízdy v trvání 18 měsíců. Dále bylo žalobci uloženo zaplatit dvěma poškozeným na náhradě škody částky 240 000 Kč a 253 987 Kč, další dva poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. [příjmení] [příjmení] byl rozsudkem zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu. Ihned po vyhlášení rozsudku podali odvolání žalobce a rovněž státní zástupce v neprospěch [příjmení] [příjmení]. Z důvodu složitosti a obsáhlosti věci a vyhotovování rozsudků v dalších věcech byla dne 18. 2. 2016 prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 10. 3. 2016, písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 9. 3. 2016. Dne 17. 3. 2016 došlo soudu odůvodnění odvolání státního zástupce, dne 22. 3. 2016 odůvodnění odvolání žalobce. Spis byl dne 1. 4. 2016 předložen KS Plzeň, který dne 6. 4. 2016 nařídil veřejné zasedání na den 10. 5. 2016. Při veřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2016, kterého se žalobce osobně účastnil, bylo po projednání odvolání vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek OS Cheb v celém rozsahu zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Ve vztahu k žalobci se odvolací soud ztotožnil s konstatováním viny, vyčetl však soudu prvého stupně, že v rozsudku nijak neodůvodnil naplnění kvalifikovaných skutkových podstat předmětných trestných činů. Za zcela nesprávné pak označil ve vztahu k žalobci výroky o náhradě škody, když žalobce řídil vozidlo v zaměstnaneckém poměru a poškození, kteří neměli být s nároky na náhradu škody vůbec připuštěni, se mohou náhrady domáhat jen vůči jeho zaměstnavateli. Ve vztahu k [příjmení] [příjmení] pak odvolací soud uložil částečně zopakovat a doplnit dokazování ve vztahu ke zjištění, zda a kdy mohl slyšet výstražné zvukové znamení z vozidla žalobce. Spis byl vrácen OS Cheb dne 27. 5. 2016 a dne 3. 6. 2016 bylo nařízeno hlavní líčení na den 22. 8. 2016. Současně byly vyžádány doplňující informace od [právnická osoba] [právnická osoba] a [právnická osoba] a od [územní celek] stran prováděných stavebních prací a osob na těchto pracích se podílejících. Zprávy došly soudu ve dnech 22. 6., 28. 6. a 30. 6. 2016. Při hlavním líčení konaném dne 22. 8. 2016 byli vyslechnuti svědci [příjmení]. [příjmení], [anonymizováno] [jméno], [anonymizováno]. [jméno], [příjmení] [jméno] a krátce žalobce, byly provedeny listinné důkazy a hlavní líčení bylo za účelem předvolání svědků [příjmení]. [příjmení] a [anonymizováno]. [ulice] a vyžádání informací o výjezdu dalších sanitek odročeno na den 6. 10. 2016. Dne 24. 8. 2016 byly učiněny doplňující dotazy na [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], zprávy došly soudu ve dnech 8., 12. a 19. 9. 2016. Při hlavním líčení konaném dne 6. 10. 2016, kterého se žalobce osobně účastnil, byli vyslechnuti svědci [příjmení]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] a hlavní líčení bylo za účelem předvolání svědka [příjmení] [příjmení], který se ze zdravotních důvodů omluvil, odročeno na den 24. 11. 2016. Dne 19. 10. 2016 byly učiněny doplňující dotazy na dva provozovatele sanitek stran jízdy jejich vozů v předmětný den, zprávy došly soudu dne 1. 11. 2016. Při hlavním líčení konaném dne 24. 11. 2016, kterého se žalobce osobně účastnil, byl vyslechnut svědek [příjmení] [příjmení], byly provedeny listinné důkazy a po přednesu závěrečných řečí byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Trest zákazu činnosti již nebyl ukládán, všichni poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. [příjmení] [příjmení] byl rozsudkem zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu. Ihned po vyhlášení rozsudku podali odvolání žalobce a rovněž státní zástupce v neprospěch [příjmení] [příjmení]. Z důvodu složitosti a obsáhlosti věci a vyhotovování rozsudků v dalších věcech byla dne 25. 11. 2016 prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 6. 1. 2017, písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 3. 1. 2017. Dne 9. 1. 2017 došlo soudu odůvodnění odvolání státního zástupce, dne 10. 1. 2017 odůvodnění odvolání žalobce a spis byl dne 22. 2. 2017 předložen KS Plzeň, který dne 24. 2. 2017 nařídil veřejné zasedání na den 11. 4. 2017. K žádosti obhájce žalobce odůvodněné plánovanou dovolenou pak bylo veřejné zasedání odročeno na den 2. 5. 2017. Při veřejném zasedání konaném dne 2. 5. 2017, kterého se žalobce osobně účastnil, byla odvolání projednána a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen, a bylo znovu rozhodnuto tak, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Trest zákazu činnosti nebyl ukládán, všichni poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Stran [příjmení] [příjmení] byla věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Ve vztahu k [příjmení] [příjmení] odvolací soud vyčetl soudu prvého stupně částečnou nepřezkoumatelnost rozsudku, nedůsledné a nepřesné hodnocení provedených důkazů, zejména svědeckých výpovědí a nesprávné právní hodnocení jednání [příjmení] [příjmení], který měl před vjezdem do křižovatky, kde došlo ke střetu, objíždět přes plnou čáru jiné vozidlo stojící v pruhu před ním na hranici křižovatky. Spis byl vrácen OS Cheb dne 19. 5. 2017. Dne 2. 8. 2017 bylo nařízeno hlavní líčení na den 31. 8. 2017. Dne 9. 8. 2017 byla provedena porozsudková agenda, v rámci které bylo mj. rejstříku trestů oznámeno pravomocné odsouzení žalobce ke dni 2. 5. 2017 s koncem zkušební doby dne 2. 5. 2018. Při hlavním líčení konaném dne 31. 8. 2017 bylo pokračováno v projednávání věci [příjmení] [příjmení], dokazování nebylo doplňováno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl [příjmení] [příjmení] uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Všichni poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. [příjmení] [příjmení] podal ihned po vyhlášení rozsudku odvolání. Dne 6. 9. 2017 došlo soudu elektronicky dovolání žalobce proti rozsudku KS Plzeň, k výzvě soudu ze dne 8. 9. 2017 bylo dne 13. 9. 2017 doplněno listinným originálem. Z důvodu složitosti a obsáhlosti věci a vyhotovování rozsudků ve starších věcech a služby předsedkyně senátu byla dne 14. 9. 2017 prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 11. 10. 2017, písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 25. 9. 2017. Téhož dne bylo dovolání žalobce zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství (dále jen„ NSZ“) k vyjádření. Dne 3. 10. 2017 došlo soudu odvolání státního zástupce v neprospěch [příjmení] [příjmení], dne 11. 10. 2017 došlo odůvodnění odvolání [příjmení] [příjmení] a spis byl dne 20. 10. 2017 předložen KS Plzeň, který dne 25. 10. 2017 nařídil veřejné zasedání na den 21. 11. 2017. V mezidobí dne 18. 10. 2017 došlo OS Cheb vyjádření NSZ k dovolání žalobce, ve kterém NSZ s ohledem zejména na absenci zavinění na straně žalobce navrhovalo rozsudek KS Plzeň zrušit a věc mu vrátit k novému projednání a rozhodnutí. Při veřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2017 byla odvolání projednána, bylo částečně zopakováno dokazování a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek k odvolání státního zástupce zrušen a znovu bylo rozhodnuto tak, že [příjmení] [příjmení] byl uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Všichni poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání [příjmení] [příjmení] bylo zamítnuto. Spis byl vrácen OS Cheb dne 11. 12. 2017. Dne 12. 12. 2017 byla provedena porozsudková agenda ve vztahu k [příjmení] [příjmení]. Dne 15. 1. 2018 byl spis předložen NSČR. Dne 9. 2. 2018 došlo OS Cheb dovolání [příjmení] [příjmení], které bylo dne 13. 2. 208 zasláno NSZ k vyjádření, vyjádření došlo soudu dne 6. 3. 2018 NSČR usnesením, vyhlášeným v neveřejném zasedání konaném dne 14. 3. 2018, zrušil rozsudky KS Plzeň a OS Cheb týkající se žalobce a přikázal OS Cheb, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. NSČR konstatoval, že existují pochybnosti o nedbalostním zavinění žalobce, když soudy obou stupňů zavinění neposoudily s ohledem na všechny zjištěné okolnosti a nedostatečně přihlédly k jednání [příjmení] [příjmení], pro které byl pravomocně odsouzen. Spis byl vrácen OS Cheb dne 18. 4. 2018, usnesení NSČR bylo dne 23. 4. 2018 vypraveno a dne 24. 4. 2018 byl rejstřík trestů vyrozuměn o zrušení odsouzení žalobce. Dne 2. 5. 2018 byl spis předložen NSČR k rozhodnutí o dovolání [příjmení] [příjmení]. NSČR dovolání usnesením, vyhlášeným v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2018, odmítl. Spis byl vrácen OS Cheb dne 2. 7. 2018 a usnesení NSČR bylo dne 18. 7. 2018 vypraveno. Dne 28. 8. 2018 bylo nařízeno hlavní líčení na den 19. 11. 2018. Při hlavním líčení konaném dne 19. 11. 2018, kterého se žalobce osobně účastnil, nebylo dokazování doplňováno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Všichni poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce ihned po vyhlášení rozsudku podal odvolání. Z důvodu složitosti a obsáhlosti věci a vyhotovování rozsudků ve starších a vazebních věcech byla dne 3. 12. 2018 prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 4. 1. 2019, písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 19. 12. 2018. Dne 20. 12. 2018 došlo soudu odůvodnění odvolání žalobce. Písemné vyhotovení rozsudku se nedařilo doručit žalobci a jedné z poškozených, doručeno bylo prostřednictvím policie ve dnech 11. 1. a 19. 1. 2019. Dne 25. 1. 2019 byl spis předložen KS Plzeň, který dne 28. 1. 2019 nařídil veřejné zasedání na den 12. 2. 2019. Při veřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2019, kterého se žalobce osobně účastnil, bylo odvolání projednáno a bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání zamítnuto. Spis byl vrácen OS Cheb dne 27. 2. 2019. Usnesením ze dne 12. 3. 2019 bylo rozhodnuto o započtení zkušební doby vykonané žalobcem na podkladě prvého odsouzení v době od 2. 5. 2017 do 14. 3. 2018 do zkušební doby druhého podmíněného odsouzení. Téhož dne byla provedena porozsudková agenda, v rámci které byl mj. rejstřík trestů vyrozuměn o pravomocném odsouzení žalobce ke dni 12. 2. 2019 s koncem zkušební doby ke dni 30. 3. 2019. Dne 22. 5. 2019 došlo soudu dovolání žalobce. Dovolání bylo dne 26. 7. 2019 zasláno k vyjádření NSZ, které se ve vyjádření ze dne 8. 8. 2019 s dovoláním plně ztotožnilo, žalobce si nedbale nepočínal a soudy odmítly respektovat závazný právní názor NSČR, a to poměrně hrubým, explicitním způsobem, který hraničí se zlehčováním autority NSČR. NSZ tak opět navrhoval napadený rozsudek KS Plzeň zrušit a přikázat mu věc k novému projednání a rozhodnutí. Spis byl dne 12. 8. 2019 předložen NSČR, který 13. 5. 2020 nařídil veřejné zasedání na den 17. 6. 2020, žalobce i státní zástupce souhlasili se čtením svědeckých výpovědí. K žádosti obhájce žalobce odůvodněné kolizí s dříve nařízeným jednáním a nemožností zajištění substituce bylo veřejné zasedání dne 2. 6. 2020 zrušeno a dne 17. 6. 2020 znovu nařízeno na den 29. 7. 2020. Při veřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020, ze kterého se žalobce omluvil a souhlasil, aby proběhlo v jeho nepřítomnosti, bylo dovolání projednáno, bylo částečně zopakováno dokazování a byl vyhlášen rozsudek, kterým byly rozsudky KS Plzeň a OS Cheb zrušeny a bylo znovu rozhodnuto tak, že žalobce byl zproštěn obžaloby dle 226 písm. b) tr. řádu, neboť žalovaný skutek není trestným činem. Poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. NSČR vyčetl zejména odvolacímu soudu nerespektování závazného právního názoru vyjádřeného v předchozím kasačním rozhodnutí, což je závažné porušení soudcovské disciplíny, které vedlo k nedodržení pravidel spravedlivého procesu. K posouzení věci samé pak NSČR konstatoval, že žalobce dodržel zákonem požadovanou potřebnou opatrnost, a na jeho straně tak absentuje zavinění. Podstatnou konkrétní a jedinou okolností, která vedla ke vzniklému následku, bylo zavinění [příjmení] [příjmení]. Spis byl vrácen OS Cheb dne 26. 8. 2020. Rozsudek NSČR byl dne 4. 9. 2020 vypraven a téhož dne byl rejstřík trestů vyrozuměn o zrušení odsouzení žalobce a záznam byl z evidence rejstříku trestů odstraněn (zjištěno ze spisu OS Cheb sp. zn. [spisová značka]).

19. Přípisem ze dne 29. 8. 2012 žádal žalobce [příjmení] [jméno] o vrácení zadrženého řidičského průkazu. Zdůrazňoval, že je zaměstnán jako řidič rychlé záchranné pomoci u [anonymizována dvě slova] a řidičský průkaz potřebuje k výkonu svého povolání. Bezdůvodným zadržováním řidičského průkazu mu jednak hrozí ztráta zaměstnání, jednak vznik škody, kdy je nucen využívat k dopravě z místa svého bydliště služeb taxislužby. O nezadržení řidičského průkazu bylo rozhodnuto shora odkazovaným rozhodnutím [anonymizováno] [obec] ze dne 4. 9. 2012, žalobce téhož dne řidičský průkaz převzal (zjištěno ze žádosti o vrácení řidičského průkazu, rozhodnutí [anonymizováno] [obec] s potvrzením o převzetí řidičského průkazu).

20. Na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 1. 2010 pracoval žalobce od 1. 2. 2010 u [anonymizována dvě slova] jako řidič sanitního vozu. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 25. 2. 2020 byla s účinností od 1. 3. 2020 sjednána změna pracovní pozice žalobce na zdravotnického záchranáře (zjištěno z pracovní smlouvy, dohody o změně pracovní smlouvy).

21. Pokud by žalobci byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel, byla by mu v letech 2012 až 2015 dána výpověď z pracovního poměru pro překážku v práci na straně zaměstnance, neboť byl u [anonymizována dvě slova] zaměstnán jako řidič sanitního vozu a na jinou pracovní pozici by jej v té době nešlo převést (zjištěno z přípisu ředitele [anonymizována dvě slova]).

22. Sever [webová adresa] informoval dne 25. 7. 2012 o předmětné dopravní nehodě, při které došlo ke zranění cyklistky a chodkyně. Dle citovaného vyjádření policejní mluvčí nehodu způsobil řidič dodávky, který nedal přednost sanitce se zapnutými majáky. Po návratu na základnu řidič sanitního vozu v důsledku stresu zkolaboval (zjištěno z článku„ [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]“).

23. Server idnes.cz informoval dne 26. 8. 2020 o tom, že NSČR definitivně zprostil obžaloby řidiče sanitky původně potrestaného za tragickou nehodu v [obec]. Článek stručně zrekapituloval průběh předmětného trestního řízení s tím, že řidič dodávky byl již pravomocně odsouzen za nerespektování několika povinností vyplývajících z pravidel silničního provozu, zejména to, že nerespektoval právo přednosti v jízdě sanitky. Stran řidiče sanitky bylo konstatováno, že NSČR původní odsuzující rozsudek zrušil, když nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že řidič sanitky nepřizpůsobil jízdu rozhledovým poměrům. OS Cheb přesto uznal řidiče sanitky znovu vinným, což potvrdil i krajský soud. NSČR vyhověl i dalšímu dovolání a tentokrát již sám rozhodl o zproštění obžaloby, aby se trestní stíhání dál neprotahovalo. Byl citován závěr NSČR o zachování potřebné opatrnosti ze strany řidiče sanitky, který tak za vzniklý následek neodpovídá. Nakonec pak bylo v článku konstatováno, že předsedkyně senátu NSČR se obrátila na vedení KS Plzeň s podnětem, aby řešilo postup předsedy odvolacího senátu, který nerespektoval právní názor nadřízené instance. Vyloučené není ani podání kárného návrhu. NSČR měl upozornit na další tři konkrétní řízení, ve kterých předseda odvolacího senátu údajně nerespektoval právní názor NSČR a dostatečně neodůvodnil svůj odlišný postup (zjištěno z článku„ [anonymizováno 10 slov] [název soudu]“).

24. V zásadě totéž co server idnes.cz, byť detailněji, uvedl dne 27. 8. 2020 rovněž server [anonymizováno] (zjištěno z článku„ [anonymizováno]: [role v řízení] [anonymizováno 6 slov]“).

25. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že doba předmětného trestního stíhání pro něho byla nejtěžším období v životě. Bál se, že bude odsouzen a že může jít i do vězení, když při nehodě zemřel člověk. Byl to několikaletý permanentní stres, kdy soudy rozhodovaly různě, NSČR rozhodl v jeho prospěch a pak se to zase obrátilo a byl znovu odsouzen. Věc na něho dolehla zejména psychicky, žalobce je uzavřený člověk, a tak se stáhl hodně do sebe, nechtěl komunikovat, byl nepříjemný, odměřený, upadal do beznaděje. Odbornou pomoc v tomto směru nevyhledal, protože se bál, aby to nemělo dopad na jeho zaměstnání řidiče sanitního vozu. Dělá ve stresovém zaměstnání a měl strach, že kdyby byl probírán psychiatrem, tak by mohl o práci přijít. Snažil se tak problémy řešit sám. Žádné další zdravotní komplikace neměl. Trestní stíhání se dotklo i jeho vztahu s manželkou, která byla v té době těhotná. Manželka je však velmi tolerantní a trpělivá a jen díky ní jim manželství vydrželo, přestože žalobce byl uzavřený do sebe, nechtěl s nikým komunikovat. Měli dočasnou krizi, kdy spolu asi půl roku komunikovali, jenom když museli, ale i díky synovi, který se jim narodil, krizi překonali. Ze strany svých rodičů měl žalobce též podporu, ale ze strany rodiny manželky tomu tak nebylo, dávali mu najevo, že způsobil smrt člověka. Kontakty ale kvůli tomu přerušeny nebyly. O nehodě i o stíhání žalobce se vědělo u něho v zaměstnání, někteří kolegové ho podpořili, ale někteří měli nemístné až zlé poznámky, že bude odsouzen, když tam umřel člověk. Rovněž zaměstnavatel mu dával najevo, že jestli věc dopadne špatně, tak o práci přijde. Když měl žalobce po nehodě zadržený řidičský průkaz, tak byl dočasně přeřazen jako sanitář na výpomoc na protialkoholní záchytnou stanici. Tam ale není stále tabulkové místo, pracují tam lidé na vedlejšák a nemohl tam být přeřazen nastálo. Obava ze ztráty zaměstnání byla důvodem, proč si žalobce po prvním odsouzení krajským soudem začal zvyšovat kvalifikaci, aby měl větší možnost uplatnění na trhu práce, kdyby o práci řidiče sanitky přišel. Vystudoval obor diplomovaný zdravotnický záchranář, školu ukončil asi před dvěma lety a získal titul bakalář. Žalobce nadále jezdí se sanitkou, ale řídí jen sporadicky, když je potřeba někoho nahradit. Jinak pracuje jako záchranář, je to kvalifikovanější práce, má větší zodpovědnost a je i o něco lépe finančně ohodnocen. Stejně jako v zaměstnání se o nehodě i trestním stíhání vědělo v místě bydliště žalobce, což je malá vesnice, kde je asi domů a všichni se znají. Když se o věci psalo na internetu, tak i když tam žalobce nebyl jmenován, tak všichni věděli, že se to týká jeho. Někdo se k tomu stavěl neutrálně, někdo negativně, třebaže nikoliv přímo vůči žalobci. Žádné vztahy však přetrhány nebyly a dnes už se to vytříbilo a normálně se stýkají. Pokud jde o dřívější záznam v trestním rejstříku, žalobce uvedl, že se v devadesátých letech snažil podnikat a nadělal si dluhy. Ty chtěl uhradit, prodal nemovitost a peníze na splacení dluhů použil, ale nezaplatil všem věřitelům a věřitel, na kterého se nedostalo, na něho podal trestní oznámení. Proti odsouzení se tehdy ani neodvolal, i když dle následných konzultací s advokátem měl. Byla to jeho mladická chyba.

26. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], manželka žalobce, že doba trestního stíhání byla velice náročné období. Prvotní šok byla samotná nehoda, při které zemřel člověk a ke které došlo týden poté, co žalobci oznámila, že je poprvé těhotná. Žalobci byl odebrán řidičský průkaz, což byla pro jeho práci řidiče u záchranné služby zásadní věc. Když pak probíhalo stíhání, takto bylo velice náročné. Žalobce necítil vinu, byl přesvědčen, že dodržel vše, co měl. Advokát je ujišťoval, že to bude v pořádku, že vše dobře dopadne, ale když pak přišlo nějaké soudní rozhodnutí, tak veškerá vina padala na žalobce. Věc se táhla hrozně dlouho, vždy když bylo nějaké soudní jednání, tak tam šel žalobce se zdviženou hlavou a vrátil se pak zklamaný, jak to dopadlo. Stíhání se dotklo jejich vztahu. Svědkyně se chtěla o nehodě, o řízení bavit, potřebovala znát detaily, chtěla, aby s ní žalobce komunikoval, aby tu věc snášeli společně. Žalobce se naopak uzavřel do sebe, nechtěl se o tom bavit, o detailech vůbec, nechtěl se s nikým stýkat, chtěl věc řešit sám. Hádali se kvůli tomu, svědkyně měla pocit, že jí žalobce nedůvěřuje, když se jí nechce svěřit. Vyčítala mu to, bylo pro ni hrozné, že by manžel mohl jít do vězení a že to spolu nedokázali řešit. Jednou se tak pohádali, že svědkyně vzala děti (v průběhu stíhání se jim narodilo další dítě) a odešla. Žalobce se z toho zhroutil, že kdyby neměl je, tak by tu nechtěl být a ukončil by to. Tak se to zase snažili zvládnout, bojovali s tím, ale stále se to vracelo a každé další rozhodnutí je sráželo zpět. Postupem času se k tomu pak už ale dokázali postavit, měli druhé dítě, žalobce začal studovat a už viděli světlejší bod. O nehodě i stíhání žalobce věděla rodina, sousedé, kolegové žalobce z práce. Rodina a kolegové chtěli žalobce podpořit, chtěli za ním přijet, navštívit ho, ale žalobce to odmítal, nechtěl o tom mluvit, nechtěl se s nikým vídat. Jak žalobcova rodina, tak rodina svědkyně se snažila žalobce podpořit, když o tom byl schopen mluvit. Pak ale přišlo další odsouzení, další odvolání a už z toho byli zklamaní, tvářili se na ně divně. Nakonec se o tom už přestali s rodinou bavit, už se ani neptali, jaký je další vývoj, a nechali je, aby si to řešili sami. Vyloženě negativní reakce ale ze strany rodiny nebyly. Takové se objevovaly spíš ze strany sousedů, ale nebylo to napřímo, svědkyně se to dozvěděla od třetích osob, co o nich kdo říká, byly to takové ty drby na vesnici. Blízcí přátelé to s nimi probírali a podporovali je. V zaměstnání hrozila žalobci ztráta práce, vyplývalo to z logiky věci, když pracoval jako řidič. Z toho důvodu začal žalobce studovat, aby vyřešil situaci, kdyby o práci přišel.

27. Žádostí ze dne 3. 11. 2020, došlou žalovanému dne 5. 11. 2020, uplatnil žalobce u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 354 312,33 Kč. K výzvě žalovaného učiněné přípisem ze dne 25. 5. 2021 žalobce dne 8. 6. 2021 doplňoval doklady o úhradě nákladů obhajoby a dále doklady o provedených poradách a účtovanému cestovnému. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 9. 9. 2021, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznal náhradu nákladů obhajoby ve výši 104 317,73 Kč, přiznal náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 25 000 Kč a současně se žalobci omluvil za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, a přiznal náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 72 000 Kč. Částka 201 317,73 Kč byla žalobci zaplacena dne 10. 9. 2021 (zjištěno ze žádosti opatřené podacím razítkem žalovaného, potvrzení přijetí, výzvy k doplnění ze dne 25. 5. 2021, doplnění ze dne 3. 6. 2021, stanoviska, likvidační doložky, výňatku výpisu z účtu).

28. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

29. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

30. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

31. Žalobce vzal svou žalobu v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení zpět dříve, než bylo zahájeno projednávání věci samé, resp. v rámci zahájení tohoto projednání, soud tak rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

32. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

33. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

34. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy a škody způsobených nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. trestní stíhání a nemajetková újma 35. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

36. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

37. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné.

38. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

39. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i„ při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

40. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán nejprve pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na 3 roky nebo zákazu činnosti a přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na 2 roky nebo zákazu činnosti. V době od nařízení prvního hlavního líčení do druhého (prvního odsuzujícího) rozhodnutí KS Plzeň pak byl žalobce stíhán pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody na 1 rok až 6 let a přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody na 6 měsíců až 4 roky nebo peněžitého trestu. Přestože žalobce již byl v minulosti trestán (jeho odsouzení však již bylo zahlazeno), zřejmě mu nehrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. To se projevilo i ve všech ve věci vydaných rozsudcích, ve kterých byl žalobci vždy uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu. Vedle trestu odnětí svobody však byl žalobce ohrožen též trestem zákazu činnosti (řízení motorových vozidel), což pro něho s ohledem na zaměstnání řidiče sanitního vozu bylo obzvláště důležité. Tento trest mu byl 1x (byť nepravomocně) též uložen. Žalobce byl stíhán pro trestnou činnost proti životu a zdraví a zejména pro skutek, při kterém skutečně došlo k usmrcení a těžkému ublížení na zdraví dvou lidí. S takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno vyšší společenské odsouzení než např. u trestné činnosti majetkové. Skutečností zvyšující význam předmětného stíhání pak bylo i to, že se do řízení přihlásili poškození s nároky na náhradu škod a újem v celkové výši cca 1 mil. Kč. Hrozbě uložení povinnosti k úhradě takovýchto částek pak žalobce čelil až do prvního rozhodnutí KS Plzeň, který vysvětlil, že uplatňování takovýchto nároků je vůči žalobci od základu neoprávněné a povinnost k náhradě mu nemůže být uložena ani v případě uznání viny. Dále je nutno zdůraznit, že žalobce byl v průběhu předmětného řízení 2x pravomocně odsouzen a potrestán, přičemž oba odsuzující rozsudky byly zrušeny NSČR, a jedná se tak o odsouzení nezákonná. V mezidobí mezi vydáními a zrušeními odsuzujících rozsudků žalobce vykonal celou zkušební dobu ukládaného podmíněného trestu. Záznamy o odsouzení měl v rejstříku trestů vyznačeny od 9. 8. 2017 do 24. 4. 2018 a od 12. 3. 2019 do 4. 9. 2020, tj. cca 26 měsíců. Konečně pak je nutno zdůraznit, že žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu, tj. z důvodu, že žalovaný skutek není trestným činem. To jsou všechno okolnosti, které vzniklou nemajetkovou újmu umocňují. Oproti tomu je nutno zmínit, že žalobce již byl v minulosti jedenkrát trestán, měl tedy již s trestním řízením zkušenost, a trestní stíhání tak na něho muselo působit o něco méně intenzivněji než na osobu, která se do střetu s orgány činnými v trestním řízení dostává zcela poprvé. To je naopak skutečnost, která dopady trestního stíhání a způsobenou nemajetkovou újmu do jisté míry snižuje.

41. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne 9. 7. 2013, doručeným žalobci dne 11. 7. 2013, a skončeno bylo právní mocí zprošťujícího rozsudku NSČR dne 29. 7. 2020 Trestní stíhání tedy trvalo 7 let a měsíce. Délka trestního stíhání nebyla přiměřená okolnostem projednávané věci, to uznal i žalovaný a žalobce za nepřiměřenou délku odškodnil. Újma z nepřiměřené délky je však požadována k samostatnému odškodnění (k tomu viz dále), a v rámci odškodnění újmy z trestního stíhání tak nebylo možné nepřiměřenost délky jeho trvání zohledňovat. Při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je však více než přiměřenost délky rozhodná délka trestního stíhání jako taková. Dobu cca 7 let, po které předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, je nutno označit za objektivně dlouhou, a délku trestního stíhání je tak nutno považovat za kritérium, které intenzitu nemajetkové újmy zvyšuje.

42. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobci zahájeno a dále vedeno svévolně či šikanózně. Skutek, pro který byl žalobce stíhán, se stal, orgány činné v trestním řízení tak měly důvod trestní řízení vůči žalobci vést. Konečné posouzení shromážděných důkazů pak bylo na soudech, které své povinnosti dostály a žalobce nakonec obžaloby zprostily. K tíži průběhu předmětného stíhání, a tedy k tíži státu, je však nutno přičíst závažná pochybení, kterých se soudy při své rozhodovací činnosti dopustily a pro která byla vydaná rozhodnutí opakovaně rušena, zejména pak nerespektování závazného právního názoru NSČR, při kterém byl žalobce podruhé pravomocně odsouzen a které se stalo předmětem kritiky jak ze strany NSČR, tak ze strany NSZ při projednávání druhého dovolání žalobce.

43. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, provedenými důkazy byly prokázány obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení. V důsledku tohoto tlaku se žalobce uzavřel, stáhl do sebe, nechtěl o věci komunikovat, což pak druhotně vyvolávalo problémy zejména ve vztahu s manželkou, ale i rodinou, kolegy, přáteli, když žalobce kvůli tomuto přístupu nebyl schopen akceptovat nabízenou podporu. Kvůli dopadům v psychické oblasti žalobce nevyhledal žádnou odbornou pomoc. Vysvětlení žalobce obavami, že kdyby byl v péči psychologa či psychiatra, mohlo by to mít dopad na jeho zaměstnání řidiče sanitního vozu, považuje soud za přesvědčivé, nelze však též pominout, že žalobce byl v době trestního stíhání, kdy byl opakovaně uznán vinným a odsouzen, schopen si zvýšit kvalifikaci a vystudovat vysokou školu, což tvrzení o míře dopadů trestního stíhání do psychické oblasti obžalobce do jisté míry relativizuje. Provedenými výslechy bylo prokázáno, že trestní stíhání se negativně dotklo vztahu žalobce s manželkou. Tyto dopady však vedle samotného faktu vedení trestního stíhání silně umocňovalo chování samotného žalobce, který nechtěl o věci komunikovat, a manželka tak měla pocit, že jí nedůvěřuje, nechce se na ni spolehnout jako na partnerku, přestože s ním chtěla tíhu celé situace sdílet a pomoci mu. V manželství pak měli v průběhu stíhání přechodnou krizi, kdy manželka chtěla žalobce i opustit, což na žalobce mělo další negativní dopady v psychické oblasti, krizi se jim však podařilo překonat. Pokud jde o vztahy s dalšími členy rodiny, zde byly reakce na stíhání žalobce smíšené, objevovala se podpora i pochyby (ty zejména s ohledem na délku řízení a opakované konstatování viny žalobce), případné snahy o podporu však žalobce opět negoval svou uzavřeností. O trestním stíhání žalobce se vědělo i v místě bydliště žalobce, který bydlí na malé vesnici, kde se všichni znají. K rozšíření povědomí o stíhání žalobce zřejmě přispělo i to, že kauza byla medializovaná, byť žalobce neprokázal, že by média informovala o zahájení a průběhu trestního stíhání, doloženy byly jen článek informující o předmětné dopravní nehodě (zde byl za viníka označován řidič druhého vozidla) a články informující o zproštění žalobce obžaloby. Reakce okolí v místě bydliště pak byly opět smíšené. Byli tací, kteří se snažili žalobce podpořit, ale objevily se i reakce negativní, byť nikoliv přímo vůči žalobci, ale jen v rámci tzv. drbů. Pokud jde o zmíněnou medializaci, z předložených článků vyplývá pouze věcné informování o nehodě a výsledku trestního stíhání žalobce, žalobce není v článcích přímo jmenován, není v nich uvedena jeho podobizna, a žalobce tak z nich mohli identifikovat jen osoby, které žalobce znaly. Články nevyznívají vůči žalobci nijak negativně, kritice je zde naopak podrobena činnost soudů, zejména pak KS Plzeň. Z článků se nijak nepodává, že by se orgány činné v trestním řízení dopustily jakéhokoliv nepřípadného vyjádření či dokonce porušení presumpce neviny. Medializaci tak nelze přičítat k tíži státu (viz rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 4280/2011), zohlednit lze pouze již zmíněné přispění k rozšíření povědomí o předmětné kauze. Konečně pokud jde o dopady stíhání na zaměstnání žalobce, je nutno zdůraznit, že zadržení řidičského průkazu nijak nesouviselo s předmětným trestním stíháním, resp. usnesením o jeho zahájení, které je odpovědnostním titulem pro náhradu újmy. Zadržení řidičského průkazu a rozhodování o něm proběhlo rok před zahájením trestního stíhání a bylo reakcí na účast žalobce na dopravní nehodě, při které došlo k těžké újmě na zdraví, resp. usmrcení člověka. Policejní orgán a [anonymizováno] [obec] postupovaly dle §§ 118b, 118c zákona o silničním provozu v tehdy platném znění, nikoliv v rámci trestního stíhání a jejich postup by byl stejný, i kdyby po provedeném prověřování trestní stíhání žalobce nebylo zahájeno. Újmu plynoucí ze zadržení řidičského průkazu a dočasného přeřazení žalobce na místo sanitáře na protialkoholní záchytné stanici tedy nelze klást do příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním. Z provedených výslechů a vyjádření [anonymizována dvě slova] však vzal soud za prokázané, že žalobce v průběhu trestního stíhání trpěl reálnou obavou ze ztráty zaměstnání. Zaměstnavatel sice ctil presumpci neviny a pracovní poměr se žalobcem neukončil, dal však žalobci najevo, že by se tak stalo v případě, že by mu byl uložen trest zákazu řízení, když jiná pracovní pozice, u které by řidičské oprávnění nepotřeboval, pro žalobce u zaměstnavatele nebyla. Žalobce měl dvě malé děti, o to tíživější pro něho obava ze ztráty zaměstnání musela být. Na druhou stranu však tato obava žalobce motivovala ke zvýšení si kvalifikace a vystudování vysoké školy.

44. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci nezanedbatelná nemajetková újma, kterou je namístě nahradit v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. To nesporoval ani žalovaný, když tuto újmu v penězích (dle svého přesvědčení dostatečně) odškodnil.

45. Případ žalobce pak soud porovnal s následujícími věcmi: věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 121/2018 V této věci byla poškozená stíhána pro trestný čin usmrcení z nedbalosti dle 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a byla ohrožena trestem odnětí svobody ve výměře 1 rok až 6 let, tedy pro obdobnou trestnou činnost se stejnou trestní sazbou (u žalobce jen pro část řízení). Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo podstatně kratší dobu 3 let a 9 měsíců a v mezidobí bylo na dobu 1 roku zastaveno, než byla k návrhu státního zástupce povolena obnova řízení. Poškozená v porovnávané věci byla obžaloby zproštěna prvními rozhodnutími soudů prvého a druhého stupně, a to dle § 226 písm. c) tr. řádu. Skutečnost, že v bytě spoluvlastněném poškozenou zemřel mladý člověk, a navazující trestní stíhání, kdy poškozená měla pocit, že absolutně nic nezavinila, vedly k psychickým problémům poškozené, které neunesla, a propadla alkoholu v kombinaci s léky na spaní. Psychické problémy a způsob, jakým je poškozená řešila, vedly až k ukončení její podnikatelské činnosti (provozování hospody), které se nebyla schopna věnovat, k narušení soužití s partnerem po dobu trestního stíhání a narušení vztahů se syny, kteří však byli stíháni spolu s poškozenou a vznikaly mezi nimi konflikty. Stíhání vešlo ve známost v místě bydliště poškozené na malém městě i v její bývalé provozovně a bylo předmětem debat, ke zhoršení pověsti poškozené však nedošlo. S ohledem na skutečnost, že nebylo možno oddělit, jakým dílem k popsaným následkům přispěla samotná skutečnost, že v bytě vlastněné poškozenou zemřel mladý člověk, a jakým dílem trestní stíhání, přiznal soud poškozené náhradu nemajetkové újmy zhruba ve výši poloviny částky, která by poškozené náležela, kdyby trestní stíhání bylo příčinou jedinou. Takto soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 50 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 205/2012 a následně u MS Praha pod sp. zn. 53 Co 476/2013 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví dle 224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 5 let, tedy pro obdobnou trestnou činnost s obdobnou trestní sazbou (u žalobce jen pro část řízení). Oproti žalobci bylo stíhání poškozeného v porovnávané věci výrazně kratší, trvalo 2 roky a 1 měsíc, poškozený však byl též (1x) pravomocně odsouzen a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 18 měsíců. Po zrušení rozsudků dovolacím soudem byl poškozený obžaloby zproštěn rozsudkem soudu prvého stupně. Poškozený v porovnávané věci byl dosud netrestaný a byl advokátem ujišťován, že v případě odsouzení mu bude uložen trest na samé spodní hranici trestní sazby. Stíhání poškozeného v porovnávané věci nebylo medializováno a nevešlo v obecnou známost. K rozvázání pracovního poměru poškozeného došlo nikoliv v důsledku trestního stíhání, stejně tak důvodem rozvodu jeho manželství nebylo trestní stíhání, ale ztráta zaměstnání a skutečnost, že manželka živila rodinu. Poškozený se věnoval svým koníčkům a zálibám, práci sháněl laxně, posléze si našel přítelkyni. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 76 300 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 27/2017 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin usmrcení z nedbalosti dle 143 odst. 1 tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře až 3 roky, tedy pro obdobnou trestnou činnost se stejnou trestní sazbou (u žalobce po většinu řízení). Oproti žalobci bylo stíhání poškozeného v porovnávané věci výrazně kratší, trvalo 2 roky a 1 měsíc a poškozený byl 1x nepravomocně odsouzen, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 4 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 2 let a 6 měsíců a současně uložena povinnost zaplatit poškozeným náhradu škody ve výši 2x 120 000 Kč a 2x 87 500 Kč. Po zrušení rozsudku odvolacím soudem byl poškozený obžaloby zproštěn rozsudkem soudu prvého stupně dle § 226 písm. b) tr. řádu. Poškozený v porovnávané věci tvrdil dopady stíhání do své zdravotní, rodinné, pracovní a majetkové sféry (známí mu přestali dávat práci, s ohledem na uloženou povinnost zaplatit náhradu škody prodal dům) jen velmi obecně, přes výzvu soudu svá tvrzení nekonkretizoval a ničím neprokázal. Soud tak neshledal důvodu navyšovat částku 65 200 Kč, kterou poškozenému již žalovaný poskytl v rámci předběžného projednání nároku.

46. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobce s uvedenými případy, kdy soud zohlednil zejména skutečnost, že trestní stíhání žalobce bylo násobně delší oproti porovnávaným případům, žalobce byl v průběhu stíhání 2x pravomocně odsouzen a potrestán, přičemž mezi zrušeními rozsudků vykonal celou zkušební dobu podmíněného odsouzení, a prokázané dopady stíhání do jednotlivých sfér života žalobce jsou obdobné věci sp. zn. 10 C 121/2018, dospěl soud k závěru, že požadavek na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v celkové výši 100 000 Kč lze považovat za opodstatněný.

47. Jelikož žalobce na náhradu této nemajetkové újmy již obdržel částku 25 000 Kč, považoval soud požadavek na zaplacení částky 75 000 Kč za důvodný a žalobě v této části plně vyhověl. délka řízení a nemajetková újma 48. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

49. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

50. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 11. 7. 2013, kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, a bylo skončeno nabytím právní moci rozsudku NSČR dne 29. 7. 2020. Řízení tedy trvalo celkem 7 let a měsíce, resp. 84,5 měsíců.

51. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení bylo složité po skutkové stránce, kdy byly detailně zjišťovány okolnosti, které bezprostředně předcházely předmětné dopravní nehodě, resp. poměry, které v místě, kde k nehodě došlo, panovaly. To se pak promítlo do složitosti procesní, když bylo vyslýcháno větší množství svědků, někteří opakovaně, byl zadán ústavní revizní znalecký posudek, jehož zpracování trvalo 11 měsíců, byli vyslýcháni dva znalci a provedeno větší množství listinných důkazů. Řízení po procesní stránce komplikovalo, že bylo vedeno vůči dvěma obviněným, přičemž od druhého rozhodnutí KS Plzeň se projednání jejich věcí rozdělilo, zatímco věc žalobce byla pravomocná a řešil se mimořádný opravný prostředek, věc [příjmení] [příjmení] byla znovu projednána od soudu prvého stupně a samostatně pak byla předkládána k rozhodnutí o dovolání. V řízení rozhodoval policejní orgán o zahájení trestního stíhání, státní zástupce 2x o stížnostech obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání, o podání obžaloby, OS Cheb rozhodoval 4x ve věci samé, vedle toho o právu poškozené na bezplatné právní zastoupení a o přibrání znaleckého ústavu, KS Plzeň rozhodoval 4x o odvoláních proti rozsudkům a NSČR rozhodoval 3x o dovoláních proti rozhodnutím ve věci samé. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Po právní stránce nebyla věc nijak složitá, těžiště složitosti řízení bylo ve skutkovém zjišťování a procesní stránce věci.

52. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (orgánů činných v trestním řízení), má soud na základě učiněných zjištění za to, že postupovaly v zásadě v přiměřených lhůtách a bez nedůvodných průtahů. [příjmení] prodlevy lze spatřovat pouze při po vrácení spisu OS Cheb po druhém rozhodnutí KS Plzeň dne 19. 5. 2017, kdy další hlavní líčení bylo nařízeno až dne 2. 8. 2017, a při zadministrování předložení dovolání žalobce proti čtvrtému rozsudku k rozhodnutí NSČR, když dovolání bylo podáno dne 22. 5. 2019 a NSZ bylo k vyjádření zasláno až za dva měsíce dne 26. 7. 2019 a spis byl následně předložen dovolacímu soudu dne 12. 8. 2019. Delší byla též lhůta mezi předložením spisu NSČR k rozhodnutí o druhém dovolání žalobce dne 12. 8. 2019 a nařízením veřejného zasedání dne 13. 5. 2020 na den 17. 6. 2020. Zde však je nutno zohlednit, že se jednak jednalo o mimořádný opravný prostředek, jednak se NSČR zřejmě rozhodoval mezi opětovnou kasací rozhodnutí KS Plzeň a OS Cheb a vlastním doprojednání věci a vydáním konečného rozhodnutí, což je postup spíše výjimečný. K tíži státu je však nutno přičíst skutečnost, že první nařízené hlavní líčení bylo odročeno bez projednání věci, když se z důvodu onemocnění dítěte nedostavila přísedící, a že hlavní líčení, které se mělo konat dne 21. 9. 2015, bylo zrušeno z důvodu pracovní neschopnosti předsedkyně senátu a znovu pak bylo nařízeno až na den 4. 2. 2016, tj. za 4,5 měsíce. Nejedná se o skutečnosti, které by mohly být subjektivně vyčítány přísedící či předsedkyni senátu, objektivně však jdou na vrub organizace výkonu soudnictví, tj. státu. Obdobné pak platí pro zpracování ústavního revizního znaleckého posudku, který namísto v zadané (ještě přiměřené) lhůtě 6 měsíců byl předložen až za 11 měsíců. Zejména je však nutno k tíži státu přičíst soudní„ ping-pong“, kdy věc byla opakovaně projednávána na třech stupních soudní soustavy, a to z důvodů na straně soudů. První rozsudek OS Cheb byl zrušen pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, nevypořádání se se všemi důkazy. Druhý rozsudek OS Cheb byl ve vztahu k [příjmení] [příjmení] zrušen pro částečnou nepřezkoumatelnost, nedostatečné a nepřesné hodnocení důkazů. Druhý rozsudek OS Cheb a na něj navazující rozsudek KS Plzeň byly ve vztahu k žalobci zrušeny pro nedostatečná zjištění pro závěr o nedbalostním jednání žalobce. Čtvrtý rozsudek OS Cheb a na něj navazující usnesení KS Plzeň byly zrušeny a znovu rozhodnuto NSČR tak, že žalobce sám zprostil obžaloby, z důvodu nerespektování závazného právního názoru NSČR, což zkritizovaly jak NSČR, tak NSZ.

53. Pokud jde o jednání žalobce, tento svým postupem, resp. postupem svého obhájce k délce řízení též dílčím způsobem přispěl, když veřejné zasedání u KS Plzeň nařízené na den 11. 4. 2017 bylo odročeno z důvodu dovolené obhájce na den 2. 5. 2017, tj. za 3 týdny, a veřejné zasedání u NSČR nařízené na den 17. 6. 2020 bylo odročeno z důvodu kolize obhájce žalobce na den 29. 7. 2020, tj. za 6 týdnů. Tyto„ prodlevy“ však jsou s ohledem na celkovou dobu trvání řízení marginální a ve vztahu k posuzování přiměřenosti délky řízení zcela bez významu.

54. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, posuzované řízení bylo řízením trestním, tj. řízením, které je dle judikatury považováno za řízení s typově zvýšeným významem. K tomuto typově zvýšenému významu však soud nemohl přihlédnout, když se žalobce samostatně domáhal též odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním. Soud tak hodnotil význam řízeni pro žalobce jako běžný.

55. Na základě popsaných hledisek, která lze (zejména postup orgánů státu v posuzovaném řízení) či nelze (zejména složitost řízení po skutkové a procesní stránce) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 7 let a měsíce nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné.

56. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaný v řízení neuvedl. Naopak vznik nemajetkové újmy na straně žalobce uznával a tuto (dle svého přesvědčení přiměřeně) odškodnil.

57. Soud pak má opět v souladu s názorem obou účastníků za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem zejména na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty a postup soudů nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NSČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Dle názoru soudu již není možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla s ohledem na skutečnost, že se jednalo řízení trestní, již výrazně nepřiměřená. Za přiměřenou tak soud považoval částku 18 000 Kč za rok řízení, resp. částku 1 500 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na za první dva roky trvání řízení. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku odškodnění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit.

58. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 40 %. Výše popsaný postup soudů v posuzovaném řízení se primárně odrazil již v závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení jako takového, kdy je pak poskytováno zadostiučinění za celou dobu trvání řízení, nikoliv jen za dobu, o kterou z důvodů přičitatelných státu došlo k prodloužení řízení. Popsaný postup soudů měl však na celkovou dobu řízení natolik negativní vliv, že je dle názoru soudu namístě z tohoto hlediska základní částku odškodnění dále navýšit, a to o 15 %. Z hlediska postupu žalobce a významu předmětu řízení pro žalobce soud důvody pro modifikaci základní částky neshledal.

59. Soud tedy uzavřel, že by základní částka odškodnění měla být snížena o 25 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 81 563 Kč (po zaokrouhlení) vypočtený následovně: 84,5 (měsíců řízení) x 1 500 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 500 Kč (modifikace na za první dva roky řízení) = 108 750 Kč x 0,75 (snížení o 25 %).

60. Jelikož žalobce na odškodnění nemajetkové újmy již obdržel částku 72 000 Kč, shledal soud jeho žalobu v této části důvodnou do částky 9 563 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 58 437 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

61. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalovanému. Žádost žalobce o náhradu škod a nemajetkové újmy byla doručena žalovanému dne 5. 11. 2020 a lhůta 6 měsíců skončila dne 5. 5. 2021. Soud tak považoval žalobcův požadavek na zaplacení úroku z prodlení ode dne 6. 5. 2021 za důvodný a právo na jeho zaplacení žalobci přiznal.

62. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, v kombinaci s § 146 odst. 2 větou prvou i druhou o. s. ř., dle kterých jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Předmětem řízení byly tři samostatné nároky, a to - nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby s tarifní hodnotou ve výši 114 312,33 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené délkou řízení s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Do částky 104 317,73 Kč na náhradě nákladů obhajoby vzal žalobce svou žalobu zpět z důvodu plnění žalovaného po zahájení řízení. Lze tak uzavřít, že žaloba byla v této části podána důvodně, a část, do které bylo řízení z uvedeného důvodu zastaveno, je nutno přičíst k procesnímu úspěchu žalobce. Částku 9 994,60 Kč, do které vzal žalobce svou žalobu na náhradě nákladů obhajoby zpět bez důvodů majících původ v chování žalovaného po zahájení řízení, je naopak nutno přičíst k procesnímu úspěchu žalovaného. Další procesní úspěch žalobce představují náhrady nemajetkových újem, kdy tyto nároky je nutné přičíst k procesnímu úspěchu žalobce do celé výše tarifních hodnot, když ve smyslu zásad úspěchu ve věci lze na žalobce pohlížet obdobně, jako by byl stran těchto nároků plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Počítáno dle tarifních hodnot tak byl žalobce úspěšný do částky 204 317,73 Kč, tj. do 95,34 % předmětu řízení, a do částky 9 994,60 Kč, tj. do 4,66 % předmětu řízení, byl úspěšný žalovaný. Neúspěch žalobce byl tedy natolik nepatrný, že mu byla přiznána plná náhrada nákladů řízení dle citovaného ustanovení o. s. ř., když soud při tom vycházel jen z tarifních hodnot nároků důvodně uplatňovaných, tj. vyplacené části náhrady nákladů obhajoby a náhrad nemajetkových újem.

63. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 66 492 Kč, která je tvořena - nevrácenou částí zaplaceného soudního poplatku dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 5 000 Kč (2x 2 000 Kč + 1x 1 000 Kč), - 3x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis částečného zpětvzetí žaloby dne 22. 9. 2021 dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu v celkové výši 27 420 Kč (3x 9 140 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 204 317,73 Kč (104 317,73 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a 2x 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), - 3x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby (účast na jednání soudu dne 11. 5. 2022, sepis vyjádření dne 19. 5. 2022, účast na jednání soudu dne 24. 8. 2022) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 15 300 Kč (3x 5 100 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 100 000 Kč (2x 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 800 Kč (6x 300 Kč), - náhradou cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 11. 5. 2022, tj. za 304 km (nejkratší a druhá nejrychlejší trasa dle [webová adresa]) při kombinované spotřebě 5,7 litrů nafty /100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném do 13. 5. 2022, ve výši 2 055 Kč, - náhradou cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět dne 24. 8. 2022, tj. za 304 km (nejkratší a druhá nejrychlejší trasa dle [webová adresa]) při kombinované spotřebě 5,7 litrů nafty /100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 2 245 Kč, - 2x náhradou za promeškaný čas při cestách vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech 11. 5. 2022 a 24. 8. 2022, tj. celkem za 20x hod. (jedna cesta vozidlem u nejkratší a druhé nejrychlejší trasy trvá dle [webová adresa] 2 hodiny a 6 minut) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 2 000 Kč (20x z 100 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce ve výši 10 672 Kč.

64. Náklady na další provedený úkon právní služby (sepis upřesnění žaloby ze dne 11. 1. 2022) soud nepovažoval za účelně vynaložené, když tento úkon byl proveden pouze za účelem odstranění nepřesností a neurčitostí obsažených v žalobě a částečném zpětvzetí žaloby. Náhradu odměny za zastupování a paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za tento úkon tak soud žalobci nepřiznal.

65. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.