45 C 151/2023 - 48

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: MUDr. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/1] zastoupený advokátem JUDr.Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D. sídlem Bašty 8/416, 602 00 Brno proti žalované: [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 21 417,10 Kč s příslušenstvím + 365 700 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 134.678,00 Kč, spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 134.678,00 Kč od 9.6.2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 252.439,10 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 252.439,10 Kč od 9.6.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 30 193,84 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce byl na základě usnesení policejního orgánu ze dne 12.4.2018, č.j. KRPZ-91445-283/TČ-2015-150881-RME trestně stíhán pro přečin porušení povinnost při správě cizího majetku podle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), kterého se měl dopustit při výkonu své lékařské praxe. Žalobce shrnul průběh řízení, které skončilo dne 12. 9. 2022, kdy vydal Okresní soud v Kroměříži rozsudek, č. j. 2 T 169/2018-1336, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle ust. § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů a který nabyl právní moci dne 12. 9. 2022. Žalobce byl v průběhu trestního stíhání zastoupen obhájcem a v souvislosti s tím vynaložil částku v souhrnné výši 107.015,69 Kč včetně DPH. Část nákladů představují náklady, vynaložené Ing. Mgr. Vlastimilem Calabem v celkové výši 53.180,- Kč včetně 21 % DPH, kterou však žalovaná uhradila pouze co do částky 33.940,50 Kč vč. DPH. Část nákladů právního zastoupení představují náklady, vynaložené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., v celkové výši 53.835,69 Kč (fakturami zaokrouhleno z částky 53.836,09 Kč) včetně 21 % DPH, které však žalovaná uhradila pouze v rozsahu 51.658,09 Kč. Žalobce proto požadoval rozdíl mezi uhrazenými a vzniklými náklady na obhajobu. Žalobce vedle nároku na náhradu škody rovněž u žalované uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 365.700,- Kč. Žalobce uvedl, že byl trestně stíhán pro trestný čin dle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, za který mu hrozil trest dle kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu. Žalobci hrozil trest odnětí svobody až na pět let. Posun hranice značné škody měl vliv pouze na právní kvalifikaci trestného činu (základní skutková podstata), tedy na nižší hrozící trestní sazbu. Na následky, které trestní stíhání žalobci způsobilo, to nemá vliv. Trestním řízením bylo výrazně zasaženo do jeho osobnostní sféry, pouhé konstatování porušení práva ze strany žalované není v tomto případě adekvátní. V této souvislosti žalobce poukázal na judikaturu ohledně odškodňování trestního řízení, např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10 ze dne 10. 3. 2011. Žalobce byl stíhán za jednání, kterého se měl dopustit při výkonu svého povolání lékaře. Toto povolání je obecně společností považováno za velice významné, na druhou stranu však jakékoli pochybení lékaře je silně ostrakizováno. Presumpce neviny je v tomto směru krátkozraká. Samotné povolání lékaře vykonával žalobce do zahájení trestního řízení téměř 40 let, přičemž z toho 30 let jako [právnická osoba] a by velmi dobře znám. Za celou dobu jeho kariéry nebylo žalobci vytýkáno ničeho protiprávního, nebyl šetřen ČLK, vykazoval naprosto profesionální a vstřícný přístup k pacientům, přičemž ti jeho přístup hodnotili velice pozitivně. Trestní stíhání žalobce znamenalo pro žalobce zvýšené společenské odsouzení, navíc se politicky angažuje ([Anonymizováno] [adresa]) a jeho případ byl medializován v místních médiích, což mělo značný negativní vliv na jeho dobrou pověst. Žalobce ztratil důvěru jak v očích veřejnosti, tak v očích zaměstnavatele a musel trpět nevhodné chování ze strany personálu svého zaměstnavatele. Trestní řízení formálně trvalo 4 roky a 5 měsíců, což je dle žalobce doba nepřiměřeně dlouhá, způsobilo další výrazné negativní následky. Neoprávněně vedené trestní stíhání se mimo jeho dobré pověsti podepsalo zejména v rodinné a pracovní sféře. Žalobce je otcem pěti dětí, nejmladšímu bylo v době zahájení trestního stíhání [Anonymizováno] let. Jeho manželka je povoláním zdravotní sestra (dříve také pracovala v [právnická osoba]). Celá rodina žila velmi dlouhou dobu ve velké nejistotě a s neustálou a dlouhou nervozitou a současně všichni museli snášet negativní reakce svého okolí. Trestní stíhání se negativně projevilo na zdraví žalobce, a to jak v duševní, tak fyzické rovině. Případ se táhnul již od roku 2014, kdy byl pracovní závazek žalobce ze strany zaměstnavatele – [právnická osoba]. okamžitě zrušen, přičemž od té doby se žalobce potýkal se značnou mírou stresu, [Anonymizováno], a nadto prodělal i [Anonymizováno] Ačkoli nelze spolehlivě prokázat příčinnou souvislost trestního stíhání s uvedenými zdravotními následky, žalobce má za to, že trestní stíhání zcela jistě ke zhoršenému zdravotnímu stavu minimálně přispělo. Další negativní následky trestního stíhání žalobce není schopen nade vši pochybnost prokázat, neboť skutečnosti jako nevhodné chování personálu vůči němu, ztráta důvěry nebo značná míra stresu a příčinná souvislost s výše uvedenými zdravotními následky je velmi obtížné, ne-li nemožné prokázat. Podle žalobce však nelze zcela rezignovat na přiznání zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, když je už jen povahy trestního stíhání zcela zřejmé, že každé trestní stíhání představuje významný zásah do osobnosti jednotlivce, za který by mělo být poskytnuto přiměřené zadostiučinění, jak ostatně také opakovaně potvrdil i Ústavní soud (viz výše). Přiznání náhrady nemajetkové újmy by také odpovídalo obecným zásadám slušnosti. Žalobce pro srovnání nabídl srovnávací případy, např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 13 Co 46/2021-221, ve které byl poškozený stíhán pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku spáchaného účastenstvím ve formě pomoci, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody na 2 až 8 let. Trestní stíhání v tomto případě trvalo 3 roky a 2 měsíce. Po zproštění obžaloby byla poškozenému soudy na náhradě nemajetkové újmy přiznána částka ve výši 320.000,- Kč (sazba 8.421,- Kč za měsíc). Dále označil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017, č. j. 30 Co 224/2017-146, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. V tomto případě šlo o poškozeného povoláním advokát, který byl stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku ve formě účastenství. Trestní řízení v tomto případě trvalo přes 6 let. Poté, co byl poškozený obžaloby zproštěn, byla mu soudy přiznána částka náhrady nemajetkové újmy ve výši 180.000,- Kč (sazba 2.465,- Kč za měsíc). A konečně žalobce označil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 3. 2022, č. j. 10 C 154/2021-143 a na něj navazující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 54 Co 223/2022-167, ve kterém byla poškozená, která byla také lékařkou a bývalou primářkou, stíhána pro přečin usmrcení z nedbalosti. Za toto poškozené hrozil trest odnětí svobody až šest let, přičemž trestní stíhání žalobkyně bylo vedeno 1 rok a 8 měsíců. S ohledem na zproštění obžaloby byla poškozené ze strany soudů přiznána částka náhrady nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč (sazba 2.500,- Kč za měsíc). Vzhledem k tomu, že trestní stíhání žalobce trvalo 4 roky a 5 měsíců (tedy 53 měsíců), by žalobci pouze na základě výše uvedené průměrné sazby měla náležet částka ve výši cca 120.000,- Kč. S přihlédnutím ke specifikům svého případu žalobce dospěl k závěru, že je na místě navýšení náhrady nemajetkové újmy na částku 365.700,- Kč. Žalobce uplatnil u žalované dne 8. 12. 2022 svůj nárok a žalovaná jej částečně odškodnila. Pokud jde o zbývající část, navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 8. 12. 2022 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 21.417,10 Kč s příslušenstvím a náhradu nemajetkové újmy ve výši 365.700 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 169/2018. K projednání žádosti žalobce došlo dne 19. 5. 2023 a žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a poskytla žalobci odškodnění ve výši 85.598,59 Kč. Pokud jde o náhradu škody, spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení vč. cestovného ve výši 21.417,10 Kč. Žalovaná nahradila žalobci veškeré uplatněné úkony s následujícími výjimkami: 18. 5. 2018 – doplnění stížnosti, 11. 5. 2018 – nahlížení do spisu, 12.6.2018 (správně 12. 7. 2018) – výslech PČR (uhrazeno pouze jako úkon jeden, nikoli dva), 25. 6. 2018 – porada s klientem – zamítnutí stížnosti, 11. 12. 2018 – HL (přiznány pouze 3 úkony z požadovaných 4), 7. 1. 2019 – porada s klientem – předání dokumentů, 28. 1. 2019 – nařízené jednání – zrušeno, 1. 2. 2019 – jednání s klientem – [jméno FO], 14. 3. 2019 – jednání s klientem – odvolání plné moci, 19. 3. 2020 – písemné podání soudu. Na nákladech právního zastoupení bylo přiznáno 66.610,50 Kč vč. DPH, cestovné a náhrada promeškaného času pak byly uhrazeny v plné výši (tzn. 18.988,09 Kč vč. DPH). Celkem bylo na nákladech obhajoby přiznáno 85.598,59 Kč vč. DPH. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaná uvedla, že žalobce byl stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb. s trestní sazbou od 2 do 5 let, kdy státní zástupce navrhoval pouze uložení peněžitého trestu a náhrady škody. Trestní stíhání trvalo od 3. 8. 2018 do 12. 9. 2022, což je dle názoru žalované délka přiměřená. Nemajetková újma se sice presumuje, avšak je povinností žalobce tuto náležitě tvrdit a především prokázat. Bez těchto skutečností nelze relutární zadostiučinění automaticky přiznat. Pokud jde o zásahy do rodinné sféry, zde nelze brát v potaz újmu působenou celé rodině, neboť tato je odvozena nikoli přímo od trestního stíhání, však skrze samotného žalobce. Co se týče zdravotní sféry, žalovaná jednoznačně sporovala příčinnou souvislost, což dokládá i časová souslednost [Anonymizováno] ještě před zahájením trestního stíhání. Je to pak i sám žalobce, který tvrdí, že nelze prokázat příčinnou souvislost a nelze pak tuto činit pouze na základě ničím nepotvrzených domněnek. Pokud jde o sféru profesní, žalovaná nesporovala, že na straně žalobce došlo k rozvázání pracovního poměru ke dni 22. 8. 2014 (tj. před zahájením trestního stíhání), zdůraznila však, že to byla sama [právnická osoba], která na žadatele podala trestní oznámení. Skončení pracovního poměru tak není v příčinné souvislosti s vedeným trestním stíháním. V průběhu trestního stíhání pak byl žalobce řádně zaměstnán v nemocnici ve [adresa], následně pak v [právnická osoba]. Dne 27. 7. 2021, tj. v době trestního stíhání, žalobce založil v [Anonymizováno] rodinnou ordinaci. Co se týče politické kariéry, zde nedošlo na straně žalobce ke změně, když tento se stal zastupitelem jak ve volbách v roce 2018, tak ve volbách v roce 2022. Z této skutečnosti nelze činit jednoznačné závěry o zhoršení pověsti a jméně žalobce. Ohledně medializace pak žalovaná uvádí, že žalobcem tvrzená regionální medializace nebyla vůbec ničím podložena, tudíž nelze činit žádné bližší závěry. Jedinou dohledatelnou zprávou je získání volebního mandátu ve volbách v roce 2022. Současně pak žalovaná nenese odpovědnost za mediální činnost, pokud v této není obsaženo excesivní chování orgánů činných v trestním stíhání. Pokud jde o společenskou sféru, jedná se pouze o obecná tvrzení ohledně narušení dobré pověsti a jména, což lze úspěchem ve volbách prokazatelně vyvrátit. Nevhodné chování ze strany personálu je pak zapříčiněno samotnou [podezřelý výraz] která podala trestní oznámení. Dále žalovaná zdůraznila, že jedním ze zásadních zprošťujících důvodů byla změna právní úpravy, tj. změna výše škody. Žalobcem navrženou srovnávací judikaturu žalovaná označila za zcela nepřiléhavou s tím, že v případě vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Co 46/2021 byl žalobce ohrožen vyšší trestní sazbou, došlo k zásadnímu narušení vztahů s rodinou (přerušení vztahu s otcem, odstěhování se manželky ze společné domácnosti), žalobce přišel o téměř všechny blízké přátele, ztráta podnikatelské činnosti, kdy v důsledku trestního stíhání došlo k úbytku zakázek a následné likvidaci a insolvenci. Takto zásadní zásahy do rodinných a profesních vztahů, což u současného žalobce shledat nelze. V případě, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Co 224/2017, došlo k zásadnímu narušení rodinného života, narušení intimního života, podstatně delší doba trestního stíhání, v řízení byly shledány průtahy, zásadní odliv klientely, což mělo následky ve finanční sféře žalobce, který měl oznamovací povinnost vůči České advokátní komoře. Případ,vedený u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 10 C 154/2021 je pak zcela neporovnatelný, a to s ohledem na charakter trestné činnosti, kdy žalobkyně byla trestně stíhána pro podstatně závažnější a společností více odsuzující trestný čin spojený s úmrtím člověka. Po zhodnocení výše uvedených kritérií žalovaná konstatovala, že v trestním řízení vedeném proti žalobci došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí a za to se žalobci omluvila, což považuje za dostatečné. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

3. Uplatněním nároku na náhradu škody ze dne 8.12.2022 žalobce uplatnil svůj nárok u Ministerstva spravedlnosti.

4. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti z 19.5.2023 byla žádost žalobce vypořádána.

5. Dle likvidační doložky ze dne 19.5.2023 měla být 22.5.2023 uhrazena žalobci částka 85.598,59 Kč.

6. Oznámením o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin ze dne 20.8.2015, podala [právnická osoba]. u Policie ČR trestní oznámení na žalobce.

7. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži č.j. 2 T 169/2018 – 1336, ze dne 12.9.2022 byl obžalovaný MUDr. [Jméno zainteresované osoby 0/0] zproštěn obžaloby, kterou mu byl kladen za vinu trestný čin porušení povinností při správě cizího majetku. Poškozená [právnická osoba]. a Vojenská zdravotní pojišťovna ČR byly odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

8. Dle úplného výpisu z obchodního rejstříku obchodní společnosti [právnická osoba]. ke dni 17.5.2023 je žalobce jedním ze tří jednatelů společnosti a rovněž také jedním ze dvou společníků. Společnost vznikla 27.7.2021.

9. Dle článku z blíže neurčeného deníku i data s názvem „[podezřelý výraz] se uvádí, že žalobce je trestně stíhán v dané věci, dosud není vydán konečný rozsudek, další líčení budou pokračovat na jaře.

10. Dle lékařské zprávy z kardiologického vyšetření žalobce ze dne 29.3.2018 se žalobce léčí s diagnózou [Anonymizováno], [Anonymizováno]

11. Dle lékařské zprávy z konziliárního vyšetření ze dne 27.12.2017 byl žalobce vyšetřován pro [Anonymizováno] 12. [anonymizováno]

13. AK Prudil vyúčtovala žalobci své služby a s tím související náklady v souvislosti s trestním stíháním, a to fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 20.10.2020, s datem splatnosti 17.11.2020, ve výši 32.501,00 Kč, fakturou č. [Anonymizováno] (jízdné [adresa] a promeškaný čas) s datem vystavení 19.3.2019 a datem splatnosti 16.4.2019 ve výši 1.687,00 Kč, fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 16.9.2022, s datem splatnosti 23.9.2022 (uhrazená záloha č. [Anonymizováno], daňový doklad [Anonymizováno] ve výši 7.548,00 Kč – platba přijata 23.4.2019), zálohovou fakturou č. [Anonymizováno], kterou AK PRUDIL a spol., s.r.o. z dne 9.4.2019, s datem splatnosti 16.4.2019 ve výši 12.100,00 Kč.

14. Dle vyúčtování odměny za poskytnuté právní služby, vyúčtované právním zástupcem žalobce, JUDr. Ing. [jméno FO], a s tím související jednotlivé úkony, v rozsahu celkem 53.836,09 Kč, včetně úkonu z 19.3.2020 – písemné podání soudu a s tím souvisejícího cestovného. 15. [právnická osoba] vyúčtovala žalobci své služby a s tím související náklady v souvislosti s trestním stíháním, a to fakturou č. [tel. číslo] ze dne 2.3.2021 ve výši 53.180,00 Kč a fakturou č. [tel. číslo] ze dne 2.3.2021 v částce 53.179,50 Kč (úhrada zálohy).

16. Dle rozpisu jednotlivých úkonů mimosmluvní odměny, účtovaných v souvislosti s trestním stíháním žalobce, advokátní kanceláří [právnická osoba], pod sp.zn. [Anonymizováno] se jednalo o 19 úkonů právní služby v celkové výši 53.179,50 Kč, včetně úkonů, které žalovaná označila jako úkony, které neodškodnila, a sice z 18.5.2018 – Doplnění stížnosti, z 12.6.2018 – Výslech PČR, dále 25.6.2018 – Porada s klientem – zamítnutí stížnosti. 11.12.2018 – účast při hlavním líčení. 28.1.2019 – nařízené jednání – zrušeno. 1.2.2019 – jednání s klientem a 14.3.2019 – jednání s klientem – odvolání plné moci.

17. Dle potvrzení o poradách ze dne 6.2.2023 se ve dnech 12.5.2018, 11.6.2018, 25.6.2018, 1.8.2018, 7.12.2018, 11.12.2018, 7.1.2019, 28.1.2019, a nebo 1.2.2019, a dále 14.3.2019 uskutečnila jednání právních porady s tehdejším právním zástupcem, Ing. Mgr. Vlastimilem Calabem ohledně trestního stíhání žalobce pro trestný čin porušení povinností při správě cizího majetku, a porady trvaly déle než 1 hodinu.

18. Svědkyně [jméno FO], manželka žalobce, ve věci uvedla, že trestní stíhání je svým způsobem pronásleduje pořád, [adresa] je malé město a každý ho znal. Byl vážený a lze říci i vyhledávaný. Jakmile se došlo k ukončení jeho pracovního poměru, bylo bráno, že byl vyhozený na hodinu. Rozjel se šílený kolotoč, byly zpřetrhány vazby mezi známými lékaři, kteří se dle svědkyně zřejmě báli s nimi dále přátelit. Věc jela celým okresem, šířilo se, že v nemocnici kradl, slyšeli o tom i rodiče svědkyně v obci mimo [adresa]. Manželé přitom měli dceru na [Anonymizováno], syna v [Anonymizováno] třídě a téměř [Anonymizováno] dceru. Nikdo tomu nerozuměl. Svědkyně v [podezřelý výraz] nadále pracovala, kamkoliv přišla, lidé přestali hovořit, příležitostně pronášeli jízlivé poznámky, že nebudou odměny, protože je má žalobce u sebe nebo jaké měla rodina Vánoce. Žalobce se situací dodnes není srovnaný, neustále musel někomu něco vysvětlovat, byl neustále ve stresu. Věc se šířila v tisku, na Facebooku, věděli o ní tak de facto všichni, někteří známí z nemocnice se s rodinou báli hovořit. Přesto se našli tři lidé, kteří přišli přímo za žalobcem, ať se drží a že obvinění nevěří. Změnil se i osobní život, protože žalobce po výpovědi nedostal ani odstupné, které by pomohlo překonat dobu k nalezení nového zaměstnání, zůstal však po dlouholeté práci bez výdělku. Rodina přitom měla tři nezaopatřené děti, které jsme vlastně museli ještě živit, nezaopatřenými. Navzdory tomu všemu se však žalobci podařilo získat třetí největší počet hlasů, což ho opravňovalo získat pozici místostarosty. Honorář s tím spojený by rodině pomohl, ale strana to nedoporučila právě kvůli trestní kauze. Žalobce měl již domluvenou práci v [Anonymizováno], [jméno FO] z toho však náhle sešlo. Žalobce chodil smutný po zahradě, život se rodině změnil. Syn v té době končil devátou třídu, byl sebejistý a veselý extrovert, hrál fotbal. Když se dostal do [adresa] na jazykové gymnázium, začaly se mu dělat ječná zrna na oku, během kontrol najednou lékař konstatoval, že je syn velmi hubený a že to může souviset s celou situací. Rodiče si přitom toho do té doby nevšimli. Ačkoli si toho všiml i soused, přičítali to pubertě a intenzivnímu sportu tě sportování, ale následně zjistili, že během tří týdnů, syn zhubl sedm kilo. Prodělal potom vyšetření v Dětské fakultní nemocnici v Olomouci na gastroskopii a kolonoskopii, kde bylo zjištěno, že jeho stav je stresového původu. Byl doporučen dětský psycholog, ke kterému po určité době začal syn docházet, byť zpočátku svědkyně nechtěla, aby z toho měl nějaké stigma. Psychologa pak navštěvoval do svých devatenácti let. Během té doby např. dcera přišla s pláčem ze školy, nechtěla nosit některé věci, aby jí děti neříkaly, že na to tatínek nakradl. Rodiče přitom věc s dětmi probrali, ale nemají ponětí, jak nesli dále, kromě již uvedených okolností.

19. Svědek [jméno FO], syn žalobce, ve věci vypověděl, že trestní stíhání žalobce i jeho rodinu velice poškodilo, protože je na [Anonymizováno] váženou a velmi známou osobou. Na Facebooku a na sociálních sítích se v diskuzích řešily důvody trestního stíhání a údajné výpovědi, která měla být žalobci dána jeho zaměstnavatelem. Přátelé svědka se kauzu vyptávali a mimo jiné se ptali, kdy má nástup do vězení. Totéž svědek slyšeli od babičky své tehdejší přítelkyně. Žalobce se snažil celý život pomáhat nejen léčbou a těžko nesl, že se na něj lidé dívali přes prsty. Trávil většinu času na zahradě, byl nervózní, mezi manželi byl znát tlak. Žalobce v té době prodělal [Anonymizováno]. O ukončení trestního stíhání již svědek neznamenal, že by byla tato informace zveřejněna, ačkoliv se průběžně o trestním stíhání psalo. Rodina žila v napětí, žalobce se rodině vyhýbal a hledal klid na utřídění myšlenek v zahradě, když potom začal jezdit k soudu, celá věc se rozkřikla a dozvěděl se o ní i svědek. Žalobce věc s rodinou probral. Svědek se pak i před spolužáky, kteří se jej na kauzu ptali, uzavřel a nechtěl do věci moc zabředávat. O jednotlivých soudních stáních se pak dozvídal od matky, ale moc se o věc nezajímal. Nepříjemné bylo již jen to, že si všichni mysleli, že již byl žalobce odsouzen.

20. Z účastnické výpovědi žalobce vyplynulo, že jako introvert prožíval řízení velmi těžce, protože byl pozván na ředitelství nemocnice, kde mu sdělili, že je propuštěn, aniž by mu řekli důvod. Námitky, že jeho zaměstnání živí pětičlennou rodinu [právnická osoba] ještě studují, nebyl brán zřetel. Trestní stíhání bylo iniciováno nemocnicí. Žalobce byl poté poměrně dlouho bez práce, ačkoliv o něj projevila zájem [jméno FO] Měl již vyřízené přijímací dokumenty, ale pak náhle došlo ke změně názoru a žalobci bylo sděleno, že [Anonymizováno] nepotřebují. Žalobce přitom věděl, že to není pravda. Pravděpodobně šlo o nějaké zákulisní záležitosti. Na své dosavadní pozici přitom žalobce působil přeš třicet let a byl de facto zakladatelem [podezřelý výraz] To vše pak na něj působilo velmi těžce po psychické stránce. Žalobce jeho kolegové a přátelé informovali, že na následně konané primářské poradě ředitelka nemocnice uváděla neobjektivní až falešná obvinění, kterým sami nevěřili. Pokud jde o kolegy, které žalobce znal, ti mu věřili. [adresa] byla situace ve městě. [adresa] je malé město, stávalo se, že i děti ze školy přicházely s tím, že se o žalobci mluví, jako o zloději. Děti zpočátku nebyly o trestním stíhání žalobce informovány, nebyl k tomu důvod. Od žalobce se odvrátilo hodně přátel, kteří se k němu opět přihlásili až po ukončení trestního stíhání. Žalobce prodělal nejprve plicní embolii, poté následoval [Anonymizováno], ačkoliv celý život aktivně sportoval. I to pro něho bylo velmi těžké. Pokud jde o psychiku, navzdory těžkému období, vše překonal sám. Pomoc psychologa však musel vyhledat syn žalobce, začal hubnout a celkově byl i se svou sestrou ze situace špatný. Žalobce se snažil odreagovat běháním mimo obec, ale špatně spal. Žalobce uvedl, že během své kariéry odoperoval jako jediný [Anonymizováno], což s ohledem na velikost [Anonymizováno] a její spádové okolí představuje zhruba každou třetí ženu, byl tedy skutečně známý. Pacientky z obce přitom žalobce i nadále zdravily, nevěřily obvinění. Ostatní (byť přátelé) se od něj odvraceli, na ulici jej ani nepozdravili. Žalobce přitom nesl těžce i jen cestu do práce, když musel jezdit kolem svého dřívějšího zaměstnání. Protože nebyl dostatek prostředků, rodina nejezdila ani na dovolené. Zaměstnání nakonec žalobce našel, sami si jej vybrali a je v něm spokojen. Jeho nynější zaměstnavatel pomluvám nevěří. Žalobce uvedl, že navzdory všemu mu věřilo ještě dost lidí, kteří jej přemluvili, aby kandidoval v komunálních volbách. Byl zvolen s třetím největším počtem hlasů a ve druhém období působil jako radní. Původce celého trestního stíhání pak již ani nepovolával k zodpovědnosti, stačí mu pouhá vědomost.

21. Ze spisu sp.zn. 2 T 169/2018 soud zjistil, že úkon 12.6.2018 (výslech na policii, viz č.l. 678 daného spisu) začal v 8:17 hod. a byl ukončen v 9:44 hod. Hlavní líčení, konané u soudu 11.12.2018, se dle záznamu na č.l. 967 konalo od 8:33 hod. a skončilo ve 13:55 hod.

22. Žalobce označil v daném případě tři srovnávací případy, z nichž dva se soudu nepodařilo dohledat ani v databázi soudních rozhodnutí (rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 13 Co 46/2021 – 221 a rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 30 Co 224/2017 – 146). Třetí žalobcem označený případ, vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 10 C 154/2021, se shoduje s daným případem pouze v tom, že v něm byla trestně stíhána lékařka, shoda tedy je v profesi obou poškozených. Ve srovnávaném případě však se jednalo o zcela odlišný trestný čin (přečin usmrcení z nedbalosti) a řízení trvalo mnohem kratší dobu, než v případě současného žalobce. Dle názoru soudu se tak tento případ pro srovnání příliš nehodí. Ze své soudní praxe proto soud vyhledal obdobná rozhodnutí, v nichž byli poškození stejně jako žalobce stíhání za porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku. V případu sp.zn. 28 C 51/2020, vedeném u Obvodního soud pro Prahu 2 (u Městského soudu v Praze v rámci odvolání pod sp.zn. 15 Co 26/2021), byl poškozený stíhán dva roky a osm měsíců, hrozila mu trestní sazba odnětí svobody na šest měsíců či zákaz činnosti, nebyl stíhán vazebně. V daném případě došlo k zásahu do profesního i rodinného života, zhoršení zdravotního stavu a psychické sféry. Měl migrenózní záchvaty a s tím spojenou potřebu brát analgetika. U poškozeného se vyvinula úzkostně depresivní porucha a bylo potřeba nasadit antidepresivní léky. V daném případě došlo k medializaci případu. Poškozený obdržel zadostiučinění ve výši 80 000,- Kč (tzn. 2 500,- Kč za měsíc trestního stíhání).

23. Ve věci sp.zn. 10 C 48/2020, vedené u Obvodního soud pro Prahu 2 (u Městského soudu v Praze v rámci odvolání pod sp.zn. 20 Co 134/2021), byl poškozený stíhán rovněž dva roky a osm měsíců, přičemž mu hrozila trestní sazba odnětí svobody šest měsíců nebo zákaz činnosti. Poškozený byl zasažen po psychické stránce. Poškozený trpěl zhoršením zdravotního stavu a úzkostmi s obavami z výsledku řízení. Do zásahů do profesního či rodinného života nedošlo. Poškozený obdržel zadostiučinění ve výši 80 000,- Kč. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci uhradila uplatněné cestovné v plné výši, soud nehodnotil důkaz kopií velkého technického průkazu vozidla, SPZ [SPZ], ve vlastnictví advokátní kanceláře PRUDIL A SPOL., s.r.o. neboť tento důkaz je již pro řízení irelevantní.

25. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

26. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

27. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

28. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

29. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

30. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

31. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

32. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

33. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

34. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

35. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

36. Mezi účastníky řízení nebylo sporu, že žalobce byl od 12.4.2018 do 12. 9. 2022 nezákonně trestně stíhán v řízení, vedeném u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 169/2018, a to pro trestný čin dle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, za který mu hrozil trest dle kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu. Žalobci hrozil trest odnětí svobody až na pět let. Mezi účastníky rovněž nebylo sporu, že právní zástupci účastníků v řízení uskutečnili jednotlivé úkony právní služby, které byly následně žalobci vyúčtovány. Sporným bylo pouze to, zda je na místě odškodnit i další úkony právní služby, které žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobci uhradila a zda žalobci vznikla v řízení nemajetková újma, kterou je zapotřebí odškodnit v penězích. Pokud jde o jednotlivé úkony právní služby, které žalobce v řízení požadoval, tyto jsou dle dle ust. § 10 odst. 3 písm. b) ve spojení s ust. § 7 bod 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších, honorovány za jeden úkon právní služby ve výši 1.500,- Kč + hotové výdaje + 21 % DPH. Soud přiznal pouze úkon z 19.3.2020 (písemné podání soudu), když nesdílel názor žalované, se jedná o neúčelný úkon, protože se žalobce mohl ve věci vyjádřit ústně během svého dalšího výslechu. Bez ohledu na formu tohoto úkonu, měl žalobce právo se ve věci písemně vyjádřit a svá tvrzení doplnit. Soud však sdílí zcela s žalovanou názor na to, že doplnění stížnosti, je součástí úkonu podání stížnosti, jako takového a není tak na místě jej odškodnit. Je věcí obhajoby, aby vyjádření ve věci podala v takovém stavu, aby byl naplněn jeho účel. Dále soud jako samostatný úkon neuznal nahlížení do spisu z 11.5.2018, který je dle časové osy součástí úkonu „převzetí a přípravy právního zastoupení“. V této souvislosti nelze než odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu, který již v usnesení ze dne 30. července 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06 (dostupném na http://nalus.usoud.cz), uvedl, že „nahlížení do spisu je z povahy věci součástí převzetí zastoupení nebo obhajoby a tedy předpokládá splnění výše uvedené podmínky, tj. první porady s klientem. Ústavní soud stejně tak za spektakulární argumentaci stěžovatelky považuje její odkaz na ustanovení § 11 odst. 3 a odst. 2 písm. f) vyhlášky, neboť za takový úkon, který by naplnil hypotézu a dispozici uvedeného odst. 3 nelze považovat nahlížení do spisu, které je ostatně upraveno v ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), písm. b), resp. ve speciálním případě pod písm. f), jež však na souzenou věc vztáhnout nelze“ [obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. dubna 2013, sp. zn. I. ÚS 1107/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 29. dubna 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40 (dostupném na www.nssoud.cz), uvedl, že úkon právní služby nahlížení a studium spisu „je třeba považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., nikoli za samostatný úkon právní služby, jenž by byl svou povahou nejbližší prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 citované vyhlášky. V daném případě se jedná o nezbytný krok na počátku zastupování v řízení o kasační stížnosti, aby se ustanovený advokát s věcí seznámil, nejde tedy o úkon srovnatelný s prostudováním trestního spisu dle cit. ustanovení vyhlášky, k němuž dochází v průběhu trestního řízení, a to po skončení jeho přípravné fáze“ [obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. prosince 2011, sp. zn. 2 As 100/2011, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. října 2011, sp. zn. 4 As 35/2011 (obě rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz)]. V usnesení ze dne 9. dubna 2013, sp. zn. I. ÚS 3104/11 (dostupném na http://nalus.usoud.cz), Ústavní soud uvedl, že „ne všechny úkony právní služby (§ 16 odst. 2 zákona o advokacii) jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna podle § 11 advokátního tarifu. Přitom na tento princip již judikatura Ústavního soudu opakovaně odkazovala; to kupř. v nálezu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1099/09, v usnesení ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. II. ÚS 435/06, v usnesení ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. III. ÚS 791/07, v usnesení ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 1855/07. V citované judikatuře Ústavního soudu bylo dále poukazováno na fixovaný závěr, že advokát zápisem do seznamu advokátů dal z ústavního hlediska předběžný souhlas (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci van der Mussele proti Belgii ze dne 23. listopadu 1983, série A. č. 70) mimo jiné k tomu, že v tomto ohledu bude omezeno (za výhody současně poskytované) jeho právo na zisk z podnikání (čl. 11 Listiny), a tím ve své podstatě i podnikání samotné (čl. 26 Listiny). Toto omezení není pojímáno za rozporné s ústavním pořádkem, jestliže odpovídá principu proporcionality, a zásadní průmět do sféry základních práv či svobod nemá“. Rovněž soud souhlasil se žalovanou, že bylo namístě přiznat žalobci za úkon z 12.6.2018 dva úkony právní služby, nikoli požadované tři, neboť tento úkon trval od 8:17 hod. do 9:44 hod, totéž se týká úkonu z 11.12.2018, který trval od 8:33 do 13:55 (tzn. v rozsahu 3 započatých dvouhodin, nikoliv 4). Jako neúčelný rovněž soud vyhodnotil úkon z 25.6.2018 (porada s klientem, který se týká zamítnutí stížnosti, a to především proto, že tato jednak předcházela jiné poradě, jednak postup v případě zamítnutí stížnosti měl být z logiky věci probrán již v rámci převzetí zastoupení jeví. Dále soud nepřiznal náhradu za úkon ze 7.1.2019, když pouhé předání dokumentů se nejeví být účelným nákladem. Jako nerealizovaný úkon pak soud nepřiznal úkon z 28.1.2019, který sám právní zástupce ve vyúčtování uvedl, že se nekonal, když jednání bylo zrušeno. A konečně soud nepřiznal úkon ještě z 1.2.2019 (jednání s klientem), který nenavazoval na úkon soudu, kterého by se zúčastnil dotyčný právní zástupce, neboť v mezidobí byla založena do spisu nová plná moc a rovněž úkon z 14.3.2019 odvolání plné moci, neboť nejenže se nejedná o účelně vynaložený úkon, který nevedl ke zrušení či změně nezákonného rozhodnutí, ale navíc se nejedná o úkon, který by byl honorován advokátním tarifem. S ohledem na shora uvedené proto soud náhradě účelně vynaložených nákladů žalobce v trestním řízení přiznal částku 2 178,- Kč (tzn. 1 500,- Kč, 1x režijní paušál + 21% DPH) ve výroku ad. I, ve zbytku nárok na náhradu obhajného zamítl.

37. Pokud jde o nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání, dospěl soud k závěru, že není na místě pouze nepeněžité zadostiučinění této újmy, přičemž vycházel ze shora uvedených srovnávacích případů, v nichž byli poškození trestně stíháni za totožný trestný čin. Ve srovnávaných případech byl poškozeným přiznána v přepočtu na jeden měsíc řízení částka 2.500,00 Kč. Oba poškození ve srovnávaných případech byli trestně stíhání 2 roky a 8 měsíců, zatímco žalobce 4 roky 5 měsíců (tzn. více než o polovinu déle). Zatímco tamním poškozeným hrozil trest odnětí svobody šest měsíců či zákaz činnosti, současnému žalobci hrozila trestní sazba až 5 let, tedy několikanásobně více. V tomto směru lze konstatovat, že se jedná o jediné rozdíly mezi srovnávanými případy, když dopady do osobní sféry poškozených byly v podstatě obdobné. Ve všech případech poškození prokázali dopady do psychiky, v prvním případě navíc trestní stíhání vedlo až ke vzniku úzkostně depresivní poruchy, zatímco ve druhém a tomto případě k ničemu takovému nedošlo, oba poškození se s případnými duševními problémy dokázaly vyrovnat sami. Co se týče tvrzení žalobce, kdy žalobce prokázal dopady do svého života, ať již obavy rodiny o jeho osud, kdy i děti na úrovni základní a střední školy, se setkávaly s narážkami na „trestnou činnost žalobce“ a měly problémy se s trestním stíháním žalobce vyrovnat. Žalobce přišel o řadu přátel či známých, kteří se k němu do té doby hlásili a začali se k němu hlásit až po skončení trestního stíhání (což sám racionálně vyhodnotil jako opožděné). Soud nepochybuje ani o tom, že byla narušena i jeho pověst, když byl osobou v daném regionu všeobecně známou, coby vedoucí lékař v oboru [Anonymizováno], ačkoli tyto informace má především doloženy svědeckými výpověďmi členů rodiny. Jestliže se v souvislosti s veřejně známou osobou v určitém regionu rozšíří skutečnost, že je trestně stíhána, bez ohledu na to, za jaký trestný čin, je nepochybné že tato informace zůstane v některých lidech již napořád. Takové stigma potom zůstává v lidech zakořeněno ve formě věčných pochybností. Pokud jde o pracovní séru, i v tomto směru je nepochybné, že žalobce přišel o svou pracovní pozici v [právnická osoba], která sama iniciovala dané trestní stíhání. Vzápětí však našel nové pracovní uplatnění, ve svém současném působišti. Dopad do pracovní sféry tak nelze dávat do souvislosti se samotným trestním stíháním. Současně sám žalobce uvedl, že byl v posledních volbách zvolen zastupitelem, a sice s nejvyšším, resp. se třetím nejvyšším počtem hlasů. Je tedy zřejmé, že zásah do jeho pověsti nebyl natolik masivní a trvalý. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, z lékařské zprávy ze dne 29.3.2018, tedy před zahájením trestního stíhání, je zřejmé, že trestní stíhání kardiologické problémy žalobce nezpůsobilo, když i dříve mu byl implantován stent a trpěl hypercholesterolemií. Soud však nemá pochyb o tom, že trestní stíhání mohlo na žalobce, s ohledem na jeho onemocnění, působit hůře, než na zdravého člověka. S ohledem na to tedy soud dospěl k závěru, že je namístě přiznat obdobné odškodnění v obdobné výši za měsíc trestního stíhání, jako ve srovnávacích případech. I s přihlédnutím k několikanásobně vyšší trestní sazbě dospěl soud k závěru, že je na místě vycházet právě z výše přiznaného odškodnění za jeden měsíc trestního stíhání, což v daném případě představuje částku 132 500,- Kč. S ohledem na to soud uvedenou částku žalobci přiznal ve výroku ad. I., ve zbytku nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 193,84 Kč, přičemž tato částka představuje 46,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,06 % a úspěchu žalované v rozsahu 26,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 387 117,10 Kč sestávající z částky 9 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 3. 2024, z částky 9 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 4. 2024 a z částky 9 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 6. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 800 Kč ve výši 10 668 Kč.

Poučení