9 A 130/2015 - 85

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: Ing. J. V. bytem N., P. zastoupen JUDr. Ondřej Tošner, Ph.D. advokátem sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2 proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5 o žalobě na přezkoumání rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 11. 5. 2015 č. j.: 74/2015-NBÚ/07-OP, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 11. 5. 2015 č. j.: 74/2015- NBÚ/07-OP a rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze dne 27. 1. 2015 č. j. 10800/2015-NBÚ/P se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů v řízení ve výši 19.456,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ondřeje Tošnera Ph.D. advokáta.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu vydaná správními orgány obou stupňů ve věci žádosti žalobce ze dne 31. 10. 2013 o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení „Přísně tajné“. Žádosti žalobce nebylo vyhověno z důvodu vyhodnocení bezpečnostního rizika podle § 14 odst. 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb. o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 412/2005 Sb.), 2. Národní bezpečnostní úřad (dále jen „Úřad“), ve svém prvostupňovém rozhodnutí shledal bezpečnostní riziko v závažné a opakované činnosti žalobce proti zájmům České republiky. Vzhledem ke zjištěnému bezpečnostnímu riziku podle § 14 odst. 2 písm. a) citovaného zákona žalobce neměl splnit podmínku bezpečný spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) citovaného zákona, nutnou pro vydání požadovaného osvědčení, proto úřad dle § 121 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb. rozhodl o nevydání osvědčení pro stupeň utajení „Přísně tajné“.

II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí)

3. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí vyšel ze zjištění, která učinil správní orgán I. stupně jak z dotazníku fyzické osoby týkajícího se žalobce pohovorem se žalobcem podle § 105 citovaného zákona, z výsledku šetření podle § 107 zákona a ze zpráv o šetření zpravodajské služby.

4. Žalovaný uvedl, že v průběhu bezpečnostního pohovoru byl žalobce dotazován na své působení ve funkci generálního sekretáře Ministerstva obrany (dále jen MO) a ředitele Sekce majetkové MO. Žalobce uvedl, že ze své funkce nikdy nerozhodoval o nepotřebnosti majetku pro stát, byl členem poradní komise pro vyřazování majetku MO společně s dalšími cca 15 lidmi. Nikdy nebyl oprávněn rozhodovat o nakládání s majetkem státních podniků zřízených MO, kdy tuto pravomoc má pouze ministr obrany. Za jeho působení na ministerstvu docházelo k důslednému dodržování standardního postupu pro učinění rozhodnutí o nepotřebnosti majetku a ani nálezy interního auditu nebo inspekce ministerstva nedospěly k ničemu jinému. Žalobce se vyjadřoval konkrétně ke dvěma výběrovým řízením. K prodeji státního majetku VOP Šternberk uvedl, že do tohoto výběrového řízení nijak nezasahoval, nebyl členem příslušné komise, ani nezaznamenal žádné nestandardní okolnosti v rámci tohoto výběrového řízení. K případu zadání auditu na LOM Praha, s.p., společnosti KPMG bez výběrového řízení uvedl, že toto výběrové řízení proběhlo v časové tísni a vzhledem k urgentnosti požadavku a kritické hotovostní situaci ohledně tohoto podniku bylo využitu možnosti zákona zadat tuto zakázku oslovením vybrané společnosti. Ke svým mimopracovním vztahům se vyjádřil tak, že neudržuje žádné vztahy se zájemci o nákup techniky či nemovitosti v majetku ministerstva a také v době svého působení ve funkci generálního sekretáře ministerstva a ředitele sekce majetkové neměl nestandardní vztahy se subjekty, které v tomto oboru působí. Nikdy mu nebyla nabízena nějaká výhoda nebo protislužba ani on neposkytl žádnou výhodu či protislužbu v souvislosti s plněním svých pracovních povinností. Součástí jeho pracovních povinností byla účast na celé řadě společenských akcí, avšak z účasti nevyplývalo jakékoli nadstandardní jednání či vztahy s jakýmikoliv osobami z obranného průmyslu. Žalobce se nesetkal s náznaky korupčního jednání vůči své osobě, a v průběhu svého působení u PWC se zabýval vyšetřováním korupce – forezními audity.

5. Žalovaný k výsledkům šetření a k informacím od příslušného orgánu státu včetně upřesnění těchto informací a dále k výsledkům šetření zpravodajské služby uvedl, že tato sdělení jak orgánu státu, tak zpravodajské služby jsou vedena ve stupních utajení „Vyhrazené“ a „Důvěrné“, takže se jedná o utajované písemnosti, a proto Úřad ve svém rozhodnutí nemohl jejich bližší obsah uvést ve svém rozhodnutí.

6. Žalovaný uvedl, že Úřad ve svém rozhodnutí shledal bezpečnostní riziko v činnosti žalobce proti zájmu České republiky s odkazem na § 2 písm. b) zákona č. 412/2005 Sb. a jednak shledal, že riziková činnost žalobce má přímou souvislost s výkonem jeho pracovních povinností.

7. Žalovaný se dále vypořádával s rozkladovými námitkami žalobce.

8. Žalobce v podaném rozkladu namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, nedostatečné vyhodnocení tvrzení žalobce při pohovoru a nevyžádání si další zprávy zpravodajské služby, neprovedení svědeckých výpovědí i nezajištění znaleckých posudků, které by určily míru ohrožení zájmu České republiky, jehož se měl žalobce dopustit. Žalobce úřadu také v rozkladu vytýkal, že se neseznámil a nezvážil systém řízení MO a nezvážil činnost žalobce v rámci celého prověřovaného období. V souhrnu žalobce konstatoval, že Úřad shledal bezpečnostní riziko na základě neověřených a nepravdivých informací.

9. Žalobce v rozkladu vytýkal nezákonnost rozhodnutí úřadu, jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a pro zmatečnost. Namítal, že Úřad mu nedal možnost porozumět, jakých skutků se měl dopustit, neumožnil mu vyjádřit se ke všem důkazům a nedal mu možnost obhajoby. Rozhodnutím pouze odkazuje na utajované zprávy příslušné zpravodajské služby a orgánu státu a není zřejmé, na jakých konkrétních skutečnostech staví Úřad svůj závěr.

10. Žalobce k rozkladu připojil své vyjádření k odprodeji nepotřebného majetku a materiálu MO, k odprodeji majetku závodu VOP 025, s.p. Šternberk a k zadání auditu LOM Praha, s.p., které Úřad nikterak nevyhodnotil.

11. Žalobce také v rozkladu uvedl, že nevykonával žádnou závažnou a opakovanou činnost v zájmu České republiky. Nebylo a není s ním vedeno trestní řízení, z hlediska presumpce neviny je dána jeho bezúhonnost a beztrestnost. Poukázal na své podání ze dne 12. 3. 2015, v němž vysvětluje, že byl zadržen a vyslechnut v souvislosti s obviněním skupiny manažerů a úředníků MO v kauze spojené s převodem náhradních dílů státnímu podniku VOP CZ, s.p. Nebylo mu však sděleno obvinění a po výslechu byl propuštěn.

12. Žalobce dále v doplnění rozkladu doplnil informace včetně písemností týkajících auditu ve společnosti LOM Praha s.p. a kontrolní akce Nejvyššího kontrolního úřadu VOP CZ, s.p.

13. Žalovaný k rozkladovým námitkám žalobce uvedl, že se zabýval veškerými podkladovými materiály, které byly shromážděny, včetně tvrzení v rozkladu a jeho doplněních a dospěl k závěru, že úřad při svém rozhodování vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, a proto nepovažoval za nutné provádět ve věci další šetření. Žalovaný se ztotožnil i s právním hodnocením úřadu, že se osvědčení nevydává, neboť žalobce nesplňuje podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb. Nedostatek podmínky bezpečnostní spolehlivosti však neshledal v bezpečnostním riziku podle § 14 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, jak to učinil úřad, nýbrž podle § 14 odst. 3 písm. d) citovaného zákona. Tedy pro chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace. Žalovaný vzhledem k tomu, že vycházel z utajovaných výsledků šetření zpravodajské služby, evidovaných pod č. j. D5609/2014-NBÚ/P a č. j. D6850/2014- NBÚ/P, nemohl uvést ve svém rozhodnutí bližší důvody v souladu s § 122 odst. 3 zákona, které ho k tomu vedly. Nicméně tyto důvody popisuje blíže v písemnosti č. j. D7/2015-NBÚ/07-OP. Žalovaný má za to, že zprávy zpravodajské služby obsahují takové informace, které ve světle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 117/2012-28 umožňují dostatečně posoudit věrohodnost získaných informací, tj. jakým způsobem byly získány, že popisují skutečný stav věci a umožňují přijmout jejich relevanci. Žalovaný je toho názoru, že zprávy zpravodajské služby popisují uceleně, podrobně, konkrétně a přesvědčivě nestandardní jednání žalobce přímo související s jeho působením v resortu MO. S ohledem na bezpečnostní riziko zjištěné žalovaným dle § 14 odst. 3 písm. d) zákona a vzhledem k tomu, že jde o riziko fakultativní, žalovaný poměřoval zjištěné skutečnosti hledisky uvedenými v ustanovení § 14 odst. 6 zákona. Vyhodnotil, že žalobce se závadového jednání dopouštěl dlouhodobě, a to v období při horní hranici rozhodného období 20 let, dle § 14 odst. 4 zákona. Závadové jednání přímo souviselo s výkonem pracovních povinností žalobce ve funkci generálního sekretáře MO a ředitele sekce majetkové MO.

14. Žalovaný při vypořádání rozkladových námitek vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu vztahující se k posuzování bezpečnostních rizik, a to konkrétně z rozsudku č. j. 6 As 14/2006-81 a z rozsudku sp. zn. 5 As 44/2006, 9 As 68/2008, 7 As 31/2011 a 3 As 4/2012. K námitce žalobce, že žalobce nebyl seznámen s utajovanými podkladovými materiály, upozornil na to, že zpravodajská služba zasílá Úřadu toliko výsledky šetření, nikoli celý spisový materiál, a pokud by Úřad seznámil žalobce se zprávami zpravodajské služby, postupoval by v rozporu se zákonem. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 9 As 9/2010-102 a na závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. II. ÚS 377/04. Zmíněná judikatura přisvědčila tomu, že exekutiva má za určitých okolností právo tomu, kdo je podrobován bezpečnostní prověrce, výjimečně neříci, z jakých konkrétních skutkových důvodů nebyl shledán bezpečnostně způsobilým, přičemž právo na přezkoumání toho, zda průběh a výsledek bezpečnostního prověřování neměl diskriminační charakter nebo nebyl poznamenán libovůlí je zajištěno prostřednictvím nezávislé soudní kontroly, kdy soudci mají podle ustanovení § 58 odst. 1 písm. e) a odst. 2 zákona přístup k utajovaným informacím všech stupňů utajení. Nejvyšší správní soud vyslovil, že i přestože nelze v daném řízení garantovat všechna procesní práva účastníka řízení a s ohledem na utajované skutečnosti poskytuje dostatečné záruky práva na spravedlivý proces nezávislost soudu přezkoumávajícího rozhodnutí správního orgánu.

15. Na základě uvedeného žalovaný dospěl k závěru, že rozhodnutí Úřadu obsahuje natolik dostatečné odůvodnění, na kolik to procesní úprava dovoluje.

16. Žalovaný uvedl, že je nepochybné, že žalobce není osobou trestanou a splňuje podmínku bezúhonnosti podle § 8 zákona. Nicméně to neznamená, že by u něj nebylo možné shledat bezpečnostní riziko podle § 14 zákona, neboť bezpečnostní řízení je druhem řízení odlišným od řízení trestního a znamená důkladnější prověření účastníka a posouzení, zda určité skutečnosti v jeho životě nezakládají důvodné riziko ohrožení zájmů České republiky v případě přístupu k utajovaným informacím. Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

III. Žaloba

17. Žalobce v podané žalobě namítal, že rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně nespočívají na úplně a přesně zjištěném stavu věci v bezpečnostním řízení a žalobci nebyla dána možnost před vydáním rozhodnutí se k věci vyjádřit. Rozhodující námitkou žalobce je, že si žalovaný nezajistil a nevyhodnotil informace ohledně osoby žalobce nad rámec informací uvedených ve zprávách příslušné zpravodajské služby. Vycházel jen z informací zpravodajské služby a neprovedl ani nezvažoval provést jakékoliv ověření těchto informací. Nezvážil celou řadu informací, které předložil žalobce nebo které si mohl sám ověřit, a tak postupoval v rozporu s § 89 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb.

18. Žalobce konkrétně vytýká žalovanému, že nevyslechl žádné svědky k posouzení, zda jednání žalobce při výkonu jeho funkce na MO bylo jednáním odpovídajícím jeho funkci či bylo jednáním nestandardním. Takovými svědky jsou přímí nadřízení žalobce (ministři obrany, kteří byli ve funkci v době působení žalobce jako generálního sekretáře MO, tj. v období od 1. 9. 2010 do 3. 1. 2014 a další osoby především oba náčelníci generálního štábu, oba první náměstci, kteří byli odpovědni za reformu MO a náměstci pro ekonomiku vzhledem k charakterům namítaných činů. Tyto osoby nebyly kontaktovány ani vyzvány k podání svědectví.

19. Dále se žalovaný neseznámil se systémem řízení MO a při výkonu funkce žalobce, jak vyplývaly z jeho povinnosti a zvyklostí, a nebyly nijak nestandardní či ohrožující důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby žalobce.

20. Žalovaný si nezajistil adekvátní a dostatečné vysvětlení okolností chování či kroku žalobce v jeho funkci. Osobní pohovor vedl nedostatečně konkrétně a v rozkladové fázi jej neprovedl vůbec.

21. Nedostatečně ověřil a nevyhodnotil ústní i listinné informace poskytnuté žalobcem v rámci pohovoru, když utajované zprávy jsou datované ke dnům 12. 6. 2014 a 4. 9. 2014 s tím, že pohovor byl učiněn rovněž dne 4. 9. 2014.

22. Přestože žalobce v rozkladovém řízení předložil dokumenty včetně dvou doplnění rozkladu. Žalovaný neopatřil jakékoliv doplnění či vysvětlení k těmto dokumentům od zpravodajské služby či orgánů státu. Neověřil si informace od zpravodajských služeb, a to za situace, kdy Vojenské zpravodajství jako příslušná zpravodajská služba je součástí MO a bylo dotčeno některými reformními kroky ve věci např. nákupních procesů či prodeje armádních bytů, včetně zaměstnanců Vojenského zpravodajství, a proto zpráva Vojenského zpravodajství měla být ověřena nezávislými zdroji. Jelikož zprávy zpravodajských služeb nejsou žalobci přístupny, žádal žalobce soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu pod č. j. 7 As 117/2018-28 a 7 As 31/2011-101, aby soud ověřil, zda zjištěné informace byly dostatečně konkrétní, jakým způsobem byly získány, jak jsou věrohodné a zda jsou přesvědčivým podkladem pro závěr, zda v případě žalobce existuje skutečně bezpečnostní riziko dle § 14 odst. 3 citovaného zákona.

23. Dle žalobce má na zjištění úplného a přesného stavu věci také vliv skutečnost, že žalobci nebyla dána možnost se vyjádřit v řízení o rozkladu, ačkoli žalovaný zaujal odlišné právní hodnocení, než na kterém bylo postaveno prvostupňové rozhodnutí. Žalovaný se neztotožnil s právní kvalifikací bezpečnostního rizika učiněnou správním orgánem I. stupně a své rozhodnutí postavil na názoru, že jde o chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace dle § 14 odst. 3 písm. d) citovaného zákona. Dle názoru žalobce je toto rozhodnutí žalovaného překvapivé a žalovaný měl možnost se před jeho vydáním k tomuto zamýšlenému jinému právnímu hodnocení věci vyjádřit. Důvodnost této námitky žalobce podporuje rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 59/2008-85 zabývající se obranou účastníka právě ke specifickým skutkovým otázkám spojeným se zamýšlenou odlišnou právní kvalifikací. Význam využití procesních práv účastníků a respekt k těmto právům žalobce dovozuje i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 71/2008-123. Žalobce zdůrazňuje, že právní kvalifikace obou rozhodnutí je natolik rozdílná, že prakticky vylučuje paralelní výskyt bezpečnostního rizika. Žalobce, protože není obeznámen se zprávami zpravodajské služby a nejsou mu známy skutečnosti, na jejichž základě žalovaný učinil změnu právní kvalifikace, je žalobce nucen se alespoň obecně vyjádřit k tomu, na co byl dotazován při osobním pohovoru. Uvedl, že se jednalo o 4 okruhy ekonomických vztahů i vztahů s osobami ve vojenském průmyslu, k nimž podával vysvětlení, avšak Úřad v rozhodnutí I. stupně na ně nereagoval.

24. Žalobce uvádí, že ani jedna z těchto oblastí nebyla osobní, jedinečnou a nikým nekontrolovanou aktivitou žalobce. Veškerá rozhodnutí byla rozhodnutími ministra obrany, a projednávána na jednáních vedení ministerstva, byla připomínkována ve standardním procesu, případně byla schválena vládou České republiky.

25. K prvnímu okruhu dotazů v průběhu pohovoru, týkajícímu se odprodeje majetku státu žalobce uvádí, že v době jeho působení od roku 2010 do roku 2013 byl majetek státu odprodáván podle existujícího postupu, který nedostál žádných zásadních změn. Veškeré prodeje nepotřebného majetku byly uskutečněny na základě výběrových řízení, jejichž jediným kritériem byla finančně nejvýhodnější nabídka. Žalobce nikdy nebyl členem ani výběrových komisí ani nepodepisoval smlouvy na prodej tohoto majetku, neboť toto je v pravomoci ředitele odboru nakládání s nepotřebným majetkem MO. Smlouvy o odprodeji nemovitého majetku schvalovalo Ministerstvo financí, prověřující prodejní cenu. Majetek vyřazuje náčelník Generálního štábu na základě návrhu sekce logistiky Generálního štábu a žalobce toto jeho rozhodnutí nemohl nějak ovlivnit. Oblast prodejů byla předmětem různých auditů a nebyla zjištěna žádná pochybení ve vztahu k žalobci. V roce 2013 bylo zahájeno policejní vyšetřování prodeje nepotřebných náhradních dílů na tankovou techniku Policií ČR, Úřadem pro odhalování organizovaného zločinu. V rámci tohoto vyšetřování byl žalobce vyslýchán, avšak po výpovědi byl propuštěn bez sdělení jakéhokoli obvinění. Žalobce se snažil podat Policii ČR potřebná vysvětlení ohledně prodejů a podal podnět k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, v němž vysvětloval některé chyby, kterých Policie ČR dopustila. Tento podnět byl rovněž poskytnut žalovanému v rámci doplnění rozkladu. Vysvětlení transakcí a jejich zákonnosti se stalo součástí spisu až v rozkladovém řízení, k čemuž však žalovaný nepřihlédl. Hodnotil-li žalovaný informace zpravodajské služby bez vysvětlení podaného žalobcem, nezjistil skutečný a přesný stav věci.

26. K oblasti odprodeje závodu Šternberk a související zprávy NKÚ poskytl žalobce korespondenci mezi MO a NKÚ a uváděl důvody, které byly vysvětlovány k závěrům z kontroly NKÚ, na jejichž základě NKÚ vyhovělo námitce MO a učinilo určitou nápravu v hodnocení o účetním rozdílu při prodeji majetku. Přes uvedené nešlo již opravit vydaný kontrolní závěr. Příslušná situace byla vysvětlena na jednání kontrolního výboru Poslanecké sněmovny ministrem obrany. Žalobce taky k tomuto odprodeji odpovídal Úřadu a doložil veškerou korespondenci mezi MO a NBÚ. Žalovaný se těmito podklady také nezabýval. Žalobce doplnil, že budovy a zařízení závodu se prodávaly za podpory externí poradenské firmy (Ernst & Young), a to ve standardním výběrovém řízení. Budovy a zařízení závodu VOP Šternberk byly prodávány na základě „Strategie státních opravárenských podniků“ schválené ministrem obrany a vládou ČR. Důvodem byla nenaplněnost zakázek, zákonná omezení pro využití služeb státního podniku a snaha o udržení zaměstnanosti pro 300 zaměstnanců. Budovy a zařízení závodu VOP Šternberk neprodávalo Ministerstvo obrany, ale státní podnik VOP Šternberk. Žalobce se nijak nepodílel na práci výběrové komise ani na rozhodování vedení podniku. Žalobce poukazuje jak na finanční prospěch z prodeje nepotřebných nemovitostí, tak i na zachování zaměstnanosti v lokalitě Šternberk a na to, že o celém postupu žalobce jednal s odborovou organizací, poslanci Poslanecké sněmovny, senátory s vědomím a souhlasem vedení Ministerstva obrany.

27. K oblasti dotazů ohledně zadání auditu LOM Praha, s.p. o kritickém stavu hospodaření tohoto státního podniku bylo MO informováno z řady důvěryhodných zdrojů, což vedlo k rozhodnutí ministra obrany k provedení důkladného auditu včetně prověření nevýhodných transakcí a zpracování návrhu krizových opatření. Byly osloveny dvě společnosti KMPG a Ernst & Young, aby zpracovaly cenové nabídky. Nebyla oslovena další společnost, vůči níž se žalobce cítil ve střetů zájmů a dále další společnost, která dříve pracovala pro státní podnik. Výsledkem auditu bylo podání trestní oznámení a došlo k propuštění několika manažerů státního podniku. V důsledku uvedeného postupu bylo vůči MO podáno trestní oznámení z důvodu neoprávněného zadání auditu a věcí se zabýval i ÚHOS. Neoprávněné zadání auditu mělo spočívat v tom, že MO nezadalo zakázku otevřeným výběrovým řízením. Žalobce vysvětluje, proč zakázku nebylo možné z důvodu času a nutné okamžité restrukturalizace podniku zadat v otevřeném výběrovém řízení.

28. K oblasti otázek, které směřovaly na vztahy žalobce k osobám z vojenského průmyslu žalobce vysvětloval, z jakých důvodů vyjednával strategické spolupráce s klíčovými zákazníky státních podniků LOM Praha s.p. a VOP CZ, s.p., za jejichž rozvoj byl ve své funkci zodpovědný. Pokud zpravodajská služba argumentovala jednáními žalobce s těmito osobami, zcela opomíjí fakt, že se jednalo o pracovní náplň žalobce, přičemž se vždy týkala zájmu státního podniku o získání zakázek pro výrobu. Jednání nebyla tajná, o všech jednáních byl standardně informován ministr obrany i celé vedení MO, včetně ředitele Vojenského zpravodajství. Žalobce pro doplnění uvedl, že po dobu celého prověřovaného období působil pouze ve dvou organizacích, a to u PricewaterhouseCoopers a na MO. Podílel se na vyšetřování podvodné činnosti, organizoval semináře pro manažery firem, publikoval články a byl hodnocen jako profesionální, zodpovědný a výkonný manažer (v první organizaci). Na MO pak žalobce pracoval na řadě strategických a koncepčních změn ke zefektivnění státní správy a k restrukturalizaci státních podniků zcela v zájmu České republiky. Jeho činnost byla každodenně kontrolována ministrem obrany, vyplývala z rozhodnutí ministra obrany a byla připomínkována či schvalována celým vedením ministerstva a generálního štábu. Žalobce byl součinný i orgány činnými v trestním řízení a pomáhal odhalovat několik případů podvodu. Pracoval na ukončení nevýhodných smluv uzavřených za předchozích vedení MO, a proto považuje za paradoxní, že je obviňován v důsledku profesionálního výkonu své funkce na základě jemu navíc neznámé nestranné informace. Nadto má za to, že jestliže informace z příslušné tajné služby pocházejí od Vojenského zpravodajství, byli ředitelé tohoto zpravodajství po celou dobu přítomni u všech jednání MO, strategické dokumenty schvalovali společně se žalobcem a dalšími členy vedení MO a mohli se k případnému jednání žalobce vyjádřit. To však neučinili a je zvláštní, že se podezření na chování žalobcem objevilo až odstupem několika let.

29. Úřad rovněž nebral na zřetel a nevyhodnotil majetkové poměry žalobce. Tyto poměry byly prověřovány, Úřadu známy a Úřad je nijak nerozporuje. V době působení žalobce na MO se majetkové poměry žalobce od doby, kdy získal nadprůměrné honoráře díky svému zaměstnání v soukromé společnosti PricewaterhouseCoopers nezměnily. Zásadní majetek ani nenabyl ani nepozbyl. Uvedené skutečnosti a vysvětlení žalobce Úřad při tom nijak nevyhodnotil a není jasné, jaké důvody vedly žalovaného k závěru, že se žalobce dopustil chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby žalobce a jeho schopnost utajovat informace.

30. Žalobce dále v žalobě uvádí, jaké důsledky měl postup žalovaného v dané věci včetně dalšího postupu, kdy žalobci v dalším řízení byla zrušena platnost osvědčení pro stupeň utajení „Tajné“. Uvedl, že funkce, kterou do doby rozhodnutí NBÚ vykonával, tj. auditor, manažer, člen Mezinárodní rady auditorů na to (IBAN) vyžaduje z podstaty věci kredibilitu a integritu, jejichž zpochybnění znamená okamžitou profesionální i společenskou likvidaci osoby žalobce. Jeho profesní likvidace tak je vázána nejen na ukončení jeho činnosti pro NATO, ale fakticky doživotně, a to vše na základě zpráv jediné zpravodajské služby, o jejichž obsahu nejsou žalobci poskytnuty informace.

31. Žalobce dále namítl, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkami uvedenými v rozkladu a v jeho doplněních v rozporu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. Napadené rozhodnutí neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, kterými by se žalovaný vypořádal s rozkladovými námitkami žalobce. I výjimka z náležitosti odůvodnění týkající se utajovaných skutečností nemá vliv na to, že se žalovaný nevypořádal ani se skutečnostmi a námitkami, které se zjevně utajovaných skutečností netýkají.

32. Žalovaný dále v žalobě uvádí výčet rozkladových námitek, které uplatnil v podaném rozkladu, s nimiž se žalovaný dle jeho názoru nevypořádal. - Úřad nepostupoval v souladu s ust. § 89 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb., když nevyhodnotil další skutečnosti a informace žalobce z bezpečnostního pohovoru nad rámec informací ze zpráv zpravodajské služby, nepovolal svědky, nezajistil znalecké posudky, nezvážil systém řízení MO. - Neposkytl žalobci žádnou informaci o skutcích, na kterých NBÚ postavil svůj závěr o bezpečnostní nespolehlivosti žalobce, neboť lze stěží akceptovat, že všechny údaje jsou utajovanými skutečnostmi. - V souvislosti s tím, co zmiňuje úřad ve svém rozhodnutí, neexistují utajované informace, na jejichž utajení (a tedy neuvedení ani v odůvodnění rozhodnutí úřadu) by byl zájem, který by převažoval nad ochranou ústavně zaručených procesních práv žalobce. - Jelikož z rozhodnutí úřadu nevyplývá, jaká činnost žalobce v jeho funkci na Ministerstvu obrany měla být důvodem pro postup NBÚ v této věci, vycházel žalobce z obsahu pohovoru s ním Úřadem vedeného a ve vztahu k záležitosti týkající se odprodeje majetku státu podrobně uvedl skutečnosti, zjevně neutajované – s nimi se však ředitel NBÚ nikterak nevypořádal a nikterak na toto ve svém rozhodnutí nereagoval. - Jelikož z rozhodnutí úřadu nevyplývá, jaká činnost žalobce v jeho funkci na Ministerstvu obrany měla být úvodem pro postup NBÚ v této věci, vycházel žalobce z obsahu pohovoru s ním úřadem vedeného a ve vztahu k záležitosti týkající se odprodeje závodu ve Šternberku (VOP CZ, s.p.) podrobně uvedl skutečnosti zjevně neutajované – s nimiž se však ředitel NBÚ nikterak nevypořádal a nikterak na toto ve svém rozhodnutí nereagoval. - Jelikož z rozhodnutí úřadu nevyplývá, jaká činnost žalobce v jeho funkci na Ministerstvu obrany měla být důvodem pro postup NBÚ v této věci, vycházel žalobce z obsahu pohovoru s ním úřadem vedeného a ve vztahu k záležitosti týkající se auditu ve státním podniku LOM Praha s.p. podrobně uvedl skutečnosti, zjevně neutajované, s nimiž se však ředitel NBÚ nikterak nevypořádal a nikterak na toto ve svém rozhodnutí nereagoval. - Činnost žalobce ve funkci generálního sekretáře byla prakticky každodenně kontrolována ministrem obrany, vyplývala z rozhodnutí ministra obrany, byla připomínkována či schvalována celým vedením ministerstva a Generálního štábu; navíc jestliže informace z příslušné tajné služby pocházejí od vojenského zpravodajství, potom to byli ředitelé vojenského zpravodajství, kteří byli po celou dobu přítomni u jednání vedení Ministerstva obrany, a tedy se mohli k jednání žalobce vyjádřit, popř. mu – měli-li za to, že by mělo být porušením zájmů České republiky – zamezit.

33. Žalobce uvedl, že tyto rozkladové námitky se týkaly skutečností, u nichž se nejedná o utajované skutečnosti. Uvedený nedostatek vypořádání rozkladových námitek způsobuje závažnou vadu rozhodnutí žalovaného a jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, viz např. nálezy Ústavního soudu III. ÚS 35/99, II. ÚS 28/02. I když jsou žalobci známa ustanovení zákona č. 412/2005 Sb. o výjimce z náležitostí odůvodnění rozhodnutí týkající se utajovaných skutečností stejně jako judikatura správních soudů neznamená to, že na povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí bude rezignováno zcela a žalobci budou skutečnosti, které se její bezprostředně týkají, zcela neznámé.

34. Žalobce je toho názoru, že nemůže obstát postoj žalovaného, že cokoli by v rozhodnutí uvedl, by bylo porušení zájmu na ochraně utajovaných skutečností, neboť i ustanovení § 3 zákona č. 412/2005 Sb. definuje utajované skutečnosti ve stupni „ Důvěrné“ jako informace, jejichž vyzrazením by došlo k prosté újmě České republiky. Je toho názoru, že v důsledku změny právní kvalifikace, že žalobce nepůsobil proti zájmům České republiky, zřetelně nesplňuje zákonné podmínky po utajování informací. Postup NBÚ a žalovaného tak vylučuje možnost řádné obrany žalobce v řízení, neboť žalobce neví-li, v čem shledává Úřad nesplnění podmínky bezpečnostní spolehlivosti, nemůže sám předkládat vyjádření a důkazy na svoji obranu. Žalobce dále na podporu svých žalobních tvrzení navrhl provedení důkazů: - správním spisem, - popisem pracovní činnosti žalobce ve Výboru mezinárodních auditorů NATO, - výpovědí z pracovního poměru u MO, - rozhodnutím NBÚ ze dne 27. 1. 2015 a výslechy svědka doktora A. V., bývalého ministra obrany České republiky, - výslechem svědka Ing. V. P., bývalého ministra obrany a bývalého náčelníka Generálního štábu ohledně jednání žalobce na Ministerstvu obrany, jeho integrity a chování jako i ve věci restrukturalizaci státních podniků, - výslechem svědka Ing. P. P., bývalého náčelníka Generálního štábu, - výslechem svědka Ing. M. Ž., bývalého zástupce náčelníka Generálního štábu, - výslechem svědka J. Š., Ph.D., bývalého 1. Náměstka ministra obrany, - výslechem svědka Ing. S. O., starosty města Šternberka, - výslechem svědkyně Ing. J. Š., předsedkyně Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády; poslední dva svědky k otázce prodeje závodu Šternberk a ve věci auditu LOM Praha a restrukturalizace státních podniků.

35. Žalobce v závěru své žaloby zdůrazňuje, že rozhodnutí NBÚ způsobilo zásadní změnu v jeho profesním životě, dotýká se osobní cti a důstojnosti žalobce. Působí nemožnost vykonávat zaměstnání v mezinárodních organizacích. Došlo k újmě v majetkové sféře s žalobce a i v jeho osobním životě.

36. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí Úřadu vydaného v I. stupni zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

37. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že podkladové materiály pro rozhodnutí Úřadu tvořily údaje, které žalobce uvedl v dotazníku fyzické osoby, při pohovoru dle § 105 zákona č. 412/2005 Sb., a výsledky šetření dle § 107 zákona č. 412/2005 Sb., včetně zpráv o šetření zpravodajské služby. Konkrétně dne 25. 11. 2013 Úřad obdržel od příslušného orgánu státu informaci, která je evidována pod č. j. V11589/2013-NBÚ/P, dále upřesnění zmíněné informace, které obdržel dne 3. 3. 2014; tato písemnost byla evidována pod č. j. V1172/2014-NBÚ/P. Uvedená sdělení konkretizuje zpráva od příslušného orgánu státu ze dne 31. 7.2014, evidovaná pod č. j. V6686/2014-NBÚ/P. Tyto písemnosti byly ke dni vydání prvostupňového i druhostupňového rozhodnutí označeny stupněm utajení „Vyhrazené“ a byly založeny v utajované části bezpečnostního svazku žalobce. U písemnosti evidované pod č. j. V1172/2014-NBÚ/P byl dne 14. května 2015 zrušen stupeň utajení a byla pod č. j. 51968/2015-NBÚ/P založena do neutajované části bezpečnostního svazku. Výsledek šetření příslušné zpravodajské služby Úřad obdržel dne 12. 6. 2014, je evidován pod č. j. D5609/2014-NBÚ/P a byl doplněn dne 4. 9. 2014 s evidencí pod č. j. D6850/2014-NBÚ/P. Písemnosti zpravodajské služby jsou označeny stupněm utajení „Důvěrné“ a jsou založeny v utajované části bezpečnostního svazku. Vzhledem k § 122 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. nemohl Úřad ve svém rozhodnutí uvést bližší obsah uvedených utajovaných písemností a na jejich základě shledal bezpečnostní riziko dle § 14 odst. 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., kterým je závažná nebo opakovaná činnost proti zájmům České republiky, čímž nesplnil podmínku bezpečnostní spolehlivosti dle § 12 odst. 1 písm. d) cit. zákona.

38. Žalovaný dále uvedl, že v rámci řízení o rozkladu, který žalobce podal proti rozhodnutí Úřadu, se žalovaný Úřadu v napadeném rozhodnutí zabýval veškerými podkladovými materiály, které byly shromážděny v průběhu bezpečnostního řízení, včetně tvrzení uvedených v rozkladu a shledal, že Úřad při svém rozhodování vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a nepovažoval proto za nutné provádět ve věci další šetření. Žalovaný se v rozhodnutí ztotožnil se závěrem Úřadu, že žalobce přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti dle § 12 odst. 1písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., avšak na rozdíl od Úřadu shledal bezpečnostní riziko dle § 14 odst. 3 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., za které lze považovat chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace.

39. Žalovaný stejně jako v napadeném rozhodnutí uvedl, že při posuzování bezpečnostní spolehlivosti žalobce vycházel z utajovaných výsledků šetření zpravodajské služby, které jsou evidovány pod č. j. D5609/2014-NBÚ/P a č. j. 6850/2014-NBÚ/P, proto ve svém rozhodnutí nemohl v souladu s § 122 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. uvést bližší důvody, které jej k jeho rozhodnutí vedly. Žalovaný vyjádřil názor, že shledané bezpečnostní riziko dle § 14 odst. 3 písm. d) zákona posuzoval dle kritérií uvedených v § 14 odst. 6 zákona, byť s omezením vyplývajícím z § 122 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. Mohl zaujmout jiný právní názor, neboť zkoumal nejen úplnost a zákonnost řízení, ale i zákonnost právních závěrů správního orgánu I. stupně a v řízení o rozkladu nedošlo k doplnění spisového materiálu, šlo o shodný skutkový stav jako v řízení před správním orgánem 1. stupně. Žalovaný uvedl, že si je vědom toho, že by žalobci mělo být umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí o rozkladu vyjádřil ke změně právního názoru žalovaného, avšak v této věci právní závěr Úřadu, tak i důvody změny plně vycházejí z utajovaných zpráv zpravodajské služby, proto žalobce nemohl být v důsledku zákonných omezení dle § 122 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. s konkrétními důvody této změny seznámen. Nicméně v utajované je založena utajovaná písemnost č. j. D7/2015-NBÚ/07-OP, v níž jsou důvody předmětné změny právního názoru podrobně popsány.

40. Žalovaný má za to, že Úřad v bezpečnostním svazku shromáždil dostatek podkladových materiálů, které poskytují ucelené, konkrétní a věrohodné informace, na jejichž základě lze mít důvodnou pochybnost o bezpečnostní spolehlivosti žalobce. Zprávy zpravodajské služby jsou plnohodnotnými a věrohodnými podklady pro posouzení bezpečnostní spolehlivosti žalobce. Z utajovaných písemností je zcela zřejmé, jakým způsobem byly získány informace, na jejichž základě bylo u žalobce shledáno bezpečnostní riziko, i o jaká konkrétní skutková zjištění se opírají. Soud, který má přístup k plnému obsahu správního spisu, zhodnotí věrohodnost a přesvědčivost informací zpravodajské služby a jejich relevanci k bezpečnostnímu řízení. Žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j.. 5 As 44/2006-74, v němž Nejvyšší správní soud judikoval pojem "riziko" jako určitou obavu, nebezpečí, možnost škody, ohrožení. Pojem bezpečnostního rizika je tedy nutno vykládat tak, že shromážděné podklady se vyhodnocují ve vztahu k eventuální možnosti bezpečnostního rizika, což znamená, že pro závěr o bezpečnostní nespolehlivosti postačuje již samotné podezření z existence bezpečnostních rizik. Zopakoval, že rozhodoval na základě stejného skutkového stavu jako prvostupňový správní orgán, tj. bezpečnostní riziko konstatoval na základě utajovaných písemností, s jejichž obsahem nemohl být žalobce vzhledem k omezením uvedeným v zákoně č. 412/2005 Sb., seznámen. Proto pro žalobce tak změna právního názoru nemohla být překvapivá.

41. K námitce skutečností uváděných žalobcem při bezpečnostním pohovoru žalovaný poukázal na skutečnost, že při provádění pohovoru je Úřad limitován § 105 odst. 7 zákona č. 412/2005 Sb., který stanoví, že při pohovoru nesmějí být sdělovány utajované informace. Rovněž je nutno opětovně zdůraznit, že žalovaný je při bezpečnostním řízení i při řízení o rozkladu, omezen příslušnými ustanoveními zákona č. 412/2005 Sb. týkajícími se zákazu sdělování utajovaných informací účastníkům takového řízení, jelikož v bezpečnostním řízení je akcentován veřejný zájem na ochraně utajovaných informací a na řádném a efektivním fungování policie a zpravodajských služeb.

42. K námitkám žalobce ohledně jeho profesního působení u MO a spolupráce s orgány činnými v trestním řízení při odhalování podvodů a ukončení nevýhodných smluv uzavřených předchozím vedením zmíněného ministerstva, žalovaný uvedl, že tato tvrzení nejsou s to zhojit shledané bezpečnostní riziko dle § 14 odst. 3 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., vzhledem k závažnosti jednání žalobce popsaném v předmětných utajovaných písemnostech.

43. K námitce žalobce, že pokud utajované informace k jeho osobě pocházejí od Vojenského zpravodajství, což žalobce v podané žalobě evidentně dovozoval, tedy od zpravodajské služby, jejíž ředitelé se účastnili pravidelných porad s ministrem obrany společně s žalobcem a dalšími příslušnými osobami a tito se mohli k jeho závadovému jednání vyjádřit již dříve, žalovaný poukázal na to, že dle ust. § 8 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů platí, že pokud zpravodajská služba zjistí informaci důležitou pro práci určitého státního orgánu nebo policejního orgánu, předá ji těmto subjektům pouze v tom případě, že by tím nebylo zmařeno sledování důležitějšího zájmu.

44. K námitkám uplatněným v podaném rozkladu se žalovaný nemohl vyjádřit vzhledem k omezením stanoveným v § 122 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb., z tohoto důvodu byla správní úvaha rozhodnutí ředitele Úřadu i možnost vyjádřit se k námitkám žalobce v podaném rozkladu značně limitována. Žalovaný je toho názoru, že důvody svého rozhodnutí ředitel Úřadu v napadeném rozhodnutí popsal v souladu se zmíněným ustanovením, v rozhodnutích nesmějí být popisovány důvody, které vedly k nevydání osvědčení nebo jeho zrušení, pokud se podávají z utajovaných písemností. Odůvodnění takovýchto rozhodnutí nemohou být konkrétní, jelikož by vyšly najevo utajované informace. Nicméně dle názoru žalovaného je z napadeného rozhodnutí patrné, že se ředitel Úřadu zabýval a hodnotil důvody, které vedly k nevydání požadovaného osvědčení. To, že žalovaný nemohl ve svém rozhodnutí některé námitky řádně vypořádat, neznamená, že se jimi nezabýval.

45. K námitce posuzování majetkových poměrů žalobce, žalovaný uvedl, že u žalobce nebylo shledáno bezpečnostní riziko dle § 14 odst. 2 písm. c) zákona č. 412/2005 Sb., kterým je skutečnost, že majetkové poměry jsou zjevně nepřiměřené řádně přiznaným fyzické osoby. V majetkových poměrech žalobce nebylo bezpečnostní riziko shledáno.

46. K důsledkům napadeného rozhodnutí do osobního a profesního života žalobce žalovaný uvedl, že u žalobce bylo shledáno fakultativní bezpečnostní riziko, žalovaný pak změkčil závěr Úřadu o obligatorním riziku, čímž shledané bezpečnostní riziko není „doživotním trestem“.

47. Žalovaný je toho názoru, že z judikatury Ústavního soudu nelze dovodit povinnost žalovaného sdělit žalobci konkrétní skutková zjištění, jsou-li tyto utajovanými informacemi, jelikož v bezpečnostním řízení je akcentován veřejný zájem na ochraně utajovaných informací; takovéto omezení zcela legitimní. Žalovaný v tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 377/04 ze dne 6. září 2007, v němž tento soud vyslovil, že cit: „Není jistě možné, aby byl Úřad pod záminkou absolutního zachování procesních práv účastníka nucen uvádět ve svých rozhodnutích skutečnosti, které by mohly ohrozit zájem státu, efektivitu práce zpravodajských služeb či policejních složek, anebo bezpečnost jejich agentů či třetích osob.“ V napadeném rozhodnutí nemohly být uvedeny konkrétní důvody nevydání osvědčení a rovněž nemohly být vypořádány všechny připomínky vznesené žalobcem v podaném rozkladu, protože by vyšly najevo utajované informace. Skutečnost, že v bezpečnostním řízení zůstávají některé rozhodné skutečnosti účastníkům řízení utajeny a nelze je výslovně hodnotit ani ve vydaném rozhodnutí, je vyvážena v rámci soudního přezkumu. V tomto směru žalovaný odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž Úřad má právo za určitých okolností tomu, kdo je podrobován bezpečnostnímu řízení, výjimečně neříci, z jakých konkrétních skutkových důvodů nebyl shledán bezpečnostně spolehlivým. Soud supluje aktivitu žalobce a přezkoumává relevanci utajovaných informací ze všech hledisek, která se vzhledem k povaze věci jeví důležitými. Nejvyšší správní soud konstatoval, že rozhodnutí Úřadu, u něhož nejsou v souladu s § 122 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. uvedeny důvody proto, že jde o utajované informace, nelze jen z tohoto důvodu považovat za nepřezkoumatelné, jelikož zákon zde výjimečně umožňuje v rozhodnutí tyto důvody neuvádět. Přezkoumatelnost rozhodnutí je pak zajištěna tím, že soudy ve správním soudnictví musí mít přístup ke všem podkladům rozhodnutí obsaženým v bezpečnostním svazku (srov. 7 As 39/2010-64). Právo účastníků bezpečnostního řízení na spravedlivý proces garantované Listinou základních práv a svobod je tak zachováno. Pokud dle Nejvyššího správního soudu lze i v soudním řízení provádět důkaz i písemnostmi obsahujícími utajované informace, to neplatí za situace, kdy by mohlo dojít k ohrožení či vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb či policie (§ 133 odst. 2 a 3 zákona č. 412/2005Sb.). V takovém případě pak soud není vázán žalobními body a přezkoumá relevanci informací uvedených v utajovaných písemnostech označených dle § 133 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. ze všech hledisek, které se vzhledem k povaze věci jeví důležitými. V návaznosti na uvedené žalovaný považuje na nutné vyjádřit své přesvědčení, že zájem České republiky na utajení informací uvedených v písemnostech, na jejichž základě byl žalobce shledán bezpečnostně nespolehlivým, který přímo souvisí s potřebou ochrany činnosti zpravodajské služby a policie, převažuje nad zájmem žalobce o seznámení se s těmito dokumenty. Citované utajované písemnosti jsou označeny dle § 133 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb., jelikož ve vztahu k nim nelze zprostit mlčenlivosti, neboť by mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb a policie. Je na soudu, aby posoudil, zda úvaha žalovaného o tom, že žalobce přestal splňovat podmínku pro vydání osvědčení dle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb. má ve spisovém materiálu oporu či nikoliv.

48. Žalovaný konstatoval, že žalobce nebylo možno vzhledem ke zjištěnému bezpečnostnímu riziku označit za bezpečnostně spolehlivého. Žalovaný má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.

V. Replika žalobce

49. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného zpochybňuje použití podkladových materiálů shromážděných v bezpečnostním svazku jako ucelených konkrétních a věrohodných informací bez toho, aniž by je žalovaný hodnotil v kontextu k době, situaci, povaze jednajícího a k dalším okolnostem, kdy úvaha podle ustanovení § 14 odst. 3 a 6 zákona o utajovaných informacích musí vycházet z dostatečných skutkových zjištění o všech rozhodných znacích skutkové podstaty podle některého z písmen odst. 3 citovaného ustanovení a všech rozhodných vodítcích, vyplývajících z odstavce 6. Poukázal na výklad posuzování skutkových okolností v bezpečnostním řízení učiněným Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 7 As 31/2011 apelující na zkoumání všech okolností určitého jednání posuzované osoby z hlediska pravděpodobnosti existence bezpečnostního rizika. K otázce nevypořádaných rozkladových námitek poukázal na nesprávné tvrzení žalovaného, že námitky nemohly být vypořádány, neboť by vyšly najevo utajované informace. Takový názor nemůže dle žalobce obstát minimálně u námitek procesní povahy, jakož i u věcných vyjádření žalobce k jednotlivým případům, již se týkaly i otázky jemu kladené při osobním pohovoru a na jejichž řešení se žalobce podílel. Nemůže tak obstát závěr žalovaného postavený tolik na základě izolovaných informací od zpravodajské služby.

50. V replice žalobce navrhl provedení důkazů utajovanými částmi spisového materiálu, (utajovaná část ve stupni utajení „Důvěrné“), zejména zprávou Vojenského zpravodajství obsahující skutečnosti, na jejichž základě dospěl žalovaný ke svému závěru o bezpečnostní nezpůsobilosti žalobce.

VI. Vyjádření žalovaného k replice

51. Žalovaný k replice žalobce oponoval názoru žalobce, že není důvod k utajování informací a jejich neprovedení jako důkazu v soudním řízení, neboť odtajnit písemnosti založené v utajované části bezpečnostního svazku lze jedině na základě písemného stanoviska původce předmětných písemností. Žalovaný dále opakoval principy a účel bezpečnostního řízení.

VII. Jednání před soudem

52. Při jednání před soudem zástupci účastníků řízení setrvali na svých stanoviscích. Žalobce nadto obsáhle a věcně popisoval situaci na MO, neposouzenou ve věci žalovaným, dopad rozhodnutí do jeho osobního a profesního života a akcentoval své námitky nulové obrany proti utajovaným podkladům, které se staly rozhodujícím podkladem pro posouzení věci.

VIII. Posouzení věci městským soudem

53. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) dle skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí.

54. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. d) zákona v rozhodném znění osvědčení fyzické osoby Úřad vydá fyzické osobě, která d) je bezpečnostně spolehlivá. Podle § 14 odst. 3 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb. podmínku bezpečnostní spolehlivosti splňuje fyzická osoba, u níž není zjištěno bezpečnostní riziko. Podle § 14 odst. 3 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb. za bezpečnostní riziko lze též považovat chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace. Podle § 14 odst. 6 zákona č. 412/2005 Sb. při posuzování, zda skutečnost uvedená v odstavci 3 je bezpečnostním rizikem, se přihlíží k tomu, do jaké míry může ovlivnit schopnost utajovat informace, k době jejího výskytu, k jejímu rozsahu, charakteru a k chování fyzické osoby v období uvedeném v odstavci 4. Podle § 89 odst. 1 téhož zákona Úřad v bezpečnostním řízení (dále jen "řízení") postupuje tak, aby byl úplně a přesně zjištěn stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona vyskytnou-li se v průběhu řízení skutečnosti, které je třeba objasnit pro zjištění skutečného stavu věci, provede Úřad s účastníkem řízení pohovor; s účastníkem řízení, který žádá o vydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení Přísně tajné, provede Úřad pohovor vždy. Podle § 122 odst. 3 téhož zákona v odůvodnění se uvedou důvody vydání rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se Úřad řídil při jejich hodnocení a při použití právních předpisů. Jsou-li některé z důvodů vydání rozhodnutí utajovanými informacemi, uvede se v odůvodnění pouze odkaz na podklady pro vydání rozhodnutí a jejich stupeň utajení. Úvahy, kterými se Úřad řídil při jejich hodnocení, a důvody vydání rozhodnutí se uvedou pouze v rozsahu, ve kterém nejsou utajovanými informacemi.

55. K žalobním námitkám z obsahu spisového materiálu, odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, jakož i vyjádření žalovaného k podané žalobě a provedeného ústního jednání před soudem vyplynulo, že vůči žalobci bylo zahájeno bezpečnostní řízení o jeho žádosti o vydání osvědčení pro stupeň utajení „ Přísně tajné“ na základě informací od příslušného orgánu státu, shromážděných a zařazených v utajované části bezpečnostního svazku pod č. j. V11589/2013- NBÚ/P, č. j. V11172/2014- NBÚ/P a č. j. V66686/2014- NBÚ/P ve stupni utajení „Vyhrazené“.

56. V rámci bezpečnostního řízení Úřad dále podle § 107 odst. 3 zákona vyžádal zprávy od příslušné zpravodajské služby, které jsou vedeny ve stupni utajení „Důvěrné“ a evidované v utajované části spisu pod č. j. D 5609/2014- NBÚ/P a č. j. D 685/2014- NBÚ/P.

57. Informace v uvedených zprávách jsou utajovanými informacemi, na které pro jejich stupeň utajení Úřad i žalovaný odkázali toliko v obecné rovině a ve svých rozhodnutích uvedli, že na základě těchto zpráv Úřad shledal u žalobce přítomnost bezpečnostního rizika.

58. Soud dále z prvostupňového rozhodnutí zjistil, že Úřad vycházel rovněž z výsledků bezpečnostního pohovoru vedeného se žalobcem dne 4. 9. 2014. Záznam tohoto pohovoru je založen v neutajované části spisu. Obsah bezpečnostního pohovoru Úřad zmínil v prvostupňovém rozhodnutí tak, že popsal okruhy dotazů Úřadu a odpovědí žalobce z oblasti procesů nakládání a rozhodnutí s nepotřebným majetkem, z oblasti výběrových řízení, týkajících se zadávání veřejných zakázek a ohledně vztahů žalobce s osobami z vojenského průmyslu v době působení žalobce v pozici generálního sekretáře MO a ředitele Sekce majetkové MO.

59. Soudu byly k přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí a bezpečnostního řízení, rozhodnutí předcházejícímu předloženo 6 příloh, tvořících správní spis, z nichž přílohy č. 1-4 jsou neutajovanou částí spisu, příloha č. 5 je vedena ve stupni utajení „Vyhrazené“ a příloha č. 6 ve stupni utajení „Důvěrné“, u níž nelze zprostit mlčenlivosti a je vyloučena možnost nahlížení. Rozhodnutím soudu ze dne 10. 3. 2016 dle § 133 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. byly tyto části spisu odděleny.

60. Soud se seznámil se všemi přílohami bezpečnostního svazku a především shledal, že přílohy č. 1- 4. neutajované části spisu obsahují, kromě šetření majetkových a osobních poměrů žalobce, také zprávy z otevřených zdrojů, týkajících se zadání zakázky na audit hospodaření státního podniku LOM včetně postupu tehdejšího ministra obrany, zejména dopis ministra obrany ze dne 14. 12. 2011 zaslaný NBÚ a vysvětlující naléhavost zadané zakázky, šetření hospodářské trestné činnosti Policií ČR a listiny dokumentující výsledky kontrolní činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu ohledně hospodaření podniku VOP CZ, s.p. včetně námitkového řízení proti závěrům Nejvyššího kontrolního úřadu. K těmto podkladům a oblastem směřovaly dotazy Úřadu v rámci bezpečnostního pohovoru, avšak včetně výsledků bezpečnostního pohovoru se nestaly zdrojem dalšího prověřování, resp. minimálně úvah Úřadu ve spojení s informacemi od příslušného orgánu státu a zpravodajské služby v utajovaných částech bezpečnostního svazku. Z napadeného rozhodnutí ředitele NBÚ , jakož i z rozhodnutí Úřadu vyplývá, že podkladem pro shledání bezpečnostního rizika byly toliko utajované informace, které žalovaný považoval za natolik dostačující, konkrétní a ucelené, že k ostatním skutečnostem zjištěným v průběhu bezpečnostního řízení včetně skutečností sdělených žalobcem zejména k systému řízení MO a náplni práce žalobce, včetně součinnosti s ministrem obrany a služebními funkcionáři MO, k prověřovaným případům hospodaření v konkrétních státních podnicích a přípravě auditu, případně i jím doložených v podaném rozkladu a jeho doplněních (dopis Vrchní státní zástupkyni ze dne 12. 3. 2015, korespondence MO s NBÚ), nepřihlížel.

61. Protože správní orgány obou stupňů tedy ve svých rozhodnutích vycházely toliko z utajovaných, pro žalobce nepřístupných informací a stěžejní námitkou žalobce je námitka nedostatečně zjištěného stavu věci, bylo na soudu, aby posoudil, zda z hlediska specifiky bezpečnostního řízení obstojí napadená rozhodnutí i při neznalosti důvodů těchto rozhodnutí, znemožňujících žalobci, aby proti nim účinně argumentoval.

62. Proporcionalitou mezi veřejným zájmem na ochraně utajovaných informací a zájmem na zajištění spravedlivého procesu se již v řadě případů zabývala judikatura správních soudů i Ústavního soudu ČR.

63. Především judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek NSS ve věci sp. zn. 7 As 31/2011) stanovila, že je v bezpečnostním řízení nutno najít rovnováhu mezi dvěma legitimními, avšak navzájem protichůdnými zájmy, zájmem na zajištění spravedlivého procesu pro toho, jehož bezpečnostní způsobilost je zkoumána ve smyslu článku 36 a následujících Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a zájmem na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu, přičemž této rovnováhy nelze dosáhnout bez účinné soudní kontroly. Proto musí mít soud v rámci soudního přezkumu přístup ke všem informacím, na základě nichž bylo rozhodnuto v bezpečnostním řízení. Soud je v takovém případě ve zvýšené míře, než při běžném soudním řízení, v němž má účastník k dispozici stejné informace jako soud, garantem práva na spravedlivý proces podle článku 36 a následující Listiny, což vyžaduje i zvýšenou aktivitu soudu vůči postupu veřejné správy. Jen za splnění těchto podmínek může být přístup k informacím v nezbytných případech odepřen účastníkům řízení či dalším na řízení participujícím osobám. Účastník řízení nemůže efektivně namítat nezákonnost určitých zjištění, neví-li ani co je jejich obsahem. V této specifické situaci to naopak musí být soud, který supluje aktivitu účastníka řízení a přezkoumá relevanci utajovaných informací ze všech hledisek, která se vzhledem k povaze věci jeví být důležitými.

64. Nicméně i v bezpečnostním řízení zjištěné skutkové okolnosti včetně utajovaných informací, zjištěných soudem musí být přesvědčivým podkladem pro závěr, že v konkrétním případě znamenají naplnění skutkové podstaty bezpečnostního rizika ve smyslu § 14 odst. 3 zákona. Skutkový základ úvahy mohou tvořit v podstatě jakékoli informace, které má příslušný orgán k dispozici, ať již je získal z jakýchkoli zdrojů a jakýmikoli prostředky, významná a podstatná je však informační hodnota takových zjištění. Tu je nutno hodnotit ze všech pro věc relevantních hledisek, zejména je nutno hodnotit věrohodnost (pravdivostní hodnotu) dané informace a také uvážit, zda je správně vykládána a zda ve skutečnosti nemá jiný význam, než jaký se na první pohled jeví. Posuzování informační hodnoty určitého zjištění je nutně vždy úvahou pravděpodobnostní, založenou v určité míře na odhadu, proto někdy pro závěr o existenci bezpečnostního rizika ve smyslu § 14 odst. 3 zákona postačí zjištění, že je pravděpodobné, že příslušná zákonem předvídaná skutková podstata byla naplněna. Může tomu tak být ovšem pouze v případě, že taková eventualita je nejpravděpodobnějším vysvětlením skutkových zjištění a že se na základě dostupných údajů jeví být významně pravděpodobnější než jiná, v úvahu připadající vysvětlení.

65. Při posuzování, zda určitá skutečnost či souhrn skutečností je bezpečnostním rizikem, se dle § 14 odst. 6 zákona přihlíží k tomu, do jaké míry může ovlivnit schopnost utajovat informace, k době jejího výskytu, k jejímu rozsahu, charakteru a k chování fyzické osoby v období uvedeném v odstavci 4.

66. Nejvyšší správní soud se právě v rozsudku č. j. 7 As 31/2011-101 přímo vyslovil k posuzování fakultativního bezpečnostního rizika, když uvedl, že, cit : „Jinak je tomu v případech spadajících pod ust. § 14 odst. 3 zákona o utajovaných informacích. Zde zákon reflektuje, že v realitě života mohou mít ty samé vzorce chování v různých případech velmi odlišné důsledky a že v takových případech by byl každý zákonný automatismus kontraproduktivní. Záleží vždy na kontextu, tedy na době, situaci, povaze jednajícího a mnoha dalších zákonem jen obtížně definovatelných okolnostech. Zákonodárce proto v citovaném ustanovení zcela záměrně užívá slova lze, jímž správnímu orgánu vymezuje prostor pro komplexní, všestrannou a do hloubky konkrétních okolností jednotlivého případu jdoucí úvahu o tom, zda v daném případě je bezpečnostní riziko vskutku dáno, i když je splněna nutná vstupní podmínka, tedy naplnění některé konkrétní skutkové podstaty uvedené v písmenech a) až j) citovaného ustanovení. K tomu, podle jakých pravidel a na základě jakých kritérií má být správní úvaha vedena, je obsaženo vodítko v ust. § 14 odst. 6 zákona o utajovaných informacích. Při posuzování, zda skutečnost uvedená v § 14 odst. 3 je bezpečnostním rizikem, se přihlíží - k tomu, do jaké míry může tato skutečnost ovlivnit schopnost zkoumané osoby utajovat informace; zvažuje se tedy, zda a případně v jaké míře vůbec má dotyčná skutečnost vliv na schopnost zkoumané osoby utajovat informace, a tedy nedopustit jejich prozrazení, ať již z jakéhokoli důvodu a jakoukoli formou, - k době výskytu uvedené skutečnosti; zejména proto, že nezřídka se míra rizika prozrazení utajované informace v čase z různých důvodů mění, ač jinak řada dalších okolností zůstává obdobná, - k jejímu rozsahu; tj. nepochybně především k rozsahu, tj. jakési velikosti, významnosti v obecném slova smyslu, příp. míře opakování či délce trvání rizikové skutečnosti, její obecné závažnosti aj., - k charakteru této skutečnosti; tedy např. míře její zavrženíhodnosti či naopak omluvitelnosti, k tomu, nakolik je obecně či speciálně nebezpečná pro určité žádoucí hodnoty či zájmy, aj. - k (všeobecnému) chování fyzické osoby v zákonem stanoveném rozhodném období uvedeném v § 14 odst. 4.

67. Zjištěné skutkové okolnosti pak musí ve svém souhrnu být přesvědčivým podkladem pro závěr, že v konkrétním případě znamená naplnění určité skutkové podstaty skutečně bezpečnostní riziko.

68. Na základě shora uvedených principů soud přistupoval k výpovědní hodnotě utajovaných informací, obsažených v příloze č. 5-6, s nimiž se žalobce nemohl seznámit a v důsledku toho proti nim nemohl argumentovat a stavět svoji obranu. Soud prověřoval, zda utajované informace mají natolik výpovědní hodnotu, že obstojí závěr žalovaného, že informace příslušného státního orgánu a zpravodajských služeb nabízely nejpravděpodobnější vysvětlení a samy o sobě postačovaly ke kvalifikaci bezpečnostního rizika. Pro účely odpovědi na uvedenou otázku, soud vycházel z písemnosti D7/2015-NBÚ/07-OP ( dále jen písemnost D7), která dle napadeného rozhodnutí obsahuje popis důvodů, které vedly žalovaného v řízení o rozkladu k závěru o bezpečnostním riziku a zároveň ke změně právní kvalifikace tohoto bezpečnostního rizika na chování dle § 14 odst. 3 písm. d) cit. zákona, tj. chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby může ovlivnit její schopnost utajovat informace. Důvody bezpečnostního rizika v uvedené písemnosti vycházejí z šetření zpravodajské služby a jsou obsaženy v písemnostech označených č. j. D 5609/2014- NBÚ/P a č. j. D 6850/2014-NBÚ/P. Týkají se hodnocení chování žalobce, k němuž však směřovaly i dotazy na žalobce při bezpečnostním pohovoru. Popis chování žalobce je jako riziko, jak je ostatně i v napadeném rozhodnutí neutajeně uvedeno, založen na sdělení zpravodajské služby o činnostech žalobce v rámci jeho pracovní pozice na MO v přímé souvislosti s výkonem jeho pracovních povinností ve funkci generálního sekretáře MO a ředitele Sekce majetkové MO. Popis chování žalobce se prolíná se skutečnostmi zjištěnými v oblastech, které se objevují i v neutajované části spisu a k nimž se otevřeně, neutajeně vyjadřoval žalobce v průběhu pohovoru i v podaném rozkladu. Odůvodnění žalovaného v písemnosti D7 v utajované části spisu je kusé, obsahující jen několik odstavců a omezuje se na popis určitých okruhů jednání či skutečností, netýkajících se jedině žalobce, nadto v některých případech týkajících se žalobce jen okrajově. To ostatně zapříčinilo i zmírnění závažnosti shledaného bezpečnostního rizika a překvalifikace tohoto rizika žalovaným z původně vytýkané závažné nebo opakované činnosti proti zájmům České republiky na chování mající vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost žalobce. Odůvodnění chování žalobce v písemnosti D7 přebírá a shrnuje sdělení pocházející z předcházejícího materiálu příslušné zpravodajské služby, bez úvah o pravděpodobnosti informací z hlediska zdrojů těchto informací (orgánu, který jej podává) době, tak z hlediska charakteru pozice žalobce a jeho chování v rámci určitého systému řízení u MO. Soudu je známa judikatura Nejvyššího správního soudu (č. j. 5 As 44/2006), která považuje sdělení zpravodajských služeb za podkladové akty, z nichž žalovaný vychází, to však neznamená, že jejich obsah může být automaticky přebírán, přesto, že ke skutkovému stavu, který zachycují, existují další konkrétní skutečnosti zachycené v jiné části spisu. I zprávy zpravodajských služeb je zapotřebí podrobit kognici v rozsahu hledisek a vodítek, které v určité realitě zobrazí charakter situace a povahu jednajícího. Lze přisvědčit tomu, že v dané věci písemnost D7 obsahující odůvodnění stavu věci a změnu právního názoru, je-li rovněž utajovanou skutečností, může obsahovat jen úvahy o vypovídací hodnotě zpráv příslušné zpravodajské služby či informací od orgánu státu (tedy utajovaných informací) a nemusí v ní být obsaženy skutečnosti zjištěné také v neutajové části bezpečnostního řízení (při pohovoru, z dalších podkladů a šetření). Je-li však takové odůvodnění („dílčí utajované odůvodnění“) užito v rozhodnutí, jež je výsledkem celé šíře prováděných šetření v bezpečnostním řízení, a to na základě veřejně dostupných dokumentů nebo zpráv, které byly založeny v přístupných spisech, tzn. na základě určitých pravdivých zpráv a poznatků z veřejných zdrojů, ze zpráv NKÚ, Policie a dokumentů předložených žalobcem včetně jeho vysvětlení, je třeba, aby toto dílčí utajované odůvodnění představující v podstatě shrnutí informací od zpravodajské služby bylo podrobeno hodnocení důkazů. To předpokládá i vypořádání věcných rozkladových námitek žalobce, k nimž nedošlo z důvodu v této věci nepřijatelného názoru žalovaného, že s ohledem na utajované skutečnosti nemůže reagovat na všechny tyto námitky, neboť by se dopustil porušení ochrany utajovaných informací. Soud tento názor žalovaného nepokládá za odpovídající věci proto, že žalobce věcně argumentoval a oponoval skutečnostem předestřeným v dotazech Úřadu při bezpečnostním pohovoru a zjištěným při nahlížení do neutajované části bezpečnostního svazku. A protože shledání bezpečnostního rizika právě v oblastech, na něž byl žalobce při pohovoru tázán, je z napadeného rozhodnutí zřejmá, bylo nezbytné, aby se žalovaný rozkladovými námitkami v uvedeném směru zabýval a vypořádal i návrhy žalobce na provedení dokazování, zaměřené právě na osvětlení fungování systému MO a hospodaření státních podniků. Soud i vzhledem k obsahu utajovaných informací, zejména v příloze č. 6 spisu, které obsahují zásadně jiné skutečnosti ohledně pravomocí a významu pozice žalobce oproti žalobcovým tvrzením o aprobaci jeho postupu na MO, nepovažuje za nerelevantní, ale za nanejvýš potřebné, aby Úřad seznal rozsah a meze odpovědnosti žalobce z doby jeho působení u MO a posoudil veškeré jím namítané skutečnosti o postupech na MO včetně aprobace jeho kroků ministrem obrany, jím udělená pověření, součinnost s dalšími funkcionáři a způsob hospodaření s majetkem v politických, ekonomických, ale i organizačních poměrech na ministerstvu a ve státních podnicích v té době. Žalovaný na tyto skutečnosti včetně hodnocení trestního šetření Policie ČR (zabývající se významněji spíše jinými osobami než žalobcem) rezignoval a jen izolovaně použil informace příslušného zpravodajství. Úřad rezignoval na informace z neutajených zdrojů, z bezpečnostního pohovoru, na informace z policejního šetření (nikoliv z hlediska presumpce neviny, ale z hlediska obsahu a průběhu šetření, zda toto šetření a jakým způsobem vůbec na žalobce dopadalo)a rezignoval na konfrontaci tohoto šetření s informacemi od zpravodajských služeb. V písemnosti D7 obsažené v utajované části spisu žalovaný uvedl v závěru hodnocení chování žalobce tak, že je ověřitelně časově zohledňuje oproti chování jiných zúčastněných osob, což vedlo k mírnější kvalifikaci bezpečnostního rizika. Vychází tedy ze skutkového stavu, který z hlediska aktivity a podílu žalobce zcela neodpovídá závažným zjištěním zpravodajských služeb, uvedených v písemnostech č. j. D 5609/2014- NBÚ/P a č. j. D 6850/2014-NBÚ/P ohledně chování žalobce, což přináší pochybnosti o věrohodnosti a ucelenosti utajovaných informací.

69. Soud proto nesouhlasí se závěrem žalovaného, že Úřad v bezpečnostním řízení shromáždil dostatek podkladových materiálů, které poskytují ucelené, konkrétní a věrohodné informace, na jejichž základě lze u žalobce shledat bezpečnostní riziko. Ucelené nejsou proto, že žalovaný použil toliko utajované výsledky šetření zpravodajské služby, aniž by vyhodnotil celou řadu dokladů založených v neutajovaných přílohách č. 1-4 spisu, vycházejících z bezpečnostního řízení, včetně podaného rozkladu a jeho doplnění a žalobcem předložených listin. Ty se totiž také mohou týkat i utajovaných skutečností, neboť soudem bylo zjištěno, že se neutajované i utajované skutečnosti v přílohách č. 5-6, tvořících utajovanou část spisu prolínají. Například písemnost D 6850/2014-NBÚ/P obsahuje i část záznamu bezpečnostního pohovoru se žalobcem, který je součástí neutajované části spisu a z něhož jsou zřejmé oblasti a případy posuzované činnosti žalobce. O věrohodné informace nemůže jít bez dalšího proto, že získané informace nebyly v celé své šíři podrobeny hodnocení důkazů pro účely náležitého zjištění stavu věci (zásady materiální pravdy), ovládající dle § 89 odst. 1 cit. zákona i bezpečnostní řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehodnotil výsledky neutajovaných šetření a předložených dokladů, byť to ve vyjádření k žalobě tvrdí, avšak v rozhodnutí neodůvodňuje, nelze vzít za splněný požadavek v ust. § 89 odst. 1 zákona, podmiňující úplné a přesné zjištění stavu věci rozsahem nezbytným pro rozhodnutí. Konkrétnost informací pak byla zčásti utajená, sama o sobě však bez hodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo a bez vypořádání konkrétních námitek žalobce v podaném rozkladu a jeho doplněních, neobstojí. V rámci utajovaného svazku nebyla možná oponentura, NBÚ ve své hodnotící zprávě, která je v něm založena, neposuzuje, zda lze tyto zprávy, pocházející ze zdrojů blízkých MO, považovat za pravděpodobné, přesvědčivé a významně předčící jiné neutajované skutečnosti, doklady a oponenturu žalobce. Jsou automaticky, bez ohledu na poměry ve státních podnicích, povahu činnosti žalobce a daný čas, považovány za přesvědčivé a nelze nepřipustit dojem, že mohou vycházet jen z objektivní nedůvěry, vyvěrající toliko ze zastávání dané služební pozice žalobcem v té době.

70. Soud proto ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu ve věci č. j. 7 As 31/2011-101 má za to, že správní úvaha, kterou Úřad i žalovaný přijali, nebyla učiněna na základě dostatečného vyhodnocení fakultativního bezpečnostního rizika, tj. pochybnosti vysoce pravděpodobnější než pravděpodobnost toho, čím se hájí a co uvádí žalobce ke své pozici, pracovní náplni, době a poměrům v rozhodném období. Soud v úvaze správních orgánů postrádá konfrontaci, vyrovnanost úvah, naplnění zásady proporcionality ohledně limitovaných procesních práv žalobce a toho, co NBÚ převzal z utajovaných zpráv od příslušné zpravodajské služby, poskytovaných ve výhodnější pozici, kdy žalovaný utajované zprávy nemůže poskytovat k nahlížení. Nedostatek legitimního uvážení o existenci bezpečnostní nespolehlivosti pak nelze v dané věci ve smyslu soudní i ústavní judikatury nahradit jen zjištěním obsahu informací od zpravodajských služeb soudem, neboť úkolem soudu není nález bezpečnostního rizika, ale přezkum závěrů NBÚ, přijatých na základě vyhodnocení všech relevantních skutečností. A v dané věci byla relevantní i obrana žalobce, postavená na konkrétních a systémových vysvětleních a dokladech, která měla být vypořádána a vyhodnocena ve vztahu ke všem zjištěním, a podrobena testu významnější pravděpodobnosti.

71. Oproti uvedenému soud nepřisvědčuje žalobci v jeho námitce, že žalovaný nesprávně postupoval při překvalifikaci jednání žalobce, že by poškodil procesní práva žalobce spočívající v tom, že mu neposkytl možnost vyjádřit se ke změně právního názoru žalovaného. Přestože uvedená námitka nemá vliv na rozhodnutí soudu, jimiž jsou rozhodnutí v této věci rušena, je třeba uvést, že nedůvodnost této námitky spočívá v odlišné situaci, než na jakou míří žalobcem citovaná právní věta z rozsudku Nejvyššího správního soudu pod č. j. 7 As 59/2008 – 88, na kterou žalobce poukazuje. Ta dopadá na případ odlišných skutkových zjištění, které vedou k jinému právnímu názoru, k jiné právní kvalifikaci. V daném případě se o tuto situaci nejedná, neboť žalovaný rozhodoval na základě stejného skutkového stavu jako správní orgán I. stupně, pouze zaujal jiný právní názor ohledně charakteru bezpečnostního rizika. Žalovaný tedy na základě nezměněného skutkového stavu může zaujmout rozdílný právní názor a takový postup není v rozporu s procesními právy žalobce, nicméně takovou změnu je třeba odůvodnit v rozhodnutí. V souzené věci je skutkový stav stejný, toliko došlo k právní překvalifikaci jednání žalobce na mírnější formu bezpečnostního rizika, na mírnější právní posouzení a chování žalobce, na fakultativní bezpečnostní riziko, čímž se paradoxně Úřad dostává do složitější situace posouzení toliko „možného“ rizika, a jsou tím na něj kladeny větší nároky na skutkové a právní odůvodnění správního uvážení.

72. Na základě shora uvedených důvodů dospěl Městský soud v Praze k závěru, že napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí Úřadu vykazují vady spočívající v nedostatečném posouzení stavu věci Napadené rozhodnutí obsahuje toliko odkaz na utajované informace jako na zásadní podklad pro rozhodnutí a na to, že tyto informace byly shledány věrohodnými a správnými, přestože stejně podstatná a věcná část skutečností zjištěných v řízení v posouzení chybí a takto je rozhodující orgán vlastně pomíjí. Taková rozhodnutí pak vykazují vady spočívající v neúplném posouzení právního stavu na základě úvah, které by vycházely ze všech shromážděných důkazů a v nedostatku hodnocení, které z nich pravděpodobněji dokládají bezpečnostní riziko. Uvedený nedostatek je umocněn vadou řízení, spočívající v nevypořádání rozkladových námitek žalobce, zapříčiněnou nesprávnou úvahou, že rozkladové námitky se týkají toliko utajovaných skutečností, což z předloženého spisu nevyplývá.

IX. Závěr

73. Městský soud proto pro vady obou rozhodnutí, spočívajících v nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí pro nedostatek důvodů a v porušení ustanovení o řízení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů dle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a dle § 78 odst. 4 s.ř.s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný vázán právním názorem soudu.

74. S ohledem na důvod zrušení rozhodnutí a nedostatečné posouzení věci žalovaným městský soud sám neprováděl žalobcem navržené dokazování, neboť rozsah tohoto dokazování by neodpovídal přezkumné úloze správního soudu a suploval by činnost žalovaného jako orgánu státní správy kompetentního k rozhodování v této věci. Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Soud přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3000 Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem Náklady právního zastoupení byly přiznány žalobci za 4 úkony právní služby (převzetí věci, sepsání žaloby, podání repliky a účast při jednání u soudu) po 3 100 Kč dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále za 4x paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky s připočtením částky DPH ve výši 2 856 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty z částky 13 600 Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí tedy 19 456 Kč.

Poučení