25 Co 241/2024 - 441

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Petry Turnovské v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 409 950 212 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 6. 2024, č. j. 11 C 152/2023-343 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 2 528 777 Kč; jinak se v tomto výroku a dále ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 504 994 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 11 C 152/2023-343, rozhodl Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 409 950 212 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 85 833 212 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení a z částky 324 117 000 Kč od 19. 12. 2022 do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 2 655 161,98 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Dále bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi náklady řízení ve výši 4 500 Kč na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody v celkové výši 409 950 212 Kč, sestávající z přímé majetkové škody za zničení haly H1 ve vlastnictví žalobce ve výši 324 117 000 Kč (již po odečtení pojistného plnění ve výši 64 495 000 Kč; původně škoda ve výši 388 612 000 Kč), a dále ušlého zisku – nájemného, které by žalobce jako vlastník haly H1 získal od nájemce [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno]“) v celkové výši 85 833 212 Kč. Ke zničení uvedené haly došlo v důsledku požáru, který v areálu vypukl dne [datum], a to konkrétně v paletách na venkovní manipulační ploše, kterou měla žalovaná v podnájmu od žalobce. Požár se rozšířil na přilehlé halové objekty ve vlastnictví [právnická osoba] (haly H2 a H2A) a následně na objekt haly H1 ve vlastnictví žalobce. Všechny haly tvořily celek a byly v užívání [Anonymizováno]. Soud prvního stupně konstatoval, že samotné protiprávní jednání žalované, které je jí kladeno za vinu, bylo v případě shoření haly H1 až příčinou druhotnou, která se ale již na vzniku škodlivého následku nijak podstatně nepodílela. Uzavřel tak, že žalobní nárok žalobce není důvodný a oprávněný, a to ani zčásti. Žaloba byla zamítnuta jako celek při aplikaci § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) pro nedostatek příčinné souvislosti mezi protiprávním jednání žalované a vznikem škody, požadované žalobcem. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, resp. § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm uvedl, že soud prvního stupně neprovedl žalobcem navržený důkaz, a to nový znalecký posudek (dále jen „ZP“) znaleckého ústavu [adresa]. V odvolání popsal průběh řízení před soudem prvního stupně s tím, že nedokázal ovlivnit rychlost vypracování tohoto posudku. Namítal, že byl pro něj rozsudek prvního stupně překvapivý, vzhledem k postupu soudu prvního stupně očekával, že tento důkaz bude proveden. Soud prvního stupně dokonce avizoval, že pokud budou závěry obou posudků protichůdné, přistoupí ke konfrontaci znalců. Soud prvního stupně porušil princip rovnosti stran v neprospěch žalobce, nedůvodně zvýhodnil žalovanou. Nedostatečně a ledabyle odůvodnil, proč tento důkaz neprovedl. Nový ZP měl přitom vyvracet závěry ZP předložených žalovanou (zejména ZP [jméno FO]). Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu (dál jen „ÚS“) ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 2173/14 s tím, že nejde o nový důkaz (byl navržen v koncentrační lhůtě v listopadu 2023). Dále žalobce namítal, že soud prvního stupně neprovedl rovněž ZP [adresa] (navržen a předložen se žalobou), když nepravdivě uzavřel, že obsahuje právní závěry ohledně výkladu podnájemní smlouvy (viz rozhodnutí ÚS sp. zn. IV. ÚS 1891/18 a sp. zn. II. ÚS 1318/23). Poukázal na to, že žalovaná také navrhla ZP k výši škody, který nedodala, a nebyl jí zamítnut (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu – dále jen „NS“ sp. zn. 5 Tdo 623/2009). Dle žalobce soud prvního stupně opomněl (pokud učinil závěr o nedostatku příčinné souvislosti), že předmětem řízení jsou dílčí nároky – přímá majetková škoda (pouze hala H1), a dále ušlý zisk, opřený o smlouvu o nájmu ze dne 2. 2. 2011, ve znění dodatků, kterou žalobce uzavřel s [Anonymizováno] na celý halový objekt, tj. na haly H1, H2 i H2A. Žalobce odkázal na související věc soudu prvního stupně sp. zn. 13 C 142/2024, ve které [právnická osoba], uplatnilo vůči žalované nárok na náhradu škody za zničení hal H2 a H2A (133 279 100 Kč). V této věci rozhodl soud prvního stupně mezitímním rozsudkem s tím, že základ nároku je po právu co do 15 %. S nárokem na ušlý zisk se soud prvního stupně nevypořádal, rozsudek je nepřezkoumatelný (výše stanovena [jméno FO]. Hlavní a rozhodující příčinou vzniku požáru je dle [Anonymizováno] protiprávní jednání žalované, která při výkonu podnikatelské činnosti porušila (dlouhodobě porušovala) předpisy o požární bezpečnosti, jakož i obecné prevenční povinnosti a povinnosti ze smluvních vztahů. Nadto neměla areál zabezpečený proti vniku cizích osob. Žalovaná se od toho snaží odvést pozornost. V případě vědomého porušení právní povinnosti a vzniku škody by škůdce neměl požívat právní ochrany. Za vznik požadované škody je tak odpovědná pouze žalovaná. Jedná se o objektivní odpovědnost. Soud prvního stupně i ZP [jméno FO] bagatelizují protiprávní jednání žalované (viz odborné vyjádření HZS [adresa]; stejně jako nový ZP). Žalovaná porušila § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně (dále jen „zákon o požární ochraně“), ČSN 73 0804 (odstupové vzdálenosti od haly H2 v délce 6,5 m až 20 m oproti skutečným 2 m); materiál na volné ploše nesměla vůbec skladovat, neboť tato k tomu není kolaudována. Žalobce k tomu předložil fotodokumentaci, která prokazuje obrovské skladové (požární) zatížení sousedního objektu od haly H2, který měla žalovaná v podnájmu, a to po dobu 13 let. Žalovaná dále porušila § 5 odst. 1 písm. e) zákona o požární ochraně, § 12 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, (způsob provádění pravidelných kontrol) a § 13 této vyhlášky (lhůty pro provádění preventivních požárních prohlídek, které se konají nejméně jednou za 6 měsíců). Tyto předpisy stanovují povinnosti tomu subjektu, který v prostorách vykonává podnikatelskou činnost. Protipožární prevenci měla v sousedním areálu hal H2, H2A a H1 na starosti žalovaná jako provozovatel činnosti a nelze ji přenést na vlastníka objektu. Kdyby preventivní požární prohlídky prováděla žalovaná řádně, mělo by být v požární knize od roku 2010 celkem 26 záznamů o požárních vadách a stanoven způsob jejich odstranění. Žalobce navrhl k důkazu zápisy z těchto požárních knih a požárně bezpečnostní řešení (dále jen „PBŘ“) pro činnost žalované (soud prvního stupně neprovedl ani se k tomu nevyjádřil). Žalobce žádné předpisy neporušil a o svůj majetek přišel v důsledku protiprávního jednání žalované (viz NS 30 Cdo 237/2013 - přerušení příčinné souvislosti). Ostrahu (míněna účinná ostraha) sousedního objektu, kde požár vznikl a který měla v užívání žalovaná, měla na starost právě žalovaná. Jejím liknavým přístupem došlo k vniknutí cizí osoby do jejího areálu (čl. 5.5. podnájemní smlouvy z 1. 9. 2009). V průběhu podnájemního vztahu došlo v tomto směru ke změně (vrátnice s 24hodinovou službou byla zrušena a nahrazena 24hodinovým kamerovým systémem bez přítomnosti pracovníků ostrahy v areálu). Žalobce navrhl důkaz fotografií-kamerovým záznamem č. 3 (vnik třetí osoby do areálu užívaného žalovanou 20:11 a zapálení ohně 20:23, oheň přeskakuje z hořících palet na střechu centrálních šaten 21:14). Soud prvního stupně tento důkaz neprovedl a svůj postup nijak neodůvodnil. Při účinné ostraze by mohl být začínající oheň zlikvidován a podchycen. Ostraha žalované nechala bez zásahu pobíhat cizí osobu v neosvětleném areálu více než 12 minut bez jakékoliv reakce. Požár v areálu oznámil na tísňovou linku zaměstnanec [Anonymizováno] ve 20:32, žalovaná byla v té době stále nečinná. Shora uvedené skutečnosti je nutné brát k tíži žalované. Při příjezdu prvních hasičských vozů byla vjezdová brána do areálu žalované zavřená, což způsobilo prodlevu. Soud prvního stupně k tomuto neprovedl žalobcem navržené důkazy (výslechy svědků). Požár zjistil pracovník ostrahy [Anonymizováno], telefonicky uvědomil [jméno FO] (žalobce). Ten po dojezdu na místo zjistil, že vjezdová vstupní brána do areálu žalované je zavřená, hasiči se nemohou dostat dovnitř, vrátnice byla zamčená, nikdo v ní nebyl, celý areál byl zhasnutý. Ing. Nedošetka kontaktoval ředitele závodu žalované [jméno FO]. Ten dorazil (40 minut od vniknutí cizí osoby do areálu žalované) a areál zpřístupnil, zpoždění však bylo okolo 20 minut. I toto selhání by mělo jít k tíži žalované. I zpracovatel znaleckého posudku žalované [jméno FO] při výslechu uvedl, že podstatných je prvních 5-10 minut požáru (viz rovněž fotografie str. 17 odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje-dále jen „HZS SK“ z 9. 8. 2022, ze které je patrná intenzita požáru při příjezdu hasičů). Žalobce navrhl důkaz výslechem svědků [jméno FO], velitele hasičského zásahu [jméno FO] (zpracovatele odborného vyjádření). Soud prvního stupně tyto důkazy neprovedl a svůj postup nijak neodůvodnil. Pokud jde o reakci žalobce na dlouhodobé skladování palet žalovanou v blízkosti haly H2, žalovaná byla na to, že zpevněná areálová plocha (manipulační plocha) není určena ke skladování (není takto kolaudována), upozorněna již při uzavírání podnájemní smlouvy dne 1. 12. 2009 v rámci předávacího protokolu ze stejného data. Rovněž byla upozorněna [jméno FO] (zástupce žalobce) dne 21. 5. 2018 (viz zápis ze schůzky z tohoto dne), že skladuje hořlavý materiál na ploše, která k tomu není určena. Zástupci žalobce a [právnická osoba], upozorňovali dále zaměstnance žalované [jméno FO] na soustavné porušování předpisů a smluvních ujednání ohledně neoprávněného skladování materiálu na manipulační ploše. Žalobce navrhl důkaz výslechem svědka [jméno FO]. Soud prvního stupně tento důkaz neprovedl ani svůj postup neodůvodnil. Žalovaná je profesionál a podnikatel a není možné požadovat po žalobci, aby každodenně kontroloval její činnost. Soud prvního stupně neobjasnil, co je dle jeho názoru dostatečné upozorňování a aktivita ze strany žalobce. Soud prvního stupně dále neprovedl výslech svědka [jméno FO] (zástupce [Anonymizováno] – ředitel závodu) a neodůvodnil proč. Tento svědek byl navržen k přesné identifikaci množství skladovaného materiálu v hale H2, který znalec [jméno FO] i soud prvního stupně označili na nepřiměřený z hlediska požárního rizika. Z výpisu z evidence [Anonymizováno] vyplývá opak. Podle této evidence bylo ve prospěch GAT plněno pojišťovnou (GAT by množství neponížil, sám by se poškodil). Žalobce rovněž nesouhlasí se závěry znaleckých posudků žalované, považuje je za neobjektivní, založené na domněnkách, osobních pocitech a nijak neobjektivizovaných zkušenostech v praxi v daném oboru. Znalec [jméno FO] stanovil jakýsi výpočet % ve smyslu vlivu založeného požáru na uskladněných paletách na likvidaci hal H2 a následně H1. Není jasné, z jaké metody vychází. Nepracuje s reálnými hodnotami, vše pouze odhaduje. Odkazuje na mnoho veřejných zdrojů, sám si okolnosti a hodnoty neověřuje. Tvrdí, že hala H2 byla nadměrně požárně zatížena, nedokládá však, z čeho jeho výpočet vychází. Naopak ze strany [Anonymizováno] (systém [Anonymizováno]) bylo zcela nesporně doloženo, že množství skladovaného hořlavého materiálu v objektu haly H2 bylo k 29. 1. 2022 na úrovni 142 550 kg, což je v přepočtu 14,2 kg na m2. To je na úrovni méně než poloviny možného požárního zatížení. Znalec [jméno FO] pochybil, když nepočítal s tím, že haly H2, H2A a H1 jsou konstrukčně samostatné objekty, na sobě nezávislé, a je tedy mylný závěr o zborcení celého objektu v důsledku stavební a konstrukční nedokonalosti halového objektu. Znalec nepracoval s žádnou projektovou dokumentací ani informacemi od zhotovitele stavby [Anonymizováno]. Znalec uzavírá bez jakýchkoliv objektivních důkazů, že halový objekt neměl dostatečnou požární odolnost (viz NS 30 Cdo 5359/2007). Závěry ZP [jméno FO] vyvrací nově vypracovaný znalecký posudek (dále jen také jako „NZP“), na kterém se podílel tým 4 akademických pracovníků a jeho závěry byly schváleny a potvrzeny děkanem fakulty. Ten poukazuje na zásadní porušení bezpečnosti ze strany žalované s tím, že tato porušení měla zásadní a rozhodující vliv na rozšíření celého požáru na haly H2, H2A a H1. Při stavbě haly H2 nikdy nebylo počítáno s tím, že bude sousedit s volným skladem hořlavého materiálu, tudíž obvodová stěna H2 nesplňovala požární odolnost. To však nelze vykládat k tíži žalobce. NZP konstatoval, že nosné konstrukce hal H2 a H1 splňovaly požární odolnost 15 minut, nosné konstrukce přístřešku H2A 30 minut (i požární stěna mezi halami H2A a H1a požární uzávěry otvorů v této stěně). Haly H2, H2A a H1 byly na sobě staticky nezávislé. NZP nenašel důkazy, že by požárně dělící konstrukce mezi H2A a H1 nebyla po dobu oněch 30 minut funkční. NZP dále potvrzuje, že došlo k šíření požáru po střešním plášti celého objektu za nepříznivých povětrnostních podmínek a ztížených podmínek zásahu (sálavé teplo z požární nálože volného skladu), což vedlo k rychlému šíření požáru do hal H2, H2A a H1. Na str. 30 NZP je obsažen popis požární stěny mezi halami H2A a H1 s tím, že byla staticky závislá pouze na hale H2A. Byly v ní umístěny dveře, které splňovaly požární odolnost. [jméno FO] využil zjednodušený model, kdy vycházel z hodnoty lineární rychlosti šíření požáru (str. 15 až 21 posudku), který je však dle NZP zcela nevhodný (viz jeho str. 37-38). Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně princip rovnosti stran neporušil. Návrh na provedení důkazu ZP [adresa] zamítl pro nadbytečnost a dále pro zjevné vady v podobě výkladu podnájemní smlouvy a posuzování právních otázek. Tento ZP posuzuje splnění povinnost stran z podnájemní smlouvy a přenos odpovědnosti za požární bezpečnost na základě smlouvy, což jsou otázky právní, které znalci nepřísluší. Nevěnuje se odborným tématům (např. požární zabezpečení hal, jejich rozdělení na požární úseky, požární zatížení, způsob užívání hal apod.). Neoprávněné skladování palet žalovanou v bezprostřední blízkosti haly H2 bylo nesporné, a i soud prvního stupně shledal v této souvislosti na straně žalované porušení povinností. Závěr [adresa], že žalobce žádné povinnosti neporušil a nikterak neovlivnil šíření požáru, byl vyvrácen dokazováním, mj. zjištěním, že část haly H2 postavil „načerno“ a hala H2 nebyla vůbec zkolaudována pro její skutečný účel užívání. ZP [adresa] (dále jen opět jako „NZP“) byl v rámci řízení před soudem prvního stupně teprve připravován. Průběh řízení a neúspěch žalobce byl dán především jeho procesní pasivitou a neschopností unést důkazní břemeno (NZP slíbil předložit v únoru 2024, ve skutečnosti byl vyžádán až 2. 8. 2024). Ke znaleckým posudkům žalované nebyl žalobce schopen se po celou dobu řízení komplexně vyjádřit, při výslechu znalců nepokládal otázky, neoponoval jim. Sice uvedl, že s nimi nesouhlasí, nevytkl však jakékoliv konkrétní nedostatky a vady. Žalobní tvrzení podpořil pouze značným množstvím listin, fotografií, videozáznamů a návrhem výpovědí svědků, které se ukázaly být pro věc irelevantní či nadbytečné (zejména důkazy v podání žalobce ze dne 30. 11. 2024). NZP nikdy neměl být revizním znaleckým posudkem a žalobce jej takto ani nikdy neoznačil. NZP je nadbytečný. Skutkové okolnosti požáru a jím způsobené škody byly spolehlivě prokázány zejména (nikoliv pouze) ZP [jméno FO], ZP [Anonymizováno] a výslechem znalců. Závěrům těchto posudků odpovídaly také jiné listinné důkazy. Rozsudek soudu prvního stupně nemůže být překvapivým rozhodnutím, řízení bylo vedeno transparentně a férově. Ve sporu neúspěšný žalobce se v odvolání snaží přesunout odpovědnost za důsledky své procesní pasivity a dosavadní neúspěch ve sporu, který sám vyvolal, na soud prvního stupně. Ten přitom postupoval v souladu se zásadou hospodárnosti procesu a volného hodnocení důkazů. Oba znalci žalované jsou předními znalci v oboru s letitými zkušenostmi. Závěry posudků jsou podloženy velkým množstvím listin získaných od státních orgánů (stavební úřad a HZS). Jsou detailně odůvodněny, mj. exaktními výpočty, a komplexně posuzují všechny okolnosti požáru a jeho šíření (ve prospěch či neprospěch žalované). Závěry posudků jsou navíc potvrzeny řadou dalších listinných důkazů, zejména protokolem o mimořádné kontrole Ministerstva vnitra – Generální ředitelství (dále jen „MV GŘ“) HZS ČR, kdy sice nejde o ZP, ale jde o důkaz vysoké důkazní hodnoty, neboť byl zpracován nezávisle na soudním řízení. Závěry o porušení stavebních předpisů byly potvrzeny vyjádřeními stavebního úřadu ze dne 25. 8. 2023 a 9. 10. 2023. Skutečnost, že haly H2 a H2A byly nadměrně požárně zatíženy (bylo v nich nezákonně skladováno velké množství hořlavých látek), je prokázána ZP [jméno FO], interními směrnicemi [Anonymizováno], ZP [Anonymizováno] [Anonymizováno], protokolem o mimořádné kontrole, a zprávou o zásahu. Na zjištěném skutkovém stavu věci nemohly ničeho změnit ani zbylé důkazní návrhy žalobce, a to výslechy zaměstnanců žalované (ke skladování palet se žalovaná doznala), výslech velitele hasičského zásahu, zpracovatele odborného stanoviska HZS SK, a [jméno FO] (průběh zásahu byl detailně prokázán ZP [Anonymizováno], jehož přílohou je mj. podrobná zpráva o zásahu, a protokolem MV GŘ, který odborné stanovisko HZS SK dokonce nahradil), výslech [jméno FO] - zástupce [Anonymizováno] (skladování hořlavých materiálů v halách bylo prokázáno). Tvrzení žalobce, že zasahující hasiči čekali 20 minut na otevření brány, než zahájili zásah, považuje žalovaná za zcela absurdní. Nadto byla vyvrácena dokazováním (protokol o mimořádné kontrole, dle kterého dojeli první hasiči přímo k hale H2). Naopak z dokazování vyplynulo, že hasební zásah byl podstatně ztížen porušeními a nedostatky na straně žalobce a v jeho areálu (nedostatečné nastavení množství hasební vody, výskyt černé stavby, nezkolaudování skutečného užívání stavby, nevhodná konstrukce hal apod.). Soud prvního stupně správně zjistil, že se účastníci dohodli na nahrazení fyzické ostrahy a žalovaná sjednala nepřetržitou dálkovou dohledovou službu, a dále, že cizí osoba vnikla do areálu žalobce primárně přes prostory užívané [Anonymizováno] (odst. 6.,7.,25. a 52. odůvodnění napadeného rozsudku). Pokud jde o NZP, byť jej žalovaná považuje za nadbytečný, z opatrnosti se k němu vyjadřuje. NZP nelogicky a nesprávně označuje nedodržení odstupové vzdálenosti skladu palet od haly H2 za zásadní a rozhodující, aniž by zohlednil a posoudil jiné klíčové příčiny šíření požáru. Na rozdíl od ZP [jméno FO], NZP na analýzu rozvoje požáru zcela rezignuje s tím, že k tomu nemá dostatečná vstupní data (str. 38). Své posouzení dále zakládá na nevhodných podkladech. Hojně pracuje s odborným stanoviskem HZS SK, které však bylo jeho nadřízeným orgánem shledáno vadným a nahrazeno protokolem o mimořádné kontrole. Ten naopak podkladem NZP vůbec není. Žalobce pak závěry NZP účelově překrucuje a desinterpretuje ve svůj prospěch. Na rozdíl od žalobce NZP uvádí, že porušení žalované zásadně ovlivnilo rozvoj a šíření požáru pouze v halách H2 a H2A (otázka č. 4, str. 44). NZP dále na rozdíl od žalobce palety jako původce sálavého tepla, ztěžujícího zásah uvnitř hal, neuvádí. Z dokazování (ZP, protokol o mimořádné kontrole atd.) vyplynulo, že sálavé teplo, které vycházelo ze vnitřku hal, bylo způsobeno uvnitř neoprávněně skladovanými hořlavými materiály. NZP se propojením hal do jednotného objektu v důsledku nezákonného opláštění haly H2A, ani nadměrným zatížením hal, nikterak nezabývá (na rozdíl od tvrzení žalobce). K vývoji požáru pouze uvádí, že nenašel důkazy o tom, že požárně dělící konstrukce mezi halami H2A a H1 nefungovala. Její nefunkčnost byla ale v řízení prokázána. Žalobce tvrdí, že NZP odporuje znaleckým posudkům žalované. NZP se však k závěrům těchto posudků vůbec nevyjadřuje. NZP nepřináší žádná nová skutková zjištění, která by mohla na posouzení věci soudem prvního stupně něčeho změnit. Volný sklad palet mohl ovlivnit pouze šíření požáru z palet na halu H2. Další šíření požáru v rámci hal H2, H2A a H1 bylo již ovlivněno jinými příčinami (nezákonným skladováním hořlavin v halách H2 a H2A, nezákonným propojením hal H1 a H2 v jeden objekt apod.). Pokud by v halách byly dodrženy protipožární předpisy, kovové výrobky by nehořely a požár by se vzduchem dále nešířil. Žalobce nadto odpovídá za nedodržení odstupových vzdáleností stejně jako žalovaná (oba měli ze zákona provádět pravidelné kontroly požární bezpečnosti, včetně haly H2). Pokud NZP konstatuje skutečnou požární odolnost stěn hal a nosných konstrukcí, nijak již nehodnotí, zda tyto byly dostatečné a zda požadavky na ně stanovily PBŘ hal správně. V řízení bylo prokázáno, že nikoliv (protokol o mimořádné kontrole, str. 28). Minimálně u vnější stěny haly H2 byla zjištěna nulová požární odolnost. NZP stanovuje požární odolnost dělící stěny mezi halami H2A a H1 na 30 minut, opomíjí však, že požární uzávěry v ní musely být při požáru aktivovány prostřednictvím EPS, který hlásil poruchu. K dalším závěrům NZP lze uvést, že o vnějším požáru se dá hovořit pouze u vnějšího skladu palet. V části požáru hal se jednalo výlučně o tzv. vnitřní požár, kde měly zafungovat požárně dělící stěny a požární zařízení, a v případě dodržení tvrzení konstrukční nezávislosti hal měly haly „kolabovat“ postupně. Ve skutečnosti ale objekt hal podlehl požáru neadekvátně rychle a hromadně. Pokud pak žalobce v odvolání podrobně rozebírá porušení protipožárních předpisů, kterých se žalovaná dopustila skladováním palet v blízkosti haly H2, soud prvního stupně odpovědnost žalované za tato porušení shledal. Pro právní posouzení věci je však klíčové, jaké příčiny přispěly k dalšímu šíření požáru v rámci hal H2, H2A a H1. Žalobní nárok se vztahuje ke škodám vzniklým až v důsledku šíření požáru na halu H1. Hlavní příčinou vzniku požáru bylo jednání [jméno FO], který jej úmyslně založil. Další rozvoj požáru ovlivnilo mnoho dalších příčin. Skladování palet bez dodržení odstupové vzdálenosti přispělo k rozšíření požáru na halu H2. Jako hlavní příčina rozšíření požáru z haly H2 přes halu H2A do haly H1 a škod na hale H1 byla bezpochyby zjištěna jiná porušení mimo sféru žalované, zejména černá stavba haly H2A, zcela nedostatečná požární bezpečnost hal, a nadměrné požární zatížení hal. Pokud by nebylo černé stavby haly H2A a jiných porušení mimo sféru žalované, požár by se nikdy na halu H1 nepřenesl a škoda na této hale by nikdy nevznikla (viz NS 32 Cdo 871/2018). Porušení odstupových vzdáleností nebylo hlavní ani podstatnou příčinou škodního následku, tou bylo jednání žalobce, potažmo jiných osob. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání není důvodné.

5. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem nemovitostí-stavebních pozemků původně označených parc. č. st. [hodnota], na nichž stála stavba pro výrobu a skladování (hala H1), vše v katastrálním území [adresa]. Žalobce jako nájemce uzavřeli s žalovanou jako podnájemcem dne 1. 12. 2009 podnájemní smlouvu (dále jen také jako „podnájemní smlouva“) ohledně průmyslového objektu a manipulační plochy-pozemku parc. č. [Anonymizováno]/1 a pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno] (hala H3), vše v katastrálním území [adresa], který měl žalobce jako nájemce v užívání na základě nájemní smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba], jako vlastníkem. Podnájemní vztah mezi žalobcem a žalovanou byl ukončen ke dni 31. 5. 2022. Dle článku 5. odst. 1 podnájemní smlouvy byl podnájemce oprávněn předmět nájmu užívat podle smlouvy po dobu trvání podnájemního vztahu; odpovídal přitom za dodržování obecně platných předpisů (včetně protipožární ochrany) a dodržování bezpečnostních pravidel včetně zabezpečení objektu proti vniknutí. Žalovaná v průběhu podnájemního vztahu skladovala na venkovní manipulační ploše před halou H3 značné množství dřevěných a plastových palet s materiálem, a to v blízkosti haly H2 ve vzdálenosti 2 m od této haly. Halový objekt haly H3 byl střežen kamerovým systémem, který prováděl nepřetržitou dohledovou službu objektu prostřednictvím elektronické požární signalizace (dále jen „EPS“), napojené na pult centrální ochrany (dále jen „POC“), umístěného v [adresa]. Hala H2 byla poprvé kolaudována rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 4. 1. 1999, k hale H2 bylo rovněž v roce 2019 vydáno dodatečné povolení přístavby šaten ke stávající hale, zpevněné plochy a kanalizační přípojky. K halovému objektu haly H2 bylo dále v roce 2005 vydáno rozhodnutí, kterým byla dodatečně povolena stavba přístřešku, a v roce 2007 bylo pro tuto stavbu vydáno kolaudační rozhodnutí. Ke kolaudačnímu rozhodnutí vydal HZS SK souhlas za podmínky, že v přístřešku nebudou garážována vozidla a skladován hořlavý materiál. Žádná další stavební řízení nebyla k halám (H1, H2, H2A) vedena. Haly (H1, H2) byly původně určeny pouze pro skladování kovových součástí automobilů. V roce 2016 došlo ke změně užívání haly H2 za účelem výroby a skladování vstupních materiálů a dokončených výrobků – vyřezávání polotovarů a náhradních dílů z textilií a PVC materiálů. V září 2018 (dále jen „9/2018“) bylo v rámci stavebních úprav přístřešku haly H2A vypracováno požární bezpečnostní řešení (dále jen „PBŘ“) stavby, kdy stavebními úpravami došlo k provedení svislého opláštění na severní a jižní straně, osazení vraty, dveří a pásových oken a provedení zateplení střechy, čímž došlo k faktickému spojení hal H1 a H2, měnil se účel užívání této haly z původního přístřešku na nově vzniklý uzavřený prostor sloužící jako výrobní hala (H2A). Dle PBŘ měl přístřešek sloužit stále stejně k manipulaci s materiálem a výrobky mezi halami H2 a H1. Hala H1 měla být využívána převážně jako výrobní hala, hala H2 měla sloužit převážně jako skladová hala (skladování polotovarů a materiálů potřebných pro výrobu v hale H1). Nově vzniklá hala H2A měla být součástí požárního úseku haly H2 s tím, že hala H2 byla zařazena do I. stupně požární bezpečnosti. Požární roleta mezi halami H2A a H1 měla mít požární odolnost EW 15 DP3 s tím, že měla být napojena na EPS, který ji v případě poplachu zavře. Požární voda k vnějšímu zásahu měla být čerpána z řeky [Anonymizováno] protékající v blízkosti objektu. V objektu měl být osazen hadicový systém napojený na vnitřní požární vodovod a přenosné hasicí přístroje. Samočinné stabilní hasicí zařízení nemuselo být v objektu instalováno, stejně tak samočinné odvětrávací zařízení. K projektové dokumentaci těchto stavebních úprav hal bylo HZS SK v roce 2018 vydáno souhlasné závazné stanovisko za podmínky, že přístřešek bude i nadále sloužit pouze k manipulaci s materiálem a výrobky mezi halami, nikoliv tedy ke garážování vozidel a skladování hořlavých materiálů. Současně HZS SK vydal souhlasné závazné stanovisko ke změně ve stávající štítové stěně haly H1 na pevnou zasklenou protipožární, okna s požární odolností EW 30 DP1, s požárními dveřmi se samozavíračem z haly H1 do přístřešku H2A a s požární roletou s požární odolností EW 15 DP3 ve stěně haly H1. Celý objekt hal se tak propojil a tvořil jeden požární úsek, tj. včetně zastřešení a opláštění haly H2A. Kolaudační rozhodnutí ke stavebním úpravám v roce 2018 vydáno nebylo. PBŘ 9/2018 vykazovalo zásadní nedostatky spočívající v absenci zohlednění faktického užívání stavby z hlediska požární bezpečnosti a zejména špatné použití normy ČSN 73 0834. Uvedené pochybení mělo zásadní vliv na stanovení požárního zatížení staveb. Došlo k faktické změně v užívání stavby, která nebyla v PBŘ 9/2018 zohledněna (byly vystavěny nové obvodové konstrukce severní a jižní stěny). Absentovaly základní vstupní údaje a hodnocení pro zhodnocení požární bezpečnosti, resp. byly špatně uvedeny základní parametry, jako je požární riziko, ekonomické riziko, únikové cesty, velikost požárního úseku, stupeň požární bezpečnosti, a na to navazující požadavky na zabezpečení stavby z hlediska požární bezpečnosti. Použitím normy ČSN 73 0834 došlo k pochybení v návrhu požární bezpečnosti stavby, čímž došlo ke špatnému nastavení bezpečnostní odstupové vzdálenosti ve vztahu k okolní zástavbě, sousedním pozemkům a volným skladům podle § 41 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 246/2001 Sb., což bylo v rozporu s požadavky § 11 odst. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb., ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb. Rovněž byla špatně nastavena skupina výroby a provozů: hala H2 měla být od počátku zařazena do 5. skupiny výroby a provozů, nikoli 1. skupiny. Uvedené pak mělo zásadní vliv na ekonomické riziko, stanovení mezní půdorysné plochy požárního úseku a s tím související povinnost vybavit stavbu vybraným požárně bezpečnostním zařízením (dále jen „PBZ“). PBŘ 9/2018 neobsahovalo správně nastavenou hodnotu nahodilého požárního zatížení s ohledem na skutečné užívání hal H2 a H2A, což mělo vliv na stanovení požárního rizika a s tím související požadavky na stupeň požární bezpečnosti, požární odolnosti stavebních konstrukcí, nikterak nebyly stanoveny odstupové vzdálenosti jak od haly H2, tak H2A, stejně tak nebyly správně určeny zdroje požární vody. Rovněž požárně bezpečnostní prostor od boční stěny haly H2 nebyl, s ohledem na změnu užívání haly H2, dodržen, a zasahoval na pozemek haly H3. Nebyly dodrženy odstupové vzdálenosti skladování volného skladu hořlavých látek na venkovním prostoru haly H3. Všechny haly (H1, H2, H2A) byly v užívání společnosti [Anonymizováno] a sloužily jí ke skladování dílů pro automobilový průmysl a pro výrobu dřevěných výplní pro automobily s tím, že byly začleněny do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím podle § 4 odst. 2 zákona o požární ochraně. Podle požárního řádu měly být minimálně 1x ročně prováděny pravidelné kontroly provozuschopnosti PBZ a prostředků požární ochrany. Společnost měla povinnost zpřístupnit dokumentaci požární ochrany zaměstnancům i orgánům státního požárního dozoru. Dne 29. 1. 2022 v 20:20 hodin vypukl na venkovní manipulační ploše v objektu haly H3, užívané žalovanou, na místě uskladněných dřevěných a plastových palet s materiálem, nahromaděných v těsné blízkosti oplocení oddělující pozemky haly H2 a H3, požár. Iniciátorem požáru byl otevřený plamen, s nímž manipulovala třetí osoba, konkrétně [jméno FO], který byl následně za vznik požáru pravomocně odsouzen. Požár nejprve zasáhl celé pole uskladněných palet a následně se rozšířil přes otvory v obvodové stěně do haly H2, odkud se dále volně šířil díky uvnitř uskladněnému hořlavému materiálu přes obestavěný přístřešek H2A do haly H1. V průběhu hasebního zásahu došlo k tepelné destrukci a zhroucení nosných i nenosných stavebních konstrukcí požárem zasažených budov. V halách H2 a H2A došlo k významně rychlejšímu rozvoji požáru, než je předpokládané pro hodnoty uvedené v PBŘ 9/2018 těchto hal. PBŘ znamená množství hořlavých látek na jednotku plochy. V předložených PBŘ nebylo ve vztahu k žádné z hal vypočteno požární zatížení správně. Požární zatížení hal bylo dle znaleckého zkoumání podstatně vyšší než 40 kg/m2. Pokud by požární zatížení každé z hal, respektive požárních úseků, bylo nižší než 40 kg/m2, potom by měl požár ve skladové hale teoreticky trvat (bez zásahu hasičů) přibližně 40 minut, což je oproti skutečné době trvání požáru, tj. 280 minut do stavu lokalizace, podstatný rozdíl, a to také za předpokladu, že na dobu trvání požáru měly vliv i další skutečnosti. Stanovení hodnoty požárního zatížení je významnou částí PBŘ, protože podle hodnoty požárního zatížení se stanovuje stupeň požární bezpečnosti požárního úseku a na základě stanoveného stupně požární bezpečnosti se stanovuje požadovaná doba požární odolnosti stavebních konstrukcí, tedy doba probíhajícího požáru, po kterou musí stavební konstrukce odolávat negativním účinkům požáru a požár se nesmí dále rozšířit (ve výsledku tedy to, co všechno se předpokládá, že při požáru v požárním úseku shoří a za jak dlouhou dobu). Hodnoty požárního zatížení ve vztahu k ploše požárního úseku jsou rozhodné také pro stanovení povinnosti navrhnout při výpočtu ekonomického rizika instalaci požárně bezpečnostních zařízení (například EPS, samočinné stabilní hasící zařízení – dále jen „SSHZ“). V hale H2 se přitom nacházelo nadměrné množství hořlavých materiálů, vysoce pravděpodobně vyšší množství, než se kterými počítalo PBŘ. Všechny haly měly být zařazeny ke dni požáru do vyššího stupně požární bezpečnosti. V halách byl proto reálný předpoklad nutnosti instalovat PBZ, minimálně SSHZ. K aktivaci těchto požárně bezpečnostních zařízení dochází již v počátečních fázích volného rozvoje požáru. Pokud by už jen v požárním úseku haly H2 byla stanovena povinnost instalovat SSHZ, byl by rozvoj požáru v hale H2 podstatně pomalejší, jeho lokalizace by nastala dříve, a požár by se nerozšířil do haly H1. V hale H2 však nesplnila předepsaná instalace EPS svoji funkci. EPS měla ovládat a v případě požáru samočinně uzavřít požární rolety v požární stěně mezi halami H2A a H1. Teoreticky měl být na ústředně EPS požár prostřednictvím EPS signalizován v čase 20:22 hodin, pokud se požár projevil již v hale H2. EPS však požár nehlásila, naopak hlásila chybu. Podle posouzení průběhu požáru nesplnily požární uzávěry (rolety) mezi halou H1 a H2A svoji funkci a požár se bez omezení rozšířil z haly H2A do haly H1. Kdyby požární rolety a požární stěna splnily svoji funkci, požár by se do haly H1 nerozšířil. Jednotlivá PBŘ zcela nedostatečně stanovila požadavky na požární odolnost stavebních konstrukcí hal, když v nich nebyl současně stanoven požadavek na stabilitní nezávislost požárních stěn a nosných konstrukcí hal. Rovněž nebyla posouzena vzájemná stabilitní provázanost mezi halami tak, aby při požáru jedné haly nebo její části nedošlo k destrukci celé nosné konstrukce haly, respektive celého objektu hal. Tím mohlo při požáru dojít k destrukci stavby dříve, než mohla být naplněna požadovaná doba požární odolnosti požárních stěn (stavba se zřítila dříve, než měly požární stěny splnit svoji funkci). Stavební konstrukce hal se především v části obvodových stěn od doby jejich výstavby v průběhu jejich rozšiřování nikdy nezměnila, přestože se významně navýšilo požární zatížení, a to včetně způsobu skladování hořlavých látek. Při dodržení odstupové vzdálenosti podle předpisů 18 až 20 metrů by se v teoretické rovině požár z palet nepřenesl ani na halu H2. Hoření palet, které byly 2 metry od stěny haly H2, působilo na stěnu haly H2, která však měla minimálně 15 minut odolávat a pak mělo dojít až k šíření požáru v hale H2. Negativními vlivy, které ovlivňovaly účinnost hasebního zásahu, byly: 1) silný vítr, 2) dlouhý čas volného rozvoje požáru způsobený pozdním zpozorování požáru a jeho ohlášením, 3) nepřesné ohlášení skutečného rozsahu požáru operačnímu středisku HZS, což mělo za následek vyslání jednotek v nižším stupni požárního poplachu, 4) neznalost místa zásahu ze strany HZS, 5) nezpracování dokumentace zdolávání požáru v podobě operativní karty ze strany GAT, 6) skladování velkého množství hořlavého materiálu uvnitř hal H2, 7) vznik obestavěného přístřešku H2A a H1 s výrazným požárním zatížením, 8) nefunkční prvky požární ochrany - poruchový stav EPS, 9) nefunkční požárně dělící konstrukce mezi halami H1 a H2, 10) blízkost hořlavých materiálu (palety) u obvodové stěny objektu haly H2 s požární odolností pouze EW 15 DPI, 11) požárně otevřené plochy a otvory v obvodové stěně haly H2, které směřovaly směrem k hořícím paletám, 12) nedostatečně dimenzované zdroje požární vody - nutnost zřídit kyvadlovou dopravu. Žalobci bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši celkem 64 495 000 Kč, a to v návaznosti na smluvně stanovené pojistné částky s tím, že pojistná částka byla výrazně nižní než pojistná hodnota. Žalobce následně uplatnil u žalované nárok na zaplacení škody, která mu měla vzniknout na halovém objektu H1 v souvislosti s požárem ze dne 29. 1. 2022. Žalovaná žalobci dosud ničeho neuhradila.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal zásadních změn ani v rámci odvolacího řízení.

7. Odvolací soud doplnil dokazování dle § 213 odst. 4 o. s. ř.

8. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a [Anonymizováno] jako nájemcem dne 2. 2. 2011 ohledně haly H1, odvolací soud zjistil, že smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 7. 2011 do 30. 6. 2014 s možností písemného prodloužení na další 2 roky, tj. do 30. 6. 2016. V čl. II. „Práva a povinnosti stran“ bylo sjednáno, že v případě havárie a za účelem odvrácení hrozící škody či zmenšení jejích následků má pronajímatel právo vstoupit do předmětu nájmu kdykoliv i bez osoby oprávněné jednat jménem nájemce. Bez zbytečného odkladu musí pronajímatel nájemce o takovémto vstupu písemně informovat včetně důvodu vstupu, délky pobytu a případných následků takového vstupu. V čl. V. se uvádí, že pronajímatel má uzavřenu pojistnou smlouvu na pojištění budov a jiných staveb proti živelným nebezpečím.

9. Z projektové dokumentace „Situace – dopravní řešení“ a „Situace celková“ bylo zjištěno, že ji v listopadu 2019 vypracoval [jméno FO], jako investora přístavby haly H1.

10. Z úředního záznamu Policie ČR o podaném vysvětlení [jméno FO] ze dne 30. 1. 2022 odvolací soud zjistil, že jmenovaná se vyjadřovala k požáru dne 29. 1. 2022. V uvedené době pracovala jako zaměstnankyně bezpečnostní služby, působící v areálu, užívaném společností [Anonymizováno]. V den požáru měla noční směnu. Když dokončila obhlídku areálu, vrátila se do vrátnice, kde jí někdo kolem 20:00 zaklepal na okno. Neví, kudy přišel, na kamerách ho neviděla. Byl to muž, který začal něco „hučet“, nerozuměla mu ani slovo, připadal jí, že je zfetovaný. Ptala se ho, co tam dělá a co chce, ale on utekl směrem k plotu areálu užívaného žalovanou. Neví, kam přesně, na kamerách ho neviděla. Kdyby se dostal dovnitř areálu [Anonymizováno], spustila by se světelná čidla, to se ale nestalo. Venku ho nikde neviděla. Domnívá se, že musel jít přes plot do areálu užívaného žalovanou, jinak si to nedovede vysvětlit (i vzhledem k umístění kamer). Ve 20:31 hodin volala na policii a oznamovala požár. Zaznamenala více světla, šla se tedy podívat ven a viděla, že vedle v areálu žalované hořely dřevěné palety. Poté, co volala na policii, volala ještě na PCO, aby se někdo dostal do areálu žalované, jelikož tam nikdo nebyl. Odemkla vrata a zvedla závoru, aby mohli hasiči do areálu.

11. Z rozsudku Krajského soudu v Praze dne 26. 4. 2023, č. j. 16 T 29/2023-823, který nabyl právní moci dne 26. 4. 2023 (ve výroku o vině a trestu a ve výroku o škodě ohledně poškozené – žalované) a dne 15. 9. 2023 (ve výroku o náhradě škody ve vztahu k ostatním poškozeným), odvolací soud zjistil, že obžalovaný [jméno FO], trvale [Anonymizováno] [adresa], byl uznán vinným, že dne 29. 1. 2022 v době kolem 20:20 hodin v [adresa], překonal oplocení komplexu skladových a výrobních hal určených mj. pro výrobu a montáž dveřních výplní do osobních automobilů, vnikl do části areálu společnosti žalované, kde s vědomím o množství zde umístěného hořlavého materiálu v podobě přepravních dřevěných a plastových palet, uskladněných v bezprostřední blízkosti výrobních hal, za použití otevřeného ohně v úmyslu způsobit obecné nebezpečí vydáním cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu, založil na povrchu dlouhodobě odložených palet požár, čímž došlo k zahoření těchto palet v přibližném množství 1 500 kubických metrů, a vlivem přítomnosti takto velkého množství hořlavého materiálu a vzdušného kyslíku ve venkovním prostředí došlo k rozšíření požáru na v bezprostřední blízkosti se nacházející výrobní a skladovací halu, z níž se požár dále šířil po povrchu uskladněných materiálů do vnitřních prostor haly a na další přiléhající halu, kdy požárem bylo mimo samotných hal zničeno jejich vnitřní vybavení, a tímto jednáním způsobil různým společnostem a fyzickým osobám celkovou škodu 1 282 724 578 Kč (s rozpisem škod jednotlivým poškozeným osobám s tím, že žalobci měla takto vzniknout škoda 388 612 000 Kč na shořelé hale a v ní se nacházejícím vybavení – pozn. odvolacího soudu), čímž spáchal zločin obecného ohrožení dle § 272 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem bylo dále rozhodnuto o povinnosti obžalovaného k náhradě škody mj. žalované ve výši 3 937 432 Kč a společnosti [Anonymizováno] ve výši 500 339 791 Kč. Žalobce jako poškozený v rámci tohoto trestního řízení nefiguroval.

12. Ze ZP [adresa] (zadavatel – žalobce) odvolací soud zjistil, znalecký ústav měl odpovědět na 2 otázky, a to 1) zda žalobce jako pronajímatel porušil nějaké předpisy, které by měly vliv na vznik požáru dne 29. 1. 2022, a 2) zda žalovaná porušila jako nájemce sousedního areálu nějaké přepisy, a pokud ano, jaké a zda jejich porušení mělo vliv na vznik požáru dne 29. 1. 2022. Znalecký ústav uzavřel k otázce ad 1), že žalobce smlouvou o podnájmu nebytových prostor ze dne 1. 12. 2009 přenesl povinnosti na úseku požární ochrany na podnájemce – žalovanou (viz kapitola 3.6). Proto veškeré povinnosti na úseku požární ochrany v prostorách podnájmu byla povinna provádět žalovaná. Z těchto důvodů a z důvodu úmyslného založení požáru (viz odborné vyjádření HZS SK ze dne 9. 8. 2022, včetně doplňku č. 1 ze dne 14. 10. 2022) neměl žalobce vliv na vznik požáru a jeho přenos na halu H2 s přístavbou centrálních šaten v areálu provozovaném [Anonymizováno]. U otázky ad 2) znalecký ústav uzavřel, že žalobce smlouvou o podnájmu nebytových prostor ze dne 1. 12. 2009 přenesl povinnosti na úseku požární ochrany na podnájemce – žalovanou (viz kapitola 3.6). Proto veškeré povinnosti na úseku požární ochrany v prostorách podnájmu měla provádět žalovaná. Žalovaná skladovala hořlavé materiály na venkovních zpevněných plochách zejména v rozporu s požadavky zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně, vyhlášky č. 23/2008 Sb. a normy ČSN 730804. Požárně nebezpečný prostor žalovanou vytvořeného volného skladu hořlavých materiálů zasahoval do části areálu užívaného [Anonymizováno] s částí haly H2 a přístavby centrálních šaten. Toto porušení technických a právních předpisů nemělo přímý vliv na vlastní vznik požáru, který byl podle odborného vyjádření HZS SK ze dne 9. 8. 2022, včetně doplňku č. 1 ze dne 14. 10. 2022, úmyslně založen, bylo však přímou příčinou jeho přenosu (rozšíření) na halu H2 s přístavbou centrálních šaten v části areálu provozované [Anonymizováno].

13. Odvolací soud provedl k důkazu i ZP [adresa] (zadavatel-žalobce), který žalobce navrhl jako důkaz v rámci koncentrační lhůty, avšak v rámci řízení před soudem prvního stupně jej nepředložil. Soud prvního stupně tedy dle zásady hospodárnosti řízení dále nevyčkával na vyhotovení tohoto posudku, což odvolací soud považuje za správný procesní postup. V rámci odvolacího řízení byl však tento znalecký posudek již předložen.

14. Odvolací soud z tohoto posudku zjistil, že znaleckému ústavu bylo ze strany zadavatele uloženo odpovědět na 4 otázky. Otázka č. 1 se týkala porušení předpisů požární bezpečnosti ze strany žalované v případě skladování hořlavých plastových a dřevěných palet. ZP uzavřel, že toto skladování nebylo v souladu s požadavky požární bezpečnosti. Provozování venkovního skladu hořlavých materiálů nebylo schváleno ani projednáno s příslušným orgánem státní správy (stavební úřad, HZS). Rovněž nebyla zpracována pro tento venkovní sklad hořlavých materiálů dokumentace požární ochrany v souladu s § 15 zákona o požární ochraně. Tím pádem ani nebyly u tohoto skladu prováděny pravidelné kontroly dodržování předpisů o požární ochraně v souladu s § 5 odst. 1 písm. e) zákona o požární ochraně. Venkovní sklad hořlavých materiálů byl dodatečně umístěn v požárně nebezpečném prostoru již existující haly H2 (tj. v požárně nebezpečném prostoru jiného provozovatele) a zároveň svým požárně nebezpečným prostorem zasahoval na halu H2, která nebyla navržena tak, aby odolala účinkům vnějšího požáru. Obvodová stěna haly H2 nesplňovala požární odolnost ve vztahu k následnému nepovolenému zřízení a provozování tohoto skladu žalovanou. Odpověď na otázku č. 2 („Jakou požární odolnost musí splňovat obvodové stěny objektu, v jehož blízkosti má být následně umístěna venkovní skládka hořlavého materiálu jiného provozovatele?“) zněla, že v posuzovaném případě musí obvodová stěna umístěná v požárně nebezpečném prostoru venkovního skladu hořlavých materiálů (jiného provozovatele) splňovat požární odolnost EI 90/DP1. Dále posudek konstatoval, že obvodová stěna haly H2 neměla požadovanou požární odolnost a nebyla schopna odolat vzniklému požáru a zabránit jeho přenosu do haly H2; to mělo vliv na jeho šíření do haly H2. Na druhou stranu tuto odolnost mít nemusela, protože volný sklad, založený žalovanou, se zde neměl nacházet. V případě otázky č. 3 („Jakou skutečnou požární odolnost vykazovaly podle předaných podkladů nosné konstrukce objektů hal H2, H2A (přístřešek), H1 a požární stěna mezi halami H2A (přístřešek) a H1?“) ZÚ učinil závěr, že nosné konstrukce hal H2 a H1 splňovaly požární odolnost 15 minut (R 15/DP1). Nosné konstrukce haly H2A (přístřešek) splňovaly požární odolnost 30 minut (R 30/DP1). Dále konstatoval, že haly H2, H2A a H1 byly na sobě staticky nezávislé. Požární stěna mezi halami H2A (přístřešek) a H1 splňovala požární odolnost 30 minut (EI 30/DP1). Požární uzávěry otvorů, umístěné v této požární stěně, splňovaly požární odolnost minimálně 30 minut (EI2 45/DP1+C0, resp. EW 30/DP1+C). Znalecký ústav rovněž uzavřel, že po prostudování fotodokumentace a videozáznamů nenašel důkazy, že požárně dělící konstrukce mezi halou H2A (přístřešek) a halou H1 nebyla funkční po dobu jí deklarované požární odolnosti, tzn. po dobu 30 minut (v případě zřícení nosné konstrukce není nadále funkčnost požární stěny zajištěna). U otázky č. 4 („Zda měl požár venkovní skládky hořlavého materiálu žalované, která nebyla projektově ani provozně řešena, zásadní a rozhodující vliv na rozvoj a šíření požáru v halách H2 a H2A (přístřešek)?“) ZÚ odpověděl kladně. Doplnil, že kombinace více faktorů (intenzivní vnější požár – vysoké požární zatížení venkovního skladu hořlavých materiálů, nepříznivé povětrnostní podmínky – silný nárazový vítr, ztížené podmínky zásahu – účinky sálavého tepla) vedla k rychlému šíření požáru do přilehlých hal H2, H2A (přístřešek) a H1. Rozhodující pro přenos a rozvoj požáru v halách byla doba před zahájením zásahu jednotek požární ochrany, kdy plameny a sálavé teplo z požáru venkovní skládky hořlavých materiálů žalované začaly intenzívně působit na obvodový a střešní plášť přilehlých hal a následně pronikly do jejich interiéru. Navzdory tomu, že střešní plášť byl určen do požárně nebezpečných prostorů (měl v nich odolat), nebyl v této mimořádné situaci schopen odolat a překonat svůj limit, což umožnilo i rychlé šíření požáru po střešním plášti hal. Doplnil dále, že ačkoliv požár trval do jeho lokalizace déle než 4 hodiny (272 minut), pro jeho rozvoj a šíření byly rozhodující první desítky minut. Projektová dokumentace hal H2 a H2A nebyla připravena na dodatečně umístěný nepovolený venkovní sklad hořlavých materiálů žalované. To vedlo k selhání obvodového a střešního pláště a výraznému snížení schopnosti objektu odolávat požáru. Závěr posudku uvádí, že požár venkovní skládky hořlavého materiálu žalované, která nebyla projektově ani provozně řešena, měl zásadní a rozhodující vliv na rozvoj šíření požáru v halách H2 a H2A. Přílohou posudku je dopis společnosti [právnická osoba]. jednateli žalobce ze dne 23. 8. 2024 ohledně konstrukce hal H1, H2 a H2A, jejich statické závislosti a požární odolnosti, včetně požární stěny mezi H2A a H1. Uvedený ZP není revizním ZP, nevyjadřuje se k posudkům předloženým v řízení žalovanou (ZP [jméno FO]

15. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

16. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

17. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

18. Podle § 2 odst. 2 zákona o požární ochraně právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany.

19. Podle § 5 odst. 1 zákona o požární ochraně právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny mj. b) vytvářet podmínky pro hašení požárů a pro záchranné práce, zejména udržovat volné příjezdové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, únikové cesty a volný přístup k nouzovým východům, k rozvodným zařízením elektrické energie, k uzávěrům vody, plynu, topení a produktovodům, k věcným prostředkům požární ochrany a k ručnímu ovládání požárně bezpečnostních zařízení, c) dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností, f) umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku požární ochrany, poskytovat mu požadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečování požární ochrany v souladu s tímto zákonem a ve stanovených lhůtách splnit jím uložená opatření.

20. Podle § 6b odst. 1 zákona o požární ochraně právnické osoby a podnikající fyzické osoby mohou provozovat činnost s vysokým požárním nebezpečím nebo činnost se zvýšeným požárním nebezpečím, u které nejsou běžné podmínky pro zásah, za podmínky, že orgán státního požárního dozoru schválí dokumentaci zdolávání požárů. Podle odst. 7 téhož ustanovení před změnou v provozované činnosti, která má vliv na obsah schválené dokumentace zdolávání požárů, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba předloží orgánu státního požárního dozoru ke schválení novou dokumentaci zdolávání požárů. Do doby schválení předložené dokumentace nelze změny v provozované činnosti provést.

21. Podle § 2 vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění účinném od 1. 7. 2008 (dále jen „vyhláška č. 23/2008 Sb.“), stavba musí být umístěna a navržena tak, aby podle druhu splňovala technické podmínky požární ochrany na a) odstupové vzdálenosti a požárně nebezpečný prostor, b) zdroje požární vody a jiného hasiva, c) vybavení stavby vyhrazeným požárně bezpečnostním zařízením, d) přístupové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, e) zabezpečení stavby či území jednotkami požární ochrany, stanovené v českých technických normách uvedených v příloze č. 1 části 1, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Podle odst. 2 téhož ustanovení při navrhování stavby musí být dále podle druhu stavby splněny technické podmínky požární ochrany na a) stavební konstrukce a technologické zařízení, b) evakuace osob a zvířat, stanovené v českých technických normách uvedených v příloze č. 1 části 1, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

22. Podle § 3 vyhlášky č. 23/2008 Sb., při navrhování stavby musí být vymezeny požární úseky a určena pravděpodobná intenzita případného požáru v těchto požárních úsecích nebo jejich částech (dále jen „požární riziko“) v souladu s § 15, 17, 23 a s českými technickými normami uvedenými v příloze č. 1 částech 2 a 3.

23. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb. schopnost stavebních konstrukcí požárního úseku nebo jeho části jako celku odolávat účinkům požáru z hlediska rozšíření požáru a stability konstrukce stavby (dále jen „stupeň požární bezpečnosti“) se stanoví podle českých technických norem uvedených v příloze č. 1 části 2 podle druhu stavby v závislosti na a) požárním riziku, b) konstrukčním systému stavby a c) výšce stavby nebo počtu podlaží při zohlednění polohy požárního úseku v nadzemním nebo podzemním podlaží.

24. Odvolací soud předně konstatuje, že předmětem řízení byla jednak přímá škoda, která měla žalobci vzniknout zničením (shořením) haly H1 v důsledku požáru dne 29. 1. 2022, a dále škoda v podobě ušlého zisku, resp. ušlého nájemného, které by žalobce jako vlastník a pronajímatel haly H1 získal od [Anonymizováno] jako nájemce (za 65 měsíců, konkrétně období 1. 2. 2022 až 30. 6. 2027). Žalobce se v průběhu odvolacího řízení snažil tvrdit, že žádal ušlý zisk, resp. ušlé nájemné, nejen ve vztahu k hale H1, ale rovněž ve vztahu k hale H2. Tomuto jeho tvrzení však nelze přisvědčit. Je sice pravdou, že žalobce v žalobě zmiňuje i zánik haly H2, ale pouze v tom kontextu, že ji [Anonymizováno] také užíval. Stále však hovoří u ušlém „nájemném“, nikoliv „podnájemném“, a společnost [Anonymizováno] zmiňuje pouze jako „nájemce“. Žalobce byl v době vzniku škodné události dne 29. 1. 2022 vlastníkem pouze haly H1. V žádné listině (ani v žalobě, ani v dodatcích č. 1-14 smlouvy o nájmu ze dne 2. 2. 2011) se nehovoří o rozšíření „nájmu“ na halu H2 (navíc by se muselo jednat o „podnájem“) s odkazem na jakoukoliv smlouvu o nájmu, kterou by žalobce jako nájemce uzavřel s [právnická osoba], jako pronajímatelem a vlastníkem haly H2. V tomto směru absentuje jak tvrzení, tak důkazy. Tvrzení žalobce v odvolacím řízení, že žalobou požaduje ušlý zisk, resp. „nájemné“ i za halu H2, neodpovídá ani samotným žalobcem zadaný znalecký úkol ve znaleckém posudku dr. [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 16. 12. 2022, č. [hodnota], když o tento znalecký posudek žalobce svůj žalobní nárok opírá. Ten měl totiž stanovit výši ušlého zisku žalobce v důsledku požáru halového objektu H1, k. ú. [adresa], k 29. 1. 2022. Ze všech uvedených skutečností je tak zřejmé, že předmětem tohoto řízení je kromě přímé škody za zničení haly H1 pouze ušlý zisk – nájemné žalobce jako vlastníka a pronajímatele haly H1 od nájemce GAT, nikoliv později tvrzené případné „podnájemné“ ve vztahu k hale H2.

25. Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu (újmu) je dle § 2910 o. z. protiprávní úkon, tedy jednání, které je v rozporu s objektivním právem, existence škody (újmy), příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody (újmy), a zavinění. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak osoba skutečně jednala a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právních skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody (újmy) a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a škodou (újmou) a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin.

26. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, pokud jde o zjištěný skutkový stav věci, včetně jeho právní kvalifikace. V tomto směru odkazuje na správné skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, uvedené v odstavcích 25. až 32. (zjištěný skutkový stav věci) a v odstavcích 34. až 42. (použitá právní ustanovení) odůvodnění napadeného rozsudku. Na těchto závěrech pak dle názoru odvolacího soudu nic zásadně nezměnilo ani dokazování, doplněné odvolacím soudem, zejména v podobě znaleckých posudků [adresa].

27. ZP [adresa] (zadavatel – žalobce) řeší již ve svém zadání právní otázky, a to porušení právních povinností ze strany žalované, konkrétně založení volného skladu v místě, které k tomu nebylo určeno, a nedodržení odstupových vzdáleností. Tyto obě skutečnosti jsou ostatně mezi účastníky nesporné. Znalecký posudek konstatuje „přenos“ právních povinností na úseku požární ochrany prostřednictvím smluvních ujednání ze zadavatele posudku (žalobce) na žalovanou (vykládá tato smluvní ujednání) a z uvedeného dovozuje, že žalobce žádné právní povinnosti neporušil. Kromě toho, že jde o právní závěry, které znalci, resp. znaleckému ústavu nepřísluší, je závěr o tom, že žalobce žádné právní povinnosti neporušil, minimálně zavádějící, když je zapotřebí zkoumat (i vzhledem k žalobnímu nároku) porušení právních povinností účastníků, případně dalších osob, nejen ve vztahu ke vzniku požáru dne 29. 1. 2022, ale rovněž ve vztahu k jeho šíření na další halové objekty v areálu.

28. Pokud jde o nový ZP [adresa] (zadavatel – žalobce), znaleckému ústavu bylo ze strany zadavatele uloženo odpovědět na 4 otázky. Otázka č. 1 se týkala porušení předpisů o požární bezpečnosti ze strany žalované, které je však mezi účastníky nesporné a bylo takto uzavřeno i soudem prvního stupně na základě provedeného dokazování. Odpověď na otázku č. 2 zněla, že obvodová stěna haly H2 neměla požadovanou požární odolnost a nebyla schopna odolat vzniklému požáru a zabránit jeho přenosu do haly H2, což mělo vliv na jeho šíření do haly H2. Na druhou stranu tuto odolnost mít nemusela, protože volný sklad založený žalovanou se v blízkosti této haly neměl nacházet (viz otázka č. 1). Uvedená odpověď není rovněž žádným novým a pro věc podstatným závěrem. V případě otázky č. 3 ZÚ po prostudování fotodokumentace a videozáznamů nenašel důkazy, že požárně dělící konstrukce mezi halou H2A (přístřešek) a halou H1 nebyla funkční po dobu jí deklarované požární odolnosti, tzn. po dobu 30 minut. Znalecký ústav dále činil závěr ohledně požární odolnosti konstrukcí hal, požární stěny mezi H2A a H1, požární úzavěry otvorů v této stěně, a konstatoval, že haly H2, H2A a H1 byly na sobě staticky nezávislé. Uzavřel, že při šíření požáru směrem z haly H2 přes halu H2A by se měl požár zastavit na rozhraní hal H2A a H1 minimálně po dobu 30 minut. U otázky č. 4 ZÚ opětovně konstatoval, že po prostudování fotodokumentace a videozáznamů nenašel důkazy, že požárně dělící konstrukce mezi halou H2A (přístřešek) a halou H1 nebyla funkční po dobu jí deklarované požární odolnosti, tzn. po dobu 30 minut. Závěr posudku uvádí, že požár venkovní skládky hořlavého materiálu žalované, která nebyla projektově ani provozně řešena, měl zásadní a rozhodující vliv na rozvoj šíření požáru v halách H2 a H2A. Kombinace více faktorů (intenzivní vnější požár – vysoké požární zatížení venkovního skladu hořlavých materiálů, nepříznivé povětrnostní podmínky – silný nárazový vítr, ztížené podmínky zásahu – účinky sálavého tepla) vedla k rychlému šíření požáru do přilehlých hal H2, H2A a H1. Rozhodující pro přenos a rozvoj požáru v halách byla doba před zahájením zásahu HZS, kdy plameny a sálavé teplo z požáru venkovní skládky začaly intenzívně působit na obvodový a střešní plášť přilehlých hal a následně pronikly do jejich interiéru. Navzdory tomu, že střešní plášť byl určen do požárně nebezpečných prostorů (měl v nich odolat), nebyl v této mimořádné situaci schopen odolat a překonat svůj limit, což umožnilo i rychlé šíření požáru po střešním plášti hal. Přestože požár trval déle než 4 hodiny do jeho lokalizace (272 minut), pro jeho rozvoj a šíření byly dle znaleckého ústavu rozhodující první desítky minut. Projektová dokumentace hal H2 a H2A nebyla připravena na dodatečně umístěný nepovolený venkovní sklad hořlavých materiálů žalované. To vedlo k selhání obvodového a střešního pláště a výraznému snížení schopnosti objektu odolávat požáru.

29. Odvolací soud zdůrazňuje, že uvedený ZP není revizním ZP, nevyjadřuje se k posudkům předloženým v řízení žalovanou (ZP [jméno FO], neřeší otázky, které řešily tyto posudky, nevyjadřuje se ke stavebnímu vývoji haly H2A a jejímu vlivu na rozšíření požáru do haly H1. Odvolací soud v tomto směru poukazuje rovněž na odborné vyjádření HZS SK, které uzavírá, že existenci a funkčnost požární rolety mezi halami H1 a H2 se provedeným ohledáním místa nepodařilo zjistit.

30. Také odvolací soud uzavírá, že i když bylo porušení protipožárních předpisů ze strany žalované (skladování dřevěných a plastových palet na pozemku, který k tomu nebyl určen, neboť šlo o manipulační plochu, a dále skladování těchto palet v bezprostřední blízkosti (2 m) haly H2, když vzdálenost měla být minimálně 20 m) nepochybné a prokázané, příčinná souvislost mezi tímto protiprávním jednáním a zničením haly H1 (když předmětem tohoto řízení je přímá škoda za zničení této haly a dále ušlý zisk – nájemné žalobce jako vlastníka a pronajímatele této haly do budoucna) není dána. V případě zničení právě této haly H1 je dáno množství dalších příčin, které nelze přičítat k tíži žalované. I kdyby odvolací soud zohlednil, že konstrukce obvodového pláště haly H2 neměla za úkol odolávat požáru, vzniklému z nezákonné skládky palet, stále je zapotřebí přihlédnout k podstatně vyššímu množství hořlavých látek v hale H2 oproti PBŘ, stavebnímu propojení vytvořenému prostorem haly H2A při nedodržení stavebních předpisů, nedostatečnému fungováním požárně dělící konstrukce mezi halou H2A a halou H1, nefunkčnímu systému EPS (měla být samočinně spuštěna roleta mezi halami H2A a H1 a nebyla), které se na následku, jehož odškodnění se žalobce v tomto řízení domáhá, podílely. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že samotné protiprávní jednání žalované, které je jí kladeno za vinu, je tedy v případě shoření haly H1 (která se nacházela až za stavbou haly H2 a zejména za stavbou haly H2A, jež byla provedena bez jakéhokoliv respektování stavebních předpisů) až příčinou druhotnou, která se již ale na vzniku škodlivého následku nijak podstatně nepodílela, vzhledem k tomu, že požár se měl při dodržení všech příslušných norem šířit pouze v hale H2 a nikoliv v hale (správně původně pouze přístřešku) H2A a hale H1. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že podstatnou příčinou vzniku škodného následku v podobě rozšíření a následného shoření haly H1 nebyla skutečnost, že žalovaná nedodržela odstupové vzdálenosti palet umístěných na venkovní ploše od haly H2, nýbrž řada dalších shora specifikovaných příčin, které se na následku, jehož odškodnění se žalobce v tomto řízení domáhá, podílely. Shodně se soudem prvního stupně má i odvolací soud za to, že v případě, že by nedošlo k opláštění přístřešku haly H2A, respektive by došlo k adekvátnímu nastavení podmínek požární bezpečnosti pro celý komplex, požár by se do haly H1 vůbec nepřenesl. Akcentuje zde zejména nedostatečné stavební a kolaudační řízení v souvislosti s nesprávně nastaveným a vyhotoveným PBŘ. Zastřešením přístřešku H2A došlo k vytvoření „tubusu“, kterým se požár šířil rychleji. Přitom právě hodnoty požárního zatížení, které byly od počátku nesprávně nastaveny, stanovují stupeň požární bezpečnosti požárního úseku a požadovanou dobou požární odolnosti stavebních konstrukcí, tedy dobu, po kterou musí stavební konstrukce odolávat negativním účinkům požáru a požár se nesmí dále rozšířit, a současně určují povinnost instalace PBZ. Dle závěrů znalců Ing. Kratochvíla a Profesní komory požární ochrany, z. s. měly být všechny haly H1, H2 i H2A zařazeny ke dni požáru do vyššího stupně požární bezpečnosti s požadavkem na vyšší požární odolnost stavebních konstrukcí a instalací požárního zařízení (například EPS, SSHZ). Pokud by už jen v požárním úseku haly H2 byla stanovena povinnost instalovat SSHZ, byl by rozvoj požáru v hale H2 podstatně pomalejší, jeho lokalizace by nastala dříve, a požár by se nerozšířil do haly H1. S ohledem na skutečnost, že žádnou ze shora uvedených příčin rozšíření požáru právě na halu H1 nelze přičítat k tíži žalované, která v žádné z hal H1, H2 ani H2A neprovozovala svou podnikatelskou činnost, a ani nebyla jejich vlastníkem a nebyla tedy odpovědnou právnickou osobou na úseku plnění povinností požární ochrany, soud prvního stupně správně uzavřel, že v daném případě absentuje příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením zákonné povinnosti žalované a vznikem újmy v podobě shoření haly H1.

31. Pokud jde o odvolací námitku žalobce ohledně zabezpečení areálu v okolí haly H3 (v užívání žalované), z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že původce požáru [jméno FO] se do něj dostal právě přes areál hal v užívání [Anonymizováno], když byl svědkyní viděn u vrátnice tohoto areálu (dle nesporného tvrzení účastníků bod 3) na mapě č. l. 430 spisu) a poté dle svědkyně nejspíše překonáním oplocení vnikl do areálu užívaného žalovanou. Stejná svědkyně pak vypověděla, že odemkla vrata a zvedla závoru tak, aby do areálu mohli vjet hasiči. Není tedy pravdou, že by byl hasičský zásah zdržen nemožností HZS dostat se do areálu. Provedeným dokazováním (zejména znalecké posudky [jméno FO] ale rovněž protokol o kontrole MV GŘ HZS z 28. 6. 2022 a odborné vyjádření HZS SK z 9. 8. 2022) bylo naopak prokázáno, že HZS měl ztížené podmínky zásahu vzhledem k neznalosti terénu mj. pro faktické stavební změny haly H2A, které se nepromítly do dokumentace potřebné pro zásah v případě požáru (neproběhlo řádné stavební řízení). Uvedené okolnosti jdou však k tíži žalobce. Ze stejných důvodů nemůže obstát tvrzení žalobce, že haly H2, H2A a H1 byly konstrukčně samostatnými objekty. Právě pro uvedené stavební úpravy haly H2A tvořily v době požáru jakýsi „tubus“, skrze který se požár rozšířil do haly H1 (viz shora). Původní „přístřešek“ H2A měl přitom sloužit pouze k manipulaci s materiálem a výrobky a neměl v něm být skladován jakýkoliv materiál, natož hořlavý. K uvedenému a prokázanému porušení právních povinností ze strany žalobce se pak znalecké posudky ZÚ [adresa] nevyjadřují a vůbec jej nereflektují. Konečně pak pokud jde o požárně dělící stěnu mezi halami H2A a H1, v řízení bylo prokázáno, že tato byla nefunkční, když EPS vykazovala poruchu.

32. Nad rámec uvedeného ještě odvolací soud uvádí, že na vzniku škodné události, resp. vzniku požáru dne 29. 1. 2022 se kromě žalované (protiprávní skládka palet, porušení právních předpisů ohledně bezpečné odstupové vzdálenosti od haly H2) podílela i další osoba, a to podstatnou měrou. Za úmyslné založení požáru byl totiž pravomocně odsouzen [jméno FO] pro trestný čin obecného ohrožení § 272 odst. 1,2 písm. c) trestního zákona (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 16 T 29/2023). Další věcí je však šíření takto založeného požáru, při kterém bylo shledáno porušení právních předpisů na straně žalobce, společnosti [Anonymizováno], nesprávně nastavené PBŘ ([jméno FO]) apod. V každém případě však není v projednávané věci dán kauzální nexus mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody žalobci, související se zničením haly H1.

33. Žaloba tak není důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud jí v plném rozsahu zamítl, aniž by se zabýval výší nároku žalobce.

34. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. ve věcném výroku I. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

35. Pokud jde o nákladový výrok II. napadeného rozsudku, soud prvního stupně správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že je to žalobce, kdo je povinen nahradit náklady řízení žalované, a správně rovněž stanovil lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Nesprávně však stanovil výši těchto nákladů. Náklady řízení žalované tvoří náklady právního zastoupení, a to odměna za celkem 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ze dne 31. 7. 2023, 24. 10. 2023, 30. 11. 2023 a 8. 3. 2024, účast při jednání soudu prvního stupně dne 1. 11. 2023 – delší než 2 hodiny, tj. odměna 2 úkony právní služby, dne 15. 12. 2023 – delší než 2 hodiny, tj. odměna 2 úkony právní služby, a dne 26. 6. 2024), vše dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“) při hodnotě 208 300 Kč za úkon právní služby dle § 7 bod 7. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 409 950 212 Kč dle § 8 odst. 1 AT), tj. 2 083 000 Kč, 10 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 3 000 Kč, náhrada za promeškaný čas za 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 1 200 Kč, cestovné v celkové výši 2 698,75 Kč, a 21 % DPH z částky 2 089 898,75 Kč ve výši 438 878,74 Kč, celkem tedy 2 528 777 Kč po zaokrouhlení.

36. Odvolací soud nepřiznal žalobci odměnu za úkon právní služby – vyjádření ze dne 6. 12. 2023, které pouze doplňuje již podané vyjádření z 30. 11. 2023, a za závěrečný návrh ze dne 26. 6. 2024, které bylo předneseno při jednání dne 26. 6. 2024, kterého se právní zástupce žalobce zúčastnil. Dále nepřiznal požadovanou odměnu ve výši za úkony právní služby – žádost – ediční povinnost z 30. 11. 2023, když za tento úkon byla přiznána plná odměna (viz shora), doplnění této žádost z 6. 2. 2024, a to ze stejných důvodů, a dále za vyjádření z 18. 6. 2024, které není vyjádřením ve věci samé.

37. Při určení výše cestovného vycházel odvolací soud z údajů od použitého vozidla, z vyhlášky č. 467/2022 Sb. (jednání v roce 2023) a vyhlášky č. 398/2023 Sb. (jednání v roce 2024).

38. Státu vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady ve výši 4 500 Kč v podobě znalečného, vyplaceného z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně znalci Ing. Kratochvílovi. V intencích ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně správně rozhodl výrokem III. napadeného rozsudku, že je tyto náklady povinen zaplatit státu na účet soudu prvního stupně žalobce, který byl v řízení plně procesně neúspěšný.

39. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn ve výroku II. pouze pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení (správně 2 528 777 Kč); jinak byl v tomto výroku a ve výroku III. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen (výrok I. tohoto rozsudku).

40. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byla opět procesně plně úspěšná žalovaná. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobci. Tyto náklady pak tvoří 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání z 3. 10. 2024, účast při jednání odvolacího soudu dne 29. 1. 2025) při hodnotě 208 300 Kč za úkon dle § 7 bod 7. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 409 950 212 Kč dle § 8 odst. 1 AT), tj. 416 600 Kč, 1 režijní paušály ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného do 31. 12. 2024, 1 režijní paušál ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného od 1. 1. 2025, tj. celkem 750 Kč, a 21 % DPH z částky 417 350 Kč ve výši 87 643,50 Kč, celkem tedy 504 994 Kč po zaokrouhlení.

41. Odvolací soud stanovil k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení lhůtu v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo těchto nákladů je pak určeno k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení