11 C 158/2020-136

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Moniky Nečasové a přísedících Evy Kaňkové a Hany Svobodové ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] trvale bytem [obec a číslo], [anonymizováno] [obec] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení trvání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou založený pracovní smlouvou ze dne 13.3.2019 trvá, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 36.922,12 Kč k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Pardubicích náklady řízení ve výši 785 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15.7.2020 domáhala vůči žalované určení, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou založený pracovní smlouvou ze dne 13.3.2019 trvá. V odůvodnění uvedla, že dne 13.3.2019 byla uzavřena pracovní smlouva, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně vykonávat pro žalovanou práci na pracovní pozici všeobecná sestra, s místem výkonu práce v [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [obec], počínaje dnem 1.4.2019 na dobu určitou do 31.3.2020. Žalovaná však i po uplynutí sjednané doby určité přidělovala žalobkyni práci, a to nejméně ve dnech 1.4.2020, 3.4.2020, 7.4.2020, 9.4.2020, 15.4.2020, 17.4.2020 a i v dalších týdnech a měsíci květnu, což je zřejmé z rozpisu směn a výplatních pásek. Žalovaná žalobkyni do směn sama rozepisovala a byla tak plně srozuměna s tím, že žalobkyně pokračovala v práci. Žalobkyně má za to, že dle § 65 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) platí, že mezi žalobkyní a žalovanou trvá pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou. Žalovaná dne 21.5.2020 doručila žalobkyni sdělení, že její pracovní poměr končí ke dni 31.5.2020, má odevzdal oblečení, klíče, vstupní kartu a již se na pracoviště nedostavovat. Uvedená písemnost však nesplňuje formální a materiální požadavky právního jednání, jež by bylo schopno založit, změnit či zrušit jakékoli právní vztahy, natož pak ukončení pracovního poměru. Žalobkyně žalované opakovaně sdělovala, že dle jejího názoru pracovní poměr trvá a trvá také na dalším zaměstnávání, žalovaná přesto žalobkyni odhlásila jako zaměstnance z [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], zaslala ji evidenční list důchodového pojištění s datem ukončení pracovního poměru ke dni 31.5.2020 a potvrzení o zaměstnání se stejným údajem. Žalobkyně dále uvedla, že s žalovanou nikdy žádnou ústní dohodu o prodloužení pracovní smlouvy neuzavřela a že zákoník práce takovou formu vůbec nepřipouští. Pracovní smlouva musí být dle § 34 odst. 2 zákoníku práce uzavřena písemně, a i jakékoliv dodatky k pracovní smlouvě musí splňovat písemnou formu. Žalobkyně shledává naléhavý právní zájem na podané žalobě v tom, že se jedná o spor o existenci pracovního poměru vůbec i o to, zda stranám z tohoto pracovního poměru vyplývají zákonné povinnosti. Dále uvedla, že je samoživitelkou, pečuje o dvě nezletilé děti a nárok na mzdu z pracovního poměru je jejím jediným příjmem.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že neexistuje naléhavý právní zájem na určení, zda pracovní poměr žalobkyně trvá či nikoli. Pracovní poměr žalobkyně skončil uplynutím doby určité s datem ukončení pracovního poměru ke dni 31.5.2020. Žalobkyně sama předala dne 29.5.2020 žalované veškeré pracovní pomůcky a klíče od zaměstnání, žalovaná jí od 31.5.2020 nepřiděluje pracovní úkoly a již s ní nepočítá. Za nesporné žalovaná považuje, že s žalobkyní uzavřela dne 13.3.2019 pracovní smlouvu na pracovní pozici všeobecná sestra s výkonem práce v [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [obec], s nástupem do práce dne 1.4.2019, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31.3.2020. Dále uvedla, že dne 30.3.2020 se žalovaná s žalobkyní ústně domluvila na prodloužení pracovní smlouvy na dobu určitou, a to od 1.4.2020 do 31.5.2020. Vzhledem k pandemii koronaviru v České republice a vyhlášení nouzového stavu nedošlo k okamžitému podpisu dodatku o prodloužení pracovní smlouvy na dobu určitou do 31.5.2020. Oběma smluvním stranám byl zřejmý úmysl o prodloužení pracovní smlouvy o 2 měsíce, na jehož základě byl dodatek k pracovní smlouvě uzavřen, byť ústně. Tomuto jednání byly přítomny dvě zaměstnankyně žalované, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (vedoucí lékařka klinické onkologie žalované) a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (vrchní sestra žalované), které potvrzují, že žalobkyně byla upozorněna, že dodatek k pracovní smlouvě bude uzavřen se zpožděním a že se jedná o prodloužení pracovní smlouvy o 2 měsíce. Žalobkyni byl dne 24.4.2020 předložen k podpisu dodatek k pracovní smlouvě, který odmítla podepsat s tím, že nebyl připraven včas a ona tak pracuje u žalované na dobu neurčitou. Žalovaná má za to, že prodloužení pracovní smlouvy o 2 měsíce je platné, neboť s ním žalobkyně vyslovila, byť ústně, souhlas, žalobkyně na výzvu žalované vrátila oblečení, klíče a vstupní karty na pracoviště ke dni 29.5.2020. Vzhledem k tomu, že žalobkyně odmítla cíleně podepsat dodatek k pracovní smlouvě, nemůže se dovolávat právní ochrany, když z ust. § 6 odst. 2 občanského zákoníku plyne, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání a ani nesmí těžit z protiprávního stavu, který sám vyvolal. Návrhem na uzavření smlouvy je projev vůle směřovaný navrhovateli. Smlouva je uzavřena v okamžiku, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti – tedy okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s návrhem dojde navrhovateli. Vzhledem k tomu, že žalobkyně přijala nabídku na prodloužení pracovní smlouvy okamžitě a bez výhrad, došlo k uzavření dodatku k pracovní smlouvě, byť v ústní podobě. Podle § 582 občanského zákoníku nedostatek formy smluvními stranami je možné„ dodatečně zhojit“. Tvrzení žalobkyně, že jí žalovaná přidělovala práci i po uplynutí sjednané doby určité, a proto došlo ke změně pracovního poměru na dobu určitou, tak neobstojí. Žalovaná má za to, že došlo k platnému prodloužení pracovní smlouvy žalobkyně o 2 měsíce a uplynutím doby určité došlo k ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované.

3. K vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že pracovní poměr nemohl skončit uplynutím doby, neboť byl ex lege změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou pro splnění podmínek dle § 65 odst. 2 zákoníku práce, tedy byl ex lege tzv.„ překlopen“ na dobu neurčitou a takto trvá doposud. K uzavření písemného dodatku k pracovní smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo a i pokud by došlo k uzavření dodatku smlouvy v ústní formě, byl by takový dodatek pro nedostatek formy absolutně neplatný.

4. Podáním ze dne 9.2.2022 žalobkyně nesouhlasila s tím, že by za přítomnosti [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] uzavřela ústní dohodu o prodloužení pracovní smlouvy o 2 měsíce, když svůj nesouhlas projevila hned po předmětném jednání.

5. Mezi účastnicemi řízení bylo nesporné, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13.3.2019 pracovní smlouvu na dobu určitou, a to od 1.4.2019 do 31.3.2020 na pozici všeobecná sestra, žalovaná přidělovala žalobkyni práci v měsíci dubnu a květnu 2020, žalobkyně vrátila dne 29.5.2020 pracovní pomůcky žalované, od 1.6.2020 žalovaná žalobkyni nepřiděluje žádnou práci. Mezi účastnicemi řízení zůstalo sporné, zda pracovní poměr mezi žalobkyni a žalovanou stále trvá či nikoli.

6. Pracovní smlouvou ze dne 13.3.2019 bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem byla uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou od 1.4.2019 do 31.3.2020, na pozici všeobecná sestra, s místem výkonu práce [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [obec].

7. Dopisem ze dne 21.5.2020 sdělila žalovaná žalobkyni, že na základě sdělení ze dne 30.3.2020 za přítomnosti vedoucí lékařky klinické onkologie [anonymizována dvě slova] [příjmení], končí její pracovní poměr dne 31.5.2020 a současně ji vyzvala k odevzdání oblečení, klíčů a vstupní kargy od pracoviště k datu 29.5.2020 a aby se již nadále na pracoviště nedostavovala.

8. Dopisem ze dne 12.6.2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k plnění povinností z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi řízení. Uvedl, že došlo ke změně pracovního poměru na dobu neurčitou, neboť žalovaná i po skončení pracovního poměru na dobu určitou přidělovala žalobkyni práci v měsíci dubnu a květnu 2020. Žalobkyně trvá na dalším zaměstnávání.

9. Dopisem ze dne 25.6.2020 sdělil právní zástupce žalované právnímu zástupci žalobkyně, že pracovní poměr žalobkyně skončil uplynutím doby určité, a to dne 31.5.2020. Účastnice uzavřely pracovní smlouvu na dobu určitou od 1.4.2019 do 31.3.2020. Dne 30.3.2020 se žalovaná s žalobkyní domluvila na prodloužení pracovní smlouvy o 2 měsíce, tedy do 31.5.2020. Vzhledem k tomu, že probíhala koronavirová pandemie, bylo s žalobkyní dohodnuto, že dodatek k pracovní smlouvě bude podepsán, jakmile to bude možné. Poté co byl žalobkyni dodatek k pracovní smlouvě předložen k podpisu, ona jej odmítla podepsat s tím, že nebyl připraven včas a pracuje u žalované na dobu neurčitou, s tím však nesouhlasí, neboť úmyslem obou stran bylo prodloužení pracovního poměru o 2 měsíce.

10. Z evidenčního listu důchodového pojištění a potvrzení o zaměstnání bylo zjištěno, že pracovní poměr žalobkyně u žalované trval od 1.4.2019 do 31.5.2020.

11. Výplatními páskami za měsíce duben a květen 2020 bylo zjištěno, že žalovaná vyplácela žalobkyni mzdu za práci vykonanou v uvedených měsících.

12. Z rozpisu směn za duben 2020 bylo zjištěno, že žalovaná zapisovala žalobkyni na směny ve dnech 30.3, 1.4., 3.4., 7.4., 9.4., 15.4, 17.4.

13. Čestným prohlášením ze dne 24.4.2020 prohlásila [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], vrchní sestra žalované, že dne 30.3.2020 za přítomnosti vedoucí lékařky klinické onkologie [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sdělila žalobkyni, že rozhodla o prodloužení pracovní smlouvy na dobu určitou, a to do 31.5.2020. Současně žalovanou upozornila, že z důvodu závažné epidemiologické situace obdrží smlouvu se zpožděním, jakmile bude podepsána kompetentní osobou. Žalovaná reagovala slovy„ dobře“ a od té chvíle pracovala s vědomím, že pracovní poměr končí dnem 31.5.2020. Potvrdila, že nyní žalobkyně odmítá podepsat pracovní smlouvu s tím, že nebyla připravena včas a ona tak pracuje na dobu neurčitou. Dne 24.4.2020 učinila vrchní sestra druhý pokus o podepsání smlouvy za přítomnosti [anonymizováno] [příjmení] a staniční sestry [jméno] [příjmení], avšak žalobkyně sdělila, že smlouvu nepodepíše.

14. Čestným prohlášením ze dne 24.4.2020 prohlásila [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vedoucí lékařka klinické onkologie, že dne 30.3.2020 byla přítomna jednání vrchní sestry [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s žalobkyní, které vrchní sestra sdělila, že rozhodla o prodloužení pracovní smlouvy na dobu určitou do 31.5.2020, současně byla žalobkyně upozorněna, že vzhledem k závažné epidemiologické situaci obdrží smlouvu se zpožděním, jakmile bude podepsána kompetentní osobou, na to žalobkyně reagovala slovy„ dobře“ a od té doby pracovala s vědomím, že pracovní poměr končí dnem 31.5.2020. Dne 24.4.2020 byla také přítomna dalšímu jednání [anonymizováno] [příjmení] s žalobkyní, která jí sdělila, že pracovní poměr jí končí 31.5.2020, požádala ji o podpis pracovní smlouvy, žalobkyně předloženou pracovní smlouvu odmítla podepsat s tím, že nebyla včas připravena, a proto pracuje na dobu neurčitou. Rozhovoru byla přítomna i staniční sestra [jméno] [příjmení].

15. Dodatkem [číslo] k Pracovní smlouvě uzavřené dne 13.3.2019 bylo zjištěno, že označuje žalobkyni jako zaměstnance a žalovanou jako zaměstnavatele, jejím obsahem je, že„ S platností od 1.4.2020 se doba trvání pracovního poměru uvedená v bodě 1.1. smlouvy mění NA DOBU URČTIOU do 31.5.2020“. Uvedená listina je datována dnem 18.3.2020. Na listině není připojen podpis ani jedné ze stran. Listina je v kopii opatřena zeleným lístkem s ručně napsaným textem„ Tento dodatek o prodloužení nepodepsala!“. K uvedené listině se žalobkyně vyjádřila tak, že tuto listinu zná, byla jí předložena dne 17.4.2020 a skutečně ji odmítla podepsat.

16. Podepsaný soud rozsudkem ze dne 15.3.2021 č.j. 11 C 158/2020-44 vyhověl žalobě a určil, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou založený pracovní smlouvou ze dne 13.3.2019 trvá. V odůvodnění uvedl, že nebyl uzavřen písemně dodatek [číslo] ze dne 18.3.2020 o prodloužení pracovního poměru na dobu určitou od 1.4. do 31.5.2020, když soud nepřesvědčil žalované o tom, že tento nemohl být žalobkyni předložen v době trvání pracovního poměru na dobu určitou, byl zpracován dnem 18.3.2020, ale žalobkyni k podpisu byl předkládán až 17.4.2020 Okresní soud pak přesvědčil žalobkyni, že s ohledem na skutečnost, že jí žalovaná nadále přidělovala práci, se pracovní poměr na dobu určitou ex lege změnil v pracovní poměr na dobu neurčitou, neboť mezi účastnicemi nebyla uzavřena„ písemná listina, která by původně sjednaný pracovní poměr na dobu určitou pouze prodlužovala opět na dobu určitou“.

17. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 21.9.2021 č.j. 27 Co 207/2021-63 odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uložil okresnímu soudu doplnit dokazování a věc projednat vzhledem ke sdělenému právnímu názoru, kdy žalovanou tvrzená ústní dohoda o změně pracovní smlouvy je právně významnou skutečností pro posouzení úspěchu dané žaloby, když v případě takové dohody by nepřicházelo v úvahu nahlížet na věc optikou ust. § 65 odst. 2 zák. práce. S takovýmto případným závěrem o ústně uzavřené změně pracovní smlouvy souvisí i otázka hodnocení platnosti této dohody dle zásad § 20 zák. práce.

18. Okresní soud po zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení provedl následující dokazování:

19. Svědeckou výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že u žalované pracuje 15 let, ale jako vrchní sestra od 1.1.2020. Žalobkyně u žalované pracovala jako všeobecná sestra. Svědkyně s její prací od doby, kdy pracovala jako vrchní sestra, příliš spokojená nebyla, proto jí s vedoucí lékařkou [anonymizováno] [příjmení] dne 30.3.2020 při jednání v zasedací místnosti budovy č. 24 ve 4. patře, sdělily, že jí může být pracovní poměr prodloužen o dva měsíce, aby měla čas najít si jinou práci. Takovýto postup měla svědkyně schválen od vedení. K tomuto sdělení se žalobkyně vyjádřila pouze slovem„ dobře“ a byla si tak vědoma, že za dva měsíce končí. Uvedeného dne byly jednání přítomny pouze [anonymizováno] [příjmení], ona a žalobkyně. Svědkyně vypověděla, že si nepamatuje, že by žalobkyně po tomto jednání požadovala například jinou dobu pro prodloužení pracovního poměru nebo pracovní poměr na dobu neurčitou. Při jednání s žalobkyní neměly k dispozici smlouvu k prodloužení pracovního poměru z důvodu počátku covidu a také toho, že jednatel společnosti byl v zahraničí. Počítaly s tím, že ústní dohoda je dohodou, ale po předložení písemné dohody k podpisu žalobkyně toto podepsat odmítla. Ze strany žalované nebyl zájem na dalším prodloužení pracovního poměru s žalobkyní. Žalobkyně následně odevzdala své věci, podstoupila výstupní prohlídku a v zaměstnání skončila. Svědkyně dále vypověděla, že návrh o tom, s kým bude prodloužen pracovní poměr, podává ona s paní doktorkou a poslední slovo má vedení společnosti. Dodatek ze dne 18.3.2020 byl připraven včas, ale nebyl podepsán majitelem společnosti z důvodu jeho pobytu v zahraničí. Dále uvedla, že žalobkyně hrubě porušila pracovní kázeň, když odnášela věci ze skladu, důvěra k ní i spolupráce byly narušeny, ale žádná oficiální písemná výtka žalobkyni dána nebyla. Před ústním jednáním o prodloužení pracovního poměru byla žalobkyně na OČR. Svědkyně vypověděla, že v její pracovní náplni je i provádění přijímání a propouštění personálu ve spolupráci s vedoucím lékařem, a to včetně změn pracovních úvazků a délky pracovního úvazku. Čestné prohlášení na č.l. spisu 26 sepisovala svědkyně a také jej podepsala.

20. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděla, že u žalované pracuje jako lékařka. Žalobkyně u žalované pracovala na dobu určitou, a když jí pracovní poměr skončil, byl jí prodloužen o dva měsíce. Dne 29.3.2020 byla společně s vrchní sestrou [příjmení] přítomna jednání s žalobkyní v zasedací místnosti žalované ve 4. patře, kde žalobkyni společně sdělily, že její pracovní poměr končí dne 31.3.2020, ale z důvodu počátku covidové epidemie se rozhodly jí pracovní poměr prodloužit o dva měsíce, a to i proto, aby si mohla najít jiné zaměstnání. K tomuto žalobkyně uvedla pouze„ dobře“ a odešla. Žalobkyni dne 24.4.2020 byl opakovaně předložen dodatek pracovní smlouvy, který odmítla podepsat, současně byla upozorněna na to, že pracuje na dobu určitou, žalobkyně jiný názor na prodloužení pracovního poměru svědkyni nesdělila. Návrh na prodloužení pracovního poměru byl dán vrchní sestrou, který spolu projednaly a následně předložily řediteli, který s návrhem souhlasil a řekl, ať věc vyřídí. Před uváděným jednáním s žalobkyní měla žalobkyně asi 14 dnů dovolenou nebo OČR, proto jí toto bylo sděleno až ke konci pracovního poměru. Svědkyně vypověděla, že žalobkyně při své práci ne vždy byla zodpovědná a samostatná. Svědkyně vypověděla, že čestné prohlášení na č.l. 27 podepsala, obsah listiny připravovala společně s vrchní sestrou.

21. Z pracovní náplně svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že jako vrchní sestra měla u žalované v pracovní náplni i personální činnost, a to dle bodu 3, mimo jiné provádění přijímání a propouštění personálu ve spolupráci s vedoucím lékařem, včetně změn pracovních úvazků a délky pracovního poměru.

22. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že pracuje jako zdravotní sestra u žalované, s žalobkyní byly kolegyně, vypověděla, že jí žalobkyně říkala, že jí nebude prodloužena smlouva, měla končit k poslednímu květnu. Z ukončení pracovního poměru byla překvapena, nepočítala s tím, přemýšlela co dál, všichni byli překvapeni, že jí pracovní poměr prodloužen nebyl. Toto vše se dověděla od žalobkyně v den, kdy jí to bylo sděleno, bylo to asi těsně před prodloužením, neboť žalobkyně měla pracovní poměr na dobu určitou. V uvedenou dobu spolu situaci neřešily, žalobkyně to nijak nekomentovala, ale později společně hledaly důvody, proč jí smlouva prodloužena nebude. K rozhovoru s vedením jí žalobkyně říkala, že důvodem je nespokojenost s tím, jak pracuje. Svědkyně žádného jednání mezi žalobkyní a vedením ohledně ukončení pracovního poměru nebyla. Sama svědkyně vypověděla, že u žalované pracuje od září 2019, pracovní smlouvu měla také na dobu určitou, a to na jeden rok s tím, že jí byla následně prodloužena. Dodatky sjednává vrchní sestra [jméno] [příjmení].

23. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděla, že pracuje u žalované, dříve společně pracovala s žalobkyní, Když žalobkyně ukončila pracovní poměr, přišla se s ní rozloučit a při té příležitosti jí rámcově sdělila, proč společnost opouští, tedy že neodchází ze své vůle, ale že poměr jí byl ukončen. V té době svědkyně již pracovala na jiné pracovní pozici v provozně technickém oddělení. V době nástupu žalobkyně do pracovního poměru však pracovala jako vrchní sestra na oddělení (pak jí vystřídala [anonymizováno] [příjmení]) a žalobkyni přijímala, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to na jeden rok. S prací žalobkyně byla spokojená, ale v té době práce na oddělení nebyla úplně standardní z důvodu stěhování pavilonů. Žalobkyně měla silnou stránku v rámci komunikace s pacienty.

24. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalovaná je jejím bývalým zaměstnavatelem, žalobkyně je nyní ještě její kolegyní v současném zaměstnání, kde svědkyně bude končit. Vypověděla, že se jí v listopadu 2021 žalobkyně dotazovala, zda by byla ochotna u soudu svědčit, k tomu jí sdělila, že nemá důvod u soudu lhát a od té doby spolu mají pouze pracovní vztah. S žalobkyní se u žalované setkala asi poslední rok, než pracovní poměr v říjnu 2020 ukončila. O ukončení pracovního poměru žalobkyně ví zprostředkovaně od ní, u žádné schůzky nebyla. Prvotní informace od ní byly takové, že když jí skončila pracovní smlouva, kterou měla na jeden rok, tak těsně před jejím uplynutím jí bylo řečeno, že s ní bude pracovní poměr ukončen, prodlužován nebude, ale dostala nabídku na prodloužení o dva měsíce, aby jí dali možnost najít si něco jiného z důvodu, že byla s dětmi sama a začal i první covid. Písemná forma prodloužení byla žalobkyni dle jejího sdělení doručena až později. Svědkyně vypověděla, že žalobkyně je dle ní hodně psychicky labilní, situaci řešila impulzivně, pláčem, zkoušela uhrát své prodloužení i na pracovní úraz, což jí s kolegyní rozmluvily. Svědkyně žalobkyni považovala za podprůměrnou sestru. Dále vypověděla, že ze zkušeností i ze současného pracoviště ví, že žalobkyně je velmi konfliktní, kolegy si nahrává, nahrávky pouští vedení.

25. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalovaná je jejím bývalým zaměstnavatelem a žalobkyně je její bývalou kolegyní. Žalobkyně jí kontaktovala, zda by svědčila v její prospěch, k tomu jí sdělila, že neví, v čem by jí měla pomoci, když žádnému jednání s žalovanou přítomna nebyla. Od žalobkyně ví, že s ní byl pracovní poměr ukončen, měla mít pracovní schůzku s vrchní sestrou a [anonymizováno] [příjmení], když se ze schůzky vrátila, říkala, že s ní byl pracovní poměr ukončen, protože s ní nebyli spokojeni. Svědkyně dále vypověděla, že žádné schůzky žalobkyně s vedením přítomna nebyla, z vedení jí nikdo žádné informace po schůzce nesděloval. Schůzka se měla konat zřejmě někdy, kdy začínal covid.

26. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

27. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

28. Podle § 582 odst. 1 věta prvá o.z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

29. Podle § 20 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.

30. Podle § 34 odst. 2 zákoníku práce pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.

31. Podle § 65 odst. 2 zákoníku práce pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby (§ 48 odst. 2) s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.

32. Soud se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu, který shledává v tom, že je třeba na jisto postavit, zda pracovní poměr mezi účastnicemi řízení nadále trvá nebo byl již ukončen a k jakému datu.

33. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení citovaných shora dospěl soud k závěru, že žaloba na určení trvání pracovního poměru není důvodná. Mezi účastnicemi řízení bylo nesporné, že pracovní smlouva ze dne 13.3.2019 byla mezi nimi uzavřena na dobu určitou, a to od 1.4.2019 do 31.3.2020 na pozici všeobecná sestra, žalovaná přidělovala žalobkyni práci v měsících dubnu a květnu 2020, a že dne 29.5.2020 vrátila žalobkyně pracovní pomůcky, klíče a vstupní karty žalované, přičemž od 1.6.2020 žalovaná žalobkyni žádnou práci nepřiděluje. Uvedené bylo prokázáno také pracovní smlouvou, výplatními páskami, rozpisem směn, ale i dopisem ze dne 21.5.2020, evidenčním listem důchodového pojištění a potvrzením o zaměstnání. Shodnými tvrzeními mezi účastnicemi řízení bylo prokázáno i to, že mezi nimi nedošlo k podpisu žádného dodatku k uzavřené pracovní smlouvě. Soudu předložený dodatek [číslo] ze dne 18.3.2020, jehož obsahem je prodloužení pracovního poměru mezi účastnicemi řízení na dobu určitou od 1.4.2020 do 31.5.2020, žalobkyně odmítla dodatečně podepsat s tím, že nedošlo k uzavření ústní dohody o prodloužení pracovní smlouvy o 2 měsíce, tedy do 31.5.2020, a došlo tak k přeměně jejího pracovního poměru na dobu neurčitou. Naopak žalovaná v řízení tvrdí, že tato listina představuje návrh žalované na změnu pracovní smlouvy uzavřené dne 13.3.2019 a má osvědčit žalovanou tvrzenou ústní dohodu ze dne 30.3.2020 mezi ní a žalobkyní o prodloužení pracovní smlouvy o 2 měsíce, tedy do 31.5.2020. Svědeckými výpověďmi vrchní sestry [jméno] [příjmení] a vedoucí lékařky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] i jejich čestnými prohlášeními bylo prokázáno, že ještě před uplynutím sjednané doby pracovního poměru na dobu určitou, byla s žalobkyní uzavřena ústní dohoda o prodloužení pracovního poměru na dobu určitou o 2 měsíce, tj. do 31.5.2020, když žalobkyně při jednání se svými nadřízenými se k uvedenému návrhu vyjádřila pouze slovem„ dobře“ a nijak více nereagovala. Žádné jiné jednání o změně pracovního poměru se již nekonalo. Změny pracovních úvazků i délky pracovního poměru byly dle pracovní náplně v dispozici vrchní sestry [jméno] [příjmení]. Svědeckými výpověďmi kolegyň žalobkyně (zdravotních sester [příjmení], [anonymizována dvě slova], [příjmení], [příjmení]) pak bylo prokázáno, že sama žalobkyně informovala je o schůzce s nadřízenými a zejména o tom, že jí bude pracovní poměr prodloužen pouze o 2 měsíce, neboť s ní nejsou zcela spokojeni. Žádná z kolegyň žalobkyně nebyla jednání žalobkyně s nadřízenými přítomna. Svědkyně také vypověděly, že praxí u žalované bylo, že zdravotní sestra obdržela nejprve pracovní smlouvu na dobu určitou na 1 rok s tím, že následně byla prodlužována nebo změněna na dobu neurčitou.

34. Na základě provedeného dokazování soud žalobnímu návrhu žalobkyně nevyhověl a žalobu jako nedůvodnou zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byl sjednaný pracovní poměr na dobu určitou, který měl skončit k 31.3.2020. Dle ústní dohody uzavřené dne 30.3.2020 bylo mezi účastnicemi řízení sjednáno prodloužení pracovního poměru žalobkyně u žalované o další 2 měsíce, tj. do 31.5.2020. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že úmysl žalované v daném případě směřoval pouze k prodloužení pracovního poměru na dobu určitou a to o 2 měsíce, přičemž z provedených svědeckých výpovědí je zřejmé, že i sama žalobkyně si takového prodloužení byla vědoma. Pracovní poměr žalobkyně u žalované tak byl prodloužen do dne 31.5.2020 a tímto dnem skončil. Na této skutečnosti nemění ničeho ani to, že žalobkyně následně odmítla podepsat písemné znění dodatku k pracovní smlouvě, jež obsahoval právě ústně sjednané prodloužení pracovního poměru žalobkyně o 2 měsíce. Soud má za to, že žalobkyně v řízení neprokázala své tvrzení, že nesouhlas s prodloužením pracovního poměru pouze o 2 měsíce projevila hned po předmětném jednání s [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení], když svědeckými výpověďmi zdravotních sester, které s ní v rozhodném období pracovaly u žalované bylo prokázáno, že si žalobkyně byla vědoma uzavřené ústní smlouvy o prodloužení pracovního poměru pouze o 2 měsíce z důvodu nespokojenosti žalované s jejími pracovními výkony, když sjednané prodloužení pracovního poměru mělo žalobkyni zajistit delší čas pro nalezení nového pracovního místa. Svou nespokojenost s uváděnou ústní dohodou projevovala žalobkyně pouze v rámci rozhovorů se svými kolegyněmi, nikoli směrem k nadřízeným či vedení žalované společnosti. Za tohoto stavu má soud za to, že se žalobkyně řádně a včas nedovolala v době trvání sjednaného pracovního poměru na dobu určitou od 1.4.2019 do 31.3.2020 neplatnosti sjednané ústní smlouvy o prodloužení pracovní smlouvy o 2 měsíce ze dne 30.3.2020, a tedy mezi účastnicemi řízení došlo k platnému uzavření prodloužení pracovního poměru pouze o 2 měsíce, tj. do 31.5.2020. Tímto datem pak pracovní poměr žalobkyně u žalované uplynutím doby skončil. S ohledem na shora uvedené soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pracovní poměr mezi ní a žalovanou založený pracovní smlouvou ze dne 13.3.2019 trvá, zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

35. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Jejich výše je představována soudním poplatkem za odvolání ve výši 2.000 Kč, 8x právní úkon po 2.500 Kč (§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.) za přípravu a převzetí, vyjádření k žalobě, jednání u soudu dne 15.3.2021, 2.2.2022, 23.3.2022, odvolání, vyjádření ve věci, písemný závěrečný návrh, 8 x paušální náhrada po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3x cestovné k jednáním soudu z [obec] do [obec] a zpět vozidlem [příjmení] [jméno] [registrační značka] dne 15.3.2020 ve výši 1.478,08 Kč, dne 2.2.2022 ve výši 1.663,46 Kč, dne 23.3.2022 ve výši 1.772,58 Kč, dále náhrada za promeškaný čas 24 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 cit. vyhlášky) a 21 % DPH. Náklady řízení činí celkem 36.922,12 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

36. Soud také rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna nahradit ČR – Okresnímu soudu v Pardubicích náklady představující soudem vyplacené svědečné ve výši 785 Kč (výrok III.), a to svědkyni [jméno] [příjmení]. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že ve věci byla úspěšná žalovaná, uznal soud žalobkyni povinnou zaplatit shora uvedené náklady vynaložené na svědečné.

37. Lhůtu splatnosti obou výroků rozsudku soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.