43 C 20/2024 - 227

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 1 100 000 Kč s příslušenstvím, o omluvu takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost do 20 dnů od právní moci rozsudku zajistit na vlastní náklady na webu [Anonymizováno] v sekci [Anonymizováno] po dobu nejméně 7 dnů zveřejnění písemné omluvy v tomto znění: „[Anonymizováno] se omlouvá [jméno FO], dat. nar. [datum], za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vedeno trestní řízení, nejdříve [právnická osoba], pod sp. zn. [Anonymizováno], později [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a nakonec [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], a dále za nemajetkovou újmu, která mu nezákonným trestním stíháním vznikla, a za těžko odčinitelné následky, ke kterým v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo v jeho osobním, profesním a společenském životě“, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 244 625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 244 625 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 855 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 855 375 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 94 714 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Původní žalobce [jméno FO], nar. [datum], se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 2. 2024 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením [právnická osoba] ze dne 30. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno], obviněn z trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“) a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z. Trestných činů se měl dopustit v souvislosti s organizací automobilových závodů [jméno FO]. Pro citované trestné činy byla podána u [adresa] na původního žalobce obžaloba. Původní žalobce byl následně [adresa] ze dne 7. 4. 2022, č. j. [Anonymizováno], obžaloby zproštěn dle § 226 písm. a) t. ř. Následně se proti tomuto rozhodnutí odvolal státní zástupce. Další zprošťující rozsudek byl vydán [Anonymizováno] dne 8. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno], kterým byl zrušen rozsudek soudu I. stupně, avšak zároveň byl původní žalobce podle § 226 písm. b) t. ř. znovu zproštěn obžaloby s odůvodněním, že skutek označený v obžalobě se stal, ale není trestným činem. Původní žalobce požadoval zaplacení škody v podobě nákladů obhajoby ve výši 208 538,73 Kč a cestovné původního žalobce ve výši 198,45 Kč, zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč a poskytnutí omluvy jako zadostiučinění za trestní stíhání, kterým bylo zasaženo do práv původního žalobce, a zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou trestního řízení. K náhradě škody původní žalobce uvedl, že mu vznikla škoda, neboť ač faktury za zastupování hradil [právnická osoba], tak byla mezi ním a [právnická osoba] dohoda, že po pravomocném skončení trestního řízení uhradí původní žalobce [právnická osoba] náklady na obhajobu. Původní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce šesti let. K nemajetkové újmě z nezákonného trestního stíhání původní žalobce uvedl, že mu bylo kladeno za vinu [Anonymizováno]. Trestním stíháním byl narušen jeho rodinný život, stíhání ovlivnilo jeho zdravotní i psychický stav, přátelské a profesní vztahy. Trpěl pocitem nespravedlnosti, nechutenstvím, nespavostí a byla poškozena jeho dobrá pověst. V důsledku trestního stíhání byl podrážděný, náladový, nechtěl se s nikým stýkat, nechtěl mluvit se svými nejbližšími. V důsledku stresu spojeného s trestním řízení absolvoval [podezřelý výraz]. V důsledku zhoršení zdravotního stavu musel odejít do invalidního důchodu a rovněž byl nucen přestat spolupracovat s [Anonymizováno], což těžce nesl. Kauza byla celostátně medializovaná. Čelil nepříjemným pohledům, lidé o něm nepříjemně hovořili. Někteří jeho kolegové ztratili důvěru v jeho odborné schopnosti. Jeho přátelé a sousedé na něj pohlíželi jinak než předtím. Stran nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení uvedl, že na délce řízení se nijak negativně nepodílel, s orgány činnými v trestním řízení od počátku spolupracoval. Dle původního žalobce se nejednalo o skutkově složitou věc, řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Vytýkal zejména liknavý postup orgánů v trestním řízení, zdlouhavé intervaly mezi hlavními líčeními a odročení hlavního líčení v důsledku změny senátu. Se zřetelem na uvedené žádal zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, když celková délka řízení činila více jak pět let. U žalované nároky uplatnil dne 7. 8. 2023, která jeho žádost do dne podání žaloby nevyřídila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 29. 4. 2024, v němž uvedla, že původní žalobce u ní dne 7. 8. 2023 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná uvedla, že vyhověla částečně nároku původního žalobce, a to stanoviskem ze dne 9. 2. 2024, doplněným dne 8. 3. 2024. Žalovaná dále uvedla, že činí nesporným, že původní žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení [právnická osoba] ze dne 30. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno]. Potvrdila, že původní žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby rozsudkem [Anonymizováno] dne 8. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno]. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou původnímu žalobci nezákonným trestním stíhání a nepřiměřenou délku řízení původní žalobce u žalované předběžně uplatnil, součástí ovšem nebyl nárok na požadovanou omluvu. Žalovaná neshledala důvodným požadovaný nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním, přičemž vyšla z odůvodnění odvolacího soudu v předmětné věci, který dospěl k závěru, že původní žalobce se dopustil jednání, jehož spáchání mu bylo kladeno za vinu, nicméně že toto není trestným činem. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se dle žalované podává, že původní žalobce dodržel požadavky, které na něj byly kladeny ze strany tehdy účinných bezpečnostních předpisů [Anonymizováno] (což byl ostatně i závěr disciplinární komise [Anonymizováno]), přičemž tu skutečnost, že požadavky těchto předpisů byly zoufale nedostatečné, je obtížné až nemožné klást původnímu žalobci k tíži v režimu trestního práva (za současného konstatování, že v průběhu trestního řízení, které bylo vedeno dlouho před žalobcovým obviněním, došlo ke zpřísnění těchto požadavků). K celkové situaci při nehodě se pak soud vyjádřil tak, že na následcích předmětné tragické nehody se podílelo vícero faktorů, mimo jiné trestní jednání odsouzeného [jméno FO], jezdecká chyba a nedbalé a šlendriánské plnění povinností ze strany činovníků [Anonymizováno], přičemž uvedl, že zproštění obžalovaní, tj. mimo jiné též původní žalobce, za nehodu sice nenesou trestní odpovědnost, morální však bezpochyby ano, což odpovídá též závěrům soudu o někdejších požadavcích [Anonymizováno] stran bezpečnosti – formálně nebylo vyžadováno mnoho, ovšem současně formálně žádnému činovníkovi nebylo bráněno v tom, aby bezpečnostní opatření prováděl i ve vyšší kvalitě, než jaká byla formálně požadována. To se ovšem nestalo a podle výsledků trestního řízení původní žalobce za nehodu a její následek, tj. smrt čtyř mladých lidí a zranění dalšího, morální odpovědnost nese. V takové situaci by žalovaná považovala za příčící se obecně přijímané představě spravedlnosti, aby bylo původnímu žalobci v rámci odškodnění nemajetkové újmy vyplaceno peněžité plnění. Nárok na omluvu je dle žalované promlčen, když byl poprvé uplatněn žalobou dne 7. 2. 2024. Žalovaná délku posuzovaného řízení hodnotila jako přiměřenou, když trestní stíhání původního žalobce trvalo od 30. 10. 2017 do 8. 2. 2023, tedy 5 let a 4 započaté měsíce, nicméně s přihlédnutím k dané situaci nelze tuto dobu považovat za nepřiměřenou. Během této doby v řízení nedocházelo k dílčím průtahům a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách, s jedinou potenciální výjimkou – mezi hlavními líčeními, která se konala v prosinci roku 2019 a v květnu roku 2021, mezi nimiž se žádné další hlavní líčení nekonalo. Nekonání hlavních líčení bylo způsobeno zejména komplikacemi způsobenými pandemií covidu v letech 2020 a 2021 a na tuto navázanými restriktivními opatřeními vydávanými s cílem omezit šíření daného onemocnění. Narozdíl od původního žalobce, žalovaná řízení považuje za složité. Ve věci došlo k pochybení celé řady osob, fyzických i právnických, a bylo nezbytné určit jejich možný podíl, byť nedbalostní, na trestné činnosti, přičemž za tímto účelem bylo třeba pracovat s velmi specifickými předpisy (zejména s podklady od [Anonymizováno]), jejichž znalost nelze označit za běžně očekávatelnou znalostní výbavu soudů. S ohledem na shora uvedené žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce namítaného řízení a navrhla žalobu zamítnout.

3. K výzvě soudu ohledně zásahu do zdravotní, osobní, odborné a ekonomické sféry původního žalobce uvedl tento podáním ze dne 13. 8. 2024, že má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený zejména problémy se srdcem. Z lékařských zpráv vyplývá, že původního žalobce již v roce 2006 postihl [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Původní žalobce následně pravidelně absolvoval veškerá s tím spojená vyšetření a kontroly, a proto se zdravotní stav původního žalobce ustálil a byl v rámci možností bezproblémový. V souvislosti s tímto lékařským zákrokem byl původnímu žalobci přiznán nejprve v roce 2009 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, následně po přezkoumání v roce 2011 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně a konečně v roce 2015 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Původní žalobce nebyl od roku 2009 až do konce roku 2016, až na dílčí menší standardní zdravotní problémy, nucen akutně řešit jakékoliv zásadnější zdravotní obtíže, byť byl v důsledku svého onemocnění omezen v pracovní schopnosti. Situace se zásadně změnila na přelomu roku 2016 a 2017, tedy v době, kdy již bylo ze strany [Anonymizováno] rozhodnuto o tom, že se projednávána trestní věc, původně vedená proti [jméno FO], vrací do přípravného řízení. Původní žalobce začal mít [Anonymizováno]. Po celou dobu trestního řízení musel původní žalobce žít ve stresu a napětí, i když mu byl lékaři doporučen klidový režim. Provázela jej neustálá nervozita, nespavost a nechutenství. To vše bylo prohlubováno i nejistotou výsledku trestního řízení, kdy orgány činné v trestním řízení opakovaně veškerá podání původního žalobce i spoluobviněných zamítala a nepřipouštěla si tak jakákoliv pochybení nebo nezákonnost v jejich postupu. Původní žalobce v průběhu trestního řízení absolvoval další dvě operace [Anonymizováno]. Žalobce musel lékařský zákrok absolvovat i v roce 2022. [Anonymizováno]. Vážnější zdravotní problémy přitom měl původní žalobce i v roce 2023, a to konkrétně v únoru 2023, kdy u původního žalobce došlo k [Anonymizováno]. Tyto problémy se u původního žalobce projevily zejména v období, kdy se mělo konat nařízené jednání u [Anonymizováno], který projednával podané odvolání ze strany státního zástupce. Co se týče pracovního zařazení, tak s ohledem na to, že byl původnímu žalobci přiznán invalidní důchod pro invalidní stav druhého a následně třetího stupně, s čímž souvisela také snížená pracovní schopnost, věnoval se původní žalobce pouze občasným brigádám, okrajově obchodům s billboardy a příležitostným pracím. Žalobce se proto více seberealizoval zejména v oblasti automobilových závodů, které byly po celý život jeho koníčkem. Původní žalobce se historicky a dlouhodobě podílel zejména na organizaci závodů, kdy některé byly pod záštitou [právnická osoba]. Původní žalobce se dále podílel i na přípravě amatérských motoristických soutěží, dále vykonával vedoucího slalomových zkoušek, které byly pod záštitou [právnická osoba] ([Anonymizováno]. To vše zejména od roku 2009 až do zahájení trestního řízení vůči původnímu žalobci. V důsledku zhoršení zdravotního stavu původního žalobce (což bylo zapříčiněno i vedením trestního řízení vůči původnímu žalobci) a také i důsledky v podobě zpochybňování profesní a odborné kvality původního žalobce v oboru automobilových závodů, došlo k omezení spolupráce původního žalobce na pořádání automobilových závodů, které byly pořádány jednotlivými organizacemi. Celou událost probíral pouze s nejbližší rodinou a jedním přítelem. Vše bylo umocňováno medializací, kdy dle původního žalobce se na široké medializaci trestního řízení ze strany zpravodajství podílely i orgány činné v trestním řízení. Zejména se jednalo o vyjádření státního zástupce. Tato vyjádření byla následně novináři převzata a otištěna v článcích nebo převzata do reportáží. Jako srovnávací judikaturu uvedl původní žalobce rozsudky zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 13/2011, sp. zn. 26 C 37/2015 a sp. zn. 26 C 172/2017.

4. Soud řízení zastavil co do částky 208 737,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 208 737,18 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení usnesením ze dne 15. 4. 2024, č. j. 43 C 20/2024-118, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby po plnění žalované po podání žaloby. Původní žalobce vzal žalobu zpět do celého nároku na náhradu majetkové škody za obhajné (208 538,73 Kč) a cestovné žalobce (198,45 Kč). Unesení nabylo právní moci dne 3. 5. 2024.

5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 1. 2025, č. j. 43 C 20/2024-212, bylo vzhledem k úmrtí původního žalobce rozhodnuto o pokračování s [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně] (manželkou původního žalobce). Usnesení nabylo právní moci dne 11. 2. 2025.

6. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 7. 8. 2023 původní žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy vzniklé původnímu žalobci nezákonným trestním řízením vedeným zejména u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], a nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, s výjimkou nároku na omluvu. Dále bylo nesporné, že žalovaná projednala žádost původního žalobce dne 9. 2. 2024.

8. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a výslechy svědkyně, ze kterých má za prokázaný následující skutkový stav. [Anonymizováno], vydalo dne 12. 11. 2012 pod č. j. [Anonymizováno] záznam o zahájení úkonů trestního řízení, a to na základě anonymního oznámení na neznámého pachatele ve věci [Anonymizováno], kdy byl spáchán v obci [adresa], před domem č. p. [Anonymizováno], na sil. [Anonymizováno] v km [Anonymizováno] přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku [jméno FO]. Usnesením [Anonymizováno], ze dne 22. 5. 2013, č. j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání [jméno FO] jako obviněného ze spáchání přečinů usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z. a ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 147 odst. 1, odst. 2 t. z.. [adresa] podalo dne 24. 10. 2013 na obviněného [jméno FO] obžalobu. Dne 5. 2. 2015 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl [jméno FO] uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z., ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z.. Rozsudek byl k odvolání obžalovaného usnesením [Anonymizováno] ze dne 2. 12. 2015 zrušen a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření. Usnesení bylo napadeno stížností pro porušení zákona a rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 1. 2017, č. j. [Anonymizováno], bylo konstatováno porušení zákona v ustanovení § 260 t. ř., a to ve prospěch obviněného [jméno FO]. Dne 15. 5. 2017 byla podána nová obžaloba na obviněného [jméno FO], že spáchal přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z., přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z. Dne 24. 10. 2017 byla obžaloba vzata zpět s tím, že ve věci je potřeba provést další vyšetřovací úkony. Byla šetřena trestní odpovědnost dalších subjektů. Dne 30. 10. 2017 vydala [právnická osoba] usnesení, pod č. j. [Anonymizováno], kterým podle § 160 odst. 1 t. ř. zahájila trestní stíhání osob [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [adresa] [jméno FO]. Původní žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z. a trestního činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z. Původnímu žalobci bylo usnesení do vlastních rukou doručeno dne 30. 10. 2017. Dne 31. 10. 2017 podal obviněný [jméno FO] blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 10. 2017. Dne 1. 11. 2017 podal obviněný [jméno FO] stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 10. 2017. Dne 3. 11. 2017 obviněný [jméno FO] svoji stížnost konkretizoval. Stejného dne podal blanketní stížnost původní žalobce. Dne 8. 11. 2017 odůvodnil obviněný [jméno FO] svou stížnost. Dne 10. 11. 2017 doplnil obviněný [jméno FO] svoji stížnost. Dne 16. 11. 2017 podal druhou blanketní stížnost původní žalobce. Dne 20. 11. 2017 doplnil obviněný [jméno FO] svoji stížnost. Dne 21. 11. 2017 podal původní žalobce žádost o vyhotovení kopie kamerových záznamů. Dne 22. 11. 2017 požádal původní žalobce o prodloužení lhůty k vyhotovení odůvodnění stížnosti, a to do 29. 11. 2017. Stejného dne byly obhájci původního žalobce předány kopie kamerových záznamů. Dne 27. 11. 2017 obšírně doplnil obviněný [jméno FO] svoji stížnost. Dne 29. 11. 2017 odůvodnil původní žalobce svou stížnost. Dne 30. 11. 2017 bylo policejním orgánem vyhotoveno předložení stížnosti obviněného [jméno FO], obviněného [jméno FO], původního žalobce k nadřízenému orgánu. Dne 10. 1. 2018 [adresa], rozhodlo usnesením pod č. j. [Anonymizováno], že se všechny stížnosti zamítají, neboť nejsou důvodné. Dne 11. 1. 2018 byl spis vrácen policejnímu orgánu. Dne 25. 1. 2018 požádal obhájce obviněného [jméno FO] o nahlédnutí do spisu. Dne 29. 1. 2018 byl obhájci obviněného [jméno FO] sdělen termín nahlížení. Dne 9. 2. 2018 obviněný [jméno FO] vyhotovil námitku podjatosti vůči [tituly před jménem] [jméno FO] a návrh na vyloučení věci. Dne 13. 2. 2018 do spisu nahlížel obhájce obviněného [jméno FO]. Dne 26. 2. 2018 policejní orgán usnesením rozhodl o odložení věci proti [jméno FO], neboť nelze vést trestní stíhání proti zemřelému. Dne 27. 2. 2018 podal obviněný [jméno FO] žádost o odstranění průtahů ve vyšetřování. Stejného dne bylo [adresa] rozhodnuto, že [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučen. Dne 5. 3. 2018 byl spis vrácen policejnímu orgánu. Stejného dne byli k výslechu předvolání všichni obvinění a o těchto úkonech byli vyrozuměni jejich obhájci. Dne 6. 3. 2018 bylo vyhotoveno vyrozumění o vyřízení žádosti o odstranění průtahů. Státní zástupce uvedl, že je nutné námitce obviněného [jméno FO] přisvědčit. Nečinnost policejního orgánu je spatřována v tom, že policejní orgán v zákonně lhůtě nepožádal státního zástupce o prodloužení lhůty. Policejní orgán byl na nečinnost upozorněn a byl mu dán další pokyn. Dne 12. 3. 2018 podal obviněný [jméno FO] návrh na výkon dohledu ze dne 9. 2. 2018. Dne 13. 3. 2018 podal obviněný [jméno FO] stížnost proti usnesení ze dne 27. 2. 2018. Dne 20. 3. 2018 byl vyslechnut obviněný [jméno FO], obviněný [jméno FO], původní žalobce. Dne 4. 4. 2018 byli účastníci řízení vyrozuměni o možnosti si prostudovat trestní spis. Dne 5. 4. 2018 potvrdilo [Anonymizováno] přijetí písemnosti obviněného [jméno FO] ze dne 9. 2. 2018, přičemž mu sdělilo, že bude vykonán dohled. Stejného dne zpravil obviněný [jméno FO] policejní orgán o svém postupu a zažádal o odložení výslechu obviněných. Dne 6. 4. 2024 obviněný [jméno FO] zažádal o napravení nezákonného postupu policejního orgánu a odložení plánovaného úkonu v trestní věci bez náhrady, případně změny termínu. Dne 9. 4. 2018 bylo účastníkům sděleno, že se termíny prostudování trestního spisu ruší. Stejného dne si spis prostudovali právní zástupce poškozené [jméno FO] a poškozená [právnická osoba]. Dne 25. 4. 2018 bylo [Anonymizováno] vyhotoveno vyrozumění o výkonu dohledu nad postupem [adresa], na základě stížnosti obviněného [jméno FO] a obviněného [jméno FO]. Dne 3. 5. 2018 byl spis vrácen [adresa]. Dne 11. 5. 2018 byl spis vrácen [adresa]. Dne 15. 5. 2018 bylo [adresa], rozhodnuto, že se stížnost obviněného [jméno FO] podaná dne 13. 3. 2018 zamítá, neboť není důvodná. Dne 21. 5. 2018 byl spis vrácen [adresa]. Dne 25. 5. 2018 byli účastníci řízení vyrozuměni o možnosti prostudovat si spis. Dne 31. 5. 2018 požádal právní zástupce poškozeného [jméno FO] o změnu termínu k prostudování spisu. Dne 5. 6. 2018 bylo odpovězeno právnímu zástupci poškozeného [jméno FO]. Dne 8. 6. 2018 právní zástupce poškozeného [jméno FO] prostudoval trestní spis. Dne 11. 6. 2018 obhájce původního žalobce a poškozená [právnická osoba] prostudovali trestní spis. Stejného dne podal původní žalobce návrh na doplnění dokazování a byl znovu vyrozuměn o možnosti prostudovat spis. Dne 12. 6. 2018 právní zástupce poškozeného [Anonymizováno] prostudoval trestní spis. Dne 13. 6. 2018 právní zástupce poškozených [jméno FO], právní zástupce poškozených [jméno FO] a obhájce obviněného [jméno FO] prostudovali trestní spis. Dne 14. 6. 2018 obhájce obviněného [jméno FO] a právní zástupce poškozené [jméno FO] prostudovali trestní spis. Dne 15. 6. 2018 obhájce obviněného [jméno FO] prostudoval trestní spis. Dne 19. 6. 2018 podal obviněný [jméno FO] návrh na doplnění dokazování. Dne 20. 6. 2018 doplnil obviněný [jméno FO] návrh na doplnění vyšetřování. Dne 2. 7. 2018 byli původní žalobce a jeho obhájce zpraveni o změně termínu k prostudování trestního spisu a k učinění návrhů na doplnění vyšetřování. Dne 12. 7. 2018 obhájce původního žalobce prostudoval trestní spis. Dne 19. 7. 2018 vyhotovil obhájce původního žalobce další návrh na doplnění vyšetřování. Dne 20. 7. 2018 došlo k vyrozumění o návrzích na doplnění dokazování a všechny byly odmítnuty. Dne 6. 8. 2018 došlo k vyrozumění o návrzích na doplnění dokazování a všechny byly odmítnuty. Dne 7. 8. 2018 byl policejním orgánem podán návrh na podání obžaloby. Dne 7. 9. 2018 byla podána obžaloba, mj. i proti původnímu žalobci. Stejného dne byli účastníci řízení vyrozuměni o podání obžaloby. Dne 11. 9. 2018 obhájce obžalovaného [jméno FO] zažádal o zaslání obžaloby do datové schránky nebo prostřednictvím e-mailu. Stejného dne zažádal o zaslání obžaloby i obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 13. 9. 2018 učiněn úřední záznam o telefonické urgenci obhájce obžalovaného [jméno FO] stran zaslání obžaloby. Stejného dne zažádal o zaslání obžaloby obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 14. 9. 2018 zažádala o zaslání obžaloby obhájkyně původního žalobce. Dne 27. 9. 2018 požádal předseda senátu o prodloužení lhůty dle § 181 odst. 3 t.ř. z důvodu konání jiných hlavních líčení a veřejných zasedání, psaní rozsudku, usnesení, složitosti věci a rozsahu věci, a to o 2 měsíce, tj. do 27. 11. 2018. Stejného dne byl vysloven souhlas a obžalovaný [jméno FO] zažádal o předběžné projednání obžaloby. Dne 1. 10. 2018 byl do spisu nahlížet obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 17. 10. 2018 podal původní žalobce návrh na předběžné projednání obžaloby. Dne 19. 10. 2018 se [podezřelý výraz] připojila se svým nárokem k trestnímu řízení. Dne 25. 10. 2018 podal obžalovaný [jméno FO] návrh na předběžné projednání obžaloby. Dne 5. 11. 2018 byl do spisu nahlížet obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 16. 11. 2018 dán pokyn k nařízení neveřejného zasedání na 26. 11. 2018. Dne 22. 11. 2018 učiněn úřední záznam o tom, že se z neveřejného zasedání na 26. 11. 2018 omluvila přísedící z důvodu nemoci. Dle seznamu byla vybrána jiná přísedící. Dne 26. 11. 2018 se konalo neveřejné zasedání na kterém bylo rozhodnuto, že předseda senátu [tituly před jménem] [jméno FO] je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne 10. 12. 2018 požádal předseda senátu o prodloužení lhůty pro vyhotovení a vypravení usnesení o vyloučení soudce do 27. 12. 2018, souhlas předsedy soudu je připojen týž den. Stejného dne učiněn úřední záznam o pracovní neschopnosti předsedy senátu v období od 29. 11. 2018 do 7. 12. 2018. Dne 27. 12. 2018 požádal znovu předseda senátu o prodloužení lhůty pro vyhotovení a vypravení usnesení o vyloučení soudce do 14. 1. 2019, souhlas předsedy soudu je připojen dne 3. 1. 2019. Stejného dne učiněn úřední záznam o pracovní neschopnosti předsedy senátu v období od 29. 11. 2018 do 7. 12. 2018. Dne 14. 1. 2019 bylo rozesláno usnesení ze dne 26. 11. 2018. Stejného dne podal stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018 státní zástupce. Dne 16. 1. 2019 podal stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018 obžalovaný [jméno FO]. [jméno FO] dne podal blanketní stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018 obžalovaný [jméno FO]. Dne 17. 1. 2019 podal stížnost proti usnesení ze dne 26. 11. 2018 původní žalobce. Dne 21. 1. 2019 odůvodnil obžalovaný [jméno FO] svou stížnost. Dne 29. 1. 2019 doplnil obžalovaný [jméno FO] svou stížnost. Dne 7. 2. 2019 byl dán pokyn k vzájemnému rozeslání všech podání. Dne 12. 3. 2019 byly stížnosti předloženy odvolacímu soudu. Dne 13. 3. 2019 byl dán pokyn k nařízení neveřejného zasedání na 20. 3. 2019. Dne 20. 3. 2019 se před odvolacím soudem konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že senát [tituly před jménem] [jméno FO] a soudců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne 2. 4. 2019 byl dán pokyn odvolacím soudem k rozeslání rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 5. 4. 2019 podal obžalovaný [jméno FO] blanketní stížnost proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 8. 4. 2019 podali obžalovaný [jméno FO] a původní žalobce stížnosti proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 9. 4. 2019 a 10. 4. 2019 obžalovaný [jméno FO] odůvodnil svou stížnost. Dne 17. 4. 2019 odvolací soud vydal opravné usnesení do rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019. Dne 24. 4. 2019 byl spis předložen [Anonymizováno]. Dne 7. 5. 2019 se u [Anonymizováno] konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že se stížnosti proti usnesení ze dne 20. 3. 2019 zamítají. Dne 15. 5. 2019 byl spis vrácen odvolacímu soudu. Dne 22. 5. 2019 se před odvolacím soudem konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že se rozhodnutí ze dne 26. 11. 2018 zrušuje a nově se rozhoduje, že předseda senátu [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne 5. 6. 2019 byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne 17. 6. 2019 dán pokyn k rozeslání rozhodnutí ze dne 22. 5. 2019 současně byl dán pokyn k předložení spisu asistence k nařízení hlavního líčení na 9. 12. 2019, 11. 12. 2019 a 12. 12. 2019. Dne 19. 7. 2019 učiněn úřední záznam o tom, že spis byl asistentce předložen až 17. 7. 2019, zároveň byl dán pokyn k zaslání přípisu. Dne 22. 7. 2019 byl soud I. stupně dotázán státním zástupce, kdy lze očekávat nařízení hlavního líčení. Dne 5. 8. 2019 vydán pokyn kanceláři k nařízení hlavního líčení ve dnech 9. 12. 2019, 11. 12. 2019 a 12. 12. 2019, k předvolání účastníků a svědků. Dne 4. 9. 2019 učiněn úřední záznam o tom, že se přísedící nemůže zúčastnit nařízených jednání, neboť bude v lázních. Stejného dne dán pokyn ke změně přísedícího. Dne 6. 9. 2019 zažádal [tituly před jménem] [jméno FO] o odročení jednání dne 11. 12. 2019 a 12. 12. 2019 z důvodu kolize. Dne 18. 10. 2019 zažádal [tituly před jménem] [jméno FO] o odročení jednání dne 9. 12. 2019 z důvodu kolize. Dne 20. 10. 2019 požádala [právnická osoba] o spisovou značku, aby mohla vstoupit jako poškozená do řízení. Dne 23. 10. 2019 bylo [tituly před jménem] [jméno FO] sděleno, že v této věci nelze hlavní líčení odročit z důvodu stáří věci a množství svědků. Soud jej vyzval k zařízení si substituce. Dne 29. 10. 2019 do spisu nahlížel obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 16. 11. 2019 se pan [jméno FO] omluvil z hlavního líčení z vážných zdravotních důvodů. Dne 18. 11. 2019 uplatnila [právnická osoba] svůj nárok na náhradu škody. Dne 20. 11. 2019 sdělení o skončení obhajoby obžalovaného [jméno FO]. Dne 28. 11. 2019 pan [jméno FO] specifikoval vážnost svého zdravotního stavu. Dne 4. 12. 2019 do spisu nahlížel zmocněnec [právnická osoba]. Dne 9. 12. 2019 byl učiněn úřední záznam o omluvě svědkyně paní [jméno FO] z hlavního líčení dne 12. 12. 2019. Stejného dne byl trestní soud zpraven o přiznání náhrady poškozeným v jiných civilních řízeních a o tom, že se poškození ani jejich právní zástupkyně z toho důvodu nedostaví k hlavnímu líčení. Tento den bylo zahájeno hlavní líčení, na které se dostavili všichni obžalovaní i se svými obhájci, Na hlavním líčení byla přednesena obžaloba. Následně byl vyslechnut původní žalobce, obžalovaní [jméno FO], [jméno FO]. Dále byl přečten protokol o výslechu obžalovaného [jméno FO]. Dne 11. 12. 2019 byl učiněn úřední záznam o omluvě svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a svědkyně [Anonymizováno] z jednání ze zdravotních důvodu a svědka [Anonymizováno], který by měl dorazit později. Zároveň pokračovalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [jméno FO] a [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení bylo vyslechnuto třináct svědků. Dne 12. 12. 2019 bylo pokračováno v hlavním líčení, na které se dostavil obžalovaný [jméno FO] a [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení bylo vyslechnuto sedm svědků. Následně bylo hlavní líčení odročeno na 25. 3. 2020 a 1. 4. 2020. Dne 10. 1. 2020 podali obžalovaný [jméno FO] a obžalovaný [jméno FO] návrhy na doplnění dokazování. Dne 2. 3. 2020 byl dán pokyn k předvolání svědků k hlavnímu líčení dne 25. 3. 2020, 1. 4. 2020 a 8. 4. 2020. Dne 5. 3. 2020 byl učiněn úřední záznam o tom, že jeden ze svědků oznámil změnu adresy. Dne 16. 3. 2020 byl učiněn úřední záznam o tom, že z důvodu opatření předsedy [adresa] spojená s pandemií Covid 19 byla zrušena hlavní líčení nařízena na 25. 3. 2020, 1. 4. 2020 a 8. 4. 2020. Dne 30. 3. 2020 bylo soudu oznámeno, že zemřel svědek [Anonymizováno] v roce 2018. Dne 20. 5. 2020 byl dán pokyn k vypravení přípisu všem obžalovaným s dotazem, zda dávají souhlas se čtením protokolů o již konaném hlavním líčení, jelikož z důvodu úmrtí přísedícího [tituly před jménem] [jméno FO], dojde ke změně složení senátu. Dne 26. 5. 2020 souhlasili obžalovaný [jméno FO] a státní zástupce se čtením protokolů. Dne 27. 5. 2020 souhlasil obžalovaný [jméno FO] se čtením protokolů. Dne 28. 5. 2020 souhlasil obžalovaný [jméno FO] se čtením protokolů. Dne 1. 6. 2020 souhlasil původní žalobce se čtením protokolů. Dne 3. 6. 2020 byl dán pokyn k nařízení hlavního líčení na 30.11.2020 a 3. 12. 2020. Dne 15. 7. 2020 soud požádal o součinnost stran zjištění doručovací adresy jednoho ze svědků. Dne 16. 7. 2020 soud požádal o součinnost stran zjištění doručovacích adres svědků. Dne 22. 7. 2020 soud obdržel odpověď na součinnostní dotaz ze dne 15. 7. 2020. Dne 26. 7. 2020 soud obdržel odpověď na další součinnostní dotazy. Dne 28. 7. 2020 byl obhájce obžalovaného [jméno FO] vyzván ke správnému označení svědka, tak aby mu bylo možné doručit předvolání. Stejného dne byla sdělena kontaktní adresa. Dne 30. 7. 2020 byl dán pokyn k zaslání předvolání dohledaným svědkům. Dne 3. 8. 2020 policejním orgánem sděleno, že jednomu ze svědků není možné doručit na uvedenou adresu, neboť tento je dlouhodobě hospitalizován v nemocnici. Dne 9. 9. 2020 byl učiněny další součinnostní dotazy. Dne 7. 10. 2020 obhájce obžalovaného [jméno FO] zažádal o rozeslání rozpisu hlavních líčení. Dne 10. 10. 2020 se z hlavního líčení omluvil svědek [Anonymizováno] z vážných zdravotních důvodů. Dne 6. 11. 2020 byl dán pokyn ke zrušení hlavních líčení nařízených na 30. 11. 2020 a 3. 12. 2020 z důvodu zhoršující se situace pandemie Covid 19. Nově byla hlavní řízení nařízena na 15. 3. 2021 a 18. 3. 2021. Dne 10. 11. 2020 zažádala obhájkyně původního žalobce o zaslání znaleckého posudku k vozidlu, které způsobilo nehodu. Dne 12. 11. 2020 byl učiněn úřední záznam o požadavku obhájkyně původního žalobce stran zrušených a nově nařízených hlavních líčení. Dne 26. 11. 2020 byl dán pokyn k doručení nedoručených zásilek prostřednictvím policejního orgánu. Dne 27. 11. 2020 byl dán pokyn k doručení nedoručených zásilek prostřednictvím policejního orgánu. Následně byla řešena nemožnost doručení zásilek jednomu ze svědků. Dne 21. 1. 2021 bylo soudu doručeno oznámení o smrti svědka [Anonymizováno]. Dne 15. 2. 2021 byla do spisu nahlížet obhájkyně původního žalobce. Dne 2. 3. 2021 byl do spisu nahlížet obhájce obžalovaného [jméno FO]. Dne 3. 3. 2021 byl dán pokyn k zrušení hlavních líčení na 15. 3. 2021 a 18. 3. 2021 z důvodu nouzového stavu a jejich přeložení na 31. 5. 2021 a 3. 6. 2021. Dne 17. 5. 2021 jeden ze svědků zažádal o užití motorového vozidla. Dne 25. 5. 2021 doložil obhájce obžalovaného [jméno FO] listinné důkazy. Dne 26. 5. 2021 se z hlavního líčení omluvil svědek [Anonymizováno] z důvodu nemožnosti se vzdálit ze zaměstnání. Dne 31. 5. 2021 se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [jméno FO] a [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení bylo vyslechnuto devět svědků. Dne 3. 6. 2021 se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [jméno FO] a [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení byli vyslechnuti čtyři svědci. Následně byly projednávány návrhy na doplnění dokazování. Poté bylo hlavní líčení odročeno na 30. 8. 2021. Dne 9. 6. 2021 byl dán pokyn k předvolání osob k nařízenému hlavnímu líčení. Dne 10. 6. 2021 bylo rozhodnuto o svědečném několika svědků. Dne 14. 6. 2021 byl dán pokyn k výplatám svědečného. Dne 6. 8. 2021 byl dán pokyn ke zjištění u obhájců volných termínu pro konání dalších hlavních líčení. Ve dnech 6. 8. 2021 až 11. 8. 2021 sdělovali obhájci své časové dispozice. Dne 12. 8. 2021 byl dán pokyn k přeložení hlavního líčení z 30. 8. 2021 na 8. 11. 2021. Dne 1. 9. 2021 byl dán pokyn k doručení nedoručených zásilek policejním orgánem. Od 8. 9. 2021 do 20. 9. 2021 probíhalo doručování nedoručených zásilek. Dne 21. 10. 2021 podal obžalovaný [jméno FO] návrh na další dokazování a své vyjádření. Dne 3. 11. 2021 obžalovaný [jméno FO] požádal o sdělení, kdo je předvolán k nařízenému hlavnímu líčení. Dne 8. 11. 2021 se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [jméno FO], obžalovaný [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení byli vyslechnuti tři svědci a obžalovaný [jméno FO]. Následně bylo hlavní líčení odročeno na 28. 3. 2022. Dne 2. 2. 2022 byl učiněn úřední záznam o prověření skutečností ve spise. Stejného dne [tituly před jménem] [jméno FO] vyzvána k úhradě soudního poplatku za požadované písemnosti. Dne 11. 2. 2022 podal obžalovaný [jméno FO] návrh na doplnění dokazování a žádost o zaslání protokolu z hlavního líčení. Dne 10. 3. 2022 byl dán pokyn k předvolání k hlavnímu líčení dne 28. 3. 2022 a 31. 3. 2022. Dne 1. 3. 2022 urgovala [tituly před jménem] [jméno FO] zaslání požadovaných dokumentů. Dne 14. 3. 2022 bylo oznámeno nové zastupování původního žalobce. Dne 15. 3. 2022 požádal obžalovaný [jméno FO] o seznam svědků. Dne 16. 3. 2022 požádal původní žalobce, aby bylo jednání konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 21. 3. 2022 byla do spisu nahlížet poškozená [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 22. 3. 2022 byl do spisu nahlížet obhájce obžalovaného [Anonymizováno]. Stejného dne požádal jeden ze svědků o použití vlastního motorového vozidla. Dne 28. 3. 2022 se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [jméno FO] a [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení byli vyslechnuti tři svědci. Na č.l. 3194 spisu se nachází fotografie místa nehody, která se stala v 2011, kde havaroval řidič [Anonymizováno]. Na fotografii byla zachycena cesta se stromy podél cesty, kolem silnice je sníh. Fotografii založil původní žalobce krátkou cestou při hlavním líčení dne 28. 3. 2022 k podpoře obhajoby, kdy v závěru tohoto hlavního líčení původní žalobce uvedl, že předkládá soubor fotografií, jsou zde vyznačena místa, kde je v karosérii ukotven bezpečnostní rám, současně uvedl, že předkládá i fotografii stromu po 12 letech, který byl focen jeho osobou, dodnes je to na stromu znát, je to fotka, kterou dával do spisu a vyznačil v ní nyní místa v konfrontaci se skutečným rámem. Toto mělo sloužit k tomu, že vozidlo, která havarovalo, havarovalo tímto způsobem již v minulosti opakovaně a jednalo se o tvrzení, která byla na podporu jeho obhajoby. Tyto listiny včetně fotografií byly potom provedeny k důkazu jako listinný důkaz na hlavním líčení dne 31. 3. 2022. Dne 30. 3. 2022 předložili obhájce obžalovaného [jméno FO], obžalovaného [jméno FO] a obhájce obžalovaného [jméno FO] své závěrečné řeči. Dne 31. 3. 2022 byla vyhotovena závěrečná řeč státního zástupce. Ve spise se nachází závěrečné řeči obžalovaných. Stejného dne se konalo hlavní líčení, na které se dostavil obžalovaný [jméno FO] a obžalovaný [jméno FO] se všemi obhájci. Na hlavním líčení byly provedeny listinné důkazy. Dále byly projednávány návrhy na doplnění dokazování. Tyto byly zamítnuty. Následně bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Následně se hlavní líčení odročilo na 7. 4. 2022 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 1. 4. 2022 původní žalobce zažádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 4. 4. 2022 obžalovaný [jméno FO] zažádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 6. 4. 2022 obžalovaný [jméno FO] a obžalovaný [jméno FO] zažádali, aby hlavní líčení bylo konáno v jejich nepřítomnosti. Dne 7. 4. 2022 se konalo hlavní líčení, na kterém byl vyhlášek rozsudek, kterým byl obžalovaný [jméno FO] shledán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 t. z. a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1,2 t. z. Ostatní obžalovaní, vč. původního žalobce, byli zproštěni obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou stíháni. Dne 8. 4. 2022 zažádal státní zástupce o zaslání protokolu z hlavního líčení. Dne 25. 4. 2022 zažádal předseda senátu o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 16. 5. 2022. Týž den byla žádost schválena. Dne 16. 5. 2022 byl rozsudek vypraven. Dne 18. 5. 2022 bylo rozhodnuto o svědečném jednoho ze svědků. Dne 20. 5. 2022 byl dán pokyn k vyplacení svědečného. Dne 23. 5. 2022 podal státní zástupce odvolání proti rozhodnutí ze dne 7. 4. 2022 do zprošťujícího výroku. Dne 25. 5. 2022 podal obžalovaný [jméno FO] odvolání do výroku o vinně a trestu. Dne 31. 5. 2022 požádal obhájce obžalovaného [jméno FO] o zaslání odvolání státního zástupce. Dále bylo řešeno doručování obžalovaným. Dne 29. 6. 2022 se obžalovaný [jméno FO] vyjádřil k odvolání státního zástupce. Dne 26. 7. 2022 byl dán pokyn k zaslání vyjádření státnímu zástupci. Dne 3. 8. 2022 se k odvolání státního zástupce vyjádřil obžalovaný [jméno FO]. Dne 4. 8. 2022 byl dán pokyn k zaslání vyjádření státnímu zástupci. Dne 14. 9. 2022 byl dán pokyn k vyhotovení předkládací zprávy. Dne 26. 9. 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 17. 10. 2022 bylo vydáno opatření o přidělení věci [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 23. 11. 2022 byla oznámena změna obhájce původního žalobce. Dne 3. 1. 2023 byl dán pokyn k nařízení veřejného zasedání na 8. 2. 2023. Dne 11. 1. 2023 požádal původní žalobce, aby bylo veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 19. 1. 2023 byl učiněn úřední záznam o tom, že byl obhájce obžalovaného [Anonymizováno] nahlížet do spisu. Dne 20. 1. 2023 se obžalovaný [jméno FO] omluvil z veřejného zasedání. Dne 27. 1. 2023 doplnil původní žalobce svou žádost o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Dne 1. 2. 2023 doplnil obžalovaný [jméno FO] své odvolání Dne 3. 2. 2023 se původní žalobce omluvil z veřejného zasedání. Dne 6. 2. 2023 podal původní žalobce konečný návrh. Dne 8. 2. 2023 se konalo veřejné zasedání, jehož se neúčastnili obžalovaní, avšak účastnili se ho jejich obhájci. Byla podána zpráva o stavu věci. V průběhu zasedání dorazil obžalovaný [jméno FO]. Následně bylo předneseno odvolání. Na zasedání byl vyslechnut obžalovaný [jméno FO]. Následně bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Na tomto zasedání byl vyhlášen rozsudek, kterým byl v celém rozsahu zrušen rozsudek ze dne 7. 4. 2022 a bylo nově rozhodnuto, že obžalovaný [jméno FO] byl shledán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 t. z. a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 t. z. Ostatní obžalovaní byli obžaloby zproštěni, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Zároveň byla poškozená [právnická osoba]. odkázána se svým nárokem na civilní řízení. Veřejné zasedání proběhlo v čase 10.03 hod. – 11.51 hod. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 2. 2023. Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil, neboť soud I. stupně přiřadil skutková zjištění pod nesprávné právní závěry, ač jinak provedl řádně všechny své povinnosti. Z rozsudku [Anonymizováno] ze dne 8. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno], soud seznal, že rozsudek soudu I. stupně byl zrušen v celém rozsahu a bylo nově rozhodnuto výrokem I. o vině a trestu obžalovaného [jméno FO] a výrokem II. o zproštění obžaloby původního žalobce a dalších tří obžalovaných dle § 226 písm. b) t.ř., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestními činy. Odvolací soud rozhodl znovu, neboť ač soud I. stupně řádně zjistil skutkový stav věci, tak jej podřadil pod nesprávný právní závěr. Odvolací soud tak změnil právní kvalifikaci zproštění, a to z § 226 písm. a) t.ř. na § 226 písm. b) t.ř. a zmírnil právní kvalifikaci u obžalovaného [Anonymizováno] z § 143 odst. 2 t.z. a § 147 odst. 2 t.z. na § 143 odst. 1 t.z. a § 147 odst. 1 t.z. V bodě 23 a násl. naříkaného rozsudku odvolací soud uvedl, že byly dodrženy bezpečnostní opatření ze strany pořadatelů, i když připustil, že v bezpečnostním plánu byly některé nebezpečné zóny nedostatečně označeny. Podrobně však rozebral, že v naříkaném místě dodrželi pořadatelé všechny bezpečnostní předpisy, přičemž jednání obžalovaného [jméno FO] a poškozených dívek vedlo k nastalé tragédii. V bodě 26 odůvodnění rozsudku odvolací soud konstatoval především to, že k danému následku by nedošlo, pokud by se obžalovaný [jméno FO] svévolně nepřemístil z určeného místa na příjezdovou dlážděnou cestu. Na vzniku předmětného následku se podílela celá řada různorodých příčin, které měly různý význam pro vznik následku, nedostatečná preventivně bezpečnostní zabezpečení místa ze strany pořadatelů, vyjetí závodního automobilu v důsledku jezdecké chyby z trati, spoluzavinění dívek, které stály v zakázaném místě a v blízkosti vozovky. S rizikem jednání byly dívky řádně srozuměny, neboť se s [jméno FO] zúčastnily školení traťových komisařů. V bodě 31 odvolací soud uvedl, že dospěl k závěru, že ze strany zodpovědných činovníků rallye nedošlo k jednoznačnému porušení či nedodržení zmiňovaných ustanovení přílohy [Anonymizováno], neboť na naříkaném místě byl umístěn traťový komisař. Odvolací soud dále uvedl, že bezpečnostní plán byl oproti původní verzi doplněn mj. z iniciativy pořadatelů o dané stanoviště traťového komisaře, a to právě s ohledem na zajištění ochrany diváků, a byl zpracován renomovanou společností. Pořadatelé dále z vlastní iniciativy vyvěsili dvě cedule nebezpečný prostor, ačkoliv v bezpečnostním plánu v tomto úseku nejsou vyznačena nebezpečná místa. Sám odvolací soud uvedl, že lze toliko polemizovat, jestli byla daná bezpečností opatření dostatečná a jestli by jiná opatření byla vhodnější. Odvolací soud dále podrobně rozvedl, jak pořadatelé splnili svou informační povinnost vůči obyvatelům [adresa]. Zůstává pak diskutabilní, jestli bylo možné zajistit lepší bezpečnostní opatření. Daný prostor byl střežen obžalovaným [jméno FO]. Disciplinární panel [právnická osoba] došel k závěru, že se činovníci rallye disciplinárního provinění nedopustili. Činovníci se nedopustili žádného excesu. Činnost byla prováděna způsobem dobré praxe, zavedenými způsoby a nedošlo k žádné odchylce od zavedených standardů ochrany bezpečnosti. Shora uvedené rozhodnutí dle odvolacího soudu osvědčuje, jakým způsobem a za jaké realizace preventivně bezpečnostních opatření se v té době rallye na území České republiky konala. V bodě 36 odvolací soud uvedl, že vyjma obžalovaného [jméno FO] všichni obžalovaní učinili bezpečnostní opatření a dodrželi je. Ke stejnému závěru dospěl i [Anonymizováno] v rozhodnutí ze dne 20. 11. 2019, který uzavřel, že se obžalovaní disciplinárního provinění nedopustili, jejich činnost byla prováděna způsobem dobré praxe, zavedenými postupy a nedošlo k žádné odchylce od zavedených standardů ochrany bezpečnosti, za nichž se v dané době rallye na území ČR konala. Odvolací soud však současně v bodě 37 uvedl, že k nehodě došlo z několika příčin a mj. pro nedbalé a šlendriánské plnění povinností ze strany zodpovědných činovníků rallye, přičemž tito mají nést morální odpovědnost. Dále konstatoval, že od nehody došlo ze strany [Anonymizováno] ke zpřísnění bezpečnostních opatření v rámci pořádání rallye (viz spis vedený [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]). [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

11. Původnímu žalobci byl přiznán částečný invalidní důchod pro invaliditu I. stupně v roce 2009 (viz oznámení [právnická osoba] ze dne 7. 12. 2009).

12. U původního žalobce byl ke dni 22. 2. 2011, a to v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu způsobeného [Anonymizováno], přiznán invalidní důchod II. stupně, dne 15. 10. 2015 došlo ke změně stupně invalidity na stupeň III. (viz posudek o invaliditě ve vztahu k původnímu žalobci ze dne 22. 8. 2013, výpis z posudku o invaliditě ve vztahu k původnímu žalobci ze dne 9. 10. 2019). [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

18. Původní žalobce se podílel v letech 2009 až 2011 na přípravě [Anonymizováno], která byla pořádána pod záštitou [právnická osoba], od roku 2011 do roku 2014 dělal vedoucího slalomových zkoušek (viz čestné prohlášení původního žalobce podepsané [jméno FO], ředitelem soutěže, ze dne 8. 8. 2024).

19. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa] ze dne 9. 12. 2019, z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [Anonymizováno] ze dne 9. 12. 2019, z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa] ze dne 12. 12. 2019, z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [Anonymizováno] ze dne 31. května 2021, z článku ze serveru [právnická osoba] s názvem [adresa] ze dne 16. 11. 2021 bylo zjištěno, že v těchto byl původní žalobce zmíněn jménem jako obžalovaný a u článku byla zveřejněna fotografie všech obžalovaných včetně původního žalobce.

20. Z článku ze [Anonymizováno] a ze [Anonymizováno] s názvem [Anonymizováno] ze dne 31. 3. 2022 soud zjistil, že původní žalobce je v těchto uveden jménem jako obžalovaný a je zde zobrazen na fotografii. V článku je uveden názor státního zástupce, že za tragédii mohou všichni obžalovaní, pokud by neporušili povinnosti plynoucí z jejich funkcí, nemusel by nastat projednávaný tragický následek.

21. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa] ze dne 7. 4. 2022, z článku ze [Anonymizováno] s názvem [adresa] ze dne 7. 4. 2022 soud zjistil, že obsahem článku je informace o nepravomocném zproštění žaloby čtyř obžalovaných, původní žalobce jmenován není.

22. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa] ze dne 7. 4. 2022 soud zjistil, že čtyři muži byli obžaloby zproštěni. Všichni obžalovaní jsou v článku jmenování, mj. i původní žalobce. Výslovně je zde uváděno, že původní žalobce byl zproštěn viny.

23. Z článku ze [Anonymizováno] s názvem [adresa], z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa] ze dne 31. 5. 2022 soud zjistil, že obsahem článku byla informace o odvolání státního zástupce do zprošťujícího rozsudku, přičemž původní žalobce byl jmenován.

24. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa] ze dne 31. 5. 2022 se podává, že se případem bude zabývat odvolací soud, na základě odvolání státního zástupce a obžalovaného [jméno FO]. Původní žalobce je výslovně jmenován. Zároveň je uvedeno, že ho soud I. stupně obžaloby zprostil, s tím, že soud neshledal, že by činovnici rallye nedostáli svým povinnostem.

25. Komentář pod nespecifikovaným článkem na č. l. 96 obsahuje sdělení „[jméno FO]“.

26. Komentář pod nespecifikovaným článkem na č. l. 97 s pisatelem označeným jako [jméno FO] obsahuje sdělení „[Anonymizováno]“.

27. Komentář pod nespecifikovaným článkem na č. l. 98 s pisatelem označeným jako [jméno FO] obsahuje sdělení „[Anonymizováno].“ 28. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [jméno FO] ze dne 31. 5. 2022 se podává, že původní žalobce byl v tomto článku výslovně jmenovaný, přičemž bylo i uvedeno, že byl obžaloby zproštěn, neboť soud neshledal, že by svým povinnostem nedostáli. Bylo zde uvedeno, že státní zástupce a obžalovaný [jméno FO] podali ve věci odvolání.

29. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa] ze dne 8. 2. 2023 soud zjistil, že obsahem článku byla informace o skončení odvolacího řízení, kdy došlo k potvrzení zprošťujících rozsudků čtyř obžalovaných, kdy je původní žalobce konkrétně jmenován.

30. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa] ze dne 8. 2. 2023 soud zjistil, že v článku jsou fotografie původního žalobce, je tam jmenován. Článek informuje o skončení odvolacího řízení a potvrzení zproštění obžalovaných, cituje předsedu senátu, že nesou morální odpovědnost.

31. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa] ze dne 8. 2. 2023 soud zjistil, že původní žalobce byl v tomto článku výslovně jmenován, přičemž bylo i uvedeno, že soud potvrdil zproštění obžaloby u činovníků rallye, ač u nich shledal pochybení. V článku je uvedena citace předsedy odvolacího senátu, který uvedl, že v nedbalém a šlendriánském plnění povinností činovníky rallye nelze shledávat naplnění trestní odpovědnosti, avšak nesou odpovědnost morální. V článku je i uvedena citace soudu I. stupně, že pořadatelé neporušili žádné povinnosti.

32. Z článku ze serveru [Anonymizováno] s názvem [adresa] ze dne 31. 3. 2022 soud zjistil, že původní žalobce je v článku jmenován jako obžalovaný s tím, že mu státní zástupce navrhne dvouletý trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let.

33. Žalobkyně, manželka původního žalobce, ve svém účastnickém výslechu uvedla, že původní žalobce byl před zahájením trestního stíhání společenský a veselý, společně jezdili na výlety, chodili do divadla a na plesy, na narozeninové oslavy, byli v kontaktu se sousedy. Poté se původní žalobce přestal chtít bavit, byl nervózní, omezil své účasti na oslavách, bál se, že se ho budou lidé ptát na předmětnou kauzu. Jeho zdravotní stav se začal zhoršovat už po nehodě a pak v rámci soudního řízení ještě razantněji. Na kauzu se ho ptali i kolemjdoucí na ulici. Přestal chodit na fotbal a hokej. Bez omezení zůstal pouze kontakt s vnoučaty. Trestní stíhání se dle žalobkyně projevilo na jeho psychice, stal se výbušnější, trápil se tím a stresoval. Projevilo se to i na jeho fyzickém zdraví. Trpěl [Anonymizováno]. Čtyřikrát až šestkrát ročně volali záchranku, několikrát byl na více dní hospitalizován. Před hlavním líčení nikdy nespal, byl vyčerpaný a musel brát prášky na uklidnění či na spaní, bral [Anonymizováno]. V roce 2019 byl dle žalobkyně na [Anonymizováno], podstoupil [Anonymizováno]. V rámci lékařských výkonů byl poučen i o stresu a vlivu na jeho zdravotní stav. Jeho profesní život ovlivňoval hlavně jeho zdravotní stav, kdy omezoval své aktivity. Od roku 2008-2010 se začal angažovat v organizování, po nehodě toto omezil. Zhoršila se komunikace s žalobkyní, omezil svou pomoc v domácnosti, např. se bál jezdit na nákupy, aby tak někoho nepotkal. Snížily se i jeho příjmy, kdy již nevykonával pozice v oblasti automobilového rallye, se kterými skončil asi v roce 2018. Měl méně zakázek k výkonu činnosti OSVČ. Původní žalobce nebyl veřejně známý kromě okruhu organizátorů automobilových rallye. Medializaci nesl těžce. Po zproštění se původnímu žalobci ulevilo, nicméně jeho původní zdravotní stav se už neobnovil.

34. Svědek [jméno FO], syn původního žalobce, ve své svědecké výpovědi uvedl, že původní žalobce byl veselý a komunikativní. Měl kolem sebe tým a řadu známých. Rád cestoval, chodil na plesy, na hokej a na fotbal. Začal organizovat závody v motosportu a ve sjezdech na kole. To se změnilo po zahájení trestního stíhání. Nebyl už tak vyrovnaný. Bral si to k srdci. Měl obavy, byl nervózní, roztřepaný a stranil se. Současně se jeho psychický stav zhoršil také po samotné nehodě. Částečně omezil účast na akcích. Již se nechtěl angažovat v motosportu a v pořádání závodů. Zhoršil se jeho zdravotní stav. Píchalo ho na hrudi, trpěl dušností a nespavostí. Byl hospitalizován asi šestkrát ročně. Místo procházek jezdil autem. Kontakt s přáteli zůstal zachován, ale spíš se jednalo o telefonický kontakt. Vztah žalobkyně a původního žalobce se dle svědka nezměnil, žalobkyně ho podporovala. Na kauzu se jich ptali jejich přátelé i kolemjdoucí, ovšem svědek neměl za to, že by to byli úplně cizí lidé. Původní žalobce nebyl veřejně známý, ale měl řadu přátel. S původním žalobcem kauzu řešili. Svědek se ho snažil uklidnit a podpořit. Když byla kauzu medializovaná, zpravidla to dle svědka skončilo hospitalizací v nemocnici. Za pořádání závodů původnímu žalobci náležela odměna. Po nehodě omezil svou účast na doporučení svědka. Svědek neměl za to, že by došlo ke ztrátě důvěry v jeho odborné schopnosti. Po skončení trestního stíhání se původnímu žalobci dle svědka psychicky ulevilo. Navštívil i automobilové závody, ale fyzické zdraví se již neobnovilo, vše trvalo příliš dlouho.

35. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků. Soud nezmiňuje důkazy, které byly provedeny, ovšem ničeho z nich nebylo zjištěno.

36. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejména pokud jde o průběh trestního řízení a o zásahy do osobnostní sféry původního žalobce, které soud blíže shrnuje níže v rámci právního posouzení. Ve stručnosti lze uvést, že trestní stíhání původního žalobce trvalo od 30. 10. 2017 do 8. 2. 2023, tedy 5 let a 3 měsíce. Původní žalobce byl trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti a těžkého ublížení na zdraví. Obžaloby byl zproštěn rozsudkem krajského soudu ze dne 8. 2. 2023. Řízení bylo současně vedeno proti dalším 4 spoluobžalovaným, došlo v něm k průtahům a mělo dopady do osobnostní sféry původního žalobce (zejména do rodinné a soukromé sféry, cti, důstojnosti a pověsti žalobce). Původní žalobce u žalované uplatnil všechny nároky, které jsou předmětem řízení s výjimkou nároku na omluvu. Žalovaná vydala 9. 2. 2024 stanovisko, kterým nárok na zaplacení zadostiučinění za nemajetkové újmu z nezákonného trestního stíhání a z nepřiměřené délky řízení původnímu žalobci nepřiznala.

37. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce následovně.

38. Podle § 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

39. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

40. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

41. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

42. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

43. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

44. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

45. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

46. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 cit. ustanovení nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 cit. ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

47. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

48. V řízení bylo prokázáno, že původní žalobce své nároky na peněžité plnění u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk. Proto může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Co se týká nároku na požadovanou omluvu, tento nárok u žalované předběžně uplatněn nebyl. Žalovaná tento nedostatek podmínek řízení odstranila tím, že v podání ze dne 29. 4. 2024 fingovala mimosoudní projednání nároku poté, co jí byla doručena žaloba, a to s negativním výsledkem.

49. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je kumulativní splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, respektive nemajetkové újmy. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody, respektive nemajetkové újmy, tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

50. V této souvislosti soud uvádí, že mezi účastníky nebylo ve svém důsledku sporu o tom, že v rámci trestního řízení bylo vůči původnímu žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, za které je nutno považovat usnesení [právnická osoba] ze dne 30. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno], jímž bylo původnímu žalobci sděleno obvinění ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 t. z. a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 t. z., když nezákonnost tohoto rozhodnutí vůči původnímu žalobci byla deklarována pravomocným rozsudkem [Anonymizováno] ze dne 8. 2. 2023, č. j. [Anonymizováno].

51. Výše uvedený závěr nalézacího soudu pak vyplývá již i z konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. [hodnota], z níž vyplývá, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je na místě posoudit jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. Proto tedy soud prvního stupně i v tomto případě dospěl k závěru (a ze strany žalované toto nebylo ani sporováno), že existence odpovědnostní titul byla prokázána.

52. Nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání.

53. Původní žalobce uplatnil u žalované nárok v celkové výši 1 000 000 Kč. Nalézací soud uvádí, že ve vztahu k tomto nároku shledal žalobu částečně důvodnou. Mezi účastníky řízení byla sporná pouze forma odškodnění, tedy zda původnímu žalobci náleží finanční zadostiučinění či nikoliv a zda má být aktuálně žalobkyni poskytnuta původním žalobcem požadovaná omluva, kdy žalovaná vznesla ve vztahu k nároku na poskytnutí omluvy námitku promlčení.

54. Na základě shora uvedeného soud prvního stupně primárně posuzoval oprávněnost námitky promlčení nároku na poskytnutí omluvy za nezákonné trestní stíhání, přičemž dospěl k závěru, že tato je důvodná. Předmětné řízení bylo pravomocně skončeno dne 8. 2. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, kterým byl původní žalobce zproštěn obžaloby, pročež ode dne následujícího začala běžet šestiměsíční promlčecí doba (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4554/2011), která bez stavení uplynula dnem 8. 8. 2023 (§ 32 odst. 3 OdpŠk). Původní žalobce uplatnil svůj nárok na omluvu poprvé podáním žaloby dne 7. 2. 2024, tedy až několik měsíců po uplynutí promlčecí lhůty. Nárok na poskytnutí požadované omluvy je tudíž promlčen, přičemž žalovaná námitku promlčení nároku vznesla. Nalézací soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Žalující strana neuvedla žádnou skutečnost, z níž by bylo možné zjistit, z jakého důvodu podala žalobu až několik měsíců po uplynutí promlčecí doby v situaci, kdy včas uplatnila u žalované veškeré ostatní nároky. Původní žalobce byl současně zastoupen advokátem, u něhož se předpokládá znalost jako hmotného, tak i procesního práva.

55. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 zák. o OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud prvního stupně povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci, a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V kontextu OdpŠk by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp. zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp. zn. I ÚS 2330/2016).

56. S ohledem na uvedené, jakož i s ohledem na skutečnost, že požadovaná omluva byla svým obsahem vázána k osobě původního žalobce, který v průběhu nalézacího řízení zemřel, nalézací soud nárok na požadovanou omluvu výrokem I. zamítl.

57. Dále soud prvního stupně posuzoval nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou původnímu žalobci z důvodu nezákonného trestního stíhání. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

58. Nalézací soud se tak dále zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda původnímu žalobci, resp. žalobkyni, náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

59. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

60. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

61. Pokud jde o povahu trestní věci, původní žalobce byl stíhán pro trestný čin usmrcení z nedbalosti čtyř mladých dívek a těžkého ublížení na zdraví jedné ženy, kterého se měl dopustit v souvislosti se svou funkcí vedoucího rychlostní zkoušky závodu v rallye. Za tento trestný čin původnímu žalobci hrozila trestní sazba v trvání až šesti let. Původní žalobce byl osobou bezúhonnou. Byl trestně stíhán pro závažnější trestný čin proti životu a zdraví, který v očích veřejnosti vzbuzuje vyšší odsudek. Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo po dobu 5 let a 3 měsíce (od 30. 10. 2017 do 8. 2. 2023), což nelze vzhledem ke všem okolnostem považovat za délku přiměřenou, a to i s přihlédnutím ke složitosti věci a většímu počtu obviněných. Kritérium délky je zohledňováno s ohledem na skutečnost, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv původního žalobce. Nepřiměřená délka však byla odškodněna přiznaným zadostiučiněním za nepřiměřenou délku řízení (viz nežádoucí zdvojení nároku a odškodnění NS sp. zn. 30 Cdo 701/2016). Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi žalobkyně (manželky původního žalobce), výslechu svědka [jméno FO] a listinných důkazů. Soud dále tato kritéria zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou, délkou a dopady.

62. Původní žalobce a následně žalobkyně tvrdili negativní dopady trestního stíhání konkrétně spočívající v tom, že původní žalobce pociťoval obavy z výsledku trestního stíhání. Trestní stíhání původního žalobce poškodilo v osobní rovině. Případ byl značně medializovaný, přičemž v médiích bylo zveřejněno celé jméno původního žalobce s funkcí a byla připojena jeho fotografie. Původní žalobce byl na ulici od kolemjdoucích konfrontován s okolnostmi nehody. Začal se vyhýbat lidem, omezil svou účast na společenských akcích. Dříve byl veselým člověkem, byl velmi kontaktní, poté se uzavřel do sebe. Co se týká zásahu trestního stíhání do profesního života původního žalobce, je zřejmé, že podnikání v oblasti organizace automobilových závodů bylo utlumeno již před zahájením trestního stíhání, a to na doporučení svědka [jméno FO]. Vliv na rodinný život mělo trestní stíhání minimální. Žalobkyně i syn [jméno FO] původního žalobce nadále podporovali a věřili, že je nevinný. Dopady do rodinného života soud u původního žalobce tedy neshledal. Po celou dobu trestního stíhání čelil původní žalobce tlaku okolí. Byl pod neustálým stresem a úzkostí, což vedlo k tomu, že trpěl nespavostí a dušností. Při zvýšené medializaci kauzy došlo několikrát k hospitalizaci původního žalobce. Vliv na zdravotní stav původního žalobce zjištěn nebyl. Nalézací soud sice nepochybuje, že zvýšený stres na zdraví původního žalobce určitý negativní vliv měl, nicméně, jak vyplynulo z provedených lékařských zpráv, jeho zdravotní stav byl velmi neuspokojivý již před samotným počátkem trestního stíhání, když původní žalobce trpěl [Anonymizováno], před zahájením trestního stíhání prodělal [Anonymizováno] a trpěl obezitou. Stres byl tedy pouze jednou z mnoha příčin zhoršení zdravotního stavu původního žalobce.

63. Soud uvěřil, že původní žalobce úkorně vnímal, že je vůči jeho osobě vedeno trestní stíhání, že trestní stíhání mělo negativní vliv na psychický stav původního žalobce. Žalobce své obvinění (následně obžalování) a průběh vyšetřování vnímal citlivě, obával se výsledku trestního stíhání. Soud zároveň nedospěl k závěru o tom, že by orgány činné v trestním řízení ve věci původního žalobce postupovaly účelově, důkazy opatřené v přípravném řízení odůvodňovaly postavení původního žalobce před soud, neboť těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem a teprve po jeho provedení mohl soud dospět k závěru, že skutek není trestným činem.

64. Podstatný důvod je i důvod skončení trestního stíhání původního žalobce. Původní žalobce byl obvinění zproštěn odvolacím soudem s tím, že skutek není trestným činem. Nikoliv tedy z nejsilnějšího zprošťovacího důvodu, a to že se skutek, který byl původnímu žalobci kladen za vinu, vůbec nestal. Původní žalobce se jednání dopustil, avšak toto jednání nenaplňovalo znaky trestní odpovědnosti. V tomto bodě chce však zdejší soud podotknout, že původnímu žalobci nelze klást za vinu, že platné předpisy v té době v oblasti bezpečnosti závodů byly nedostatečné. Původnímu žalobci nelze klást povinnosti nad rámec právních předpisů. Z dokazování v trestním řízení vyplynulo, že pořadatelé řádné splnili všechny předepsané povinnosti a učinili i několik opatření navíc, prováděli je tedy ve vyšší než zákonem požadované kvalitě. Dle názoru zdejšího soudu tak nelze hovořit o žádné morální odpovědnosti žalobce, ani o „šlendriánském“ plnění povinností ze strany původního žalobce. Původní žalobce svým povinnostem dostál. Dále z dokazování v trestní věci vyplynulo, že na tragické nehodě se podílelo několik příčin s různým významem. Hlavní příčinou bylo jednání traťového komisaře [jméno FO] a spoluzavinění poškozených dívek (dále jezdecká chyba, nedostatečné označení trati v daném úseku z důvodu nedostatečných předpisů použitelných v době nehody). Jinými slovy, původnímu žalobci nelze v rámci odškodňovacího řízení přičíst vinu za spáchaný čin a smrt čtyř dívek, když za to nebyl odsouzen. Jednalo by se o porušení práva na presumpci neviny. Obrana žalované ubírající se tímto směrem se soudu jeví jako absurdní, když žalovaná svá tvrzení staví na přesvědčení, že původnímu žalobci, který byl zkušeným odborníkem na problematiku bezpečnosti závodů rallye, ničeho nebránilo, aby učinil nad rámec tehdy platných předpisů a zavedené praxe při konání rallye závodů na území ČR další (blíže nespecifikovaná) opatření, jimž by (dle přesvědčení žalované) v kontextu všech ostatních příčin zjištěných trestním soudem zamezil škodlivému následku nehody. V této souvislosti lze poukázat i na zjištění trestního soudu, že poškozené dívky byly přítomny školení traťových komisařů, kterého se účastnily spolu s odsouzeným traťovým komisařem [jméno FO], a že bezpečnost na inkriminovaném místě měl zajišťovat obžalovaný [jméno FO] v mezích určených bezpečnostním plánem, což řádně neučinil. Ve věci nelze jednoznačně dojít k závěru, že smrt dívek a poškození zdraví bylo zapříčiněno jednáním nebo nejednáním původního žalobce. Rozhodující pro toto odškodňovací řízení je, že původní žalobce byl obžaloby zproštěn (není projednáváno profesní pochybení původního žalobce, nejedná se o spor poškozené osoby s původním žalobcem).

65. Co se týká medializace posuzovaného řízení, tato je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu. Orgány činné v trestním řízení se v posuzovaném případě nedopustily neodpovídající medializace případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012). Orgány trestního stíhání excesivně nepřispěly k medializaci trestního stíhání, ani ony samy neuveřejňovaly, nebo nedaly popud ke zveřejnění, celého jména a fotografie původního žalobce. Stát tak nelze činit odpovědným za přímou medializaci celé věci. Tato však byla vyvolána v důsledku nezákonného trestního stíhání původního žalobce a prohloubila dopady do osobnostní sféry původního žalobce, neboť se jednalo pro média o zajímavou kauzu, při níž došlo k tragickému úmrtí několika mladých dívek.

66. Pokud by došlo k poškození zdraví původního žalobce v důsledku trestního stíhání, šlo by v souladu s konstantní judikaturou o nárok se samostatným skutkovým základem, který by se neodškodňoval v režimu náhrady nemajetkové újmy dle § 31a OdpŠk. Původní žalobce však v řízení takový samostatný nárok na náhradu škody na zdraví neuplatnil.

67. Soud tak shrnuje, že s ohledem na hrozbu vysokého trestu odnětí svobody, povahu trestného činu a prokázané zásahy do osobnostní sféry žalobce v oblasti dobrého jména, cti a důstojnosti a soukromého života uzavírá, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí původního žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční, neboť trestní stíhání mělo vliv na kvalitu života původního žalobce a nefinanční odškodnění náleží dle názoru soudu každé nezákonně trestně stíhané osobě, tj. i osobě, která žádné zásahy do osobnostní sféry (na rozdíl od původního žalobce) neprokázala.

68. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 69. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z rozhodnutí zdejšího soudu ve věcech 2 spoluobviněných původního žalobce, kdy má nalézací soud za to, že tato rozhodnutí jsou ke srovnání nejvhodnější. Jedná se o rozhodnutí zdejšího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 27 C 11/2024, u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Co 34/2025, kdy se poškozený domáhal odškodnění za nezákonné trestní stíhání, přičemž byl obviněn z totožného trestného činu a hrozil mu totožný trest odnětí svobody jako původnímu žalobci. Poškozený stejně jako původní žalobce neprokázal zásahy do profesního života, zásah do rodinného života. Na rozdíl od původního žalobce byl ovšem prokázán zásah do zdraví poškozeného, kdy se tento léčí na psychiatrii, užívá léky na spaní, na vysoký tlak. Poškozený byl bezúhonný. Kauza byla medializována, kdy došlo ke zveřejnění jména a fotografií poškozeného, přičemž mediální zájem se soustředil především na poškozeného. Poškozenému bylo za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 250 000 Kč.

70. Dále soud věc porovnal s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci vedené pod sp. zn. 47 C 19/2024, u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Co 472/2024. I v tomto řízení se odškodnění z nezákonného trestního stíhání domáhal spoluobviněný původního žalobce, který byl obviněn z totožného trestného činu a hrozil mu totožný trest odnětí svobody. U poškozeného byly prokázány dopady na psychiku, do společenského života, pracovní činnosti, angažmá v automobilovém sportu. Poškozenému bylo přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 200 000 Kč.

71. Rozhodnutí nadepsaného soudu, která označil původní žalobce v podání ze dne 13. 8. 2024, soud prvního stupně neshledal vhodnými ke srovnání, kdy sám původní žalobce v případě rozhodnutí vydaných ve věcech sp. zn. 14 C 13/2011 a 26 C 37/2015 uvedl, že se v podstatných znacích neshodují s případem původního žalobce, a ve věci vedené pod sp. zn. 26 C 172/2017 byla poškozená porodní asistentka stíhána sama pro trestný čin usmrcení z nedbalosti, byla dokonce déle než 1 rok pravomocně odsouzena, byl jí uložen trest zákazu činnosti, přičemž došlo k zásahům jak do osobní sféry života poškozené, tak i do její profesní sféry.

72. S ohledem na výše citovanou judikaturu dospěl nalézací soud k závěru, že žalobkyni jakožto právní nástupkyni původního žalobce náleží nárok na finanční zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Soud prvního stupně částku zvolil s ohledem na to, že nebyl prokázán zásah do zdravotního stavu původního žalobce, a kdy tedy nebyl zásah trestního stíhání do života původního žalobce tak zásadní jako ve věci vedené pod sp. zn. 27 C 11/2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná původnímu žalobci finanční zadostiučinění neposkytla, uložil jí nalézací soud zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč (výrok II.). Ve zbývajícím rozsahu soud nárok na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání jako nedůvodný zamítl (výrok III.).

73. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení shledal soud rovněž částečně důvodným.

74. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

75. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

76. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k původnímu žalobci od 30. 10. 2017, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 8. 2. 2023, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 5 let a 3 měsíce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž původnímu žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Soud se tak neztotožnil s názorem žalované, že řízení bylo přiměřeně dlouhé. Posuzované řízení bylo právně, skutkově i procesně složité, původní žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů byl shledán nehospodárný postup. Zvýšený význam trestního řízení pro původního žalobce nebyl v této části soudem zohledněn, neboť odškodnění za význam by bylo přiznáno duplicitně. Význam tak byl soudem shledán jako běžný nemodifikující základní částku. S ohledem na uvedené, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složité. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro původního žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

77. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními.

78. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 5 let a 3 měsíce, soud vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, když v daném případě nebyly dány důvody pro její zvýšení.

79. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově, právně i procesně složité. V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování, a to jak listinnými důkazy (soud byl opakovaně nucen žádat o součinnost třetí subjekty, když o rozsáhlosti dokazování vypovídá i obsah spisu), tak svědeckými výslechy (bylo provedeno více jak 40 svědeckých výslechů), když původnímu žalobci bylo kladeno za vinu spáchání usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Dále byly ve věci zpracovány znalecké posudky jak z oboru zdravotnictví, tak doprava městská a silniční se specializací na příčiny dopravních nehod. Předmětem zkoumání pak zejména bylo podrobné zkoumání pravidel automobilového sportu [Anonymizováno]. Spolu s původním žalobcem byli stíháni další 4 obvinění, což způsobilo i procesní složitost. Předmět odvolacího přezkumu bylo také rozhodnutí o vyloučení soudce, jež se významnou měrou podílelo na délce řízení. S ohledem na složitost řízení proto nalézací soud základní částku zadostiučinění snížil o 40%.

80. Řízení probíhalo ve vztahu k původnímu žalobci na dvou stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná. Soud prvního stupně rozhodoval jedenkrát, stejně jako odvolací soud. Četnost rozhodování soud hodnotí jako věci přiměřenou, pročež za instančnost řízení základní částku zadostiučinění nijak nemodifikoval.

81. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se původní žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílel, pročež soud základní částku zadostiučinění v tomto směru nijak nemodifikoval.

82. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal, že v řízení se vyskytl od 12. 12. 2019 do 31. 5. 2021 průtah v délce téměř 1 roku a 6 měsíců. Pokud žalovaná namítala, že uvedený průtah byl způsoben pandemií covid a na tuto navázanými restriktivními opatřeními vydávanými s cílem omezit šíření daného onemocnění, lze k uvedenému argumentu do určité míry přihlédnout, avšak dle úvahy zdejšího soudu jím nelze omluvit takto dlouhotrvající období nečinnosti, zvlášť s přihlédnutím ke skutečnosti, o jaký typ řízení ve věci šlo. Se zřetelem na uvedený průtah, který prodloužil délku posuzovaného řízení téměř o čtvrtinu, nelze uvedený postup soudu označit jako hospodárný a koncentrovaný, když již po podání obžaloby, předseda senátu žádal opakovaně o prodloužení lhůt k provedení úkonu. Proto soud přistoupil ke zvýšení základní částky zadostiučinění o 10%.

83. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro původního žalobce, tento soud shledal jako standardní. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních typu trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005)). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. Nicméně v případě původního žalobce je na místě hodnotit význam řízení jako standardní, neboť se současně domáhal zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2800/2009). Soud proto výši zadostiučinění pro význam nijak neupravoval.

84. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 30% na výsledných 44 625 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná původnímu žalobci neposkytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky trestního řízení, soud žalobkyni přiznal nárok v této výši (výrok II.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok III.)

85. Úrok z prodlení z plnění přiznaného soudem je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 15 odst. 1 zákona, podle kterého přizná-li žalovaná náhradu škody, je třeba jí nahradit do 6 měsíců od uplatnění nároku, ode dne následujícího po uplynutí lhůty vzniká žalobci právo na úrok z prodlení. Původní žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 7. 8. 2023, šestiměsíční lhůta k plnění uplynula dne 7. 2. 2024, proto se následující den ocitla žalovaná s plněním peněžitého dluhu v prodlení. Soud proto výrokem II. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky přiznané soudem ode dne 8. 2. 2024 do zaplacení. Naopak co se týče příslušenství ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem III.

86. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., potažmo dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu (197 849,53 Kč) a ohledně nároku na náhradu cestovného původního žalobce (183,14 Kč), nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání (tarifní hodnota činí 200 000 Kč) a nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení (tarifní hodnota činí 44 625 Kč).

87. V daném případě, kdy žalobkyně uplatnila jednou žalobou čtyři nároky, to pak znamená, že pro účely zjištění úspěchu žalobkyně ve věci se za tarifní hodnotu považuje částka 453 362 Kč. Při srovnání tarifních hodnot u všech nároků je zřejmé, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 98% a žalovaná v rozsahu 2%. Vzhledem k nepatrnému neúspěchu žalobkyně postupoval soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení.

88. Žalobkyni vznikly náklady v celkové výši 94 714 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč, 3x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 12. 3. 2024) dle § 7 bodu 6 AT ve znění do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty 308 737 Kč v celkové výši 28 620 Kč (3x 9 540 Kč), 3x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby (replika ze dne 10. 7. 2024, účast na jednání dne 15. 7. 2024, vyjádření k výzvě soudu ze dne 13. 8. 2024) dle § 7 bodu 5 AT ve znění do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty 100 000 Kč v celkové výši 15 300 Kč (3x 5 100 Kč), 3x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby (další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 27. 3. 2025, účast na jednání soudu dne 14. 4. 2025 přesahující 2 hodiny) dle § 7 bodu 6 AT ve znění pozdějších předpisů z tarifní hodnoty 244 625 Kč (dle § 9a odst. 2 písm. a/) v celkové výši 27 900 Kč (3x 9 300 Kč); 6x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 6 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 v celkové výši 1 800 Kč (6x 300 Kč), 3x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 AT ve znění pozdějších předpisů v celkové výši 1 350 Kč (3x 450 Kč), DPH ve výši 21% z odměny a náhrad právního zástupce ve výši 15 744 Kč.

89. Soud nepřiznal na odměně právního zástupce odměnu za další poradu s klientem dne 12. 7. 2024, neboť tuto nijak nedoložil. Dále nepřiznal soud odměnu za další poradu dne 11. 4. 2025 vzhledem k tomu, že proběhla v časové blízkosti porady dne 27. 3. 2025, za kterou odměna byla přiznána, přičemž porada probíhající přibližně dva týdny poté, se vzhledem k tomu, že na první poradu nenavazoval žádný úkon vůči soudu, jeví jako neúčelná.

90. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.