21 Co 34/2025 - 492

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [správní orgán], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o 1 183 209,98 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. října 2024, č. j. 27 C 11/2024-451, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v napadeném rozsahu co do částky 164 188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 28. 1. 2024 do zaplacení potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 140 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 28. 1. 2024 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 91 846 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 173 495 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 28. 1. 2024 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 207 746,02 Kč od 28. 1. 2024 do 12. 3. 2024 do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 1 009 714,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 28. 1. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 390 956 Kč od 28. 7. 2023 do 27. 1. 2024 (výrok III.) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 54 044 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované původně zaplacení částky v celkové výši 1 390 956 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkové újmy, jež mu vznikly v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, které bylo proti žalobci vedeno u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Nárok sestával z nákladů na obhajobu ve výši 209 827,90 Kč, z nákladů na cesty a nocleh, jež žalobce vynaložil v souvislosti s trestním stíháním ve výši 81 128 Kč, z nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 1 000 000 Kč a z nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši 100 000 Kč.

3. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením [správní orgán] ze dne 30. 10. 2017, č. j. [spisová značka] pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku a přečin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterých se měl žalobce dopustit jako jeden z organizátorů automobilových závodů [název], kdy mu bylo kladeno za vinu nedodržení potřebných bezpečnostních opatření, což mělo za následek úmrtí čtyř mladých dívek ve věku 7 až 19 let a těžké ublížení na zdraví jedné ženy. Trestní stíhání bylo skončeno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 7. 4. 2022, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [místo] ze dne 8. 2. 2023, č. j. [spisová značka], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu s tím, že skutek není trestným činem.

4. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní předběžně uplatnil svůj nárok dne 27. 7. 2023. Žalovaná jeho nároku částečně vyhověla stanoviskem ze dne 8. 3. 2024 tak, že shledala opodstatněným nárok na úhradu nákladů na obhajobu ve výši 201 087,98 Kč sestávající z nákladů na obhajobu poskytnutou [tituly před jménem] [jméno FO] v částce 14 338,50 Kč a z nákladů na obhajobu poskytnutou [Jméno advokáta] v částce 186 749,48 Kč, a dále nárok na úhradu cestovních výdajů žalobce ve výši 6 658,04 Kč. Důvodným neshledala nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíhání v penězích s tím, že žalobce se jednání, které mu bylo kladeno za vinu dopustil a obžaloby byl zproštěn proto, že skutek nebyl trestným činem. Důvodným neshledala ani nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, neboť trestní řízení považovala za přiměřeně dlouhé, a to zejména vzhledem k jeho složitosti.

5. Řízení bylo co do částky 207 746,02 Kč zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 4. 2024, č. j. [spisová značka], neboť žalovaná žalobci tuto částku dne 12. 3. 2024 zaplatila.

6. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce své nároky předběžně uplatnil u žalované dne 27. 7. 2023, žalovaná nejprve jeho žádost shledala nedůvodnou, později své stanovisko přehodnotila a odškodnila jej částkou 207 746,02 Kč (v podrobnostech viz odst. 4 výše). Dále vzal za prokázaná skutková zjištění, která podrobně popsal v odst. 7. až 39. svého rozsudku. V odst. 7. popsal skutková zjištění o průběhu trestního stíhání žalobce, která učinil ze spisu Okresního soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka], v odst. 8. skutková zjištění, která učinil z rozsudku Krajského soudu v [místo] ze dne 8. 2. 2023, č. j. [spisová značka]. V odst. 9. až 15. a 19. až 21. popsal skutková zjištění týkající se uplatněných nákladů na obhajobu a v odst. 22. až 24. skutková zjištění týkající se nákladů na cesty a ubytování žalobce. V odst. 16., 17. a 18. uvedl skutková zjištění ohledně zdravotního stavu žalobce, která čerpal z lékařských zpráv, výpisu ze zdravotnické dokumentace žalobce a potvrzení [ústav] a v odst. 38. ohledně žalobcova rozvodu, k němuž došlo v červnu 2015. Dále provedl výslechy žalobce, jeho manželky a svědka [jméno FO] a jejich obsah popsal v odst. 25. až 27. svého rozsudku. V odst. 28. až 37. popsal svá skutková zjištění ohledně medializace případu. Na tato skutková zjištění odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje.

7. Z provedených důkazů učinil stručný skutkový závěr, že trestní stíhání žalobce trvalo od 30. 10. 2017 do 8. 2. 2023, tedy 5 let a 3 měsíce. Žalobce byl trestně stíhán pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti a těžkého ublížení na zdraví. Obžaloby byl zproštěn rozsudkem krajského soudu ze dne 8. 2. 2023. Řízení bylo současně vedeno proti dalším čtyřem obžalovaným, došlo v něm k několika průtahům. Trestní stíhání mělo dopad do osobnostní sféry žalobce, a to zejména do sféry rodinné, soukromé, do jeho cti, důstojnosti a pověsti.

8. Po právní stránce věc hodnotil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „OdpŠk“), a to podle §§ 1, 2, 5, 13, odst. 1, 14, 15 odst. 2, 26, 31a, 32 a 35.

9. Konstatoval, že mezi účastníky nebyla sporná existence nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení [správní orgán] ze dne 30. 10. 2017, č. j. [spisová značka], kterým bylo žalobci sděleno obvinění pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku a přečin těžkého ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku, neboť trestní stíhání bylo skončeno pravomocným rozsudkem Krajského soudu v [místo] ze dne 8. 2. 2023, č. j. [spisová značka], kterým byl žalobce obžaloby zproštěn.

10. Nejprve se zabýval nárokem na náhradu nemajetkové újmy, jež měla být žalobci způsobena nezákonným trestním stíháním. Posuzoval věc z hlediska povahy trestního stíhání, kdy žalobce byl stíhán pro trestné činy usmrcení z nedbalosti čtyř mladých dívek a těžkého ublížení na zdraví jedné ženy, jichž se měl dopustit v souvislosti se svou funkcí předsedy organizačního výboru automobilového závodu. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání až 6 let. Do té doby byl žalobce bezúhonný. Jednalo se o trestný čin závažnější povahy, proti životu a zdraví, který v očích veřejnosti vzbuzuje větší odsudek. Délku trestního stíhání v rámci tohoto kritéria nezohledňoval, neboť žalobce se domáhal nároku z titulu nepřiměřené délky trestního řízení samostatně. Věnoval se dopadům do osobnostní sféry žalobce. V tomto směru bylo v řízení prokázáno, že dopady do podnikání žalobce v oblasti organizace automobilových závodů či provozování hotelu, restaurace, automobilové myčky v [místo] vznikly již před zahájením trestního stíhání v souvislosti se samotnou tragickou událostí. K přestěhování žalobce z [místo] do [místo] a změně práce mimo [místo] došlo rovněž ještě před zahájením trestního stíhání.

11. Dopady do rodinného života soud prvního stupně neshledal, neboť k rozpadu žalobcova manželství došlo po tragické události, ještě před zahájením trestního stíhání, stejně jako k odcizení žalobce a jeho dcery. V té době se naproti tomu žalobce znovu oženil a s manželkou má devítiletého syna. Po celou dobu za ním stál [právnická osoba]. Nadávkám a výhružkám ze strany třetích osob či rodin zesnulých dívek žalobce čelil jak před zahájením trestního stíhání, tak po něm, kdy slýchal, že dívky zabil. Žalobce již po tragické události přestal chodit do společnosti, ale tyto dopady trvají dosud, přičemž byly umocněny zahájením trestního stíhání. Po celou dobu trestního stíhání čelil žalobce tlaku okolí, byl ve stresu a úzkosti, trpěl nespavostí a vykřikoval ze spaní. Na nespavost dosud užívá medikaci, navštěvuje psychiatra. Někteří lidé se od něj odvrátili. Trestní stíhání mělo negativní vliv na žalobcův psychický stav, žalobce vedení trestního stíhání vůči své osobě vnímal úkorně, neboť byl přesvědčen, že tragický následek nebyl zapříčiněn jeho chybou, v rámci své pozice udělal všechna potřebná opatření vyžadovaná bezpečnostním plánem. V rámci trestního stíhání nejprve vystupoval jako svědek a až později se dostal do pozice obžalovaného, což vnímal jako projev nespravedlnosti a selhání systému. Soud prvního stupně nicméně žádný účelový postup orgánů činných v trestním řízení vůči žalobci nezjistil.

12. Za podstatný považoval soud prvního stupně důvod, pro který byl žalobce obžaloby zproštěn. V trestním řízení dospěl krajský soud k závěru, že žalobce se jednání, jež mu bylo kladeno za vinu dopustil, nicméně nejednalo se o trestný čin. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobci není možno klást za vinu, že tehdy platné bezpečnostní předpisy nebyly dostatečné a požadovat po něm plnění povinností nad jejich rámec. Z provedeného dokazování v trestním řízení vyplynulo, že pořadatelé tehdy platné bezpečnostní předpisy splnili a učinili i některá opatření nad jejich rámec. Nelze tak hovořit o morální odpovědnosti žalobce a „šlendriánském“ plnění povinností. Na tragické nehodě se podílelo několik příčin s různým významem, přičemž hlavními příčinami bylo jednání traťového komisaře [jméno FO] a spoluzavinění poškozených dívek, které byly přítomny školení traťových komisařů společně s komisařem [jméno FO]. Pro odškodňovací řízení je rozhodující závěr, že žalobce byl obžaloby zproštěn. Medializace věci byla prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a orgány činné v trestním řízení se v této souvislosti nedopustily žádného excesu.

13. S ohledem na hrozbu vysokého trestu odnětí svobody, povahu trestné činnosti, která byla žalobci kladena za vinu, prokázané zásahy do osobnostní sféry žalobce v oblasti dobrého jména, cti a důstojnosti, soukromého života shledal soud prvního stupně, že je namístě odškodnit žalobce v penězích. Provedl srovnání s obdobnými případy, a to s rozsudky Obvodního soudu pro [adresa] a navazujícími rozhodnutími Městského soudu v Praze, které popsal v odst. 71. až 73. svého rozsudku, na něž odvolací soud opět v zájmu stručnosti odkazuje. Na tomto podkladě dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním vzniklé nemajetkové újmy je částka 110 000 Kč.

14. Dále se zabýval nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného trestního řízení. Zde dospěl k závěru, že trestní řízení, které trvalo celkem 5 let a 3 měsíce je již třeba považovat za nepřiměřeně dlouhé. Posuzované řízení sice bylo složité po skutkové, procesní a právní stránce, nicméně žalobce se na jeho délce nijak nepodílel a v postupu orgánů byly shledány nehospodárné prodlevy. Soud prvního stupně určil základní částku zadostiučinění postupem podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále „Stanovisko“) a s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“) ve výši 15 000 Kč za první dva roky, a dále ve výši 15 000 Kč za každý další rok trvání řízení. Poté provedl modifikaci základní částky posouzením jednotlivých rozhodných kritérií. Pro složitost věci (skutkovou, právní, procesní) snížil základní částku o 25 % (v podrobnostech viz odst. 81. jeho rozsudku), pro postup orgánů veřejné moci naproti tomu základní částku zvýšil o 10 % (v podrobnostech viz odst. 83. jeho rozsudku). Význam řízení pro žalobce zvlášť nezohlednil s ohledem na skutečnost, že se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání samostatně. Stejně tak neprovedl žádnou modifikaci pro postup žalobce v řízení, neboť ten se na jeho délce nijak nepodílel. Takto dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nepřiměřenou délku řízení je částka 54 188 Kč.

15. Nárok žalobce na doplatek náhrady nákladů na obhajobu důvodným neshledal, což podrobně rozebral v odst. 88. až 92. svého rozsudku a odvolací soud na jeho úvahy opět v zájmu stručnosti odkazuje.

16. Částečně důvodným shledal nárok žalobce na náhradu nákladů na ubytování v souvislosti s konáním hlavních líčení, a to co do částky 8 750 Kč (v podrobnostech viz odst. 94. napadeného rozsudku) a nárok žalobce na doplatek cestovného ve výši 557 Kč (cestovní náklady na cestu dne 5. 2. 2022 na místo havárie vozu, v podrobnostech viz odst. 95. napadeného rozsudku).

17. Nárok na úrok z prodlení shledal opodstatněným od data 28. 1. 2024, tedy až od doby, kdy uplynula lhůta šesti měsíců, jež má žalovaná pro vyřízení uplatněných nároků podle § 15 odst. 1 OdpŠk.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy shledal, že žalobce byl ve sporu poměrně úspěšnější než žalovaná.

19. Proti výroku I. tohoto rozsudku v rozsahu částky 164 188 Kč s příslušenstvím a souvisejícímu výroku o nákladech řízení podala žalovaná včasné a přípustné odvolání.

20. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a setrvala na svém stanovisku, že žalobce na náhradu nemajetkové újmy nárok nemá pro absenci odpovědnostního titulu. Zopakovala svou argumentaci, že délka posuzovaného řízení byla ovlivněna opatřeními vyvolanými pandemií onemocnění covid 19 a složitostí věci. Soud prvního stupně ve vztahu k pandemii covid podle žalované opominul složitost při nařizování hlavních líčení, kdy v některých případech bylo nutné hlavní líčení takřka plošně zrušit, a následně byly soudy nuceny zrušená hlavní líčení znovu nařizovat v množství kauz naráz, což se promítlo do termínů hlavních líčení. Složitost věci byla dána tím, že musela být posuzována pochybení řady osob, v této souvislosti bylo třeba pracovat se specifickými předpisy, zejména podklady od [název], jejichž znalost nelze běžně očekávat.

21. Nesouhlasila rovněž s tím, že by bylo namístě odškodnit žalobce v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním. Zdůraznila, že žalobce byl obžaloby zproštěn nikoli z důvodu, že by se skutek, který mu byl kladen za vinu nestal, ale z důvodu, že nebyl trestným činem. Ve věci bylo stíháno celkem 5 osob, přičemž odsouzen byl pan [jméno FO], další 4 osoby (včetně žalobce) byly obžaloby zproštěny podle § 226 písm. b) tr. řádu. Krajský soud v [místo] ve svém rozsudku konstatoval mimo jiné, že na následcích tragické nehody se podílelo vícero faktorů, mimo jiné trestné jednání odsouzeného [jméno FO], jezdecká chyba a nedbalé a šlendriánské plnění povinností ze strany činovníků [Anonymizováno] a že obžalovaní zproštění obžaloby, tedy včetně žalobce za nehodu sice nenesou trestní odpovědnost, morální však bezpochyby ano. Za této situace měla žalovaná za to, že by se příčilo obecně přijímané představě spravedlnosti, aby bylo žalobci vyplaceno peněžité odškodnění.

22. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud výrok I. rozsudku v napadeném rozsahu změnil a žalobu v této části zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

23. Proti výroku II. tohoto rozsudku a souvisejícímu výroku o nákladech řízení podal včasné a přípustné odvolání žalobce.

24. Přiznané odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, a také za jeho nepřiměřenou délku považoval za nízké.

25. Soudu prvního stupně vytkl, že při stanovení výše zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání nepřihlédl k medializaci případu, která byla důsledkem vedeného trestního řízení. Měl dále za to, že soud prvního stupně neadekvátně zhodnotil újmu, jež vznikla žalobci ve srovnání s obdobnými případy. Vyšel v podstatě pouze z případu sp. zn. 29 Co 3/2023, v němž byla poškozenému přiznána částka 100 000 Kč. Tato věc však nedosahovala zdaleka takové intenzity jako případ žalobce. Poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3271/20, v němž Ústavní soud nepovažoval za přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč ve věci, v níž poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce 5 let, tedy v nižší sazbě, než hrozila žalobci. Poukázal dále např. na věc řešenou v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3858/2013, v němž byla poškozenému přiznána částka 150 000 Kč za trestní stíhání, v němž poškozenému hrozil trest odnětí svobody v sazbě do tří let. Připomněl rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, v němž byl vysloven názor, že zadostiučinění má odpovídat ekonomické realitě České republiky.

26. Pokud se jedná o nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, měl za to, že soud prvního stupně dostatečně nevysvětlil, proč při stanovení základní částky bral jako výchozí částku 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Akcentoval, že se jednalo o trestný čin proti životu a zdraví, přičemž věc měla pro žalobce vysoký význam. Žalobce od počátku s orgány činnými v trestním řízení aktivně spolupracoval, od samého počátku objasňoval svou nevinu. Špatný psychický a fyzický stav žalobce umocňovaly velké intervaly mezi jednotlivými jednáními v rámci hlavního líčení, z nichž nejdelší činil téměř rok a půl. Složitost řízení byla způsobena pouze orgány činnými v trestním řízení jejich svévolným postupem. Přípravné řízení se žalobcem proběhlo ve značně zkráceném rozsahu, žalobci nebyla umožněna plná práva obhajoby. K obhajobě žalobce nebylo přihlédnuto a proti žalobci bylo vedeno trestní řízení nepodloženě a nedůvodně. Žalobce nesouhlasil s tím, že by jeho trestní stíhání nemělo být hodnoceno jako řízení se zvýšeným významem pro poškozeného, jelikož uplatnil nárok na odškodnění za újmu způsobenou samotným trestním stíháním. Nesouhlasil ani s tím, jak soud prvního stupně posoudil náklady na obhajobu ve zbývající uplatněné výši, jež nebyly žalovanou uznány. Měl za to, že se rovněž jednalo o úkony účelně provedené.

27. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil a žalobci přiznal částku 1 183 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 7. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 207 746,02 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 7. 2023 do 11. 3. 2024 a náklady řízení před soudy obou stupňů.

28. Odvolání žalované považoval žalobce za nedůvodné a zopakoval svou argumentaci ke stanovisku žalované, zejména týkající se obecně roviny peněžitého odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním. Uvedl, že konstrukce morální odpovědnosti žalobce je pro dané řízení nadbytečná. Podstatné je, že trestní stíhání bylo nezákonné. Žalobce uznal, že již od nehody byl jeho osobní život poznamenán předmětnou tragédií, jíž byl svědkem. Nicméně v řízení byla újma žalobce v souvislosti s trestním stíháním prokázána. Závažnost trestného činu, který mu byl kladen za vinu a hrozící vysoký trest odnětí svobody zvýšily intenzitu, s jakou žalobce vnímal svou budoucnost. Pokud se týká opatření kvůli pandemii onemocnění covid 19, tato se stala po období prvních restrikcí novou normalitou, na kterou se v dalších fázích epidemie již nelze odvolávat. K tomu poukázal na některá rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu, který se k průtahům v období trvání pandemie onemocnění covid 19 vyjádřil a průtahy neshledal obhajitelnými.

29. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce a žalované rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům:

30. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně v napadeném rozsudku tak, jak je stručně rekapitulován výše.

31. Předmětem odvolacího přezkumu zůstal nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, dále nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení, nárok na náhradu nákladů na obhajobu ve výši 8 739,92 Kč a nárok na náhradu nákladů žalobce, jež mu vznikly v souvislosti s cestami k hlavním líčením, případně jinými cestami v rámci trestního stíhání ve výši 65 162,96 Kč.

32. K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním:

33. Mezi účastníky nebylo sporným, že předmětné trestní stíhání bylo nezákonné ve smyslu § 5 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť neskončilo pravomocným odsouzením žalobce. Základ odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je tedy dán.

34. Spornou zůstala otázka, zda žalobci náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a OdpŠk a zda mu případně náleží v penězích.

35. Žalovaná měla za to, že žalobci přes existenci nezákonného rozhodnutí peněžité zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu nenáleží, neboť by to bylo v rozporu s dobrými mravy a obecně sdílenou představou spravedlnosti. Žalobce byl totiž obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu, tedy proto, že skutek, kterého se měl dopustit nebyl trestným činem. Žalobce se tedy jednání, které mu bylo kladeno za vinu dopustil, přičemž Krajský soud v [místo] ve svém rozsudku konstatoval, že na následcích předmětné tragické nehody se podílelo několik faktorů, a to mimo trestného jednání odsouzeného pana [jméno FO] jezdecké chyby řidiče vozidla, chování samotných poškozených také nedbalé a šlendriánské plnění ze strany činovníků [Anonymizováno]. Krajský soud v [místo] uvedl, že zproštění obžalovaní sice za tragickou nehodu nenesou trestní odpovědnost, avšak morální bezpochyby ano.

36. Odvolací soud shora uvedenou argumentaci žalované nepovažoval ve shodě se soudem prvního stupně za důvodnou.

37. V rozsudku sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud dovodil, že došlo-li k pravomocnému zastavení trestního stíhání či ke zproštění obžalovaného obžaloby, dovozuje se odpovědnost státu za škodu či nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o zahájení takového trestního stíhání právě z toho, že při takovém výsledku trestního stíhání je třeba mít za to, že obviněná osoba trestný čin nespáchala, a že proto proti ní obvinění vzneseno být nemělo. Neposuzuje se přitom správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, rozhodující je výsledek trestního stíhání.

38. V projednávané věci je tedy podstatné, že žalobce byl obžaloby zproštěn a je nerozhodné, zda to bylo z důvodu, že se skutek, který mu byl kladen za vinu nestal (§ 226 písm. a) tr. řádu) či že tento skutek nebyl trestným činem (§ 226 písm. b) tr. řádu).

39. Vyjádření Krajského soudu v [místo] o morální odpovědnosti žalobce za vzniklý tragický následek je nadto v rozporu s jeho závěry o tom, že žalobce (a ostatní obžalovaní, kteří byli obžaloby zproštěni) dodržel tehdy platné předpisy v oblasti bezpečnosti automobilových závodů a že bylo uděláno několik opatření navíc.

40. V ostatním odvolací soud odkazuje na přesvědčivý výklad soudu prvního stupně v odst. 66. jeho rozsudku, s nímž v plném rozsahu souhlasí.

41. Nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání tedy nelze vyloučit s poukazem na údajnou morální odpovědnost žalobce za vzniklý tragický následek.

42. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

43. Ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 Nejvyšší soud vyslovil: I. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. II. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

44. Obdobně se Nejvyšší soud vyslovil též např. v rozhodnutích sp. zn. 30 Cdo 611/2016, 30 Cdo 441/2020 či Ústavní soud např. ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2175/16.

45. Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 přijal závěr, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.

46. Ze shora citované ustálené judikatury vyplývá, že ve vztahu k úvaze o tom, jaká forma zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy je v případě žalobce přiměřená, tedy zda je namístě žalobce odškodnit v penězích je třeba hodnotit skutečnost, pro jakou trestnou činnost byl stíhán (usmrcení z nedbalosti čtyř mladých dívek a těžké ublížení na zdraví jedné ženy, tedy trestná činnost proti životu a zdraví), že mu hrozila trestní sazba v délce jednoho roku až šesti let, a dále pak dopady do jeho osobnostních sfér.

47. Při hodnocení kritéria délky trestního stíhání bylo třeba zohlednit skutečnost, že žalobci se již dostalo odškodnění nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou trestního řízení (v částce 54 188 Kč), neboť újma takto vzniklá projevující se nejistotou poškozeného může zahrnovat a takto kompenzovat i některé následky v osobnostní sféře poškozeného. K tomu viz již výše citovaný rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, v němž se Nejvyšší soud zabýval tím, že je třeba věnovat zvýšenou pozornost možnému zdvojení uplatňovaného nároku založeného na totožném skutkovém základě, a to zejména ve spojení s možnou nepřiměřenou délkou trestního stíhání.

48. Soud prvního stupně se v souladu s výše citovanou judikaturou těmito skutečnostmi řádně zabýval. Odvolací soud předně souhlasí s jeho úvahami, které učinil v odst. 62. svého rozsudku, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, že trestní stíhání samo o sobě negativně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, pokud se jedná o obvinění „liché“. V tomto směru soud prvního stupně odkázal na přiléhavou judikaturu Ústavního soudu, kterou zde citoval.

49. Z hlediska intenzity nemajetkové újmy byla v případě žalobce podstatná zejména povaha trestní věci, tedy že byl stíhán pro usmrcení z nedbalosti čtyř mladých dívek a těžkého ublížení na zdraví jedné ženy při automobilových závodech, jež organizoval (byl pořadatelem předmětné rallye a předsedou organizačního výboru závodu). Byl tedy stíhán pro trestnou činnost, jež v očích veřejnosti vzbuzovala vyšší odsudek. Zároveň mu hrozil trest odnětí svobody v trvání až šesti let, přičemž žalobce byl dosud osobou bezúhonnou.

50. Důležitá byla také skutečnost, že k zahájení trestního stíhání žalobce došlo až s odstupem téměř pěti let po tragické události, kdy do té doby vystupoval žalobce v rámci trestního stíhání pana [jméno FO] v postavení svědka.

51. V řízení byly prokázány také určité zásahy do osobnostních sfér žalobce, a to zásahy do rodinného života, do jeho cti a dobré pověsti, též do psychické sféry, společenského života, zdravotního stavu, pracovní sféry. Některé z nich sice byly prvotně zapříčiněny samotnou tragickou událostí, avšak se zahájením trestního stíhání žalobce pokračovaly či se prohloubily.

52. K přestěhování žalobce do [místo] došlo před zahájením trestního stíhání. Podnikání v oblasti organizace automobilových závodů a provozování hotelu a restaurace, automyčky v [místo] bylo taktéž utlumeno následkem samotné tragické události. Žalobce po přestěhování do [místo] začal pracovat v [místo], přičemž se zahájením trestního stíhání, ke kterému došlo až s odstupem téměř pěti let po tragické události, jej začali lidé opětovně poznávat a došlo k odlivu zaměstnanců a zákazníků. Dopady do rodinného života v podobě rozvodu s tehdejší manželkou a zhoršení vztahu s dcerou vznikly následkem tragické události. Do současné rodinné situace se však trestní stíhání promítlo v podobě dopadů zhoršeného psychického stavu žalobce, kdy nechtěl chodit mezi lidi, neúčastnil se společenského života, školních akcí syna apod. O řadu přátel a známých žalobce přišel již po tragédii, avšak po zahájení trestního stíhání tento dopad přetrval, žalobce se v této souvislosti i nadále stranil společnosti z obav z reakcí lidí. Změny v osobnostním nastavení žalobce přetrvávají dodnes, prohloubily se po zahájení trestního stíhání (dříve býval veselý, nyní je zničený, smutný). Prokázány byly také dopady do zdravotního stavu a do psychiky žalobce. Žalobce se léčí na psychiatrii, užívá léky na spaní, na vysoký tlak. Po zahájení trestního stíhání se zhroutil. Dopady trestního stíhání byly prohloubeny i masivní medializací případu. Žalobce zahájení trestního stíhání vnímal velice úkorně, nebyl schopen pochopit, proč je stíhán za něco, co nebyla jeho chyba, jak byl od počátku přesvědčen. Prokázány byly také negativní reakce ze strany třetích osob, a to jak po tragédii, tak posléze v souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobce.

53. Ze všech důvodů uvedených shora tedy odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že žalobci by se mělo dostat zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním v peněžité formě.

54. Odvolací soud se nicméně neztotožnil s výší zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, kterou soud prvního stupně žalobci přiznal a částku 110 000 Kč považoval za příliš nízkou, a to z níže uvedených důvodů.

55. Soud prvního stupně sice provedl v souladu se zmíněnou judikaturou Nejvyššího soudu srovnání se třemi případy, které byly projednávány u Obvodního soudu pro [adresa] a následně u Městského soudu v Praze (sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], [spisová značka]), avšak dle názoru odvolacího soudu z nich nevyvodil adekvátní závěry pro výši přiměřeného zadostiučinění ve vztahu k případu žalobce. Jinými slovy ne zcela přiléhavě zohlednil odlišnosti mezi zmíněnými případy a případem žalobce.

56. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že s ohledem na povahu trestné činnosti (trestná činnost proti životu a zdraví, usmrcení z nedbalosti, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti) a trestní sazbu, která tamním poškozeným hrozila se srovnávané případy s případem žalobce shodují. Odlišnosti však dle odvolacího soudu spočívají zejména v podstatně vyšším společenském odsouzení žalobce, neboť při tragické události došlo k usmrcení čtyř mladých dívek, jedna byla dokonce ve věku pouhých sedmi let a těžkému ublížení na zdraví jedné ženy a odsudky vůči žalobci přetrvávají v místě, kde k nehodě došlo dosud. Uvedený rozdíl považoval odvolací soud z hlediska posuzování výše zadostiučinění, jakého by se mělo žalobci dostat za zásadní.

57. Z hlediska tragických následků považoval odvolací soud za srovnatelný s případem žalobce případ, který řešil v rámci vlastní rozhodovací činnosti, a to případ vedený u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a u zdejšího odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

58. V tomto případě byla poškozená obviněna z trestné činnosti obecného ohrožení z nedbalosti, jejímž následkem došlo při stavebním neštěstí k úmrtí čtyř osob a zranění dvou osob. Poškozená se trestného činu měla dopustit porušením důležité povinnosti vyplývající z jejího postavení nebo funkce. Poškozené hrozil trest odnětí svobody až na 10 let. Ve věci bylo stíháno celkem 9 osob, trestní stíhání poškozené trvalo téměř čtyři roky, případ byl rozsáhle medializován. Byly prokázány zejména dopady do profesní sféry, v menší míře pak dopady do rodinného života, dopady do psychické sféry. Poškozené bylo přiznáno zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 339 500 Kč.

59. Odvolací soud dále zjistil, že dva spoluobžalovaní žalobce, kteří byli taktéž obžaloby zproštěni se rovněž domáhali náhrady nemajetkových újem v souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Jednalo se o [jméno FO] a [jméno FO], kteří byli obviněni ze spáchání stejného trestného činu jako žalobce a vystupovali v obdobné pozici jako žalobce, tedy byli činovníky předmětného závodu v oblasti bezpečnosti. Jejich případy jsou tedy s případem žalobce nejlépe srovnatelné.

60. Věc [jméno FO] byla vedena u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u zdejšího odvolacího soudu byla věc vedena pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení před soudem prvního stupně byla poškozenému přiznána částka [částka] a částka 54 188 Kč za nepřiměřenou délku řízení. Poškozený byl hlavním bezpečnostním technikem, byly prokázány dopady do rodinného života, společenského života, pracovní činnosti.

61. Věc [jméno FO] byla vedena u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u zdejšího odvolacího soudu byla věc vedena pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení před soudem prvního stupně byla poškozenému přiznána částka 200 000 Kč a částka 44 625 Kč za nepřiměřenou délku řízení. Poškozený byl bezpečnostním delegátem, byly prokázány dopady na psychiku, do společenského života, pracovní činnosti, angažmá v automobilovém sportu.

62. S těmito případy odvolací soud účastníky seznámil při odvolacím jednání dne [datum].

63. Žalobce se k výše uvedeným případům vyjádřil tak, že zdůraznil, že on byl hlavní tváří předmětného závodu, mediální pozornost byla tedy vedena hlavně vůči jeho osobě, trestní stíhání přišlo v době, kdy se již následky tragické události v jeho psychické sféře pomalu začaly zlepšovat a následkem zahájení trestního stíhání přišel opět propad. Poukázal dále na podstatně vyšší odškodnění (600 000 Kč), které bylo poskytnuto poškozenému, bývalému policejnímu prezidentovi, za roční trestní stíhání v roce 2014.

64. Odvolací soud shledal, že žalobci by se nemělo dostat menšího odškodnění než výše uvedeným spoluobviněným, neboť se jedná o případy obviněných ze stejné trestné činnosti na základě stejné tragické události. Odlišnost případu žalobce od případů jeho spoluobviněných spočívala hlavně v tom, že žalobce byl hlavním pořadatelem závodu (odpovědným zástupcem pořádající společnosti [právnická osoba]), předsedou organizačního výnoru [Anonymizováno], navrhovatelem tratě rychlostní zkoušky č. 1 [název]. Mediální pozornost proto byla upřena zejména na něj. U všech poškozených naproti tomu byly prokázány zásahy do osobnostních sfér (rodinný život, narušení psychiky – stres, frustrace apod.), dopady do společenského života, odsudky třetích osob. U žalobce byly prokázány podstatnější dopady do jeho zdraví, které přetrvávají dosud.

65. Případ sp. zn. [spisová značka] (sp. zn. odvolacího soudu [spisová značka]) se s případem žalobce shoduje v rozsahu tragických následků úmrtí 4 osob a ublížení na zdraví dalších dvou osob (u žalobce jedné osoby). U tamní poškozené vznikly intenzivnější dopady do profesního života, hrozil jí podstatně vyšší trest odnětí svobody, nebyla odškodněna za nepřiměřenou délku řízení.

66. Odvolací soud měl dále za to, že případ policejního prezidenta, který zmiňoval žalobce, není s projednávanou věci srovnatelný zejména s ohledem na profesní postavení a známost obou osob, které jsou diametrálně odlišné.

67. Na základě výše uvedeného odvolací soud (po porovnání shora uvedených případů s případem žalobce) dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíhání je částka 250 000 Kč.

68. K nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku trestního řízení:

69. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, jež se týkaly tohoto žalobcova nároku.

70. Žalovaná svým odvoláním brojila proti jeho závěru, že posuzované trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalobce brojil proti výši přiznaného zadostiučinění.

71. Námitky žalobce ani námitky žalované neshledal odvolací soud jako opodstatněné.

72. V řízení bylo prokázáno, že posuzované řízení trvalo od 30. 10. 2017 do 8. 2. 2023, tedy 5 let a 3 měsíce. Takovou délku řízení je již třeba považovat za nepřiměřenou, zejména s ohledem na skutečnost, že se jednalo o řízení trestní. Odvolací soud souhlasí s tím, že řízení bylo složité jak po skutkové, tak po procesní stránce (větší počet obžalovaných (5), nutnost řešit specifická pochybení řady osob ve vztahu k pravidlům a předpisům v oblasti automobilového sportu, rozsáhlé dokazování jak listinnými důkazy, tak svědeckými výpověďmi, znaleckými posudky, projednávání věci na dvou stupních soudní soustavy). Věc však nebyla složitá natolik, aby toto kritérium převážilo nad zájmem žalobce, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, kdy po dobu vedení trestního řízení pociťoval žalobce újmu spočívající v nejistotě ohledně jeho výsledku. Do délky řízení se navíc značnou měrou promítl průtah mezi konáním hlavního líčení dne [datum] a konáním dalšího hlavního líčení až dne [datum].

73. Odvolací soud měl ve shodě se soudem prvního stupně za to, že prodlevu mezi hlavními líčeními v délce přes jeden rok a pět měsíců nelze mít za opodstatněnou z důvodu opatření při pandemii onemocnění covid 19, čímž argumentovala žalovaná. V počátku sice bylo možno z tohoto důvodu akceptovat odvolání hlavního líčení dne [datum] z důvodu obav o zdraví, avšak další postup, kdy další hlavní líčení byla nařizována v dlouhých termínech a posléze opět odvolávána již za akceptovatelný považovat nelze. Konání soudních jednání omezeno nebylo, postupem doby byly k dispozici dostatečné ochranné prostředky, pohyb lidí za účelem dostavení se k hlavnímu líčení zakázán nebyl.

74. Odvolací soud měl též ve shodě se soudem prvního stupně za to, že v projednávaném případě je třeba přistoupit k odškodnění nemajetkové újmy v penězích, neboť pouhé konstatování porušení práva by nebylo postačující (§ 31a odst. 2 OdpŠk). V tomto směru odvolací soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, např. na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 763/2009, 30 Cdo 40/2009, 30 Cdo 1313/2010 či stanovisko jeho občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 206/2010.

75. Odvolací soud se pak plně ztotožnil se způsobem, jakým soud prvního stupně stanovil základní částku, tedy že vycházel z částky 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, z toho za první dva roky sníženo o polovinu (základní částka = 63 750 Kč), a též s provedenými modifikacemi.

76. Soud prvního stupně vycházel z částky 15 000 Kč v souladu se Stanoviskem, podle kterého při stanovení základní částky v intervalu 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení hraje roli zejména celková délka posuzovaného řízení a stanovení základní částky při horní hranici uvedeného intervalu je namístě v případě, že řízení bylo celkově extrémně dlouhé (tedy násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) – viz odst. VI. Stanoviska). V projednávané věci nebyla celková délka řízení extrémně dlouhá v uvedeném smyslu, a to vzhledem k její složitosti (několik obviněných, rozsáhlé dokazování – k tomu v podrobnostech viz odst. 81. rozsudku soudu prvního stupně).

77. Odvolací soud považoval za správné snížení základní částky pro složitost věci o 25 % (složitost skutková, právní i procesní – viz v podrobnostech odst. 81. napadeného rozsudku) a také její snížení o 10 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci (zejména průtah od 12. 12. 2019 do 31. 5. 2021 – v podrobnostech viz odst. 83. napadeného rozsudku).

78. Souladné s judikaturou Nejvyššího soudu bylo také posouzení významu předmětu řízení jako typově standardního, ačkoli se jednalo o řízení trestní, a to s ohledem na skutečnost, že žalobce se domáhal samostatného odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, kterého se mu dostalo.

79. V tomto směru odvolací soud odkazuje na závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, který zde vyslovil, že „domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, věta druhá a třetí, OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků.“.

80. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem prvního stupně považuje částku 54 188 Kč (63 750 Kč – 9 562 Kč) jako zcela přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou trestního řízení.

81. Ke škodě spočívající v nákladech na obhajobu a nákladech žalobce v souvislosti s cestami, jež uskutečnil v rámci trestního řízení:

82. Odvolací soud považoval závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobci již nenáleží žádný další nárok z titulu doplatku vzniklých nákladů na obhajobu v trestním řízení za správný.

83. Žalobce požadoval na nákladech obhajoby částku v celkové výši 209 827,90 Kč, žalovaná mu z tohoto titulu zaplatila 201 087,98 Kč. Sporné tedy zůstaly náklady na obhajobu ve výši 8 739,92 Kč.

84. U nákladů na obhajobu poskytnutou [tituly před jménem] [jméno FO] zůstaly spornými dva úkony právní služby, a to další porada s klientem, která se uskutečnila dne 31. 10. 2017 (jeden úkon) a stížnost proti usnesení ze dne 6. 11. 2017 (půl úkon). Soud prvního stupně postupoval správně, pokud odměnu za úkon další porady s klientem dne 31. 10. 2017 nepřiznal, neboť tentýž den došlo k převzetí zastoupení a první poradě s klientem, za což odměna poskytnuta žalovanou již byla. Za úkon stížnost proti usnesení ze dne 6. 11. 2017 pak náleží odměna ve výši , která již žalobci rovněž poskytnuta byla. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na úvahy soudu prvního stupně uvedené v odst. 91. a 92 napadeného rozsudku, s nimiž zcela souhlasí.

85. U nákladů obhajoby poskytnuté [tituly před jménem] [jméno FO] zůstalo sporných 5 úkonů právní služby. Odvolací soud i v tomto ohledu zcela souhlasí se závěry soudu prvního stupně, které vyjádřil v odst. 90. svého rozsudku. Za stížnosti proti usnesení ze dne 16. 1. 2019 a ze dne 5. 4. 2019 a za návrh na doplnění dokazování ze dne 10. 1. 2020 náleží odměna pouze ve výši a v této výši byla proplacena žalovanou. Za sepis závěrečné řeči odměna nenáleží a za účast na veřejném zasedání dne [datum], které trvalo hodinu a 50 minut náleží odměna za jeden úkon a žalovaná v tomto rozsahu žalobci plnila. Odvolací soud se ztotožnil též s úvahami soudu prvního stupně týkajícími se výpočtu cestovného, náhrady za ztrátu času. V dalších podrobnostech odvolací soud odkazuje na odst. 90. napadeného rozsudku.

86. Žalobce na hotových výdajích žádal zaplatit částku v celkové výši 81 128 Kč, která zahrnovala výdaje na pohonné hmoty za specifikované cesty žalobce, včetně opotřebení, náklady na nocleh, kdy žalobce přespával před konáním hlavních líčení v místě jejich konání, a dále náhradu za ztrátu času.

87. Žalovaná žalobci proplatila pouze cestovní výdaje (náklady na pohonné hmoty) ve výši 6 658,04 Kč, neboť neshledala účelnými výdaje na nocleh, dále cestu na místo nehody dne 5. 2. 2022 ani nárok na náhradu za ztrátu času s tím, že žalobce cesty uskutečnil jako soukromá osoba a nárok na náhradu za ztrátu času má pouze advokát, výpočet cestovného provedla vždy podle vyhlášky o cestovních náhradách.

88. Soud prvního stupně shledal jako účelně vynaložené náklady na nocleh v sedmi případech (částka 8 750 Kč), výdaj nocleh dne [datum] neshledal důvodným, neboť následujícího dne se hlavní líčení nekonalo a neprokázán zůstal výdaj na nocleh dne [datum]. Dále přiznal žalobci náklady na cestu dne [datum] na místo nehody (částka 557 Kč).

89. Žalobci se na náhradě jeho hotových výdajů dostalo částky v celkové výši 15 965,04 Kč.

90. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a ve shodě s ním dospěl k závěru, že nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu (částka 65 162,96 Kč) není opodstatněný. Odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje na podrobné úvahy soudu prvního stupně uvedené v odst. 94. a 95. jeho rozsudku, neboť je považuje za zcela správné.

91. Zcela správné jsou též závěry soudu prvního stupně ohledně nároku na úrok z prodlení opřené o ustanovení § 15 odst. 1 OdpŠk a Stanovisko. Žalobci náleží úrok z prodlení až ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, co svůj nárok uplatnil u žalované postupem podle § 14 OdpŠk. V tomto konkrétním případě tedy ode dne 28. 1. 2024.

92. Na základě shora uvedeného tedy odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. v napadeném rozsahu co do částky 164 188 Kč s příslušenstvím potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.).

93. Ve výroku II. jej změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobci ještě částku 140 000 Kč s příslušenstvím (doplatek náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním), (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Ve zbývajícím rozsahu jej ve výroku II. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

94. Ve výroku I. co do částky 9 307 Kč s příslušenstvím a ve výroku II. nebyl rozsudek soudu prvního stupně napaden, tudíž zůstal v tomto rozsahu nedotčen.

95. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. a podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

96. Při výpočtu míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve sporu bylo třeba vycházet z toho, že žalobce v řízení uplatnil tři nároky se samostatným skutkovým základem (2x nemajetkovou újmu a 1x majetkovou škodu) a při určování poměru úspěchu a neúspěchu vyjít ze vzájemného poměru tarifních hodnot (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015).

97. U nároku žalobce na zadostiučinění za vzniklé nemajetkové újmy (za nezákonné trestní stíhání a za nepřiměřenou délku řízení) činila tarifní hodnota podle § 9a odst. 2 vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025 přiznanou náhradu, tedy 250 000 Kč a 54 188 Kč, a u nároku na majetkovou škodu (náklady obhajoby a náklady žalobce) žalovanou částku, tedy 209 827,90 Kč a 81 128 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. Celková tarifní hodnota tak činila 595 143,90 Kč (250 000 + 54 188 + 209 827,90 + 81 128).

98. Žalobce byl ve věci úspěšný u nároku s tarifní hodnotou 250 000 Kč (zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání), u nároku s tarifní hodnotou 54 188 Kč (zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení) a u nároku na náhradu nákladů obhajoby a nákladů žalobce co do částky 207 746,02 Kč + 8 750 Kč + 557 Kč, celkem tedy měl úspěch co do tarifní hodnoty ve výši 521 241,02 Kč. Za úspěch žalobce je třeba považovat i částečné zpětvzetí žaloby, neboť žalobu vzal zpět z důvodu poskytnutí plnění ze strany žalované. Neúspěšný byl co do tarifní hodnoty ve výši 73 902,88 Kč. V procentuálním vyjádření byl úspěšný z 87,6 % (521 241,02: 595 143,90 x 100) a neúspěšný z 12,4 %.

99. Žalobce byl tedy ve sporu poměrně úspěšnější a má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 75,2 % (87,6 – 12,4).

100. Náklady řízení před soudem prvního stupně:

101. Náklady řízení sestávaly z nákladů na právní zastoupení advokátem a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč. Náklady právního zastoupení činily v řízení před soudem prvního stupně částku 81 166,80 Kč. Pokud se jedná o výpočet výše těchto nákladů, odkazuje odvolací soud na zcela správný výpočet soudu prvního stupně, který učinil v odst. 101. svého rozsudku a odvolací soud nepovažuje za nutné jej znovu opakovat.

102. Náklady odvolacího řízení:

103. V odvolacím řízení vznikly žalobci náklady na právní zastoupení advokátem. Advokát učinil tři úkony právní služby, a to podání odvolání ze dne 4. 12. 2024, vyjádření k odvolání žalované ze dne 2. 1. 2025 a účast u odvolacího jednání dne 26. 3. 2025.

104. Výše odměny advokáta za podané odvolání činí 8 060 Kč (z tarifní hodnoty 173 902,88 Kč určené podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024) a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024.

105. Výše odměny advokáta za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání činí 9 820 Kč za jeden úkon (z tarifní hodnoty 378 090,88 Kč určené podle § 8 odst. 1 a § 9a odst. 2 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025), tj. odměna za dva úkony = 19 640 Kč a paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025, tj. paušální náhrada za dva úkony = 900 Kč. Náhrada za 21 % DPH z odměny a paušálu činí 6 069 Kč.

106. V odvolacím řízení tedy žalobci vznikly náklady řízení v celkové výši 34 969 Kč (8 060 + 19 640 + 1 200 + 6 069).

107. Před soudy obou stupňů vznikly žalobci náklady řízení v celkové výši 122 135,80 Kč (6 000 + 81 166,80 + 34 969). Z toho 75,2 % = 91 846 Kč (po zaokrouhlení).

108. Odvolací soud proto uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 91 846 Kč, kterou je žalovaná povinna mu zaplatit ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).