23 Co 321/2024 - 76

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobce: [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - [orgán veřejné moci], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 21 417,10 Kč s příslušenstvím a 365 700 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. června 2024, č. j. 45 C 151/2023-48, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v nákladovém výroku III mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 16 434 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 063 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0], advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 4. 6. 2024 soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 134 678 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 134 678 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 252 439,10 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku 30 193,84 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované jednak částky 21 417,10 Kč jako majetkové újmy, která představuje náklady právního zastoupení v trestním řízení, jednak částky 365 700 Kč jako nemajetkové újmy, která žalobci vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí. Žalobce tvrdil, že byl na základě usnesení policejního orgánu ze dne 12.4.2018, č.j. [spisová značka], trestně stíhán pro přečin porušení povinnost při správě cizího majetku podle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), kterého se měl dopustit při výkonu své [Anonymizováno] praxe. Řízení skončilo dne 12. 9. 2022 rozsudkem Okresního soudu v [místo], č. j. [spisová značka], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle ust. § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), a který nabyl právní moci dne 12. 9. 2022. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 8. 12. 2022, žalovaná mu ale přiznala jen část náhrady za právní zastoupení, a to ve výši 85 598,58 Kč.

3. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované, která žalobou uplatněný nárok neuznala, soud prvního uvedl, jaká skutková zjištění učinil z listinných důkazů, včetně obsahu spisu Okresního soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka], a výpovědí svědků. Vzal za prokázané, že v době od 12. 4. 2018 do 12. 9. 2022 byl žalobce nezákonně trestně stíhán v řízení vedeném u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], a to pro přečin podle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody až na pět let. Trestní oznámení na žalobce podala [právnická osoba]. Rozsudkem Okresního soudu v [místo] ze dne 12. 9. 2022, č.j. [spisová značka], byl obžalovaný [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] zproštěn obžaloby, kterou mu byl kladen za vinu přečin porušení povinností při správě cizího majetku. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u žalované dne 8. 12. 2022, stanoviskem [ústřední orgán] ze dne 19. 5. 2023 byla žádost žalobce vypořádána tak, že mu byla uhrazena částka 85 598,59 Kč.

4. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“).

5. Soud prvního stupně předně uvedl, že jednotlivé úkony právní služby, které žalobce v řízení požadoval, jsou podle ust. § 10 odst. 3 písm. b) ve spojení s ust. § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), honorovány za jeden úkon právní služby částkou 1 500 Kč + hotové výdaje + 21 % DPH. Soud prvního stupně shledal důvodným toliko požadavek žalobce na náhradu za úkon písemné podání soudu ze dne 19. 3. 2020. Nepřisvědčil žalované, že se jedná o neúčelný úkon, protože se žalobce mohl ve věci vyjádřit ústně během svého dalšího výslechu. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce měl právo se ve věci písemně vyjádřit a svá tvrzení doplnit. Naproti tomu soud prvního stupně neshledal důvodným požadavek žalobce na náhradu za úkon doplnění stížnosti, který je součástí úkonu podání stížnosti. Podle soudu je věcí obhajoby, aby vyjádření ve věci podala v takovém stavu, aby byl naplněn jeho účel. Důvodným neshledal dále požadavek na náhradu za úkon nahlížení do spisu dne 11. 5. 2018, neboť podle časové osy je součástí úkonu převzetí a příprava právního zastoupení. V této souvislosti odkázal na judikaturu Ústavního soudu (např. rozhodnutí ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06) a judikaturu Nejvyššího správního soudu. Soud prvního stupně přisvědčil žalované, že bylo namístě přiznat žalobci za úkon z 12. 6. 2018 dva úkony právní služby, nikoli požadované tři, neboť tento úkon trval od 8:17 hod. do 9:44 hod. Shodně tak ve vztahu k úkonu z 11. 12. 2018, který trval od 8:33 hod do 13:55 hod, tj. v rozsahu 3 započatých dvouhodin, nikoliv 4. Za neúčelný soud prvního stupně považoval úkon porada s klientem v souvislosti se zamítnutím stížnosti dne 25. 6. 2018, protože tato jednak předcházela jiné poradě, jednak postup v případě zamítnutí stížnosti měl být probrán již v rámci převzetí zastoupení. Soud prvního stupně neshledal důvodným ani požadavek na náhradu za úkon ze dne 7. 1. 2019, jelikož pouhé předání dokumentů neshledal jako účelný náklad. Náhrada nepřísluší ani za úkon z 28. 1. 2019, který nebyl realizován. Soud prvního stupně dále nepřiznal náhradu za úkon jednání s klientem dne 1. 2. 2019, když shledal, že nenavazuje na úkon soudu, kterého by se zúčastnil dotyčný právní zástupce, neboť v mezidobí byla založena do spisu nová plná moc, a rovněž za úkon odvolání plné moci z 14. 3. 2019, když jej neshledal účelným, jelikož nevedl ke zrušení či změně nezákonného rozhodnutí, nadto se nejedná o úkon, který by byl honorován advokátním tarifem. Požadavku žalobce na náhradu majetkové újmy tedy vyhověl jen co do částky 2 178,- Kč, která zahrnuje odměnu ve výši 1 500,- Kč, 1 režijní paušál a 21 % DPH. Ve zbývajícím rozsahu nárok na náhradu obhajného zamítl.

6. Ve vztahu k požadavku na přiznání zadostiučinění z důvodu nezákonného trestního stíhání soud prvního stupně shledal, že je na místě přiznat náhradu nemajetkové újmy v penězích. Přitom vycházel ze srovnatelných případů, které sám vyhledal, jelikož dva ze tří srovnávacích případů, které označil žalobce, se nepodařilo soudu dohledat a případ vedený u Obvodního soudu pro [místo] pod sp. zn. [spisová značka] se ke srovnání nehodí. Soud prvního stupně tedy vycházel z případů vedených u Obvodního soudu pro [místo] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], v nichž byli poškození trestně stíháni za totožný trestný čin. Ve srovnávaných případech byla poškozeným přiznána v přepočtu na jeden měsíc řízení částka 2 500 Kč. Oba poškození ve srovnávaných případech byli trestně stíhání 2 roky a 8 měsíců, zatímco žalobce 4 roky a 5 měsíců, tj více než o polovinu déle. Zatímco tamním poškozeným hrozil trest odnětí svobody šest měsíců či zákaz činnosti, žalobce byl ohrožen vyšší trestní sazbou (až 5 let). Soud prvního stupně shledal, že se jedná o jediné rozdíly mezi srovnávanými případy a posuzovanou věcí. Dopady do osobní sféry poškozených byly obdobné, poškození prokázali dopady do psychiky, v prvním případě navíc trestní stíhání vedlo až ke vzniku úzkostně depresivní poruchy, zatímco ve druhém případě a v posuzované věci k ničemu takovému nedošlo, oba poškození se s případnými duševními problémy dokázali vyrovnat sami. Žalobce prokázal dopady do svého života (obavy rodiny o jeho osud, kdy i děti na úrovni základní a střední školy se setkávaly s narážkami na „trestnou činnost žalobce“ a měly problémy se s trestním stíháním žalobce vyrovnat), přišel o řadu přátel či známých. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v regionu všeobecně známou osobou, byl vedoucím [Anonymizováno] v oboru [Anonymizováno], soud prvního stupně neměl pochybnosti o tom, že byla narušena i pověst žalobce. Pokud jde o dopad trestního stíhání do pracovní sféry žalobce, soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce přišel o svou pracovní pozici v [právnická osoba], která sama iniciovala dané trestní stíhání, avšak vzápětí našel nové pracovní uplatnění, v němž působí dosud. Shledal proto, že dopad do pracovní sféry nelze dávat do souvislosti se samotným trestním stíháním. Přihlédl rovněž k tomu, že žalobce byl v posledních volbách zvolen zastupitelem, s třetím nejvyšším počtem hlasů. Dovodil, že zásah do jeho pověsti nebyl natolik masivní a trvalý. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, soud prvního stupně vyšel z lékařské zprávy ze dne 29. 3. 2018 a shledal, že trestní stíhání kardiologické problémy žalobce nezpůsobilo, když žalobci byl implantován stent a trpěl hypercholesterolemií ještě před zahájením trestního stíhání. Nepochyboval však o tom, že trestní stíhání mohlo na žalobce, s ohledem na jeho onemocnění, působit hůře než na zdravého člověka. Vzhledem k uvedenému soud prvního stupně dospěl k závěru, že je namístě přiznat žalobci obdobné odškodnění v obdobné výši za měsíc trestního stíhání jako ve srovnávacích případech. Žalobci proto přiznal částku 132 500 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobní požadavek zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl v řízení úspěch v rozsahu 73,06 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 46,12 %, tj. částka 30 193,84 Kč. Náklady žalobce zahrnují soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a náklady právního zastoupení. Advokátu náleží odměna podle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu ve výši 9 860 Kč (z tarifní hodnoty ve výši 387 117,10 Kč) za úkony převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, účast na jednání soudu dne 8. 3. 2024, dne 26. 4. 2024 a dne 4. 6. 2024, dále pět paušálních náhrad po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 800 Kč ve výši 10 668 Kč.

8. Proti výrokům I a III rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pokud jde o náhradu škody ve výši 2 178 Kč vč. DPH za úkon písemné podání soudu, žalovaná setrvala na tom, že úkon byl nadbytečný. Žalobce měl dostatek prostoru učinit své vyjádření ústně do protokolu. Žalobce je oprávněn doplňovat svou výpověď kolikrát chce, avšak nemůže počítat s tím, že se vždy bude jednat o honorovaný úkon za situace, kdy měl možnost tento úkon učinit jiným způsobem. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, žalovaná namítala, že na straně žalobce nebyly shledány natolik intenzivní zásahy do jeho osobnostní sféry, aby mu bylo přiznáno finanční zadostiučinění, nadto ve výši, kterou žalovaná shledává za rozpornou s dobrými mravy a principem obecně sdílené představy spravedlnosti. Žalobce v řízení netvrdil ani neprokázal závažnost dopadů trestního stíhání do rodinné sféry. Obavy o osud žalobce, jakož i syny, kteří byli konfrontováni s trestním stíháním žalobce, představují tzv. zprostředkovanou újmu skrze žalobce, nikoli újmu způsobenou samotným trestním stíháním. Zásahy do profesní sféry žalobce byly nulové. Samotná okolnost, že žalobce byl stíhán v době funkčního období, kdy byl zastupitelem města [název], automaticky nedovozuje vznik vyšší nemajetkové újmy. V řízení bylo prokázáno, že žalobce uspěl v komunálních volbách v době trestního stíhání. Žalovaná tak dovozuje, že dopad do dobré pověsti a vážnosti žalobce nebyl závažný, trvalý a natolik intenzivní, aby to odůvodňovalo přiznání finančního zadostiučinění. Pokud jde o zásahy do zdravotní sféry, bylo prokázáno, že žalobce byl zdravotně vážně indisponován již před zahájením trestního stíhání. Zásadní pochybení pak podle žalované představuje způsob, jakým soud prvního stupně stanovil výši odškodnění. Podle žalované nelze přepočítávat zadostiučinění na jednotku času, tedy stanovit výši měsíční částky, aniž by byly zohledněny všechny okolnosti. Způsob, jakým soud zvolil výpočet nemajetkové újmy dopřává žalobci mnohem vyšší zadostiučinění než osobám ve srovnávacích případech, u nichž byly zjištěny podstatně závažnější dopady do jejich osobnostní sféry. Podle žalované pak soud prvního stupně také dostatečně nezohlednil zásadní spoluúčast [právnická osoba] a jejích zaměstnanců na tvrzené újmě žalobce. Za chování vedení [podezřelý výraz] a jejích zaměstnanců, kteří roznášeli informace o žalobci na veřejnosti, žalovaná není žádným způsobem odpovědná. Žalovaná dále považovala za nesprávné rozhodnutí soudu o nákladech řízení. Jednak soud nesprávně přiznal náhradu za účast na jednání dne 4. 6. 2024, jehož se strana žalobce nezúčastnila, jednak vycházel z nesprávně určené tarifní hodnoty. Soud vycházel ze souhrnné částky 387 117,10 Kč, ačkoli za požadovanou náhradu nemajetkové újmy přísluší tarifní hodnota 50 000 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s bodem 5 advokátního tarifu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žaloba se zamítá, a opětovně rozhodl o nákladech řízení.

9. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalované tak, že úkon písemné podání byl zcela účelný, žalobce se vyjadřoval ve věci samé v návaznosti na změnu popisu skutku ze strany obžaloby provedenou v závěrečné řeči, po níž soud ještě doplňoval dokazování. Ve vztahu k požadavku na odškodnění nemajetkové újmy je žalobce přesvědčen, že dostatečně tvrdil a prokázal vznik nemajetkové újmy, která mu byla způsobena trestním stíháním. Žalovaná se snaží zásahy do jeho osobnostní sféry bagatelizovat. Přiznání relutární náhrady nemajetkové újmy alespoň ve výši, kterou mu přiznal soud prvního stupně, je zcela v souladu se základy slušnosti. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení, má žalobce za to, že v souladu s judikaturou Ústavního soudu měl soud aplikovat ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznat mu plnou náhradu nákladů řízení. Tarifní hodnota měla podle žalobce činit 71 417,10 Kč (21 417,10 + 50 000 Kč). Soud prvního stupně pak chybně nezohlednil náhrady na cestovné právního zástupce k jednání a náhrady za promeškaný čas v celkové výši 9 099,44 Kč za cesty [místo] – [místo] a zpět dne 8. 3. 2024 a 26. 4. 2024. Žalobce navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání, a v jeho mezích, napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování (§ 213 odst. 2. § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalované do výroku I není opodstatněné.

11. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Ke skutkové stránce věci je třeba předně uvést, že pokud soud prvního stupně v bodu 36. odůvodnění rozsudku uvedl, že „mezi účastníky řízení nebylo sporu, že žalobce byl od 12. 4. 2018 do 12. 9. 2022 nezákonně trestně stíhán“, pak soud zaměňuje skutková zjištění (ohledně nichž lze podle ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vyjít ze shodných tvrzení účastníků) a jejich (následné) hodnocení. V posuzované věci je skutkovým zjištěním to, že probíhalo trestní stíhání žalobce a s jakým výsledkem skončilo. Hodnocení, zda šlo o nezákonné trestní stíhání, již není otázkou zjišťování skutkového stavu, ale vlastním právním hodnocením soudu vedoucím k závěru o tom, zda zjištěný skutkový stav naplňuje hypotézu aplikované právní normy či nikoli. Za svá proto soud může vzít jen nesporná skutková tvrzení účastníků.

15. Po skutkové stránce tak lze v posuzované věci vyjít především z nesporných tvrzení účastníků o tom, že žalobce byl trestně stíhán, že trestní řízení bylo vedeno u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka], a že toto trestní řízení skončilo dne 12. 9. 2022, jak shodně uvedli účastníci v žalobě a ve vyjádření k ní. V řízení bylo dále prokázáno, že trestní stíhání žalobce trvalo od 12. 4. 2018 do 12. 9. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v [místo], č. j. [spisová značka], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Na základě učiněných zjištění je pak opodstatněn právní závěr, že trestní stíhání žalobce bylo nezákonné.

16. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu nákladů právního zastoupení v trestním řízení, předmětem odvolacího přezkumu byl toliko úkon právní služby písemné podání ve věci samé ze dne 19. 3. 2020.

17. Odvolací soud považoval za potřebné doplnit dokazování podstatným obsahem spisu Okresního soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka], neboť ohledně výše uvedeného úkonu právní služby je z něj možno dospět k dalším relevantním skutkovým zjištěním (nad rámec zjištění soudu prvního stupně, že úkon byl učiněn). Odvolací soud vzal za prokázané, že dne 20. 2. 2020 se konalo hlavní líčení u Okresního soudu v [místo], při němž obhájce obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] pronesl závěrečnou řeč. Po jejím přednesení požádal státní zástupce o slovo a jeho replika vedla soud k závěru o potřebě doplnění dokazování. V návaznosti na soudem sdělenou skutečnost obhájce požádal o lhůtu tří týdnů pro případné důkazní návrhy, soud se k žádosti nevyjádřil a hlavní líčení odročil na 30. 3. 2020 za účelem dalšího výslechu obžalovaného a vyžádání listin. Dne 19. 3. 2020 podal ve věci písemné vyjádření obžalovaný, v němž se vyjádřil k řeči státního zástupce ze dne 20. 2. 2020, který ve své závěrečné řeči uvedl, že obžalovaný svým jednáním měl způsobit škodu nikoli zdravotním pojišťovnám, ale [právnická osoba]. Vyjadřoval se ke krácení úhrad ze strany zdravotních pojišťoven, k výši údajně způsobené škody, k vedení zdravotnické dokumentace a k předepisování léků obžalovaným. Hlavní líčení nařízené na den 30. 3. 2020 bylo přeodročeno na 15. 6. 2020. Při jednání konaném dne 15. 6. 2020 byl krátce vyslechnut obžalovaný, a to k otázce proškolení obžalovaného z práce s počítačem.

18. Z výše uvedeného je zjevné, že úkon právní služby písemné podání ve věci samé ze dne 19. 3. 2020 nebyl nadbytečným úkonem, jak namítala žalovaná, ale šlo o úkon účelný, reagující na vzniklou situaci v trestním řízení po závěrečné řeči státního zástupce a rozhodnutí soudu doplnit dokazování. Při jednání dne 20. 2. 2020 nebyl ze strany soudu dán prostor obhájci obžalovaného, aby reagoval, soud akceptoval jeho žádost o doplnění důkazních návrhů ve lhůtě 3 týdnů. Soud prvního stupně proto dospěl ke správnému závěru, že žalobci náleží náhrada za úkon písemné podání ze dne 19. 3. 2020, neboť šlo o úkon účelný.

19. Judikatura je ustálena v názoru, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soud tak při stanovení formy či výše zadostiučinění má vyjít především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, a zejména z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012).

20. V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, a významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Neshledá-li soud takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy. Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy).

21. Soud prvního stupně neučinil z obsahu spisu Okresního soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka], žádná zjištění o průběhu trestního řízení před soudem ohledně rozhodování soudu ve věci. Odvolací soud proto doplnil dokazování podstatným obsahem tohoto spisu a vzal za prokázané, že dne 12. 10. 2020 pod č. j. [spisová značka], Okresní soud v [místo] rozhodl rozsudkem tak, že uznal obžalovaného vinným ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 trestního zákoníku a odsoudil ho k peněžitému trestu v celkové výši 42 000 Kč. K odvolání žalobce Krajský soud v [místo], pobočka ve [adresa], usnesením ze dne 23. 2. 2021, č. j. [spisová značka], zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně. Poté Okresní soud v [místo] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], uznal obžalovaného vinným ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 trestního zákoníku a odsoudil ho k peněžitému trestu v celkové výši 42 000 Kč. K odvolání obžalovaného Krajský soud v [místo], pobočka ve [adresa], usnesením ze dne 21. 6. 2022, č. j. [spisová značka], zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně. Rozsudkem ze dne 12. 9. 2022, č. j. [spisová značka], Okresní soud v [místo] zprostil obžalovaného obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 9. 2022.

22. Odvolací soud rovněž doplnil dokazování případy, které žalobce označil v žalobě jako případy srovnatelné, a které se soudu prvního stupně nepodařilo dohledat.

23. V případu vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a u Městského soudu v [místo] vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (rozsudek odvolacího soudu ve věci byl vydán dne 26. 5. 2021) (dále jen „případ A“) byla tamnímu žalobci přisouzena částka 225 000 Kč jako nemajetková újma v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, jež v součtu s žalovanou poskytnutou částkou 95 000 Kč činí 320 000 Kč. Tato částka totiž podle soudu odpovídá tomu, že žalobci byly způsobeny zásadní újmy v rodinných a profesních vztazích a dostalo se mu širší a s ohledem na lokální souvislosti velmi negativní publicity. Žalobce byl stíhán pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku, spáchaného účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody na dvě léta až osm let. Tamní žalobce byl[Anonymizováno]v době trestního stíhání bezúhonnou osobou a živitelem rodiny, s manželkou t.č. na rodičovské dovolené, vychovávali dva nezletilé syny a dále žalobcova syna a manželčinu dceru z předchozích vztahů. Trestní stíhání trvalo tři roky a dva měsíce, po tu dobu žalobce byl nervózní, v noci nespal, začal kouřit. Trestní stíhání eskalovalo v manželské hádky, které vyústily v manželčin odchod (spolu s dětmi) ze společné domácnosti, dvouletou manželskou odluku a podání návrhu na rozvod manželství, který posléze manželka vzala zpět a manželé se k sobě vrátili. Rodina žalobce je v [místo] známa, žalobcův otec je podnikatel a dlouholetý sponzor tamního [Anonymizováno] klubu. Trestní stíhání žalobce vešlo v místě v obecnou známost a bylo rovněž medializováno. Trestní stíhání poznamenalo žalobcovy rodinné vztahy, zejména s otcem, rodina žalobce byla s faktem vedení trestního stíhání opakovaně konfrontována, setkávala se s despektem. Žalobcovo trestní stíhání vedlo ke krachu společnosti, v níž byl společníkem a jednatelem.

24. V případu vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a u Městského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] (rozsudek odvolacího soudu ve věci byl vydán dne 12. 9. 2017) (dále jen „případ B“) soudy dospěly k závěru, že adekvátním odškodněním nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním je částka 180 000 Kč. Žalobce byl stíhán pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku spáchaného formou účastenství. Žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí 6 měsíců až 5 let nebo peněžitým trestem. Trestní stíhání trvalo 6 let a 1 měsíc, když bylo zahájeno dne 18. 8. 2008, rozsudkem ze dne 27. 5. 2013 byl zproštěn obžaloby a dne 23. 9. 2014 bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Žalobce pracoval od roku 2008 jako advokát, trestní stíhání mělo vliv na odliv klientů. V době trestního stíhání jeho partnerka čekala narození druhého potomka, žalobce byl podrážděný, nervózní, rodinu zanedbával, partnerka trpěla pocitem odloučení a musela vyhledat pomoc psychologa.

25. Žalobce označil v žalobě jako srovnatelný i případ vedený u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že tento případ není srovnatelný s posuzovanou věcí, když se jednalo o jiný trestný čin (přečin usmrcení z nedbalosti) a řízení trvalo toliko 1 rok a 8 měsíců, tedy mnohem kratší dobu než trestní stíhání žalobce. Odvolací soud však nepovažuje za srovnatelné ani případy, které vyhledal sám soud prvního stupně (věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a pod sp. zn. [spisová značka]). V obou soudem prvního stupně zmiňovaných případech byli poškození stíháni za porušení povinností při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku, tedy za trestný čin spáchaný z nedbalosti, zatímco žalobce byl trestně stíhán za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, který je co do subjektivní stránky výlučně úmyslným trestním činem. Tomu také odpovídá výše trestní sazby, kdy poškození v případech uvedených soudem prvního stupně byli ohroženi trestem odnětí svobody až na šest měsíců nebo zákazem činnosti, žalobci hrozil trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitý trest. Nadto trestní stíhání obou poškozených trvalo kratší dobu (dva roky a osm měsíců), naproti tomu žalobce byl trestně stíhán po dobu delší (čtyři roky a pět měsíců). Soud prvního stupně pak zvolil chybný postup, pokud přepočetl odškodnění přiznané v jím uvedených srovnávacích případech na jeden měsíc a z takto zjištěné částky vycházel při stanovení výše odškodnění, čímž se odklonil od judikatury Nejvyššího soudu (viz výše), i judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 3271/20), podle níž je soud povinen při stanovení formy a výše zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání vždy pečlivě zvažovat veškeré (mnohdy jedinečné) okolnosti případu.

26. Odvolací soud tak činí závěr, že případy, na které poukázal žalobce, a jimiž odvolací soud doplnil dokazování, lze považovat za případy srovnatelné s posuzovanou věcí, byť nikoli ohledně všech dopadů do osobnostní sféry žalobce. V posuzované věci (shodně jako v případu A a v případu B) byl žalobce trestně stíhán pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 trestního zákoníku), žalobce však nespáchal trestný čin formou účastenství jako poškození v případu A a v případu B. Poškozenému v případu B hrozil stejný trest odnětí svobody jako žalobci (trest odnětí svobody v rozmezí šesti měsíců až pět let nebo peněžitý trest), v případu A hrozil poškozenému trest odnětí svobody vyšší (na dvě léta až osm let). Trestní stíhání žalobce trvalo 4 roky a 5 měsíců, v případu A trvalo trestní stíhání 3 roky a 2 měsíce a v případu B trvalo 6 let a 1 měsíc. Průběh trestního stíhání byl takový, že žalobce byl dvakrát odsouzen soudem prvního stupně a teprve po zásahu odvolacího soudu byl třetím rozsudkem soudu prvního stupně obžaloby zproštěn.

27. Pokud jde o dopad trestního stíhání na život žalobce, soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění z výpovědi žalobce a svědeckých výpovědí jeho manželky a syna, z nichž tak odvolací soud může vycházet. V řízení bylo prokázáno, že rodina žalobce se sice v důsledku jeho trestního stíhání nerozpadla (k tomu nedošlo ani v případu A, ani v případu B), ale trpěla chováním žalobce. Žalobce se nedokázal se situací srovnat, rodině se vyhýbal, chodil smutný po zahradě, byl nervózní (viz výpověď manželky žalobce a syna žalobce). Trestní stíhání žalobce mělo na rodinu i finanční dopad, neboť zvolení žalobce zastupitelem v době trestního stíhání, kdy s ohledem na počet hlasů mohl získat pozici místostarosty a s tím spojený honorář. Ten by rodině s třemi nezaopatřenými dětmi finančně pomohl, ale strana nedoporučila žalobce na tuto funkci právě kvůli trestnímu stíhání (viz výpověď manželky žalobce). Uvedené rovněž prokazuje, že trestní stíhání zasáhlo žalobce i v jeho veřejném životě. Dopady trestního stíhání se projevily i ve společenském životě žalobce, neboť bylo prokázáno, že žalobce přišel kvůli trestnímu stíhání o řadu přátel a známých, když se od něj odvrátili (viz výpověď žalobce). Dopady trestního stíhání žalobce na jeho rodinný, společenský a veřejný život jsou umocněny těmi skutečnostmi, že žalobce žije na menším městě, kde dříve dlouhodobě pracoval v [podezřelý výraz] na pozici primáře [Anonymizováno] oddělení, rovněž byl zastupitelem města [název], byl tedy dobře známou a před zahájením trestního stíhání váženou osobou. Trestní stíhání tak citelně zasáhlo i do dobré pověsti žalobce, který byl před zahájením trestního stíhání bezúhonnou osobou. I v těchto prokázaných skutečnostech je tak případ žalobce srovnatelný s případem A a s případem B. Naproti tomu nebyly v souvislosti s trestním stíháním prokázány zásahy do pracovní sféry, žalobce i v době trestního stíhání vykonával povolání lékaře, pracovní místo našel ještě před zahájením trestního stíhání. Zdravotními problémy (plicní embolie, infarkt) žalobce trpěl již před zahájením trestního stíhání. Nelze souhlasit se žalovanou, že soud prvního stupně zohledňoval zásahy do profesní sféry, či zdravotní problémy žalobce, když jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, soud naopak shledal, že uvedené okolnosti nelze dávat do souvislosti s trestním stíháním, když k nim došlo před jeho zahájením. Odvolací soud však souhlasí se soudem prvního stupně, že s ohledem na prokázané zdravotní problémy, mohlo trestní stíhání i s ohledem na jeho průběh působit na žalobce nepříznivěji než na zdravého člověka. S ohledem na vše výše uvedené tak i podle odvolacího soudu čtyři roky a pět měsíců trvající trestní stíhání mělo na život žalobce negativní dopad, přičemž intenzita takového zásahu do osobnostní sféry žalobce odůvodňuje přiznání zadostiučinění v penězích. Ve srovnatelném případu A bylo shledáno přiměřeným odškodnění ve výši 320 000 Kč, trestní stíhání sice trvalo kratší dobu než v případě žalobce, ale poškozený byl ohrožen vyšší trestní sazbou, případ byl medializován a v důsledku trestního stíhání došlo ke krachu společnosti, v níž byl poškozený jednatelem a společníkem. Ve srovnatelném případu B bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 180 000 Kč, ale trestní stíhání trvalo déle. Na základě provedeného srovnání tak odvolací soud učinil závěr, že s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem posuzované věci je odpovídajícím zadostiučiněním za utrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím částka přiznaná soudem prvního stupně, tj. částka 134 678 Kč.

28. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

29. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky, soud prvního stupně sice správně postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a správně přiznal náhradu nákladů řízení žalobci, avšak vycházel z nesprávné tarifní hodnoty, přiznal žalobci náhradu za účast na jednání konaném dne 4. 6. 2024, ačkoli podle protokolu o jednání se žalobce, ani jeho právní zástupce tohoto jednání nezúčastnili, ale předem svoji neúčast omluvili. Rovněž nepřiznal žalobci náhradu za cestovné a náhradu za promeškaný čas v souvislosti s jednáními dne 8. 3. 2024 a 26. 4. 2024, kterých se žalobce i jeho právní zástupce zúčastnili.

30. Žalobce se v řízení domáhal odškodnění majetkové újmy ve výši 21 417,10 Kč a nemajetkové újmy ve výši 365 700 Kč. V případě objektivní kumulace nároků se o náhradě nákladů řízení účastníků rozhoduje jediným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016 sp. zn. 33 Cdo 4702/2015). Žalobce nebyl zcela úspěšný s nárokem na náhradu majetkové újmy, neboť mu byla přiznána pouze částka 2 178 Kč. Co do požadavku na zaplacení částky 19 239,10 Kč byl neúspěšný. Za úspěch žalobce je třeba vzhledem k charakteru nároku považovat také přiznání nemajetkové újmy, byť mu nebyla přiznána jím požadovaná výše.

31. Při určování úspěchu a neúspěchu účastníka, který se vedle nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení domáhal i nároku na peněžité plnění, je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků. V řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí podle OdpŠk, je tarifní hodnotou částka 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2015 sp. zn. 30 Cdo 4552/2014). V řízení, jehož předmětem je náhrada majetkové újmy v penězích, se vychází z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu.

32. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 73 % (2 178 kč + 50 000 Kč) a neúspěšný byl v rozsahu 27 % (19 239,10 Kč). Žalobci tak vznikl nárok na náhradu 46 % nákladů řízení (73-27).

33. Advokát uplatnil v řízení nárok na odměnu za následující 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu – příprava a převzetí zastoupení, žaloba, účast na jednání před soudem dne 8. 3. 2024 a dne 26. 4. 2024. Za každý z těchto úkonů náleží odměna ve výši 3 980 Kč (z tarifní hodnoty 71 417,10 Kč), celkem 15 920 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 300 Kč za jeden úkon právní služby, za 4 úkony činí [částka]. Náhrada cestovného za cestu ze sídla advokáta k jednání soudu dne 8. 3. 2024 činí 3 549,72 Kč a k jednání soudu dne 26. 4. 2024 činí 3 549,72 Kč (vždy osobním automobilem [název], RZ [SPZ], při průměrné spotřebě pohonných hmot motorová 7,9 l/100 km na trase [místo] - [místo] a zpět, při počtu ujetých km 411,8, při ceně nafty 38,70 Kč/l a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,60 Kč/km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.). Náhrada za promeškaný čas v souvislosti s jednou cestou na jednání soudu podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 10 půlhodin po 100 Kč činí 1 000 Kč, za dvě cesty 2 000 Kč. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí 5 506,08 Kč. Spolu s náhradou za soudní poplatek ve výši 4 000 Kč činí náklady řízení žalobce 35 725,52 Kč, z toho 46 % představuje 16 433 Kč. Ke splnění povinnosti soud prvního stupně správně stanovil žalované lhůtu 15 dnů, rovněž správně určil platební místo, kterým je advokát žalobce.

34. Z uvedených důvodů odvolací změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. nákladový výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně výše přiznané náhrady nákladů řízení tak, že tato činí [částka], jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

35. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada byla přiznána procesně úspěšnému žalobci. Náklady vzniklé žalobci v odvolacím řízení jsou náklady na právní zastoupení. Advokát učinil dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem. Předmětem odvolacího přezkumu byl nárok na majetkovou újmu ve výši 2 178 Kč a nárok na nemajetkovou újmu. Z tarifní hodnoty 52 178 Kč (2 178 Kč + 50 000 Kč) odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu činí 3 220 Kč, za 2 úkony pak 6 440 Kč. Náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 300 Kč, za 2 úkony pak 600 Kč. Náhrada cestovného za cestu ze sídla advokáta k jednání soudu činí 3 582,47 Kč (osobním automobilem [název], RZ [SPZ], při průměrné spotřebě pohonných hmot motorová 7,9 l/100 km na trase [místo]– [místo] a zpět, při počtu ujetých km 415, při ceně nafty 38,70 Kč/l a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,60 Kč/km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.). Náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou na jednání soudu podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 10 půlhodin po 100 Kč činí 1 000 Kč. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a), § 151 odst. 2 o. s. ř. činí 2 440,72 Kč. Celkem náhrada nákladů odvolacího řízení činí 14 063 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalované stanovena lhůta v délce 15 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), místem plnění je advokát žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

36. Výrok II nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).