11 C 180/2019

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Kyselovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o náhradu škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 413 162 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. listopadu 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 500 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 500 000 Kč a úroku z prodlení z částky 2 000 000 Kč od 16. listopadu 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. V části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč včetně úroků z prodlení ode dne 16. listopadu 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 338 609,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalovaném náhrady škody a nemajetkové újmy s tvrzením, že od 1. 9. 2010 byl zaměstnancem [stát. instituce] na pozici generální sekretář (16. plat. třída). Dne 11. 10. 2013 byl žalobce radou [anonymizováno] zvolen do [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), z toho důvodu bylo na [stát. instituce] vytvořeno nové systematizované místo s označením referent zahraničních služeb a zahraničních vztahů na Zahraničním pracovišti [anonymizováno] (pro výkon práce potřeba osvědčení stupeň [anonymizováno]). [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) následně odňal žalobci osvědčení se stupněm utajení [anonymizováno] a nevydal mu osvědčení se stupněm utajení [anonymizována dvě slova], proto [stát. instituce] přestalo přidělovat žalobci práci. Ve správním soudnictví pak byla obě rozhodnutí [anonymizováno] jako nezákonná zrušena (rozhodnutí jsou předběžné vykonatelná, je tedy lhostejné, kdy nabyla právní moci). Ke dni 1. 3. 2015 byla v návaznosti na nezákonná rozhodnutí žalobci zastavena výplata platu a náhrad, žalobce žádal o přidělení k výkonu jiné práce, ale [stát. instituce] na žádost nereagovalo. Pracovní poměr přitom trval až do 28. 2. 2018 (což potvrdil Městský soud v Praze). Pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí, žalobce by byl držitelem osvědčení se stupněm utajení [anonymizováno] až do 27. 1. 2018, zrušení platnosti osvědčení bylo přitom jediným důvodem, pro který byl žalobce nucen ukončit svou funkci člena [anonymizováno]. Náhradu škody žalobce uplatnil u [anonymizováno]. Žalobce požaduje náhradu ušlého výdělku za období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018 ve výši 4 413 162 Kč (rozdíl mezi výdělkem, kterého by dosáhl, pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí a výdělkem, kterého skutečně dosáhl), do funkce člena [anonymizováno] byl žalobce jmenován na dobu od 7. 1. 2014 do 7. 1. 2018, žalobci byla navržena výpověď k 1. 3. 2015 (k tomuto datu zastavena výplata a náhrady), pracovní poměr u [stát. instituce] však trval až do 28. 2. 2018. Plat žalobce od 1. 1. 2015 činil 54 340 Kč a náhrada zvýšených nákladů činila 7 092,66 EUR (původní výše platu žalobce činila od 1. 9. 2010 celkem 91 910 Kč, snížení platu na 54 340 Kč mělo být kompenzováno nárokem na náhrady zvýšených nákladů). Výdělek za období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018 by činil (na pozici člena [anonymizováno]) celkem 8 356 237 Kč, tuto částku žalobce snížil od celkové reálně zvýšené náklady, které by nesl, pokud by vykonával funkci člena [anonymizováno] o částku 358 559 Kč. Dále od září 2015 žalobce zahájil podnikatelskou činnost, z níž mu plynou hrubé příjmy, přičemž za předmětné období se jedná o 3 584 516 Kč, o tuto částku byl nárok rovněž snížen. Žalobce dále požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč, a to za zásah do jeho důvěryhodnosti a zhoršení dalšího profesního uplatnění. Žalobce patřil mezi přední odborníky v oboru forenzního auditu, hlavní náplní práce je vyšetřování podvodů a neoprávněných transakcí v rámci fungování soukromých společností, důvěryhodnost takové osoby je naprosto klíčová, nezákonná rozhodnutí tuto důvěryhodnost nenávratně poškodila. Žalobce se v průběhu roku 2015 účastnil řady výběrových řízení na vrcholné pozice v mezinárodních společnostech – ve všech byl hodnocen jako nejlepší kandidát, poté však byl zamítnut s odvoláním na nejasné okolnosti zrušení platnosti osvědčení, v oblasti původního působení se stal téměř nezaměstnatelným a byl nucen začít podnikat jako poradce menších společností (zcela nesrovnatelné s původním výkonem povolání). Průměrný roční čistý příjem žalobce v auditorských pozicích činil 3 224 680 Kč, zatímco v případě současného podnikání je to 1 231 140 Kč, jeho životní úroveň se snížila téměř o 2 miliony ročně, pokud by práci vykonával do 55 let, získal by za toto období až 17 mil. Kč. Určení výše nemajetkové újmy je však komplikované a je nezbytné, aby ji soud určil dle své úvahy, proto žalobce požaduje pouze 2 000 000 Kč. Dále žalobce požadoval nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč spočívající v negativních dopadech nezákonných rozhodnutí do osobního života žalobce. Ztráta prestižního zaměstnání byla extrémně frustrující, žalobce pocítil extrémní životní napětí, které se projevilo v osobním a rodinném životě. V důsledku výkonu práce při současném podnikání musí být také často v zahraničí a je nucen cestovat, což má výrazný negativní dopad na jeho osobní život, což vyústilo v dlouhodobou manželskou krizi a následně odluku na konci roku 2018, která vedla k rozvodu manželství.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl, aby byla zamítnuta. Žalovaný v prvé řadě sporoval příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a rozhodnutím žalovaného, k ukončení pracovního poměru žalobce došlo k 1. 3. 2015, avšak rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2015 ještě nebyla v právní moci (o rozkladu bylo rozhodnuto až 11. 5. 2015). Je třeba zkoumat, zda rozhodnutí žalovaného bylo jedinou či hlavní příčinou tvrzené škody. Žalovaný dále také sporoval výši vyčísleného ušlého výdělku. Příjem byl konstruován ze dvou složek, a to plat dle platového výměru a nezdanitelné náhrady spojené se zařazením do funkce člena [anonymizováno] (které tvořily většinu příjmu). Náhradu za zvýšené životní náklady nelze považovat za ušlý zisk, neboť se jedná o kompenzaci za zvýšené náklady spojené s pobytem v zahraničí. Je třeba, aby žalobce označil, jaká část žalované částky jsou náhrady spojené s výkonem funkcí člena [anonymizováno]. K nemajetkové újmě pak žalovaný namítal, že zde není zde příčinná souvislost mezi nemajetkovou újmou a nezákonnými rozhodnutími. Žalobce byl odvolán z funkce již v době, kdy nezákonná rozhodnutí dosud nebyla v právní moci, navíc výše nemajetkové újmy navíc byla nepřiměřená. V souvislosti s medializací případě žalobce žalovaný dále namítl, že k této došlo nejen v důsledku rozhodnutí žalovaného, ale také v návaznosti na prověřování prováděného [stát. instituce] v souvislosti s prodejem nepotřebného majetku [stát. instituce], tedy že žalobce byl předmětem značného mediálního zájmu v nejrůznějších souvislostech. V neposlední řadě žalovaný pokládá v žalobě nárokovanou peněžitou částku za nepřiměřenou, a to s odkazem na ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kdy peněžitou kompenzaci je nutno pokládat za způsob v zásadě subsidiární, nastupující v případě, že majetkovou újmu není možné nahradit jinak.

3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.), a účastnickou výpovědí žalobce (ust. § 131 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. Návrh žalovaného na doplnění dokazování o znalecký posudek za čelem zjištění skutečné škody soud zamítl pro nadbytečnost.

4. Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Žalobce byl na dobu od 1. 9. 2010 do 30. 9. 2011 jmenován generálním sekretářem [stát. instituce] v [obec] (prokázáno dekretem o jmenování ze dne 31. 8. 2010, v přílohách). Pracovní poměr sjednaný dekretem o jmenování ze dne 31. 8. 2010 se mění tak, že se žalobce zařazuje do funkce – povolání referent zahraničních služeb a zahraničních vztahů, v platové třídě 14. Místem výkonu práce se sjednává [anonymizováno] (prokázáno dohodou o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne 18. 12. 2013, v přílohách). Žalobce byl jmenován členem [anonymizována čtyři slova] s účinností od 7. 1. 2014 (prokázáno dopisem ze dne 18. 10. 2013 a jmenováním členem [anonymizována čtyři slova], v přílohách). Do pracovní činnosti žalobce spadala tvorba koncepce mezinárodního bezpečnostního systému – [anonymizována čtyři slova], podílení se na řízení výboru atd. (prokázáno popisem pracovní činnosti zaměstnance, v přílohách). Žalobce byl počínaje dnem 3. 1. 2014 zařazen do 14. platové třídy a s účinností od 1. 1. 2015 činil jeho plat v souhrnné výši 54 340 Kč. Dnem 1. 1. 2015 mu počala být vyplácena náhrada zvýšených životních nákladů ve výši 7 092,66 EUR (prokázáno platovým výměrem z 1. 1. 2015 včetně oznámení o výši náhrady zvýšených životních nákladů, čl. 52).

6. Dle rozkazu [anonymizována dvě slova], konkrétně čl. 19 náhrada zvýšených životních nákladů náleží zaměstnanci od posledního dne přidělení na zahraniční pracoviště, počítá se z platu stanoveného zaměstnanci na zahraničním pracovišti pro určitý měsíc, nikoli podle skutečného platu v závislosti na odpracované době. Stanoveným platem se rozumějí všechny složky platu přiznané zaměstnanci podle zvláštních právních předpisů a uvedené v jeho platovém výměru. Při změně jednotlivých složek platu se současně přepočítává náhrada životních nákladů. Dle čl. 21 dostává-li zaměstnanec zvláštní příplatek v amerických dolarech, popř. v eurech, náleží mu náhrada životních nákladů ve výši 25 % ze stanoveného platu. Náhrada životních nákladů ve stejné výši náleží zaměstnanci i tehdy, je-li neschopný ke službě (v pracovní neschopnosti) pro nemoc nebo úraz po dobu delší 30 dnů po sobě následujících kalendářních dní a nadřízený zahraničního pracoviště rozhodne o pokračování léčby v České republice. Dle čl. 33 vedle náhrady životních nákladů přísluší ještě náhrada zvláštních zvýšených vybavovacích výdajů v české měně do výše dvojnásobku měsíčního platu stanoveného zaměstnanci na zahraničním pracovišti. Dle čl. 34 se vybavovacími výdaji rozumí zejména výdaje na vybavení domácnosti a ošacení zaměstnance, popř. rodinných příslušníků (prokázáno rozkazem ministra obrany na čl. 92). 7. [jméno] se skládá ze šesti členů jmenovaných [anonymizována dvě slova] z kandidátů navržených členskými státy, členové jsou jmenování pro období 4 let a nesmí být jmenování opakovaně. Členové mají být přednostně vysoce postavení úředníci nebo bývalí vysoce postavení úředníci národních kontrolních úřadů členských států, případně aspoň vysoce postavení vládní úředníci nebo bývalí vysoce postavení vládní úředníci mající důkladné znalosti a zkušenosti v oblasti auditní a přezkumné činnosti vládních finančních procesů. Musí mít bezpečnostní prověrku od jejich vlastní vlády (prokázáno [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], čl. 24).

8. Nájemné žalobce v [anonymizováno] činilo 3400 EUR a 300 EUR měsíční poplatky, celkem tedy 3700 EUR (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 10. 2. 2014 na čl. 108).

9. Žalobce žádal dne 28. 2. 2014 [anonymizována dvě slova] [obec] cestou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] o výplatu náhrady zvýšených vybavovacích výdajů v souvislosti s nástupem na zahraniční pracoviště [anonymizováno] (prokázáno žádostí ze dne 28. 2. 2014, čl. 110) 10. [stát. instituce] vydal dne 27. 1. 2015 rozhodnutí, kterým byla zrušena platnost osvědčení žalobce pro stupeň utajení [anonymizováno], číslo [číslo dokladu o bezpečnostní způsobilosti], s odůvodněním, že přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona (prokázáno rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 27. 1. 2015, [číslo jednací], čl. 35). [stát. instituce] vydal dne 27. 1. 2015 rozhodnutí, kterým nebylo vydáno osvědčení žalobce, neboť žadatel nesplňuje podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona (prokázáno rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 27. 1. 2015, [číslo jednací], čl. 37). [stát. instituce] vydal dne 11. 5. 2015 rozhodnutí, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí [stát. instituce] o nevydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne 27. 1. 2015, neboť není důvodný (prokázáno rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 11. 5. 2015, č. j. [anonymizováno] [rok] [spisová značka], čl. 27) a dále rozhodnutí, kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí [stát. instituce] o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení„ tajné“, neboť není důvodný (prokázáno rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 11. 5. 2015, č. j. [anonymizováno] [rok] [spisová značka], čl. 31).

11. Žalobce se účastnil dne 20. 2. 2015 personálního pohovoru s [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [anonymizována čtyři slova], jehož předmětem bylo projednání pracovněprávních postupů se jmenovaným v souvislosti s rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2015 o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby. Na základě uvedeného bylo žalobci sděleno, že s ohledem na charakter zastávané pracovní pozice a požadovaný stupeň přístupu k utajovaným informacím [anonymizováno] nemůže funkci dále vykonávat, protože pozbyl předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce (prokázáno záznamem o personálním pohovoru ze dne 20. 2. 2015, v přílohách). 12. [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], žalobci sdělil, že konání práce pro [anonymizováno] bez požadované prověrky by bylo v rozporu s vnitřními předpisy [anonymizováno], protože nemá ministerstvo v místě výkonu práce, tj. v [anonymizováno], žádné jiné volné místo, konání práce pro [stát. instituce], jak žalobce nastiňuje, dále není možné. Pro [stát. instituce] tak nezbylo jiné řešení než dát žalobci výpověď, výpovědní lhůta počala běžet od 1. 3. 2015 a skončí 30. 4. 2015 (prokázáno dopisem ze dne 20. 4. 2015, v přílohách).

13. Žalobce byl v roce 2015 klientem personální agentury [právnická osoba], v rámci této spolupráce se ucházel o několik manažerských míst u mezinárodních společností, v těchto výběrových řízeních žalobce uspěl po technické, odborné a manažerské stránce, ale místa nezískal s odkazem na nevyjasněné okolnosti ztráty bezpečnostní prověrky a souvisejícího odvolání z místa člena [anonymizována čtyři slova] (prokázáno vyjádřením [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na čl. 89).

14. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018 bylo rozhodnuto tak, že rozhodnutí ředitele [anonymizováno] ze dne 11. 5. 2015, č. j. [anonymizováno] [rok] [spisová značka], a rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2015, [číslo jednací], se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení (prokázáno rozsudkem ze dne 5. 12. 2018, č. j. 9A 130/2015, v přílohách).

15. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018 bylo rozhodnuto tak, že rozhodnutí ředitele [anonymizováno] ze dne 11. 5. 2015, č. j. [anonymizováno] [rok] [spisová značka], a rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2015, [číslo jednací], se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení (prokázáno rozsudkem ze dne 5. 12. 2018, č. j. 9A 131/2015, v přílohách).

16. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017 byl částečně potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, kterým soud zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru mezi žalobcem a žalovaným je neplatná a částečně byl rozsudek prvostupňového soudu změněn tak, že se určuje, že pracovní poměr mezi účastníky založený dekretem [stát. instituce] ze dne 31. 8. 2010 trvá (prokázáno rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, č. j. 62Co 139/2017-77).

17. Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu platu ve výši 1 738 880 Kč (prokázáno rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 6 ze dne 3. 4. 2019, č. j. 14C 8/2018-57, v přílohách). Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019 byl změněn rozsudek tak, že se žaloba zamítá (prokázáno rozsudkem ze dne 30. 7. 2019, č. j. 30Co 209/2019-90).

18. Dle vyjádření [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], byl žalobce navržen [stát. instituce] jako odborník s ideální kombinací znalosti a zkušeností potřebných pro výkon funkce člena [anonymizováno], doba mandátu 4 let je standardním mandátem členů, mandát je fixní z důvodu ochrany nezávislosti členů tohoto výboru, členové mohou být odvoláni jen ve velmi specifických případech a nemohou být zvoleni do dalšího období. Odvolání je přitom velmi nestandardní a v praxi k němu dochází jen v ojedinělých případech, např. pokud člen nemůže vykonávat mandát ze zdravotních důvodů. S [anonymizována dvě slova] byl projednáván návrh na odvolání žalobce z pozice člena [anonymizováno] a jediným uvedeným důvodem byla ztráta bezpečnostního pověření na stupeň [anonymizováno] a nezískání bezpečnostního pověření na stupeň [anonymizována dvě slova], žádný jiný důvod nebyl uváděn a není mu známa ani žádná překážka, která by zabraňovala žalobci ve výkonu funkce člena [anonymizováno] (prokázáno vyjádřením [jméno] [příjmení] na čl. 41).

19. Žalobce uplatnil u [stát. instituce] nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy (prokázáno výzvou k náhradě škody a k náhradě nemajetkové újmy ze dne 15. 5. 2019, čl. 78). [stát. instituce] mu oznámil, že žádosti nelze vyhovět (prokázáno vyjádřením ze dne 26. 6. 2019, čl. 77).

20. Příjem z podnikatelské činnosti žalobce v roce 2015 činil 701 428 Kč, výdaje 420 857 Kč, dílčí základ daně 280 571 Kč, výdaje žalobce uplatnil procentem z příjmů (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2015 na čl. 56), v roce 2016 činily příjmy žalobce 2 080 869 Kč, výdaje 1 200 000 Kč, dílčí základ daně 880 869 Kč, výdaje žalobce uplatnil procentem z příjmů (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2016 na čl. 62 p.v.), za rok 2017 činil příjem z podnikatelské činnosti žalobce 2 202 219 Kč, výdaje 1 200 000 Kč, dílčí základ daně 1 002 219 Kč, výdaje žalobce uplatnil procentem z příjmů (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2017 na čl. 62 p.v.). [Anonymizovaný odstavec.]

22. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že v současné době pracuje jako OSVČ, zaměstnancem [stát. instituce] byl od února 2015 s tím, že od 1. 9. 2010 fungoval na pozici generálního sekretáře [stát. instituce] v [obec], což byla nově vytvořená pozice na úrovni náměstka ministra. Na této pozici fungoval do roku 2013, v říjnu 2013 se účastnil výběrového řízení na funkci člena [anonymizována tři slova], od 7. 1. 2014 do této pozice nastoupil. Členem [anonymizována tři slova] [anonymizováno] byl do doby, než mu byla odebrána bezpečnostní prověrka, stupně utajení [anonymizováno] O stupeň [anonymizována dvě slova] žádal proto, že to byl úzus, byla dohoda, že členové [anonymizována tři slova] [anonymizováno] měli prověrky i na tento stupeň utajení. Členy [anonymizována dvě slova] schvaluje valná hromada velvyslanců, nejvyšší orgán [anonymizováno]. V říjnu 2013 byl žalobce schválen. V rámci tohoto opatření došlo ke snížení platové třídy žalobce z 16 na 14. Snížení platové třídy bylo dáno tím, že pokud by žalobce zůstal v 16. platové třídě, odvíjel by se od toho výpočet zvýšených životních nákladů, který by byl již příliš vysoký. Pozice, na kterou byl vyslán do [anonymizováno], však zcela odpovídala zařazení do platové třídy 16. S ohledem na snížení platové třídy byla výše zvýšení životních náhrad v částce cca 7 000 EURO. Tato částka je přesně daná koeficientem a odvíjí se od zařazení do platové třídy, resp. od vlastního přisouzeného platu. Tyto náležitosti stanovuje vyhláška Ministerstva financí a na ni navazuje rozkaz ministra obrany, podle nich se postupuje ohledně všech osob vysílaných do zahraničí v rámci [stát. instituce]. Na pozici do [anonymizováno] žalobce odjel sám, žena s rodinou se rozhodla, že zůstanou v České republice, kvůli pracovnímu vytížení ženy. Ten rok probíhal tak, že žalobce vždy cca 3 víkendy jezdil do České republiky a 1 víkend jsem zůstával v [anonymizováno]. Dětem bylo kolem 7 a 11 let. Kdyby manželka s dětmi odjela se žalobcem do [anonymizováno], byl by zvýšen příplatek na životní náklady o 15 %, jak je uvedeno ve vyhlášce. V daném případě manželka a děti zůstaly v České republice, pokud by jej měly navštívit, náklady by hradil žalobce. Poté žalobce požádal o prověrku na stupeň [anonymizována dvě slova]. Součástí bezpečnostního řízení proběhl i pohovor u [stát. instituce], nicméně po nějaké době žalobce dostal vyjádření, že prověrka i na stupeň Tajné je mu odebrána. Když se ptal na odůvodnění, bylo mu řečeno, že důvod je tajný. V odůvodnění o odebrání bezpečnostní prověrky bylo uvedeno, že jako generální sekretář [stát. instituce] žalobce působil proti zájmu České republiky, přičemž konkrétní zdůvodnění v rozhodnutí nebylo uvedeno. O odebrání prověrky se dozvěděl 2. 2. 2015. Rozhodnutí mu bylo předáno v [obec], od tohoto okamžiku již nesměl do [anonymizováno]. Proti rozhodnutí o odebrání bezpečnostní prověrky se bránil tak, že ihned podal rozklad, který odůvodňoval řadou materiálu, což bylo problematické, protože nevěděl, z jakého důvodu prověrka odebrána je. Vycházel z údajů, které zazněly při pohovoru, argumentoval různými doklady ohledně záležitosti, o kterých tušil, že by mohly být důvodem odebrání, resp. jednalo se o veřejně velmi probírané věci, komentoval věci, které se v době, když byl na ministerstvu, projednávaly. Výpověď z pracovního poměru žalobci dána nebyla, vyhrál soudní řízení ohledně toho, že pracovní poměr stále trval, nicméně když žádal o náhradu mzdy, tato mu byla prvostupňovým soudem přiznána, avšak v odvolacím řízení byl rozsudek zrušen. Katastrofou je to, že žalobce ztratil bezpečnostní prověrku. Následně podal žalobu na [stát. instituce], v roce 2018 bylo rozhodnuto tak, že obě rozhodnutí o prověrce byla zrušena. V březnu 2015 žalobci přestali platit jakékoliv náhrady a plat, přestali mu dávat práci. Někdy v té době začal hledat práci, protože bezpečnostní prověrka mu nebyla vrácena a neměl žádný příjem. Obrátil se na svého předchozího zaměstnavatele [anonymizováno], ze strany této společnosti mu bylo jednoznačně řečeno, že situace není vhodná, že jsou tady řešeny nějaké věci se zpravodajci a s [anonymizována dvě slova], proto žalobce oslovil agenturu [anonymizována dvě slova] z důvodu, že se specializovala na finanční management. Přes tuto agenturu byl žalobce přihlášen na několik výběrových řízení na pozici finančního ředitele. Některá výběrová řízení absolvoval, průběh byl vždy stejný. V 1. kole všechno probíhalo dobře, nicméně v 2. kole byl vždy dotazován na okolnosti, které byly propírány v mediích. Toto bylo někdy v létě 2015. Když toto nikam nevedlo, dohodl se se známým panem [příjmení], že bude v rámci živnostenského listu pracovat jako konzultant pro jeho společnost. Pokud by chtěl žalobce nějaké oficiální zaměstnání a oficiální pracovní pozici, bylo to komplikováno s ohledem na skutečnost, že mu byla v minulosti odebrána bezpečnostní prověrka, neboť předmětem obchodu těchto společností je obchodování se zbrojním materiálem. Jednalo se o dobu, než byla nezákonná rozhodnutí o odebrání bezpečnostní prověrky zrušena. Jelikož tato rozhodnutí byla zrušena, je možné, že dnes by se na pozici finančního ředitele mohl ucházet, ale pozice je komplikovaná tím, že v mezidobí žalobce z praktického hlediska ztratil kontinuitu. V poslední době se věnuje spíše problematice kontroly než věcem finančního řízení. Co se týče kariéry v auditorských oblastech, tak toto je pro žalobce pasé úplně. V minulosti byl ředitelem auditorské společnosti, obor auditorství vyžaduje integritu, tato byla v jeho případě přerušena. Jedná se právě o skutečnost, že těmi nezákonnými rozhodnutími došlo ke zpochybnění důvěryhodnosti žalobce. Nezákonná rozhodnutí byla zrušena v roce 2018, bylo rozhodnuto i v pracovněprávním sporu, že pracovní poměr žalobce s [stát. instituce] trvá, nicméně byla mu nabídnuta pozice v nějakém stavebním úřadě, což vůbec neodpovídalo jeho pozici, následně v únoru 2018 byla žalobci daná výpověď. Od této doby již není zaměstnancem [stát. instituce]. Celou dobu až do dnes žalobce podniká, výši svých příjmů doložil v daňových přiznáních za příslušná období. Žalobce má za to, že došlo k reálnému snížení jeho životní úrovně, neboť nemůže nadále vykonávat pracovní pozici, kterou vykonával před touto událostí a na kterou by po absolvování pracovního poměru u [anonymizováno] jistě navázal. Pokud jde o výpočet snížené životní úrovně, žalobce se snažil částku stanovit porovnáním historických příjmů v době před působením žalobce na [stát. instituce] s porovnáním se skutečným stavem, tedy jaké příjmy má v době od roku 2015 dosud. Životní náklady po dobu, kdy žalobce působil u orgánu [anonymizováno], tedy cca po dobu 1 roku v [anonymizováno], žalobce odhaduje, že na jídlo mohl po dobu, kdy byl zaměstnán v [anonymizováno], spotřebovat asi částku 11 000 Kč měsíčně, dále počítá s tím, že 3 víkendy v měsíci jsem jezdil do České republiky, a to letecky, přičemž náklady na letenku nebyly vyšší než 100 EURO za zpáteční let. Pokud jde dále o náklady na dopravu v místě výkonu zaměstnání, jezdil v [anonymizováno] na kole nebo využíval městskou hromadnou dopravu. Výše částek městské hromadné dopravy v místě výkonu zaměstnání v [anonymizováno] nepřevyšovala hodnotu roční jízdenky PID. Po dobu toho roku, kdy působil v [anonymizováno], jej navštěvovaly děti a manželka, dělali po Belgii různě výlety do okolí, jeli do Holandska, projeli část Francie, nicméně jako nákladnější dovolenou exotickou si nedopřáli. V souvislosti se skutečností, že žalobce musel poté pracovat na živnostenský list a v rámci tohoto podnikání často musel jezdit na Slovensko, kam jezdil na období pondělí až čtvrtku, nebo pondělí až pátku, došlo k problémům v jeho manželství, které mimo jiné vyústily ve skutečnost, že od června 2020 jsou s manželkou rozvedeni. Návrh podávala manželka, jako důvod uvedla odcizení s tím, že jedním z důvodů bylo„ věčné cestování“ žalobce. Žalobce připouští, že určité problémy byly již v roce 2015, nicméně celá projednávána skutečnost se výrazně na stavu manželství projevila. Žalobce se nyní v rámci soudního řízení brání po 6 letech od události, která se stala. K tomu připomíná, že trvalo 3 roky, než tato nezákonná rozhodnutí byla zrušena, kdy nebylo 3 roky nařízeno jednání. Žalobce byl nucen vést množství soudních sporů, z nichž některé nejsou dosud dořešeny, což je spojeno i se značnými finančními náklady, např. pokud jde o soudní spor, který je nyní na Nejvyšším soudu v Brně, již 2x zaplatil soudní poplatek ve výši po 100 000 Kč.

23. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce požaduje po žalovaném náhradu škody v podobě ušlého výdělku ve výši 4 413 162 Kč a náhradu nemajetkové újmy v profesním životě v částce 2 000 000 Kč a v osobním životě v částce 1 000 000 Kč, to vše z důvodu, že v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí o nevydání osvědčení pro stupeň [anonymizována dvě slova] a odebrání osvědčení [anonymizováno] (dále„ NR“) byl žalobce odvolán z funkce člena [anonymizováno] a byl mu skončen pracovní poměr, přičemž tato nezákonná rozhodnutí se nepříznivě projevila i v jeho osobní a dalším profesním životě.

24. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ odškodňovací zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

25. Podle ust. § 6 odst. 1 odškodňovacího zákona jednají ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady.

26. Podle ust. § 7 odst. 1 odškodňovacího zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

27. Podle ust. § 8 odst. 1 a 3 odškodňovacího zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

28. Podle ust. § 28 odškodňovacího zákona stanoví způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona vláda nařízením.

29. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 4 413 162 Kč z titulu náhrady škody, kterou žalobce vyčíslil jako ušlý výdělek za dobu od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018 (rozdíl mezi výdělkem, kterého by dosáhl, pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí a výdělkem, kterého skutečně dosáhl) a náhrady nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč (jež mu vznikla v důsledku ztráty důvěryhodnosti a tedy zhoršení dalšího profesního uplatnění) a ve výši 1 000 000 Kč (z důvodu zásahu nezákonného rozhodnutí do osobního života žalobce), to vše z titulu náhrady škody (respektive nemajetkové újmy) v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí, to vše dle odškodňovacího zákona. Škoda a nemajetková újma měly být žalobci způsobeny nezákonnými rozhodnutími [anonymizována tři slova], kterými bylo žalobci odňato osvědčení se stupněm utajení [anonymizováno] a nevydáno osvědčení se stupněm utajení [anonymizována dvě slova].

30. Žalobce byl zaměstnancem [stát. instituce] od roku 2010 (původní pozice byla generální sekretář [stát. instituce]), kdy od 7. 1. 2014 byl žalobce jmenován členem [anonymizováno], proto byl na základě dohody o změně sjednaných podmínek ze dne 18. 12. 2013 přeřazen do funkce referenta zahraničních služeb a zahraničních vztahů s místem výkonu práce v [anonymizováno]. Do [anonymizováno] se přestěhoval sám, tedy bez své rodiny. Náklady žalobce tvořily zejména náklady na cestování (letenky do České republiky, na místě se žalobce přemisťoval prostřednictvím MHD a jízdního kola) a na bydlení (nájemné činilo 300 EUR). Rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2015 byla zrušena platnost osvědčení žalobce pro stupeň utajení [anonymizováno], čímž došlo k tomu, že žalobce již nadále nesplňoval předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon práce člena [anonymizováno] a byl proto nucen se z [anonymizováno] vrátit zpět do České republiky. Ke dni 1. 3. 2015 byla žalobci zastavena výplata platu a veškerých náhrad, což bylo v řízení mezi účastníky nesporným. V návaznosti na rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2015 poté žalovaný žalobci sdělil, že funkci nadále vykonávat nemůže a že je zde dán výpovědní důvod podle § 52 písm. f) zákoníku práce. Pracovní poměr žalobce nicméně trval nadále, o čemž bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. 62Co 139/2017-77 (tímto rozsudkem byl částečně potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 a částečně byl rozsudek změněn tak, že se určuje, že pracovní poměr mezi účastníky založený dekretem [stát. instituce] ze dne 31. 8. 2010 dosud trvá). Soud má dále za prokázáno, že zrušení osvědčení žalobce pro stupeň utajení [anonymizováno] bylo jediným důvodem pro odvolání žalobce z pozice člena [anonymizováno] (a následně jeho výpovědi), neboť žádný jiný důvod nebyl v řízení prokázán (ostatně žalovaný ani žádný jiný důvod pro odvolání žalobce netvrdil). Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018 č. j. 9A 130/2015 a č. j. 9A 131/2015 následně došlo ke zrušení obou rozhodnutí [anonymizováno] o zrušení osvědčení žalobce pro stupeň utajení [anonymizováno] a o nepřiznání osvědčení pro stupeň utajení [anonymizována dvě slova].

31. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 odškodňovacího zákona) zapotřebí kumulativní splnění tří podmínek, a to 1) existence nezákonného rozhodnutí (§ 5 písm. a) a § 8 odst. 1 a 2 odškodňovacího zákona), 2) vznik újmy, a to majetkové (škody) nebo nemajetkové a 3) existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem na straně jedné a újmou na straně druhé. Z ustanovení § 8 odst. 1 a 2 odškodňovacího zákona se podává, že k naplnění první uvedené podmínky dostačuje, je-li rozhodnutí nadané právními účinky, vyplývajícími z jeho právní moci nebo předběžné vykonatelnosti, zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, a to právě a pouze pro jeho nezákonnost. Ta může spočívat ve vadě rozhodnutí jak z hlediska právního posouzení v něm obsaženého, tak i z hlediska procesní vady daného rozhodnutí, či řízení, které jeho vydání předcházelo. Zákon k naplnění podmínky nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 odškodňovacího zákona nevyžaduje přistoupení dalších okolností, spočívajících například ve výsledném rozhodnutí ve věci, v níž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1954/2019).

32. V posuzované věci byl zaměstnavatelem žalobce stát, kdy za něj práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonávalo [stát. instituce]. Nezákonná rozhodnutí byla vydána [anonymizováno], který rozhoduje o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby podle zákona č. 412/2005 Sb., vykonává tedy státní správu v oblasti ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti. Rozhodnutí ve věci patřící do pravomoci [anonymizováno] je typickým rozhodnutím orgánem veřejné moci podléhající přezkumu v rámci jak vnitřního řízení, tak i přezkumu soudnímu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2021, sp. zn. 21Cdo 1632/2020). Výkonem státní moci je přitom výkon jakékoli veřejnoprávní pravomoci, kterou je státní orgán nadán, a výkon této pravomoci je třeba posuzovat jako úřední postup (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30Cdo 4704/2018). Vzhledem ke shora uvedenému má soud za to, že k odvolání žalobce z pozice člena [anonymizováno] došlo v důsledku rozhodnutí [anonymizováno] (zrušení platnosti prověrky žalobce pro stupeň [anonymizováno]), neboť právě tímto rozhodnutím bylo způsobeno, že žalobce nadále nesplňoval podmínky pro výkon funkce člena [anonymizováno]. Rozhodnutí bylo následně zrušeno jako nezákonné ve správním soudnictví. Soud má přitom za prokázáno, že jediným důvodem odvolání žalobce z prestižní pozice člena [anonymizováno] bylo právě zrušení osvědčení žalobce pro stupeň utajení [anonymizováno], což vyplynulo např. z odpovědi [anonymizována dvě slova] ze dne 20. 4. 2015 nebo vyjádření [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Z uvedeného vyjádření má soud dále za prokázáno také to, že by 4letá doba mandátu žalobce uplynula teprve ke dni 7. 1. 2018, neboť bylo zjištěno, že tato doba mandátu je zcela standardní, kdy mandát je fixní z důvodu ochrany nezávislosti členů tohoto výboru a členové mohou být odvoláni jen ve velmi specifických případech, např. ze zdravotních důvodů (žádný takový zvláštní důvod pro odvolání žalobce z pozice člena [anonymizováno] nebyl v řízení žalovaným tvrzen). Soud tak ve věci jednoznačně shledal příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím (kterým byla žalobci odebrána prověrka pro stupeň [anonymizováno]) a vzniklou škodou na straně žalobce v podobě ušlého výdělku žalobce dle § 1 odst. 1 odškodňovacího zákona a částečně také v podobě nemajetkové újmy na jeho profesní cti, jak bude uvedeno dále.

33. Podle ust. § 28 odškodňovacího zákona stanoví způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona vláda nařízením, kterým je nařízení vlády č. 116/1998 Sb. Podle ust. § 1 nařízení vlády č. 116/1998 Sb. se průměrným výdělkem rozumí průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona pro pracovněprávní účely.

34. Částky 4 413 162 Kč se žalobce domáhal ve výši ušlého výdělku za období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018, kdy by nastal konec jeho čtyřletého funkčního období v [anonymizováno]. Tato částka byla určena ve výši rozdílu výdělku, kterého by dosáhl, pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí, a výdělkem, kterého v tomto období skutečně dosáhl. Náhrada žalobci náleží ve výši průměrného výdělku. Podle ust. § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li předpisy jinak. Po dobu působení u žalovaného činil plat žalobce dle platového výměru 54 340 Kč hrubého měsíčně (mimo náhrady zvýšených životních nákladů), což bylo zjištěno z platového výměru z 1. 1. 2015 včetně oznámení o výši náhrady zvýšených životních nákladů. Ušlý plat za uvedené období činí 1 859 830 Kč (34x 54 340 Kč a 1x 12 270 Kč za poměrnou část ledna 2018), ušlé náhrady zvýšených životních nákladů činily celkem 6 496 406 Kč. Tato výše je dána součtem náhrad ve výši 7 092,66 EUR měsíčně (výše zjištěna z platového výměru ze dne 1. 1. 2015) za období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018, kdy jejich splatnost nastala vždy k 15 dni v měsíci (k tomuto dni jsou náhrady ve výši 7 092,66 EUR dle kurzu České národní banky v každém konkrétním měsíci daného období přepočteny na CZK, jejich součet pak dohromady činí právě částku 6 496 406 Kč). Soud přitom shledal důvodným také nárok žalobce na tyto náhrady zvýšených životních nákladů, neboť v nich neshledává jen kompenzaci náhrad za život v zahraničí, jak tvrdil žalovaný, ostatně také z rozkazu ministra obrany vyplývá, že náhrada životních nákladů náleží zaměstnanci i tehdy, pokud je např. ze zdravotních důvodů pokračováno v léčbě v České republice Tyto náhrady tedy nepředstavovaly pouze kompenzaci za vyšší životní náklady žalobce v zahraničí (v této souvislosti soud má za to, že žalobce žádné nadstandardní výdaje spojené s životem v [anonymizováno] nemusel hradit, když např. náklady na nadstandardní ošacení žalobce byly v dostatečné míře kryty z tzv. vybavovacích nákladů poskytovaných mimo rámec žalobcova platu a měsíčních zvýšených životních nákladů, nadto stejnou možnost pak žalobce měl v případě vybavení domácnosti), ale fakticky se jednalo o další složku jeho platu, která je odrazem ocenění vysokého a prestižního postavení zaměstnance, jež je jako reprezentant státu vyslán za účelem výkonu pracovních povinností do zahraničí. Jejich výše je přitom dle rozkazu ministra obrany vypočtena dle platu stanoveného zaměstnanci na zahraničním pracovišti pro určitý měsíc, nikoli podle skutečného platu v závislosti na odpracované době. Příjmy žalobce z podnikání činily celkem 3 584 516 Kč (součet příjmů z podnikatelské činnosti v období od 2015 do 2017, tedy 701 428 Kč, 2 080 869 Kč a 2 202 219 Kč, kdy byly tyto částky sníženy o odhad nákladů, a to ve výši 200 000 Kč v roce 2015 a o částky 600 000 Kč za rok 2016 a 2017, tyto výdaje jsou přitom odhadovány nižší, než jaké byly vypočteny v daňových přiznáních procentem z příjmů). Soud i takto vypočtenou výši vzniklé škody (rozdíl mezi částkou, která žalobci za rozhodné období měla být z titulu platu a životních náhrad vyplacena, a částkou, které žalobce v daném období žalobce reálně dosáhl ze svého podnikání) považuje za důvodnou, žalobce navíc své dodatečné životní náklady v [anonymizováno] vyčíslil částkou 358 559 Kč, o níž požadovanou částku ještě snížil. Soud proto takto vypočtenou částku považoval za důvodnou a uložil žalovanému částku ve výši 4 413 162 Kč žalobci zaplatit (výrok I.).

35. Dle ust. § 1 odst. 3 odškodňovacího zákona stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ust. § 2894 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

36. Podle ust. § 31a odškodňovacího zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

37. Žalobce se dále domáhal náhrady nemajetkové újmy v penězích v částce 2 000 000 Kč spočívající ve ztrátě profesní důvěryhodnosti a zhoršení dalšího profesního uplatnění. Odškodňovací zákon přitom počítá s možností, že může v důsledku nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí dojít nejen ke vzniku škody, ale také nemajetkové újmy (ust. § 1 odst. 3 odškodňovacího zákona). Nároky spadající pod odškodňovací zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném od 27. 4. 2006, nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti státu za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb. je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4118/2015). Žalobce tvrdil, že v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, konkrétně do jeho profesní pověsti. Dle čl. 10 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí (odebráním bezpečnostní prověrky) se žalobce potýkal s problémy při ucházení o nové zaměstnání, neboť mu bylo opakovaně sdělováno, že po profesní a odborné stránce sice uspěl, avšak s odkazem na nevyjasněné okolnosti ztráty bezpečnostní prověrky a souvisejícího odvolání z místa člena [anonymizováno] mu práce nabídnuta nebyla, což soud zjistil zejména z vyjádření [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bývalé ředitelky personální agentury [právnická osoba] Soud si je vědom toho, že v případě výkonu práce auditora je jeho důvěryhodnost a integrita zcela zásadní. S ohledem na to, že do této jeho důvěryhodnosti po stránce profesní zcela jednoznačně zasaženo bylo, má soud nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy spočívající v tomto zásahu (v důsledku čehož došlo ke zhoršení dalšího profesního uplatnění) za opodstatněný. Nelze však souhlasit s názorem žalobce, že jeho újma by mohla dosahovat až do výše 17 000 000 Kč, a proto částku 2 000 000 Kč je nutno považovat za přiměřenou. I pokud by takovýchto výdělků v tvrzené výši žalobce dosahoval (pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí), není přípustné, aby se osoba dotčená na svých osobnostních právech pokoušela žalobou na ochranu osobnosti nahrazovat či navyšovat své nároky z titulu náhrady škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4306/2018). Soud vzal za prokázáno, že nezákonná rozhodnutí zasáhla do žalobcova profesního života v tom smyslu, že nadále nejen že nemohl vykonávat funkci člena [anonymizováno], ale také si ani nemohl v oboru auditu nalézt zaměstnání. Co se týče tvrzené medializace případu, z předložených článků nevyplývá jednoznačně, že by byly v neprospěch žalobce, naopak některé z nich poukazují na to, že situace ohledně odvolání žalobce z funkce [anonymizováno] byla přinejmenším„ podivná“.

38. Ust. § 31a odst. 2 odškodňovacího zákona je normou s relativně neurčitou hypotézu, která není stanovena přímo právním předpisem a přenechává tak soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích s projednávanou věcí shodují (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 303/2019). Pokud nelze nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy. Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

39. Posuzovaná věc je poměrně specifická a nebylo možné nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích s projednávanou věcí shodoval. V souladu s ust. § 31a odškodňovacího zákona posoudil závažnost vzniklé újmy a okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Závažnost přitom soud určil jako poměrně vysokou, neboť v důsledku nezákonných rozhodnutí žalobce přišel o vysoce prestižní zaměstnání (jednalo se o pracovní pozici ve vrcholné nadnárodní instituci, která dosud nebyla nabídnuta jinému občanu ČR a pro žalobce znamenala životní profesní příležitost, přičemž po skončení funkčního období v [anonymizováno] lze důvodně předpokládat, že by se právě absolvování této prestižní pozice a z ní získané zkušenosti staly odrazovým můstkem pro další profesní realizaci žalobce ve velmi úzkém a specifickém oboru) a vůbec možnost se ve svém oboru nadále realizovat, to vše bylo zároveň spojeno se zpochybněním jeho pověsti. Soud má za to, že předmětná rozhodnutí tak velmi negativně zasáhla do života žalobce a nenapravitelně narušila jeho profesní ambice a kariéru. V uvedených znacích se posuzovaná věc nejlépe blíží věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 289/2009, kdy bylo poškozenému přiznáno zadostiučinění ve výši 10 000 Kč za každý měsíc nezákonného trestního stíhání, rovněž s výrazným zásahem (medializovaným) do profesního života poškozeného (Městským soudem v Praze vedeno pod sp. zn. 23Co 403/2010), nicméně nikoli zcela přiléhavě, neboť v dané věci se jednalo o trestní stíhání poškozeného, proto částku zde přiznanou soud zhruba o jednu třetinu snížil, přičemž za dobu od 1. 3. 2017 do vyhlášení rozsudku se jedná celkem o částku 500 000 Kč.

40. S ohledem na vše shora uvedené proto soud žalobci právo na náhradu nemajetkové újmy v profesní sféře přiznal v částce 500 000 Kč (výrok II.), kdy sice ustanovení § 31a odst. 2 spíše preferuje morální zadostiučinění, nicméně v daném případě nemá soud za to, že by se samotné konstatování porušení práva jevilo jako dostačující a zároveň nemajetkovou újmu není možné nahradit jinak. Nad rámec částky 500 000 Kč pak soud žalobu zamítl, včetně úroku z prodlení z částky 2 000 000 Kč, neboť do právní moci rozhodnutí soudu není povinnost plnit peněžité zadostiučinění závazně stanovena (výrok III.). Pro úplnost soud konstatuje, že pokud žalobce při jednání konaném dne 2. 2. 2021 uváděl, že nemajetková újma mu vznikla také v souvislosti s domovní prohlídkou konanou Policií ČR, pak se jedná o nová skutková tvrzení, která byla uplatněna až po uplynutí koncentrační lhůty, soud k nim proto nepřihlížel.

41. Žalobce se pak také domáhal náhrady nemajetkové újmy v penězích v částce 1 000 000 Kč, která mu měla vzniknout v podobě negativních dopadů nezákonného rozhodnutí do jeho osobního života, konkrétně vedlo k rozpadu jeho manželství. V této části soud žalobu shledal nedůvodnou, neboť žalobce spatřoval hlavní důvod rozpadu jeho manželství ve skutečnosti, že„ často cestoval“, což měla uvést také jeho manželka jako příčinu rozvratu manželství v návrhu na rozvod. Žalobce sám nicméně v průběhu svého výslechu vypověděl, že krize manželství už trvala delší dobu, navíc pokud uváděl, že důvodem rozpadu manželství bylo jeho časté cestování, pak nelze přehlédnout, že pokud by zůstal členem rady [anonymizováno], jezdil by domů do České republiky za rodinou tři víkendy v měsíci (což vypověděl během svého účastnického výslechu), přičemž na Slovensko dojížděl každé pondělí až čtvrtek (někdy pátek), s rodinou by se tak vídal ještě méně. Soud proto nespatřuje příčinnou souvislost mezi rozpadem jeho manželství a nezákonným rozhodnutím, potažmo odvoláním z funkce člena [anonymizováno]. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobce domáhal nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, zamítl (výrok IV.).

42. O náhradě nákladů řízení (výrok V.) bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a v souvislosti se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 10 úkony právní služby po 26 180 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“), a to příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k plnění, podání ze dne 30. 7. 2020, účast na jednání dne 8. 9. 2020 a dne 15. 12. 2020, podání ze dne 14. 1. 2021, účast na jednání dne 2. 2. 2021, závěrečný návrh, účast na jednání dne 2. 3. 2021, a 1 úkon po 13 090 Kč, a to účast při vyhlášení rozsudku dne 9. 3. 2021, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky (v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tedy tarifní hodnota činí součet částky 4 413 162 Kč a 500 000 Kč, a dále 11 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky).

43. Celkové náklady žalobce ve výši 338 609,90 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení