11 C 180/2019-283

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o náhradu škody takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 413 161,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. listopadu 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 594 452,30 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalovaném původně náhrady škody a nemajetkové újmy s příslušenstvím. Žalobce byl od 1. 9. 2010 zaměstnancem [stát. instituce] na pozici [anonymizována dvě slova] (16. plat. třída), dne 11. 10. 2013 byl žalobce radou [anonymizováno] zvolen do [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), z toho důvodu poté bylo na [stát. instituce] vytvořeno nové systematizované místo s označením referent zahraničních služeb a zahraničních vztahů na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (pro výkon práce potřeba osvědčení stupeň [anonymizováno]). [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizováno]“) následně odňal žalobci osvědčení se stupněm utajení [anonymizováno] a nevydal mu osvědčení se stupněm utajení [anonymizována dvě slova], proto [stát. instituce] přestalo přidělovat žalobci práci. Ve správním soudnictví byla obě rozhodnutí [anonymizováno] jako nezákonná zrušena (rozhodnutí jsou předběžné vykonatelná, je tedy lhostejné, kdy nabyla právní moci). Ke dni 1. 3. 2015 byla v návaznosti na nezákonná rozhodnutí žalobci zastavena výplata platu a náhrad, žalobce žádal o přidělení k výkonu jiné práce, avšak [stát. instituce] na žádost nereagovalo. Pracovní poměr přitom trval až do 28. 2. 2018 (což potvrdil Městský soud v Praze). Pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí, žalobce by byl držitelem osvědčení se stupněm utajení [anonymizováno] až do 27. 1. 2018, zrušení platnosti osvědčení bylo přitom jediným důvodem, pro který byl žalobce nucen ukončit svou funkci člena [anonymizováno]. Žalobce požaduje náhradu ušlého výdělku za období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018 ve výši 4 413 162 Kč (rozdíl mezi výdělkem, kterého by dosáhl, pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí a výdělkem, kterého skutečně dosáhl), do funkce člena [anonymizováno] byl žalobce jmenován na dobu od 7. 1. 2014 do 7. 1. 2018, žalobci byla navržena výpověď k 1. 3. 2015 (k tomuto datu zastavena výplata a náhrady), pracovní poměr u [stát. instituce] však trval až do 28. 2. 2018. Plat žalobce od 1. 1. 2015 činil 54 340 Kč a náhrada zvýšených nákladů činila 7 092,66 EUR (původní výše platu žalobce činila od 1. 9. 2010 celkem 91 910 Kč, snížení platu na 54 340 Kč mělo být kompenzováno nárokem na náhrady zvýšených nákladů). Výdělek za období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018 by činil (na pozici člena [anonymizováno]) celkem 8 356 237 Kč, tuto částku žalobce snížil od celkové reálně zvýšené náklady, které by nesl, pokud by vykonával funkci člena [anonymizováno] o částku 358 559 Kč. Dále od září 2015 žalobce zahájil podnikatelskou činnost, z níž mu plynou hrubé příjmy, přičemž za předmětné období se jedná o 3 584 516 Kč, o tuto částku byl nárok rovněž snížen. Žalobce dále požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč, a to za zásah do jeho důvěryhodnosti a zhoršení dalšího profesního uplatnění. Žalobce patřil mezi přední odborníky v oboru forenzního auditu, hlavní náplní práce je vyšetřování podvodů a neoprávněných transakcí v rámci fungování soukromých společností, důvěryhodnost takové osoby je naprosto klíčová, nezákonná rozhodnutí tuto důvěryhodnost nenávratně poškodila. Žalobce se v průběhu roku 2015 účastnil řady výběrových řízení na vrcholné pozice v mezinárodních společnostech – ve všech byl hodnocen jako nejlepší kandidát, poté však byl zamítnut s odvoláním na nejasné okolnosti zrušení platnosti osvědčení, v oblasti původního působení se stal téměř nezaměstnatelným a byl nucen začít podnikat jako poradce menších společností (zcela nesrovnatelné s původním výkonem povolání). Průměrný roční čistý příjem žalobce v auditorských pozicích činil 3 224 680 Kč, zatímco v případě současného podnikání je to 1 231 140 Kč, jeho životní úroveň se snížila téměř o 2 miliony ročně, pokud by práci vykonával do 55 let, získal by za toto období až 17 mil. Kč. Určení výše nemajetkové újmy je však komplikované a je nezbytné, aby ji soud určil dle své úvahy, proto žalobce požaduje pouze 2 000 000 Kč. Dále žalobce požadoval nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč spočívající v negativních dopadech nezákonných rozhodnutí do osobního života žalobce. Ztráta prestižního zaměstnání byla extrémně frustrující, žalobce pocítil extrémní životní napětí, které se projevilo v osobním a rodinném životě. V důsledku výkonu práce při současném podnikání musí být také často v zahraničí a je nucen cestovat, což má výrazný negativní dopad na jeho osobní život, což vyústilo v dlouhodobou manželskou krizi a následně odluku na konci roku 2018, která vedla k rozvodu manželství.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl, aby byla zamítnuta. Žalovaný v prvé řadě sporoval příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a rozhodnutím žalovaného, k ukončení pracovního poměru žalobce došlo k 1. 3. 2015, avšak rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2015 ještě nebyla v právní moci (o rozkladu bylo rozhodnuto až 11. 5. 2015). Je třeba zkoumat, zda rozhodnutí žalovaného bylo jedinou či hlavní příčinou tvrzené škody. Žalovaný dále také sporoval výši vyčísleného ušlého výdělku. Příjem byl konstruován ze dvou složek, a to plat dle platového výměru a nezdanitelné náhrady spojené se zařazením do funkce člena [anonymizováno] (které tvořily většinu příjmu). Náhradu za zvýšené životní náklady nelze považovat za ušlý zisk, neboť se jedná o kompenzaci za zvýšené náklady spojené s pobytem v zahraničí. Je třeba, aby žalobce označil, jaká část žalované částky jsou náhrady spojené s výkonem funkcí člena [anonymizováno]. K nemajetkové újmě pak žalovaný namítal, že zde není zde příčinná souvislost mezi nemajetkovou újmou a nezákonnými rozhodnutími. Žalobce byl odvolán z funkce již v době, kdy nezákonná rozhodnutí dosud nebyla v právní moci, navíc výše nemajetkové újmy navíc byla nepřiměřená. V souvislosti s medializací případě žalobce žalovaný dále namítl, že k této došlo nejen v důsledku rozhodnutí žalovaného, ale také v návaznosti na prověřování prováděného [stát. instituce] v souvislosti s prodejem nepotřebného majetku [stát. instituce], tedy že žalobce byl předmětem značného mediálního zájmu v nejrůznějších souvislostech. V neposlední řadě žalovaný pokládá v žalobě nárokovanou peněžitou částku za nepřiměřenou, a to s odkazem na ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kdy peněžitou kompenzaci je nutno pokládat za způsob v zásadě subsidiární, nastupující v případě, že majetkovou újmu není možné nahradit jinak.

3. Rozsudkem ze dne 9. 3. 2021 zdejší soud rozhodl tak, že co do náhrady škody ve výši 4 413 162 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 11. 2019 do zaplacení a náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč žalobě vyhověl (výrok I. a II.), co do náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 500 000 Kč, úroku z prodlení z částky 2 000 000 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení a nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení od 16. 11. 2019 žalobu zamítl (výrok III. a IV.) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení (výrok V.).

4. K odvolání žalovaného do výroku I. a výroku II. (ve zbývající části tak rozsudek napaden odvoláním nebyl a nabyl právní moci) Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek zdejšího soudu ve výroku I. a V. zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení, ve výroku II. rozhodl tak, že se co do částky 250 000 Kč mění tak, že se žaloba zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje. Zároveň soud odvolací uložil soudu prvého stupně, aby se v další fázi řízení odstranil vady žaloby podle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. a dle reakce žalobce žalobu odmítl, popř. posoudil požadavek na náhradu majetkové újmy (ušlého zisku) z pohledu existence tvrzeného odpovědnostního titulu, škody a příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou.

5. V další fázi řízení tak předmětem zůstal pouze nárok na náhradu škody ve výši 4 413 161,71 Kč s příslušenstvím (takto žalobce částku upřesnil).

6. Soud následně vyzval žalobce podle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř., aby odstranil vady žaloby tak, že specifikuje, jaké konkrétní částky se domáhá jakožto náhrady ušlého platu a jaké konkrétní částky se domáhá jakožto náhrady zvýšených nákladů, neboť žalobce se domáhal zaplacení částky 4 413 162 Kč (dle následujících výpočtů by se však mělo jednat o částku 4 413 161 Kč), přičemž tato částka byla vypočtena tak, že od součtu náhrady ve výši ušlého platu 1 859 830 Kč a náhrady zvýšených životních nákladů 6 496 406 Kč byla odečtena částka 358 559 Kč (reálně zvýšené náklady) a 3 584 516 Kč (zisk, kterého dosáhl z vlastní podnikatelské činnosti), avšak není dosud zřejmé, jakých konkrétních částek se žalobce domáhá jakožto náhrady ušlého platu a jaké částky jakožto náhrady zvýšených životních nákladů (po shora uvedených odečtech).

7. Nato žalobce doplnil, že konkrétní částka náhrady ušlého platu činí 982 228,28 Kč, přičemž výpočet je takový, že od částky ušlého platu ve výši 1 859 830,32 Kč odečetl příslušné alikvotní částky tak, že částka reálně zvýšených nákladů (tj. částky 79 803,73 Kč odpovídající 22,25679315 % z celkové částky reálně zvýšených nákladů činících 358 559 Kč) a částka zisku dosaženého vlastní podnikatelskou činnosti (tj. částka 797 798,31 Kč odpovídající 22,25679315 % z celkového zisku z vlastní podnikatelské činnosti, který činil 3 584 516 Kč), tedy celkem se jedná o částku 982 228,28 Kč. Na náhradě zvýšených životních nákladů se žalobce domáhá 3 430 933,43 Kč, kdy od druhé části ušlého výdělku představované náhradou zvýšených životních nákladů, jejichž výše činí 6 496 406,39 Kč, odečetl příslušné alikvotní částky tak, že částka reálně zvýšených nákladů (tj. částky 278 755,27 Kč odpovídající 77,74320685 % z celkové částky reálně zvýšených nákladů činících 358 559 Kč) a částka zisku dosaženého vlastní podnikatelskou činnosti (tj. částka 2 786 717,69 Kč odpovídající 77,74320685 % z celkového zisku z vlastní podnikatelské činnosti, který činil 3 584 516 Kč), tedy celkem se jedná o částku 3 430 933,43 Kč.

8. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.), a účastnickou výpovědí žalobce (ust. § 131 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. Návrh žalovaného na doplnění dokazování o znalecký posudek za čelem zjištění skutečné škody soud zamítl pro nadbytečnost.

9. Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

10. Žalobce byl na dobu od 1. 9. 2010 do 30. 9. 2011 jmenován generálním sekretářem [stát. instituce] v [obec] (prokázáno dekretem o jmenování ze dne 31. 8. 2010, v přílohách). Pracovní poměr sjednaný dekretem o jmenování ze dne 31. 8. 2010 se mění tak, že se žalobce zařazuje do funkce – povolání referent zahraničních služeb a zahraničních vztahů, v platové třídě 14. [město] výkonu práce se sjednává [anonymizováno] (prokázáno dohodou o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne 18. 12. 2013, v přílohách). Žalobce byl jmenován členem [anonymizována čtyři slova] s účinností od 7. 1. 2014 (prokázáno dopisem ze dne 18. 10. 2013 a jmenováním členem [anonymizována čtyři slova], v přílohách). Do pracovní činnosti žalobce spadala tvorba koncepce mezinárodního bezpečnostního systému – [anonymizována čtyři slova], podílení se na řízení výboru atd. (prokázáno popisem pracovní činnosti zaměstnance, v přílohách). Žalobce byl počínaje dnem 3. 1. 2014 zařazen do 14. platové třídy a s účinností od 1. 1. 2015 činil jeho plat v souhrnné výši 54 340 Kč. Dnem 1. 1. 2015 mu počala být vyplácena náhrada zvýšených životních nákladů ve výši 7 092,66 EUR (prokázáno platovým výměrem z 1. 1. 2015 včetně oznámení o výši náhrady zvýšených životních nákladů, čl. 52).

11. Dle rozkazu ministra obrany, konkrétně čl. 19 náhrada zvýšených životních nákladů náleží zaměstnanci od posledního dne přidělení na zahraniční pracoviště, počítá se z platu stanoveného zaměstnanci na zahraničním pracovišti pro určitý měsíc, nikoli podle skutečného platu v závislosti na odpracované době. Stanoveným platem se rozumějí všechny složky platu přiznané zaměstnanci podle zvláštních právních předpisů a uvedené v jeho platovém výměru. Při změně jednotlivých složek platu se současně přepočítává náhrada životních nákladů. Dle čl. 21 dostává-li zaměstnanec zvláštní příplatek v amerických dolarech, popř. v eurech, náleží mu náhrada životních nákladů ve výši 25 % ze stanoveného platu. Náhrada životních nákladů ve stejné výši náleží zaměstnanci i tehdy, je-li neschopný ke službě (v pracovní neschopnosti) pro nemoc nebo úraz po dobu delší 30 dnů po sobě následujících kalendářních dní a nadřízený zahraničního pracoviště rozhodne o pokračování léčby v České republice. Dle čl. 33 vedle náhrady životních nákladů přísluší ještě náhrada zvláštních zvýšených vybavovacích výdajů v české měně do výše dvojnásobku měsíčního platu stanoveného zaměstnanci na zahraničním pracovišti. Dle čl. 34 se vybavovacími výdaji rozumí zejména výdaje na vybavení domácnosti a ošacení zaměstnance, popř. rodinných příslušníků (prokázáno rozkazem ministra obrany na čl. 92). 12. [jméno] se skládá ze šesti členů jmenovaných [anonymizována dvě slova] z kandidátů navržených členskými státy, členové jsou jmenování pro období 4 let a nesmí být jmenování opakovaně. Členové mají být přednostně vysoce postavení úředníci nebo bývalí vysoce postavení úředníci národních kontrolních úřadů členských států, případně aspoň vysoce postavení vládní úředníci nebo bývalí vysoce postavení vládní úředníci mající důkladné znalosti a zkušenosti v oblasti auditní a přezkumné činnosti vládních finančních procesů. Musí mít bezpečnostní prověrku od jejich vlastní vlády (prokázáno [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], čl. 24).

13. Nájemné žalobce v [anonymizováno] činilo 3400 EUR a 300 EUR měsíční poplatky, celkem tedy 3700 EUR (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 10. 2. 2014 na čl. 108).

14. Žalobce žádal dne 28. 2. 2014 [anonymizována dvě slova] [obec] cestou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] o výplatu náhrady zvýšených vybavovacích výdajů v souvislosti s nástupem na zahraniční pracoviště [anonymizováno] (prokázáno žádostí ze dne 28. 2. 2014, čl. 110) 15. [stát. instituce] vydal dne 27. 1. 2015 rozhodnutí, kterým byla zrušena platnost osvědčení žalobce pro stupeň [anonymizována dvě slova], číslo [číslo dokladu o bezpečnostní způsobilosti], s odůvodněním, že přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona (prokázáno rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 27. 1. 2015, [číslo jednací], čl. 35). Národní bezpečnostní úřad vydal dne 27. 1. 2015 rozhodnutí, kterým nebylo vydáno osvědčení žalobce, neboť žadatel nesplňuje podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona (prokázáno rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 27. 1. 2015, [číslo jednací], čl. 37). [stát. instituce] vydal dne 11. 5. 2015 rozhodnutí, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí [stát. instituce] o nevydání osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení„ přísně tajné“ ze dne 27. 1. 2015, neboť není důvodný (prokázáno rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 11. 5. 2015, č. j. [anonymizováno] [rok] [spisová značka], čl. 27) a dále rozhodnutí, kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí [stát. instituce] o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení„ tajné“, neboť není důvodný (prokázáno rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 11. 5. 2015, č. j. [anonymizováno] [rok] [spisová značka], čl. 31).

16. Žalobce se účastnil dne 20. 2. 2015 personálního pohovoru s ředitelem [anonymizována dvě slova] vedoucího [příjmení] [anonymizována dvě slova] při [anonymizováno], jehož předmětem bylo projednání pracovněprávních postupů se jmenovaným v souvislosti s rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2015 o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby. Na základě uvedeného bylo žalobci sděleno, že s ohledem na charakter zastávané pracovní pozice a požadovaný stupeň přístupu k utajovaným informacím [anonymizováno] nemůže funkci dále vykonávat, protože pozbyl předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce (prokázáno záznamem o personálním pohovoru ze dne 20. 2. 2015, v přílohách). 17. [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], žalobci sdělil, že konání práce pro [anonymizováno] bez požadované prověrky by bylo v rozporu s vnitřními předpisy [anonymizováno], protože nemá [anonymizováno] v místě výkonu práce, tj. v [anonymizováno], žádné jiné volné místo, konání práce pro [stát. instituce], jak žalobce nastiňuje, dále není možné. Pro [stát. instituce] tak nezbylo jiné řešení než dát žalobci výpověď, výpovědní lhůta počala běžet od 1. 3. 2015 a skončí 30. 4. 2015 (prokázáno dopisem ze dne 20. 4. 2015, v přílohách).

18. Žalobce byl v roce 2015 klientem personální agentury [právnická osoba], v rámci této spolupráce se ucházel o několik manažerských míst u mezinárodních společností, v těchto výběrových řízeních žalobce uspěl po technické, odborné a manažerské stránce, ale místa nezískal s odkazem na nevyjasněné okolnosti ztráty bezpečnostní prověrky a souvisejícího odvolání z místa člena [anonymizována čtyři slova] (prokázáno vyjádřením [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na čl. 89).

19. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018 bylo rozhodnuto tak, že rozhodnutí ředitele [anonymizováno] ze dne 11. 5. 2015, č. j. [anonymizováno] [rok] [spisová značka], a rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2015, [číslo jednací], se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení (prokázáno rozsudkem ze dne 5. 12. 2018, č. j. 9A 130/2015, v přílohách).

20. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018 bylo rozhodnuto tak, že rozhodnutí ředitele [anonymizováno] ze dne 11. 5. 2015, č. j. [anonymizováno] [rok] [spisová značka], a rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2015, [číslo jednací], se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení (prokázáno rozsudkem ze dne 5. 12. 2018, č. j. 9A 131/2015, v přílohách).

21. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017 byl částečně potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, kterým soud zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru mezi žalobcem a žalovaným je neplatná a částečně byl rozsudek prvostupňového soudu změněn tak, že se určuje, že pracovní poměr mezi účastníky založený dekretem [stát. instituce] ze dne 31. 8. 2010 trvá (prokázáno rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, č. j. 62Co 139/2017-77).

22. Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu platu ve výši 1 738 880 Kč (prokázáno rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 6 ze dne 3. 4. 2019, č. j. 14C 8/2018-57, v přílohách). Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019 byl změněn rozsudek tak, že se žaloba zamítá (prokázáno rozsudkem ze dne 30. 7. 2019, č. j. 30Co 209/2019-90).

23. Dle vyjádření [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], byl žalobce navržen [stát. instituce] jako odborník s ideální kombinací znalosti a zkušeností potřebných pro výkon funkce člena [anonymizováno], doba mandátu 4 let je standardním mandátem členů, mandát je fixní z důvodu ochrany nezávislosti členů tohoto výboru, členové mohou být odvoláni jen ve velmi specifických případech a nemohou být zvoleni do dalšího období. Odvolání je přitom velmi nestandardní a v praxi k němu dochází jen v ojedinělých případech, např. pokud člen nemůže vykonávat mandát ze zdravotních důvodů. S [anonymizována dvě slova] byl projednáván návrh na odvolání žalobce z pozice člena [anonymizováno] a jediným uvedeným důvodem byla ztráta bezpečnostního pověření na stupeň [anonymizováno] a nezískání bezpečnostního pověření na stupeň [anonymizována dvě slova], žádný jiný důvod nebyl uváděn a není mu známa ani žádná překážka, která by zabraňovala žalobci ve výkonu funkce člena [anonymizováno] (prokázáno vyjádřením [jméno] [příjmení] na čl. 41).

24. Žalobce uplatnil u [stát. instituce] nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy (prokázáno výzvou k náhradě škody a k náhradě nemajetkové újmy ze dne 15. 5. 2019, čl. 78). [stát. instituce] mu oznámil, že žádosti nelze vyhovět (prokázáno vyjádřením ze dne 26. 6. 2019, čl. 77).

25. Příjem z podnikatelské činnosti žalobce v roce 2015 činil 701 428 Kč, výdaje 420 857 Kč, dílčí základ daně 280 571 Kč, výdaje žalobce uplatnil procentem z příjmů (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2015 na čl. 56), v roce 2016 činily příjmy žalobce 2 080 869 Kč, výdaje 1 200 000 Kč, dílčí základ daně 880 869 Kč, výdaje žalobce uplatnil procentem z příjmů (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2016 na čl. 62 p.v.), za rok 2017 činil příjem z podnikatelské činnosti žalobce 2 202 219 Kč, výdaje 1 200 000 Kč, dílčí základ daně 1 002 219 Kč, výdaje žalobce uplatnil procentem z příjmů (prokázáno přiznáním k dani z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2017 na čl. 62 p.v.).

26. Případ žalobce byl četně medializován (prokázáno článkem„ [stát. instituce] [anonymizováno 5 slov] [celé jméno žalobce]“ na čl. 74, článkem„ [anonymizována čtyři slova] [celé jméno žalobce] [anonymizována čtyři slova]“ čl. 75, článkem„ [anonymizováno] [obec] v [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov]“ čl. 76, článkem„ [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]“ na čl. 118, článkem„ [anonymizována čtyři slova], [anonymizováno 5 slov]“ čl. 122, článkem„ [anonymizována čtyři slova]“ čl. 123, článkem„ [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce]“ na čl. 124, článkem„ [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]“ na čl. 128, článkem„ [anonymizována čtyři slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov]“ čl. 129, článkem„ [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ na čl. 131, článkem„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova]“ na čl. 132, článkem„ [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova]“ čl. 134).

27. Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že v současné době pracuje jako OSVČ, zaměstnancem [stát. instituce] byl od února 2015 s tím, že od 1. 9. 2010 fungoval na pozici generálního sekretáře [stát. instituce] v [obec], což byla nově vytvořená pozice na úrovni náměstka ministra. Na této pozici fungoval do roku 2013, v říjnu 2013 se účastnil výběrového řízení na funkci [anonymizována čtyři slova], od 7. 1. 2014 do této pozice nastoupil. Členem [anonymizována čtyři slova] byl do doby, než mu byla odebrána bezpečnostní prověrka, stupně utajení [anonymizováno] O stupeň [anonymizována dvě slova] žádal proto, že to byl úzus, byla dohoda, že členové [anonymizována čtyři slova] měli prověrky i na tento stupeň utajení. Členy [anonymizována dvě slova] schvaluje [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], nejvyšší orgán [anonymizováno]. V říjnu 2013 byl žalobce schválen. V rámci tohoto opatření došlo ke snížení platové třídy žalobce z 16 na 14. Snížení platové třídy bylo dáno tím, že pokud by žalobce zůstal v 16. platové třídě, odvíjel by se od toho výpočet zvýšených životních nákladů, který by byl již příliš vysoký. Pozice, na kterou byl vyslán do [anonymizováno], však zcela odpovídala zařazení do platové třídy 16. S ohledem na snížení platové třídy byla výše zvýšení životních náhrad v částce cca 7 000 EURO. Tato částka je přesně daná koeficientem a odvíjí se od zařazení do platové třídy, resp. od vlastního přisouzeného platu. Tyto náležitosti stanovuje vyhláška [stát. instituce] a na ni navazuje rozkaz ministra obrany, podle nich se postupuje ohledně všech osob vysílaných do zahraničí v rámci [stát. instituce]. Na pozici do [anonymizováno] žalobce odjel sám, žena s rodinou se rozhodla, že zůstanou v [země], kvůli pracovnímu vytížení ženy. Ten rok probíhal tak, že žalobce vždy cca 3 víkendy jezdil do [země] a 1 víkend jsem zůstával v [anonymizováno]. Dětem bylo kolem 7 a 11 let. Kdyby manželka s dětmi odjela se žalobcem do [anonymizováno], byl by zvýšen příplatek na životní náklady o 15 %, jak je uvedeno ve vyhlášce. V daném případě manželka a děti zůstaly v [země], pokud by jej měly navštívit, náklady by hradil žalobce. Poté žalobce požádal o prověrku na stupeň [anonymizována dvě slova]. Součástí bezpečnostního řízení proběhl i pohovor u [stát. instituce], nicméně po nějaké době žalobce dostal vyjádření, že prověrka i na stupeň [anonymizováno] je mu odebrána. Když se ptal na odůvodnění, bylo mu řečeno, že důvod je tajný. V odůvodnění o odebrání bezpečnostní prověrky bylo uvedeno, že jako generální sekretář [stát. instituce] žalobce působil proti zájmu [země], přičemž konkrétní zdůvodnění v rozhodnutí nebylo uvedeno. O odebrání prověrky se dozvěděl 2. 2. 2015. Rozhodnutí mu bylo předáno v [obec], od tohoto okamžiku již nesměl do [anonymizováno]. Proti rozhodnutí o odebrání bezpečnostní prověrky se bránil tak, že ihned podal rozklad, který odůvodňoval řadou materiálu, což bylo problematické, protože nevěděl, z jakého důvodu prověrka odebrána je. Vycházel z údajů, které zazněly při pohovoru, argumentoval různými doklady ohledně záležitosti, o kterých tušil, že by mohly být důvodem odebrání, resp. jednalo se o veřejně velmi probírané věci, komentoval věci, které se v době, když byl na ministerstvu, projednávaly. Výpověď z pracovního poměru žalobci dána nebyla, vyhrál soudní řízení ohledně toho, že pracovní poměr stále trval, nicméně když žádal o náhradu mzdy, tato mu byla prvostupňovým soudem přiznána, avšak v odvolacím řízení byl rozsudek zrušen. Katastrofou je to, že žalobce ztratil bezpečnostní prověrku. Následně podal žalobu na [stát. instituce], v roce 2018 bylo rozhodnuto tak, že obě rozhodnutí o prověrce byla zrušena. V březnu 2015 žalobci přestali platit jakékoliv náhrady a plat, přestali mu dávat práci. Někdy v té době začal hledat práci, protože bezpečnostní prověrka mu nebyla vrácena a neměl žádný příjem. Obrátil se na svého předchozího zaměstnavatele [anonymizováno], ze strany této společnosti mu bylo jednoznačně řečeno, že situace není vhodná, že jsou tady řešeny nějaké věci se zpravodajci a s [anonymizována dvě slova], proto žalobce oslovil agenturu [anonymizována dvě slova] z důvodu, že se specializovala na finanční management. Přes tuto agenturu byl žalobce přihlášen na několik výběrových řízení na pozici finančního ředitele. Některá výběrová řízení absolvoval, průběh byl vždy stejný. V 1. kole všechno probíhalo dobře, nicméně v 2. kole byl vždy dotazován na okolnosti, které byly propírány v mediích. Toto bylo někdy v létě 2015. Když toto nikam nevedlo, dohodl se se známým panem [příjmení], že bude v rámci živnostenského listu pracovat jako konzultant pro jeho společnost. Pokud by chtěl žalobce nějaké oficiální zaměstnání a oficiální pracovní pozici, bylo to komplikováno s ohledem na skutečnost, že mu byla v minulosti odebrána bezpečnostní prověrka, neboť předmětem obchodu těchto společností je obchodování se zbrojním materiálem. Jednalo se o dobu, než byla nezákonná rozhodnutí o odebrání bezpečnostní prověrky zrušena. Jelikož tato rozhodnutí byla zrušena, je možné, že dnes by se na pozici finančního ředitele mohl ucházet, ale pozice je komplikovaná tím, že v mezidobí žalobce z praktického hlediska ztratil kontinuitu. V poslední době se věnuje spíše problematice kontroly než věcem finančního řízení. Co se týče kariéry v auditorských oblastech, tak toto je pro žalobce pasé úplně. V minulosti byl ředitelem auditorské společnosti, obor auditorství vyžaduje integritu, tato byla v jeho případě přerušena. Jedná se právě o skutečnost, že těmi nezákonnými rozhodnutími došlo ke zpochybnění důvěryhodnosti žalobce. Nezákonná rozhodnutí byla zrušena v roce 2018, bylo rozhodnuto i v pracovněprávním sporu, že pracovní poměr žalobce s [stát. instituce] trvá, nicméně byla mu nabídnuta pozice v nějakém stavebním úřadě, což vůbec neodpovídalo jeho pozici, následně v únoru 2018 byla žalobci daná výpověď. Od této doby již není zaměstnancem [stát. instituce]. Celou dobu až do dnes žalobce podniká, výši svých příjmů doložil v daňových přiznáních za příslušná období. Žalobce má za to, že došlo k reálnému snížení jeho životní úrovně, neboť nemůže nadále vykonávat pracovní pozici, kterou vykonával před touto událostí a na kterou by po absolvování pracovního poměru u [anonymizováno] jistě navázal. Pokud jde o výpočet snížené životní úrovně, žalobce se snažil částku stanovit porovnáním historických příjmů v době před působením žalobce na [stát. instituce] s porovnáním se skutečným stavem, tedy jaké příjmy má v době od roku 2015 dosud. Životní náklady po dobu, kdy žalobce působil u orgánu [anonymizováno], tedy cca po dobu 1 roku v [anonymizováno], žalobce odhaduje, že na jídlo mohl po dobu, kdy byl zaměstnán v [anonymizováno], spotřebovat asi částku 11 000 Kč měsíčně, dále počítá s tím, že 3 víkendy v měsíci jsem jezdil do [země], a to letecky, přičemž náklady na letenku nebyly vyšší než 100 EURO za zpáteční let. Pokud jde dále o náklady na dopravu v místě výkonu zaměstnání, jezdil v [anonymizováno] na kole nebo využíval městskou hromadnou dopravu. Výše částek městské hromadné dopravy v místě výkonu zaměstnání v [anonymizováno] nepřevyšovala hodnotu roční jízdenky PID. Po dobu toho roku, kdy působil v [anonymizováno], jej navštěvovaly děti a manželka, dělali po [země] různě výlety do okolí, jeli do [země], projeli část [země], nicméně jako nákladnější dovolenou exotickou si nedopřáli. V souvislosti se skutečností, že žalobce musel poté pracovat na živnostenský list a v rámci tohoto podnikání často musel jezdit na [země], kam jezdil na období pondělí až čtvrtku, nebo pondělí až pátku, došlo k problémům v jeho manželství, které mimo jiné vyústily ve skutečnost, že od června 2020 jsou s manželkou rozvedeni. Návrh podávala manželka, jako důvod uvedla odcizení s tím, že jedním z důvodů bylo„ věčné cestování“ žalobce. Žalobce připouští, že určité problémy byly již v roce 2015, nicméně celá projednávána skutečnost se výrazně na stavu manželství projevila. Žalobce se nyní v rámci soudního řízení brání po 6 letech od události, která se stala. K tomu připomíná, že trvalo 3 roky, než tato nezákonná rozhodnutí byla zrušena, kdy nebylo 3 roky nařízeno jednání. Žalobce byl nucen vést množství soudních sporů, z nichž některé nejsou dosud dořešeny, což je spojeno i se značnými finančními náklady, např. pokud jde o soudní spor, který je nyní na Nejvyšším soudu v Brně, již 2x zaplatil soudní poplatek ve výši po 100 000 Kč.

28. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce požaduje po žalovaném nadále náhradu škody v podobě ušlého výdělku ve výši 4 413 162 Kč, neboť v důsledku vydání rozhodnutí o odebrání osvědčení [anonymizováno] (dále„ [anonymizováno]“) byl žalobce odvolán z funkce člena [anonymizováno] a byl mu skončen pracovní poměr, čímž mu vznikla škoda v podobě ušlého platu a ušlých náhrad zvýšených životních nákladů.

29. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ odškodňovací zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

30. Podle ust. § 6 odst. 1 odškodňovacího zákona jednají ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady.

31. Podle ust. § 7 odst. 1 odškodňovacího zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

32. Podle ust. § 8 odst. 1 a 3 odškodňovacího zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

33. Podle ust. § 28 odškodňovacího zákona stanoví způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona vláda nařízením, kterým je nařízení vlády č. 116/1998 Sb. Podle ust. § 1 nařízení vlády č. 116/1998 Sb. se průměrným výdělkem rozumí průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona pro pracovněprávní účely.

34. Podle ust. § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ nařízení vlády“) zaměstnanci přísluší náhrada zvýšených životních nákladů od prvního do posledního dne přidělení k výkonu práce v zahraničí. Tato náhrada se poskytuje v měně stanovené v příloze k tomuto nařízení. Pokud z důvodu změny v měnové politice příslušné země místa výkonu práce není možné nebo účelné poskytovat náhradu ve stanovené měně, postupuje zaměstnavatel do změny stanovené měny způsobem stanoveným v příloze k tomuto nařízení. (2) Základ pro určení měsíční výše náhrady zvýšených životních nákladů stanoví zaměstnavatel v rozmezí 25 % až 52 % z platu stanoveného zaměstnanci. Tato částka se násobí přepočítací relací pro zemi výkonu práce. Způsob určení přepočítací relace je stanoven v příloze k tomuto nařízení.

35. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 4 413 161,71 Kč z titulu náhrady majetkové újmy, kterou žalobce vyčíslil jako ušlý výdělek za období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018 (rozdíl mezi výdělkem, kterého by dosáhl, pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí a výdělkem, kterého skutečně dosáhl) dle odškodňovacího zákona, přičemž tato částka sestává jednak z náhrady ušlého platu ve výši 982 228,28 Kč a jednak náhrady zvýšených životních nákladů ve výši 3 430 933,43 Kč. Majetková újma měla být žalobci způsobena nezákonnými rozhodnutími [anonymizována tři slova], kterými bylo žalobci odňato osvědčení se stupněm utajení [anonymizováno], které bylo nutno podmínkou pro výkon funkce [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ([anonymizováno]).

36. Žalobce byl zaměstnancem [stát. instituce] od roku 2010 (na původní pozici generální sekretář [stát. instituce]), členem [anonymizováno] byl jmenován počínaje dnem 7. 1. 2014. Se zaměstnavatelem se pak v souvislosti s tímto dohodl na změně podmínek sjednaných dne 18. 12. 2013, kdy touto byl přeřazen z původní funkce do funkce referenta zahraničních služeb a zahraničních vztahů s místem výkonu práce v [anonymizováno] Náklady žalobce tvořily zejména náklady na cestování (letenky do [země], na místě se žalobce přemisťoval prostřednictvím MHD a jízdního kola) a na bydlení (nájemné činilo 300 EUR). Rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2015 byla zrušena platnost osvědčení žalobce pro stupeň utajení [anonymizováno], v důsledku čehož již žalobce nadále nesplňoval předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon práce člena [anonymizováno] a byl proto nucen se z [anonymizováno] vrátit zpět do [země]. Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018 č. j. 9A 130/2015 a č. j. 9A 131/2015 následně došlo ke zrušení obou rozhodnutí [anonymizováno] o zrušení osvědčení žalobce pro stupeň utajení [anonymizováno] a o nepřiznání osvědčení pro stupeň utajení [anonymizována dvě slova].

37. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 odškodňovacího zákona) zapotřebí kumulativní splnění tří podmínek, a to 1) existence nezákonného rozhodnutí (§ 5 písm. a) a § 8 odst. 1 a 2 odškodňovacího zákona), 2) vznik újmy, a to majetkové (škody) nebo nemajetkové a 3) existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem na straně jedné a újmou na straně druhé. Z ustanovení § 8 odst. 1 a 2 odškodňovacího zákona se podává, že k naplnění první uvedené podmínky dostačuje, je-li rozhodnutí nadané právními účinky, vyplývajícími z jeho právní moci nebo předběžné vykonatelnosti, zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, a to právě a pouze pro jeho nezákonnost. Ta může spočívat ve vadě rozhodnutí jak z hlediska právního posouzení v něm obsaženého, tak i z hlediska procesní vady daného rozhodnutí, či řízení, které jeho vydání předcházelo. Zákon k naplnění podmínky nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 odškodňovacího zákona nevyžaduje přistoupení dalších okolností, spočívajících například ve výsledném rozhodnutí ve věci, v níž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1954/2019).

38. V posuzované věci byl zaměstnavatelem žalobce stát, práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonávalo [stát. instituce]. Nezákonná rozhodnutí byla vydána [anonymizováno], který rozhoduje o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby podle zákona č. 412/2005 Sb., vykonává tedy státní správu v oblasti ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti. Rozhodnutí ve věci patřící do pravomoci [anonymizováno] je typickým rozhodnutím orgánem veřejné moci podléhající přezkumu v rámci jak vnitřního řízení, tak i přezkumu soudnímu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2021, sp. zn. 21Cdo 1632/2020). Výkonem státní moci je přitom výkon jakékoli veřejnoprávní pravomoci, kterou je státní orgán nadán, a výkon této pravomoci je třeba posuzovat jako úřední postup (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30Cdo 4704/2018). S ohledem na to, že rozhodnutí [anonymizováno], kterým byla žalobci odňata prověrka pro stupeň [anonymizováno], bylo posléze zrušeno ve správním soudnictví, je ve věci nepochybně dána prvá podmínka vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem státní moci, tedy existence nezákonného rozhodnutí.

39. Ke dni 1. 3. 2015 byla žalobci zastavena výplata platu a veškerých náhrad, což bylo v řízení mezi účastníky nesporným. Pracovní poměr žalobce nicméně trval nadále, o čemž bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. 62Co 139/2017-77 (tímto rozsudkem byl částečně potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 a částečně byl rozsudek změněn tak, že se určuje, že pracovní poměr mezi účastníky založený dekretem [stát. instituce] ze dne 31. 8. 2010 dosud trvá). Na straně žalobce tedy počínaje dnem 1. 3. 2015 nepochybně vznikla majetková újma v podobě ušlého platu, který činil v rozhodném období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018 (kdy by žalobci zaniklo členství v [anonymizováno]) částku ve výši 54 340 Kč měsíčně, celkem tedy 1 859 830,32 Kč. Náhrada žalobci přitom náleží ve výši průměrného výdělku. Podle ust. § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li předpisy jinak.

40. Žalobce za účelem vypočtení náhrady jemu vzniklé majetkové újmy vyčíslil celkové náklady, které by nesl, pokud by práci v [anonymizováno] vykonával do konce svého funkčního období, a to ve výši 358 559 Kč (nebylo sporováno). Za období roku 2015, 2016 a 2017 žalobce vypočetl svůj hrubý zisk ve výši 3 584 516 Kč (501 428 Kč za rok 2015, 1 480 869 Kč za rok 2016 a 1 602 219 Kč za rok 2017, to při zjištěném obratu z daňových přiznání ve výši 701 428 Kč za dok 2015, 2 080 869 Kč za rok 2016 a 2 202 219 Kč za rok 2017, což bylo zjištěno z daňových přiznání žalobce, stejně jako to, že žalobce uplatňoval paušál ve výši 40 %). Tyto částky pak žalobce odečetl od celkových částek 1 859 830,32 Kč (při částce 54 340 Kč měsíčně za rozhodné období) a 6 496 406,39 Kč (při částce 7 092,66 EUR měsíčně za rozhodné období), výsledná požadovaná částka je tedy určena ve výši rozdílu výdělku, kterého by dosáhl, pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí, a výdělkem, kterého v tomto období skutečně dosáhl. Předpokládané náklady za pobyt v zahraničí ve výši 358 559 Kč a dále vlastní zisk z podnikatelské činnosti ve výši 3 584 516 Kč žalobce zohlednil tak, že tyto započetl oproti náhradě platu v 22,25679315 % a oproti náhradě zvýšených životních nákladů v 77,74320985 % Celkem žalobce tedy požaduje z původní částky odpovídající náhradě platu 1 859 830,32 Kč toliko částku ve výši 982 228,28 Kč (započteny reálně zvýšené náklady ve výši 79 803,73 Kč a vlastní zisk z podnikatelské činnosti ve výši 797 798,31 Kč) a z původní částky odpovídající náhradě za zvýšené životní náklady v zahraničí 6 496 406,39 Kč toliko částku 3 430 933,43 Kč (započteny reálně zvýšené náklady ve výši 278 755,27 Kč a vlastní zisk z podnikatelské činnosti ve výši 2 786 717,69 Kč) - viz podání žalobce ze dne 15. 3. 2022.

41. Ve vztahu k požadované náhradě zvýšených životních nákladů soud konstatuje, že dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1788/2009, ze dne 15. 4. 2010, nevykonával-li zaměstnanec v určitém období fakticky práci v zahraničí, nepřísluší mu náhrada zvýšených životních nákladů podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, ani v podobě náhrady škody podle ustanovení § 187 odst. 2 zák. práce. Dle citovaného rozsudku totiž pro plnění, která poskytuje svým zaměstnancům zaměstnavatel podle nařízení vlády č. 62/1994 Sb. (podle jeho § 3 mezi ně náleží také náhrada zvýšených životních nákladů) je charakteristické, že mají zaměstnanci nahradit (kompenzovat) vyšší životní náklady při pobytu v zahraničí, jež vyplývají z kurzového srovnání příslušné zahraniční měny s českou korunou. Zaměstnanec totiž i při práci v zahraničí pobírá stejný plat jako v tuzemsku, i když s přihlédnutím k reálnému kurzu české koruny mu tento plat nezabezpečuje stejnou životní úroveň. Právě proto, aby toto znevýhodnění v souvislosti s prací v zahraničí bylo odstraněno (zmenšeno), jsou těmto zaměstnancům poskytovány uvedené náhrady v cizí měně.

42. V posuzované věci se situace zásadně liší v tom, že žalobce byl v souvislosti se započetím výkonu funkce člena [anonymizováno] (počínaje dnem 3. 1. 2014) přeřazen z 16. třídy do 14. platové třídy, kdy s účinností od 1. 1. 2015 činil jeho plat v souhrnné výši 54 340 Kč, žalobce by tak měl tabulkově nižší plat, než jakého by dosahoval v [anonymizováno]. Za situace, kdy žalobce byl přijat na vysoce prestižní pozici, jako je pozice člena [anonymizováno], kdy mu v souvislosti s tímto byl ze strany zaměstnavatele snížen plat (za účelem výpočtu náhrad zvýšených životních nákladů), by bylo hrubě nespravedlivé, pokud by žalobci byl přiznán pouze tabulkový plat ve výši 54 340 Kč měsíčně, tedy méně, než jaký plat pobíral původně, před jmenováním do [anonymizováno], v České republice. Odebráním prověrky žalobci pro stupeň [anonymizováno] došlo prakticky k ukončení kariéry žalobce v oblasti auditu (soud nemá pochybnosti o tom, že důvěra je pro auditora naprosto zásadní, ta však byla v případě žalobce narušena v důsledku odebrání prověrky a následné medializaci celé věci), a to v důsledku shora uvedeného nezákonného rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2015, číslo [číslo dokladu o bezpečnostní způsobilosti] (ve spojení s rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 11. 5. 2015, č. j. [anonymizováno] [rok] [spisová značka]). Žalobce nemohl posléze po zrušení rozhodnutí navázat na předchozí kariéru (stále v produktivním věku), nemohl znovu požádat o udělení prověrky, důvěra v jeho osobu byla narušena, přičemž neměl na nastalé situaci žádný podíl. To vše za situace, kdy základní tabulkový plat mu byl v souvislosti s výkonem práce v zahraničí snížen, tzn. že žalobce nemohl pobírat při práci v zahraničí stejný plat jako v tuzemsku, a nejednalo se tak zde o situaci, kdy by měla žalobci náhrada zvýšených životních nákladů pouze kompenzovat vyšší životní náklady při pobytu v zahraničí (jak tomu bylo ve shora uvedené věci, dále také např. viz rozsudek Nejvyššího soudu v ČR ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1788/2009). Soud proto s ohledem na odlišnou situaci žalobce než ve shora předestřených případech shledal důvodným rovněž nárok žalobce na tyto náhrady zvýšených životních nákladů, neboť se nejedná o kompenzace za náklady na živobytí v zahraničí, jak tvrdil žalovaný (v této souvislosti soud má za to, že žalobce žádné nadstandardní výdaje spojené s životem v [anonymizováno] nemusel hradit, když např. náklady na nadstandardní ošacení žalobce byly v dostatečné míře kryty z tzv. vybavovacích nákladů poskytovaných mimo rámec žalobcova platu a měsíčních zvýšených životních nákladů, nadto stejnou možnost pak žalobce měl v případě vybavení domácnosti), ale fakticky se jednalo o další složku jeho platu, která je odrazem ocenění vysokého a prestižního postavení zaměstnance, jež je jako reprezentant státu vyslán za účelem výkonu pracovních povinností do zahraničí. Jejich výše je přitom dle rozkazu ministra obrany vypočtena dle platu stanoveného zaměstnanci na zahraničním pracovišti pro určitý měsíc, nikoli podle skutečného platu v závislosti na odpracované době.

43. Soud dále uzavírá, že nemá pochybnosti ani o příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2015, číslo [číslo dokladu o bezpečnostní způsobilosti], a vzniklou škodou na straně žalobce, neboť v řízení bylo prokázáno, že zrušení osvědčení žalobce pro stupeň utajení [anonymizováno] bylo jediným důvodem pro odvolání žalobce z prestižní pozice člena [anonymizováno] (a následně jeho výpovědi), což vyplynulo např. z odpovědi [anonymizována dvě slova] ze dne 20. 4. 2015 nebo vyjádření [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], žádný jiný důvod v řízení nevyšel najevo (ostatně žalovaný ani žádný jiný konkrétní důvod pro odvolání žalobce z funkce netvrdil). Z uvedeného vyjádření má soud dále za prokázáno také to, že by 4letá doba mandátu žalobce uplynula teprve ke dni 7. 1. 2018, neboť bylo zjištěno, že tato doba mandátu je zcela standardní, kdy mandát je fixní z důvodu ochrany nezávislosti členů tohoto výboru a členové mohou být odvoláni jen ve velmi specifických případech, např. ze zdravotních důvodů (žádný takový zvláštní důvod pro odvolání žalobce z pozice člena [anonymizováno] nebyl v řízení žalovaným tvrzen). Soud tak ve věci jednoznačně shledal příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím (kterým byla žalobci odebrána prověrka pro stupeň [anonymizováno]) a vzniklou škodou na straně žalobce v podobě ušlého výdělku žalobce dle § 1 odst. 1 odškodňovacího zákona.

44. Vzhledem ke všemu shora uvedenému má soud za to, že k odvolání žalobce z pozice člena [anonymizováno] došlo v důsledku rozhodnutí [anonymizováno] (zrušení platnosti prověrky žalobce pro stupeň [anonymizováno]), neboť právě tímto (nezákonným) rozhodnutím bylo způsobeno, že žalobce nadále nesplňoval podmínky pro výkon funkce člena [anonymizováno] a nemohl tak tuto pozici nadále vykonávat. Rozhodnutí bylo následně zrušeno jako nezákonné ve správním soudnictví, přičemž škoda, která vznikla žalobci, odpovídá nevyplacenému platu a náhradám za zvýšené životní náklady v období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018), kdy žalobci na náhradě platu požadoval toliko částku 982 228,28 Kč a na náhradě zvýšených životních náhrad částku 3 430 933,43 Kč (jak je shora uvedeno). Soud proto žalobci náhradu škody ve výši 4 413 161,71 Kč (tedy rozdíl mezi částkou, která žalobci za rozhodné období měla být z titulu platu a životních náhrad vyplacena, a částkou, které žalobce v daném období žalobce reálně dosáhl ze svého podnikání včetně vypočtených předpokládaných výdajů) považuje za důvodnou a uložil žalovanému tuto částku žalobci zaplatit (výrok I.).

45. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.

46. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a v souvislosti se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 16 úkony právní služby po 26 180 Kč, tedy 418 880 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“), a to: -) příprava a převzetí zastoupení, -) návrh ve věci samé, -) předžalobní výzva k plnění, -) podání ze dne 30. 7. 2020, -) účast na jednání dne 8. 9. 2020, -) účast na jednání dne 15. 12. 2020, -) podání ze dne 14. 1. 2021, -) účast na jednání dne 2. 2. 2021, -) závěrečný návrh, -) účast na jednání dne 2. 3. 2021, -) vyjádření k odvolání ze dne 25. 5. 2021, -) námitka podjatosti ze dne 10. 6. 2021, -) účast při jednání odvolacího soudu dne 20. 10. 2021, -) podání ze dne 26. 10. 2021, -) podání ze dne 19. 11. 2021, -) účast při jednání odvolacího soudu dne 12. 1. 2022, a 1 úkon po 13 090 Kč, a to: -) účast při vyhlášení rozsudku dne 9. 3. 2021, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky (v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tedy tarifní hodnota činí součet částky 4 413 162 Kč a 500 000 Kč, a dále 17 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč, tedy 5 100 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky).

47. V další fázi řízení se pak jedná o 2 úkony po 25 980 Kč, tedy 51 960 Kč (výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky při tarifní hodnotě 4 413 162 Kč): -) vyjádření ze dne 15. 3. 2022, -) účast při jednání 23. 7. 2022. když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky, tarifní hodnota činí částku 4 413 162 Kč, a dále 2 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč, tedy 600 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky).

48. Celkové náklady žalobce ve výši 594 452,30 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše uvedený soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení