11 C 152/2023 - 343

Rubrum

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Sabinou Kubáňovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 409 950 212 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a z částky [částka] od dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] náklady řízení ve výši [částka] na účet Okresního soudu v [adresa] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] vůči žalované domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu náhrady újmy. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor (dále také jako „podnájemní smlouva“). Předmětem podnájemní smlouvy byl podnájem průmyslového objektu a manipulační plochy skládající se z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]a pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Podnájemní vztah zanikl dne [datum]. Žalovaná však v daném místě na manipulační venkovní ploše uskladňovala soustavně palety s hořlavým materiálem, na což však žalobce žalovanou několikrát výslovně upozorňoval. Žalovaná proto soustavně porušovala ujednání smlouvy (čl. 5 odst. 5.1, kdy žalovaná odpovídala za dodržování obecně platných předpisů, zejména předpisů o požární ochraně, bezpečnosti práce, ochraně ovzduší, hygienických předpisů a čl. 5.6, kdy nezabezpečila objekt proti vniknutí cizích osob). Na této venkovní ploše v prostorách palet vznikl dne [datum] požár, který se rozšířil na přilehlé halové objekty, a to halový objekt situovaný na pozemcích původně parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] (nově parc. č. [hodnota], [Anonymizováno]) v k. ú. [adresa] zapsaný na LV č. [hodnota] ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] (dále též jako „hala H2 a H2A“), které jsou předmětem řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a následně na halový objekt situovaný na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (dále též jako „hala H1“), který byl ve vlastnictví žalobce, a byl požárem celý zničen a již zanikl a není evidován v katastru nemovitostí. V důsledku tohoto požáru vznikla žalobci újma na zničeném halovém objetu H1, a to jako přímá majetková škoda a jako ušlý zisk. Odpovědnost žalované za vznik této újmy žalobce odvozuje z porušení smluvních povinností se shora uvedené smlouvy o podnájmu a rovněž z porušení obecně platných a závazných právních předpisů zejména v oblasti požární ochrany a technických norem. Přímá majetková škoda pak představuje částku [částka] stanovenou znaleckým posudkem za použití cenových ukazatelů ve stavebnictví vydaných Ústavem pro racionalizaci ve stavebnictví pro rok 2022 po odečtení částky vyplacené z pojistné smlouvy. A ušlý zisk pak představuje částku ve výši [částka], což je částka, která by žalobci následovala, kdyby objekt H1 nadále užívala společnost [právnická osoba] (dále též jako „[Anonymizováno]“) a hradila za něj žalobci nájemné. Žalovaná byla notifikačním dopisem ze dne [datum] upozorněna na skutečnost, že ji žalobce činí odpovědnou za vzniklou újmu. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, což žalovaná odmítla.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že je nesporné, že účastníci mezi sebou měli uzavřenou podnájemní smlouvu na jejímž základě žalovaná užívala shora uvedený předmět podnájmu a rovněž, že v předmětném areálu vypukl dne [datum] požár, který byl založený třetí osobou, která již za to byla pravomocně odsouzena. Nesouhlasila však s tím, že by žalovaná porušila smluvní nebo zákonné povinnosti, které by byly v příčinné souvislosti s následkem požáru (tj. úplným zničením haly H1). Žalobce současně neprokazuje žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a výší újmy. Žalovaná je přesvědčena, že k průběhu a důsledku vzniku škodného následku přispěla řada dalších faktorů na straně dalších zapojených osob, včetně žalobce, které žalobce v žalobě opomíjí. Žalobce svá tvrzení odvozuje od Odborného stanoviska HZS, což však není relevantní dokument, pro případnou odpovědnost za újmu zapojených stan. Dále žalobce své tvrzení dokládá znaleckým posudkem VŠB, který však trpí zásadní vadou, když odpovídá na právní závěry, které však přísluší soudu. Žalovaná nepopírala, že skladovala na venkovním prostranství palety, jednalo se však o dlouhodobé skladování minimálně od roku 2001, žalobce s tím byl po celou dobu srozuměn a dlouhodobě toto nečinně toleroval, aniž by jakkoli zakročil. Žalovaná je toho názoru, že ke škodlivému následku v podobě kompletního zničení všech hal došlo z důvodu nesprávné konstrukce a nedostatečného protipožárního zabezpečení, což žalovaná dokládá znaleckými posudky. Konečně žalovaná nesouhlasila ani s výší uplatněné újmy a považovala použitou metodu pro výpočet přímě majetkové škody tak i ušlého zisku za nesprávný.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

4. Žalobce i žalovaná jsou právnickými osobami, žalobce s předmětem podnikání mj. pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, žalovaná mj. výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, zahrnující velkoobchod a maloobchod a výrobu plastových a pryžových výrobků (nesporné tvrzení).

5. Žalobce byl vlastníkem nemovitostí v katastrální území [adresa] zapsané na LV č. [hodnota], kdy na stavebních pozemcích původně označených parc. č. st. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (nyní parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno]) stála stavba pro výrobu a skladování (hala H1) (nesporné tvrzení, výpis z LV [Anonymizováno] a [Anonymizováno] č.l. 39-41).

6. Žalobce s žalovanou uzavřeli dle [datum] podnájemní smlouvu na užívání nebytových prostor, a to průmyslového objektu a manipulační plochy skládající se z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemku č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa] (dále též jako „hala H3“), přičemž žalobce měl tento objekt v nájmu na základě nájemní smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba]. K podnájemní smlouvě byly uzavřeny dodatky, kterými došlo ke změně výše podnájmu a doba pronájmu byla prodloužena do [datum], kdy podnájem byl k tomuto dni ukončen (nesporné tvrzení, smlouva o podmájmu ve znění dodatků č.l. 1, 2 včetně souhlasu vlastníka společnosti [právnická osoba] č.l. 131, 42-48). Dle článku 5 odst. 1 podnájemní smlouvy byl podnájemce oprávněn předmět nájmu užívat podle smlouvy po dobu trvání podnájemního vztahu, odpovídal přitom za dodržování obecně platných předpisů (včetně protipožární ochrany) a dodržování bezpečnostních pravidel včetně zabezpečení objektu proti vniknutí (smlouva o podnájmu ve znění dodatků č. [hodnota], 2 včetně souhlasu vlastníka společnosti [právnická osoba] č.l. 131, 42-48). Dodatkem č. [hodnota] ze dne [datum] bylo mezi stranami ujednáno, že smluvní vztah mezi účastníky se řídí v souladu s § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o.z.“) od [datum] tímto zákonem, přičemž před zákonnými ustanoveními o nájmu nebytových prostor měla přednost smluvní úprava práv a povinností (smlouva o podnájmu ve znění dodatků č.l. 1,2 včetně souhlasu vlastníka společnosti [právnická osoba] č.l. 131, 42-48).

7. Halový objekt hala H3 včetně areálové přilehlé zpevněné plochy, odstavné plochy a komunikace byl žalované žalobcem předán na základě předávacího protokolu ze dne [datum], o možnostech využití těchto prostor zde nebylo nic stanoveno (předávací protokol ze dne [datum] č.l. 80). Žalovaná v průběhu podnájemního vztahu skladovala na venkovní manipulační ploše před halou H3 palety s materiálem (letecké snímky č.l. 157-159, fotografie skladování palet). Halový objekt haly H3 byl střežen kamerovým systémem, který prováděl nepřetržitou dohledovou službu objektu prostřednictvím elektrické požární signalizace (dále jen „EPS“) napojené na pult centrální ochrany (dále jen „PCO“) umístěné v [adresa], v případě přijetí zprávy o požáru se informace předá operačnímu středisku Hasičskému záchrannému sboru SK, který zajistí vlastní zásah požárních jednotek na místě, kamerový systém byl instalován po vzájemné dohodě žalobce s žalovanou (smlouva o napojení objektu na PCO ze dne [datum] č.l. 142, smlouva o podmínkách připojení elektrické požární signalizace ze dne [datum] č.l. 144-147, emailová komunikace č.l. 149-156).

8. V prosinci 2014 probíhala mezi účastníky komunikace v souvislosti s prodloužením doby nájemní smlouvy s tím, že s ohledem na skutečnost, že žalovaná využívá venkovní plochu shora uvedeného podnájmu ke skladování, vznikl žalobci náklad na opravu těchto ploch v částce cca 1 mil. korun, žalobce navrhoval prodloužení podnájemní smlouvy na tři roky s tím, že měsíční nájemné by činilo [částka] a [částka] byl byla částka na umoření nákladů na opravu a údržbu pronajatých ploch, a nebo na 5 let s tím, že měsíční částka by činila [částka] a již by zahrnovala i opravu a údržbu zpevněných ploch, kterou by pak zajišťoval žalobce (emailová komunikace mezi účastníky ze dne 1. - [datum] č.l. 197-199).

9. Dne [datum] vypukl v paletách umístěných na venkovní manipulační ploše v objektu haly H3, který měla žalovaná v podnájmu, požár, který se rozšířil na přilehlé halové objekty, nejprve na halový objekt situovaný na pozemcích původně parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] (nově parc. č. [hodnota], 770) v k. ú. [adresa] zapsaný na LV č. [hodnota] ve vlastnictví [právnická osoba] (hala H2) následně na přístřešek (hala H2A), rovněž ve vlastnictví [právnická osoba], tyto dva objekty jsou předmětem řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a následně na halový objekt haly H1 ve vlastnictví žalobce (nesporné tvrzení). Všechny halové objekty hala H2, H2A a H1 na sebe navazovaly, a byly obdobně konstrukčně řešené (protokol o ohledání místa činu přílohová obálka příloha č. [hodnota]), tvořily jeden celek a měla je v užívání společnost GAT (nesporné tvrzení).

10. Za vznik požáru dne [datum] byla pravomocně odsouzena třetí osoba – [jméno FO], a to rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] za trestný čin obecného ohrožení podle ust. § 272 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (nesporné tvrzení).

11. Hala H2, jehož vlastníkem bylo [právnická osoba], byla poprvé kolaudována rozhodnutím Stavebního úřadu ze dne [datum], jednalo se o halový sklad určený ke skladování kovových součástí do automobilů, k hale H2 bylo rovněž v roce 2019 vydáno dodatečné povolení přístavby šaten, zpevněné plochy a kanalizační přípojky (sdělení Magistrátu města [adresa] ze dne [datum] č. l. 193v včetně kolaudačního rozhodnutí č.l. 194v-196v). K hale H2 rovněž vydal v roce 2005 stavební úřad rozhodnutí, kterým byla dodatečně povolena stavba přístřešku (hala H2A) a v roce 2007 bylo pro stavbu vydáno kolaudační rozhodnutí (sdělení Magistrátu města [adresa] ze dne [datum] č.l. 187v). Ke kolaudačnímu rozhodnutí vydal Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje souhlas za podmínky, že v přístřešku nebudou garážovány vozidla a skladován hořlavý materiál, současně v roce 2018 bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko k projektové dokumentaci řešení opláštění tohoto stávajícího přístřešku hal s tím, že v požárním bezpečnostním řešení (dále též jako „PBŘ“) bude stanoveno, že stejně jako doposud bude přístřešek sloužit pouze k manipulaci s materiálem a výrobky mezi halami, nikoliv ke garážování vozidel a skladování hořlavých materiálů, požárně bezpečností řešení stavby má HZS k dispozici, kolaudační rozhodnutí předloženo nebylo, v hale H1 ani v hale H2 nebyla elektrická požární signalizace napojena na HZS Středočeského kraje (sdělení HZS Středočeského kraje ze dne [datum] č.l. 189v).

12. V roce 2018 bylo k hale H1 vydáno souhlasné závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje ke změně ve stávající štítové stěně haly H1 na pevnou zasklenou protipožární, okna s požární odolností EW 30 DP1, s požárními dveřmi se samozavíračem z haly H1 do přístřešku H2A a s požární roletou s požární odolností EW 15 DP3 ve stěně haly H1, nebylo však vydáno žádné stanovisko k užívání stavby (sdělení HZS Středočeského kraje ze dne [datum] č.l. 189v).

13. V roce 2018 jako součást stavební dokumentace při řešení shora uvedených stavebních úprav přístřešku haly H2A jejím opláštění stěn, osazení vrat, dveří a pásových oken a provedení zateplení střechy a změny stávajícího přístřešku mezi halami H1 a H2 bylo vypracováno požární bezpečnostní řešení (dále jen jako „PBŘ 9/2018“) [tituly před jménem] [jméno FO], projektant a autorizovaný inženýr ČKAIT 0003912, stavební úpravy spočívaly v provedení svislého opláštění na severní a jižní straně, osazení vraty, dveří a pásových oken a provedení zateplení střechy, čímž došlo k faktickému spojení hal H1 a H2, měnil se účel užívání stavby z původního přístřešku na nově vzniklý uzavřený prostor sloužící jako výrobní hala. Přístřešek měl sloužit stejně, tj. k manipulaci s materiálem a výrobky mezi halami H2 a H1, opláštěním se mělo pouze zamezit vlivu povětrnostních podmínek na manipulaci. Nově vzniklá hala H2A měla být součástí požárního úseku haly H2 s tím, že hala H2 je podle původního PBŘ z roku 2013 zařazena do I. stupně požární bezpečnosti, když tyto hodnoty byly uvažovány i pro opláštěný prostor rozšíření sloužící převážně k manipulaci. Požární roleta mezi halami H2A a H1 měla mít požární odolnost EW 15 DP3 s tím, že měla být napojena na EPS, který ji v případě poplachu zavře. K potřebě požární vody se navrhovanými stavebními úpravami nezvyšují požadavky na zásobování objektu vnější požární vodou, požární vodu k vnějšímu zásahu lze čerpat z řeky Jizery protékající cca 200 metrů od objektu. V objektu měl být osazen hadicový systém napojený na vnitřní požární vodovod a přítomny přenosné hasicí přístroje. Samočinné stabilní hasicí zařízení nemuselo být v objektu instalováno, stejně tak samočinné odvětrávací zařízení (požárně bezpečnostní řešení stavby 9/2018 čl. 247-253). Žalobce nechal zkontrolovat funkčnost protipožární stěny mezi halami H2A a H1 i napojení na EPS s napojením na vrátnici objektu s nepřetržitým fyzickým dohledem bezpečnostní služby ke dni [datum], následující kontrola měla být provedena [datum]. (protokol o kontrole z [datum] č.l. 253).

14. Hasičským záchranářským sborem bylo stanoveno ohnisko požáru (čas vzniku požáru ve skladové a výrobní hale H2 byl určen dne [datum] v 20:20 hod +- 5 minut.) v prostorách venkovní manipulační plochy v objektu haly H3 na místě uskladněných palet s materiálem – dřevěné a plastové palety, které byly nahromaděných v těsné blízkosti oplocení oddělující pozemky haly H2 a H3, iniciátorem požáru byl otevřený plamen, s nímž manipulovala třetí osoba, požár se následně šířil do vnitřních prostor haly H2 z důvodu nedostatečné odstupové vzdálenosti volné skládky hořlavých materiálů od objektu haly H2 přes větrací otvory, v době vzniku požáru foukal vítr o rychlosti 70 – 90 km . h-1, který negativně působil na vývoj požáru (odborné vyjádření Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje ze dne [datum] č.l. 36, 50-70, fotografie šíření požáru). Vlastní objekty (haly H2, H2A, H1) v době ohledání místa byly zčásti zřícené, uvnitř byly zcela vyhořelé veškeré hořlavé materiály s tím, že vnitřní prostory objektů nebylo možno ohledat a detailně popsat. Vzhledem k vysoké teplotě docházelo k tvarové deformaci střechy a opláštění, čímž docházelo ke vzniku mezer mezi jednotlivými díly, které v kombinaci se silným větrem způsobovaly odtrhávání plechů opláštění, přísun vzdušného kyslíku na požářiště a nárůst intenzity požáru. Požár se tak šířil jednak po povrchu hořlavých materiálů uvnitř objektu a současně přenosem přes necelistvost střešního a obvodového pláště. Existence a funkčnost požární rolety mezi halami H1 a H2A se ohledáním na místě nepodařilo zjistit. Ústředna EPS umístěná v objektu vrátnice vykazovala v době požáru pouze „poruchu kabelu“. K dalšímu rozšiřování požáru nedošlo z důvodu dostatečné odstupové vzdálenosti okolních objektů od objektu hal. Zásadní pro věc bylo, že původní haly (H1, H2) byly určeny pro skladování kovových součástí automobilů. Hala H2A byla nejprve pouze zastřešena, v roce 2018 podle předloženého PBŘ z 9/2018 opláštěna na severní a jižní straně, osazena vraty, dveřmi a pásovými okny, zateplena střecha. Nově vzniklý uzavřený prostor měl sloužit k manipulaci s materiálem a výrobky mezi halami H1 a H2, tj. stejně jako doposud. Hala H1 měla být využívána převážně jako výrobní hala (prováděna příprava materiálu dveřních výplní pro osobní automobily), hala H2 měla sloužit převážně jako skladová hala. V roce 2016 došlo ke změně užívání haly H2 za účelem výroby a skladování vstupních materiálů a dokončených výrobků – vyřezávání polotovarů a náhradních dílů z textilií a PVC materiálů. Celý objekt hal tvořil jeden požární úsek, včetně zastřešení a opláštění haly H2A. V halách H1 a H2 měla být instalována EPS. EPS mělo ovládat nově osazené požární rolety oddělující halu H1 od haly H2A. Samočinné hlásiče, napojené na EPS v hale H1, měly být doplněny i nad roletové uzávěry na straně H2A. K projektové dokumentaci ke stavebnímu řízení bylo [datum] HZS SK ÚO [adresa] vydáno souhlasné závazné stanovisko s poznámkou, že požaduje k dalšímu stupni řízení předložit projekt EPS se zahrnutými změnami (napojení požárních rolet) ke schválení, což nebylo předloženo. HZS shledal porušení základních povinností fyzické osoby při manipulaci s otevřeným ohněm, kdy došlo k požáru hořlavého materiálu, a to ve vztahu k neznámé osobě a dále porušení ust. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně, tedy k dodržování technických podmínek vztahujících se k požární bezpečnosti výrobků a činnosti ze strany provozovatele areálu, kdy k porušení povinnosti právnické osoby došlo tím, že právnická osoby provozující činnosti v areálu nedodržela podmínky vztahující se ke skladování hořlavých materiálů na volném prostranství blíže specifikovaných v § 11 odst. 4 vyhl. č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb ve znění vyhl. č. 268/2011 Sb., přičemž předpisem pro určení konkrétních odstupových vzdáleností je norma ČSN 73 0804, která stanoví nejmenší odstupovou vzdálenost volných skladů hořlavých látek na 6,5 metru, v daném případě však byl materiál uskladněn pouze 2 metry od ostatních objektů (odborné vyjádření Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje ze dne [datum], č.l. 36, 50-70).

15. Na základě kontroly Ministerstva vnitra generálního ředitelství [právnická osoba] bylo shledáno, že zásah Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje v případě zásahu u požáru dne [datum] byl adekvátní požáru a jeho oznámením, zásadní však bylo zborcení nosných konstrukcí jednotlivých hal, které znemožnilo zásah hasičů uvnitř hal. Při požáru došlo k explozi uvnitř haly H2A bez bližšího zjištění důvodu exploze. Hasiči neměli žádné informace o technickém stavu halového objektu, bližší informace o materiálu nacházejícího se uvnitř hal a další potřebné podklady pro přesnější hasební zásah. Hasební zásah komplikoval silný nárazový vítr (70 – 90 km . h-1), proto docházelo k prudkému nárůstu plamenného hoření, šíření kouře do velké vzdálenosti, odlétávání plechových a ostatních hořících částí haly a naskladněného materiálu, narušování proudů vody z monitorů a deflektorů. Zásah uvnitř budovy byl znemožněn z důvodu vysoké rychlosti šíření požáru po naskladněných hořlavých materiálech, dále vysoké teploty a vysoké rychlosti proudění vzduchu. Bylo shledáno pochybení na straně zpracovatele PBŘ, když byly shledány zásadní nedostatky spočívající v absenci zohlednění faktického užívání stavby z hlediska požární bezpečnosti a zejména špatné použití normy ČSN 73 0834. Uvedené pochybení mělo zásadní vliv na stanovení požárního zatížení. Došlo k faktické změně v užívání stavby, která nebyla v PBŘ z 9/2018 stanovena (byly vystavěny nové obvodové konstrukce severní a jižní stěny). Absentují, základní vstupní údaje a hodnocení pro zhodnocení požární bezpečnosti, požárního rizika, ekonomického rizika, únikové cesty, velikost požárního úseku, stupeň požární bezpečnosti a na to navazující požadavky na zabezpečení stavby z hlediska požární bezpečnosti. Přesto bylo vydáno souhlasné stanovisko HZS SK. Projektantem byla při vyhotovování PBŘ použita norma ČSN 73 0834, která neměla být v případě opláštění H2A vůbec použita. Jejím použitím došlo k pochybení v návrhu požární bezpečnosti stavby, neboť díky uvedenému byly špatně nastavené odstupové (bezpečnostní odstupové), vzdálenosti ve vztahu k okolní zástavbě, sousedním pozemkům a volným skladům podle § 41 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 246/2001 Sb., což je v rozporu s požadavky § 11 odst. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb. ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb. V PBŘ z 9/2018 byla špatně stanovená skupina výroby a provozů: hala H2 měla být od počátku zařazena do 5. skupiny výroby a provozů, nikoli 1. skupiny. Uvedené mělo zásadní vliv na ekonomické riziko, stanovení mezní půdorysné plochy požárního úseku a s tím související povinnosti vybavit stavbu vybranými požárně bezpečnostními zařízeními. Hodnota koeficientu k7, vyjadřující vliv následných škod, byla stanovena po celou dobu číslem [hodnota], tj. žádné či malé riziko. I z ČSN 73 0834 vyplývá, že měla být při nedostatku podkladů stanovena uvedená hodnota koeficientu k7 číslem [hodnota]. PBŘ z 9/2018 neosahovalo správně nastavenou hodnotu nahodilého požárního zatížení s ohledem na skutečné užívání hal H2 a H2A. Uvedené mělo také zásadní vliv na stanovení požárního rizika a s tím související požadavky na stupeň požární bezpečnosti, požární odolnosti stavebních konstrukcí atd. Byly tak projektantem nesprávně stanoveny vstupní parametry pro výpočet požární bezpečnosti staveb. PBŘ z 9/2018 nikterak nestanovil odstupové vzdálenosti jak od haly H2, tak H2A, což mělo zásadní vliv na prevenci požáru. Stejně tak nebyly správně určeny zdroje požární vody, když řeka Jizera s ohledem na velikost H2 a H2A nezajistila blízký zdroj vody v případě požáru v souladu s normami (ČSN 73 0873). Současně vliv a šíření požáru bylo ovlivněno nefunkčností nebo neexistencí elektrického požárního systému (EPS), který byl ovládat požární rolety v požární stěně mezi halami H1 a H2, rovněž požárně bezpečnostní prostor od boční stěny haly H2 nebyl, s ohledem na změnu užívání haly H2, dodržen a zasahoval na pozemek haly H3 a v neposlední řadě i porušení odstupových vzdáleností skladování volného skladu hořlavých látek na venkovním prostoru haly H3 (protokol o kontrole Ministerstva vnitra generálního ředitelství [právnická osoba] ze dne [datum], č.l. 201-220).

16. Haly H1 a H2, které užívala společnost GAT, sloužily ke skladování dílů pro automobilový průmysl a pro výrobu dřevěných výplní pro automobily, byly začleněny do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím podle § 4 odst. 2 zákona o požární ochraně. Na základě uvedeného měla být společností GAT prováděna preventivní požární prohlídka všech objektů, kde jsou činnosti provozovány, nejméně 1 x za 6 měsíců. Podle požárního řádu měly být minimálně 1x ročně prováděny pravidelné kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení (dále jen jako „PBZ“) a věcné prostředky požární ochrany. Současně měl tento subjekt ve svém požárním řádu upravené nejvyšší přípustné množství hořlavých látek uskladněných v halách, což zahrnovalo u kapalných hořlavých látek všech tříd nebezpečnosti v max. množství 250 l, hořlavé materiály, vč. materiálu a hotových výrobků, byly skladovány v místech podle schváleného layoutu s tím, že množství kolísá podle odvolávek zákazníka, maximální hodnoty činily: 16 000 kg potahy textil, 300 000 kg plastové díly a obaly, 15 000 kg papíru, 10 000 kg dřevěných palet. Dále byla stanovená odborně způsobilá osoba v požární ochraně, která zpracovávala dokumentaci požární ochrany a současně měla být dokumentace zpřístupněna zaměstnancům i orgánům státního požárního dozoru (požární řád společnosti GAT a začlenění činností provozovaných společností GAT, organizační směrnice-přílohová obálka příloha č. [hodnota], 13, 20).

17. Žalobci bylo vyplaceno pojistné plnění celkem ve výši [částka], a to v návaznosti na smluvně stanovené pojistné částky s tím, že pojistná částka byla vždy výrazně nižní než pojistná hodnota (potvrzení o výplatě pojistného č.l. 79, sdělení pojišťovny [právnická osoba]. č.l. 224).

18. Žalobce uplatnil u žalované nárok na zaplacení újmy, která mu měla vzniknout na halovém objektu H1 v souvislosti s požárem ze dne [datum] dopisem ze dne [datum], který byl následně doplněn v části přímé majetkové škody dopisem ze dne [datum] a ze dne [datum] a v části ušlého zisku dopisem ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalovaná žalobci ničeho dosud neuhradila (nesporné tvrzení, notifikační dopis ze dne [datum] č.l. 42, uplatnění nároku na náhradu škody ze dne [datum] č.l. 49, reakce žalované ze dne [datum], [datum], [datum] č.l. 226-229).

19. Ze znaleckého posudku ze dne [datum], č. [č. účtu], vypracovaného znaleckou kanceláří [právnická osoba]., zapsanou v seznamu znalců vedeném [právnická osoba] na základě rozhodnutí ze dne [datum], č. j. MSP-27/2014-OSD-SZN/31 v oboru požární ochrany, odvětví požární ochrany se specializací požární odolnost konstrukcí, zařízení požární ochrany, požární ochrany staveb, technika požární ochrany, prevence a vyšetřování požárů a následného výslechu znalce vyplynulo, že požár, který vypukl dne [datum] byl extrémní a atypickou situací, a to jednak velikostí celého objektu a dále silnými povětrnostními vlivy, které se na požáru podílely. Požár haly H1 se šířil dominových efektem, nejprve požár začal hořet na paletách umístěných na prostoru v užívání žalované, pak hořela hala H2 a H2A, kdy již v té době byl požár velmi silně rozvinutý a pak již plně působil na halu H1. K tomu přibylo ještě působení větru. Velmi podstatné rovněž bylo, co bylo uvnitř objektů, jestli to byl kov, dřevo, plasty apod. To vše dohromady zintenzivnilo působení požáru na halu H1. Skutečnost, že začalo hořet na paletách, v případě haly H1 je druhotná věc. V případě haly H2 působil požár zvenku dovnitř, kdy se požár dostal do haly H2 a dále působil na halu H1, tedy zevnitř dovnitř, ale nadto ještě foukal silný vítr ve směru haly H1, který působil na halu H1 ještě zvenku, požár se současně šířil i po střeše, kde byly světlíky, kterými se požár rovněž šířil. Podstatné je taky dispoziční uspořádání, tedy co bylo uvnitř objektů. Každá barva v této problematice něco znamená, a to ať již hoří dřevo, papír, objekt, vozidlo nebo pneumatiky. Vše zanechává typickou stopu, která je nejvíce viditelná právě na spodinách hoření. V daném případě se jednalo o typicky černou sytou barvu, která jednoznačně značí přítomnost velkého množství plastů. [adresa] vzniku požáru bylo jednoznačně potvrzeno v prostoru skladovaných dřevěných a plastových palet, požár byl založen úmyslně pachatelem pomocí otevřeného ohně. Požár nejprve zasáhl celé pole uskladněných palet a následně se rozšířil přes otvory v obvodové stěně do haly H2, odkud se dále volně šířil díky uvnitř uskladněnému hořlavému materiálu přes obestavěný přístřešek H2A do haly H1. V průběhu hasebního zásahu došlo k tepelné destrukci a zhroucení nosných i nenosných stavebních konstrukcí požárem zasažených budov. Negativními vlivy, které ovlivňovaly účinnost hasebního zásahu, byly následující: foukal silný vítr, který v době požáru dosahoval rychlost 70-90 km.Ir1, dlouhý čas volného rozvoje požáru způsobený pozdním zpozorování požáru a jeho ohlášením (21 - 26 minut od založení požáru), nepřesné ohlášení skutečného rozsahu požáru operačnímu středisku HZS, což mělo za následek vyslání jednotek v nižším stupni požárního poplachu, neznalost hasičů místa zásahu - nedostatečná informační podpora, nezpracování dokumentace zdolávání požáru v podobě operativní karty ze strany GATU, skladování velkého množství hořlavého materiálu uvnitř hal H2, obestavěného přístřešku H2A a H1 s výrazným požárním zatížením, schopného rychle šířit požár, nefunkční prvky požární ochrany - poruchový stav EPS (elektrický požární systém), nefunkční požárně dělící konstrukce mezi halami H1 a H2, blízkost hořlavých materiálu (palety) u obvodové stěny objektu haly H2 s požární odolností pouze EW 15 DPI, požárně otevřené plochy a otvory v obvodové stěně haly H2, které směřovaly směrem k hořícím paletám, nedostatečně dimenzované zdroje požární vody - nutnost zřídit kyvadlovou dopravu. Dalšími příčinami šíření požáru bylo, že v halách H2 a obestavěném přístřešku H2A byla provozována činnost s vyšším požárním zatížením, než jaká byla u těchto staveb schválena, byla nesprávně a nedostatečně zpracovaná požárně bezpečnostní řešení, která byla při projektování hal a jejich jednotlivých stavebních úprav a změn jejich užívání připravena v rozporu s právními předpisy na úseku požární ochrany. V důsledku tak nebyla správně nastavena požární bezpečnost a jednotlivá požárně bezpečnostní opatření hal (jejichž úloha je minimalizovat šíření a snižovat negativní následky požárů), ani nebyl zohledněn sklad palet při posuzování odstupových vzdáleností, resp. požárně nebezpečného prostoru. Došlo k poruše EPS, která neohlásila požár. Nebyly dodrženy odstupové vzdáleností mezi skladem palet a halou H2, což umožnilo rychlejší rozvoj požáru, respektive jeho rychlejší rozšíření na halu H2. Nedostatečné odborné dozorování z hlediska dodržování předpisů na úseku požární ochrany. Současně měl být sklad palet zohledněn a reflektován také v rámci požárně bezpečnostních řešeních vypracovaných v souvislosti s prováděnými stavebními změnami a změnami užívání hal, a to konkrétně při vymezení odstupových vzdáleností a požárně nebezpečného prostoru haly H2, když tento zjevně přesahoval na sousední pozemek užívaný žalovanou. Nesoulad mezi provedením plotu a katastrální hranicí pozemku v užívání žalované. Tento stav měl za následek, že bylo umožněno skladování palet v bezprostřední blízkosti haly H2. Nesplnění funkcí ohlašovny požáru. Nepředložení dokumentace zdolávání požáru HZS Středočeského kraje.

20. Ze znaleckého posudku ze dne [datum], č. [č. účtu]/102, vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] zapsaným v seznamu znalců vedeném [právnická osoba] na základě rozhodnutí Městského soud v Praze ze dne [datum], č. j. Spr. 691/97 v oboru požární ochrany, bez udání odvětví a následného výslechu znalce vyplynulo, že požár, který vypukl dne [datum], se rozvíjel a šířil podstatně rychleji, než měl. V halách H2 a H2A došlo k významně rychlejšímu rozvoji požáru, než je předpokládané pro hodnoty uvedené v požárně bezpečnostních řešeních (PBŘ) těchto hal. Pokud by hodnoty uváděné v PBŘ ohledně hal, zejména hodnoty požárního zatížení a stupně požární bezpečnosti, odpovídaly skutečnosti, požár by do doby jeho lokalizace (stavu, kdy bylo zásahem zamezeno dalšímu šíření požáru) nemohl zasáhnout celý objekt hal (všechny požární úseky hal). Požární bezpečnostní řešení znamená množství hořlavých látek na jednotku plochy. Kdyby v daném případě to bylo, jak je uvedeno v PBŘ požární zatížení hal 42 Kg, požár by trval 42 minut. V daném případě požár trval více jak 280 minut. Současně nebyly správně vyhodnoceny samostatné požární úseky z hlediska požární bezpečnosti konstrukce. Požární dělící stěna s požárními uzávěry, které měly být ovládány systémem el. požární signalizace, nebyla v době požáru funkční. V době, kdy hasiči přijeli na místo, již tato požární dělící stěna neplnila svou funkci, plameny zasahovaly do haly H1, nosné sloupy i nosná střešní konstrukce se později zřítily. Požár se šířil z haly H2 přes přístřešek H2A, který byl nejprve pouze zastřešen a až poté opláštěn, na halu H1. Všechny tyto haly byly stavebně propojeny a v podstatě tvořily jeden funkční celek. Požár působil z palet na halu H2, což je nepochybné, neměl se však dále šířit z přístřešku haly H2A na halu H1. Ze zprávy hasičů vyplývá, že již v době jejich hašení se šířily plameny z haly H2A do haly H1. Další problém byl signalizace EPS – v objektu měly být dvě samočinně spouštěny rolety – konkrétně v požární stěně mezi halou H2A a H1. Dále zde byly protipožární dveře a okno s požárním sklem. Rovněž není zřejmé, jak byla zajištěna statická nezávislost střešní konstrukce mezi halou H2 a H1 a opačně, které byly navíc v rozdílné výšce, podle normy to mělo být tak, že střecha haly H2 při své deformaci neměla narušit stabilitu požární stěny mezi halou H2 a H1. Postupným stavebním rozšiřováním haly H2 a H1, a zejména pak v důsledku změny v podobě opláštění přístřešku mezi halami H1 a H2, došlo k faktickému stavebnímu propojení Hal a vytvoření jednoho stavebně propojeného komplexu. Původní pouze zastřešený volný průjezd mezi H1 a H2 byl přirozenou bariérou proti šíření požáru mezi samostatnými halami H1 a H2. Jestliže v dalším období došlo k opláštění zastřešeného přístřešku v halu H2A, pak se měnil stav, jedná se o jeden stavební objekt H1, H2 a H2A, který je v PBŘ dělen na požární úseky. V takovém případě se musí řešit vzájemná interakce podmínek požární bezpečnosti na hranici požárních úseků, tedy mezi halami H1 a H2, H2A. Toto řešení musí vždy nadřadit požadavky na požární odolnost dělicích konstrukcí /požárních stěn a požárních uzávěrů podle vyššího stupně požární bezpečnosti dvou nebo více vzájemně přilehlých požárních úseků. Takové posouzení v PBŘ řešící opláštění plochy mezi halami H1 a H2 (PBŘ 09/2018), respektive nově vzniklou halou H2A, nebylo řešeno. Opláštěním přístřešku haly H2A, aniž by došlo k adekvátnímu nastavení podmínek požární bezpečnosti pro celý komplex, bylo umožněno šíření požáru do celého komplexu všech Hal. Pokud by budova nebyla opláštěna a zůstal pouze přístřešek s vysokou pravděpodobností hraniční s jistotou by se požár do haly H1 nepřenesl. Celý problém byl v tom, že došlo k opláštění přístřešku, navíc hala H1 měla plášť z odolného materiálu a měla by tedy minimálně 15 minut podle PBŘ odolávat. Tím, že došlo k opláštění haly H2A, vytvořil se „tubus“, kterým se požár šířil v uzavřeném prostoru na halu H1. V předložených PBŘ nebylo ve vztahu k žádné z hal vypočteno požární zatížení správně. Požární zatížení hal bylo dle znaleckého zkoumání podstatně vyšší než 40 kg.m'2. Například pro halu H1 předpokládá znalec přibližně 8x vyšší požární zatížení, než je zadáno v PBŘ z 11/2011. Stanovení hodnoty požárního zatížení je přitom významnou částí PBŘ, protože podle hodnoty požárního zatížení se stanovuje stupeň požární bezpečnosti požárního úseku a na základě stanoveného stupně požární bezpečnosti se stanovuje požadovaná doba požární odolnosti stavebních konstrukcí, tedy doba probíhajícího požáru, po kterou stavební konstrukce musí negativním účinkům požáru odolávat a požár se nesmí dále rozšířit (ve výsledku tedy to, co se všechno předpokládá, že při požáru v požárním úseku shoří a za jak dlouhou dobu). Dále jsou hodnoty požárního zatížení ve vztahu k ploše požárního úseku rozhodné také pro stanovení povinnosti navrhnout při výpočtu ekonomického rizika instalaci požárně bezpečnostních zařízení, jako například stabilní hasicí zařízení, a případě i další. V hale H2 se přitom nacházelo nadměrné množství hořlavých materiálů, vysoce pravděpodobně vyšší množství, než se kterými počítala PBŘ. Všechny haly měly být zařazeny ke dni požáru do vyššího stupně požární bezpečnosti. [adresa] vyšší je stupeň požární bezpečnosti, tím se zvyšují požadavky na dobu požární odolnosti stavebních konstrukcí, jakož i požadavky na požární zařízení (například EPS, SSHZ a podobně). V halách byl proto reálný předpoklad nutnosti instalovat požárně bezpečnostní zařízení, minimálně samočinné stabilní hasicí zařízení (SSHZ). K aktivaci těchto požárně bezpečnostních zařízení dochází již v počátečních fázích volného rozvoje požáru. Pokud by už jen v požárním úseku haly H2 byla stanovena povinnost instalovat stabilní hasicí zařízení, byl by rozvoj požáru v hale H2 podstatně pomalejší, jeho lokalizace by nastala dříve, a požár by se nerozšířil do haly H1. V hale H2 však nesplnila předepsaná instalace EPS svoji funkci. EPS měla ovládat a v případě požáru samočinně uzavřít požární rolety v požární stěně mezi halami H2A a H1. Teoreticky měl být na ústředně EPS požár prostřednictvím EPS signalizován v čase 20:22 hodin, pokud se požár projevil již v hale H2. EPS však požár nehlásila, naopak hlásila chybu. Podle posouzení průběhu požáru nesplnily požární uzávěry (rolety) mezi halou H1 a H2A svoji funkci a požár se bez omezení rozšířil z haly H2A do haly H1. Kdyby požární rolety a požární stěna splnily svoji funkci, požár by se do haly H1 nerozšířil. Jednotlivá PBŘ zcela nedostatečně stanovila požadavky na požární odolnost stavebních konstrukcí hal, když v nich nebyl současně stanoven požadavek na stabilitní nezávislost požárních stěn a nosných konstrukcí hal. Rovněž není posouzena vzájemná stabilitní provázanost mezi halami tak, aby při požáru jedné haly nebo její části nedošlo k destrukci celé nosné konstrukce haly, respektive celého objektu hal. Tím mohlo při požáru dojít k destrukci stavby dříve, než mohla být naplněna požadovaná doba požární odolnosti požárních stěn (stavba se zřítila dříve, než měly požární stěny splnit svoji funkci). Tyto závěry potvrzuje také skutečný průběh požáru. Stavební konstrukce hal se především v části obvodových stěn od doby jejich výstavby v průběhu jejich rozšiřování nikdy nezměnila, přestože se významně navýšilo požární zatížení, a to včetně způsobu skladování hořlavých látek; to může ve svém výsledku také ovlivnit určení odstupových vzdáleností. Do roku 2004 se mezi halami H2 a H1 vyskytoval průjezd. V roce 2004 došlo k zastřešení tohoto průjezdu/manipulační plochy mezi H1 a H2, k vybudování přístřešku. Pro přístřešek byla na základě závazného stanoviska HZS SČK stanovena kolaudační podmínka, že se pod přístřeškem nesmí skladovat hořlavý materiál ani parkovat vozidla. Následně v roce 2019 došlo k opláštění přístřešku, čímž fakticky došlo ke vzniku haly H2A a propojení všech hal v jeden komplex. V situaci, kdy byly haly H1 a H2 samostatnými budovy (ať již s nebo bez zastřešení proluky mezi nimi) by se požár nerozšířil z H2 do H1. Přístřešek v podobě zastřešené manipulační plochy sloužil jako přirozená [rodné přijmení] proti šíření požáru, a to i s přihlédnutím k trvale stanoveným kolaudačním podmínkám (zákazu skladování hořlavého materiálu a zákazu parkování vozidel). V požárně bezpečnostním řešení k těmto halám by zároveň mělo být doloženo dodržení odstupové vzdálenosti mezi H1 a H2, zejména v návaznosti na hodnotu požárního zatížení. V případě, že by požárně nebezpečný prostor haly H1 nebo H2 zasahoval do druhého objektu, vznikla by povinnost přijmout normově stanovená opatření, například zmenšení požárně otevřených ploch, instalace požárního uzávěru, instalace skrápění požárně otevřené plochy, instalace stabilního hasicí zařízení a další možnosti. Požár by se tedy v takové situaci nemohl přenést z H2 na H1 a také průběh požáru a jeho důsledky již v samotné hale H2 by byly podstatně nižší v důsledku těchto požárních zařízení. Pokud by v objektu byly pouze kovové části uloženy na paletách, hořlavými látkami by byly pouze palety. Obecně lze uvést, že palety hoří méně, takže požár trval 280 minut, nemohly hořet jenom palety, ale muselo být uvnitř i něco jiného. Vyšší požární zatížení bylo způsobeno vyšší koncentrací hořlavých látek na dané ploše, což znamená, že se nemohlo jednat o kovové části. Odstupová vzdálenost je podle předpisů stanovena na 18 až 20 metrů a je vyhovující odstupová vzdálenost. V teoretické rovině by požár z palet na budovu H2 nebyl býval přenesl, kdyby se tato vzdálenost dodržela. Hoření palet, které byly 2 metry od stěny haly H2 působily na stěnu haly H2, která však měla minimálně 15 minut odolávat a pak mělo dojít až k šíření v hale H2. Hlavními faktory, které ovlivnily shoření haly H1 byla nesprávně provedená konstrukce obvodového pláště haly H2, podstatně vyšší množství hořlavých látek oproti PBŘ v hale H2, stavební propojení vytvořené prostorem haly H2A, nedostatečným fungováním požárně dělící konstrukce mezi halou H2A a halou H1, nefunkční systém el. požární signalizace, který způsobil jednak neohlášení požáru v hale H2 a současně neaktivoval spuštění požárních rolet.

21. Z provedeného důkazu emailové komunikace ze dne [datum] soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.

22. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu nájemní smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] mezi Stavebním bytovým družstvem UNO a GATEM včetně dodatků č. [hodnota]-14, dohodou o prodloužení doby nájmu ze dne [datum], doplněním tvrzení a důkazu žalované ze dne [datum] ve spise [spisová značka], rozsudkem ve sporu vedeném u zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], fotografií osoby zakládající oheň, zápisem z konzultace ze dne [datum], účastnickým výslechem předsedy představenstva žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], svědeckými výslechy [jméno FO] a [právnická osoba], videozáznamy o šíření požáru a znaleckými posudky č. 3/2023, č. [hodnota]-23-2022 včetně dodatku a č. [hodnota]-23-2022, včetně nového znaleckého posudku VŠB Technické univerzity v [adresa] a znaleckého posudku nově zvoleného soudního znalce, neboť jejich provedení by bylo nadbytečné, vzhledem k tomu, že již provedené důkazy stanoví skutkový děj v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. K žalobcem označenému návrhu důkazu novým znaleckým posudkem Technické univerzity v [adresa] soud doplňuje, že žalobce tento důkaz označil již ve svém vyjádření ze dne [datum], do vyhlášení rozhodnutí soudu však znalecký posudek stále nebyl soudu předložen. S ohledem na již zjištěný skutkový stav v rozsahu potřebnému pro rozhodnutí, soud dospěl k závěru, že není účelné ani hospodárné řízení i nadále prodlužovat, neboť by tím mohlo pouze docházelo k nedůvodným průtahům v řízení, navíc za situace, kdy žalobce ani přesně neuvedl, co konkrétně shledává na provedených znaleckých posudcích za nesprávné. Co se týká znaleckého posudku č. 3/2023 vypracovaným rovněž VŠB Technické univerzity v [adresa] soud doplňuje, že znalecký úkol tohoto posudku je výklad podnájemní smlouvy, což není odbornou otázkou, nýbrž otázkou právní, na kterou nepřísluší znalci odpovídat.

23. Ze stejného důvodu, jak je shora uvedeno, soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu protokolem o soudním jednání ze dne [datum] ve věci [spisová značka], řádem ohlašovny požáru [právnická osoba], protokolem o přepisu záznamu z tísňové linky, úředním záznamem o podaném vysvětlení paní [jméno FO], emailovou komunikací ze dne [datum] a požární poplachovou směrnicí GATU ze dne [datum].

24. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

25. Žalobce je vlastníkem nemovitostí-stavebních pozemků původně označených parc. č. st. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (nyní parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno]), na nichž stála stavba pro výrobu a skladování (hala H1), vše v katastrálním území [adresa]. Žalobce s žalovanou uzavřeli dle [datum] podnájemní smlouvu na užívání průmyslového objektu a manipulační plochy skládající se z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pozemku č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno],[Anonymizováno]vše v katastrálním území [adresa] (hala H3), který měl žalobce v užívání dle nájemní smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba]. Podnájemní vztah mezi žalobcem a žalovanou byl ukončen k [datum]. Dle článku 5 odst. 1 byl podnájemce oprávněn předmět nájmu užívat podle smlouvy po dobu trvání podnájemního vztahu, odpovídal přitom za dodržování obecně platných předpisů (včetně protipožární ochrany) a dodržování bezpečnostních pravidel včetně zabezpečení objektu proti vniknutí. Žalovaná v průběhu podnájemního vztahu skladovala na venkovní manipulační ploše před halou H3 značné množství dřevěných s plastových palet s materiálem, a to v blízkosti haly H2 ve vzdálenosti 2 m od haly. Halový objekt haly H3 byl střežen kamerovým systémem, který prováděl nepřetržitou dohledovou službu objektu prostřednictvím EPS napojené na POC umístěného v [adresa].

26. Hala H2 byla poprvé kolaudována rozhodnutím Stavebního úřadu ze dne [datum], k hale H2 bylo rovněž v roce 2019 vydáno dodatečné povolení přístavby šaten ke stávající hale, zpevněné plochy a kanalizační přípojky. K halovému objektu haly H2 bylo v roce 2005 vydáno rozhodnutí, kterým byla dodatečně povolena stavba přístřešku, který byl zprvu pouze zastřešen (hala H2A) a v roce 2007 bylo pro stavbu vydáno kolaudační rozhodnutí. Ke kolaudačnímu rozhodnutí vydal Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje souhlas za podmínky, že v přístřešku nebudou garážovány vozidla a skladován hořlavý materiál. Žádná další stavební řízení nebyla k halám (H1, H2 a H2A) vedena. Haly (H1, H2) byly původně určeny pouze pro skladování kovových součástí automobilů.

27. V roce 2016 došlo ke změně užívání haly H2 za účelem výroby a skladování vstupních materiálů a dokončených výrobků – vyřezávání polotovarů a náhradních dílů z textilií a PVC materiálů. V roce 2018 bylo v rámci stavebních úprav přístřešku haly H2A vypracováno PBŘ stavby 9/2018, kdy stavebními úpravami došlo v provedení svislého opláštění na severní a jižní straně, osazení vraty, dveří a pásových oken a provedení zateplení střechy, čímž došlo k faktickému spojení hal H1 a H2, měnil se účel užívání této haly z původního přístřešku na nově vzniklý uzavřený prostor sloužící jako výrobní hala. Dle PBŘ měl přístřešek sloužit stále stejně k manipulaci s materiálem a výrobky mezi halami H2 a H1. Hala H1 měla být využívána převážně jako výrobní hala, hala H2 měla sloužit převážně jako skladová hala (skladování polotovarů a materiálů potřebných pro výrobu v hale H1). Nově vzniklá hala H2A měla být součástí požárního úseku haly H2 s tím, že hala H2 byla zařazena do I. stupně požární bezpečnosti. Požární roleta mezi halami H2A a H1 měla mít požární odolnost EW 15 DP3 s tím, že měla být napojena na EPS, který ji v případě poplachu zavře. Požární voda k vnějšímu zásahu se měla být čerpána z řeky Jizery protékající v blízkosti objektu. V objektu měl být osazen hadicový systém napojený na vnitřní požární vodovod a přenosné hasicí přístroje. Samočinné stabilní hasicí zařízení nemuselo být v objektu instalováno, stejně tak samočinné odvětrávací zařízení. K projektové dokumentaci těchto stavebních úprav hal bylo Hasičským záchranným sborem Středočeského kraje v roce 2018 vydáno souhlasné závazné stanovisko za podmínky, že přístřešek bude i nadále sloužit pouze k manipulaci s materiálem a výrobky mezi halami, nikoliv tedy ke garážování vozidel a skladování hořlavých materiálů. Současně Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje vydal souhlasné závazné stanovisko ke změně ve stávající štítové stěně haly H1 na pevnou zasklenou protipožární, okna s požární odolností EW 30 DP1, s požárními dveřmi se samozavíračem z haly H1 do přístřešku H2A a s požární roletou s požární odolností EW 15 DP3 ve stěně haly H1. Celý objekt hal se tak propojil a tvořil jeden požární úsek, tj. vč. zastřešení a opláštění haly H2A. Kolaudační rozhodnutí ke stavebním úpravám v roce 2018 vydáno nebylo.

28. PBŘ 9/2018 vykazovalo zásadní nedostatky spočívající v absenci zohlednění faktického užívání stavby z hlediska požární bezpečnosti a zejména špatné použití normy ČSN 73 0834. Uvedené pochybení mělo zásadní vliv na stanovení požárního zatížení staveb. Došlo k faktické změně v užívání stavby, která nebyla v PBŘ z 9/2018 zohledněna (byly vystavěny nové obvodové konstrukce severní a jižní stěny). Absentovaly základní vstupní údaje a hodnocení pro zhodnocení požární bezpečnosti, příp. byly špatně uvedeny základní parametry, jako je požární riziko, ekonomické riziko, únikové cesty, velikost požárního úseku, stupeň požární bezpečnosti a na to navazující požadavky na zabezpečení stavby z hlediska požární bezpečnosti. Použitím normy ČSN 73 0834 došlo k pochybení v návrhu požární bezpečnosti stavby, čímž došlo ke špatnému nastavení bezpečnostní odstupové, vzdálenosti ve vztahu k okolní zástavbě, sousedním pozemkům a volným skladům podle § 41 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 246/2001 Sb., což bylo v rozporu s požadavky § 11 odst. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb. ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb. Rovněž byla špatně nastavena skupina výroby a provozů: hala H2 měla být od počátku zařazena do 5. skupiny výroby a provozů, nikoli 1. skupiny. Uvedené pak mělo zásadní vliv na ekonomické riziko, stanovení mezní půdorysné plochy požárního úseku a s tím související povinnost vybavit stavbu vybraným PBZ. PBŘ z 9/2018 neobsahovalo správně nastavenou hodnotu nahodilého požárního zatížení s ohledem na skutečné užívání hal H2 a H2A, což mělo vliv na stanovení požárního rizika a s tím související požadavky na stupeň požární bezpečnosti, požární odolnosti stavebních konstrukcí, nikterak nebyly stanoveny odstupové vzdálenosti jak od haly H2, tak H2A, stejně tak nebyly správně určeny zdroje požární vody, rovněž požárně bezpečnostní prostor od boční stěny haly H2 nebyl, s ohledem na změnu užívání haly H2, dodržen a zasahoval na pozemek haly H3, nebyly dodrženy odstupové vzdáleností skladování volného skladu hořlavých látek na venkovním prostoru haly H3.

29. Všechny haly (H1, H2, H2A) byly v užívání společnosti GAT a sloužily jí ke skladování dílů pro automobilový průmysl a pro výrobu dřevěných výplní pro automobily s tím, že byly začleněny do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím podle § 4 odst. 2 zákona o požární ochraně. Podle požárního řádu měly být minimálně 1x ročně prováděny pravidelné kontroly provozuschopnosti PBZ a věcné prostředky požární ochrany. Společnost měla povinnost dokumentaci požární ochrany zpřístupnit zaměstnancům i orgánům státního požárního dozoru.

30. Dne [datum] v 20:20 hod vypukl na venkovní manipulační ploše v objektu haly H3 užívané žalovanou na místě uskladněných palet s materiálem – dřevěné a plastové palety, které byly nahromaděných v těsné blízkosti oplocení oddělující pozemky haly H2 a H3, požár. Iniciátorem požáru byl otevřený plamen, s nímž manipulovala třetí osoba, která byla následně za vznik požáru pravomocně odsouzena. Požár nejprve zasáhl celé pole uskladněných palet a následně se rozšířil přes otvory v obvodové stěně do haly H2, odkud se dále volně šířil díky uvnitř uskladněnému hořlavému materiálu přes obestavěný přístřešek H2A do haly H1. V průběhu hasebního zásahu došlo k tepelné destrukci a zhroucení nosných i nenosných stavebních konstrukcí požárem zasažených budov. V Halách H2 a H2A došlo k významně rychlejšímu rozvoji požáru, než je předpokládané pro hodnoty uvedené v PBŘ 9/2018 těchto Hal. Požární bezpečnostní řešení znamená množství hořlavých látek na jednotku plochy. V předložených PBŘ nebylo ve vztahu k žádné z Hal vypočteno požární zatížení správně. Požární zatížení Hal bylo dle znaleckého zkoumání podstatně vyšší než 40 kg.m'2. Pokud by požární zatížení každé z Hal, respektive požárních úseků, bylo nižší než 40 kg.m'2, potom požár ve skladové hale měl teoreticky trvat (bez zásahu hasičů) přibližně 40 minut, což je oproti skutečné době trvání požáru, tedy 280 minut do stavu lokalizace podstatný rozdíl, a to také za předpokladu, že na dobu trvání požáru měly vliv i další skutečnosti. Stanovení hodnoty požárního zatížení je přitom významnou částí PBŘ, protože podle hodnoty požárního zatížení se stanovuje stupeň požární bezpečnosti požárního úseku a na základě stanoveného stupně požární bezpečnosti se stanovuje požadovaná doba požární odolnosti stavebních konstrukcí, tedy doba probíhajícího požáru, po kterou stavební konstrukce musí negativním účinkům požáru odolávat a požár se nesmí dále rozšířit (ve výsledku tedy to, co se všechno předpokládá, že při požáru v požárním úseku shoří a za jak dlouhou dobu). Dále jsou hodnoty požárního zatížení ve vztahu k ploše požárního úseku rozhodné také pro stanovení povinnosti navrhnout při výpočtu ekonomického rizika instalaci požárně bezpečnostních zařízení (například EPS, SSHZ). V hale H2 se přitom nacházelo nadměrné množství hořlavých materiálů, vysoce pravděpodobně vyšší množství, než se kterými počítalo PBŘ. Všechny Haly měly být zařazeny ke dni požáru do vyššího stupně požární bezpečnosti. V Halách byl proto reálný předpoklad nutnosti instalovat požárně bezpečnostní zařízení, minimálně samočinné stabilní hasicí zařízení (SSHZ). K aktivaci těchto požárně bezpečnostních zařízení dochází již v počátečních fázích volného rozvoje požáru. Pokud by už jen v požárním úseku haly H2 byla stanovena povinnost instalovat stabilní hasicí zařízení, byl by rozvoj požáru v hale H2 podstatně pomalejší, jeho lokalizace by nastala dříve, a požár by se nerozšířil do haly H1. V hale H2 však nesplnila předepsaná instalace EPS svoji funkci. EPS měla ovládat a v případě požáru samočinně uzavřít požární rolety v požární stěně mezi halami H2A a H1. Teoreticky měl být na ústředně EPS požár prostřednictvím EPS signalizován v čase 20:22 hodin, pokud se požár projevil již v hale H2. EPS však požár nehlásila, naopak hlásila chybu. Podle posouzení průběhu požáru nesplnily požární uzávěry (rolety) mezi halou Hl a H2A svoji funkci a požár se bez omezení rozšířil z haly H2A do haly H1. Kdyby požární rolety a požární stěna splnily svoji funkci, požár by se do haly H1 nerozšířil. Jednotlivá PBŘ zcela nedostatečně stanovila požadavky na požární odolnost stavebních konstrukcí Hal, když v nich nebyl současně stanoven požadavek na stabilitní nezávislost požárních stěn a nosných konstrukcí Hal. Rovněž není posouzena vzájemná stabilitní provázanost mezi Halami tak, aby při požáru jedné haly nebo její části nedošlo k destrukci celé nosné konstrukce haly, respektive celého objektu Hal. Tím mohlo při požáru dojít k destrukci stavby dříve, než mohla být naplněna požadovaná doba požární odolnosti požárních stěn (stavba se zřítila dříve, než měly požární stěny splnit svoji funkci). Stavební konstrukce Hal se především v části obvodových stěn od doby jejich výstavby v průběhu jejich rozšiřování nikdy nezměnila, přestože se významně navýšilo požární zatížení, a to včetně způsobu skladování hořlavých látek. Dodržením odstupové vzdálenosti podle předpisů 18 až 20 metrů by v teoretické rovině požár z palet nepřenesl ani na halu H2. Hoření palet, které byly 2 metry od stěny haly H2 působily na stěnu haly H2, která však měla minimálně 15 minut odolávat a pak mělo dojít až k šíření v hale H2.

31. Shrnutím lze negativními vlivy, které ovlivňovaly účinnost hasebního zásahu určit následovně: 1) foukal silný vítr, 2) dlouhý čas volného rozvoje požáru způsobený pozdním zpozorování požáru a jeho ohlášením, 3) nepřesné ohlášení skutečného rozsahu požáru operačnímu středisku HZS, což mělo za následek vyslání jednotek v nižším stupni požárního poplachu, 4) neznalost hasičů místa zásahu, 5) nezpracování dokumentace zdolávání požáru v podobě operativní karty ze strany GATU, 6) skladování velkého množství hořlavého materiálu uvnitř hal H2, 7) obestavěného přístřešku H2A a H1 s výrazným požárním zatížením, 8) nefunkční prvky požární ochrany - poruchový stav EPS (elektrický požární systém), 9) nefunkční požárně dělící konstrukce mezi halami H1 a H2, 10) blízkost hořlavých materiálu (palety) u obvodové stěny objektu haly H2 s požární odolností pouze EW 15 DPI, 11) požárně otevřené plochy a otvory v obvodové stěně haly H2, které směřovaly směrem k hořícím paletám, 12) nedostatečně dimenzované zdroje požární vody - nutnost zřídit kyvadlovou dopravu.

32. Žalobci bylo vyplaceno pojistné plnění celkem ve výši [částka], a to v návaznosti na smluvně stanovené pojistné částky s tím, že pojistná částka byla vždy výrazně nižní než pojistná hodnota. Žalobce následně uplatnil u žalované nárok na zaplacení škody, která mu měla vzniknout na halovém objektu H1 v souvislosti s požárem ze dne [datum]. Žalovaná žalobci ničeho dosud neuhradila.

33. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

34. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

35. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

36. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

37. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 133/1985 Sb.“), právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany.

38. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb. právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny mj. b) vytvářet podmínky pro hašení požárů a pro záchranné práce, zejména udržovat volné příjezdové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, únikové cesty a volný přístup k nouzovým východům, k rozvodným zařízením elektrické energie, k uzávěrům vody, plynu, topení a produktovodům, k věcným prostředkům požární ochrany a k ručnímu ovládání požárně bezpečnostních zařízení, c) dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností, f) umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku požární ochrany, poskytovat mu požadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečování požární ochrany v souladu s tímto zákonem a ve stanovených lhůtách splnit jím uložená opatření.

39. Podle § 6b odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb. právnické osoby a podnikající fyzické osoby mohou provozovat činnost s vysokým požárním nebezpečím nebo činnost se zvýšeným požárním nebezpečím, u které nejsou běžné podmínky pro zásah, za podmínky, že orgán státního požárního dozoru schválí dokumentaci zdolávání požárů. Podle odst. 7 téhož ustanovení před změnou v provozované činnosti, která má vliv na obsah schválené dokumentace zdolávání požárů, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba předloží orgánu státního požárního dozoru ke schválení novou dokumentaci zdolávání požárů. Do doby schválení předložené dokumentace nelze změny v provozované činnosti provést.

40. Podle § 2 vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění účinném od [datum] (dále jen „vyhláška č. 23/2008 Sb.“), stavba musí být umístěna a navržena tak, aby podle druhu splňovala technické podmínky požární ochrany na a) odstupové vzdálenosti a požárně nebezpečný prostor, b) zdroje požární vody a jiného hasiva, c) vybavení stavby vyhrazeným požárně bezpečnostním zařízením, d) přístupové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, e) zabezpečení stavby či území jednotkami požární ochrany, stanovené v českých technických normách uvedených v příloze č. [hodnota] části 1, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Podle odst. 2 téhož ustanovení při navrhování stavby musí být dále podle druhu stavby splněny technické podmínky požární ochrany na a) stavební konstrukce a technologické zařízení, b) evakuace osob a zvířat, stanovené v českých technických normách uvedených v příloze č. [hodnota] části 1, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

41. Podle § 3 vyhlášky č. 23/2008 Sb., při navrhování stavby musí být vymezeny požární úseky a určena pravděpodobná intenzita případného požáru v těchto požárních úsecích nebo jejich částech (dále jen „požární riziko“) v souladu s § 15, 17, 23 a s českými technickými normami uvedenými v příloze č. [hodnota] částech 2 a 3.

42. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb. schopnost stavebních konstrukcí požárního úseku nebo jeho části jako celku odolávat účinkům požáru z hlediska rozšíření požáru a stability konstrukce stavby (dále jen „stupeň požární bezpečnosti“) se stanoví podle českých technických norem uvedených v příloze č. [hodnota] části 2 podle druhu stavby v závislosti na a) požárním riziku, b) konstrukčním systému stavby a c) výšce stavby nebo počtu podlaží při zohlednění polohy požárního úseku v nadzemním nebo podzemním podlaží.

43. Obecně pro vznik povinnosti nahradit újmu je nezbytné, aby byly splněny tyto předpoklady: porušení zákonné nebo smluvní povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi. Občanský zákoník výslovně neřeší konkurenci mezi deliktní a smluvní náhradou újmy. Poškozený má toliko jeden nárok na náhradu újmy, přičemž tento nárok zakládá na několika různých základech. Smluvní a deliktní základy nároku na náhradu újmy jsou v zásadě na sobě nezávislé (shodně v německém právu, srov. Schlechtriem, 1972, s. 42 a násl., Wandt, 2012, s. 3 a násl.). Porušení smlouvy může vést ke vzniku povinnosti nahradit újmu z deliktu, pokud jsou splněny předpoklady podle § 2910 o. z. a byla porušena povinnost působící vůči každému, pokud byla porušena pouze povinnost z relativního vztahu mezi stranami, není naplněn předpoklad porušení zákonné povinnosti dle § 2910 o. z. (viz Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 1537-1561: P. Bezouška).

44. Žalobce se svým návrhem domáhá po žalované náhrady újmy podle ust. § 2894 odst. 1 o. z. s odůvodněním, že žalovaná v důsledku soustavného porušovaní ujednání smlouvy, a to především čl. 5.1, kdy žalovaná nedodržovala obecně platné předpisy, zejména předpisy o požární ochraně, a potažmo i čl. 5.6, kdy nezabezpečila objekt proti vniknutí cizích osob, zasáhla do práva žalobce, jemuž tímto protiprávním jednání způsobila škodu v podobě úplného zničení haly H1 a újma je v příčinné souvislosti s porušením smluvních i zákonných povinností žalovanou a jejím vznikem. Ačkoliv žalobce ve svém návrhu uvádí, že se domáhá náhrady újmy porušením smluvních i zákonných povinností žalovanou, což s ohledem na shora uvedenou literaturu možné není, je zřejmé, že se domáhá náhrady újmy především z porušení zákonné povinnost, tedy ustanovení zákona o požární ochraně, když žalovaná nedodržela právě tyto předpisy (a protizákonně soustavně skladovala palety v blízkosti haly H2), což je povinností každého účastníka, působící vůči všem, bez ohledu na zakotvení této povinnosti ve smlouvě. Soud proto daný případ právní hodnotil podle ust. § 2910 o. z.

45. Ke vztahu příčinné souvislosti judikatura dovodila, že „o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž i o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku“ (viz nález Ústavního soudu I. ÚS 4293/18).

46. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud vyložil, že „je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. K přerušení příčinné souvislosti dochází jen za situace, kdy nová okolnost působila jako rozhodující příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost (viz nález Ústavního soudu I. ÚS 4293/18).

47. V daném případě nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalovaná v průběhu podnájemního vztahu skladovala na venkovní manipulační ploše před halou H3 značné množství dřevěných s plastových palet s materiálem, a to v blízkosti haly H2 ve vzdálenosti 2 m od haly. Zároveň nebylo v řízení sporu o tom, že dne [datum] vypukl na místě uskladněných palet požár z důvodu manipulace třetí osoby s otevřeným ohněm. Požár nejprve zasáhl celé pole uskladněných palet a následně se rozšířil přes otvory v obvodové stěně do haly H2, odkud se dále volně šířil díky uvnitř uskladněnému hořlavému materiálu přes obestavěný přístřešek H2A do haly H1. V řízení bylo sporu ani o tom, že se žalovaná v případě skladování těchto palet na venkovní ploše dopustila porušení ust. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o požární ochraně tím, že v areálu nedodržela podmínky vztahující se ke skladování hořlavých materiálů na volném prostranství blíže specifikovaných v § 11 odst. 4 vyhl. č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb ve znění vyhl. č. 268/2011 Sb., přičemž předpisem pro určení konkrétních odstupových vzdáleností je norma ČSN 73 0804, která stanoví nejmenší odstupovou vzdálenost volných skladů hořlavých látek na 6,5 metru, žalovaná však palety skladovala pouze 2 metry od ostatních objektů. V řízení zůstalo sporné, zda takové jednání žalované je v příčinné souvislosti se vznikem újmy tedy, jestli se jedná o takovou příčinu, která je relevantní pro vznik odpovědnosti žalované za újmu vzniklou žalobci.

48. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v průběhu let došlo ke stavebním úpravám a ke změně v užívání haly jak haly H1, tak i haly H2 a H2A. Původně byly haly určeny pouze pro skladování kovových součástí automobilů, v roce 2016 došlo ke změně užívání haly H2 za účelem výroby a skladování vstupních materiálů a dokončených výrobků – vyřezávání polotovarů a náhradních dílů z textilií a PVC materiálů, nově byla hala H1 využívána převážně jako výrobní, hala H2 jako skladová. Přístřešek haly H2A, který byl původně jenom zastřešen, byl nově v roce 2018 opláštění na severní a jižní straně, osazen vraty, dveří a pásovými okny a provedena zateplení střechy. K uvedeným změnám nebylo vydáno žádné stavební rozhodnutí, žádné stanovisko k užívání stavby nebo kolaudační souhlas, současně podmínka Hasičského záchranný sbor Středočeského kraje vydaná ke stavební dokumentaci, že v přístřešku haly H2A nebudou garážovány vozidla a skladován hořlavý materiál rovněž nebyla respektována. Vypracované PBŘ 9/2018 jako součást stavební dokumentace ke stavebním úpravám haly H1, H2 a H2A se ukázalo jako chybné, obsahovalo celou řadu zásadních nedostatků spočívajících především v absenci zohlednění faktického užívání stavby z hlediska požární bezpečnosti a zejména špatné použití normy příslušné normy. Uvedená pochybení pak měla zásadní vliv na stanovení požárního zatížení hal, špatně bylo vypočteno požární riziko a s tím související požadavky na stupeň požární bezpečnosti a požární odolnosti stavebních konstrukcí, ekonomické riziko, únikové cesty, velikost požárního úseku, stupeň požární bezpečnosti a na to navazující požadavky na zabezpečení stavby z hlediska požární bezpečnosti, nastavené odstupové, příp. bezpečnostní odstupové, vzdálenosti ve vztahu k okolní zástavbě, sousedním pozemkům a volným skladům rovněž nebyly zohledněny. Hala H2 měla být od počátku zařazena do 5. skupiny výroby a provozů, nikoli 1. skupiny, to mělo zásadní vliv na stanovení mezní půdorysné plochy požárního úseku a s tím související povinnosti vybavit stavbu vybranými PBZ. Rovněž nebyly správně určeny zdroje požární vody, když řeka Jizera s ohledem na velikost H2 a H2A nezajistila blízký zdroj vody v případě požáru v souladu s normami, navíc požárně bezpečnostní prostor od boční stěny haly H2 nebyl, s ohledem na změnu užívání haly H2, dodržen a zasahoval na pozemek haly H3.

49. Splnit povinnosti na úseku požární ochrany, jak vymezují technické podmínky požární ochrany na odstupové vzdálenosti a požárně nebezpečný prostor, zdroje požární vody, vybavení stavby vyhrazeným požárně bezpečnostním zařízením apod., jakož i podmínky požární ochrany na stavební konstrukce a technologické zařízení, vymezení požárních úseků a určení pravděpodobné intenzita případného požáru v těchto požárních úsecích nebo jejich částech (ust. § 2, § 3, § 4, §6a § 25 vyhlášky č. 23/2008 Sb.), stejně tak povinnost předložil orgánu státního požárního dozoru dokumentaci, jsou podle § 2 odst. 2 věty zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně jsou povinny právnické osoby a podnikající fyzické osoby, které prostory užívají k provozování činnosti, užívají-li prostory společně, pak vlastník těchto prostor, není-li smlouvou sjednáno jinak (v případě haly H1, byl žalobce vlastník haly H1 a [právnická osoba] bylo pak vlastníkem haly H2 a H2A a podnikatelskou činnost v těchto halách vykonávala společnost GAT, která měla všechny haly v užívání).

50. Ze závěrů znalců je zřejmé, že požár se šířil dominovým efektem, nejprve požár začal hořet na paletách umístěných na prostoru v užívání žalované, zasáhl celé pole uskladněných palet a následně se rozšířil přes otvory v obvodové stěně do haly H2, odkud se dále volně šířil díky uvnitř uskladněnému hořlavému materiálu přes obestavěný přístřešek H2A do haly H1. V průběhu hasebního zásahu došlo k tepelné destrukci a zhroucení nosných i nenosných stavebních konstrukcí požárem zasažených budov. K tomu přibylo ještě působení větru. Opláštěním přístřešku haly H2A, aniž by došlo k adekvátnímu nastavení podmínek požární bezpečnosti pro celý komplex, bylo umožněno šíření požáru do celého komplexu všech hal. Jak závěry znaleckých posudku, tak i závěry HZS včetně následné kontroly hasebního zásahu se shodují ve svých závěrech na tom, že hlavními faktory, které ovlivnily shoření haly H1 byla nesprávně provedená konstrukce obvodového pláště haly H2, podstatně vyšší množství hořlavých látek oproti PBŘ v hale H2, obestavěného přístřešku H2A a H1 s výrazným požárním zatížením, schopného rychle šířit požár, nefunkční prvky požární ochrany - poruchový stav EPS (elektrický požární systém), stavební propojení vytvořené prostorem haly H2A, nedostatečným fungováním požárně dělící konstrukce mezi halou H2A a Halou H1, nefunkční systém el. požární signalizace, který způsobil jednak neohlášení požáru v hale H2 a současně neaktivoval spuštění požárních rolet.

51. Z uvedeného plyne, že podstatnou příčinou vzniku škodného následku v podobě rozšíření a následného shoření haly H1 není skutečnost, že žalovaná nedodržela odstupové vzdálenosti palet umístěných na venkovní ploše od haly H2, nýbrž řada dalších podstatných příčin, v podobě nesprávně provedené konstrukce obvodového pláště haly H2, podstatně vyšší množství hořlavých látek oproti PBŘ v hale H2, stavební propojení vytvořené prostorem haly H2A, nedostatečným fungováním požárně dělící konstrukce mezi halou H2A a halou H1, nefunkční systém el. požární signalizace, které se na následku, o jehož odškodnění se žalobce v tomto řízení domáhá, podílely. V případě, že by vůbec nedošlo k opláštění přístřešku haly H2A, resp. došlo-li by k adekvátnímu nastavení podmínek požární bezpečnosti pro celý komplex, požár by se do haly H1 vůbec nepřenesl. Přitom právě hodnoty požárního zatížení, které byly od počátku špatně nastaveny, stanovují stupeň požární bezpečnosti požárního úseku a požadovanou dobou požární odolnosti stavebních konstrukcí tedy dobu, po kterou musí stavební konstrukce negativním účinkům požáru odolávat a požár se nesmí dále rozšířit a současně určují povinnost instalace PBZ. Dle závěrů znalců všechny haly H1, H2 i H2A měly být zařazeny ke dni požáru do vyššího stupně požární bezpečnosti s požadavkem na vyšší požární odolnost stavebních konstrukcí a instalací požárního zařízení (například EPS, SSHZ). Pokud by už jen v požárním úseku haly H2 byla stanovena povinnost instalovat SSHZ, byl by rozvoj požáru v hale H2 podstatně pomalejší, jeho lokalizace by nastala dříve, a požár by se nerozšířil do haly H1. Samotné protiprávní jednání žalované, které je jí kladeno za vinu, je tedy v případě shoření haly H1 až příčinou druhotnou, která se již ale nijak podstatně na vzniku škodlivého následku nepodílela, vzhledem k tomu, že požár se měl při dodržení všech příslušných norem šířit pouze v hale H2 a nikoliv v přístřešku a hale H1.

52. S ohledem na skutečnost, že žádnou ze shora uvedených příčin rozšíření požáru na halu H1 nelze přičítat k tíži žalované, která v žádné z hal H1, H2 ani H2A neprovozovala svou podnikatelskou činnost a ani nebyla jejich vlastníkem a nebyla tedy odpovědnou právnickou osobou na úseku splnění povinností požární ochrany, je soud toho názoru, že příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením zákonné povinnosti a vznikem újmy v podobě shoření haly H1 není v tomto případě dána. Pro úplnost soud uvádí, že v řízení nebylo ani prokázáno, že by žalovaná nedodržela svou povinnost zabezpečit objekt haly H3 proto vniknutí, když po vzájemné dohodě účastníků došlo ke zrušení vrátnice a napojení objektu na kamerový systém.

53. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je patrné z výroku I. tohoto rozsudku.

54. Výrok II. o nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož byla žalovaná ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení žalované v celkové výši [částka] spočívají v odměně advokáta, která je tvořena: částkou [částka], tj. odměnou za 10 úkonů právní služby dle ust. § 7 a 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále pouze jako „AT“) po [částka], vycházející z tarifní hodnoty ve výši [částka] (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] – závěrečný návrh, účast na jednání dne [datum] a [datum] přesahující dvě hodiny a účast na jednání dne [datum]); soud nepřiznal žalované odměnu za vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], neboť se jednalo již jen o další z mnoha reakcí na vyjádření žalobce, které však již neobsahovaly žádné nové skutečnosti a ani návrhy důkazu a soud je již proto nepovažoval za účelně vynaložené náklady, částkou [částka], tj. odměnou za 0,5 úkon právní služby dle ust. § 7 a § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále pouze jako „AT“) vycházející rovněž z tarifní hodnoty ve výši [částka] za žádost o uložení ediční povinnosti, soud naopak nepřiznal žalované odměnu za doplnění žádosti o uložení ediční povinnosti ani za vyjádření k návrhu na přerušení řízení, neboť nic nebránilo žalované, aby žádost byla perfektní již od počátku a vyjádření k přerušení řízení obsahovalo toliko pouze nesouhlasné stanovisko, což není úkon dle § 11 AT, proto je již soud rovněž nepovažoval za účelně vynaložené náklady, odměnou advokáta za 11 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT cestovným ve výši [částka] na trase [adresa] a zpět na jednání dne [datum] a dne [datum] (250 km) při kombinované spotřebě 5,2 litrů/100 km a ceně paliva [částka]/ l a amortizaci [částka] dle vyhl. č. 191/2023 Sb., cestovným ve výši [částka] na trase [adresa] a zpět na jednání dne [datum] (125 km) při kombinované spotřebě 5,2 litrů/100 km a ceně paliva [částka]/ l a amortizaci [částka] dle vyhl. č. 398/2023 Sb., náhradou promeškaného času podle § 14 odst. 1 písm. a) AT ve výši celkem [částka], tj. 12 x sazba [částka] za každou započatou půlhodinu za cestu na jednání a zpět a náhradou za DPH ve výši 21 % ze shora uvedených položek dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka]. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalobce povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované.

55. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 148 o.s.ř., kdy stát má podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V probíhajícím soudním řízení vznikly státu náklady spojené s účastí znalce při jednání ve výši [částka], kterou soud s ohledem na výsledek řízení uložil nahradit žalobci.

56. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalobci dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

Poučení