11 C 180/2022 - 107

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 185 140 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 185 140 Kč od 1. 8. 2020 do 31. 10. 2020 zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 185 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 14. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 185 140 Kč od 1. 11. 2020 do 13. 6. 2022 zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 957 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 2. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 185 140 Kč s příslušenstvím z titulu regresní náhrady 50 % nákladů vynaložených na léčbu jejího pojištěnce, [jméno FO], narozeného 18. 4. 1960 (dále také jen „Poškozený“), které žalobkyně uhradila v celkové výši 370 280 Kč. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že Poškozený je jejím pojištěncem dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „ZVZP“), přičemž utrpěl zranění v podobě zlomeniny pravého ramene a pravé nohy, pročež byl převezen do [Anonymizováno] [adresa], kde byl operován a následně léčen. Tato zranění utrpěl v důsledku dopravní nehody, k níž došlo dne 23. 12. 2019 v cca. 17:00 hod. v [adresa] (dále také jen „[právnická osoba]“), a to střetem Poškozeného coby chodce s vozidlem [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ] (dále také jen „Škodící vozidlo“), které v tu dobu řídil [jméno FO], narozený 14. 7. 1945 (dále také jen „Řidič“). Ke střetu Poškozeného se Škodícím vozidlem došlo, když Poškozený překračoval pomalou chůzí o berlích čtyřproudou silnici ve zmíněné ulici na signalizací řízeném přechodu pro chodce, a to v době zelené signalizace pro chodce, která však trvala pouze 5 sekund, pročež Poškozený v přecházení pokračoval rovněž po skončení zelené signalizace. Při přecházení posledního jízdního pruhu Poškozeným ve směru jeho chůze jej srazilo Škodící vozidlo, kterému již v tu dobu sice bylo zeleně signalizováno volno v jízdě, Řidič však měl dle žalobkyně předvídat možný výskyt Poškozeného na přechodu a uzpůsobit tomu jízdu Škodícího vozidla, což neučinil. Přestože [právnická osoba] vyšetřovala Policie ČR, která případ usnesením ze dne 16. 7. 2020 odložila s odkazem na znalecký posudek [jméno FO] a s odůvodněním, že Řidič neporušil dopravní předpisy, když v důsledku pravděpodobně zakrytého výhledu souběžně jedoucím vozidlem nemohl Poškozeného spatřit, má žalobkyně zato, že tento závěr Policie ČR je mylný, a že Řidič porušil ust. § 5 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSP“), když měl před přechodem snížit rychlost či zastavit Škodící vozidlo. U Řidiče je rovněž dána minimálně i občanskoprávní odpovědnost za způsobenou škodu. Řidič nedbal zvýšené opatrnosti, nezpomalil, event. zcela nezastavil, když totéž jednání mohl zpozorovat u souběžně jedoucího vozidla v jeho směru (dále také jen „Další vozidlo“), pročež došlo k Řidičem zaviněnému střetu s Poškozeným a ke vzniku újmy na zdraví Poškozeného. Přitom poškozený tento střet nezpůsobil výlučně náhlým vstupem do vozovky, nýbrž pouze dokončoval přecházení po změně světelné signalizace. Utrpěná újma na zdraví poškozeného si vyžádala léčbu, na jejíchž nákladech uhradila žalobkyně částku ve výši 370 280 Kč. Žalobkyně podanou žalobu uplatnila nárok toliko co do 50 % z této částky, když zohlednila dle ní maximální možnou míru spoluzavinění Poškozeným. Jelikož bylo Škodící vozidlo pojištěno u žalované coby pojišťovny, vznikl žalobkyni nárok přímo vůči žalované, které žalobkyně dne 15. 3. 2022 zaslala předžalobní výzvu k plnění, na kterou žalovaná reagovala zamítavě a do dne podání žaloby na žalovanou částku neuhradila ničeho. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení, a to od 1. 8. 2020 do zaplacení, který posléze vzala zpět za dobu od 1. 8. 2020 do 31. 10. 2020, a následně se domáhala jeho přiznání od 1. 11. 2020 do zaplacení. Ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení doplnila svou argumentaci tak, že žalovaná se dostala do prodlení s vyplacením pojistného, když jednala v rozporu s ust. § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „PojOdpZ“), neboť neprovedla šetření [právnická osoba] coby škodné události bez zbytečného odkladu a šetření neuzavřela ve lhůtě nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy Policie zmíněným usnesením případ odložila, tedy nejpozději do 16. 10. 2020, přičemž od tohoto data jí podle ust. § 9 odst. 2 PojOdpZ počala běžet patnáctidenní lhůta pro výplatu pojistného, která marně uplynula, a od 1. 11. 2020 je tak žalovaná v prodlení.

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Namítala, že se vznikem nároku žalobkyně vůči žalované je nutně spojena trvající odpovědnost Řidiče coby jejího pojištěnce z odpovědnosti provozu motorového vozidla za porušení právní povinnosti, která však dle ní u Řidiče nevznikla. S odkazem na usnesení Policie ČR o odložení věci ze dne 16. 7. 2020 žalovaná akcentovala, že Řidiči nelze přičíst jakékoliv porušení pravidel silničního provozu, a to včetně žalobkyní namítaného porušení ust. § 5 odst. 1 písm. h) ZSP, když Řidič spolu se souběžně jedoucím Dalším vozidlem ve vedlejším jízdním pruhu v rychlosti 40-45 km/h začal brzdit a nakonec zastavil, a když přitom projížděl přes přechod na zelenou dopravní signalizaci pro jeho směr jízdy. Pro případ vzniku odpovědnosti Řidiče za porušení pravidel silničního provozu žalovaná poukázala na závěry znalce [jméno FO], dle něhož se Řidič a Poškozený mohli zpozorovat na vzdálenost zhruba 20 metrů, což odpovídá času přibližně 2 sekund před střetem, což již Řidiči neumožnilo bezpečně zastavit. S ohledem na minimální reakční čas tak má žalovaná zato, že byly naplněny podmínky pro případné zproštění Řidiče od povinnosti k náhradě újmy dle § 2927 odst. 2 o. z., neboť Řidič nemohl vzniku újmy zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze požadovat. Žalovaná dále upozornila na to, že ač si byl Poškozený vědom ztížení svého pohybu v důsledku používání francouzských berlí, přesto byl oděn do tmavého oblečení bez reflexních prvků, a byl pod vlivem alkoholu, což mohlo mít za následek snížení jeho reakční schopnosti, a mohl se tak spolupodílet na vzniku újmy ve smyslu § 2918 o. z. Ze znaleckého posudku [jméno FO] vyplynulo, že Poškozený mohl zpozorovat Škodící vozidlo dříve než Řidič Poškozeného. Pokud by Poškozený upustil od přecházení a nevstoupil do jízdního koridoru Škodícího vozidla (což dle žalované mohl učinit, neboť Další vozidlo v levém jízdním pruhu zastavilo), mohl tak zabránit střetu a odvrátit újmu. Jestliže tak Poškozený neučinil, je dle přesvědčení žalované na místě spatřovat minimálně porušení prevenční povinnosti Poškozeného dle § 2900 o. z. Jelikož žalobkyně uplatnila nárok na náhradu újmy vyvolané toliko zvláštní povahou provozu, přičemž Řidiči nelze přičíst zavinění ani v nedbalostní rovině, má žalovaná za to, že žalobní nárok je nedůvodný. Žalovaná současně nesouhlasila s argumentací žalobkyně týkající se doby prodlení pojistitele s výplatou pojistného plnění. Dle žalované chápe žalobkyně nesprávně zákonnou úpravu ust. § 9 odst. 3 PojOdpZ, když lhůta pro ukončení šetření pojistné události počíná běžet až okamžikem uplatnění nároku na pojistné plnění ze strany poškozeného u pojistitele, nikoliv okamžikem škodné události či okamžikem, kdy se žalovaná dozví o rozhodných okolnostech vzniku škodné události. Není na žalované coby pojišťovně, aby z vlastního podnětu zjišťovala rozsah újmy či zahajovala šetření, nýbrž je to poškozený, kdo má svůj nárok na pojistné plnění uplatnit. Takto učinila žalobkyně až dne 15. 3. 2022, přičemž žalovaná jí sdělila své odmítavé stanovisko 27. 5. 2022, tedy v tříměsíční lhůtě, a nejdříve tak mohlo dojít k prodlení s výplatou pojistného plnění marným uplynutím patnáctidenní lhůty splatnosti, tj. až dne 14. 6. 2022.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně před zahájením vzala zpět žalobu ohledně příslušenství žalobní pohledávky v podobě úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 185 140 Kč za dobu od 1. 8. 2020 do 31. 10. 2020, soud podle ust. § 96 odst. 1, 2 věta první a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řízení v požadovaném rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Předmětem sporu tak nadále zůstal nárok na zaplacení jistiny v nezměněné výši 185 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení.

4. Při jednání soudu dne 23. 1. 2023 učinili účastníci nesporným, že dne 23. 12. 2019 došlo k [právnická osoba] - střetu Poškozeného se Škodícím vozidlem, pojištěným z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla u žalované. Při této nehodě došlo k újmě na zdraví Poškozeného, přičemž na léčbu Poškozeného vynaložila žalobkyně náklady ve výši 370 280 Kč. Žalobkyně doručila dne 15. 3. 2022 žalované předžalobní výzvu k plnění z téhož data, na kterou žalovaná ničeho neplnila.

5. Z usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru vyšetřování dopravních nehod ze dne 16. 7. 2020, č. j. [Anonymizováno], a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. [spisová značka] (dále také jen „Usnesení o odložení věci“), soud zjistil, že výše uvedený policejní orgán odložil trestní věc podezření ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl dopustit Řidič tím, že se při řízení Škodícího vozidla dne 23. 12. 2019, kolem 17:00 hod., v označeném místě střetl s Poškozeným, který ve směru jeho jízdy přecházel po komunikaci z levé strany, po vyznačeném přechodu pro chodce, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Usnesení o odložení věci policejní orgán odůvodnil tak, že Řidič by mohl odvrátit střet s Poškozeným zastavením před přechodem, to by ovšem musel výskyt Poškozeného na přechodu předpokládat a reagovat dříve, než ho mohl spatřit, přičemž i zde bylo operováno s možným zakrytým výhledem Řidiče na prostor, po němž Poškozený přecházel. Ze strany Poškozeného pak byla možnost odvrátit střet nevstoupením do jízdního koridoru Škodícího vozidla. Na straně Řidiče nebylo pojato podezření z porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích a nelze po něm spravedlivě požadovat předpokládání chodce na přechodu, k němuž se Řidič blížil při jemu signalizujícím pokynu „Volno“. Porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích nebylo spatřeno ani v jednání Poškozeného. V jednání obou účastníků [právnická osoba] neshledal policejní orgán ani jednání mající znaky přestupku. OSZ pro [adresa] následně zamítlo stížnost zástupce Poškozeného proti Usnesení o odložení věci jako nedůvodnou s tím, že Řidič jel povolenou rychlostí, plynulou jízdou na zelený signál pro vozidla, na přechodu nemohl předpokládat výskyt chodců, a ač byl povinen zohlednit i osoby s omezenou mobilitou, nelze mu v daném případě prokázat porušení silničních pravidel, zejména pak § 4 písm. a) ZSP. [adresa] na levou stranu přechodu měl zakrytý Dalším vozidlem a nebyl chodce schopen spatřit dříve (20 m a 2 sekundy před přechodem), aby střet odvrátil.

6. Za situace, kdy soud v této věci nemůže být vázán Usnesením o odložení věci v otázce spácháni přečinu a osoby jeho pachatele, přistoupil ke zjišťování skutkového průběhu děje [právnická osoba].

7. Protokolem o nehodě v silničním provozu ze dne 23. 12. 2019 bylo prokázáno, že místo [právnická osoba] policejní orgán ohledal dne 23. 12. 2019 v čase 18:20 hod., přičemž mimo jiné zjistil, že Řidič dne 23. 12. 2019 řídil Škodící vozidlo v [adresa] po přímém úseku [adresa] v pravém jízdním pruhu ve směru jízdy od [adresa] na signál se zeleným světlem „Volno“. V průběhu jízdy, poblíž sloupu veřejného osvětlení č. [hodnota], na vyznačeném přechodu pro chodce, došlo v čase 17:00 hod. ke střetu přední části Škodícího vozidla s Poškozeným, který přecházel po vyznačeném a světelně řízeném přechodu pro chodce, z pohledu Škůdce zleva doprava. Při dopravní nehodě došlo k těžkému zranění Poškozeného a k hmotné škodě na Škodícím vozidle. U Řidiče byla provedena dechová zkouška s výsledkem negativním, a u Poškozeného s pozitivním výsledkem, kdy bylo v jeho dechu detekováno 0,31 promile alkoholu. Přítomnost alkoholu v dechu Poškozeného byla prokázána i Záznamem o dechové zkoušce ze dne 23. 12. 2019. Technická závada nebyla jako příčina dopravní nehody na místě zjištěna ani uplatněna. [adresa] vozidel je zde obousměrný, komunikaci tvoří 4 jízdní pruhy, kdy pro každý směr jízdy jsou určeny 2 jízdní pruhy o šíři 3,4 m a 3,6 m (pozn. soudu - tj. celá šíře čtyřproudé silniční komunikace činí 14 m). Nejvyšší povolená rychlost činí 50 km/h. V době ohledání byl povrch vozovky mokrý, neznečištěný, v dobrém technickém stavu a bez závad ve sjízdnosti. Vodorovné i svislé dopravní značení bylo přehledné a bez závad. Povětrnostní podmínky v době bezprostředně po nehodě byly neztížené a světelnost odpovídala noční době. Přehlednost daného úseku je dobrá, ničím neztížená. Hustota provozu na stupni č.

2. Bylo provedeno ohledání světelného signalizačního řízení, kdy signál pro chodce se znamením „Volno“ svítí 10 vteřin, po změně signálu pro chodce na signál „Stůj“ svítí na světelném signalizačním zařízení pro vozidla dalších 10 vteřin signál s červeným světlem „Stůj“. [právnická osoba] oznámil policii ČR svědek nehody [jméno FO] v čase 17:08 hod.

8. Bezzávadný stav signalizačního světelného zařízení v době [právnická osoba] byl prokázán sdělením společnosti [právnická osoba]. k [právnická osoba] ze dne 13. 2. 2020 včetně situačního plánu křižovatky a rozboru signálního plánu křižovatky, jimiž bylo dále prokázáno, že po zmáčknutí tlačítka pro chodce svítí volno pro chodce 5 sekund, dalších 11 sekund má chodec čas na přejití přechodu, tj. celkem má 16 sekund, poté začíná svítit volno pro vozidla.

9. Situačním plánem včetně fotodokumentace místa [právnická osoba] bylo prokázáno, že silniční provoz na místě samém je obousměrný, pro každý směr jízdy tvoří komunikaci dva jízdní pruhy, okolí přechodu pro chodce, konkrétně konec přechodu, kde došlo ke střetu, je osvětleno sloupem veřejného osvětlení, přechod není vybaven středovým ostrůvkem pro setrvání chodců mezi jízdními pruhy pozemní komunikace a je řízen tříbarevnou signalizační soustavou (tzv. semaforem). Na kapotě Škodícího vozidla byly zaznamenány stopy poškození, a to v pravé části kapoty vozidla z pohledu řidiče. Fotodokumentací bylo rovněž prokázáno, že Poškozený měl v době [právnická osoba] na sobě modré džínové kalhoty, černo-šedivou mikinu a přes ní světle hnědou bundu.

10. Vytěžením Poškozeného ze strany policejního orgánu bylo prokázáno, že v době [právnická osoba] bylo šero, tma, Poškozený se na přechodu pohyboval o francouzských berlích se žlutými reflexními odrazkami, přechod proto přecházel pomalu, v dané oblasti to dobře znal a věděl o krátkých intervalech signalizačního zařízení. Na přechod pro chodce vstupoval cca 2 vteřiny po rozsvícení zeleného signálu pro chodce, snažil se jít rychle, ale byl limitován berlemi. Při vstupu na přechod zaznamenal zprava přijíždějící vozidlo v levém pruhu (pozn. soudu - tzv. Další vozidlo), které před přechodem zastavilo a stálo, v tu dobu mohl Poškozený ujít asi pět nebo šest kroků. V pravém jízdním pruhu vedle tohoto Dalšího vozidla jiné vozidlo nestálo, přes toto stále stojící Další vozidlo Poškozený sledoval z dálky přijíždějící Škodící vozidlo v pravém pruhu. Vzhledem ke vzdálenosti Škodícího vozidla od přechodu a s ohledem na nadále stojící Další vozidlo před přechodem Poškozený pokračoval v přecházení, přičemž v závěru přecházení, cca 3 kroky před dosažením chodníku, se střetl se Škodícím vozidlem, které před přechodem nezastavilo a nárazem z pravé části ho srazilo. Poškozený potvrdil, že se na místě podrobil dechové zkoušce s výsledkem 0,35 promile alkoholu, podnapilý se necítil, v době nehody byl oblečen do modrých džínových kalhot a bundy (viz Úřední záznamy Policie ČR o podaném vysvětlení Poškozeného ze dne 23. 12. 2019 a 11. 3. 2020). Tvrzení Poškozeného, že Další vozidlo zastavilo a stálo před přechodem v okamžiku jeho přecházení Poškozeným, nebylo podpořeno jinými provedenými důkazy, soud proto k němu nepřihlížel. Ostatní jeho tvrzení korespondovala s dalšími důkazy provedenými v tomto řízení, a soud z nich proto vycházel, když svědecký výslech Poškozeného při soudním jednání nebylo možno realizovat z důvodu jeho nedosažitelnosti.

11. Přítomnost Dalšího vozidla v místě [právnická osoba] byla rovněž prokázána vysvětleními před policejním orgánem (viz Úřední záznamy Policie ČR ze dne 23. 12. 2019 a ze dne 13. 1. 2020) a následnou svědeckou výpovědí [jméno FO], provedenou při jednání soudu dne 10. 5. 2023, kterou soud hodnotil jako zcela objektivní, neboť tento náhodný svědek [právnická osoba] je bez jakéhokoliv vztahu k účastníkům [právnická osoba]. Jeho svědeckou výpovědí bylo prokázáno, že v předmětné době řídil po [adresa] ve směru jízdy od [adresa] osobní motorové vozidlo, kdy jel v pravém jízdním pruhu za Škodícím vozidlem. V levém jízdní pruhu před ním jelo Další vozidlo. Svědek si přesně nepamatoval, v jaké vzdálenosti před ním vozidla jela, vybavil si však, že v době, kdy se tato dvě vozidla před ním blížila k přechodu pro chodce, svítil na semaforu zelený signál pro vozidla. Před policejním orgánem svědek uvedl, že při dojíždění obou vozidel k přechodu viděl, jak tato vozidla zároveň brzdí a zastavila vedle sebe. Tuto skutečnost u svědeckého výslechu však nepotvrdil, naopak vypověděl, že obě vozidla před sebou vnímal jen podvědomě, nevěnoval jim přílišnou pozornost, rozhodně je nesledoval a zaznamenal je až v okamžiku, kdy zastavila, byť měla zelený signál. O tom, zda tato vozidla před přechodem brzdila a zastavovala současně, či zda vůbec před přechodem brzdila, tedy svědek neměl žádné poznatky. Rovněž ani o tom, zda tato vozidla jela vedle sebe, resp. v jaké poloze vůči sobě byla, a tedy zda Další vozidlo mohlo či nikoliv tvořit překážku ve výhledu Řidiče na přechod. Potvrdil, že vozidla po zastavení stála za přechodem, sražený chodec se nacházel v místě před Škodícím vozidlem, Další vozidlo po chvíli z místa nehody odjelo a Řidič následně odstavil Škodící vozidlo stranou. Rovněž potvrdil, že v danou dobu nesněžilo, byla tma, šero, úsek cesty rovný a svažitý směrem vzhůru.

12. Průběh nehodového děje a samotného střetu Škodícího vozidla s Poškozeným byl předmětem znaleckého posudku [jméno FO] č. [hodnota] ze dne 24. 4. 2020, znalce z oboru doprava, vyhotoveného k zadání Policie ČR (dále také jen „znalecký posudek“ nebo také jen „posudek“), jehož soud vyslechl při jednání dne 10. 5. 2023. V posudku znalec uvedl, že Poškozený vstupoval do vozovky na zelený signál, přičemž doba 16 sekund do aktivace zeleného signálu pro vozidla nemohla Poškozenému stačit k opuštění vozovky, po ujití vzdálenosti 12 m až 13 m došlo ke střetu Poškozeného s pravou přední části Škodícího vozidla, Řidič po střetu reagoval zastavením, ale jeho vozidlo nezůstalo v konečném postavení, Poškozený zůstal ležet před přední částí Škodícího vozidla, rovněž jeho konečná poloha nebyla vyznačena (bod 2.1.1 posudku), na místě nebyly nalezeny brzdné stopy a mechanická poškození vozidla odpovídají svědky tvrzené přibližné rychlosti pohybu Škodícího vozidla 40-45 km/h (body 2.1.3 a 3.2.2. posudku). Vzdálenost 12 m až 13 m, kterou Poškozený stihl přejít po přechodu do střetu, znalec stanovil dle rychlosti jeho pomalé chůze 2,2 až 2,9 km/h limitované věkem a zdravotní indispozicí (bod 2.1.4., 3.2.2. a 3.2.3. posudku). S ohledem na předpokládanou rychlost Škodícího vozidla v rozmezí 40-45 km/h znalec určil, že toto vozidlo se v době vstupu Poškozeného na přechod nacházelo od místa střetu ve vzdálenosti přibližně 171 metrů až 271,2 metrů (bod 2.1.5. posudku). V závěru posudku znalec stvrdil, že Poškozený ušel vzdálenost 12 m až 13 m za čas v rozmezí 15,0 až 21,7 sekund (bod 3.2.3. posudku), přičemž vzhledem k uvedenému se Řidič a Poškozený mohli před střetem vzájemně zpozorovat na vzdálenost cca 20 m v čase cca 2,0 sekundy, kdy již nebylo možné bezpečně Škodící vozidlo zastavit, přičemž znalec v závěrech operoval s hypotetickou možností clony ve výhledu Řidiče v důsledku současně jedoucího Dalšího vozidla v levém jízdním pruhu (bod 3.1.6. posudku). Oba účastníci nehody před střetem nijak nereagovali, Řidič patrně zareagoval až v době střetu nebo po střetu, a pokud měl na chodce zakrytý výhled, byla jeho reakce z technického hlediska včasná a správná. Při jednání soudu znalec doplnil, že vzdálenost 171 metrů ujelo Škodící vozidlo za dobu cca 15 sekund, a zejména pak písemné závěry svého posudku korigoval tak, že ze vzdálenosti 171 metrů mohl Řidič, i při souběžné jízdě Dalšího vozidla, zpozorovat konec přechodu pro chodce, a že k možnému clonění Dalším vozidlem mohlo dojít teprve ve vzdálenosti 20-30 metrů před místem střetu, kdy při této vzdálenosti by měl Řidič přibližně 3 sekundy na brzdící manévr, čímž by jistě docílil zpomalení Škodícího vozidla před střetem, nikoliv však plného zastavení. Skutečnosti vyplývající z těchto korigovaných znaleckých závěrů má tedy soud za prokázané.

13. K okolnostem střetu Škodícího vozidla s Poškozeným podal před policejním orgánem vysvětlení rovněž Řidič (viz Úřední záznam Policie ČR o podaném vysvětlení [jméno FO] ze dne 23. 12. 2019), jehož soud následně při jednání dne 10. 5. 2023 vyslechl jako svědka. Řidič potvrdil výše popsané povětrnostní podmínky a podmínky viditelnosti (tma) v místě střetu. Dále uvedl, že jel plynulou jízdou, Škodící vozidlo řídil rychlostí přibližně 40-45 km/h, vedle něj v levém jízdním pruhu jelo Další vozidlo (zda jeden či dva metry před ním anebo za ním si nepamatoval), které mu však nebránilo ve výhledu na přechod. Při jízdě po rovinném úseku svítila pro směr jízdy zelená signalizace „Volno“. Svědek, tedy Řidič, při přijíždění k přechodu nebrzdil a pokračoval stále stejnou rychlostí. Poškozeného, který nebyl nijak označen, neviděl a zaregistroval jej až při střetu. Zda vůbec před střetem začal brzdit, a případně kdy, si nevybavil. Touto svědeckou výpovědí samotného Řidiče byla tedy vyvrácena hypotéza, s níž pracovaly orgány činné v trestním řízení a znalec [jméno FO], podle které měl Řidič zakrytý výhled na přechod souběžně jedoucím Dalším vozidlem až do vzdálenosti cca 20 metrů před přechodem, když před soudem výslovně uvedl, že mu Další vozidlo ve výhledu na přechod nebránilo. Řidič před soudem dále uvedl, že ve zpozorování chodce na přechodu mu bránila tma a les na horizontu vozovky. Rovněž tvrdil, že Další vozidlo projelo prostor přechodu, nezastavilo a pokračovalo v jízdě s tím, že řidič tohoto Dalšího vozidla si zřejmě vůbec Poškozeného nevšiml. Toto poslední tvrzení je však v rozporu jak s výpovědí svědka [jméno FO], tak i s Poškozeným podaným vysvětlením ze dne 11. 3. 2020, z nichž vyplývá, že Další vozidlo zcela jistě zastavilo a po nějakou dobu v místě [právnická osoba] stálo, kdy teprve po určitém čase z místa odjelo (jejich informace se lišily pouze v tom, kde konkrétně Další vozidlo zastavilo). Soud proto z této části výpovědi Řidiče nevycházel.

14. Písemnou výzvou žalobkyně ze dne 15. 3. 2022, nesporně doručenou žalované téhož dne, bylo prokázáno, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na plnění dle § 9 odst. 1 PojOdpZ v celkové výši 370 280 Kč s poskytnutou lhůtou k plnění v délce 15 dnů. Na tuto výzvu žalovaná reagovala Oznámením k likvidaci škodní události ze dne 27. 5. 2022, jímž žalobkyni sdělila své zamítavé stanovisko.

15. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.

16. Při jednání dne 15. 11. 2023 soud zamítl zbylé důkazní návrhy, a to pro nadbytečnost důkaz vyúčtováním zdravotní péče, jenž měl směřovat toliko k prokázání výše nákladů uhrazených žalobkyní za léčení Poškozeného, která však byla mezi účastníky učiněna nespornou, a dále pro nedosažitelnost důkaz svědeckou výpovědí Poškozeného.

17. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého Řidič dne 23. 12. 2019 v cca 17:00 hod., za tmy (šera), při standardních povětrnostních podmínkách, řídil Škodící vozidlo v [adresa] ve směru jízdy od [adresa], a po čtyřproudé silniční komunikaci, z níž v jeho směru byly vytyčeny dva jízdní pruhy. Řidič řídil Škodící vozidlo v pravém jízdním pruhu, ve vedlejším levém jízdním pruhu daného jízdního směru jelo Další vozidlo, které Řidiči, dle jeho vlastního vyjádření, nijak nebránilo ve výhledu na přechod. Škodící vozidlo jelo rychlostí cca 40-45 km/h po rovinném úseku, na jehož pomyslném konci se nacházel tříbarevnou funkční světelnou signalizací řízený a osvětlený přechod pro chodce, na který Poškozený vstoupil při zelené světelné signalizaci pro chodce trvající 16 sekund, a to z pohledu Řidiče vlevo. V době vstupu Poškozeného na přechod bylo Škodící vozidlo vzdáleno od přechodu 171 a více metrů a mohlo z tohoto bodu pozorovat okraj přechodu pro chodce, na kterém Poškozený zahájil chůzi přes vozovku. Poškozený, který se pohyboval o francouzských berlích vybavených reflexními odrazkami a byl oblečen do modrých riflích a světle hnědé bundy, přecházel přechod pomalu v důsledku uvedené limitace jeho chůze, nestihl překonat celou délku přechodu za trvání zelené světelné signalizace pro chodce a přecházení dokončoval v době, kdy se signalizace změnila na pokyn „Volno“ pro vozidla jedoucí ve směru Škodícího vozidla. Škodící vozidlo spolu s Dalším vozidlem po celou dobu přecházení Poškozeného po přechodu pokračovalo bez změny rychlosti v jízdě za trvání zelené světelné signalizace pro vozidla, a poté co Poškozený překonal na přechodu v rozmezí doby 15,0 až 21,7 sekund vzdálenost odpovídající délce 3 jízdních pruhů (12 m až 13 m), byl na posledním úseku přechodu sražen pravou přední částí Škodícího vozidla, jedoucího ve čtvrtém jízdním pruhu, které před přechodem nezanechalo žádnou brzdnou stopu, tj. před přechodem nebrzdilo. Řidič, jehož výhled ze Škodícího vozidla na přechod nebyl zacloněn Dalším vozidlem, přitom mohl spatřit výskyt Poškozeného chodce na osvětleném přechodu již ze vzdálenosti 171 m před přechodem, a dále po celou dobu jeho příjezdu k přechodu, a to minimálně až do vzdálenosti cca 20-30 m před přechodem, kdy mu teprve mohlo začít blokovat jeho výhled na přechod vedle jedoucí Další vozidlo, a kdy při této vzdálenosti k přechodu by měl přibližně 3 sekundy na brzdící manévr, kterým by docílil zpomalení Škodícího vozidla. Při [právnická osoba] došlo k těžkému zranění Poškozeného pojištěnce žalobkyně. Náklady zdravotní péče, které žalobkyně zaplatila z prostředků veřejného zdravotního pojištění zdravotnickému zařízení za ošetření a léčení Poškozeného, činily celkem 370 280 Kč. Škodící vozidlo bylo z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla pojištěno v době [právnická osoba] u žalované. Žalobkyně odeslala dne 15. 3. 2022 žalované písemnou výzvu k plnění, která byla žalované doručena téhož dne, přičemž žalovaná své zamítavé stanovisko sdělila žalobkyni přípisem ze dne 27. 5. 2022 a na plnění ničeho neuhradila.

18. Podle ust. § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.”), je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odst. 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odst. 2).

19. Podle ust. § 55 odst. 1 ZVZP příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

20. Podle ust. § 6 odst. 1 PojOdpZ pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

21. Podle ust. § 6 odst. 4 PojOdpZ pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.

22. Podle ust. § 9 odst. 1 věta první PojOdpZ poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

23. Podle ust. § 9 odst. 3 PojOdpZ pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen: a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány; nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům , které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

24. Podle ust. § 18 odst. 1 ZSP rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

25. Podle ust. § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

26. Podle ust. § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

27. Podle ust. § 2911 o. z., způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

28. Podle ust. § 2918 o. z., vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

29. Podle ust. § 2927 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou (odst. 1). Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (odst.2).

30. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V projednávané věci žalobkyně uplatnila regresní nárok dle ust. § 55 odst. 1 ZVZP a 6 odst. 4 PojOdpZ na náhradu nákladů vynaložených poskytovateli zdravotních služeb na léčení svého zdravotního pojištěnce (Poškozeného), a to vůči žalované coby pojistiteli odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (srov. § 9 odst. 1 PojOdpZ). Ke specifickému charakteru tohoto peněžitého nároku a aktivní legitimaci zdravotní pojišťovny k jeho uplatnění Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že zdravotní pojišťovna má proti pojistiteli odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel přímý nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení svého pojištěnce zraněného zaviněným protiprávním jednáním při dopravní nehodě. Postavení zdravotní pojišťovny je totiž obdobné postavení poškozeného, kterému přísluší právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 ZVZP (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1896/2016, a v něm citovaná předchozí rozhodnutí, nebo obdobně jeho usnesení ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 200/2016).

31. V souladu se shora cit. judikaturou Nejvyššího soudu je podmínkou vzniku posuzovaného nároku žalobkyně coby zdravotní pojišťovny zaviněné protiprávní jednání Řidiče Škodícího vozidla, nesporně pojištěného u žalované z titulu odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, vůči pojištěnci žalobkyně (Poškozenému). Tedy podstatné je, zda Řidič porušil při [právnická osoba] zaviněně právní povinnost, v daném případě pravidla silničního provozu. V tomto směru soud není vázán Usnesením o odložení věci, jímž byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl Řidič střetem s Poškozeným dopustit, neboť podle § 135 odst. 1 o. s. ř. jsou soudy vázány pouze rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin, přečin nebo přestupek a kdo je spáchal. Usnesení o odložení věci v samém prvopočátku prověřování věci, kdy ani nedošlo k zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, však takovým rozhodnutím není, přičemž ve věci nebylo zahájeno ani správní řízení, v jehož rámci by bylo rozhodnuto o možném dopravním přestupku spáchaném Řidičem či Poškozeným. Výsledkem postupu orgánů činných v trestním řízení, spočívajícím v odložení věci, tedy soud v tomto řízení nemůže být vázán, neboť jím nebylo v otázce porušení pravidel silničního provozu meritorně rozhodnuto. Soud proto posoudil předběžnou otázku zaviněného protiprávního jednání Řidiče při [právnická osoba], a to odlišně od orgánů činných v trestním řízení, když provedeným dokazováním byly prokázány zčásti odlišné skutkové okolnosti [právnická osoba]. Orgány činné v trestním řízení vycházely ze zjištění omezeného výhledu Řidiče při jízdě souběžně s Dalším vozidlem, které mělo Řidiči znemožňovat výhled na přechod až do vzdálenosti cca 20 m před přechodem a kdy měl mít v takovém případě jen 2 sekundovou reakci na brzdný manévr, v důsledku čehož by nebyl schopen střetu zabránit. Oproti tomu soud ze svědecké výpovědi samotného Řidiče zjistil, že při jízdě mu Další vozidlo ve výhledu na přechod nebránilo (na tuto skutečnost se policejní orgán Řidiče ani nedotazoval), což ovlivnilo rovněž zjištění ve vztahu k závěrům znalce [jméno FO], který s výskytem clony ve svém znaleckém posudku původně operoval, a který před soudem závěry svého znaleckého posudku korigoval mimo jiné tak, že Řidič měl výhled na přechod již ze vzdálenosti 171 m a více před přechodem (v době, kdy Poškozený na přechod vstupoval) a k možnému zaclonění výhledu mohlo dojít teprve 20-30 m před přechodem, kdy v takovém případě měl Řidič 3 sekundy na brzdný manévr, kterým by docílil zpomalení Škodícího vozidla. V návaznosti i na tato odlišná zjištění proto soud, oproti orgánům činným v trestními řízení, následně rozdílně hodnotil i možné zaviněné protiprávní jednání Řidiče při Dopravní nehodě.

32. K Dopravní nehodě a střetu Poškozeného se Škodícím vozidlem došlo na rovinném úseku čtyřproudé pozemní komunikace, na osvětleném a světelnou signalizací řízeném přechodu pro chodce, a to v podvečerním čase typickém pro tuto roční dobu, kdy zdravotně indisponovaný Poškozený (francouzské berle) vstupoval na přechod bezprostředně (cca 2 sekundy) po aktivaci zeleného signálu pro chodce, v důsledku své limitované chůze jej nebyl schopen v celé délce překonat ve vymezeném čase 16 sekund a poslední fázi přechodu dokončoval v době, kdy se rozsvítil zelený signál již pro vozidla. Po ujití cca 12-13 m (v rozmezí doby 15,0 až 21,7 sekund) byl na posledním úseku přechodu sražen Škodícím vozidlem. Řidič Škodícího vozidla jel k přechodu po dobu cca 15 sekund konstantní rychlostí 40-45 km/h, výhled na přechod neměl po dobu, kdy jej Poškozený pomalu přecházel (tj minimálně ve vzdálenosti 171 m až 30 m před přechodem), zakrytý vedle jedoucím Dalším vozidlem (k možnému zaclonění mohlo dojít teprve 20-30 m před přechodem), k přechodu přijížděl za zelené signalizace pro vozidla, Další vozidlo přechod projelo bez překážky, Řidič na výskyt Poškozeného bez jakéhokoliv zpomalení jízdy či brždění Poškozeného na přechodu srazil. Ač tedy Řidič přijížděl k přechodu a projížděl křižovatkou na zelený signál pro vozidla, byl povinen počínat si ve smyslu ust. § 18 odst. 1 ZSP tak, aby rychlost Škodícího vozidla odpovídala jeho aktuálním schopnostem, vlastnostem vozidla a jiným okolnostem, které je možno předvídat; směl jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. V daném případě měl tedy jet takovou rychlostí, která by odpovídala jeho výhledu na pozemní komunikaci a před ním se nacházející přechod pro chodce po celou dobu jeho jízdy, která by mu umožnila zastavit vozidlo na vzdálenost jeho rozhledu na přechod. Sama skutečnost, namítaná opakovaně žalovanou, že Škodící vozidlo jelo rychlostí pod maximální hranicí stanovenou v obci, tj. 50 km/h, ke splnění výše uvedené zákonné povinnosti nepostačuje. Uváděl-li Řidič, že úsek byl na horizontu zakončen lesem, resp. stromovým porostem, pro který nemohl chodce na přechodu vidět, měla i tato skutečnost, v kombinaci s okolním přítmím, naopak vést Řidiče k omezení rychlosti Škodícího vozidla. Minimálně ze vzdálenosti 171 m od přechodu neměl Řidič výhled omezen a z této vzdálenosti mohl dohlédnout na přechod, po němž tou dobou přecházel Poškozený. Za situace, kdy tedy ve vedlejším levém pruhu jedoucí Další vozidlo nebránilo Řidiči ve výhledu a tento tak měl volné zorné pole na celý úsek přechodu v jeho směru, nelze Řidiči přisvědčit, že při nezpomalení z byť předpisové rychlosti na rovinném úseku před osvětleným přechodem pro chodce věnoval dostatečnou pozornost možným překážkám v jeho jízdním pruhu, když navíc ke střetu s Poškozeným došlo na pravé přední části Škodícího vozidla a tedy Poškozený již musel překonat i velkou část jízdního pruhu určeného pro Škodící vozidlo. Odvolávala-li se žalovaná na stejný průběh jízdy u souběžně jedoucího Dalšího motorového vozidla, lze i tak dojít k závěru o zaviněném protiprávním postupu Řidiče, který měl a mohl snížit svou rychlost tak, aby po projetí vedle jedoucího Dalšího vozidla dosáhl potřebného rozhledu, bránilo-li mu snad toto vozidlo ve výhledu, a to navíc až bezprostředně (20-30 m) před přechodem. Řidič však ani v takovém případě neučinil ničeho, např. brždění, byť v této vzdálenosti měl čas cca 3 sekundy na brzdný manévr, čímž by docílil zpomalení Škodícího vozidla a tím i eliminace škodlivého následku Dopravní nehody v podobě těžkého zranění Poškozeného. V rámci zásady omezené důvěry v postup ostatních účastníků silničního provozu se pak nelze odvolávat na chování jiných řidičů souběžně jedoucích vozidel, výsledkem čehož může být právě jen náhoda spočívající v průjezdu jednoho z vozidel a střetu druhého z nich. Samotný výskyt světlené signalizace na křižovatce pak nijak nesnižuje nároky na pozornost řidiče při řízení motorového vozidla. Jak již soud konstatoval, Řidič mohl a měl jet přiměřenou rychlostí, která by odpovídala jeho výhledu na přechod pro chodce po celou dobu jeho jízdy, která by mu umožnila zastavit vozidlo na vzdálenost jeho rozhledu a která by mu umožnila včas reagovat i na přítomnost chodce na přechodu, který vystoupil z prostoru, do něhož Řidič neměl případný rozhled nebo kterého neviděl (jak tvrdil) v důsledku stromového porostu na horizontu komunikace. Při jízdě k přechodu měl rychlost z 40-45 km/h preventivně snížit, resp. přibrzdit či úplně zastavit (provést výrazný brzdný manévr), aby Poškozený chodec mohl přechod přejít bez úhony. Řidič se choval zcela neobezřetně, jím zvolená konstantní rychlost jízdy, kterou se při signalizaci zelené pro vozidla blížil k přechodu, mu neumožňovala včas reagovat na vzniklou situaci, tedy mu neumožnovala vůz zastavit před přechodem. Místo přechodu je přitom místem, u něhož lze vždy předpokládat větší riziko přítomnosti chodce, a rovněž i této skutečnosti Řidič měl a mohl svou jízdu přizpůsobit, což však neučinil. Na základě výše uvedeného tak Řidič porušil povinnost uloženou mu ust. § 18 odst. 1 ZSP, tedy na jeho straně došlo k porušení zákonné povinnosti, s nímž ust. § 2911 o. z. spojuje domněnku nedbalostního zavinění a ust. § 2910 o. z. pak vznik odpovědnosti za škodu. Vzhledem k výše popsanému jednání Řidiče pak nelze uvažovat o jakémkoliv liberačním důvodu na straně Řidiče ve smyslu ust. § 2927 odst. 2 o. z., jak namítala žalovaná.

33. U regresního nároku zdravotní pojišťovny lze tzv. spoluzavinění poškozeného ve smyslu ust. § 2918 o. z. zohlednit, neboť v rozsahu, v němž by bylo soudem dovozeno spoluzavinění poškozeného, nemá zdravotní pojišťovna právo na regresní náhradu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1113/2002, nebo již cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 200/2016). Soud proto k námitce žalované zkoumal otázku případné spoluúčasti Poškozeného na Dopravní nehodě, jež by měla vést k poměrnému snížení náhrady škody jinak hrazené Řidičem. V tomto směru soud zkoumal vliv jednání Poškozeného ve smyslu ust. § 2918 o. z., když na straně Poškozeného bylo nutno zvažovat takové jednání, které by se na vzniku Dopravní nehody podílelo a mohlo tedy být jednou z příčin vzniku škody, resp. nákladů zdravotní péče. Soud však, shodně jako orgány činné v trestním řízení, dospěl k závěru, že na vzniku Dopravní nehody s Poškozený svým jednáním nemohl podílet. Poškozený vstoupil na přechod pro chodce bezprostředně poté, co mu zelená světelná signalizace umožnila přecházení. Sama skutečnost, že byl Poškozený oděn převážně, nikoliv však výlučné, do tmavého oblečení, když tento měl přes černo-šedý svetr oblečenu světle hnědou bundu, nemůže dokládat jeho spoluzavinění na dopravní nehodě. Poškozený se pohyboval po osvětleném, vodorovným značením znázorněném a světelně řízeném přechodu pro chodce v části Prahy, tedy uvnitř obce, kde právní předpisy chodcům povinnost odění reflexního prvku neukládají, byť bylo v řízení rovněž prokázáno, že francouzské berle Poškozeného byly reflexními páskami opatřeny. Ani přítomnost 0,35 promile alkoholu v dechu Poškozeného, představující spodní hranici lehkého stupně opilosti, mu nemůže být kladena k tíži ve smyslu možného spoluzavinění, neboť v řízení nebylo zjištěno, že by Poškozený jakkoliv nestandardně nebo překvapivě jednal coby účastník provozu právě pod vlivem alkoholu, když pomalá rychlost jeho chůze odpovídala jeho věku a zejména užívaným francouzským berlím. Z podaného vysvětlení Poškozeného sice vyplynulo, že při vstupu na přechod viděl přijíždějící Další i Škodící vozidlo. S ohledem na osvětlenost přechodu a vzdálenost vozidel od přechodu však takto jednal v oprávněném domnění, že jej vozidla zpozorují při již započatém a pokračujícím přecházení a takové oprávněné očekávání mu proto rovněž nelze klást k tíži. Poškozený musel svou chůzi po přechodu dokončit po celém jeho úseku, jak ostatně konstatoval i policejní orgán, neboť přechod nebyl opatřen ostrůvkem pro setrvání chodců mezi jízdními pruhy pozemní komunikace. Jiné skutečnosti nasvědčující spoluzavinění Poškozeného nebyly v řízení tvrzeny, natož prokázány, soud tak nedospěl k závěru o spoluúčasti Poškozeného na Dopravní nehodě nebo o porušení jeho prevenční povinnosti ve smyslu ust. § 2900 o. z., v důsledku čehož nebylo důvodu autoritativně snižovat náhradu požadovanou žalobkyní ve smyslu ust. § 2918 o. z., když tato navíc uplatnila peněžitou částku odpovídající toliko 50 % výše nákladů vynaložených na léčbu Poškozeného, a to právě s odkazem na možné zohlednění spoluzavinění Poškozeným.

34. Jelikož je dána odpovědnost Řidiče za zaviněné protiprávní jednání ve smyslu porušení zákonné povinnosti o dodržení přiměřené rychlosti ve smyslu ust. § 18 odst. 1 ProvZ, v důsledku čehož došlo k Dopravní nehodě a újmě na zdraví Poškozeného, přičemž nebyl dán liberační důvod na straně Řidiče ve smyslu ust. § 2927 odst. 2 o. z. a taktéž nebylo prokázáno spoluzavinění Poškozeného dle ust. § 2918 o. z. nebo porušení jeho prevenční povinnosti dle ust. § 2900 o. z., byl nárok žalobkyně coby pojistitele Poškozeného z titulu veřejného zdravotního pojištění na náhradu vynaložených léčebných výloh, a to vůči žalované coby pojistiteli Řidiče z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, nadto uplatněný pouze v rozsahu 50 %, shledán důvodným ve smyslu ust. § 55 odst. 1 ZdravPZ ve spojení s ust. § 6 odst. 4 PojOdpZ. Soud proto ve výroku II. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 185 140 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně za dobu od 14. 6. 2022 do zaplacení ve smyslu ust. §§ 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 9 odst. 2 a 3 PojOdpZ. Žalobkyně totiž uplatnila u žalované právo na plnění z pojištění odpovědnosti poprvé až písemnou předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2022, žalovaná ukončila pojistné šetření a jeho výsledek oznámila žalobkyni přípisem z 27. 5. 2022, tj. v tříměsíční zákonné lhůtě podle ust. § 9 odst. 3 PojOdpZ, navazující zákonná lhůta 15 dnů k plnění podle ust. § 9 odst. 2 PojOdpZ uplynula dnem 13. 6. 2022, a do prodlení s úhradou jistiny se tak žalovaná dostala dnem 14. 6. 2022. Námitce žalobkyně, že žalovaná měla uzavřít šetření Dopravní nehody coby škodné události ve lhůtě nejpozději do 3 měsíců ode dne vydání Usnesení o odložení věci, tj. do nejpozději do 16. 10. 2020, soud nepřisvědčil, neboť povinnost pojistitele ukončit pojistné šetření a sdělit jeho výsledek oprávněné osobě ve lhůtě 3 měsíců není vázána na výsledek šetření orgánů činných v trestním řízení, ale je ze zákona (viz cit. § 9 odst. 3 věta druhá PojOdpZ) explicitně podmíněna uplatněním práva na plnění z pojištění odpovědnosti.

35. Z výše uvedených důvodů proto soud zamítl žalobu ohledně požadavku na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 1. 11. 2020 do 13. 6. 2022, když po tuto dobu se žalovaná v prodlení nenacházela, neboť splatnost žalované jistiny nastala až dne 14. 6. 2022 uplynutím zákonné lhůty 15 dnů, která počala běžet dnem 27. 5. 2022, kdy žalovaná ukončila pojistné šetření ohledně žalobkyní uplatněného nároku na plnění (výrok III. rozsudku).

36. Soud při svém rozhodování nevycházel z účastníky označeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3807/2014, neboť tento byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. IV. ÚS 4044/16. Žalovanou označená další usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1127/2007 ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1787/2018 ze dne 29. 8. 2018 a sp. zn. 25 Cdo 1481/2016 ze dne 23. 8. 2016, jsou nepřiléhavá, neboť se týkají skutkově odlišných případů. Ve věci sp. zn. 25 Cdo 1127/2007 byla řešena situace náhlého a nečekaného vstupu chodce na přechod těsně před přijíždějícím vozidlem, který tak střetu nemohl zabránit. Věci 25 Cdo 1787/2018 a 25 Cdo 1481/2016 se týkaly situací, kdy chodec v prvém případě vběhl a ve druhém vstoupil na přechod, ač na světelném signalizačním zařízení od počátku svítilo pro chodce červené světlo, které chodcům zakazuje vstup do vozovky.

37. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., a zcela úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu v celkové výši 11 957 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu ve výši 9 257 Kč a paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupené žalobkyně ve výši 2 700 Kč za 9 úkonů á 300 Kč (písemná výzva k plnění ze dne 15. 3. 2022, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 21. 2. 2023, 3x příprava účasti na jednání soudu a 3x účast na jednání soudu dne 23. 1. 2023, 10. 5. 2023 a 15. 11. 2023) podle ust. § 1 a 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění, ve spojení s § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř. (výrok IV. rozsudku).

38. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. soud neúspěšné žalované, u níž nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, které státu vznikly v souvislosti s vyplacením znalečného z rozpočtových prostředků ve výši 2 400 Kč znalci [jméno FO] za podání znalecké výpovědi při jednání soudu dne 10. 5. 2023 (výrok V. rozsudku).